Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
postavy: Brian Kinney, Justin Taylor, Debbie Novotny, Daphne Chanders
Po tolika probdělých nocích, co už jsem v životě zažil, bych na ně měl být touhle dobu už zvyklý, ale místo toho se cítím strašně, jako by mě přejel parní válec několikrát sem a tam a možná, že bych si to i zasloužil vzhledem k tomu, jaký kretén dokážu být! A to jsem se chtěl vrátit ke svému rčení "Bez omluv a bez výčitek!" hezký Kinney, fakt moc hezký! Už ani to nejsem schopný dělat kvůli tomu malýmu blonďatýmu vlezdoprdelkovi, který si před čtyřmi lety usmyslel, že nalepit se na mě bude zábava a já jsem buď to bohužel anebo možná bohudík tak blbej, že bych mezi nás nejraději dal ještě víc rychle schnoucího lepidla, protože už je jednoduše součástí mého života a já si ho bez něj už ani neumím nebo spíš nechci představovat, jenže on mi to nedělá vůbec jednoduché, pořád si jde umíněně za svým a myslí si, že mě změní k obrazu svému, jenže já nejsem kus umění, i když o tom by se dalo dohadovat, to je pravda, ale mám to na mysli v tom druhém slova smyslu, já už jsem holt takový, jaký jsem, nikdo mě nemůže změnit ani opravit, nikdo, dokonce ani on!
Když jsem se ráno podíval na hodiny, což jsem od chvíle, co Justin utekl, udělal asi tak milionkrát, ukázalo se, že je chvilku po sedmé, obvykle to pro mě znamená dobu určenou ke spánku, ale právě teď to znamenalo jediné - Justin bude do půl hodiny v jídelně na svou obvyklou ranní šichtu a já si ho jednoduše nechci nechat ujít, ačkoliv je pravda, že by to možná bylo lepší, mít totiž scénu před celou jídelnou se mi opravdu nechce, jenže nevidět ho by pravděpodobně bylo mnohem horší!
Debbie: "No ne, tady je ale někdo ranní ptáče! Kde máš blonďáka?"
B: "Můžu dostat kafe?"...Vyhýbal jsem se odpovědi za každou cenu.
Debbie: "Samozřejmě, zlato... Až dostanu odpověď."
B: "Nemá být tvou prací obsluha a ne otravování lidí?"
Debbie: "Když musíš, tak musíš."
B: "Spíš, když chceš, tak chceš... Ty se v tom totiž přímo vyžíváš."
Debbie: "Říkej si tomu, jak chceš... Ale teď mluv."
B: "Nejsem jeho podělaná chůva, může být, kde chce, s kým chce, jak dlouho chce... Mohli by to už všichni konečně pochopit?"...Neovládl jsem se.
J: "Pochopil jsem,"...Ozvalo se za mnou a já naprosto ztuhl!
V ten moment jsem věděl, že ten nahoře mě fakt nenávidí! Tohle se totiž opravdu může stát jen a jen mně, dá se ale říct, že jsem to mohl čekat, lepší to být totiž rozhodně nemohlo, jen horší, jako obvykle!
Debbie: "Vypadá to, že si potřebujete promluvit... Nebudu rušit,"...Téměř po špičkách odešla stranou.
Poprvé v životě jsem si přál, aby zůstala, byla to má jediná záchrana, ale takhle? Jsem mrtvej muž! Justin mě zabije a rozhodně to nebude rychlým a humánním způsobem!
Oba jsme se na sebe podívali s přihlouplými výrazy a nevěděli jsme, co říct, no Justin asi věděl, jen se držel na uzdě! Nakonec jsme však začali oba nastejno...
B: "Tak kde si spal?"
J: "Potřebuju tu poukázku."
Tak tohle mě zajímalo, ještě před pár hodinami mi jí pomalu hodil na hlavu a teď se po ní opět shání? Co mi uniká? Našel si snad někoho jiného, s kým půjde a při té příležitosti mě zase bude nutit žárlit anebo snad dokonce litovat toho, že jsem s tou večeři nesouhlasil? Nikdy! Ať si dělá, co chce, já budu v pohodě!
B: "Možná jsem jí vyhodil nebo použil jako kapesník... Nevzpomínám si."
J: "Přestaň s tím a prostě mi jí dej."
B: "To si jako myslíš, že jí tu mám s sebou?"
J: "No tak si pro ni dneska přijdu."
Prosím? On si pro ni přijde? Jen pro ni? On nemá v plánu zůstat doma? Teda vím, že jsem byl kretén, ale tohle je trochu přehnané!
