Teď anebo nikdy!(9)

Poslední díl.

JUSTIN

varování: žádné

postavy: Justin Taylor, Brian Kinney

Já jsem asi opravdu hodně naivní člověk a to jsem si myslel, že to je něco, co už mě dávno přešlo, jenže teď se mi zdá, že je to ještě horší, než kdy dřív... Já si totiž vážně do poslední chvíle myslel, že Brian si to s tou večeří rozmyslí a pokusí se mi tak ukázat, že nejsem jen to, co si myslím, že jsem - spolubydlící na sex! Ještě v momentě, co mě zastavil mezi dveřmi, mi srdce plesalo radostí v domnění, že Brian řekne "Jdu s tebou," místo toho mě však nepatrně políbil a řekl "Užij si to," a to bylo zkrátka... Já ani nevím, jak bych to měl vlastně vyjádřit - možná zarážející? I když ne zas tak tolik, je to přeci Brian Kinney, alfa samec, kterého každý chce a nikdo ho nemůže mít, pomalu ani já! Fakt zoufalé!

K restauraci jsem dorazil o deset minut později, než jsem měl domluvené s Daphne, ale podle všeho to bylo jedno, jelikož ona tu stále nebyla, bylo to zvláštní, poněvadž si nevybavuji, že by někdy přišla pozdě, ale nenechal jsem se tím rozrušit, hlavní pro mě bylo, že přijde a nevybodne se na mě jako někdo! Jenže i to jsem nakonec začal přehodnocovat, když jsem na hodinkách uviděl za pět minut půl osmé, v tu chvíli mi nezbývalo nic jiného, než jí zavolat...

J: "Daphne?"

Daphne: "Nemohu k telefonu, pokud chcete, zanechte zprávu,"...No výborně! A co teď s tím jako? To snad zapomněla, že je to dneska nebo jsem jí řekl špatný čas či snad den? To je hloupost, tak mimo jsem být z Briana přeci nemohl!

J: "Doufám, že máš jen vybitý telefon a nezapomněla si na mě, začínám tu totiž vypadat jako nějaký podivín, co si rád prohlíží lidi při jídle, tak mě nenech ve štychu, Daph, dnes tě vážně potřebuji... Budu tu čekat, dokud se neukážeš. Snad mě dřív neodvezou ve svěrací kazajce... Zatím."

Zasmál jsem se a telefon položil s tušením, že dnes se snad opravdu navečeřím sám a budu vypadat jako naprostý zoufalec, na kterého se nejen, že vybodnul přítel, ale taky nejlepší kamarádka! Do toho blázince se snad půjdu zapsat sám a dobrovolně!

---

B: "Daphne nepřijde."

Zdá se mi to nebo je to skutečnost? Vážně se za mnou právě ozval hlas patřící Brianovi anebo jsem už tak zmrzlej, že mám něco s ušima a s mozkem celkově? To totiž není možné, Brian by přeci nikdy...

J: "Briane?"...Opravdu jsem jej spatřil, když jsem se nakonec odvážil otočit a naprosto jsem ztuhl!

B: "Netvař se tak překvapeně nebo si budu myslet, kdo ví co."

J: "Já, já... Co tady děláš?"

B: "Přišel jsem na večeři."

J: "Ale... Ale jak, jak je to možný?"

B: "Dostal jsem hlad."

J: "Briane!"

B: "Prostě jsem... Chtěl si to."

J: "Jo, ale ty ne! Poslal si mě prakticky do hajzlu."

B: "I já můžu někdy změnit názor."

J: "Neříkám, že ne, ale... Proč? Nechápu to."

B: "Řekněme jen, že nechci, aby sis dál myslel, že jsi pro mě jen sex... Protože nejsi."

Vidíte to? Ten můj široký, ale naprosto zaskočený úsměv od ucha k uchu, kterým ani nevím, co vlastně vyjadřuji, zda radost anebo šok?! Myslím, že je nepřehlédnutelný! Teď nejen, že vypadám jako někdo, kdo má úchylku na lidi při jezení, ale i jako někdo, kdo si právě dal svojí dávku heroinu!

J: "Já si nejsem jistý, o co tu vlastně jde, Briane... Jak to, že jsi tady, a jak víš o Daphne?"

B: "Tvoje milá kamarádka se mě včera rozhodla konfrontovat, řekla mi, že si jí pozval místo mě, ale že my oba víme, že já jsem ten, s kým bys chtěl jít a že pokud budu chtít změnit názor, mám jí zavolat... Poslal jsem jí do háje."

J: "Ovšem, že poslal,"...Protočil jsem oči.

B: "Do poslední chvíle jsem jít nechtěl, hrát si v heterácký společnosti na šťastný pár... Víš, že to nejsem já a nikdy nebudu, jenže když si mi dneska řekl to, co si řekl, já nevím, asi to se mnou hnulo... A uvědomil jsem si, že si zasloužíš aspoň tohle... A když se za tebou nakonec zavřely dveře, bylo to teď anebo nikdy. Tak jsem zavolal Daphne."

Moje srdce se v tu chvíli začalo prořezávat skrz ledovec, který se mi stihl za ty dva dny udělat, věděl jsem totiž, že teď už ho nebude třeba, já tohohle chlapa jednoduše miluju, on může udělat milion hloupostí a chyb, ale stačí pak jedna správná věc a já mu odpustím úplně všechno!

J: "Já nevím, co říct, Briane,"...Pousmál jsem se stále pod vlivem šoku.

B: "Neříkej nic, uděláš mi tím laskavost,"...Uchechtl se tím svým brianovským způsobem.

J: "To je pravda. Ale něco udělat bych měl, nemůžu přeci nereagovat na něco tak ojedinělého,"...Popichoval jsem jej.

B: "Mně stačí, když uděláš jen jedno."

Nemusel už vůbec nic říkat, stačil jen jeden jeho pohled těma uhrančivýma očima a já věděl úplně přesně, co má na mysli! Proto jsem udělal ten nezbytný krok, ruce jsem mu dal kolem ramen a poté jsem ho políbil, nejprve jemně a následně jsem přešel do naprosté vášnivosti!

J: "Něco takového?"...Vydechl jsem.

B: "Jo, něco takového,"...Znova se přisál na mé rty a já začal roztávat naprosto všude!

Když naše dýchací cesty začaly prahnout po tom otravném, ale bohužel potřebném kyslíku, museli jsme naše rty rozdělit a alespoň jsme si vychutnávali vzájemné pohledy do svých očí, bylo to tak směšně romantické, ale krásné, alespoň tedy do chvíle, než jsme si něčeho všimli... Pohledy všech přítomných v restauraci směřovaly přímo k nám a rozhodně ne v tom dobrém slova smyslu, divil jsem se, že si nás nefotili do své homofobní sbírky!

Myslel jsem, že to Briana vytočí a něco udělá nebo alespoň řekne a dost jsem se toho obával, nechtěl jsem, aby ho to rozhodilo, protože by to znamenalo, že by se zase vrátil k tomu svému JÁ, které sice miluju úplně stejně, jako všechny jeho ostatní JÁ, ale právě teď se sem vůbec nehodí... A Brian nakonec opravdu něco udělal, něco, co jsem ani trochu nečekal - znovu mě políbil, všem na obdiv, tím nejvášnivějším a nejžhavějším způsobem, jaký je vůbec možný!

B: "Jen ať puknou,"...Vydechl a zasmál se.

J: "Víš, že si to nejlepší, co mě kdy potkalo?"

B: "Vím a taky si to pamatuj."

J: "Budu."

B: "Dobře. A teď jdeme domů, objednáme si pizzu."

J: "Naprosto s tebou souhlasím."

Je vtipné, že jedna večeře nám způsobila tolik problémů a my na ní nakonec ani nešli, ale co má být, hlavní pro nás bylo, že budeme spolu a to rovnou v našem hnízdečku lásky, kde nám nikdo a nic nezabrání užívat si vzájemné chvíle, pohledy, doteky a především polibky!

Teď anebo nikdy!(8)

Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

postavy: Brian Kinney, Justin Taylor

Vrátil jsem se domů po čtvrté, po Justinovi nebylo ani památky, znepokojilo mě to, ale jen do chvíle, než jsem si uvědomil, že dnes neměl jen ranní, ale dá se říct, že celodenní šichtu, která mu končí až v pět, do té doby se tedy mohu v klidu dál proklínat za to, co jsem včera udělal - za to, jak jsem ho políbil na čelo, dal mu pramen vlasů za ucho, díval se na něj jako na obrázek, za to, že jsem si dovolil být tak patetický a směšně romantický, za to, že jsem se nekontroloval, protože... Protože mi zatraceně chybí! Nechtěl jsem si to připustit, jenže když včera přišel a já ho viděl, věděl jsem, že nechci, aby odešel, aby spal někde jinde, aby na mě byl pořád naštvaný, nesnáším chvíle, kdy si za ním nemůžu jednoduše dojít a políbit ho, dotknout se ho nebo ho třeba jen obejmout, je to tak frustrující a včera to bylo několikanásobné, najednou jsem se nechtěl chovat jako kretén, naopak jsem mu chtěl ukázat, že dokonce i já se umím zachovat hezky! Nezískal jsem sice to, oč mi především šlo, tedy mít ho v noci u sebe, ale alespoň zůstal, mně to sice způsobilo tu nejhorší bolest zad v životě díky mojí podělaný italský pohovce, ale aspoň jsem věděl, že je tady a bylo to lepší než nic!

