White Christmas/Party(13)

Poslední díl.

BRIAN

Myslím, že jsme si s Justinem naší krátkou dovolenou na Ibize opravdu náležitě užili, nevím sice, jak to vidí Justin, ale já bych dokonce řekl, že jsem se o Vánocích takhle dobře opravdu dlouho neměl, jako dítě jsem je trávil se svými biologickými, věčně alkoholem nasáklými rodiči a ďábelskou sestrou, potom následovala Debbie s Maikeym a Vicem, s nimiž jsem poprvé pocítil, co je to slavit Vánoce v kruhu rodiny a když jsem se pak začal chovat jako já a vyhýbat se všemu, co by obsahovalo třeba jen byť vzdáleně city, tak jsem je začal slavit sám a hlavně po svém a tak jsem to dělal několik dlouhých let... Sám proto nevím, co mě to letos popadlo, že jsem tak moc chtěl, aby byl se mnou Justin, ale rozhodně toho nelituji! Nicméně už bylo na čase vydat se domů a přesně tam právě teď letíme a popravdě se i docela těším, až uvidím všechny ty šašky, na kterých mi záleží.

---

B: "Nemůžu uvěřit, že to uteklo tak rychle."

J: "Jo, byla to rychlost."

B: "Ale užili jsme si to."

J: "A náležitě, obzvlášť včera,"...Justin se červenal sotva to dořekl.

Na mysl mi přišlo všechno, co jsme včera zažili a hned jsem si to chtěl zopakovat, to, co jsme dělali v den našeho příjezdu, se s tím nedá ani srovnávat, ale jsem si jistý, že si dokážete detaily domyslet sami.

J: "Jsem zvědavý, jak se k nám budou chovat ostatní... Jestli je třeba to pochopení nepřešlo."

B: "To bude jejich problém."

J: "To asi jo. Každopádně - co máš v plánu dělat jako první až dorazíme?"

B: "Jsem si jistý, že ty pro nás máš plán a rád se ho zúčastním, ale nejprve budu muset zkontrolovat firmu a taky moje auto, ne, že bych Tedovi a Maikeymu plně nevěřil, ale jistota je jistota."

J: "To mi připomíná, že oni jsou jediní dva, s kterými jsem před odjezdem nemluvil o tom, že jedu s tebou, asi se jim budu muset zpovídat."

B: "Jsem si jistý, že si ani nevšimli, že tam nejsi."

J: "Hej!"...Bouchl mě do ramene, ale neodolal smíchu.

B: "No tak dobře, možná si všimli, že tam není nikdo, kdo by je otravoval na každém jejich kroku."

J: "Ty si koleduješ."

B: "Vážně?"

J: "Vážně!"

Neodolal jsem a natáhl se pro polibek, Justin si sice nejdřív chtěl hrát na uraženého, ale nakonec nedokázal odolat a jeho polibek byl... no řekněme, že jsem v ten moment věděl, že s ním chci zůstat už navždy!

B: "Šel jsem tě hledat."

J: "Co?"...Nechápavě na mě zamrkal.

B: "Několikrát ses mě ptal, kam jsem na letišti šel, když jsme na sebe narazili... Šel jsem tě hledat, nevěděl jsem, co s tebou je a nemohl jsem jen tak odletět... Asi bych se totiž zbláznil."

Justin se na mě díval způsobem, že jsem nevěděl, zda je tohle moje přiznání dobré anebo špatné, docela mě to děsilo, ale když mě následně políbil způsobem jako by mi snad děkoval za to, že jsem to řekl a vzápětí mě chytil za ruku a položil si hlavu na mé rameno, věděl jsem, že bylo víc, než jen dobré!

Netrvalo dlouho a Justin na mém rameni usnul, neumím moc říct, jaký pocit to byl, ale rozhodně jsem nechtěl, aby ta chvíle skončila a to ani po tom, co moje rameno a vlastně ruka celkově začala vypovídat službu, nicméně jednou jsme museli doletět až do Pittsburghu a já ho musel probudit, nelíbilo se mu to stejně jako mně, ale nebylo zbytí, strávit zbytek život v letadle se mi fakt nechtělo!

J: "Nemůžu uvěřit, že už jsme tady."

B: "Tak začni věřit a pomoz mi sehnat taxi, jinak jdeme domů pěšky."

J: "Myslím, že to nebude třeba."

B: "Proč myslíš?"

Justin kývl hlavou někam za mě, myslel jsem, že blázní nebo co, ale když jsem se otočil, pochopil jsem to - Maikey tam na nás čekal v mém autě.

Maikey: "Potřebujete svézt, chlapci?"

B: "Co tady děláš?"

Maikey: "Čekám na vás, došlo mi, že bys po mně stejně chtěl, abych ti auto přivezl hned jak bys dorazil domů, tak jsem si řekl, že vás rovnou vyzvednu... I když jeden z vás se zapomněl zmínit, že vůbec někam jede."

J: "Chtěl jsem, opravdu jo..."

B: "Ale došlo mu, že bys mi to vykecal, takže si to radši nechal pro sebe... Říkám, že ten kluk je génius."

Maikey: "To je od tebe teda milé, Justine."

J: "Já..."

Maikey: "Ale nejspíš máš pravdu, nikdy si nedokážu nic nechat pro sebe dlouho."

B: "Dovysvětlit si to můžete pak, teď jedeme... Uhni, Maikey."

Maikey: "Co?"

B: "To auto budu řídit já, kdo ví, co si tu s ním vyváděl."

Maikey naštěstí protestoval jen chvíli a tak jsme se konečně mohli vydat do pohodlí mého a Justinova domova, nemůžu uvěřit, že mi loft až tak moc chyběl!

"Šťastné a veselé!" ozvalo se v momentě, co jsem otevřel dveře.

B: "Co to, kurva...?"

Debbie: "Snad jste si nemysleli, že se tomu úplně vyhnete?"

Emmett: "Čekají na vás dárečky."

B: "Maikey?"...Obrátil jsem k němu svou plnou pozornost.

Maikey: "Můj nápad to nebyl!"

Lindsay: "Vlastně byl můj a Mel."

Jennifer: "A tak trochu můj."

Ben: "Jo a nikdo z nás nebyl ani trochu proti."

Ted: "Přesně tak, přeci bychom vás nepřipravili o tu možnost slavit Vánoce s rodinou."

B: "Já bych vás všechny fakt zabil."

J: "Ale to neudělá, protože vás moc miluje a je moc vděčný za to všechno, co jste pro nás připravili."

Melanie: "Tím jsme si všichni jistí,"...Začala se smát na celé kolo a ostatní se k ní přidali.

Ať se snažím sebevíc, nemůžu se vztekat a rozčilovat tak moc, jak bych chtěl, místo toho musím uznat, i když opravdu nerad, že jsem vážně rád za to, co pro nás připravili, ačkoliv je to teda pěkně podlé!

B: "Tak ať už to máme z krku... Kde se máme vrhnout na ty dárky?"

Debbie: "Nejspíš u stromku, co stojí támhle, by to bylo chytré."

J: "Nezapomeň, že..."

B: "Jasně... Abyste si nemysleli, že vás nesnášíme až tak moc, našli jsme si s Justinem na Ibize chvilku a všem něco koupili,"...Všichni se na nás koukali opravdu nevěřícně, ale bylo vidět, že je to těší.

J: "Hned to dám pod stromek."

Jakmile to Justin udělal, tak jsme se všichni jako jedna velká šťastná rodina patetických bláznů vrhli na rozbalování dárků, a i když toho nejsem zastáncem, musím uznat, že letošní Vánoce se opravdu vydařily!

White Christmas/Party(12)

Nový díl. - 18+

BRIAN

Už je to nějaká doba, co jsem byl naposledy na Bílé párty, pokud si dobře vzpomínám tak to bylo, když se Mel a Linds braly, tenkrát mi nějak změklo srdce a chtěl jsem jim to nabídnout jako jejich líbánky, Lindsay však moc dobře věděla, že to není ten nejlepší nápad a chtěla, abych tam jel a užil si to, abych byl jednoduše šťastný a netrčel v Pitts na jejich svatbě, což mi připomíná, že tohle je v podstatě ta samá situace, opět mě moji nejbližší i přes počáteční nesouhlas, nechali zařídit se podle svého, až na ten rozdíl, že tentokrát se jedná o Vánoce a taky ten detail, že na téhle párty nejsem sám, je tu se mnou ta jediná osoba, která se i přes veškerou mou snahu dostala pod tu mojí hroší kůži, ale zároveň mám pocit jako by tu se mnou ani nebyl... nevím, jestli to má být nějaká jeho další metoda, jak ze mě dostat to, co chce anebo se zkrátka dokáže skvěle zabavit i beze mě, ale jednoduše svou pozornost věnuje snad každému sexy klukovi, na kterého narazí, zatímco mě téměř ignoruje a i přes to, že já sám nemám nouzi, tak bych radši byl v jeho těsné blízkosti, než v té tohohle bezejmeného a brzo mnou zapomenutého kluka, který sice dobře vypadá, ale tancuje naprosto příšerně, to naopak Justin, ten se hýbe způsobem, že mám těsno v kalhotách jen se na něj dívám a věřím, že podobně na tom bude i tten jeho taneční partner... Saka, Sunshine, proč mě tak mučíš?!

---

"Nechceš někam zajít? Trochu si užít?"

B: "Jo, asi tak za milion let."

"Fuck you!"

B: "Nápodobně."

Odpoutal jsem se od toho polena a vydal jsem se na bar, který mi nápadně připomínal ten v Babylonu, vlastně dost věcí mi tu připomínalo Babylon, skoro jako bych z Pitts ani nevypadl!

J: "Kam se poděl tvůj nápadník?"...Objevil se po chvíli.

B: "Nevzpomínám si, že bych se ho ptal, ale pokud na něj narazím, tak se zeptám a dám vědět,"...Dal jsem mu jasně najevo, že nemám nejlepší náladu.

J: "Co se stalo tobě? Jsou Vánoce a jsi na Bílé párty, přesně tak, jak si chtěl, tak si to užívej."

B: "Zdá se, že ty si to užíváš za nás oba,"...Kývl jsem směrem k jeho dnešnímu úlovku, který na něj netrpělivě čekal.

Justin se zničehonic sebral a vydal se rovnou k němu, měl jsem pocit, že mi tím chce dát najevo, že já nejsem jediný, kdo si kdy může užít, ale když se zhruba po dvou minutách vrátil zpátky, docela jsem tápal.

B: "To byla rychlovka."

J: "Řekl jsem mu, že bych byl radši se svým přítelem."

B: "Ou,"... Musel jsem si zkousnout ret, abych zabránil tomu úsměvu, kterému jsem téměř neodolal.

J: "Promiň."

B: "Za co?"

J: "Nechal jsem se trochu unést... Tohle je moje první Bílá párty a nějak jsem si říkal, že když tě trochu vyprovokuji, tak mi řekneš, co chci vědět, ale nakonec jsem si to tady začal fakt užívat... A nějak jsem na tebe zapomněl, jsem pitomec."

B: "Jakožto někdo, kdo svou první Bílou párty taky zažil, tě naprosto chápu."

J: "Ale proč mám pocit, že se dneska moc nebavíš? Tak moc si sem chtěl."

