VAROVÁNÍ 12+
Brian's POV
Tančil a byl tak sexy. Naprosto mě rozpálil. Nemohl jsem z něho zkrátka spustit oči, bylo to jako bych se zasekl na místě, zatímco on ani neměl ponětí, že jsem tady. Musel jsem se trochu pozastavit nad tím faktem, že jsem se s ním nadobro rozešel a on si tu tancuje jako o život, zatímco ho ostatní svlékají pohledem, skoro jako by snad oslavoval! Jenže po chvíli jsem si toho všiml, on neoslavoval a ani si nijak zvlášť neužíval, byl jednoduše opilý a zkrátka jen hledal způsob, jak se zabavit, lépe řečeno, jak se necítit tak strašně mizerně. A najednou jsem se sám cítil opravdu hrozně, věděl jsem, že tohle jsem mu udělal já, to já jsem mu ublížil a přiměl ho k tomuhle. A i když bych se možná měl cítit dobře, že konečně ví, jak bylo mně celých 12 let, tak právě naopak, tohle jsem nechtěl. Je jedno, jak moc mi ublížil, stejně nesnesu pohled na to, že trpí... na to ho až moc miluju!
B: "Dám si další."
Barman: "Hned to bude,"...Mrkl na mě.
Ještě před chvíli jsem si představoval, jak svým jazykem poznávám každou část jeho těla, teď to bylo jako by ani neexistoval, jediný, kdo tu pro mě právě teď byl - byl Justin. A alkohol, kterým jsem se chtěl odreagovat od té neskutečné touhy jít rovnou za ním.
Ale ta touha jednoduše nemizela, ne když vypadal takhle, měl na sobě bílé tričko, které mu obepínalo svaly, modré džíny, v nichž měl tak úžasný zadek a rozcuch, kterým by dostal do kolen jednoduše kohokoliv. A ten úsměv! Ano úsměv, i přes to, že trpěl a ta bezmocnost se mu odrážela v očích, tak se usmíval, z velké části za to mohl alkohol, ale i tak... ten úsměv mě jednoduše dostane pokaždý.
Emmett: "Všiml sis ho?"
B: "Příště bys mě mohl varovat, než mi způsobíš infarkt. A ano všiml, nejde ho přehlédnout, nejspíš si chce vytancovat další titul krále Babylonu."
Emmett: "Měl bys jít za ním."
B: "Proč?"
Emmett: "Ty víš proč. Je opilý."
B: "A není má zodpovědnost."
Emmett: "Nevím, jestli se snažíš přesvědčit mě nebo sebe, ale oba víme, že to nefunguje."
B: "Nebyl si náhodou s tím účetním? Co kdyby si za ním šel zpátky?"
Emmett: "Půjdu, a když už jsme u něj, i on by určitě uvítal nějakou omluvu, pokud chceš, aby byl zase tvým kamarádem."
B: "Jsem si jistý, že se bez něho obejdu."
Emmett pouze zakroutil očima a odešel, nedivil jsem se mu, jsem fakt idiot. Jsem v Babylonu jen chvíli a už v sobě zase pociťuji to ego, tu hrdost, tu povahu, za kterou mě všichni odsuzovali, je to jako bych byl zase úplný... ale zároveň vím, že přesně to zapříčinilo, že jsem všechny ztratil včetně Teda, který tu pro mě vždy byl víc, než jsem tu pro něj kdy byl já. A možná proto se bojím, že když spolknu svojí hrdost a půjdu za ním, zadupe mě do země.
Proto jsem se raději zase vrátil k Justinovi, pořád jsem zvažoval, co s ním udělám. Chtěl jsem za ním jít, ale věděl jsem, že tím všechno zničím, protože si bude myslet, že ho pořád chci, což je sice pravda, já vím, ale je to sotva den, co jsem mu řekl, že je mezi námi nadobro konec, nemůžu zkrátka měnit svoje stanoviska, kdy se mi zachce. Ale už si ani tak nejsem jistý tím, že chci, aby z mého života opravdu zmizel.
Moje odhodlání sedět na místě se však změnilo ve chvíli, kdy se k němu nalepil nějakej namachrovanej idiot. Co bylo ještě horší, byl ten fakt, že Justin se nebránil a chytil se ho kolem ramen. Bodlo mě z toho u srdce. A když Justinovi následně začal sahat na zadek začalo to ve mně opravdu vřít...
B: "Neruším?"...Neodolal jsem ironickému úsměvu.
J: "Bri-Briane?"...Šokovaně se zarazil.
Chlap: "O co jde?"
B: "Tomu bys nerozuměl... Jdeme,"...Vzal jsem Justina za ruku a táhl ho pryč.
Justin se snažil vysmeknout a vřískal něco ve stylu, ať ho pustím a jestli jsem se náhodou nezbláznil, na což jsem upřímně sám neznal odpověď, ale nakonec se mi ho podařilo dostat až ven.
J: "Můžeš mi říct, co to má znamenat?"
B: "Jsi nalitej a já tě vezmu domů."
J: "Myslel jsem, že si se mnou skončil."
B: "Skončil... ale to neznamená, že tě chci mít na krku, až tě někde najdou bez známek života."