Když jsem zaslechl zvuk toho křápu, který si říká výtah, ztuhl jsem a možná dokonce i zpanikařil, ráno jsem odtud utekl, co mi nohy stačily, protože jsem mu nechtěl čelit, jenže teď nemám kam utéct a ani nemám ponětí, co mám vlastně dělat natož říkat a to u mě není normální!

B: "Ahoj,"...Pozdravil jsem jej od počítače.

J: "A-ahoj, dneska jsi tu nějak brzy."

B: "Vzal jsem si práci domů."

J: "Vidím."

B: "A jak ses měl ty v práci?"

J: "Jako obvykle."

B: "Aha."

Jestli tohle měla být konverzace tak já jsem asi z jiný planety! Tohle přeci nemůže být všechno, co si řekneme, přeci tu teď nebudeme sedět jak dva šašci a ignorovat se a... Do prdele! Vždyť on tu sedět nebude vůbec, on jde na tu podělanou večeři s Daphne, na tu, na kterou chtěl, abych s ním šel já, na tu, na kterou nemám koule jít, protože jsem prostě Brian Kinney!

---

B: "V kolik jdeš?"

J: "Zajímá tě to nebo..?"

B: "Zajímá,"...Přerušil jsem jej dřív, než mi stihl připomenout, že mě nikdy nic nezajímá.

J: "V 7 tam mám být, takže tak v půl hádám."

B: "A dostaneš se tam v pohodě?"

J: "Proč se ptáš?"

B: "Nevím, že bych tě tam hodil,"...Fakt jsem to řekl?!

J: "Zvládnu to, ale díky."

Jasně, že to zvládne! Cokoliv je totiž lepší, než aby musel sedět se mnou v autě a počítat vteřiny, než se mě konečně zbaví!

B: "Není zač... A domů přijdeš v kolik?"

J: "Nevím, ale hádám, že budeš ještě v Babylonu."

B: "To je dost možný."

J: "No právě."

Hodil na mě výraz ve stylu 'Kde jinde bys ty asi tak mohl být?!' a pak se vydal do ložnice, myslel jsem, že to prostě budu ignorovat společně s ním, jenže jako obvykle jsem udělal přesný opak a vydal se rovnou za ním...

B: "Jak dlouho to bude takhle?"

J: "Jak?"

B: "Takhle! Ty se budeš tvářit a chovat jako idiot..."

J: "Jako idiot?! Takže za všechno můžu já?"

B: "Nikdo nic takovýho neřekl... Ale já už ani nevím, proč se vlastně hádáme... To pořád jde o tu podělanou večeři?"

J: "O tu šlo nejdřív, jenže ty ses pak choval jako ty a já už jednoduše..."

B: "Co?"

J: "Nemůžu!"

Jak, prosím? Co, sakra, jako nemůže? Snášet moje chování anebo život se mnou? Začínám v tom mít docela dost velký zmatek!

B: "Co po mně vůbec chceš?"

J: "Chci tebe! To to nechápeš? Já chci tebe! Jenže ty se mi nikdy stoprocentně neodevzdáš... Pořád to bude jen, že nejsi žádnej heterák, aby sis hrál na romantiku, abys připustil, že máme nějaký vztah, abys mě miloval se vším všudy!"

A já chci tebe, zatraceně! Nikdy jsem si v ničem nebyl tak jistý, nikdy jsem nic takového necítil, to až s tebou jsem poznal, co to je někoho milovat a být milován... Jenže já, sakra, nemám tu odvahu ti to říct a ukázat to, jako to děláš ty, protože to prostě nejsem já a ty ne a ne to pochopit!

B: "Cítíš se líp, teď když si mi to vmetl do ksichtu?"

J: "Ne, Briane, necítím, vlastně je to ještě horší."

B: "Co mám udělat, aby ti bylo líp?"

J: "Já nevím, Briane... Možná bys mě měl nechat být, abych mohl přemýšlet."

Tak to mi rovnou řekni, že si sbalíš svoje věci a půjdeš, vyjde to totiž nastejno! Jenže pokud to uděláš tak se dočista zblázním, vždyť já už se ani nevyspím, pokud mi nejsi nablízku, tak jak bych asi tak mohl žít?!

Najednou mě napadla jen jediná věc, kterou jsem mohl udělat a kterou jako jedinou udělat dokážu... Šel jsem rovnou k němu, natiskl jsem se k jeho tělu, kolem pasu jsem jej pevně objal a poté jsem ho začal líbat - něžně až mazlivě! Nevěděl jsem, zda to s ním něco udělá, ale nechat ho být? To bych nedokázal!

J: "Briane,"

B: "Pššt."

J: "Nech toho."

Justin mě od sebe odstrčil a to pro mě byl konec! Vzdal jsem to, otočil jsem se a vrátil se zpátky k počítači, k předstírání toho, že mě neničí to, jak mě ničí!

Neměl jsem ani ponětí o tom, co bych měl udělat a nejspíš na tom stejně nezáleželo, on si mě k sobě teď jednoduše nechtěl pustit a s tím bojovat nemůžu a ani nechci, byl bych akorát tak za slabocha!

Po pár minutách jsem slyšel, jak se za ním zavřely dveře od koupelny a další půl hodinu jsem ho neviděl ani neslyšel, věděl jsem, že se připravuje a za chvíli odejde a já s tím prostě nic neudělám, jde sice jen na blbou večeři, ale já mám pocit, jako by se už neměl vrátit a z toho mi je téměř zle!

J: "Tak jak vypadám?"...Zničehonic vyšel z ložnice a já zůstal zírat téměř beze slov!

B: "Krásně,"...Zašeptal jsem.

J: "Děkuju,"...Usmál se tím svým sunshine úsměvem a já se z toho málem zbláznil.

Byl jsem jím naprosto okouzlen, on vážně vypadal jako sluníčko, jako anděl, jako nevyjádřitelná dokonalost, kterou chci vlastnit už navždy!

J: "Tak já půjdu."

B: "Hezky se bavte... Ať už jdeš s kýmkoliv,"...Sice vím s kým jde, ale on neví, že to vím a budu rád, když to tak ještě chvíli zůstane, dokud mu Daphne neřekne, že mě včera poctila milou návštěvou, což ještě nevím, jak pak vyřeším, ale teď se tím nechci zabývat.

J: "Pokusíme se."

Justin se rozešel rovnou ke dveřím a já nevěděl, co dělat, nechtělo se mi ho nechat jen tak odejít, beze slova, bez polibku, proto jsem udělal následovné...

B: "Justine?"

J: "Ano?"

Zamířil jsem rovnou k němu a přitáhl si jej k sobě, nebránil se, spíš naopak, jako by snad chtěl, abych to udělal a tak jsem to udělal - dal jsem mu jeden něžný téměř nepatrný polibek a potom jsem jej propustil ze své náruče, měl jsem z toho strašně divný pocit, ale zmohl jsem se jen na blbé "Užij si to," potom Justin odešel a loft se zase ponořil do naprostého ticha!

Teď anebo nikdy!(7)

Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

postavy: Justin Taylor, Brian Kinney, Debbie Novotny

Po šichtě jsem šel oxidovat k mámě, nechtělo se mi zase otravovat Daphne a jít domů za Brianem jsem neměl v úmyslu dřív, než jsem řekl, vlastně se dá říct, že jsem se k němu nakonec vydal ještě déle, než jsem měl původně v plánu, z odpoledne se totiž stal večer, tak nějak jsem pořád nebyl schopný sebrat odvahu a máma se mě po úspěšně zpovědi snažila rozveselit, takže jsme se pustili do vaření a filmů, ve finále jsem ale usoudil, že bude lepší se konečně překonat, bylo to v podstatě něco jako teď anebo nikdy a přiznejme si v mém případě by to 'nikdy' být nemohlo!

Při cestě k němu jsem se snažil vymyslet, kde dnes budu spát, nechtělo se mi totiž nikoho znova otravovat a stejně tak, i přes to všechno, se mi nechtělo spát jinde, tak nějak jsem si nedokázal představit další noc bez Briana... Ano i po tom všem, co udělal, jsem pořád neschopný být bez něho, já jsem vážně patetický! Jenže teď nevím, jak to vyřešit, protože opravdu nechci, aby si Brian myslel, že už jsem v pohodě, protože nejsem a myslím, že ještě nějakou dobu nebudu, ale právě teď se mi ani trochu nelíbí představa noci bez něj!

Když jsem vyjel výtahem až před Brianův nebo snad náš loft, tím si fakt už nejsem jistý, zpanikařil jsem, ale musel jsem se překonat a vejít...

B: "Jdeš pozdě,"...Brianova hlava vykoukla z kuchyně a já málem dostal infarkt.

J: "Promiň, zdržel jsem se u mámy."

B: "V pohodě."