B: "Chtěl... A s tebou... Jenže ty si se zabavil sám..."...Za tohle přiznání jsem si chtěl dát pár do zubů!

Justin se na mě jen usmál tím svým sunshine úsměvem, za což jsem byl opravdu rád, poněvadž jsem nechtěl, aby na to cokoliv říkal.

J: "Pane Kinney, prokážete mi tu laskavost a zatancujete si se mnou?"

B: "Zajisté, pane Taylore."

Připadal jsem si trochu bláznivě, ale zároveň mi to přišlo takové roztomilé, fakt nechápu, co to se mnou ten kluk dělá, on na mě zkrátka vždycky bude mít nějaké účinky!

Justin mě hned na to chytil za ruku a vydal se se mnou na taneční parket, naše těla se na sebe pevně přitiskla a rty se k sobě přiblížily, ale nedotýkaly se, zatímco jsme si vzájemně prsty hráli s vlasy toho druhého a vzápětí jsme se konečně políbili - něžně a přitom tak vášnivě!

J: "To, co teď řeknu, bude asi hodně bláznivé a je mi jasné, že tobě se to nebude asi vůbec líbit, protože si sem přijel kvůli téhle párty a jsme tady jen pár hodin a..."

B: "Tak už se vymáčkni, Justine."

J: "Co kdybychom se vrátili na náš hotelový pokoj a... Však ty víš."

B: "Justine, to..."

J: "Je naprosto příšerný a hloupý nápad, já vím."

B: "Vlastně jsem chtěl říct, že to je přesně to, co jsem měl zrovna na mysli."

Myslím, že Justin takovou odpověď ani zdaleka nečekal a popravdě i mě samotného zaskočila, ale zkrátka cítím, že bych radši byl jen s ním na hotelovém pokoji, než tady. Proto jsem ho hned na to chytil za ruku, propletl si s ním prsty a zamířil s ním rovnou na hotel.

Sotva jsme otevřeli dveře našeho apartmá a už jsme naše rty drtili v naléhavých polibcích, chtěl jsem ho tak moc, že jsem doslova šílel! Když se za námi dveře zavřely, natiskl jsem jej na ně a pomalu jsem ho svlékal, dával jsem si opravdu na čas, chtěl jsem si každý okamžik vychutnat! Jakmile přede mnou stál jen ve svých trenkách, začal jsem jej zasypávat polibky, klesal jsem od jeho krku přes hruď až k jeho podbřišku, Justin se svíjel slastí a sténal blahem!

J: "Bri,"...Vydechl.

Musel jsem se pousmát a tou samou cestou jsem se vrátil zpět až k jeho rtům, které jsem si ihned podmanil. Justin se mnou vzápětí začal couvat do ložnice a zastavil těsně u postele, hned na to mi začal rozepínat jeden knoflíček košile za druhým a mezitím mě stále líbal, jako by se snad mých rtů nedokázal nabažit! A poté mi uvolnil kalhoty a rukou zajel dovnitř, jeho hříšný úsměv, který se mu následně vytvořil na rtech, když zjistil, že jsem pod kalhoty nahý, jsem mu ihned musel slíbat!

Justin mě vzápětí nechal lehnout si na postel a poté si lehl ke mně, líbal mě a dál mě třel v rozkroku, myslel jsem, že se mi slastí rozskočí hlava! Těsně před tím, než jsem vyvrcholil, jsem jej zastavil a překulil ho na záda, abych vzápětí mohl jazykem zanechat mokrou cestičku od jeho hrudi až k jeho rozkroku, kterému jsem následně dopřával stejné potěšení, jako on před chvílí tomu mému a když jsem cítil, jak v něm zaškubalo, tak jsem přestal.

B: "Otoč se."

Ani na chvíli nezaváhal a udělal, oč jsem žádal. Já někde vyštrachal kondom, navlékl si ho a poté jsem do něj opravdu opatrně pronikl, byl těsný a tak jsem chvíli počkal, aby si na mě zvykl a poté jsem začal přirážet, Justin sténal a vzdychal jako smyslů zbavený a stejně tak já! Netrvalo dlouho a oba jsme opravdu bouřlivě vyvrcholili a poté jsme vedle sebe jen oddychovali natisknutí na sobě!

"Veselé Vánoce," zašeptal jsem přesně jako před pár dny v Babylonu a Justin se začal ihned smát a já se musel přidat k němu!

J: "Alespoň tentokrát ty Vánoce už opravdu jsou."

B: "A myslím, že jsme je náležitě užili."

J: "To souhlasím a myslím, že bychom si je mohli užít ještě víc."

B: "Jaký máš návrh?"

J: "Víš, ta vana v tý koupelně je dost velká pro nás oba a pokud mám být upřímný před tím si mi tam dost chyběl, tak co kdybychom..."

B: "Ani to nemusíš říkat, jsem pro."

Ještě abych nebyl, když já sám jsem před tím myslel na to samé, když jsem v ní byl! A tak jsme si rychle napustili jednu horkou vanu a poté se do ní společně ponořili, Justin se opíral o mou hruď a já jej líbal do vlasů, bylo to sice směšně romantické, ale rozhodně mi to vyhovovalo, takovou oslavu Vánoc by mohl mít každý rok!

White Christmas/Party(11)

Nový díl. - 12+

JUSTIN

Jakmile jsme dorazili do hotelu, myslel jsem, že mi vypadnou oči z důlku, vím, že Brian má luxus opravdu rád, ale tohle bylo, sakra, něco, tady by snad bydlela i samotná královna! Brian si i docela rychle všiml mého zaskočení a tak se mi snažil vysvětlit, že s tím, jak na tom teď firma je, si to může dovolit, jen se trochu bál toho, že by tomu už tak nemuselo být, až se vrátí domů, ale fakt nechápu, proč takhle přemýšlí, když sám moc dobře ví, že by Tedovi svou firmu jen tak nesvěřil, kdyby mu stoprocentně nedůvěřoval, ale to je prostě celý on.

No a když jsme vzápětí dorazili i do našeho apartmá, věděl jsem, že se Brian snad opravdu zbláznil, tohle totiž musí stát snad celé jmění... Ale neříkám, že bych byl proti takovému luxusu nějak proti, jen zkrátka doufám, že Brian ví, co dělá, nerad bych ho pak viděl chodit pro podporu... no já bych ho vlastně neviděl, jelikož on by se radši sám zabil!

---

B: "Justine, přestaň se starat o to, kolik to stojí a prostě si to užívej."

J: "Jen se snažím ujistit, že si za to nezaplatil veškeré svoje úspory... Bylo by totiž super, kdybychom měli jak dál platit nájem."

B: "Mlč už, prosím tě, a pojď radši ke mně."

J: "Proč?"...Neodolal jsem úsměvu.

B: "Ty víš proč."

Brian přišel až ke mně, přitiskl své tělo na to mé a začal mě líbat, bylo to tak naléhavé, že se mi až skoro podlomila kolena nebýt toho, že mě Brian pevně držel v pase, byl u mě dokonce tak blízko, že jsem mohl zřetelně cítit jeho erekci na svém podbřišku, v tu chvíli jsem měl pocit, že mi v žaludku poletují snad miliony motýlů a po kůži se mi nesla neskutečná husina... Chtěl jsem ho tak moc, že jsem myslel, že se snad zblázním, přeci jen od našeho sexu v Babylonu, který jsme měli těsně před tím, než jsem se dozvěděl tu novinu, jsme se k sexu nedostali ani vzdáleně, pokud tedy nepočítám to v tom letadle... Počkat! No ovšem...

J: "Ehm, nezapomněl si na něco?"

B: "Nevím, o čem mluvíš,"...Dál mě líbal.

J: "Dobrej pokus, ale dokud mi neřekneš, kam si šel, tak na tohle můžeš zapomenout."

I přes to, jak moc mě to ničilo, jsem se od něj vzdálil a Briana tím docela vykolejil, je mi totiž jasné, že chtěl využít mojí zranitelnosti v podobě toho, jak moc ho chci a vyhnout se tak tomu, že ho budu mučit, dokud mi neřekne, kam vlastně na tom letišti šel, jenže na rozdíl od něj se umím ovládat... I když teda není to nic jednoduchého!

B: "Tohle je..."

J: "Co? Chytré? Podlé? Kreativní?"

B: "Naprosto zbytečné... Protože já nikam nešel."

J: "Kdybys byl Pinocchio tak se tvůj nos do tohohle apartmá nevejde."

B: "Kdo je Pinocchio?"

J: "Vážně? Ta pohádka, o loutce, co chce být skutečným chlapcem a když lže tak mu naroste nos... Nic?"

B: "Netuším, o čem to tu mluvíš."

J: "Ach můj bože, koukal ty si jako malej na pohádky?"

B: "Nebudeš mě doufám nutit k tomu, abych to napravil?"

J: "Ve skutečnosti Pinocchio bude první pohádka, kterou ti pustím, až se vrátíme domů."

B: "Báječně, nemohu se dočkat... A do té doby budeme dělat co?"...Smyslně si olízl rty.

J: "No nevím, jak ty, ale já půjdu zkusit tu obrovskou vanu, co máme v koupelně a ty zatím můžeš přemýšlet o tom, co mi řekneš, až se tě příště zeptám, kam si šel.

B: "Paráda."

J: "Taky si myslím."

Abych pravdu řekl tak jsem začínal trochu pochybovat o tom, že mi to Brian řekne, přeci jen sex si bude moct zařídit u stovky kluků, pokud bude chtít, ale já jednoduše musím zajistit, aby ho chtěl jenom a jenom ode mě... Proto jsem se svým svlíkáním začal přímo před ním, měli jste vidět, jak mě propaloval tím svým chtivým pohledem, myslím, že si v tu chvíli přál, aby mi byl schopný všechno říct, dokonce i to, co neví!

B: "Ty si opravdu na zabití."

J: "Vlastně jsem přímo k sežrání,"...S tím, že jsem dal Brianovi krásně na obdiv své perfektně tvarované pozadí, jsem se vydal do koupelny a hned jakmile se mi napustila vana, jsem se do ní ponořil, byl to neskutečně příjemný pocit.

Ale pokud mám být upřímný, tak si každá část mého těla přála, aby těmi dveřmi vstoupil Brian a připojil se ke mně, i přes to, že by mi nechtěl říct, kam to šel, protože být s ním v téhle vaně by bylo milionkrát lepší, jelikož já sám už si tak nějak domýšlím, kam asi tak mohl jít, jenže něco mi říkalo, že Brian se zuby nehty drží, jen aby odolal tomu pokušení za mnou přijít!

BRIAN

Myslel jsem, že fakt zešílím! Když jsem chtěl, aby Justin jel se mnou, tak takhle jsem si to opravdu nepředstavoval, že veškerý čas tady strávím tím, že se k němu nebudu moc ani přiblížit jen proto, že se mě rozhodl mučit kvůli tomu, že jsem chtěl tohle všechno zahodit, jen abych zjistil, co s ním je... kdybych jen tušil, že celou dobu plánoval, že se mnou pojede, že mě chce překvapit a že stojí v té podělané frontě taky, nemusel bych ho jít hledat a teď přesvědčovat o tom, že jsem nikam nešel, což on stejně moc dobře ví, že je to naprostá blbost, protože je očividně, že někam jsem opravdu šel, jenže jak mu to mám říct, že jsem šel za ním, protože jsem si nedokázal představit, že bych třeba musel celé dva dny na Ibize žít v domnění, že nevím, co s ním je, kdyby se mu opravdu něco stalo... Jak mu to, sakra, říct a neprozradit mu, jak moc mi na něm vlastně záleží, protože tím si zajisté vykopu svůj vlastní hrob?

