Nový díl.
JUSTIN
varování: žádné
postavy: Justin Taylor, Daphne Chanders
Zatracenej Brian! Zase se předvedl v tom nejlepším světle, zase mě přinutil sebrat se a jít pryč, zase mě vytočil k nepříčetnosti! Jako by se v tom snad vyžíval, jako by to bylo zdrojem jeho potravy, jako by nebyl schopný alespoň jednou říct pravdu a nechovat se jako kretén! Jenže to bych žádal příliš, já mu totiž nestojím za to, aby tu svou podělanou masku zahodil a přiznal, že ho zabijí, když jsem s někým jiným anebo, aby dokonce souhlasil s něčím tak směšně romantickým jako je večeře, já se z něho vážně jednou zblázním, pro Krista!
Daphne: "Justine?"...Ospale na mě pohlédla, když otevřela dveře.
J: "Promiň, vzbudil jsem tě?"
Daphne: "Jsou čtyři hodiny ráno, co myslíš?"
J: "To mi mohlo dojít."
Daphne: "Máš štěstí, že je neděle a já nevstávám."
J: "Jinak bych tu nebyl... Ale potřebuju někde zůstat."
Daphne: "Brian?"
J: "On a nikdo jiný."
Daphne: "Tak pojď."
Cítil jsem se jako blbec, nejen, že jsem jí vzbudil, ale jako obvykle jsem za ní přišel, abych si vylil srdce a na Brianův účet použil co nejvíc jedovatých poznámek dokážu a to poslouchat asi není zábavné, jenže já tak nějak nemám na vybranou, musím to ze sebe dostat!
Daphne: "Tak co tentokrát?"...Posadila se se mnou na gauč.
J: "Je to idiot!"
Daphne: "A dál?"
J: "Pitomec... Blbec... Bože, já mám takový vztek!"
Daphne: "Řekneš mi něco, co nevím?"
J: "Zase to udělal, zase mi připomněl, že jsem jen sex, jen spolubydlící a nic víc... Jako obvykle dal do svého výstupu to nejlepší... Myslel jsem, že ho přetáhnu po hlavě."
Daphne: "Tohle není dobrý."
J: "Dobrý? To je přímo v prdeli, Daph... A já jsem takový idiot, že ho stejně miluju, protože prostě..."
Daphne: "Protože i když chvil, které jsou mezi vámi super, je málo, stojí ti za to."
J: "Sakra,"...Opřel jsem se div jsem s námi ten gauč nepřevrátil.
Normální člověk by si po tomhle všem zabalil kufry a prchal by, jak nejrychleji by to šlo, ale já nejsem normální, já jsem pod tím vším stále ten malej, naivní kluk, co věří v naši osudovou lásku a jednorožce živící se duhou! Já si radši nechám dál srát na hlavu, než abych se sám za sebe postavil, protože ho jednoduše miluju natolik, že to hraničí s bláznovstvím!
Daphne: "Co přesně se stalo?"
J: "Máma mi dala takovou poukázku na večeři pro dva..."
Daphne: "Ty si ho pozval?"
J: "Ovšem, že ano, je to můj přítel! Tedy pozval, spíš jsem ze sebe udělal úplného kreténa a on mě opět uzemnil. Pak se sebral, šel do Babylonu a já byl tak naštvaný, že jsem to nechtěl nechat jen tak být a nakonec jsem tam šel taky, dal jsem mu jasně najevo, že pokud si nepospíší, najdu si někoho jiného... A udělal jsem to, byli dokonce dva a on se nakonec fakt ukázal, a ačkoliv mi každá část mého těla a mysli říkala, že mám jít s ním, poslal jsem ho prakticky do háje."
Daphne: "Ty si spal se dvěma najednou, jen abys ho naštval? Vždyť musel šílet!"
