White Christmas/Party(3)

Nový díl.

BRIAN

Nemohl jsem se rozhodnout mezi tím, zda tu budu dál sedět, nechávat se propichovat jejich vražednými pohledy a být si vědom toho, že si o mě právě teď zajisté povídají anebo tím, zda se mám jednoduše sebrat, vzít nohy na ramena a zmizet daleko odtud, věděl jsem však, že ani jedno mi zrovna moc nevyhovuje, v prvním případě si budu připadat dost mizerně, protože přeci jen, mám je všechny rád a i když se závratnou většinu času tvářím jako, že je mi ukradené, co si o mně myslí, tak ve skutečnosti mi na tom docela záleží a v tom druhém případě si budu připadat jako srab, co utíká před problémy, který jsem si mimochodem sám vytvořil... Jenomže když vezmu v potaz ten fakt, že jsem zkrátka jednal tak, jak jsem uznal za vhodné, protože já prostě nejsem ten případ, co se s otevřenou náručí účastní rodinných oslav, tak si jednoduše musím říct, že je mi jedno, co si o mně povídají a že útěky zkrátka nejsou pro mě, takže tu budu v klidu dál sedět a budu popíjet kafe v naději, že mi kofein pomůže tolik nevnímat tu skupinku idiotů u zadního stolu!

---

Debbie: "Chceš, abych jim šla nakopat zadky?"...Zjevila se vedle mě jako nějaká zázračná žena, což ona vlastně je!

B: "V pohodě, Debb, prostě si to vyžeru a snad je to co nevidět přejde... A když ne, tak koho to, kurva, trápí?"

Debbie: "Nerada ti to říkám, ale tebe a v Justinově případě ještě víc."

B: "Můžeš mi, prosím tě, přestat opakovat jeho jméno v každé větě, co řekneš?"

Debbie: "To, že tě to rozčiluje, mi jenom dokazuje to, že jeho naštvání tě trápí nejvíc."

B: "Ne, dokazuje to jenom to, že si šíleně otravná... A to jsem si začínal myslet, že si vlastně celkem fajn."

J: "Debb, nechceš s něčím pomoct?"...Objevil se u nás tak nečekaně, že mi chvíli trvalo, než jsem z něj dokázal spustit pohled.

Debbie: "Díky, zlato, ale moc rušno tu není, takže to zvládnu."

J: "Určitě? Potřeboval bych se nějak zaměstnat."

Musel jsem se uchechtnout, ale opravdu jsem doufal, že jsem to udělal pouze v duchu, nicméně neudělal a tak se na mě hned upřely jeho zářivě modré oči plné nepochopení... Jen tak dál, Kinney!

Debbie: "Jo, jsem si jistá, ale vážím se té nabídky,"...Políbila jej na tvář.

Debbie se následně vypařila jako pára nad hrncem, věděl jsem, že to udělala jen proto, aby nás s Justinem nechala o samotě, nejspíš měla za to, že mi tím pomáhá, ale já jí za to ve skutečnosti proklínal, vážně jsem ještě nebyl připravený na to s ním vést ten rozhovor o tom, jak je mi u zadku a že ho tu klidně nechám, zatímco budu šukat všechny sexy kluky, na které narazím... No, nerad ti to říkám, Justine, ale přesně takhle si já představuji oslavu Vánoc já, sorry!

J: "Je ta židle volná?"

B: "Chceš si jí snad půjčit?"

J: "Ne, chci si sednout."

B: "Tak prosím."

J: "Díky."

Čekal jsem, že započne svůj proslov a dá mi to vyžrat, jak nejlépe svede, ale on místo toho jen seděl a mlčel a tak nějak jsem usoudil, že to je snad ještě horší, než kdyby na mě řval!

J: "Takže jedeš?"

B: "Myslím, že o tom jsem se vyjádřil dost jasně už předtím."

J: "Jo, já vím, byl jsem tam."

B: "Tak proč se tak blbě ptáš?"

J: "Doufal jsem, že třeba..."

B: "Co? Změním názor?"

J: "Asi mě ta naivita ještě úplně neopustila."

B: "Asi ne."

Začínal jsem pomalu, ale jistě trpě, tohle bylo jako by se mě snažil přinutit cítit se provinile nebo co já vím a bohužel na to šel celkem dobře, jenže to neznamená, že bych se tak cítit měl, Debb má pravdu, je jen na mně, co budu dělat, hlavní je, pokud mě to udělá šťastným, já jemu taky neříkám, že by neměl slavit Vánoce v kruhu své rodiny a blízkých, tak proč se, sakra, plete do toho, jak je chci slavit já?!

J: "To asi znamená, že na Vánoce nebudeme spolu."

B: "Hádáš dobře, ale neboj, určitě se někdy vrátím."

J: "Nebojím se, že by ses nevrátil."

B: "Tak o co ti vlastně jde? Proč máš takový problém s tím přijmout mě takového, jaký jsem?"

J: "O to nejde, Briane, vždyť víš, že miluju to, jaký jsi, nikdy bych nechtěl, aby ses změnil."

B: "Tak v čem je ten problém?"

J: "Já nevím... Asi... Vánoce jsou prostě něco, co máš slavit s lidmi, co miluješ a já miluju tebe... Nechci být bez tebe... Jenže tobě nedělá problém být beze mě, takže je to asi jasný."

Jestli je tu možnost, že bych se mohl cítit ještě zoufaleji, tak si to ani nedovedu představit, tohle je přesně to, na co jsem doufal, že nedojde - Justin hodnotící velikost mých citů k němu podle toho, jak chci slavit Vánoce - samozřejmě, že si ta jeho blonďatá hlavinka usmyslela, že ho nemiluju jen proto, že nejsem rodinný typ, já ani nemůžu hrát překvapeného, tohle je prostě celý on, překroutí to tak, aby ze mě udělal toho nejhoršího a vlastně je i docela vychytralej, snaží se mě nějak přimět k tomu, abych k němu projevil nějaké city, to je prostě za trest!

B: "Justine, řeknu ti to takhle, budeš se muset rozhodnout, s kým chceš slavit Vánoce, jestli s těmi blázny anebo se mnou... Je to na tobě."

J: "Co tím myslíš?"

B: "Ty lístky jsem vyhrál dva, takže..."...Vytáhl jsem jeden z kapsy a položil ho před něj.

J: "Briane..."

B: "Rozhodni se sám."

Na bar jsem vzápětí položil bankovku a následně jsem odešel pryč, Justin se mě nijak nepokusil zastavit, vsadím se, že se snažil dostat z toho šoku, že já Brian Kinney, jsem mu svým vlastním způsobem dal najevo, že bych ve skutečnosti chtěl strávit Vánoce na Bílé párty na Ibize nejen ve společnosti stovek nahých těl, ale především té jeho... Jenže on si teď bude muset rozhodnout, zda mu jde tak moc o to, abychom byli s naší rodinou anebo především spolu!