B: "Tak jaká byla vana?"

Musím být upřímný, vyslovit tuhle otázku pro mě byl přímo nadlidský výkon, jelikož jsem po celou dobu, co byl v koupelně, šílel! Chtěl jsem za ním jít tak moc, že jsem ani pomalu nemohl dýchat, jenže on by mě stejně poslal do háje, kdybych za ním šel, poněvadž dokud nedostane to, co chce, tak mám jednoduše smůlu... Jenže jak to mám teď, krucinál, vydržet, když si přišel jen s ručníkem kolem pasu?!

J: "Bylo to úžasné, dokonce..."

B: "Tak to si jí dám taky,"...Rychle jsem zalezl do koupelny a zavřel za sebou dveře.

Vážně jsem před ním právě teď utekl, jen abych odolal tomu nutkání z něj servat ten ručník a konečně si ho dopřát se vším všudy v té obrovské posteli, vlastně kdekoliv v tomhle obřím apartmá?! Já musím mít horečku nebo tak něco!

Ale ta vana byla opravdu výborná, miluju svůj sprcháč, ale tohle je zkrátka něco jiného, jen tak se naložit do horké vody a relaxovat... Jenže něco nebo spíš někdo mi tu dost chybí, pak by to bylo zkrátka úplně ideální!

V té vaně mi bylo dokonce tak dobře, že se mi ani nechtělo vylézt, ale vzhledem k tomu, že to, proč jsem sem v první řadě přijel, tedy Bílá párty, za chvíli začne, tak mi nic jiného nezbývalo... No a když jsem vyšel z koupelny, tak... Sakra, proč je tak krásnej?

B: "Páni."

J: "Hádám, že to znamená, že v tomhle můžu jít na Bílou párty?"

B: "V tom by si mohl jít kamkoliv."

J: "Takže mi to sluší?"

B: "No... Sluší a moc,"...Nejdřív jsem se odpovědi chtěl bránit, ale to zkrátka nakonec nešlo.

J: "Tak to jsem rád. A šup, musíš se taky připravit, za chvíli musíme vyrazit."

B: "Jdu na to."

Jakmile jsem byl připravený, tak jsme s Justinem konečně mohli vyrazit na tu velkou událost, ale něco mi říká, že si jí nebudu moct zcela vychutnat, poněvadž jediný objekt mého zájmu mě k sobě nepustí, dokud nedostane to, co ode mě chce, a já nevím, jak mu dát, aniž bych zranil své ego!

White Christmas/Party(10)

Nový díl. - 15+

JUSTIN

Tohle všechno je vskutku bláznivé, ještě teď mám docela problém to nějak zpracovat a uvěřit tomu, že se to všechno opravdu děje a to s Brianem co nevidět budeme přistávat na Ibize, tudíž reálně to opravdu je! Teda když tak koukám na Briana, tak mám pocit, že ten v tom letadle zůstane celé dva dny, jelikož hned po tom, co jsem mu odvyprávěl svůj příběh o tom, jak to všechno vlastně bylo i se všemi možnými detaily, jak si vyžádal, tak naprosto vytuhl, takhle tvrdě spát jsem ho snad nikdy neviděl, ale rozhodně nejsem proti tomu, aby se to opakovalo, líbí se mi tak, je takový zranitelný a roztomilý, bez té jeho obvyklé masky... Kdyby tak věděl, že si to myslím, nejspíš by už nikdy nešel spát.

---

A něco mi říká, že bych i vám měl říct, jak to všechno vlastně bylo... Brianovo rozhodnutí strávit Vánoce na Ibize ve společnosti stovek kluků v bílém se mi fakt moc nelíbilo, ale ne tak úplně, proč si asi myslíte, nelíbilo se mi to, protože jsem chtěl být s ním a to za každou cenu - klidně i na Ibize, jen jsem nechtěl, aby si o mně ostatní mysleli, že jsem jako Brian a že mi jsou ukradení, což se vlastně nakonec ukázalo, že si to nemyslí ani o něm, naopak ho berou takového, jaký zkrátka je, ale to jsem trochu odbočil... zkrátka jsem se toho ale bál a tak mě jeho pozvání docela rozhodilo, dokonce natolik, že mi zprvu nedošlo, že mi vlastně dal najevo, že se mnou chce být, že si klidně nechá zkazit všechnu tu zábavu, co ho tam čeká, jen aby mě měl u sebe, raději jsem si nalhával, že mě pozval jen proto, že se nechtěl cítit blbě a tím jsem ho docela naštval. Musel jsem o tom pak celou noc přemýšlet a uvědomil jsem si svou chybu, proto ta snídaně a proslov o tom, že má právo na to být šťastný o Vánocích, jak se mu zlíbí, ať už tady v Pitts nebo někde na Ibize a myslel jsem to vážně, i když jsem v koutku duše pořád doufal, že si to rozmyslí a zůstane, jenže je to Brian! A já se tak smířil s tím, že další Vánoce nebudu slavit s ním.

Jenomže když řekl, že jeho nabídka, abych jel s ním, bude platit, dokud neodjede, věděl jsem, že bych byl blázen, kdybych tuhle příležitost jen tak zahodil, vždyť to je to největší gesto jeho lásky, jaké mi jen mohl projevit a tak můj mozek začal pracovat na plné obrátky a zabývat se myšlenkou, jak to, sakra udělat, abych mohl jet s ním a abych si to zároveň nepodělal u ostatních?! Řekl jsem si, že asi nejjednodušší bude začít s holkami, ty mají vždy na všechno širší nadhled a věděl jsem, jak to nadhodit, aniž bych z toho udělal oficiální věc a zároveň z nich dostal, co si o tom myslí a za jejich reakci jsem byl fakt rád, protože mě povzbudila k tomu, abych si za svým rozhodnutím stál stůj co stůj a ony mi vlastně nakázaly, ať s ním jedu a zároveň mi slíbily, že budou mlčet jako hrob, aby to popřípadě pro něj nebylo zklamání, kdyby mi to nevyšlo a zároveň překvapení, pokud ano.

Pak jsem šel za Emmettem... Já vím, ne moc dobrý tah s jeho proříznutou pusou, ale nakonec to dokázal, takže si rozhodně zaslouží můj obdiv a dokonce mi řekl, že je na čase, abych s ním někam jel, takže další člověk, jehož podporu jsem měl v kapse. Další na řadě měl být Ted, jenže jsem si uvědomil, že jakožto Brianův zaměstnanec by měl hodně příležitostí mu to omylem prozradit, tak jsem si to rozmyslel, no a Maikey... přiznejme si, ten by mu to vykecal klidně úmyslně. Takže proto jsem se chtěl vrhnout na Debbie, ale ta byla díky Brianovi rychlejší a dala mi proslov o tom, jak s ním mám jet, pokud to chci, tudíž tam problém taky nebyl, za což jsem byl opravdu rád a pak byla na řadě máma, ke které jsem díky Debbie šel docela odhodlaně a její reakce byla fakt nečekaná, přesně jak řekl Brian... Jenže problém nastal potom, chtěla, abych se s ní podíval na jeden vánoční film, který jsem jako dítě miloval a každý rok jsem se s ní na něj díval, prostě nechtěla kazit naší tradici, jenže se stalo to, že jsme oba v polovině filmu usnuli a já se probudil až ráno chvíli před půl devátou a naprosto jsem zpanikařil, svůj telefon jsem v té panice nemohl nikde najít a vzhledem k tomu, že jsem měl málo času, tak jsem se na jeho hledání vykašlal, máma mě rychle odvezla do loftu, který už zel prázdnotou, takže jsem si rychle zabalil cokoliv, co jsem našel v naději, že aspoň něco z toho je bílé, na stole jsem našel svůj lístek a pak jsem se rychle nechal odvézt mámou na letiště, požádal jsem jí, aby to nějak vysvětlila Tedovi a Maikeymu a pak jsem rychle běžel dovnitř... No a zbytek už znáte.

J: "Briane?"...Začal jsem s ním opatrně cloumat.

B: "Hmmm."

J: "Vstávej, za chvíli budeme přistávat."

B: "To bylo nějaký rychlý,"...Zamumlal rozespale, musel jsem se usmívat jako blázen, byl fakt k sežrání!

J: "Vlastně ani ne, letěli jsme několik hodin, jen ty si to celé zaspal."

B: "Moc jsem toho v noci nenaspal, díky jednomu pitomci, takže..."

J: "Hele, hele, ten pitomec zařizoval, aby s tebou mohl letět na Ibizu."

B: "Já jsem málem letěl do blázince, jelikož jsem nevěděl, co s tebou je."

J: "Neříkej, že si se o mě bál?"

B: "Ani trochu, v tom blázinci bych skončil kvůli tomu velkému množství radosti z toho, že už od tebe mám navždy pokoj."

Tohle je prostě klasický Brian, jednou člověku dá najevo, že ho miluje a pak stráví dekády tím, že ho bude přesvědčovat o opaku, jenže já se tomu musel jednoduše zasmát.

B: "Netušil jsem, že umím být tak vtipný."

J: "Nebuď bručoun, čeká nás dobrodružství."

B: "Jo, pokud ti sexy kluci u tamtoho okna mají namířeno na Bílou párty taky, tak rozhodně."

Tak tohle už moc k smíchu nebylo, sice mi je jasné, že se mě jen snaží provokovat, ale zároveň člověk nikdy neví, tak nějak musím počítat s tím, že i když mě bere s sebou tak to neznamená, že si nechá kazit zábavu, ale abych pravdu řekl, tak se mi to ani trochu nelíbí.

B: "Kam se poděl tvůj smích, Sunshine?"

J: "Nikam, ale na něco jsem si zrovna vzpomněl."

B: "Na co?"

J: "Pořád si mi neřekl, kam si šel."

B: "Kdy?"

J: "Když si na mě narazil v té frontě, byl si očividně na odchodu, takže..."

B: "Nešel jsem nikam,"...Odsekl.

J: "Máš snad výpadek paměti? Já jsem tě totiž viděl někam jít."

B: "Jen jsem..."

"Dámy a Pánové, připoutejte se, za chvíli budeme přistávat."

J: "Zdá se, že ten rozhovor budeme muset nechat na potom."

B: "Nebudeme, protože není o čem mluvit."

J: "Já to z tebe stejně dostanu."

B: "Nefandi si tolik."

J: Jsem si dost jistý, že znám nějaké metody."

B: "Jo a jaké třeba?"

J: "Takové..."

Natáhl jsem se k němu a začal jsem jej něžně líbat na rty a mezitím jsem pomalu stoupal po jeho stehně, až k jeho rozkroku a když jsem se jej tam začal dotýkat, pomalu jsem svůj jazyk vsunul do jeho úst a vášnivě jej políbil, cítil jsem, jak jeho rozkrok tvrdne a sám jsem měl co dělat, myslím, že kdybychom nebyli v plném letadle, tak se to zvrhne v něco víc, než jen v mou taktiku, jak z něj něco dostat... No a v momentě, co ho mé doteky přiměly k naléhavému zalapání po dechu, jsem přestal...