J: "Nepotřebuju, abys mě zachraňoval... už nejsem ten naivní kluk! Jsem dospělej a umím se o sebe postarat sám,"...Otočil se k odchodu.
B: "Nechci, aby se ti něco stalo, jasný?!"...Zničehonic to ze mě vypadlo, cítil jsem se jako vůl.
J: "Ou..."
B: "Prosím tě, nic neříkej a vlez si do toho auta."
Naštěstí nijak neprotestoval a udělal, oč jsem žádal. Plán byl jasný, odvézt ho k Jennifer a jednou pro vždy mezi námi udělat tlustou čáru, jenže když jsem se na něj po chvíli podíval a zjistil, že spí... já nevím, něco ve mně se zlomilo a změnil jsem směr ke mně domů.
B: "Vstávej."
J: "Hmmm... co děláme tady?"
B: "Myslím, že tvoje máma tě v tomhle stavu vidět nemusí,"...Ano, ubožejší výmluva mě nenapadla.
A Justin mi podle výrazu taky moc nevěřil, nic však neřekl, byl jsem rád, protože jsem neměl jednoduše sílu na to se s ním dohadovat.
B: "Jdeš dovnitř nebo budeš spát tady?"
Pousmál se, místo, aby byl naštvanej za to, že se k němu chovám takhle, tak se prostě pousmál. Bylo hezké ho tak vidět, pro jednou jsem mu vykouzlil úsměv na tváři. A hned na to šel se mnou dovnitř.
J: "A dáš mi i postel nebo budu spát na zemi?"
B: "Pojď za mnou."
Odvedl jsem ho do pokoje pro hosty... nebudu však tvrdit, že část mě nechtěla, aby šel do mojí postele. Ale to už je jednoduše minulost.
J: "Děkuju."
B: "Není za co,"...Chtěl jsem odejít pryč.
J: "Byla by troufalost chtít se vysprchovat?"
B: "Ne. Snad si ještě pamatuješ, kde je koupelna."
J: "A nemáš na půjčení nějaký triko?"
Musel jsem si povzdychnout, člověk mu nabídne prst a on chce celou ruku. Nejvíc mě ale děsí ten fakt, že bude mít moje oblečení na svém těle.
B: "Něco ti najdu."
Rychle jsem odešel pryč, ale místo, abych šel hledat triko, vydal jsem se rovnou do kuchyně, kde jsem vyštrachal flašku skotské. Fakt jsem jí potřeboval jako sůl!
J: "Máš to tričko?"
B: "Sakra, zapomněl jsem... hned ti ho najdu."
Otočil jsem se a uviděl ho tam stát jenom v ručníku. Po jeho hrudi ještě stékaly kapičky vody. Měl jsem pocit, že jsem v nebi a v pekle zároveň. Pokl jsem tak hlasitě, že mě museli slyšet všichni v okruhu několika kilometrů!
B: "Ehm... najdu ti to triko,"...Po chvíli jsem se vzpamatoval.
Vydal jsem se radši rychle do svojí ložnice, kde jsem doufal, že naberu potřebný vzduch do plic, abych si z hlavy vyhnal ty hříšné myšlenky. Když jsem však přebíral šatník, ucítil jsem na svých zádech zničehonic jeho ruce. Zavřel jsem oči, stačil totiž jenom jeden jeho dotyk a já jsem zažíval slast.
J: "Bri?"
Otočil jsem se k němu, potřeboval jsem ho vidět. Srdce mi tlouklo jako o život. Vidět, jak stojí přede mnou jenom v ručníku a touží po mně... to je něco, o čem jsem snil opravdu dlouho!
A Justin se v tu chvíli neovládl a přisál se na moje rty, nedokázal jsem se bránit, co nedokázal, nechtěl jsem! Líbali jsme se tak vášnivě, že jsme měli nateklé rty. Po chvíli jsem ho silou natiskl na skříň a líbal ho na krk, jeho prsty si hrály s mými vlasy, chtěl jsem ho tak strašně moc... ale věděl jsem, že nemůžu. Nešlo jenom o to, že ať už ho miluju a chci sebevíc, tak pořád nedokážu skousnout ten fakt, že mi na 12 let zmizel ze života. Ale já to ani nemohl udělat takhle, ne když byl opilý, nemohl jsem toho zkrátka využít.
B: "Přestaň."
J: "Co?"
B: "Prostě přestaň,"...Odtáhl jsem se od něj a odešel pryč.
A zůstal jsem sedět v kuchyni s další skleničkou skotské, a když jsem slyšel zavření dveří, věděl jsem, že už je ve svojí ložnici, proto jsem se vrátil do té své. Jakmile jsem si lehl, zíral jsem do stropu a vybavoval si to, co se před chvíli stalo, ani jsem nevěděl, jestli se mám usmívat radostí anebo si nadávat za to, že jsem to dovolil. Naštěstí se mi ale podařilo usnout, takže jsem nad tím a vlastně nad vším nemusel přemýšlet. Když jsem se však uprostřed noci probudil, věděl jsem, že tohle je něco, čeho se přeci nemůžu jen tak vzdát - Justin spal vedle mě.
No comments:
Post a Comment