Říkal sice, že je to v pohodě, ale ve tváři jsem mu jasně mohl vyčíst, že to v pohodě není a nevím proč, ale zdálo se mi, že v tom nebude jen tohle, jako by se snad něco stalo!

J: "Děje se něco?"

B: "Kromě očividného?"

J: "Myslím krom toho, co se děje mezi námi."

B: "Jen jsem měl nečekanou návštěvu, nic důležitého."

---

Opravdu jsem nevěděl, co si pod tou nečekanou návštěvou mám představit, ale dolovat jsem to z něho nehodlal, nejen, že bylo vidět, že o to nestojí, ale ani já neměl potřebu dávat mu najevo zájem, alespoň jednou musím být stejný bezcitný parchant jako on!

J: "Aha."

B: "Ta poukázka je na nočním stolku mimochodem."

J: "Dobře... Díky."

Nijak jsem se nezdržoval a vydal jsem se pro ni rovnou do ložnice, sice jsem se tak okrádal o drahocenný čas zdržování, který bych mohl využít k tomu, abych vymyslel, kde nakonec strávím dnešní noc, ale jednoduše jsem tam s ním nedokázal stát, ne když byl tak blízko a já bych byl ochotný zase na chvíli zapomenout na jeho chyby!

Jakmile jsem došel až k nočnímu stolku, vzal jsem poukázku a chtěl jsem se otočit a jít zase zpátky, jenže Brian mi zatarasil cestu, ani jsem ho neslyšel přijít!

J: "Briane..."

B: "Zase jdeš?"

J: "Já nevím, asi jo."

B: "Asi?"

J: "Ještě jsem se nerozhodl."

B: "Proč?"

J: "Nechce se mi odcházet,"...Přiznal jsem, ačkoliv to nebylo snadné.

Brian se pousmál, bylo to snad to nejupřímnější od včerejšího večera, čeho se mi od něj dostalo, pokud tedy nepočítám ty hnusné části, jež některé byly pravdivé až až! To, co udělal potom, bylo však ještě víc šokující, rukou mi zastrčil pramínek vlasů za ucho a políbil mě na čelo... Ani trochu jsem nevěděl, co si o tom mám myslet, leda tak to, že v sobě musel mít nějaké promile alkoholu, jiné vysvětlení tu být zkrátka nemohlo!

J: "Co to bylo?"...Zeptal jsem se, když ode mě popošel.

B: "Prostě jsem to chtěl udělat."

J: "Nikdy to neděláš! Nebo aspoň ne, když si tvrdohlavý jako mezek."

B: "Aspoň vidíš, že nejsem tvrdohlavý jako mezek."

J: "Jasně, ty mi prostě aspoň jednou neřekneš pravdu."

B: "A jakou pravdu bys chtěl slyšet tentokrát?"

J: "Já nevím! Třeba, jestli tě vůbec bude trápit, pokud teď odejdu!?"

B: "Myslíš, že bych se ptal, jestli odcházíš, kdyby mi to bylo jedno?"

Tak tohle mě dostalo! Je sice možný, že to řekl jen proto, že ví, že to chci slyšet, ale v jeho případě se i to počítá, možná, že víc, než počítá!

J: "Ou."

B: "Ale nedělejme z toho vědu, jo?"

J: "Jasně,"...Pousmál jsem se.

B: "Takže zůstaneš nebo odejdeš?"

J: "Vyspím se ale na pohovce."

B: "Ty jsi takovej... Vyspím se tam já,"...Jako by se snad z vteřiny na vteřinu rozhodl zkusit roli milého!

J: "Nemusíš."

B: "Ale chci."

Nevím sice, co přesně bylo jeho záměrem, ale pokud to chtěl, měl to mít, přeci jen po tom všem si to zaslouží, to, že si bude chvíli hrát na hodného, nic nevyřeší!

J: "Fajn."

B: "Tak dobře,"...Vzal si svou deku a polštář.

J: "Počkat ty už jdeš spát?"

B: "Ráno vstávám do práce."

J: "Ale co Babylon?"

B: "Dneska jsem nespal, takže bych chtěl zítra vypadat alespoň trochu k světu, pokud ti to tedy nevadí."

J: "Vůbec ne."

B: "Super,"...Otočil se na patě a vydal se na pohovku, potom už neřekl ani slovo.

Já jsem si vzápětí lehl taktéž, sice jsem dneska pár hodin spal, ale i tak nemám nic proti spánku, navíc, co jiného bych tady tak mohl dělat? Leda tak zírat do stropu a o to nemám zájem!

Když jsem se ráno probudil, Brian už byl pryč, neměl jsem z toho zrovna dvakrát radost, ale aspoň jsme se popřípadě vyhnuli dalším nepříjemnostem!

Nakonec jsem se do práce musel vydat i já, a pokud mám být upřímný, dnes se mi tam zatraceně nechtělo! A k tomu všemu jsem pořád musel přemýšlet o té dnešní večeři, Daphne je sice moje nejlepší kamarádka, ale přiznejme si, že jít s Brianem by bylo přímo epické a pravděpodobně i historické!

Debbie: "Začneš pracovat nebo tu budeš pořád jen tak stát?"

J: "Promiň, zamyslel jsem se."

Debbie: "Ty jsi zamyšlený od chvíle, co si dorazil, tak pohni konečně tím svým zadkem."

J: "Provedu!"

Jí se to tak snadno řekne! Ale bohužel je dost těžké soustředit se na práci, když máte hlavu plnou Briana Kinneyho! Je to vlastně nemožné! Proto hned, jak mi skončila šichta, utíkal jsem odtamtud nejrychleji, jak to šlo a zamířil jsem rovnou domů, abych se mohl připravit na tu slavnou večeři... S Daphne!

Teď anebo nikdy!(6)

Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

postavy: Brian Kinney, Justin Taylor, Debbie Novotny, Daphne Chanders

Po tolika probdělých nocích, co už jsem v životě zažil, bych na ně měl být touhle dobu už zvyklý, ale místo toho se cítím strašně, jako by mě přejel parní válec několikrát sem a tam a možná, že bych si to i zasloužil vzhledem k tomu, jaký kretén dokážu být! A to jsem se chtěl vrátit ke svému rčení "Bez omluv a bez výčitek!" hezký Kinney, fakt moc hezký! Už ani to nejsem schopný dělat kvůli tomu malýmu blonďatýmu vlezdoprdelkovi, který si před čtyřmi lety usmyslel, že nalepit se na mě bude zábava a já jsem buď to bohužel anebo možná bohudík tak blbej, že bych mezi nás nejraději dal ještě víc rychle schnoucího lepidla, protože už je jednoduše součástí mého života a já si ho bez něj už ani neumím nebo spíš nechci představovat, jenže on mi to nedělá vůbec jednoduché, pořád si jde umíněně za svým a myslí si, že mě změní k obrazu svému, jenže já nejsem kus umění, i když o tom by se dalo dohadovat, to je pravda, ale mám to na mysli v tom druhém slova smyslu, já už jsem holt takový, jaký jsem, nikdo mě nemůže změnit ani opravit, nikdo, dokonce ani on!

Když jsem se ráno podíval na hodiny, což jsem od chvíle, co Justin utekl, udělal asi tak milionkrát, ukázalo se, že je chvilku po sedmé, obvykle to pro mě znamená dobu určenou ke spánku, ale právě teď to znamenalo jediné - Justin bude do půl hodiny v jídelně na svou obvyklou ranní šichtu a já si ho jednoduše nechci nechat ujít, ačkoliv je pravda, že by to možná bylo lepší, mít totiž scénu před celou jídelnou se mi opravdu nechce, jenže nevidět ho by pravděpodobně bylo mnohem horší!

Debbie: "No ne, tady je ale někdo ranní ptáče! Kde máš blonďáka?"

B: "Můžu dostat kafe?"...Vyhýbal jsem se odpovědi za každou cenu.

Debbie: "Samozřejmě, zlato... Až dostanu odpověď."

B: "Nemá být tvou prací obsluha a ne otravování lidí?"

Debbie: "Když musíš, tak musíš."

B: "Spíš, když chceš, tak chceš... Ty se v tom totiž přímo vyžíváš."

Debbie: "Říkej si tomu, jak chceš... Ale teď mluv."

B: "Nejsem jeho podělaná chůva, může být, kde chce, s kým chce, jak dlouho chce... Mohli by to už všichni konečně pochopit?"...Neovládl jsem se.

J: "Pochopil jsem,"...Ozvalo se za mnou a já naprosto ztuhl!

---

V ten moment jsem věděl, že ten nahoře mě fakt nenávidí! Tohle se totiž opravdu může stát jen a jen mně, dá se ale říct, že jsem to mohl čekat, lepší to být totiž rozhodně nemohlo, jen horší, jako obvykle!

Debbie: "Vypadá to, že si potřebujete promluvit... Nebudu rušit,"...Téměř po špičkách odešla stranou.

Poprvé v životě jsem si přál, aby zůstala, byla to má jediná záchrana, ale takhle? Jsem mrtvej muž! Justin mě zabije a rozhodně to nebude rychlým a humánním způsobem!

Oba jsme se na sebe podívali s přihlouplými výrazy a nevěděli jsme, co říct, no Justin asi věděl, jen se držel na uzdě! Nakonec jsme však začali oba nastejno...

