Nový díl.
BRIAN
Probudila mě příjemná vůně linoucí se loftem, hned jsem věděl, že zázrak vaří jeden z těch svých obvyklých zázraků a začaly se mi sbíhat sliny, nicméně jsem si nebyl úplně jistý tím, o co se jedná, protože pokud se nepletu, šli jsme spát celkem rozhádaní nebo radši řeknu, že jsme se úplně neshodovali v názorech a to stačí k tomu, aby mi snídani nedělal, tak proč mi jí, sakra, dělá a ještě k tomu to vypadá, že je jiná, než obvykle? Snaží se mi snad říct, že ho mrzí, že se choval jako pitomec a že zcela chápe moje rozhodnutí jet na Ibizu anebo je tohle jeho způsob, jak mě zmanipulovat k tomu, abych zůstal?
Pomalu jsem se vyhrabal z postele a následoval jsem tu úžasnou vůni, která mě zavedla až do kuchyně, Justin ke mně byl otočený zády a něco si pobrukoval, pomyslel jsem si, že je roztomilý a hned na to jsem pohledem začal klesat po jeho nahých zádech až k jeho naneštěstí trenkami zahalenému pozadí, které se pohupovalo ze strany na stranu a způsobovalo mi naprostá muka!
B: "Máš se?"...Uchechtl jsem se.
J: "Pro Krista, Briane! Vyděsil si mě!"
B: "Já tebe?"
J: "Haha."
B: "Ne zpíváš a tancuješ naprosto skvěle, jen... Proč, sakra? Stalo se něco, o čem nevím anebo jsem spal déle, než si myslím a ty už nejsi naštvaný?"
J: "Já nebyl naštvaný, Briane... Spíš zklamaný a smutný, protože jsem se těšil, tohle by bylo v podstatě poprvé, kdybychom slavili Vánoce jako pár, takže asi chápeš, proč to pro mě tolik znamená."
Jo to naprosto chápu, první rok, co jsem ho znal, jsem si stěží dokázal připustit, že ho mám rád natož, abych s ním slavil Vánoce, ve druhém roce jsme se k oslavě nedostali, protože se Justin dal na houslovou hudbu a ve třetím roce nás spíš zajímalo to, zda dokážeme porazit Stockwella a zachránit si zadky, takže blížící se Vánoce nás nijak nezajímaly a pokud vezmu v potaz i ty Vánoce, které Debb uspořádala v únoru kvůli Vicovi, tak na ty jsem jaksi nebyl zvaný kvůli své proříznuté puse... Takže chápu, že tohle pro něj znamená hodně a že chce být se mnou a já, ať už to ví nebo ne, chci být s ním, jen ne za cenu toho, že si budu hrát na někoho, kým nejsem a navíc dal jsem mu možnost se mnou být, to on se rozhodl zůstat tady a i když mě to mrzí, tak to respektuji, tudíž by měl i on respektovat mě.
B: "Já to chápu, Justine, ale..."
J: "Nebudeš si hrát na někoho, kým nejsi, ani kvůli mně, já vím."
B: "Tady nejde o tebe, ty hlupáku, víš, že jsem s tebou rád, ale zkrátka ani kvůli tobě nehodlám předstírat, že se mi něco líbí, když to tak není, nechci být na Vánoce tady a rozdávat si dárky u vánočního stromku jako nějakej pošahanec, to prostě nejsem já."
J: "Já vím a promiň, neměl jsem se chovat jako idiot, máš právo být šťastný tak, jak uznáš za vhodné."
B: "To Debb obvolala všechny?"...Zasmál jsem se.
J: "Co? Ne. Já s ní o tom nemluvil, takže ona to ví?"
B: "Řekl jsem jí to, když jsem byl v jídelně."
J: "A jak to vzala, asi vyváděla co?"
B: "Ne, řekla mi v podstatě to samý, co ty teď."
J: "To mi chceš říct, že nebyla naštvaná?"
B: "Ani trochu."
Justina to celkem zaskočilo, jako by snad do teď doufal v to, že když mě nedokázal přesvědčit k tomu, abych zůstal on, tak by se to třeba mohlo podařit právě Debbie a já mu tu iluzi právě vzal... Proč mám pocit, že ten proslov o mém právu na štěstí nebyl tak úplně pravdivý?
B: "Doufal si, že mi to Debb rozmluví, že ano?"
J: "Neřekl bych, že doufal, spíš jsem měl planou naději, že by ti třeba mohla změnit názor... To ale nemění nic na to, že to, co jsem řekl, jsem tak i myslel, máš na štěstí právo a je tvoje věc, kde a jak ho najdeš. Jen mi prostě bude smutno."
B: "Pořád máš možnost jet se mnou, moje nabídka stále platí a bude platit, dokud neodjedu."
Justin nic neříkal a radši se zase začal věnovat svým kulinářským dovednostem a buď to se snažil vyhnout odpovědi anebo odpověď hledal a to znamenalo, že sám neví, co mi na to říct, protože ani on nevěří tomu, co si myslí... Jsem si zcela jistý, že on se mnou jet chce, ale stejně tak chce zůstat se svojí rodinou a bojí se, že by to z něho udělalo sobce, kdyby si vybral mě a naopak lháře, kdyby si vybral je... No ale s tím se bude muset poprat on sám, já mu to usnadňovat nehodlám!
J: "Máš hlad?"
B: "Obrovský."
J: "Tak se jdi posadit, za chvíli ti to přinesu."
B: "Dobře."
Vydal jsem se k jídelnímu stolu a Justin u mě byl co nevidět s talířem nádherně vonícího a vypadajícího jídla, co však bylo ještě mnohem lepší, byl jeho nečekaný polibek, kterým mě doslova vykolejil, a chvíli mi trvalo, než jsem se ho dokázal vzdát!
Následně jsme se však oba pustili do jídla a po něm jsme se vyčerpáním svalili do postele, Justin mě po chvilce chytil za ruku a i když mi můj instinkt velel, ať se vysmeknu, tak jsem raději poslechl svoje srdce a jeho ruku pevně stiskl, bylo to fajn, ale i když jsem věděl, že už jsme ve fázi, kdy bych si k němu mohl dovolit něco víc, lépe řečeno to, po čem tak moc prahnu, tak jsem se místo toho k němu raději jen přitulil a čichal tu nádhernou vůni jeho těla, nejsem typ člověka, co se vzdává sexu jen tak, ale tohle mi za to zkrátka stálo, možnost se k němu jen tisknout a vědět, že je můj a že mě miluje, prostě to byl skvělej pocit!
No comments:
Post a Comment