Poslední díl.
BRIAN
Myslím, že jsme si s Justinem naší krátkou dovolenou na Ibize opravdu náležitě užili, nevím sice, jak to vidí Justin, ale já bych dokonce řekl, že jsem se o Vánocích takhle dobře opravdu dlouho neměl, jako dítě jsem je trávil se svými biologickými, věčně alkoholem nasáklými rodiči a ďábelskou sestrou, potom následovala Debbie s Maikeym a Vicem, s nimiž jsem poprvé pocítil, co je to slavit Vánoce v kruhu rodiny a když jsem se pak začal chovat jako já a vyhýbat se všemu, co by obsahovalo třeba jen byť vzdáleně city, tak jsem je začal slavit sám a hlavně po svém a tak jsem to dělal několik dlouhých let... Sám proto nevím, co mě to letos popadlo, že jsem tak moc chtěl, aby byl se mnou Justin, ale rozhodně toho nelituji! Nicméně už bylo na čase vydat se domů a přesně tam právě teď letíme a popravdě se i docela těším, až uvidím všechny ty šašky, na kterých mi záleží.
B: "Nemůžu uvěřit, že to uteklo tak rychle."
J: "Jo, byla to rychlost."
B: "Ale užili jsme si to."
J: "A náležitě, obzvlášť včera,"...Justin se červenal sotva to dořekl.
Na mysl mi přišlo všechno, co jsme včera zažili a hned jsem si to chtěl zopakovat, to, co jsme dělali v den našeho příjezdu, se s tím nedá ani srovnávat, ale jsem si jistý, že si dokážete detaily domyslet sami.
J: "Jsem zvědavý, jak se k nám budou chovat ostatní... Jestli je třeba to pochopení nepřešlo."
B: "To bude jejich problém."
J: "To asi jo. Každopádně - co máš v plánu dělat jako první až dorazíme?"
B: "Jsem si jistý, že ty pro nás máš plán a rád se ho zúčastním, ale nejprve budu muset zkontrolovat firmu a taky moje auto, ne, že bych Tedovi a Maikeymu plně nevěřil, ale jistota je jistota."
J: "To mi připomíná, že oni jsou jediní dva, s kterými jsem před odjezdem nemluvil o tom, že jedu s tebou, asi se jim budu muset zpovídat."
B: "Jsem si jistý, že si ani nevšimli, že tam nejsi."
J: "Hej!"...Bouchl mě do ramene, ale neodolal smíchu.
B: "No tak dobře, možná si všimli, že tam není nikdo, kdo by je otravoval na každém jejich kroku."
J: "Ty si koleduješ."
B: "Vážně?"
J: "Vážně!"
Neodolal jsem a natáhl se pro polibek, Justin si sice nejdřív chtěl hrát na uraženého, ale nakonec nedokázal odolat a jeho polibek byl... no řekněme, že jsem v ten moment věděl, že s ním chci zůstat už navždy!
B: "Šel jsem tě hledat."
J: "Co?"...Nechápavě na mě zamrkal.
B: "Několikrát ses mě ptal, kam jsem na letišti šel, když jsme na sebe narazili... Šel jsem tě hledat, nevěděl jsem, co s tebou je a nemohl jsem jen tak odletět... Asi bych se totiž zbláznil."
Justin se na mě díval způsobem, že jsem nevěděl, zda je tohle moje přiznání dobré anebo špatné, docela mě to děsilo, ale když mě následně políbil způsobem jako by mi snad děkoval za to, že jsem to řekl a vzápětí mě chytil za ruku a položil si hlavu na mé rameno, věděl jsem, že bylo víc, než jen dobré!
Netrvalo dlouho a Justin na mém rameni usnul, neumím moc říct, jaký pocit to byl, ale rozhodně jsem nechtěl, aby ta chvíle skončila a to ani po tom, co moje rameno a vlastně ruka celkově začala vypovídat službu, nicméně jednou jsme museli doletět až do Pittsburghu a já ho musel probudit, nelíbilo se mu to stejně jako mně, ale nebylo zbytí, strávit zbytek život v letadle se mi fakt nechtělo!
J: "Nemůžu uvěřit, že už jsme tady."
B: "Tak začni věřit a pomoz mi sehnat taxi, jinak jdeme domů pěšky."
J: "Myslím, že to nebude třeba."
B: "Proč myslíš?"
Justin kývl hlavou někam za mě, myslel jsem, že blázní nebo co, ale když jsem se otočil, pochopil jsem to - Maikey tam na nás čekal v mém autě.
Maikey: "Potřebujete svézt, chlapci?"
B: "Co tady děláš?"
Maikey: "Čekám na vás, došlo mi, že bys po mně stejně chtěl, abych ti auto přivezl hned jak bys dorazil domů, tak jsem si řekl, že vás rovnou vyzvednu... I když jeden z vás se zapomněl zmínit, že vůbec někam jede."
J: "Chtěl jsem, opravdu jo..."
B: "Ale došlo mu, že bys mi to vykecal, takže si to radši nechal pro sebe... Říkám, že ten kluk je génius."
Maikey: "To je od tebe teda milé, Justine."
J: "Já..."
Maikey: "Ale nejspíš máš pravdu, nikdy si nedokážu nic nechat pro sebe dlouho."
B: "Dovysvětlit si to můžete pak, teď jedeme... Uhni, Maikey."
Maikey: "Co?"
B: "To auto budu řídit já, kdo ví, co si tu s ním vyváděl."
Maikey naštěstí protestoval jen chvíli a tak jsme se konečně mohli vydat do pohodlí mého a Justinova domova, nemůžu uvěřit, že mi loft až tak moc chyběl!
"Šťastné a veselé!" ozvalo se v momentě, co jsem otevřel dveře.
B: "Co to, kurva...?"
Debbie: "Snad jste si nemysleli, že se tomu úplně vyhnete?"
Emmett: "Čekají na vás dárečky."
B: "Maikey?"...Obrátil jsem k němu svou plnou pozornost.
Maikey: "Můj nápad to nebyl!"
Lindsay: "Vlastně byl můj a Mel."
Jennifer: "A tak trochu můj."
Ben: "Jo a nikdo z nás nebyl ani trochu proti."
Ted: "Přesně tak, přeci bychom vás nepřipravili o tu možnost slavit Vánoce s rodinou."
B: "Já bych vás všechny fakt zabil."
J: "Ale to neudělá, protože vás moc miluje a je moc vděčný za to všechno, co jste pro nás připravili."
Melanie: "Tím jsme si všichni jistí,"...Začala se smát na celé kolo a ostatní se k ní přidali.
Ať se snažím sebevíc, nemůžu se vztekat a rozčilovat tak moc, jak bych chtěl, místo toho musím uznat, i když opravdu nerad, že jsem vážně rád za to, co pro nás připravili, ačkoliv je to teda pěkně podlé!
B: "Tak ať už to máme z krku... Kde se máme vrhnout na ty dárky?"
Debbie: "Nejspíš u stromku, co stojí támhle, by to bylo chytré."
J: "Nezapomeň, že..."
B: "Jasně... Abyste si nemysleli, že vás nesnášíme až tak moc, našli jsme si s Justinem na Ibize chvilku a všem něco koupili,"...Všichni se na nás koukali opravdu nevěřícně, ale bylo vidět, že je to těší.
J: "Hned to dám pod stromek."
Jakmile to Justin udělal, tak jsme se všichni jako jedna velká šťastná rodina patetických bláznů vrhli na rozbalování dárků, a i když toho nejsem zastáncem, musím uznat, že letošní Vánoce se opravdu vydařily!
No comments:
Post a Comment