B: "Jak já tě nenávidím."

J: "Takže hádám, že ten rozhovor bude pokračovat?"...Samolibě jsem se pousmál.

Brian se na mě jen ušklíbl a já věděl, že ho mám prakticky v hrsti, bylo mu totiž jasné, že moje metody ho dostanou přesně tam, kam potřebuji, je sice jisté, že se bude ještě nějak bránit, ale na tom nesejde, já to z něj totiž dostanu, ať už budu muset udělat cokoliv, jen abych jej k tomu přiměl!

White Christmas/Party(9)

Nový díl.

BRIAN

Celou cestu na letiště jsem byl naprosto mimo, docela jsem se tedy divil, že jsem to ještě nenapral do nějakého elektrického vedení, ale rozhodně jsem za to byl rád. Šlo zkrátka o to, že jsem nevěděl ohledně čeho mám být vytočený či snad asi spíš znepokojený víc, jestli proto, že se mnou Justin nejede anebo proto, že ani nevím, kde je a především, co s ním je, je sice jasné, že kdyby se mu něco stalo, tak už to dávno vím, v tomhle bude něco jiného nebo v to alespoň doufám, jenže já nevím, co to je a ta nevědomost mě fakt nutí otočit auto a jet to zjistit, jenže co když se nakonec ukáže, že ten pitomec opravdu jen usnul u Jennifer a mně kvůli němu propadne lístek na Ibizu? To ho fakt pak asi zabiju a ani mi to nebude líto!

---

Maikey: "Jsi v pohodě?"

B: "Co?"

Maikey: "Ptám se, jestli si v pohodě?"

B: "Jo, jsem, proč bych neměl být?"

Maikey: "Protože to na tobě vidím... Máš o něj strach."

B: "O koho?"

Maikey: "Hádej,"...Obrátil oči v sloup.

B: "O Justina? Prosím tě, ten si někde užívá svoje mládí."

Maikey: "Snažíš se přesvědčit mě anebo sebe?"

B: "Nesnažím se o nic."

Maikey: "Musíš uznat, že je divné, že nepřišel domů a že se ani neozval."

B: "Nemusí se mi se vším hlásit, nejsme k tomu zavázaní."

Maikey: "Samozřejmě! Přiznáš ty vůbec někdy, že ti na něm záleží?"

Raději jsem nijak nereagoval, to ani nemělo smysl, protože on moc dobře ví, že mi na Justinovi záleží, jen prostě chce, abych to řekl nahlas, jenže toho by se ode mě nedočkal, akorát bych zase řekl nějakou stupiditu a klesl o další level níž, proto je lepší držet pusu a doufat, že Justin je opravdu v pohodě a že se mi brzo ozve, protože jinak je jisté, že asi zešílím!

Jakmile jsem zastavil před letištěm, chvíli mi trvalo, než jsem dokázal vylézt z auta, přeci jen ve mně pořád zápolil ten pocit, že bych měl jet domů, ale nakonec jsem si řekl, že všechno bude v pohodě a vylezl jsem.

B: "Nebudeš po mně chtít, abych tě objímal stejně jako tvoje bláznivá matka?"

Maikey: "To si piš, že to budu chtít, jsou Vánoce, tak mi to dopřej."

Nemůžu uvěřit, že to přiznám, ale když to řekl, tak na zlomek vteřiny ve mně zažehla myšlenka, že strávit Vánoce s mojí rodinou by přeci jen nebyl ten nejhorší způsob, jak je oslavit, ale díky bohu mě to včas přešlo... Nicméně Justina bych s sebou jednoduše uvítal... Ale dost myšlenek o něm!

B: "Fajn, tak ať to máme za sebou,"...Objal jsem jej.

Maikey: "Nebylo to tak hrozné, ne?"

B: "Bylo to přímo dojemné."

Maikey: "Ty si fakt někdy na zabití. A mimochodem až se vrátíš, tak si u mě vyzvedni dárek."

B: "Co? Ne! Říkal jsem, ať mi nic nekupuješ."

Maikey: "Co naděláš? A teď už jdi, než ti to uletí."

B: "Fakt se z tebe zblázním. Měj se."

Maikey: "Ty taky a užij si to."

B: "To si piš, že užiju. A postarej se mi o auto a vzkaž Tedovi, ať..."

Maikey: "Ať ti nepohřbí firmu, já vím. Neboj, dám na všechno a všechny pozor."

B: "Když už o tom mluvíš, mohl bys... mohl..."...Nějak jsem tu větu nedokázal dokončit.

Maikey: "Podívám se po něm."

B: "Díky."

Ještě jsem se k Maikeymu natáhl pro polibek a následně jsem se vydal dovnitř, byl tam naprostý zmatek, nechápal jsem, jak je možné, že lidé na štědrý den někam cestují, ale když vezmu v potaz, že já dělám to samé, tak to zas tak divné asi není.

Šel jsem si hned stoupnout do fronty na odbavení a řeknu vám, že ta fronta byla přímo neskutečně dlouhá, měl jsem pocit, že mi ten nahoře dělá alespoň nějaké naschvály a samozřejmě během čekání na to, až přijdu na řadu, jsem neměl nic jiného na práci, než myšlenky na Justina... Pořád jsem kontroloval mobil a snažil se vymyslet, proč se mi neozývá, proč nedorazil domů, kde, sakra, je a neskutečně mi z toho hrabalo, věděl jsem, že ty dva dny na Ibize nemůžu zvládnout, když šílím už teď a to teprve stojím ve frontě na odbavení!

"Pane? Pane?"

B: "Huh?"

"Jste na řadě, musíte si odložit věci."

Najednou jsem zpanikařil, nevěděl jsem, co mám dělat, byl jsem na řadě a všichni na mě civěli jako na nějakého blázna, co se není schopný pohnout dál a zároveň jsem dost usilovně zvažoval, že se na to fakt vykašlu a kvůli tomu idiotovi si zkazím Vánoční plány na Ibize, jenže pokud nezjistím, co s ním je, tak jsou mi moje plány docela ukradený!

B: "Kašlat na to."

"Co?"

B: "Promiňte, ale musím jít,"...Čapl jsem svoje zavazadlo a otočil jsem se k odchodu.

Chtěl jsem si za tohle rozhodnutí hned nafackovat, nemohl jsem uvěřit, že jsem to fakt udělal, že jsem zahodil Bílou party na Ibize zdarma jen kvůli němu, já jsem se už opravdu musel zbláznit, to jinak není možné!

Jenže všechno se v další vteřině, kdy jsem došel až na konec fronty, změnilo...

B: "Justine?"...Naléhavě jsem zamrkal v domnění, že ta halucinace zmizí, ale to se nestalo.

J: "Bri, a-ahoj,"...Usmál se na mě tím svým "nevinným" úsměvem.

B: "Co tady, sakra, děláš?"

J: "Stojím ve frontě... Myslím, že si mě pozval s sebou."

B: "Ale vždyť ty si odmítl... A kde si, do háje, byl celou noc?"

J: "Já... Počkat, kam si teď šel?"

B: "Já se ptal první!"

J: "Ono je to vlastně hrozně jednoduchý... Odmítl jsem, ale to neznamenalo, že bych s tebou jet nechtěl, potřeboval jsem si to nechat projít hlavou a když jsem došel k závěru, že s tebou pojedu, zbývalo mi, abych něco zařídil..."

B: "A to jako co?"

J: "Moje máma a Debbie a vlastně i ostatní."

B: "A jak to dopadlo?"

J: "No jsem tady, takže... Ukázalo se, že moje obavy byly úplně zbytečné, s Debbie si mi to ulehčil ty, přišla za mnou, když si včera odešel z jídelny a řekla mi, že pokud s tebou chci jet, tak to mám udělat a na nikoho se neohlížet..."

V ten okamžik jsem se musel pousmát, nikdy by mě nenapadlo, že Debbie bude stát za něčím, co chci udělat, tak moc, že mi i bude pomáhat v tom, aby mé plány byly naprosto ideální právě díky přítomnosti Justina a ona ho kvůli mně zpracovala!

J: "A v tu chvíli jsem věděl, že moje rozhodnutí je správné a tak jsem se vydal k mámě a i přes menší nejistotu jsem jí to oznámil a víš, co mi na to řekla?"

B: "Co?"

J: "Cituji - 'Konečně tě někam pozval!'"

B: "Tak takovou reakci jsem nečekal."

J: "Mě to zas tak nepřekvapilo, pořád mi básnila o tom, že se určitě jednou dočkám... Ale je pravda, že za těhle okolností byla tak reakce... No řekněme, že nečekaná."

B: "A co se s tebou stalo, že si nedorazil domů?"

J: "Hádám, že ti to řeknu až v letadle, jsme na řadě."

Nezbývalo mi nic jiného, než doufat, že to vydržím až do letadla a s přihlouplým úsměvem na paní, která mě dnes viděla již po druhé, jelikož jsem od ní předtím utekl, jsem se nechal konečně odbavit a poté jsem se společně s Justinem vydal do letadla, kde jsem doufal, že z něj získám všechny odpovědi a detaily, a upřímně - pořád jsem tak nějak nemohl zpracovat to, že je tu opravdu se mnou!

White Christmas/Party(8)

Nový díl.

BRIAN

Když jsem dorazil do Babylonu všechno tam hrálo ve vánoční atmosféře, bylo mi z toho až na zvracení a připomnělo mi to, jak moc Vánoce vlastně nesnáším, ale ve skutečnosti jsem měl jen vztek na Justina, který se na mě podle všeho vybodnul... Fajn, s těmi Vánoci to mělo taky dost společného, ale zkrátka Justin hrál v mé náladě hodně velkou roli! Nemohl jsem zkrátka zpracovat tu myšlenku, že mi slíbil, že dnešní noc budeme spolu, protože jsem to fakt potřeboval, jelikož jsem věděl, že na Ibize bez něj budu docela trpět vzhledem k tomu, že on se rozhodl, že se mnou nepojede a tak jsem si s ním jednoduše chtěl užít noc před tím, než ho na skoro tři dny ztratím z dohledu, jenže se ukázalo, že on mě u sebe očividně nepotřebuje tak moc, jako já jeho a není mi schopný ani zavolat či napsat podělanou textovku... Ale kašlat na to, není to tak, že bych zapomněl na to, jak si užít čas i bez něj!

---

Nadrženost mě hned táhla do zadní místnosti, ale já si jednoduše musel nejprve otupit mysl nějakým alkoholem a tak jsem se vydal rovnou na bar, kde jsem však narazil na ty, co jsem momentálně fakt nepotřeboval!

Maikey: "No ne, koho to tu máme?"

Ted: "Že by vánočního skřítka?"

B: "Naser si."

Emmett: "Tak asi spíš ďábelskýho Santu."

Ben: "Akorát jsme o tobě mluvili."

B: "Úžasné,"...Zakoulel jsem očima a objednal si Jima Beama.

Maikey: "Jo měli jsme za to, že se dneska neukážeš."

B: "A proč bych to dělal?"

Emmett: "Ráno odjíždíš, tak jsme měli za to, že budeš s Justinem."

