Nový díl.
BRIAN
Justin po většinu mého pobytu v jídelně poletoval mezi stoly, ale i tak si našel alespoň pár minut na to, aby se u mě zastavil a políbil mě, což mě přivádí k myšlence, že fakt nechápu, jak k tomuhle všemu vlastně vůbec došlo, není to tak dávno, co jsem s ním nechtěl být nikde ani viděn, jen aby ostatní nenabyli dojmu, že je mezi námi něco víc, než jsem si v té době nalhával a teď ho klidně líbám v jídelně před Debbie, která z nás nemůže spustit svůj láskyplný, mateřský pohled a dokonce i před několika strávníky, z nichž pár jsou opravdu sexy kluci, které bych měl dost velkou šanci ošukat v zadní místnosti Babylonu či snad u mě doma a já i přes to raději pohledem a doteky lpím na tomhle modrookém štěněti, které mě mučí tím, že se mnou nechce jet na podělanou Ibizu a raději ztvrdne tady s těmi blázny a bude dělat to, co dělal každý rok - držet se podělaných tradic! A teď mě dokonce i okrade o část posledního času, co s ním můžu strávit před svým odjezdem, který se koná ráno, protože se z mně neznámého důvodu rozhodl vydat za Jennifer a mluvit s ní o, kdo ví, sakra, čem... mohl by mě snad ten kluk dohánět k šílenství ještě víc?!
Debbie: "Tak si připravený na ten svůj velký výlet?"
B: "Debb, jedu na Ibizu a pouze na dva dny a kousek třetího, ne na půl roku do Afriky."
Debbie: "No doufejme, že Afrika nebude tvůj další plán, to už by Justin nemusel rozdýchat."
B: "Myslím, že se nemusí bát a přijde mi v pohodě."
Debbie: "To ti jen přijde, ale je nesvůj, viděla jsem ho celý den, byl myslí úplně jinde a v momentě, co si dorazil, se úplně rozzářil."
B: "Jedu jen na dva dny, to přežije."
Debbie: "Já neříkám, že nepřežije, jen to, že mu určitě nebude nejlíp."
B: "Mohl jet se mnou, odmítl, takže..."
Debbie: "Počkat, ty si mu nabídl, aby jel s tebou?"
B: "Neříkej, že se nesvěřil?"
Debbie: "Neřekl ani slovo."
B: "Tak to je poprvé."
Debbie: "Takže tys ho pozval s sebou?"...Dívala se na mě tím svým pohledem alá 'Kinney, ty zamilovanej blázne!'
B: "Nedívej se na mě tak! Není to zas taková věda!"
Debbie: "Krom faktu, že kdybys ho nemiloval a nechtěl s ním strávit každou volnou vteřinu, tak bys ho nepozval, protože si nedovedu představit jiný důvod, kterým by sis dobrovolně nechal kazit zábavu v podobě šukání každého volného zadku."
Tak tohle Debbie vystihla přímo bravurně, do teď jsem nijak zvlášť nepřemýšlel nad tím, proč tak moc chci, aby jel, jen jsem věděl, že prostě chci a ani jsem nepřemýšlel nad tím, že mi jeho přítomnost bude kazit veškerou mou zábavu, protože to tak neberu, jeho přítomnost mi nekazí zábavu, on je tou zábavou, tím, co potřebuju mít u sebe, abych se cítil dobře a užíval si, bez něj to zkrátka stojí za houby a nemůžu uvěřit, že to říkám, protože jsem ta největší děvka na Liberty Avenue a Bílá Party pro mě představuje doslova švédské stoly, ale já si i přes to přeju, aby Justin jel se mnou!
B: "Nehodlám ti tu tvojí bláznivou myšlenku potvrzovat, ale Justin měl na to každopádně jiný názor."
Debbie: "A to jaký, prosím tě?"
B: "Myslel si, že mu to nabízím, jen abych se necítil blbě, že jsem to neudělal."
Debbie: "To je pitomec jeden."