B: "Tak kde si spal?"

J: "Potřebuju tu poukázku."

Tak tohle mě zajímalo, ještě před pár hodinami mi jí pomalu hodil na hlavu a teď se po ní opět shání? Co mi uniká? Našel si snad někoho jiného, s kým půjde a při té příležitosti mě zase bude nutit žárlit anebo snad dokonce litovat toho, že jsem s tou večeři nesouhlasil? Nikdy! Ať si dělá, co chce, já budu v pohodě!

B: "Možná jsem jí vyhodil nebo použil jako kapesník... Nevzpomínám si."

J: "Přestaň s tím a prostě mi jí dej."

B: "To si jako myslíš, že jí tu mám s sebou?"

J: "No tak si pro ni dneska přijdu."

Prosím? On si pro ni přijde? Jen pro ni? On nemá v plánu zůstat doma? Teda vím, že jsem byl kretén, ale tohle je trochu přehnané!

B: "Ty máš snad i poukázku na ubytování v pěti hvědičkovém hotelu? Sakra, to si měl říct dřív, s tím bych snad i souhlasil,"...Neodpustil jsem si sarkasmus.

J: "Jsi fakt kretén, víš to?"

S tím, že mi div neplivl do tváře, odešel, aby se mohl připravit na obsluhování a všechny ty kraviny kolem, jedno je jisté - mě dneska rozhodně neobslouží, pokud mi to tedy nenacpe rovnou do chřtánu s jedem na krysy!

Debbie: "Má pravdu, jsi si toho vědom?"

B: "V čem jako?"

Debbie: "Že jsi kretén."

B: "Samozřejmě, že si poslouchala, jak jinak."

Debbie: "Nešlo to přeslechnout."

B: "Paráda, hned je mi líp."

Debbie: "To by nemělo... Sice moc nevím, o co mezi vámi jde, ale měl bys to napravit, s tímhle výrazem mi akorát odhání zákazníky."

Musel jsem se podívat, abych se přesvědčil o tom, že Debbie jen přehání, jenže ve skutečnosti to bylo mnohem horší, neznat ho, asi bych se ho fakt bál!

B: "To mě jako nebudeš vyslýchat?"...Divil jsem se.

Debbie: "Ne, protože věřím, že to dáš do pořádku."

B: "Aha, je hezký že máš tak ujeté naděje."

Debbie: "Ty jeden blbče,"...Přistál mi pohlavek, jak ulitý přímo pro mě.

B: "To jsem si asi zasloužil."

Debbie: "To se vsaď, že jo."

S těmito slovy odešla a zase se vrátila do práce, svého kafe jsem se samozřejmě nedočkal, jen jsem tam jak idiot seděl a čekal na zázrak, v tomhle případě na blonďatý zázrak!

J: "Stavím se pro ni odpoledne, vyhovuje ti to?"...Zjevil se u mě jak přízrak.

B: "Jo... Jasně,"...Ani jsem si pořádně neuvědomoval, na co odpovídám, ale než jsem měl možnost se ještě nějak vyjádřit, byl zase v tahu.

Po tomhle jsem usoudil, že bude moudřejší se zdekovat a vydat se za Maikeym do krámku, jenže i to se nakonec ukázalo jako stejně špatný nápad, který jsem měl předtím o návštěvě jídelny, a proto jsem nakonec skončil opět v bezpečí svého domova! I když to je vlastně asi přehnaný výraz, nedokázal jsem totiž dělat nic jiného, než myslet na to, koho asi Justin nakonec pozval místo mě a vy víte, za jak nebezpečné myšlení považuji!

Když nastalo odpoledne, ozvalo se hlasité klepání na dveře, připadalo mi to divné, Justin to být totiž nemohl, protože by to buď znamenalo, že svůj klíč už zahodil anebo, že se zbláznil a ani jedno jsem si nehodlal připustit!

B: "No výborně!"

Daphne: "Taky tě ráda vidím."

B: "Co tu chceš? Justin tu není a ne nevím, kde je."

Daphne: "Kvůli němu tu nejsem."

B: "Huh?"

Daphne: "Justin mě pozval na tu večeři."

B: "Co?"

Daphne: "Byl u mě."

B: "Jak jinak!"

Daphne: "A ačkoliv bych s ním šla ráda, on chce jít s tebou."

B: "A to mě má zajímat proč?"

Daphne: "Protože ho miluješ a uděláš pro něj cokoliv."

B: "Nejsem šílenec!"

Daphne: "No vlastně jsi, protože odháníš někoho, komu na tobě skutečně záleží, někoho, s kým bys mohl strávit zbytek života."

B: "Ne, díky."

Daphne: "Nejsem tady, abych tě přemlouvala..."

B: "Ne?"...Zeptal jsem se pobaveně.

Daphne: "Ale proto, abych ti dala šanci si to rozmyslet... Já na tu večeři zítra s Justinem půjdu, ale pokud změníš názor, stačí zavolat."

B: "Myslím, že jsem tvoje číslo ztratil, měj se,"...Zavřel jsem jí dveře přímo před nosem.

Zdá se mi to nebo se snad už všichni zbláznili? Co mi je, kurva, po nějaké podělané večeři?! Nejsem nějakej zasranej heterák, abych chodil na rande a byl někým, kým, sakra, nejsem! Bože můj, svět začíná jít vážně do sraček a já vážně nehodlám jít společně s ním!

Teď anebo nikdy!(5)

Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

postavy: Justin Taylor, Daphne Chanders

Zatracenej Brian! Zase se předvedl v tom nejlepším světle, zase mě přinutil sebrat se a jít pryč, zase mě vytočil k nepříčetnosti! Jako by se v tom snad vyžíval, jako by to bylo zdrojem jeho potravy, jako by nebyl schopný alespoň jednou říct pravdu a nechovat se jako kretén! Jenže to bych žádal příliš, já mu totiž nestojím za to, aby tu svou podělanou masku zahodil a přiznal, že ho zabijí, když jsem s někým jiným anebo, aby dokonce souhlasil s něčím tak směšně romantickým jako je večeře, já se z něho vážně jednou zblázním, pro Krista!

Daphne: "Justine?"...Ospale na mě pohlédla, když otevřela dveře.

J: "Promiň, vzbudil jsem tě?"

Daphne: "Jsou čtyři hodiny ráno, co myslíš?"

J: "To mi mohlo dojít."

Daphne: "Máš štěstí, že je neděle a já nevstávám."

J: "Jinak bych tu nebyl... Ale potřebuju někde zůstat."

Daphne: "Brian?"

J: "On a nikdo jiný."

Daphne: "Tak pojď."

Cítil jsem se jako blbec, nejen, že jsem jí vzbudil, ale jako obvykle jsem za ní přišel, abych si vylil srdce a na Brianův účet použil co nejvíc jedovatých poznámek dokážu a to poslouchat asi není zábavné, jenže já tak nějak nemám na vybranou, musím to ze sebe dostat!

---

Daphne: "Tak co tentokrát?"...Posadila se se mnou na gauč.

J: "Je to idiot!"

Daphne: "A dál?"

J: "Pitomec... Blbec... Bože, já mám takový vztek!"

Daphne: "Řekneš mi něco, co nevím?"

J: "Zase to udělal, zase mi připomněl, že jsem jen sex, jen spolubydlící a nic víc... Jako obvykle dal do svého výstupu to nejlepší... Myslel jsem, že ho přetáhnu po hlavě."

Daphne: "Tohle není dobrý."

J: "Dobrý? To je přímo v prdeli, Daph... A já jsem takový idiot, že ho stejně miluju, protože prostě..."

Daphne: "Protože i když chvil, které jsou mezi vámi super, je málo, stojí ti za to."

J: "Sakra,"...Opřel jsem se div jsem s námi ten gauč nepřevrátil.

Normální člověk by si po tomhle všem zabalil kufry a prchal by, jak nejrychleji by to šlo, ale já nejsem normální, já jsem pod tím vším stále ten malej, naivní kluk, co věří v naši osudovou lásku a jednorožce živící se duhou! Já si radši nechám dál srát na hlavu, než abych se sám za sebe postavil, protože ho jednoduše miluju natolik, že to hraničí s bláznovstvím!

Daphne: "Co přesně se stalo?"

J: "Máma mi dala takovou poukázku na večeři pro dva..."

Daphne: "Ty si ho pozval?"

J: "Ovšem, že ano, je to můj přítel! Tedy pozval, spíš jsem ze sebe udělal úplného kreténa a on mě opět uzemnil. Pak se sebral, šel do Babylonu a já byl tak naštvaný, že jsem to nechtěl nechat jen tak být a nakonec jsem tam šel taky, dal jsem mu jasně najevo, že pokud si nepospíší, najdu si někoho jiného... A udělal jsem to, byli dokonce dva a on se nakonec fakt ukázal, a ačkoliv mi každá část mého těla a mysli říkala, že mám jít s ním, poslal jsem ho prakticky do háje."

Daphne: "Ty si spal se dvěma najednou, jen abys ho naštval? Vždyť musel šílet!"