B: "No a nejsem a ani nebudu, takže můžeme jít od tohohle tématu dál."

Všichni čtyři najednou utichli a podívali se na sebe těmi svými vševědoucími pohledy, hned mi bylo jasné, že jim došlo, že se mezi námi něco zase zvrtlo, a i když bych to tak úplně nenazval, tak je to tak a opravdu to s nimi nehodlám rozebírat!

B: "Můžete se přestat takhle tvářit?"

Maikey: "Jak?"

B: "Jako, že všechno víte... Nechme Justina Justinem a užijme si trochu."

Objednal jsem si další skleničku a ostatní se mi očividně rozhodli vyjít vstříc, protože od té chvíle Justinovo jméno nepadlo, byla to celkem úleva, ale rozhodně to neměnilo nic na tom, že ani alkohol mi ho nedokázal dostatečně vytěsnit z hlavy a to nejlíp tak, abych mohl jít bez toho vlezlého svědomí do zadní místnosti, jenže já nemohl!

A tak jsem nakonec skončil na tanečním parketu s Maikeym, kterému to ze začátku dost vyhovovalo, je to už docela doba od chvíle, kdy jsme si takhle naposled zablbli jen my dva, jenže když se nakonec začal ozývat profesor s tím, že už je na čase jít domů, tak Maikey se mnou hodně zápolil a pořád se mi snažil vysvětlit, že už musí jít, ale on mě vždycky miloval o něco víc, než profesora, tudíž není tak šokující, že to byl zrovna on, kdo nakonec odešel s prázdnou.

Maikey: "Díky tobě mě zabije."

B: "Jsou Vánoce, maximálně nedostaneš dárek."

Maikey: "Mám štěstí, že je tak chápající, jinak by si už dávno našel někoho jiného."

B: "Ale prosím, nikdo není lepší, než ty."

Maikey: "Lichotkami si to u mě nevyžehlíš, aby bylo jasno, zůstal jsem jen proto, že tě v tomhle stavu nenechám řídit. A myslím, že takový komplimenty by měl slyšet někdo jiný."

B: "Tedovi už jsem to říkal a Emmett to o sobě tvrdí sám, takže ani nemusím."

Maikey: "Měl jsem na mysli Justina, ale myslím, že to víš."

B: "Neříkal jsem náhodou..."

Maikey: "Nechme Justina Justinem? Jo, říkal. Ale prostě mě zajímá, co se stalo."

B: "Budeš se divit, ale nestalo se vůbec nic... Ani nedorazil domů."

Maikey: "Co?"

B: "Po šichtě šel k Jennifer, potřeboval s ní o něčem mluvit a řekl, že v 11 přijde a nepřišel, takže asi tak."

Maikey: "A zkoušel si mu volat?"

B: "Dokonce i psát, ale má to vypnutý. Ale můžeme to, sakra, přestat řešit?"

Maikey: "Já jen..."

B: "Maikey!"

Maikey: "Fajn!"

Tohle jsem fakt nepotřeboval, do teď jsem se docela bavil nebo jsem si to alespoň dost dobře nalhával, jenže teď jsem byl zase myšlenkami u Justina a to ze mě doslova vysávalo veškerou energii... Jak je, sakra, možný, že jsem na něm tak moc závislý? Já to jednoduše nechápu!

Maikey: "Nechceš už jet domů?"

B: "Noc je ještě mladá, Maikey."

Maikey: "Noc možná, ale já jsem unavený a ty ráno odlétáš nebo si snad zapomněl?"

B: "Jo... Ibiza... Jasně. A kolik, že je?"

Maikey: "Půl 4."

Nemůžu uvěřit, že to řeknu, ale první, co mi v ten okamžik proběhlo hlavou, bylo to, že jsem propásl svou večerku ve 3 hodiny a nebylo mi z toho moc dobře, jenže taky jsem si vzápětí uvědomil to, že kdyby byl Justin už doma, tak už by se mi ozval, protože by se mu rozhodně nelíbilo, že tam ještě nejsem, i když v tomhle si teď asi nemáme co vyčítat!

B: "No tak to bychom asi měli jít."

Maikey: "Jsem rád, že souhlasíš, ale dej mi nejdřív klíče, nehodlám se s tebou o ně hádat venku."

B: "Hádat se nemusíme vůbec, klidně tu zůstaň a já jdu,"...Vydal jsem se k východu.

Maikey: "Briane!"...Hned mě následoval.

Nevím, jak se to Maikeymu podařilo, ale ty klíče ode mě nakonec zkrátka nějak získal a mně nezbývalo nic jiného, než usadit se na místo spolujezdce a nedobrovolně se jím nechat odvést vlastním autem domů, něco mi ale říkalo, že bych to řízení sám fakt nezvládl, to on ovšem nemusí vědět!

Hned jak mě Maikey bezpečně dopravil až do loftu, zjistil jsem to, co jsem si do teď stejně myslel - Justin tu skutečně nebyl a já ani nevěděl, jestli se má ještě nějak rozrušovat anebo to jednoduše přejít.

Maikey: "Justin tu pořád není?"

B: "Ty ho snad někde vidíš? Je pravda, že pod postel jsem se nedíval."

Maikey: "Haha."

B: "Jdu si lehnout, jestli chceš, druhá strana postele je očividně volná."

Maikey: "Díky, ale musím domů, Ben by mě zabil."

B: "Sotva stojíš, natož držíš oči, ale jak chceš ty."

Maikey: "No je pravda, že usínám ve stoje..."

B: "No tak si pojď lehnout."

Maikey: "Já... Fajn, ale jen na chvíli."

B: "Pro mě za mě."

Ani jsme se nenadáli a z té jeho chvíle se staly celé 4 hodiny, poněvadž jsme se probudili chvíli po osmé a za to jsem mohl být jedině rád, v tom všem jsem si zapomněl nastavit budík a představa, že bych zaspal svůj let, se mi fakt příčila! Ihned jsem se začal hrabat z postele a Maikeyho jsem kopal před sebou, ten se chtěl hned sebrat a vyrazit domů, aby si to u profesora vyžehlil, jenže já potřeboval, aby se mnou jel na letiště a pak si vzal moje auto s sebou, nerad bych ho nechal celé dva dny stát u letiště, chvíli se se mnou hádal, že nemůže, ale nakonec povolil, ostatně jako vždy! Následně jsem si šel dát rychlou sprchu a v tom ve mně trklo, že Justin tu pořád není a já fakt začínal být znepokojený, ale zas kdyby se mu něco stalo, myslím, že už bych to dávno věděl, proto jednoduše věřím tomu, že se na mě fakt vybodnul a teď někde vyspává a myslím, že to bude právě u Jennifer nebo v to alespoň doufám, nicméně to však nemění nic na tom, že mám fakt vztek, jedna věc je, že se mnou nejede, ale tohle už je fakt přes čáru!

Hned po sprše jsem do sebe vyklopil ten hrnek kafe, co mi Maikey připravil, následně jsem posbíral všechno, co jede se mnou a vyrazil jsem s Maikeym k autu, chvíli mi však trvalo, než jsem do něj dokázal vlézt, tak nějak jsem myslel, že se mi třeba Justina podaří ještě zastihnout, že se zkrátka někde objeví, jenže jsem nakonec pochopil, že to se nestane a tak jsem se vydal na letiště.

White Christmas/Party(7)

Nový díl.

BRIAN

Justin po většinu mého pobytu v jídelně poletoval mezi stoly, ale i tak si našel alespoň pár minut na to, aby se u mě zastavil a políbil mě, což mě přivádí k myšlence, že fakt nechápu, jak k tomuhle všemu vlastně vůbec došlo, není to tak dávno, co jsem s ním nechtěl být nikde ani viděn, jen aby ostatní nenabyli dojmu, že je mezi námi něco víc, než jsem si v té době nalhával a teď ho klidně líbám v jídelně před Debbie, která z nás nemůže spustit svůj láskyplný, mateřský pohled a dokonce i před několika strávníky, z nichž pár jsou opravdu sexy kluci, které bych měl dost velkou šanci ošukat v zadní místnosti Babylonu či snad u mě doma a já i přes to raději pohledem a doteky lpím na tomhle modrookém štěněti, které mě mučí tím, že se mnou nechce jet na podělanou Ibizu a raději ztvrdne tady s těmi blázny a bude dělat to, co dělal každý rok - držet se podělaných tradic! A teď mě dokonce i okrade o část posledního času, co s ním můžu strávit před svým odjezdem, který se koná ráno, protože se z mně neznámého důvodu rozhodl vydat za Jennifer a mluvit s ní o, kdo ví, sakra, čem... mohl by mě snad ten kluk dohánět k šílenství ještě víc?!

---

Debbie: "Tak si připravený na ten svůj velký výlet?"

B: "Debb, jedu na Ibizu a pouze na dva dny a kousek třetího, ne na půl roku do Afriky."

Debbie: "No doufejme, že Afrika nebude tvůj další plán, to už by Justin nemusel rozdýchat."

B: "Myslím, že se nemusí bát a přijde mi v pohodě."

Debbie: "To ti jen přijde, ale je nesvůj, viděla jsem ho celý den, byl myslí úplně jinde a v momentě, co si dorazil, se úplně rozzářil."

B: "Jedu jen na dva dny, to přežije."

Debbie: "Já neříkám, že nepřežije, jen to, že mu určitě nebude nejlíp."

B: "Mohl jet se mnou, odmítl, takže..."

Debbie: "Počkat, ty si mu nabídl, aby jel s tebou?"

B: "Neříkej, že se nesvěřil?"

Debbie: "Neřekl ani slovo."

B: "Tak to je poprvé."

Debbie: "Takže tys ho pozval s sebou?"...Dívala se na mě tím svým pohledem alá 'Kinney, ty zamilovanej blázne!'

B: "Nedívej se na mě tak! Není to zas taková věda!"

Debbie: "Krom faktu, že kdybys ho nemiloval a nechtěl s ním strávit každou volnou vteřinu, tak bys ho nepozval, protože si nedovedu představit jiný důvod, kterým by sis dobrovolně nechal kazit zábavu v podobě šukání každého volného zadku."

Tak tohle Debbie vystihla přímo bravurně, do teď jsem nijak zvlášť nepřemýšlel nad tím, proč tak moc chci, aby jel, jen jsem věděl, že prostě chci a ani jsem nepřemýšlel nad tím, že mi jeho přítomnost bude kazit veškerou mou zábavu, protože to tak neberu, jeho přítomnost mi nekazí zábavu, on je tou zábavou, tím, co potřebuju mít u sebe, abych se cítil dobře a užíval si, bez něj to zkrátka stojí za houby a nemůžu uvěřit, že to říkám, protože jsem ta největší děvka na Liberty Avenue a Bílá Party pro mě představuje doslova švédské stoly, ale já si i přes to přeju, aby Justin jel se mnou!

B: "Nehodlám ti tu tvojí bláznivou myšlenku potvrzovat, ale Justin měl na to každopádně jiný názor."

Debbie: "A to jaký, prosím tě?"

B: "Myslel si, že mu to nabízím, jen abych se necítil blbě, že jsem to neudělal."

Debbie: "To je pitomec jeden."

