Nový díl.
JUSTIN
varování: žádné
postavy: Justin Taylor, Brian Kinney, Debbie Novotny
Po šichtě jsem šel oxidovat k mámě, nechtělo se mi zase otravovat Daphne a jít domů za Brianem jsem neměl v úmyslu dřív, než jsem řekl, vlastně se dá říct, že jsem se k němu nakonec vydal ještě déle, než jsem měl původně v plánu, z odpoledne se totiž stal večer, tak nějak jsem pořád nebyl schopný sebrat odvahu a máma se mě po úspěšně zpovědi snažila rozveselit, takže jsme se pustili do vaření a filmů, ve finále jsem ale usoudil, že bude lepší se konečně překonat, bylo to v podstatě něco jako teď anebo nikdy a přiznejme si v mém případě by to 'nikdy' být nemohlo!
Při cestě k němu jsem se snažil vymyslet, kde dnes budu spát, nechtělo se mi totiž nikoho znova otravovat a stejně tak, i přes to všechno, se mi nechtělo spát jinde, tak nějak jsem si nedokázal představit další noc bez Briana... Ano i po tom všem, co udělal, jsem pořád neschopný být bez něho, já jsem vážně patetický! Jenže teď nevím, jak to vyřešit, protože opravdu nechci, aby si Brian myslel, že už jsem v pohodě, protože nejsem a myslím, že ještě nějakou dobu nebudu, ale právě teď se mi ani trochu nelíbí představa noci bez něj!
Když jsem vyjel výtahem až před Brianův nebo snad náš loft, tím si fakt už nejsem jistý, zpanikařil jsem, ale musel jsem se překonat a vejít...
B: "Jdeš pozdě,"...Brianova hlava vykoukla z kuchyně a já málem dostal infarkt.
J: "Promiň, zdržel jsem se u mámy."
B: "V pohodě."
Říkal sice, že je to v pohodě, ale ve tváři jsem mu jasně mohl vyčíst, že to v pohodě není a nevím proč, ale zdálo se mi, že v tom nebude jen tohle, jako by se snad něco stalo!
J: "Děje se něco?"
B: "Kromě očividného?"
J: "Myslím krom toho, co se děje mezi námi."
B: "Jen jsem měl nečekanou návštěvu, nic důležitého."
Opravdu jsem nevěděl, co si pod tou nečekanou návštěvou mám představit, ale dolovat jsem to z něho nehodlal, nejen, že bylo vidět, že o to nestojí, ale ani já neměl potřebu dávat mu najevo zájem, alespoň jednou musím být stejný bezcitný parchant jako on!
J: "Aha."
B: "Ta poukázka je na nočním stolku mimochodem."
J: "Dobře... Díky."
Nijak jsem se nezdržoval a vydal jsem se pro ni rovnou do ložnice, sice jsem se tak okrádal o drahocenný čas zdržování, který bych mohl využít k tomu, abych vymyslel, kde nakonec strávím dnešní noc, ale jednoduše jsem tam s ním nedokázal stát, ne když byl tak blízko a já bych byl ochotný zase na chvíli zapomenout na jeho chyby!
Jakmile jsem došel až k nočnímu stolku, vzal jsem poukázku a chtěl jsem se otočit a jít zase zpátky, jenže Brian mi zatarasil cestu, ani jsem ho neslyšel přijít!
J: "Briane..."
B: "Zase jdeš?"
J: "Já nevím, asi jo."
B: "Asi?"
J: "Ještě jsem se nerozhodl."
B: "Proč?"
J: "Nechce se mi odcházet,"...Přiznal jsem, ačkoliv to nebylo snadné.
Brian se pousmál, bylo to snad to nejupřímnější od včerejšího večera, čeho se mi od něj dostalo, pokud tedy nepočítám ty hnusné části, jež některé byly pravdivé až až! To, co udělal potom, bylo však ještě víc šokující, rukou mi zastrčil pramínek vlasů za ucho a políbil mě na čelo... Ani trochu jsem nevěděl, co si o tom mám myslet, leda tak to, že v sobě musel mít nějaké promile alkoholu, jiné vysvětlení tu být zkrátka nemohlo!
J: "Co to bylo?"...Zeptal jsem se, když ode mě popošel.
B: "Prostě jsem to chtěl udělat."
J: "Nikdy to neděláš! Nebo aspoň ne, když si tvrdohlavý jako mezek."
B: "Aspoň vidíš, že nejsem tvrdohlavý jako mezek."
J: "Jasně, ty mi prostě aspoň jednou neřekneš pravdu."
B: "A jakou pravdu bys chtěl slyšet tentokrát?"
J: "Já nevím! Třeba, jestli tě vůbec bude trápit, pokud teď odejdu!?"
B: "Myslíš, že bych se ptal, jestli odcházíš, kdyby mi to bylo jedno?"
Tak tohle mě dostalo! Je sice možný, že to řekl jen proto, že ví, že to chci slyšet, ale v jeho případě se i to počítá, možná, že víc, než počítá!
J: "Ou."
B: "Ale nedělejme z toho vědu, jo?"
J: "Jasně,"...Pousmál jsem se.
B: "Takže zůstaneš nebo odejdeš?"
J: "Vyspím se ale na pohovce."
B: "Ty jsi takovej... Vyspím se tam já,"...Jako by se snad z vteřiny na vteřinu rozhodl zkusit roli milého!
J: "Nemusíš."
B: "Ale chci."
Nevím sice, co přesně bylo jeho záměrem, ale pokud to chtěl, měl to mít, přeci jen po tom všem si to zaslouží, to, že si bude chvíli hrát na hodného, nic nevyřeší!
J: "Fajn."
B: "Tak dobře,"...Vzal si svou deku a polštář.
J: "Počkat ty už jdeš spát?"
B: "Ráno vstávám do práce."
J: "Ale co Babylon?"
B: "Dneska jsem nespal, takže bych chtěl zítra vypadat alespoň trochu k světu, pokud ti to tedy nevadí."
J: "Vůbec ne."
B: "Super,"...Otočil se na patě a vydal se na pohovku, potom už neřekl ani slovo.
Já jsem si vzápětí lehl taktéž, sice jsem dneska pár hodin spal, ale i tak nemám nic proti spánku, navíc, co jiného bych tady tak mohl dělat? Leda tak zírat do stropu a o to nemám zájem!
Když jsem se ráno probudil, Brian už byl pryč, neměl jsem z toho zrovna dvakrát radost, ale aspoň jsme se popřípadě vyhnuli dalším nepříjemnostem!
Nakonec jsem se do práce musel vydat i já, a pokud mám být upřímný, dnes se mi tam zatraceně nechtělo! A k tomu všemu jsem pořád musel přemýšlet o té dnešní večeři, Daphne je sice moje nejlepší kamarádka, ale přiznejme si, že jít s Brianem by bylo přímo epické a pravděpodobně i historické!
Debbie: "Začneš pracovat nebo tu budeš pořád jen tak stát?"
J: "Promiň, zamyslel jsem se."
Debbie: "Ty jsi zamyšlený od chvíle, co si dorazil, tak pohni konečně tím svým zadkem."
J: "Provedu!"
Jí se to tak snadno řekne! Ale bohužel je dost těžké soustředit se na práci, když máte hlavu plnou Briana Kinneyho! Je to vlastně nemožné! Proto hned, jak mi skončila šichta, utíkal jsem odtamtud nejrychleji, jak to šlo a zamířil jsem rovnou domů, abych se mohl připravit na tu slavnou večeři... S Daphne!
No comments:
Post a Comment