J: "Jasně, že nespal, nic jsem s nimi neměl, jen jsem chtěl, aby si to myslel, hned jak odešel, tak jsem šel na vzduch a skoro hodinu a půl chodil po ulici, jak někdo, kdo utekl z blázince. A že šílel? Ani náhodou! Když jsem dorazil domů, ošukal mě, a když jsem se ho zeptal, jestli aspoň trochu žárlil, odpověděl, ať si na to najdu holku."

Říct to nahlas bylo skoro stejné jako to celé zažít znovu a znovu, ještě víc mě to vytočilo, ani si nevzpomínám, kdy naposledy jsem měl takový vztek, pokud vůbec někdy taková situace nastala, dost o tom pochybuji! Pane bože, jestli tohle má být už navždy můj život, dej mi sílu, abych ho nezabil!

Daphne: "To je vůl. Ale je ti jasný, že nic z toho vlastně není pravda? Za ty roky jsem si jistá, že Brian pouze rád předstírá, že pro něho nic neznamenáš... Musel žárlit přímo šíleně a myslím, že k odmítnutí té večeře měl své důvody."

J: "Věř mi, že to je to, co mě na tom štve ze všeho nejvíc... Ne ty kecy, ale to, že to ani není pravda, ale jen pouhé lži, kterými se mě snaží vytočit, aby se mě zbavil."

Daphne: "Musíš prostě počkat, až to zase vyšumí."

J: "Co když už mě nebaví čekat? Přijde mi, že nedělám nic jiného, jen čekám."

Daphne: "Ráda bych ti řekla, že může být líp, jenže nemůžu, kdybys Briana opustil, ani jeden z vás by to nezvládl a rozhodně nevydržel."

J: "Já ho opustit ani nechci, jen si přeju, aby byl aspoň občas menší kretén."

Daphne: "Myslím, že on si přeje to samé, jen nemá odvahu k tomu být milej."

To je sice hezký, ale mně prd platný! Jestli nemá odvahu být milej k člověku, kterého miluje, tak je to dost smutný, člověk, aby ho pomalu litoval, ale ještě jsem se nezbláznil!

J: "Super, to mě ale čeká krásná budoucnost."

Daphne: "Uvidíš, že se to vyřeší a ani si nevšimneš, jak rychle."

J: "Hmm... Domů ale stejně nejdu."

Daphne: "Můžeš tu být, jak dlouho chceš."

J: "Díky, Daph."

Daphne: "Nemáš zač."

J: "Nechceš tam jít se mnou?"

Daphne: "Kam?"

J: "Na tu večeři? Je to zítra,"...Zeptal jsem se tak rychle a neplánovaně, že mě samotného to zaskočilo, ale je to moje nejlepší kamarádka tak co.

Daphne: "Jsi si jistý?"

J: "Stoprocentně."

Daphne: "Co Brian?"

J: "Ten mi dal jasně najevo, že to nepřipadá v úvahu."

Daphne: "Třeba změní názor."

J: "Tak ať, já už zájem nemám."

Daphne: "Tak dobře, půjdu ráda."

Věděl jsem, že souhlasila, protože je to prostě moje nejlepší kamarádka, ale bylo na ní vidět, že by radši viděla happy-end mezi mnou a Brianem, stejně jako já, jenže já už nechci čekat na to, až se rozhodne se nebát toho mě milovat, prostě je to tak, jak to chce mít a já to beru, nemůže však očekávat, že se vždy přizpůsobím anebo budu žadonit!

J: "Super. Ale teď už budu muset jít spát, já totiž vstávám, mám ranní v jídelně."

Daphne: "To jsem na tebe zvědavá."

J: "Já taky,"...Uchechtl jsem se.

Daphne mi připravila postel a já prakticky hned odpadl a byl jsem za to rád, poněvadž jsem nad tím vším nechtěl už ani minutu přemýšlet! Jenže Brian si ke mně nakonec přeci jen našel cestu a to skrze sen, který byl tak zatraceně živý, že jsem myslel, že se zblázním a to jsem ani nebyl při vědomí!

Teď anebo nikdy!(4)

Nový díl.

BRIAN

varování: 18+

postavy: Brian Kinney, Justin Taylor

Hned, jak jsem dorazil domů, první, co jsem udělal, bylo zkontrolování hodin a při zjištění toho, že je teprve půl druhé, mě píchlo u srdce, Justinovi to totiž dávalo přesně hodinu a půl na to, aby si užil a domů dorazil včas, něco mi však říkalo už při odchodu z Babylonu, že on domů včas nepřijde a to ačkoliv si to přiznávám s odporem, mi nedělá vůbec dobře a to mě sere ještě víc! Já přeci nežárlím, žárlení je pro lesbičky a heteráky, kteří se díky ní stávají ještě patetičtějšími, než už sami o sobě jsou, takže tomu jednoduše budu říkat nenaplnění svých potřeb - Justin tu není a já nemám s kým šukat, nic víc, nic míň, tečka!

Po hodině zírání na televizi, ve které šla jedna kravina za druhou, jsem se uchýlil do sprchy a pokud mám být upřímný nikdy jsem se v ní necítil tak sám, najednou bych snad i vraždil za to, aby se v ní se mnou Justin nacházel... Kurva, proč jsem takový kretén?! Když jsem ho mít mohl, tak jsem ho raději ignoroval a nakonec, když jsem se zajímat začal, tak on už měl svoje plány, jen aby mě vytočil a to se mu bohužel povedlo!

B: "Pro Krista!"...Vešel jsem do ložnice a aniž bych to čekal, jsem tam narazil na Justina.

J: "Ne, jen já."

B: "Jsi tu brzy."

J: "Je za deset minut tři, neřekl bych."

Buď to mu jeho plány nevyšly podle představ anebo se zkrátka rozhodl vrátit ke své předchozí náladě, která zahrnuje nepříjemný tón a výraz nasrání!

B: "Tak jací byli?"...Vědět jsem to nechtěl, ale tu otázku jsem položit musel.

J: "Fajn."

B: "Jenom fajn? Nedivím se, že se chováš takhle."

J: "Chceš snad, abych ti detailně popsal, jak mi ho jeden skvěle vykouřil a druhý mě šukal skoro celou hodinu?"

---

V ten moment mi spadla brada a před očima se mi zjevil podrobný obrázek jeho slov, musel jsem se zhluboka nadechnout, abych to dokázal zahnat a tvářit se alespoň trochu normálně a nejlíp nerozhozeně!

B: "Myslím, že to není třeba."

J: "Tak vidíš... Jdu si dát sprchu."

B: "Pro mě za mě."

Justin jen protočil oči a vydal se do koupelny, jakmile se za ním zaklaply dveře, musel jsem si povzdychnout, já někdy opravdu dokážu být naprostý hovado a nejhorší na tom je, že vím, že budu ještě větší, protože jednoduše nechci vypadat jako někdo, kdo svého chování lituje, co vypadat, já litovat jednoduše nechci, nikdy jsem nic takového nedělal, vždy jsem vše dělal bez omluv a bez výčitek a bylo to velmi efektivní a s minimem sraček, tak proč bych se, sakra, měl měnit kvůli němu, nejsem přeci na hlavu!

Po celou dobu, co byl Justin ve sprše, jsem seděl na posteli a zíral jsem na dveře od koupelny a v momentě, co se vrátil, bylo to opět jen s ručníkem kolem jeho pasu, chtěl jsem jej snad ještě víc, než kdy dřív, věděl jsem sice, že je tu dost velká pravděpodobnost, že mi vrazí nebo mě alespoň pošle do hajzlu, ale v momentě, co u mě stál nejblíž, jsem ho musel strhnout k sobě na klín a následně jej překulit pod sebe, abych ho mohl začít líbat nejvášnivěji, jak jsem dokázal, netrvalo dlouho a cítil jsem, jak se jeho rozkrok zvedá a otírá se o ten můj!

J: "Co, co to děláš?"

B: "Myslím, že víš."

J: "Co když nechci?"

B: "Tvůj rozkrok mi říká něco jiného,"...Přejel jsem mu jazykem přes rty.

J: "Nemysli si ale, že tohle něco vyřeší,"...Těžkl mu dech.

B: "To by mě ani nenapadlo,"...Začal jsem jej opět vášnivě líbat a on mě taktéž.

Hned na to jsem z něho strhl ručník a začal jsem ho třít dlaní, vzdychal mi do úst jako šílený a já jej musel začít líbat na krku, vím totiž, jak moc to má rád, vždy mi při tom sténá do ucha a to se mnou dělá nepředstavitelné věci, stejně jako teď! Následně jsem však začal svým jazykem klesat od jeho krku k jeho bradavkám, sál jsem jej a tiskl zuby, poté jsem zamířil k prohlubni na jeho bříšku a jazykem jsem jí obkroužil a vzápětí jsem se dopracoval až k jeho chloubě, hrál jsem si s ní, opravdu pomalu, Justin se svíjel jako smyslů zbavený, paty zarýval do matrace, v dlaních svíral prostěradlo a já nepřestával v jeho dráždění, chutnal tak dobře!

J: "Přestaň,"...Zastavil mě těsně před svým vyvrcholením.

B: "Chceš, abych tě ošukal?"

J: "Ano!"