B: "To si myslím taky. Ale řekl bych, že hlavní důvod, proč odmítl je, že nechce vás ostatní naštvat a vypadat jako..."

Debbie: "Že to okoukal od tebe?"

B: "Už jsem se někdy zmínil, že nesnáším, když za mě někdo dokončuje věty? Ale jo, přesně to jsem měl na mysli."

Debbie: "No nemůžeš se mu divit, spoustu věcí se naučil od tebe..."

B: "Díky."

Debbie: "Ale to neznamená, že i tohle bych tak vnímala a myslím, že ani ostatní by se na to tak nedívali. Jste dva dospělí muži, co se milují, i přes to, že jeden z nich si to paličatě odmítá přiznat... Bydlíte spolu, tak nějak, a máte právo na to slavit si Vánoce tak, jak uznáte za vhodné, myslím, že do tohohle nemá nikdo co mluvit."

Nejsem si jistý, zda se Debbie rozhodla začít brát lekce zvládání vzteku, ale rozhodně se mi tenhle její nový přístup líbí, nicméně je mi to asi k ničemu, Justin je teď zkrátka zabedněný!

B: "Myslím, že už to nemá smysl řešit, rozhodl a já s tím nic nezmůžu. Můžu leda tak jít domů, zabalit si nejlepší bílé kousky oblečení, co najdu ve skříni a následně se vyspat do růžova a hned na to nasednout na letadlo na Ibizu."

Debbie: "V kolik ti to letí?"

B: "V 10."

Debbie: "Tak to hádám, že už se neuvidíme?"

B: "Neboj, za dva dny jsem zpátky."

Debbie: "Přestaň šaškovat a pojď mě obejmout."

B: "Tak ať to máme z krku,"...Postavil jsem se a nedobrovolně jsem se vložil do její náruče... Fajn, bylo to celkem příjemné!

Debbie: "Vidíš, ani to nebolelo."

B: "Tebe možná."

Debbie: "Pitomče,"...Neodpustila si jeden pohlavek.

B: "Víš co, tady máš peníze a já radši mizím dřív, než se mě buď rozhodneš umačkat v objetí anebo ufackovat."

Rychle jsem se otočil k odchodu, ale těsně u východu jsem se zarazil, nemohl jsem jen tak odejít, aniž bych si u Justina vyzvedl jeden polibek a tak jsem zamířil rovnou k němu a jeho zabrání do práce mi umožnilo jej nepozorovaně obejmout zezadu...

J: "Briane, vylekal si mě."

B: "Promiň. Jdu domů, tak se chci zeptat, v kolik přijdeš?"

J: "Nevím, ale nemělo by mi to zabrat moc času, končím v 9, u mámy budu tak hoďku, takže tipuju, že v 11 max."

B: "Dobře, budu tě čekat,"...Natáhl jsem se pro tolik chtěný polibek a opravdu vášnivě jsem si jej vychutnal.

J: "Tak jo, zkusím být rychlejší,"...Vydechl a zasmál se.

Usmál jsem se nazpátek a následně jsem se vydal k východu, u dveří jsem ještě neodolal jednomu ohlédnutí a poté jsem se dopravil do auta a tím až domů. Balení věcí mi zabralo docela dost času, chtěl jsem si být jistý, že mám opravdu všechno, až jsem nakonec měl pocit, že opravdu odjíždím minimálně na půl roku. Každopádně čas, který jsem nad tím strávil mě přiblížil mnohem blíž k 11 hodině a já tak nedočkavě čekal na Justinův příchod... který se však nekonal ani v půl 12, což mě dost znepokojovalo, dokonce jsem mu nechal i pár zpráv a zmeškaných hovorů, ale nedočkal jsem se žádné odpovědi. Nakonec mě čekání přestalo bavit a došel jsem k závěru, že nehodlám tuhle noc strávit čekáním na Justina a vydal jsem se do Babylonu a rozhodně v ne moc dobré náladě!

White Christmas/Party(6)

Nový díl.

BRIAN

Abych pravdu řekl, čekal jsem a především doufal, že se Justin k mé nabídce ještě nějak vyjádří a to nejlíp slovy "Ano, pojedu s tebou!" protože i když se možná zdá, že chci na Ibizu hlavně pro to, abych si nehrál na atrapu rodiny, což zahrnuje i nestrávení Vánoc se svým přítelem, tak musím přiznat, že bych zrovna s ním byl na Ibize opravdu rád a oslavil Vánoce po jeho boku, protože to není tak, že bych Vánoce neměl rád, jen je zkrátka radši slavím svým vlastním způsobem, kterému sice málokdo rozumí, ale já se tak cítím nejlíp a možnost strávit je na Ibize na Bílé párty je jako kdyby se mi splnil sen, o který bych se chtěl podělit právě s Justinem, protože myslím, že zrovna on mi rozumí, i když si to nerad připouští a to především proto, že je stejný jako já, on miluje život, který spolu vedeme a jsem neskutečně rád, že je to právě on, s kým můžu být, jen je mezi námi rozdíl v tom, že on se bojí přiznat pravdu ostatním, protože by ho už třeba nemuseli vidět jako to usměvavé sluníčko, které je se všemi za dobře, jenže není přeci jen lepší, kdyby mluvil pravdu, než aby si hrál na někoho, kým už podle mě dávno není?

---

A abych řekl alespoň jednu dobrou zprávu, tak co se týče holek, byly naprosto chápavé, Melanie mi dokonce dala požehnání, abych si to užil, jak nejlépe dokážu... Je mi sice úplně jasné, že v tom jen viděly ten klid a pohodu, co je beze mě čeká, ale i tak jsem rád, že se mě nijak nesnažily přesvědčit k tomu, abych zůstal, opravdu mě nebaví opakovat, že to nemám v plánu.

Ted: "Chtěl si se mnou mluvit... Šéfe?"

B: "Ano, potřebuji se ujistit, že máš ve všem jasno."

Ted: "Briane, už si mi to říkal několikrát, neboj se, o Kinnetic se postarám jako o vlastní dítě, zatímco si budeš užívat Ibizu, jasný?"

B: "Musíš mě pochopit, firma je teď na vrcholu a je to po dlouhé době, co jí opouštím..."

Ted: "A svěřuješ jí svému nejlepšímu zaměstnanci, takže se není čeho bát. Navíc budeš pryč jen dva dny a jsem si jistý, že telefony budou fungovat."

B: "To tvé nově nabyté sebevědomí se mi líbí,"...Poplácal jsem ho po rameni.

Ted: "A taky jsem ti za něj vděčný."

Koho by napadlo, že z tohohle ztroskotance se stane jeden z mých nejbližších a nejlepších přátel, na kterého se vždycky mohu spolehnout?

Ted: "A co Justin?"...Tak tedy téměř vždycky!

B: "Co je s ním?"...Raději jsem se začal prokousávat tou horou papírů, co na mě od rána čekala na stole.

Ted: "Je smířený s tím, že odjedeš?"

B: "Ne, že by měl nějak moc na vybranou, ale ještě před dvěma dny byl a od té doby o tom nepadlo ani slovo."

Ted: "No jo, ale zítra už jsou Vánoce, třeba na něj bude mít ten vánoční duch nějaký vliv a..."

B: "A nic, já odjíždím... Navíc nabídl jsem mu, aby jel se mnou a nechtěl, takže není co řešit."

Ted: "Počkat, ty si ho pozval s sebou a on odmítl? Sakra, můžu jet místo něj?"

B: "A já pak budu poslouchat Honneycuta, jaký jsem zmetek, že jsem mu tě ukradl? Ne, díky. Navíc ty se mi budeš starat o Kinnetic."

Ted: "Pravda, kdo jiný by to udělal, když ne já?"

B: "Přesně tak."

Ted: "A proč myslíš, že Justin nechce jet? Krom toho faktu, že nechce opustit rodinu o Vánocích?"

Pokud mám být upřímný tak tohle je jediný fakt, který mu podle mě brání v odjezdu, protože kdyby mu jako mně bylo fuk, že nebude o Vánocích se svou rodinou tak by na mou nabídku náležitě přikývl, jenže jemu to jedno není a tak i přes to, jak věřím, že se mu se mnou jet chce a to i za cenu toho, že na něj ostatní budou naštvaní, tak se i tak bojí to vyslovit nahlas a pocítit jejich hněv, což sice nechápu, mělo by mu být přeci jedno, co si o něm ostatní myslí, hlavní je pokud je on šťastný a dělá to, co chce, ale já mu do toho mluvit nehodlám, ať už se rozhodne jakkoliv, budu ho v tom podporovat, jen je jasné, že bych byl radši, kdyby se rozhodl pro mě.

B: "Co kdyby ses zkusil zeptat přímo jeho? Já mám práci."

Ted: "Ale..."

B: "Měj se, Theodhore,"...Prakticky jsem ho vytlačil ze dveří kanceláře.

Když nastal konec mého pracovního dne, všechny jsem poslal domů a raději ještě jednou všechno překontroloval, abych si byl jistý, že neopouštím firmu, ve které může dojít ke katastrofě i během tak krátké absence jejího šéfa a když jsem měl jistotu, že je opravdu všechno tak, jak má být, vydal jsem se do jídelny na něco na zub a taky na něco, co dělá dobře mým očím a to něco jsem měl možnost vidět už přes sklo - Justin poletující mezi stoly a flirtující se zákazníky kvůli dýšku, může být on vůbec ještě víc sexy, než už je?

Dovnitř mě přiměl jít až stále houstnoucí padající sníh, který mě přivedl na myšlenku, že letošní Vánoce se opravdu ponesou v duchu bílé barvy a to hned na dva způsoby! Což mi připomíná, že jsem si ještě ani nezabalil své nejlepší bílé kousky oblečení, tudíž budu mít rozhodně co dělat, až dorazím domů, pokud ovšem Justin nevymyslí jiný způsob, jak nás zabavit a to třeba v posteli!

B: "Ahoj, Debb."

Debbie: "Ahoj, zlato... Justine, zákazník!"

J: "Hned jsem tam!"

Debbie: "Chceš nalít alespoň kafe, než sem dotáhne ten svůj kouzelnej zadek?"

B: "Kafe mi bodne."

Debbie: "Taky bych řekla, jsi nějaký bílý."

Postavila přede mě hrnek a nalila mi. Její poznámku o mém vzhledu jsem raději přešel, a když se Debb následně vzdálila kvůli objednávce, byl jsem opravdu rád, další vyzvídání jsem nepotřeboval.

J: "Tak co to bude?"...Přitančil s tím svým úsměvem.

B: "Hmmm... Ty a ty a ty,"...Zašeptal jsem to u jeho rtů a poté ho vášnivě políbil.

J: "Je mi líto, pane, ale nejsem na jídelním lístku, navíc jsem zadaný, co by si o mně můj přítel myslel?"

B: "Jsem si jistý, že by to pochopil.

J: "No když myslíte... Možná bych si chvilku našel."

B: "A co takhle celou noc po šichtě?"

J: "Hmmm, to zní... Sakra!"

B: "Co je?"

J: "Musím k mámě."

B: "Kdy?"

J: "Po šichtě."

B: "A nemůžeš to přehodit?"

J: "Rád bych, ale musím s ní mluvit."

B: "A o čem, pokud to smím vědět?"

J: "Není to nic důležitého."

