White Christmas/Party(4)

Nový díl.

BRIAN

Nebýt toho podělaného padajícího sněhu, pravděpodobně bych se domů dostal mnohem rychleji, ale vzhledem k tomu, že jsem musel jet, jak kdybych si nadělal do kalhot, tak mi to chvíli trvalo a až když jsem se ocitl v loftu, tak mi došlo, že Justin se vlastně nemá jak dostat domů, tudíž jeho jedinou možností je jít tou skoro vánicí z jídelny až domů po svých, něco mi ale říká, že se mu to bude hodit, jsem si totiž jistý, že má hodně o čem přemýšlet, lépe řečeno o tom, zda dá přednost své rodině a přátelům anebo mně, protože něco mi říká, že i přes to, jak se snaží, abych vypadal jako sobec, co myslí jenom na sebe a kašle na rodinu, tak je dost možné, že skutečnost je taková, že mu ani tak nejde o tohle, jako spíš o to, že chce být se mnou a to ať už v tady v Pitts anebo na Ibize, jen pro něj není tak snadné si to přiznat, protože se bojí, že ho ostatní uvidí, jako toho, co okoukal Kinneyho zlozvyky, mezi niž se například řadí držet se od své rodiny a přátel o Vánocích co nejdál je to možné! Proto jsem opravdu rád, že má na přemýšlení celkem dost času, než se dostane domů a bude mě bombardovat přiblblými poznámkami typu "Jak si vůbec můžeš myslet, že bych opustil svojí rodinu o Vánocích? Já nejsem ty, Briane!"

---

FUCK! Pomyslel jsem si v dalším momentě, kdy se otevřely dveře a nimi vstoupil Justin - buď to se ten kluk naučil létat anebo teleportovat, jinak to není možné!

B: "Co tady, sakra, děláš?"

J: "Bydlím tady,"...Povytáhl obočí a nechápavě na mě pohlédl.

B: "Jo, ale jak ses sem dostal tak rychle?"

J: "Ted mě svezl... Po tom, co ses tak krásně vypařil z jídelny a nechal mě tam, tak se mi nabídl."

B: "Úžasný Theodhor, jak ušlechtilé."

Nejradši bych toho švába uškrtil holýma rukama, nebýt to čirou náhodou můj nejlepší a vlastně jediný účetní, bez kterého bych byl touhle dobou už nejspíš naprosto v prdeli!

J: "Jo, aspoň někdo."

B: "Nenapadlo mě, že bys potřeboval odvoz po tom, jak ses záhadně vypařil z Babylonu a ještě záhadněji objevil v jídelně."

J: "Já se nevypařil, možná kdyby ses trochu zajímal, tak bys věděl, že jsem tam pořád byl."

Musel jsem se zhluboka nadechnout a přivřít oči a byl jsem rád, že jsem přitom byl k Justinovi zády, nepotřeboval jsem, aby hned začal mít připomínky i na to, že se chovám jako bych z něj byl zoufalý, protože přiznejme si, právě teď z něho docela zoufalý jsem!

B: "Příště pošlu pátrací četu,"...Ironicky jsem se na něj usmál.

J: "Celý ty... Jdu si dát sprchu."

Musel jsem uznat, že v tom má pravdu, tohle jsem prostě celý já a pravděpodobně se nikdy nezměním, jen taky musím uznat, že právě teď nejsem zrovna v pozici, kdybych na něj měl být hnusnej, pokud chci, aby se na mě přestal zlobit... Protože jestli mám být upřímný, docela mi na tom záleží!

Justin ze sebe začal shazovat oblečení už při cestě do koupelny, měl jsem za to, že mi to dělá schválně, protože jak už jsem říkal těhle posledních pár dní nebylo na sex čas a pokud pominu to v Babylonu před pár hodinami, tak se, sakra, přiznávám, že jsem na něj nadržený jako už dlouho ne a myslím, že on to moc dobře ví, proto se mi tu tak ukazuje v celé své kráse, prostě další z jeho způsobů, jak mi to dát sežrat!