B: "Řekni to,"...Olízl jsem mu penis od kořene až ke špičce.

J: "Ošukej mě... Prosím!"

Otočil jsem jej na břicho a pleskl jej po zadku, měl ho tak pevný, poté jsem jej do něj párkrát jemně kousl, dostalo ho to do naprostého varu, následně jsem vzal kondom ze svého nočního stolku a navlékl si ho, Justinovi jsem poručil, aby se nadzvedl a on to udělal, hned na to jsem do něj pronikl, naplnil jsem ho mnou až po okraj, následkem toho hlasitě zakřičel a já ho chytil za vlasy a pootočil si k sobě jeho hlavu, abych jej mohl políbit, poté jsem začal přirážet, střídal jsem rychlost i intenzitu, Justin byl v naprosté rozkoši a o sobě ani nemluvím! Jakmile jsme oba vyvrcholili, musel jsem se na něj vyčerpáním svalit a při té příležitosti jsem ho jemně líbal na krk, mohl jsem cítit i slyšet, jak rychle oddechuje díky svému bouřlivému orgasmu, byla to rajská hudba pro moje uši!

Po chvíli jsem z něho vystoupil a lehl si vedle něj, Justin dál bořil obličej do polštáře a oddychoval, divil jsem, že se nedusí, ale alespoň jsem si mohl prohlížet jeho křivky, na zádech měl kapičky potu, které vedly až k jeho pozadí, byl tak sexy, musel jsem ho začít líbat za krk, jinak bych se snad zbláznil, kdybych se ho alespoň nějak nedotýkal!

J: "Briane?"...Zvedl hlavu.

B: "Hmmm?"...Tázal jsem se svádivě.

J: "Napadlo tě... Napadlo tě aspoň mě tam s nimi nenechávat?"

B: "Co?"...Zarazil jsem se.

J: "To si ani trochu nežárlil? Ani trochu ti nevadila představa toho, že se mě bude dotýkat někdo jiný, že mě bude líbat, kouřit, šukat... Někdo jiný, než ty?"...Otočil se ke mně.

Měl jsem pocit, jako by mi právě nasypal sůl do otevřených ran, opět se mi to celé zjevilo před očima, cítil jsem se jako zavalený pod hromadou suti! Kurva, jasně, že mi to vadilo a vadí, ale co z toho? Tobě to nikdy nepřiznám!

B: "Nejsem pokrytec, užíváš si, nebudu ti přeci bránit."

J: "Víš, že o tomhle to vůbec není."

B: "A o čem teda? O tom, že bych se měl cítit příšerně, když tě má někdo jiný?"

J: "Jen chci prostě někoho, kdo alespoň trochu žárlí, když mi ho třeba někdo kouří přímo před ním."

B: "Tak si najdi holku."

J: "Jdi do háje,"...Odstrčil mě od sebe a vylezl z postele.

Právě teď bych možná i ocenil, kdyby mi vrazil, asi bych si to totiž zasloužil! Jenže já radši budu dál předstírat, že je mi všechno fuk, včetně cizího ptáka v jeho zadku!

B: "Co děláš?"...Zeptal jsem se, když se začal oblíkat.

J: "Tady spát nebudu."

B: "Celý ty! Něco se ti nelíbí tak utíkáš!"

J: "S tímhle si dělej, co chceš,"...Ignoroval mě a hodil po mně tu slavnou poukázku na večeři. A vzápětí vzal nohy na ramena, Maikey mi očividně dnes předpověděl přesně tohle!

Ten kus papíru jsem odhodil na podlahu a převalil jsem se na záda, abych mohl zírat do stropu a vyčíst odtamtud svou naději na to, že někdy budu normální... Vyčetl jsem leda tak hovno!

Teď anebo nikdy!(3)

Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

postavy: Brian Kinney, Justin Taylor, Michael Novotny, Emmett Honeycutt

Kdybych Justina neznal, myslel bych si, že se snad dočista zbláznil, on dělá jako bych snad byl ten typ člověka, co chodí na rande a ještě k tomu do nějaké nóbl restaurace, kde by na nás všichni homofobové civěli jak na zjevení, sice jsem hrdý gay, ale opravdu nemám potřebu být středem pozornosti namyšlené společnosti, která má s lidmi jako já problém, možná teď zním jako srab, ale jednoduše radši strávím večer v Babylonu, popřípadě s Justinem doma v posteli, než na večeři pro dva, kterou by Justin bral jako nový level našeho vztahu a ještě by mi při tom mohl někdo hodit svou večeři na hlavu, protože by se mu jednoduše nelíbilo, že musí večeřet vedle dvou buzniček!

Maikey: "Tys přišel!"

B: "Neměl bych snad?"

Maikey: "Obvykle si tu už dávno."

B: "No a dneska jsem tady až teď... Kde je nějakej použitelnej zadek?"

Emmett: "U tebe doma například?"...Přitančil k nám rozesmátý.

B: "Zrovna odtamtud jdu a nevšiml jsem si."

Maikey: "To jako vážně?"

B: "Ano, bydlím tam!"

Emmett: "Myslím, že ho zaráží, že jste se s Justinem opět úspěšně chytli."

B: "A to jsi vyčetl kde?"

Emmett: "Jsi tu bez něho a máš nervy na pochodu, jednoduchý jak facka."

Maikey: "Má pravdu."

B: "Víte vy co? Naserte si! Já si tu poradím i bez vás."

Zamířil jsem rovnou na bar a objednal si sklenku, nevím, čím to bylo, ale najednou mě začalo hryzat svědomí a ne proto, jak jsem reagoval na tu kravinu, kterou mi Justin předhodil, ale kvůli tomu, že jsem mu řekl pár věcí, které jsem zrovna nemusel... Ale od kdy já se, kurva, trápím kvůli tomu, co říkám?! Zatraceně, Briane, vzpamatuj se!

---

J: "Ahoj,"...Posadil se vedle mě a já si byl docela dost jistý, že ty tři sklenky, co jsem již měl v sobě, mě musely nějak ovlivnit a já si ho nejspíš pouze vyfantazíroval, ale vypadal kurevsky krásně! Jenže vzápětí i reálně, všichni si ho totiž prohlíželi jako obrázek, takže jsem věděl, že není pouhým výplodem mé fantazie!

B: "Co tady děláš?"

J: "Sedím, očividně."

B: "A neseděl si náhodou doma?"

J: "Byla nuda."

B: "Aha."

Tohle se mi nelíbilo, vůbec se mi to nelíbilo! Když jsem z domova odcházel, věděl jsem, že dělám dobře, protože jsem byl jen kousek od toho schytat od něj smrtící ránu, tudíž je nemožné, aby tady Justin byl bezdůvodně, on už má opět něco za lubem a já bych ho za to nejradši zaškrtil!

J: "Objednáš mi?"

B: "Myslím, že máš pusu."

Justin se na mě podíval způsobem, kterým mi říkal, že jsem si zavařil ještě víc a následně si drink objednal sám, i přes to si však dál hodlal hrát na to, že se nic neděje!

J: "Už sis našel dnešní známost?"

B: "Pořád hledám."

J: "Tak to bys měl hledat rychleji."

B: "A to jako proč?"

J: "Protože je možné, že až si uvědomíš, že chceš být se mnou, budu už mít své plány,"...Vypil svou sklenku na ex a vydal se na parket.

Musel jsem se pousmát a ušklíbnout zároveň, jestli tohle má být ten jeho velký plán, že si najde někoho místo mě, tak tím opravdu ničeho nedosáhne, nechápu, proč má pořád v hlavě tu utkvělou představu toho, že mě trápí, když je s někým jiným, člověk aby se už vážně smál té jeho naivitě!

Maikey: "Koukám, že nakonec dorazil,"...Přisedl ke mně.

B: "Očividně."

Maikey: "Takže jste v pohodě?"

B: "Já v pohodě jsem, on je na hlavu."

Maikey: "Takže nejste."

B: "Co kdyby ses vrátil k tý královničce?"

Maikey: "Ten se věnuje své pěti minutové osudové lásce."

B: "Tak by ses ty mohl jít domů věnovat té své,"...Nadšeně jsem ho pobízel.

Maikey: "Mně to vyhovuje tady."

B: "Když mi můžeš otravovat život, jak jinak."

Maikey: "Co se stalo?"

B: "Nic se nestalo, bože!"

Maikey: "Něco se stát muselo, když ty tu nasáváš a Justin se támhle pomalu účastní trojky na parketu!"

V ten okamžik jsem se naprosto zapomněl ovládnout a musel jsem se otočit, abych to viděl na vlastní oči, na pár vteřin mi snad srdce spadlo do kalhot a žaludek se mi párkrát nepříjemně stáhnul! Justin tancoval mezi dvěma polonahými těly, které se na něj lepily jako včely na med!

B: "Je mladej, užívá si,"...Snažil jsem se sám sebe přesvědčit o tom, že mě to netrápí.

Maikey: "A neměl by si užívat s tebou?"

B: "Se mnou si užívá až až."

Maikey: "Někdy mě fakt zaráží, jaký si vůl! Fakt se divím, že ten kluk už nevzal nohy na ramena."