B: "Tak v tom případě nechápu, proč to nepočká."

J: "Prostě nepočká, ale neboj, pospíším si a užijeme si skvělou noc."

B: "To doufám."

Justin mě hned na to něžně políbil a poté se vydal rovnou pro mou objednávku a já si mezitím musel pokládat otázku, proč se, sakra, rozhodl, že dnes půjde k Jennifer a nemá k tomu žádný konkrétní důvod? Ale hádám, že mu asi budu muset věřit, že v tom opravdu není něco víc, protože jestli za ní jde z důvodu, který si myslím, aby na mě použila nějaká zázračná slova, která mě přimějí zůstat, tak to asi nerozdýchám!

White Christmas/Party(5)

Nový díl.

BRIAN

Probudila mě příjemná vůně linoucí se loftem, hned jsem věděl, že zázrak vaří jeden z těch svých obvyklých zázraků a začaly se mi sbíhat sliny, nicméně jsem si nebyl úplně jistý tím, o co se jedná, protože pokud se nepletu, šli jsme spát celkem rozhádaní nebo radši řeknu, že jsme se úplně neshodovali v názorech a to stačí k tomu, aby mi snídani nedělal, tak proč mi jí, sakra, dělá a ještě k tomu to vypadá, že je jiná, než obvykle? Snaží se mi snad říct, že ho mrzí, že se choval jako pitomec a že zcela chápe moje rozhodnutí jet na Ibizu anebo je tohle jeho způsob, jak mě zmanipulovat k tomu, abych zůstal?

---

Pomalu jsem se vyhrabal z postele a následoval jsem tu úžasnou vůni, která mě zavedla až do kuchyně, Justin ke mně byl otočený zády a něco si pobrukoval, pomyslel jsem si, že je roztomilý a hned na to jsem pohledem začal klesat po jeho nahých zádech až k jeho naneštěstí trenkami zahalenému pozadí, které se pohupovalo ze strany na stranu a způsobovalo mi naprostá muka!

B: "Máš se?"...Uchechtl jsem se.

J: "Pro Krista, Briane! Vyděsil si mě!"

B: "Já tebe?"

J: "Haha."

B: "Ne zpíváš a tancuješ naprosto skvěle, jen... Proč, sakra? Stalo se něco, o čem nevím anebo jsem spal déle, než si myslím a ty už nejsi naštvaný?"

J: "Já nebyl naštvaný, Briane... Spíš zklamaný a smutný, protože jsem se těšil, tohle by bylo v podstatě poprvé, kdybychom slavili Vánoce jako pár, takže asi chápeš, proč to pro mě tolik znamená."

Jo to naprosto chápu, první rok, co jsem ho znal, jsem si stěží dokázal připustit, že ho mám rád natož, abych s ním slavil Vánoce, ve druhém roce jsme se k oslavě nedostali, protože se Justin dal na houslovou hudbu a ve třetím roce nás spíš zajímalo to, zda dokážeme porazit Stockwella a zachránit si zadky, takže blížící se Vánoce nás nijak nezajímaly a pokud vezmu v potaz i ty Vánoce, které Debb uspořádala v únoru kvůli Vicovi, tak na ty jsem jaksi nebyl zvaný kvůli své proříznuté puse... Takže chápu, že tohle pro něj znamená hodně a že chce být se mnou a já, ať už to ví nebo ne, chci být s ním, jen ne za cenu toho, že si budu hrát na někoho, kým nejsem a navíc dal jsem mu možnost se mnou být, to on se rozhodl zůstat tady a i když mě to mrzí, tak to respektuji, tudíž by měl i on respektovat mě.

B: "Já to chápu, Justine, ale..."

J: "Nebudeš si hrát na někoho, kým nejsi, ani kvůli mně, já vím."

B: "Tady nejde o tebe, ty hlupáku, víš, že jsem s tebou rád, ale zkrátka ani kvůli tobě nehodlám předstírat, že se mi něco líbí, když to tak není, nechci být na Vánoce tady a rozdávat si dárky u vánočního stromku jako nějakej pošahanec, to prostě nejsem já."

J: "Já vím a promiň, neměl jsem se chovat jako idiot, máš právo být šťastný tak, jak uznáš za vhodné."

B: "To Debb obvolala všechny?"...Zasmál jsem se.

J: "Co? Ne. Já s ní o tom nemluvil, takže ona to ví?"

B: "Řekl jsem jí to, když jsem byl v jídelně."

J: "A jak to vzala, asi vyváděla co?"

B: "Ne, řekla mi v podstatě to samý, co ty teď."

J: "To mi chceš říct, že nebyla naštvaná?"

B: "Ani trochu."

Justina to celkem zaskočilo, jako by snad do teď doufal v to, že když mě nedokázal přesvědčit k tomu, abych zůstal on, tak by se to třeba mohlo podařit právě Debbie a já mu tu iluzi právě vzal... Proč mám pocit, že ten proslov o mém právu na štěstí nebyl tak úplně pravdivý?

B: "Doufal si, že mi to Debb rozmluví, že ano?"

J: "Neřekl bych, že doufal, spíš jsem měl planou naději, že by ti třeba mohla změnit názor... To ale nemění nic na to, že to, co jsem řekl, jsem tak i myslel, máš na štěstí právo a je tvoje věc, kde a jak ho najdeš. Jen mi prostě bude smutno."

B: "Pořád máš možnost jet se mnou, moje nabídka stále platí a bude platit, dokud neodjedu."

Justin nic neříkal a radši se zase začal věnovat svým kulinářským dovednostem a buď to se snažil vyhnout odpovědi anebo odpověď hledal a to znamenalo, že sám neví, co mi na to říct, protože ani on nevěří tomu, co si myslí... Jsem si zcela jistý, že on se mnou jet chce, ale stejně tak chce zůstat se svojí rodinou a bojí se, že by to z něho udělalo sobce, kdyby si vybral mě a naopak lháře, kdyby si vybral je... No ale s tím se bude muset poprat on sám, já mu to usnadňovat nehodlám!

J: "Máš hlad?"

B: "Obrovský."

J: "Tak se jdi posadit, za chvíli ti to přinesu."

B: "Dobře."

Vydal jsem se k jídelnímu stolu a Justin u mě byl co nevidět s talířem nádherně vonícího a vypadajícího jídla, co však bylo ještě mnohem lepší, byl jeho nečekaný polibek, kterým mě doslova vykolejil, a chvíli mi trvalo, než jsem se ho dokázal vzdát!

Následně jsme se však oba pustili do jídla a po něm jsme se vyčerpáním svalili do postele, Justin mě po chvilce chytil za ruku a i když mi můj instinkt velel, ať se vysmeknu, tak jsem raději poslechl svoje srdce a jeho ruku pevně stiskl, bylo to fajn, ale i když jsem věděl, že už jsme ve fázi, kdy bych si k němu mohl dovolit něco víc, lépe řečeno to, po čem tak moc prahnu, tak jsem se místo toho k němu raději jen přitulil a čichal tu nádhernou vůni jeho těla, nejsem typ člověka, co se vzdává sexu jen tak, ale tohle mi za to zkrátka stálo, možnost se k němu jen tisknout a vědět, že je můj a že mě miluje, prostě to byl skvělej pocit!

White Christmas/Party(4)

Nový díl.

BRIAN

Nebýt toho podělaného padajícího sněhu, pravděpodobně bych se domů dostal mnohem rychleji, ale vzhledem k tomu, že jsem musel jet, jak kdybych si nadělal do kalhot, tak mi to chvíli trvalo a až když jsem se ocitl v loftu, tak mi došlo, že Justin se vlastně nemá jak dostat domů, tudíž jeho jedinou možností je jít tou skoro vánicí z jídelny až domů po svých, něco mi ale říká, že se mu to bude hodit, jsem si totiž jistý, že má hodně o čem přemýšlet, lépe řečeno o tom, zda dá přednost své rodině a přátelům anebo mně, protože něco mi říká, že i přes to, jak se snaží, abych vypadal jako sobec, co myslí jenom na sebe a kašle na rodinu, tak je dost možné, že skutečnost je taková, že mu ani tak nejde o tohle, jako spíš o to, že chce být se mnou a to ať už v tady v Pitts anebo na Ibize, jen pro něj není tak snadné si to přiznat, protože se bojí, že ho ostatní uvidí, jako toho, co okoukal Kinneyho zlozvyky, mezi niž se například řadí držet se od své rodiny a přátel o Vánocích co nejdál je to možné! Proto jsem opravdu rád, že má na přemýšlení celkem dost času, než se dostane domů a bude mě bombardovat přiblblými poznámkami typu "Jak si vůbec můžeš myslet, že bych opustil svojí rodinu o Vánocích? Já nejsem ty, Briane!"

---

FUCK! Pomyslel jsem si v dalším momentě, kdy se otevřely dveře a nimi vstoupil Justin - buď to se ten kluk naučil létat anebo teleportovat, jinak to není možné!

B: "Co tady, sakra, děláš?"

J: "Bydlím tady,"...Povytáhl obočí a nechápavě na mě pohlédl.

B: "Jo, ale jak ses sem dostal tak rychle?"

J: "Ted mě svezl... Po tom, co ses tak krásně vypařil z jídelny a nechal mě tam, tak se mi nabídl."

B: "Úžasný Theodhor, jak ušlechtilé."

Nejradši bych toho švába uškrtil holýma rukama, nebýt to čirou náhodou můj nejlepší a vlastně jediný účetní, bez kterého bych byl touhle dobou už nejspíš naprosto v prdeli!

J: "Jo, aspoň někdo."

B: "Nenapadlo mě, že bys potřeboval odvoz po tom, jak ses záhadně vypařil z Babylonu a ještě záhadněji objevil v jídelně."

J: "Já se nevypařil, možná kdyby ses trochu zajímal, tak bys věděl, že jsem tam pořád byl."

Musel jsem se zhluboka nadechnout a přivřít oči a byl jsem rád, že jsem přitom byl k Justinovi zády, nepotřeboval jsem, aby hned začal mít připomínky i na to, že se chovám jako bych z něj byl zoufalý, protože přiznejme si, právě teď z něho docela zoufalý jsem!

B: "Příště pošlu pátrací četu,"...Ironicky jsem se na něj usmál.

J: "Celý ty... Jdu si dát sprchu."

Musel jsem uznat, že v tom má pravdu, tohle jsem prostě celý já a pravděpodobně se nikdy nezměním, jen taky musím uznat, že právě teď nejsem zrovna v pozici, kdybych na něj měl být hnusnej, pokud chci, aby se na mě přestal zlobit... Protože jestli mám být upřímný, docela mi na tom záleží!

Justin ze sebe začal shazovat oblečení už při cestě do koupelny, měl jsem za to, že mi to dělá schválně, protože jak už jsem říkal těhle posledních pár dní nebylo na sex čas a pokud pominu to v Babylonu před pár hodinami, tak se, sakra, přiznávám, že jsem na něj nadržený jako už dlouho ne a myslím, že on to moc dobře ví, proto se mi tu tak ukazuje v celé své kráse, prostě další z jeho způsobů, jak mi to dát sežrat!