J: "Jasně, že nespal, nic jsem s nimi neměl, jen jsem chtěl, aby si to myslel, hned jak odešel, tak jsem šel na vzduch a skoro hodinu a půl chodil po ulici, jak někdo, kdo utekl z blázince. A že šílel? Ani náhodou! Když jsem dorazil domů, ošukal mě, a když jsem se ho zeptal, jestli aspoň trochu žárlil, odpověděl, ať si na to najdu holku."
Říct to nahlas bylo skoro stejné jako to celé zažít znovu a znovu, ještě víc mě to vytočilo, ani si nevzpomínám, kdy naposledy jsem měl takový vztek, pokud vůbec někdy taková situace nastala, dost o tom pochybuji! Pane bože, jestli tohle má být už navždy můj život, dej mi sílu, abych ho nezabil!
Daphne: "To je vůl. Ale je ti jasný, že nic z toho vlastně není pravda? Za ty roky jsem si jistá, že Brian pouze rád předstírá, že pro něho nic neznamenáš... Musel žárlit přímo šíleně a myslím, že k odmítnutí té večeře měl své důvody."
J: "Věř mi, že to je to, co mě na tom štve ze všeho nejvíc... Ne ty kecy, ale to, že to ani není pravda, ale jen pouhé lži, kterými se mě snaží vytočit, aby se mě zbavil."
Daphne: "Musíš prostě počkat, až to zase vyšumí."
J: "Co když už mě nebaví čekat? Přijde mi, že nedělám nic jiného, jen čekám."
Daphne: "Ráda bych ti řekla, že může být líp, jenže nemůžu, kdybys Briana opustil, ani jeden z vás by to nezvládl a rozhodně nevydržel."
J: "Já ho opustit ani nechci, jen si přeju, aby byl aspoň občas menší kretén."
Daphne: "Myslím, že on si přeje to samé, jen nemá odvahu k tomu být milej."
To je sice hezký, ale mně prd platný! Jestli nemá odvahu být milej k člověku, kterého miluje, tak je to dost smutný, člověk, aby ho pomalu litoval, ale ještě jsem se nezbláznil!
J: "Super, to mě ale čeká krásná budoucnost."
Daphne: "Uvidíš, že se to vyřeší a ani si nevšimneš, jak rychle."
J: "Hmm... Domů ale stejně nejdu."
Daphne: "Můžeš tu být, jak dlouho chceš."
J: "Díky, Daph."
Daphne: "Nemáš zač."
J: "Nechceš tam jít se mnou?"
Daphne: "Kam?"
J: "Na tu večeři? Je to zítra,"...Zeptal jsem se tak rychle a neplánovaně, že mě samotného to zaskočilo, ale je to moje nejlepší kamarádka tak co.
Daphne: "Jsi si jistý?"
J: "Stoprocentně."
Daphne: "Co Brian?"
J: "Ten mi dal jasně najevo, že to nepřipadá v úvahu."
Daphne: "Třeba změní názor."
J: "Tak ať, já už zájem nemám."
Daphne: "Tak dobře, půjdu ráda."
Věděl jsem, že souhlasila, protože je to prostě moje nejlepší kamarádka, ale bylo na ní vidět, že by radši viděla happy-end mezi mnou a Brianem, stejně jako já, jenže já už nechci čekat na to, až se rozhodne se nebát toho mě milovat, prostě je to tak, jak to chce mít a já to beru, nemůže však očekávat, že se vždy přizpůsobím anebo budu žadonit!
J: "Super. Ale teď už budu muset jít spát, já totiž vstávám, mám ranní v jídelně."
Daphne: "To jsem na tebe zvědavá."
J: "Já taky,"...Uchechtl jsem se.
Daphne mi připravila postel a já prakticky hned odpadl a byl jsem za to rád, poněvadž jsem nad tím vším nechtěl už ani minutu přemýšlet! Jenže Brian si ke mně nakonec přeci jen našel cestu a to skrze sen, který byl tak zatraceně živý, že jsem myslel, že se zblázním a to jsem ani nebyl při vědomí!
No comments:
Post a Comment