Tak tohle bylo to poslední, co bych od Maikeyho čekal, že mi řekne a doslova mě to zarazilo, sice jsem to nedal najevo, ale uznávám, že to bylo jako dostat pěstí rovnou do ksichtu!

B: "Jdi do hajzlu."

Maikey: "Copak nevidíš, jak ničíš, co mezi sebou máte?"

B: "Šesti metrovou vzdálenost?"

Maikey: "City, idiote."

B: "City mám i ke svý ledničce a nemusím s ní kvůli tomu veřejně chodit za ručičku."

Maikey: "A ta lednička ti ty city opětuje?"

Nadechoval jsem se k odpovědi, ale když jsem si uvědomil, že vůbec žádnou nemám, sklapl jsem a zkoumal obsah své skleničky, cítil jsem se jako naprostý idiot!

B: "Přísahám, že jestli nezmizíš, tak tě zabiju."

Maikey: "Fajn, jak chceš."

To byla normální slast, když zmizel, kdo ví, sakra, kam, opravdu nemám zapotřebí poslouchat tyhle jeho kecy a cítit se pak ještě hůř, než bych vůbec měl, protože já takový zkrátka nejsem!

Po pár minutách sebemučení jsem se zase odvážil podívat se za sebe, abych zhodnotil situaci a Justin se stále nacházel tam, kde předtím, měl jsem na sebe nehorázný vztek za to, že si dovoluji cítit se špatně, protože se mi nelíbí, když Justin dělá cokoliv s někým jiným!

Vzápětí jsem do sebe vyklopil zbytek své skleničky a něco ve mně mě popohánělo si pro něj dojít, proto jsem se sebral veškerou odvahu a energii a došel jsem až k němu... Tedy k nim!

J: "Potřebuješ něco?"

B: "Já jen... Jdu domů, jdeš taky?"

J: "Promiň, ale už mám plány."

V ten okamžik jsem se cítil... Já, sakra, ani nevím, jak vlastně! Protože si nejsem jistý, že jsem vůbec někdy takový pocit zažil, cítil jsem se tak poníženě a odstrčeně, že jsem měl za to, že tohle moje ego nesnese! Musel jsem odtamtud rychle vypadnout, protože jinak by to asi nedopadlo nejlíp!

Teď anebo nikdy!(2)

Nový díl.

JUSTIN

varování: 12+

postavy: Justin Taylor, Brian Kinney

Zdálo se, že moje taktika vyhýbání se tématu skrze polibky úspěšně zabírala, alespoň to tedy nevypadalo, že by Brian měl větší zájem o má slova, než o můj zadek, proto jsem si mohl v klidu oddychnout a nechat se líbat jeho šťavnatými rty! Po chvilce dokonce propustil moje ruce z jeho sevření a já se ho tak konečně mohl dotýkat, byl to báječný pocit, který jako bych snad nezažil celé věky a ne jen minuty! V momentě, co jeho dlaň začala pomalu klesat od mé hrudi, přes moje bříško až k mému rozkroku, mi tuhla krev v žilách, byl jsem tak vzrušený, že jsem myslel, že tohle už dál přeci nemohu vydržet, tak moc jsem ho chtěl, stačil tak malý kousek a jeho ruka se mě tam dotkla, tak malý kousek...

B: "A teď, když jsem tě dostatečně rozdráždil, je na čase, abys mi to řekl,"...Pošeptal mi do ucha.

J: "Co?"...V ten moment se mi zježily chlupy na těle z představy, že nic nebude, pokud mu nedám vysvětlení a to jestli udělám, tak pak stoprocentně nějakou dobu nic nebude!

B: "No nekoukej na mě jak na zjevení a mluv."

J: "Od kdy radši mluvíš, než šukáš?"...Zkoušel jsem na něj jeho vlastní metody.

B: "Od té doby, co mě vytáčíš tím, jak mě vodíš za nos a kuješ na mě lsti."

J: "Nic takového jsem...!"

B: "Nejsem slepej a blbej už vůbec ne, poznám, když se mě snažíš svést, protože chceš něčeho docílit."

Brian ze mě v tu chvíli slezl a já měl pocit, že se na mě snad naštval, ale to jsem věděl, že je blbost, on není nikdy naštvaný, on vždy vše úspěšně ignoruje a dělá, že ho to netrápí, ale i tak mi bylo jasné, že pokud mu nedám přijatelné vysvětlení, sebere se, odejde a vrátí se, až si zašuká s dalším z mnoha tricků!

---

J: "Víš, jak jsem dneska přišel později, než obvykle?"...Začal jsem opatrně.

B: "Stalo se to dneska, alzheimera ještě nemám, Justine... Říkal si, že tě zdržela Debbie v práci."

J: "No to nebyla tak úplně pravda."

Brianův vražedný výraz se najednou změnil na velmi zvědavý s trochou žárlivosti, pokud si tedy dovolím být nadmíru naivní, zdálo se totiž, že ho znepokojovala představa toho, kde a s kým jsem asi tak mohl být skoro hodinu a půl!

B: "A co si dělal?"...Zeptal se, když jsem se neměl k vysvětlení.

J: "Byl jsem u mámy."

B: "Cože? A proč si mi to neřekl?"...Vrátil se ke svému vraždícímu výrazu s velkou dávkou nepochopení, proč jsem mu o něčem takovém lhal.

J: "Já ani nevím, když ses zeptal, tak jsem zpanikařil a řekl tuhle ptákovinu místo pravdy... Máma mi totiž něco dala, pro nás pro oba, no a já jsem s tím chtěl počkat na vhodnou příležitost, proto jsem zalhal, byla to blbost, já vím."

B: "Pokud ti nedala minimálně dvou patrový dort, který bych ti mohl hodit na hlavu, tak mě nezajímá, co to je,"...Zvedl se tím svým brianovským způsobem a vydal se do kuchyně.

Musel jsem si povzdychnout, přesně takové reakce jsem se obával a to jsem mu prosím vás ještě ani neřekl, o co se jedná, on mě vážně zabije, až to zjistí! I když právě teď začínám pochybovat, že se někdy odvážím to vyslovit!

J: "Nemohl bys alespoň jednou předstírat zájem, když si tak dobrý v předstírání nezájmu?"...Přišel jsem za ním do kuchyně.

Brian mě v ten okamžik zničehonic zaskočil a natiskl mě k lednici, aby mě mohl vášnivě políbit, při čemž si sáhnul na můj stále roztoužený rozkrok schovaný pod ručníkem!

B: "Tohle je jediný zájem, který ti mohu nabídnout,"...Ještě jednou mě políbil a poté mě odstrčil stranou, aby si z lednice mohl vyndat láhev vody.

Zůstal jsem tam stát naprosto beze slov a snažil jsem se vzpamatovat, čím víc mi pak docházelo, co vlastně řekl, tím víc se mi chtělo ho tou láhví přetáhnout po hlavě!

J: "Tím chceš říct, že po těch letech jsem pro tebe pořád jen sex?"...Jediná věta, kterou jsem v ten moment dokázal vytvořit a podat ji nejostřeji, jak to šlo!

A Briana to očividně dost zarazilo, přísahal bych, že jsem snad i viděl, jak ztuhl, stál u linky a byl ke mně zády, ani se nepohnul a jen se díval před sebe, bylo mi jasné, že vymýšlí strategii, jak z toho ven, jenomže to jsem mu nehodlal dovolit!

J: "Odpovíš mi nebo budeš jen tupě zírat do blba?"

B: "Asi jen tupě zírat do blba."

J: "Tak to by sis měl najít zrcadlo, hned to půjde líp."

B: "Díky za radu!"

J: "Nemáš vůbec zač!"...Použil jsem největší dávku ironie, kterou mi můj hlas dovoloval!

Otočil jsem se a nasupeně jsem odešel, ono ani jinak odejít nešlo, opravdu mě vytočil, člověk by řekl, že po 4 letech budeme alespoň o trochu blíž k normálnímu vztahu, ale někdy mám pocit, že od něho jsme ještě dál než kdy dřív!

Vrátil jsem se zpátky do ložnice a posadil jsem se na postel, při čemž jsem měl skvělou příležitost k tomu studovat strukturu podlahy, byl to opravdový zážitek, který se nenaskytne jen tak někomu, dokonce jsem do toho byl tak zažraný, že jsem si ani nevšiml, že za mnou dorazil Brian...

B: "Tak co to je?"

J: "Co co je?"...Jedovatě jsem prskl.

B: "Co asi? To, co ti dala máma!"...Zakoulel očima.

J: "To tě to vážně zajímá nebo si chceš jenom zajistit sex?"

B: "Justine, kdybych chtěl sex, nemusím si ho zajišťovat u tebe, od toho tu mám celý Pittsburgh."

J: "Budu dělat, že si tohle neřekl."

B: "Radši mi konečně řekni, o co jde."

Rozhodl jsem se, že nemá smysl mu to dál tajit a zašel jsem pro to do svých věcí, kde jsem to měl schované, abych to následně mohl předat Brianovi do ruky a sledovat jeho kyselý obličej!

B: "Co to, sakra, je?"

J: "Poukázka na večeři... Pro dva... Na pozítří."