B: "Ty máš snad i poukázku na ubytování v pěti hvědičkovém hotelu? Sakra, to si měl říct dřív, s tím bych snad i souhlasil,"...Neodpustil jsem si sarkasmus.
J: "Jsi fakt kretén, víš to?"
S tím, že mi div neplivl do tváře, odešel, aby se mohl připravit na obsluhování a všechny ty kraviny kolem, jedno je jisté - mě dneska rozhodně neobslouží, pokud mi to tedy nenacpe rovnou do chřtánu s jedem na krysy!
Debbie: "Má pravdu, jsi si toho vědom?"
B: "V čem jako?"
Debbie: "Že jsi kretén."
B: "Samozřejmě, že si poslouchala, jak jinak."
Debbie: "Nešlo to přeslechnout."
B: "Paráda, hned je mi líp."
Debbie: "To by nemělo... Sice moc nevím, o co mezi vámi jde, ale měl bys to napravit, s tímhle výrazem mi akorát odhání zákazníky."
Musel jsem se podívat, abych se přesvědčil o tom, že Debbie jen přehání, jenže ve skutečnosti to bylo mnohem horší, neznat ho, asi bych se ho fakt bál!
B: "To mě jako nebudeš vyslýchat?"...Divil jsem se.
Debbie: "Ne, protože věřím, že to dáš do pořádku."
B: "Aha, je hezký že máš tak ujeté naděje."
Debbie: "Ty jeden blbče,"...Přistál mi pohlavek, jak ulitý přímo pro mě.
B: "To jsem si asi zasloužil."
Debbie: "To se vsaď, že jo."
S těmito slovy odešla a zase se vrátila do práce, svého kafe jsem se samozřejmě nedočkal, jen jsem tam jak idiot seděl a čekal na zázrak, v tomhle případě na blonďatý zázrak!
J: "Stavím se pro ni odpoledne, vyhovuje ti to?"...Zjevil se u mě jak přízrak.
B: "Jo... Jasně,"...Ani jsem si pořádně neuvědomoval, na co odpovídám, ale než jsem měl možnost se ještě nějak vyjádřit, byl zase v tahu.
Po tomhle jsem usoudil, že bude moudřejší se zdekovat a vydat se za Maikeym do krámku, jenže i to se nakonec ukázalo jako stejně špatný nápad, který jsem měl předtím o návštěvě jídelny, a proto jsem nakonec skončil opět v bezpečí svého domova! I když to je vlastně asi přehnaný výraz, nedokázal jsem totiž dělat nic jiného, než myslet na to, koho asi Justin nakonec pozval místo mě a vy víte, za jak nebezpečné myšlení považuji!
Když nastalo odpoledne, ozvalo se hlasité klepání na dveře, připadalo mi to divné, Justin to být totiž nemohl, protože by to buď znamenalo, že svůj klíč už zahodil anebo, že se zbláznil a ani jedno jsem si nehodlal připustit!
B: "No výborně!"
Daphne: "Taky tě ráda vidím."
B: "Co tu chceš? Justin tu není a ne nevím, kde je."
Daphne: "Kvůli němu tu nejsem."
B: "Huh?"
Daphne: "Justin mě pozval na tu večeři."
B: "Co?"
Daphne: "Byl u mě."
B: "Jak jinak!"
Daphne: "A ačkoliv bych s ním šla ráda, on chce jít s tebou."
B: "A to mě má zajímat proč?"
Daphne: "Protože ho miluješ a uděláš pro něj cokoliv."
B: "Nejsem šílenec!"
Daphne: "No vlastně jsi, protože odháníš někoho, komu na tobě skutečně záleží, někoho, s kým bys mohl strávit zbytek života."
B: "Ne, díky."
Daphne: "Nejsem tady, abych tě přemlouvala..."
B: "Ne?"...Zeptal jsem se pobaveně.
Daphne: "Ale proto, abych ti dala šanci si to rozmyslet... Já na tu večeři zítra s Justinem půjdu, ale pokud změníš názor, stačí zavolat."
B: "Myslím, že jsem tvoje číslo ztratil, měj se,"...Zavřel jsem jí dveře přímo před nosem.
Zdá se mi to nebo se snad už všichni zbláznili? Co mi je, kurva, po nějaké podělané večeři?! Nejsem nějakej zasranej heterák, abych chodil na rande a byl někým, kým, sakra, nejsem! Bože můj, svět začíná jít vážně do sraček a já vážně nehodlám jít společně s ním!
No comments:
Post a Comment