B: "To si myslím taky. Ale řekl bych, že hlavní důvod, proč odmítl je, že nechce vás ostatní naštvat a vypadat jako..."
Debbie: "Že to okoukal od tebe?"
B: "Už jsem se někdy zmínil, že nesnáším, když za mě někdo dokončuje věty? Ale jo, přesně to jsem měl na mysli."
Debbie: "No nemůžeš se mu divit, spoustu věcí se naučil od tebe..."
B: "Díky."
Debbie: "Ale to neznamená, že i tohle bych tak vnímala a myslím, že ani ostatní by se na to tak nedívali. Jste dva dospělí muži, co se milují, i přes to, že jeden z nich si to paličatě odmítá přiznat... Bydlíte spolu, tak nějak, a máte právo na to slavit si Vánoce tak, jak uznáte za vhodné, myslím, že do tohohle nemá nikdo co mluvit."
Nejsem si jistý, zda se Debbie rozhodla začít brát lekce zvládání vzteku, ale rozhodně se mi tenhle její nový přístup líbí, nicméně je mi to asi k ničemu, Justin je teď zkrátka zabedněný!
B: "Myslím, že už to nemá smysl řešit, rozhodl a já s tím nic nezmůžu. Můžu leda tak jít domů, zabalit si nejlepší bílé kousky oblečení, co najdu ve skříni a následně se vyspat do růžova a hned na to nasednout na letadlo na Ibizu."
Debbie: "V kolik ti to letí?"
B: "V 10."
Debbie: "Tak to hádám, že už se neuvidíme?"
B: "Neboj, za dva dny jsem zpátky."
Debbie: "Přestaň šaškovat a pojď mě obejmout."
B: "Tak ať to máme z krku,"...Postavil jsem se a nedobrovolně jsem se vložil do její náruče... Fajn, bylo to celkem příjemné!
Debbie: "Vidíš, ani to nebolelo."
B: "Tebe možná."
Debbie: "Pitomče,"...Neodpustila si jeden pohlavek.
B: "Víš co, tady máš peníze a já radši mizím dřív, než se mě buď rozhodneš umačkat v objetí anebo ufackovat."
Rychle jsem se otočil k odchodu, ale těsně u východu jsem se zarazil, nemohl jsem jen tak odejít, aniž bych si u Justina vyzvedl jeden polibek a tak jsem zamířil rovnou k němu a jeho zabrání do práce mi umožnilo jej nepozorovaně obejmout zezadu...
J: "Briane, vylekal si mě."
B: "Promiň. Jdu domů, tak se chci zeptat, v kolik přijdeš?"
J: "Nevím, ale nemělo by mi to zabrat moc času, končím v 9, u mámy budu tak hoďku, takže tipuju, že v 11 max."
B: "Dobře, budu tě čekat,"...Natáhl jsem se pro tolik chtěný polibek a opravdu vášnivě jsem si jej vychutnal.
J: "Tak jo, zkusím být rychlejší,"...Vydechl a zasmál se.
Usmál jsem se nazpátek a následně jsem se vydal k východu, u dveří jsem ještě neodolal jednomu ohlédnutí a poté jsem se dopravil do auta a tím až domů. Balení věcí mi zabralo docela dost času, chtěl jsem si být jistý, že mám opravdu všechno, až jsem nakonec měl pocit, že opravdu odjíždím minimálně na půl roku. Každopádně čas, který jsem nad tím strávil mě přiblížil mnohem blíž k 11 hodině a já tak nedočkavě čekal na Justinův příchod... který se však nekonal ani v půl 12, což mě dost znepokojovalo, dokonce jsem mu nechal i pár zpráv a zmeškaných hovorů, ale nedočkal jsem se žádné odpovědi. Nakonec mě čekání přestalo bavit a došel jsem k závěru, že nehodlám tuhle noc strávit čekáním na Justina a vydal jsem se do Babylonu a rozhodně v ne moc dobré náladě!
No comments:
Post a Comment