B: "Nekecej! Já umím číst! Ale co to má, kurva, společného se mnou?"...Jak se zdá hra na hodného je v tahu!

J: "Máma to vyhrála v nějaké soutěži či co... No a dala to mně, lépe řečeno nám."

B: "To jako myslí vážně?"

J: "Podle mě je to od ní hezký, ona nemůže za to, že nemáš smysl pro romantiku."

B: "Nemám potřebu jít do nějaké nóbl restaurace, škrtit se tam v obleku a předstírat, že jsme pár, před povrchníma heterákama... To ti radši objednám čínu domů."

J: "Takže to mám brát jako ne?"

B: "To si, sakra, piš, že ne!"

J: "Jak jinak,"...Vytrhl jsem mu to z ruky a šel si s tím sednout na pohovku, ani dívat se mi na něj nechtělo!

Ten kus papíru se mi chtělo vzteky roztrhat, kdybych si neuvědomoval, že to je od mámy, která spoléhá na to, že to nějak využiju, ale nejradši bych to nacpal Brianovi do chřtánu!

B: "Jdu do Babylonu, jdeš taky?"...Vyšel po pár minutách z ložnice, vyfintěný jako obvykle, s výrazem, že se vůbec nic nestalo!

J: "Dneska zůstanu doma,"...Odpověděl jsem chladně.

B: "Jak chceš,"...Nijak ztrápený mou odpovědí odešel.

Jakmile se za Brianem zaklaply dveře, chtělo se mi zařvat z celých plic, ale raději jsem to zadržel a jen jsem pěstí bouchl do pohovky! Zprvu jsem si myslel, že bude lepší, když to nechám být, ale vzápětí jsem v sobě našel Justina, který tohle Brianovi jen tak nedaruje!

Teď anebo nikdy!(1)

Nová povídka.

JUSTIN

varování: 15+

postavy: Justin Taylor, Brian Kinney

Sprchoval jsem se a dodával si odvahu k tomu udělat nemožné, dalo by se říct, že jsem v té sprše byl už snad hodinu, poněvadž strach z Brianovo reakce, mi nedovoloval vylézt, kdo by se taky nebál, kdyby znal tak dobře jako já Brianovu super antiromantickou duši, díky které se mu slovo 'romantika' doslova příčí v krku, div se nezadusí?! Dobře, tohle je fakt blbej nápad a já jsem tak blbej, že opravdu zvažuji, že mu to navrhnu, no lépe řečeno, že mu to vnutím, ale má to vůbec smysl? Nenapálil jsem s ním už mnohokrát? Opravdu je tu šance, že alespoň pro jednou nezavrhne vše, co řeknu? Že já se sám sebe vůbec tak naivně ptám, když odpovědi už dávno znám!

Divil jsem se, že mě Brian nepohřešuje, ale vteřinu na to jsem si uvědomil, že jemu je vlastně jedno, kde, proč a jak dlouho tam jsem, lépe řečeno on to mile rád alespoň předstírá, tedy pokud se mnou zrovna nechce šukat anebo nemá jednu z těch svých chvil, kdy si dovolí mi dát najevo nějaký ten zájem, protože zapomene, že by neměl, ale právě teď se zdá, že ani jedna z možností se nekoná, prostě je mu to pouze fuk! Tohle je vlastně taky věc, která by mi měla dát jasně najevo, že s kladnou reakcí nemám v žádném případě počítat, což vlastně nepočítám, ale já jsem jednoduše tak pitomej, že právě teď vážně vylézám ze sprchy, omotávám si ručník kolem pasu a vstupuji do jámy lvové za Brianem do ložnice, který zrovna rozvaluje své sexy křivky přes celou postel mně na obdiv! Je to zkrátka teď anebo nikdy!

B: "Kde si byl tak dlouho?"

J: "Ty sis všiml?"...Zeptal jsem se pobaveně.

B: "Dlouho tu byl nezvyklý klid, začínalo mi to připadat divné, pak jsem si ale všiml, že tu chybíš ty."

To by nebyl on, aby neměl jednu z těch jeho odpovědí, kterými zkazí a zazdí i ty nejmenší šance na náš normální vztah, který by zahrnoval i maličkosti jako třeba, že by dal najevo, že mu chybím, když mu nejsem nablízku, paličák jeden!

---

J: "Tak hlavně, že sis všiml."

B: "A to jako proč?"

J: "No... Prostě proto."

B: "Aha, zajímavé."

Výborně! Lepší začátek si ani neumím představit, skoro jako scéna z nějakého hororu, teď už je stoprocentně jisté, že mě Brian pošle do hajzlu, no ne, že by to předtím jasné nebylo, jen jsem zkrátka hodně doufal!

Najednou mě napadlo, že bych na to mohl jít trochu jinak, sice mi bylo jasné, že mě Brian hned prokoukne, ale pokud se budu hodně snažit, mohlo by mi to přinést alespoň nějaké ovoce! Proto jsem se ihned uchýlil ke svému plánu - Brian si zrovna lehl na břicho a já měl tak možnost posadit se obkročmo na jeho dokonalé pozadí, abych mohl zahájit smyslnou masáž, která by dovedla k slastnému šílenství i sebevětšího ignoranta!

B: "Hmmm,"...Zasténal.

J: "Líbí?"...Zeptal jsem se svádivě.

B: "A moc."

J: "To jsem rád."

Po chvilce jsem krom svých rukou zapojil i svá ústa a začal jsem jej líbat na ramena, záda a jazykem jsem přejížděl přes jeho ušní lalůčky, netrvalo dlouho a jeho dech mu začal těžknout a můj vlastně taky, sice jsem měl plán, ale najednou jsem jen cítil, že ho chci a můj roztoužený rozkrok, který ho tlačil do pozadí, mu to dával jasně najevo... Bože, já jsem ale fakt mistr plánovač, stačí málo a zapomenu i na svoje jméno, protože se chci díky Brianovi dostat až do nejméně miliontého nebe!

B: "Čím si zasluhuji takovou péči?"

Dobrá otázka! Sice šlo původně o prohnaný plán, jak Briana dostat tam, kam potřebuji a ve finále se ukázalo, že to on spíš dostává mě tam, kam chce on a ani se nemusí nijak namáhat, ale i tak, neřekl bych, že zrovna on si zaslouží takovou péči obzvlášť, když se v poslední době chová jako ještě větší vůl než obvykle, což ovšem připisuji jeho nově otevřené firmě, která mu dává někdy pořádně zabrat!

J: "Prostě jsem myslel, že by se ti hodila masáž."

B: "No nejsi ty ale zlatíčko,"...Nevím, co převažovalo víc, zda ironie nebo sarkasmus, ale raději jsem tomu nevěnoval pozornost, je to prostě Brian, tomu se nezavděčíte ani, kdybyste se na hlavu stavěli!

Přísahám bohu, že opravdu nevím, jak se to stalo, ale Brian mě zničehonic silou převalil pod sebe, celého mě zalehl svým dokonalým tělem a ruce mi držel pevně nad hlavou, nemohl jsem se vůbec hýbat, měl mě dokonale ve své moci a v momentě, co svými rty začal jemně přejíždět přes můj krk, jsem myslel, že se snad zblázním!

J: "Bri!"...Zasténal jsem.

B: "Pšššt,"...Utišil mě polibkem.

Pokud jsem si doteď myslel, že se zblázním, tak opravdu nevím, co udělám teď... Brian se začal třít svým rozkrokem o ten můj a přitom mi smyslně vzdychá do ucha, umírám touhou se ho dotýkat, ale jeho pevné sevření mi v tom zabraňuje, co jsem komu udělal?!

J: "Prosím!"...Frustrovaně jsem vydechl.

B: "O co prosíš?"

J: "Pusť mě."

B: "Proč?"

J: "Chci se tě dotýkat!"

Ve chvíli, co jsem uviděl Brianův proradný-nadržený a pobavený výraz, chtělo se mi mu vlepit, protože jsem věděl, že si tohle užívá svým zvláštním zvrhlým způsobem, zatímco mě nechává trpět nesnesitelnou touhou, kterou může naplnit jen možnost se ho dotýkat!

J: "Briane!"

B: "Nejdřív... mi... ale... řekni..."...Mluvil přerušovaně mezi polibky.

J: "Co ti mám říct?"...Ptal jsem se zoufale.

B: "Co to tu na mě zase zkoušíš?!"

Brian ve vteřině všeho nechal a jen se mi díval do očí a podotýkám, že mi pořád pevně držel ruce za hlavou, abych se nemohl bránit, kdyby se rozhodl mě zadusit! V ten okamžik jsem věděl, že jsem měl pravdu, on mě opravdu prokouknul hned, jak jsem se svým plánem začal, jen se rozhodl to okořenit podle svého a převzal nad tímhle vším iniciativu, aniž bych si toho vůbec všiml, zase mě jako vždy převezl!

J: "To může počkat... Teď chci jenom jedno,"...Začal jsem jej líbat.

Dalo by se říct, že jsem se z toho snažil nějak vykroutit, poněvadž jsem věděl, že právě teď tu jde o život - o můj život! A kdybych na něj vyklopil to, co mám v plánu... To radši snad ani nechci vědět!