Do koupelny už vešel zcela nahý a já měl tak možnost z části zahlédnout jeho perfektně tvarované pozadí, které způsobilo, že můj rozkrok reagoval tak, jak reagoval a já myslel, že snad zešílím! Sedl jsem si proto na postel přímo přede dveře koupelny a rozhodoval jsem se, co mám udělat, zda tu dál jen sedět, frustrací si trhat vlasy a doufat, že mě to přejde anebo se zvednout, vlézt k němu do sprcháče a dopřát si to, po čem tak moc prahnu, což bude mít za následek, že Justin bude vědět, jak mě pro příště dostat tam, kam chce a už mi s tím nedá pokoj a ani jedno mi stoprocentně nevyhovovalo... Tohle bylo doslova k zešílení!

"Díky bohu!"zašeptal jsem si potichu v momentě, co mi začal zvonit telefon. Tolik rád už jsem však nebyl ve chvíli, kdy jsem na displeji zahlédl Maikeyho jméno, další buzeraci a přednášku už dneska fakt nedám!

B: "Ano?"

Maikey: "Ahoj, to jsem já... Michael."

B: "Nekecej, ještě, že si mi to řekl, na displeji jsem to nemohl přečíst,"...Sarkasmus ze mě přímo sálal.

Maikey: "Jo, tohle si asi zasloužím."

B: "Co?"...Docela jsem nechápal.

Maikey: "Chci se ti omluvit, jasný? Máš plné právo na to dělat si, co se ti zachce... Choval jsem se jak idiot, promiň."

B: "K tomu tě navedla Debb, že jo?"

Maikey: "Cože? Ne! No... Možná trochu, dá se říct, že mi pomohla vidět věci jasněji a já si uvědomil, že je tvoje věc, jak oslavíš Vánoce, hlavní je, když si šťastný."

Musel jsem se usmát, protože mi bylo jasné, že mu Debb minimálně drží zbraň u hlavy a pokud ne, tak si její proslov o tom, že mám právo na štěstí a to ať už je jakékoliv, zapamatoval přímo brilantně, ale taky jsem věděl, že to myslí vážně, možná dokáže být někdy pitomec, ale je to můj nejlepší kamarád a chce, abych se měl dobře, stejně jako chci já, aby se on měl dobře a aby věděl, že ho mám rád.

B: "Díky, Maikey, toho si vážím."

Maikey: "Takže jsme v pohodě?"

B: "Jasně, že jsme."

Maikey: "To jsem rád... Tak dobrou a pozdravuj Justina."

B: "Jo, to nehrozí... Ale dobrou."

Raději jsem rychle zavěsil, než se mě stačil vyptávat na to, jak to mezi mnou a Justinem vypadá a zase jsem se vrátil k zírání na koupelnové dveře, jenže ty se najednou otevřely a Justin v nich stál jen s ručníkem kolem pasu a nějakými doznívajícími kapičkami na hrudi... Jestli se já nezblázním teď, tak už vážně nevím, kdy jindy!

B: "Bože,"...Zoufale jsem si zašeptal, zatímco jsem slintal na podlahu.

J: "Co?"

B: "Nic!"

J: "Fajn."

Justin se vydal do kuchyně a já po celou dobu sledoval jeho perfektní zadek rýsující se pod tím ručníkem, tohle bylo zkrátka mučení!

J: "Tohle bych ti měl vrátit,"...Přišel zpátky s lístkem, který jsem mu dal a v tu chvíli jsem věděl, že tahle noc je oficiálně na vrcholu hrůzy.

B: "Takže hádám, že se mnou nejedeš?"

J: "Chci být se svojí rodinou a navíc, nechci s tebou jet jen proto, že ty bys z toho měl lepší pocit."

B: "Cože?"

J: "No dal si mi ten lístek jen proto, aby ses necítil blbě, že si to neudělal, takže..."

B: "Máš pravdu, bude lepší, když zůstaneš doma."

Kdybych ho neumlčel takhle, tak bych ho pravděpodobně zabil za ty jeho řeči, tohle je fakt jak mluvit do dubu, jednou mu dáte najevo, že ho u sebe fakt chcete mít a on v tom opět najde něco, čím by to mohl překroutit, tohle už ani není normální!

Lehl jsem si raději do postele a zíral jsem do stropu, Justin po chvíli udělal to samé, teda až na to zírání do stropu, ležel ke mně zády a já tak mohl vidět jeho dokonalá záda, která mě přímo žádala o polibky a doteky, jenže já nemohl a tak mi nezbývalo nic jiného, než se k němu otočit taky zády a doufat, že tohle všechno do rána vyšumí a já si s ním budu moct konečně dělat, co se mi zlíbí!