Do koupelny už vešel zcela nahý a já měl tak možnost z části zahlédnout jeho perfektně tvarované pozadí, které způsobilo, že můj rozkrok reagoval tak, jak reagoval a já myslel, že snad zešílím! Sedl jsem si proto na postel přímo přede dveře koupelny a rozhodoval jsem se, co mám udělat, zda tu dál jen sedět, frustrací si trhat vlasy a doufat, že mě to přejde anebo se zvednout, vlézt k němu do sprcháče a dopřát si to, po čem tak moc prahnu, což bude mít za následek, že Justin bude vědět, jak mě pro příště dostat tam, kam chce a už mi s tím nedá pokoj a ani jedno mi stoprocentně nevyhovovalo... Tohle bylo doslova k zešílení!

"Díky bohu!"zašeptal jsem si potichu v momentě, co mi začal zvonit telefon. Tolik rád už jsem však nebyl ve chvíli, kdy jsem na displeji zahlédl Maikeyho jméno, další buzeraci a přednášku už dneska fakt nedám!

B: "Ano?"

Maikey: "Ahoj, to jsem já... Michael."

B: "Nekecej, ještě, že si mi to řekl, na displeji jsem to nemohl přečíst,"...Sarkasmus ze mě přímo sálal.

Maikey: "Jo, tohle si asi zasloužím."

B: "Co?"...Docela jsem nechápal.

Maikey: "Chci se ti omluvit, jasný? Máš plné právo na to dělat si, co se ti zachce... Choval jsem se jak idiot, promiň."

B: "K tomu tě navedla Debb, že jo?"

Maikey: "Cože? Ne! No... Možná trochu, dá se říct, že mi pomohla vidět věci jasněji a já si uvědomil, že je tvoje věc, jak oslavíš Vánoce, hlavní je, když si šťastný."

Musel jsem se usmát, protože mi bylo jasné, že mu Debb minimálně drží zbraň u hlavy a pokud ne, tak si její proslov o tom, že mám právo na štěstí a to ať už je jakékoliv, zapamatoval přímo brilantně, ale taky jsem věděl, že to myslí vážně, možná dokáže být někdy pitomec, ale je to můj nejlepší kamarád a chce, abych se měl dobře, stejně jako chci já, aby se on měl dobře a aby věděl, že ho mám rád.

B: "Díky, Maikey, toho si vážím."

Maikey: "Takže jsme v pohodě?"

B: "Jasně, že jsme."

Maikey: "To jsem rád... Tak dobrou a pozdravuj Justina."

B: "Jo, to nehrozí... Ale dobrou."

Raději jsem rychle zavěsil, než se mě stačil vyptávat na to, jak to mezi mnou a Justinem vypadá a zase jsem se vrátil k zírání na koupelnové dveře, jenže ty se najednou otevřely a Justin v nich stál jen s ručníkem kolem pasu a nějakými doznívajícími kapičkami na hrudi... Jestli se já nezblázním teď, tak už vážně nevím, kdy jindy!

B: "Bože,"...Zoufale jsem si zašeptal, zatímco jsem slintal na podlahu.

J: "Co?"

B: "Nic!"

J: "Fajn."

Justin se vydal do kuchyně a já po celou dobu sledoval jeho perfektní zadek rýsující se pod tím ručníkem, tohle bylo zkrátka mučení!

J: "Tohle bych ti měl vrátit,"...Přišel zpátky s lístkem, který jsem mu dal a v tu chvíli jsem věděl, že tahle noc je oficiálně na vrcholu hrůzy.

B: "Takže hádám, že se mnou nejedeš?"

J: "Chci být se svojí rodinou a navíc, nechci s tebou jet jen proto, že ty bys z toho měl lepší pocit."

B: "Cože?"

J: "No dal si mi ten lístek jen proto, aby ses necítil blbě, že si to neudělal, takže..."

B: "Máš pravdu, bude lepší, když zůstaneš doma."

Kdybych ho neumlčel takhle, tak bych ho pravděpodobně zabil za ty jeho řeči, tohle je fakt jak mluvit do dubu, jednou mu dáte najevo, že ho u sebe fakt chcete mít a on v tom opět najde něco, čím by to mohl překroutit, tohle už ani není normální!

Lehl jsem si raději do postele a zíral jsem do stropu, Justin po chvíli udělal to samé, teda až na to zírání do stropu, ležel ke mně zády a já tak mohl vidět jeho dokonalá záda, která mě přímo žádala o polibky a doteky, jenže já nemohl a tak mi nezbývalo nic jiného, než se k němu otočit taky zády a doufat, že tohle všechno do rána vyšumí a já si s ním budu moct konečně dělat, co se mi zlíbí!

White Christmas/Party(3)

Nový díl.

BRIAN

Nemohl jsem se rozhodnout mezi tím, zda tu budu dál sedět, nechávat se propichovat jejich vražednými pohledy a být si vědom toho, že si o mě právě teď zajisté povídají anebo tím, zda se mám jednoduše sebrat, vzít nohy na ramena a zmizet daleko odtud, věděl jsem však, že ani jedno mi zrovna moc nevyhovuje, v prvním případě si budu připadat dost mizerně, protože přeci jen, mám je všechny rád a i když se závratnou většinu času tvářím jako, že je mi ukradené, co si o mně myslí, tak ve skutečnosti mi na tom docela záleží a v tom druhém případě si budu připadat jako srab, co utíká před problémy, který jsem si mimochodem sám vytvořil... Jenomže když vezmu v potaz ten fakt, že jsem zkrátka jednal tak, jak jsem uznal za vhodné, protože já prostě nejsem ten případ, co se s otevřenou náručí účastní rodinných oslav, tak si jednoduše musím říct, že je mi jedno, co si o mně povídají a že útěky zkrátka nejsou pro mě, takže tu budu v klidu dál sedět a budu popíjet kafe v naději, že mi kofein pomůže tolik nevnímat tu skupinku idiotů u zadního stolu!

---

Debbie: "Chceš, abych jim šla nakopat zadky?"...Zjevila se vedle mě jako nějaká zázračná žena, což ona vlastně je!

B: "V pohodě, Debb, prostě si to vyžeru a snad je to co nevidět přejde... A když ne, tak koho to, kurva, trápí?"

Debbie: "Nerada ti to říkám, ale tebe a v Justinově případě ještě víc."

B: "Můžeš mi, prosím tě, přestat opakovat jeho jméno v každé větě, co řekneš?"

Debbie: "To, že tě to rozčiluje, mi jenom dokazuje to, že jeho naštvání tě trápí nejvíc."

B: "Ne, dokazuje to jenom to, že si šíleně otravná... A to jsem si začínal myslet, že si vlastně celkem fajn."

J: "Debb, nechceš s něčím pomoct?"...Objevil se u nás tak nečekaně, že mi chvíli trvalo, než jsem z něj dokázal spustit pohled.

Debbie: "Díky, zlato, ale moc rušno tu není, takže to zvládnu."

J: "Určitě? Potřeboval bych se nějak zaměstnat."

Musel jsem se uchechtnout, ale opravdu jsem doufal, že jsem to udělal pouze v duchu, nicméně neudělal a tak se na mě hned upřely jeho zářivě modré oči plné nepochopení... Jen tak dál, Kinney!

Debbie: "Jo, jsem si jistá, ale vážím se té nabídky,"...Políbila jej na tvář.

Debbie se následně vypařila jako pára nad hrncem, věděl jsem, že to udělala jen proto, aby nás s Justinem nechala o samotě, nejspíš měla za to, že mi tím pomáhá, ale já jí za to ve skutečnosti proklínal, vážně jsem ještě nebyl připravený na to s ním vést ten rozhovor o tom, jak je mi u zadku a že ho tu klidně nechám, zatímco budu šukat všechny sexy kluky, na které narazím... No, nerad ti to říkám, Justine, ale přesně takhle si já představuji oslavu Vánoc já, sorry!

J: "Je ta židle volná?"

B: "Chceš si jí snad půjčit?"

J: "Ne, chci si sednout."

B: "Tak prosím."

J: "Díky."

Čekal jsem, že započne svůj proslov a dá mi to vyžrat, jak nejlépe svede, ale on místo toho jen seděl a mlčel a tak nějak jsem usoudil, že to je snad ještě horší, než kdyby na mě řval!

J: "Takže jedeš?"

B: "Myslím, že o tom jsem se vyjádřil dost jasně už předtím."

J: "Jo, já vím, byl jsem tam."

B: "Tak proč se tak blbě ptáš?"

J: "Doufal jsem, že třeba..."

B: "Co? Změním názor?"

J: "Asi mě ta naivita ještě úplně neopustila."

B: "Asi ne."

Začínal jsem pomalu, ale jistě trpě, tohle bylo jako by se mě snažil přinutit cítit se provinile nebo co já vím a bohužel na to šel celkem dobře, jenže to neznamená, že bych se tak cítit měl, Debb má pravdu, je jen na mně, co budu dělat, hlavní je, pokud mě to udělá šťastným, já jemu taky neříkám, že by neměl slavit Vánoce v kruhu své rodiny a blízkých, tak proč se, sakra, plete do toho, jak je chci slavit já?!

J: "To asi znamená, že na Vánoce nebudeme spolu."

B: "Hádáš dobře, ale neboj, určitě se někdy vrátím."

J: "Nebojím se, že by ses nevrátil."

B: "Tak o co ti vlastně jde? Proč máš takový problém s tím přijmout mě takového, jaký jsem?"

J: "O to nejde, Briane, vždyť víš, že miluju to, jaký jsi, nikdy bych nechtěl, aby ses změnil."

B: "Tak v čem je ten problém?"

J: "Já nevím... Asi... Vánoce jsou prostě něco, co máš slavit s lidmi, co miluješ a já miluju tebe... Nechci být bez tebe... Jenže tobě nedělá problém být beze mě, takže je to asi jasný."

Jestli je tu možnost, že bych se mohl cítit ještě zoufaleji, tak si to ani nedovedu představit, tohle je přesně to, na co jsem doufal, že nedojde - Justin hodnotící velikost mých citů k němu podle toho, jak chci slavit Vánoce - samozřejmě, že si ta jeho blonďatá hlavinka usmyslela, že ho nemiluju jen proto, že nejsem rodinný typ, já ani nemůžu hrát překvapeného, tohle je prostě celý on, překroutí to tak, aby ze mě udělal toho nejhoršího a vlastně je i docela vychytralej, snaží se mě nějak přimět k tomu, abych k němu projevil nějaké city, to je prostě za trest!

B: "Justine, řeknu ti to takhle, budeš se muset rozhodnout, s kým chceš slavit Vánoce, jestli s těmi blázny anebo se mnou... Je to na tobě."

J: "Co tím myslíš?"

B: "Ty lístky jsem vyhrál dva, takže..."...Vytáhl jsem jeden z kapsy a položil ho před něj.

J: "Briane..."

B: "Rozhodni se sám."

Na bar jsem vzápětí položil bankovku a následně jsem odešel pryč, Justin se mě nijak nepokusil zastavit, vsadím se, že se snažil dostat z toho šoku, že já Brian Kinney, jsem mu svým vlastním způsobem dal najevo, že bych ve skutečnosti chtěl strávit Vánoce na Bílé párty na Ibize nejen ve společnosti stovek nahých těl, ale především té jeho... Jenže on si teď bude muset rozhodnout, zda mu jde tak moc o to, abychom byli s naší rodinou anebo především spolu!