Teď anebo nikdy!(9)

Poslední díl.

JUSTIN

varování: žádné

postavy: Justin Taylor, Brian Kinney

Já jsem asi opravdu hodně naivní člověk a to jsem si myslel, že to je něco, co už mě dávno přešlo, jenže teď se mi zdá, že je to ještě horší, než kdy dřív... Já si totiž vážně do poslední chvíle myslel, že Brian si to s tou večeří rozmyslí a pokusí se mi tak ukázat, že nejsem jen to, co si myslím, že jsem - spolubydlící na sex! Ještě v momentě, co mě zastavil mezi dveřmi, mi srdce plesalo radostí v domnění, že Brian řekne "Jdu s tebou," místo toho mě však nepatrně políbil a řekl "Užij si to," a to bylo zkrátka... Já ani nevím, jak bych to měl vlastně vyjádřit - možná zarážející? I když ne zas tak tolik, je to přeci Brian Kinney, alfa samec, kterého každý chce a nikdo ho nemůže mít, pomalu ani já! Fakt zoufalé!

K restauraci jsem dorazil o deset minut později, než jsem měl domluvené s Daphne, ale podle všeho to bylo jedno, jelikož ona tu stále nebyla, bylo to zvláštní, poněvadž si nevybavuji, že by někdy přišla pozdě, ale nenechal jsem se tím rozrušit, hlavní pro mě bylo, že přijde a nevybodne se na mě jako někdo! Jenže i to jsem nakonec začal přehodnocovat, když jsem na hodinkách uviděl za pět minut půl osmé, v tu chvíli mi nezbývalo nic jiného, než jí zavolat...

J: "Daphne?"

Daphne: "Nemohu k telefonu, pokud chcete, zanechte zprávu,"...No výborně! A co teď s tím jako? To snad zapomněla, že je to dneska nebo jsem jí řekl špatný čas či snad den? To je hloupost, tak mimo jsem být z Briana přeci nemohl!

J: "Doufám, že máš jen vybitý telefon a nezapomněla si na mě, začínám tu totiž vypadat jako nějaký podivín, co si rád prohlíží lidi při jídle, tak mě nenech ve štychu, Daph, dnes tě vážně potřebuji... Budu tu čekat, dokud se neukážeš. Snad mě dřív neodvezou ve svěrací kazajce... Zatím."

Zasmál jsem se a telefon položil s tušením, že dnes se snad opravdu navečeřím sám a budu vypadat jako naprostý zoufalec, na kterého se nejen, že vybodnul přítel, ale taky nejlepší kamarádka! Do toho blázince se snad půjdu zapsat sám a dobrovolně!

---

B: "Daphne nepřijde."

Zdá se mi to nebo je to skutečnost? Vážně se za mnou právě ozval hlas patřící Brianovi anebo jsem už tak zmrzlej, že mám něco s ušima a s mozkem celkově? To totiž není možné, Brian by přeci nikdy...

J: "Briane?"...Opravdu jsem jej spatřil, když jsem se nakonec odvážil otočit a naprosto jsem ztuhl!

B: "Netvař se tak překvapeně nebo si budu myslet, kdo ví co."

J: "Já, já... Co tady děláš?"

B: "Přišel jsem na večeři."

J: "Ale... Ale jak, jak je to možný?"

B: "Dostal jsem hlad."

J: "Briane!"

B: "Prostě jsem... Chtěl si to."

J: "Jo, ale ty ne! Poslal si mě prakticky do hajzlu."

B: "I já můžu někdy změnit názor."

J: "Neříkám, že ne, ale... Proč? Nechápu to."

B: "Řekněme jen, že nechci, aby sis dál myslel, že jsi pro mě jen sex... Protože nejsi."

Vidíte to? Ten můj široký, ale naprosto zaskočený úsměv od ucha k uchu, kterým ani nevím, co vlastně vyjadřuji, zda radost anebo šok?! Myslím, že je nepřehlédnutelný! Teď nejen, že vypadám jako někdo, kdo má úchylku na lidi při jezení, ale i jako někdo, kdo si právě dal svojí dávku heroinu!

J: "Já si nejsem jistý, o co tu vlastně jde, Briane... Jak to, že jsi tady, a jak víš o Daphne?"

B: "Tvoje milá kamarádka se mě včera rozhodla konfrontovat, řekla mi, že si jí pozval místo mě, ale že my oba víme, že já jsem ten, s kým bys chtěl jít a že pokud budu chtít změnit názor, mám jí zavolat... Poslal jsem jí do háje."

J: "Ovšem, že poslal,"...Protočil jsem oči.

B: "Do poslední chvíle jsem jít nechtěl, hrát si v heterácký společnosti na šťastný pár... Víš, že to nejsem já a nikdy nebudu, jenže když si mi dneska řekl to, co si řekl, já nevím, asi to se mnou hnulo... A uvědomil jsem si, že si zasloužíš aspoň tohle... A když se za tebou nakonec zavřely dveře, bylo to teď anebo nikdy. Tak jsem zavolal Daphne."

Moje srdce se v tu chvíli začalo prořezávat skrz ledovec, který se mi stihl za ty dva dny udělat, věděl jsem totiž, že teď už ho nebude třeba, já tohohle chlapa jednoduše miluju, on může udělat milion hloupostí a chyb, ale stačí pak jedna správná věc a já mu odpustím úplně všechno!

J: "Já nevím, co říct, Briane,"...Pousmál jsem se stále pod vlivem šoku.

B: "Neříkej nic, uděláš mi tím laskavost,"...Uchechtl se tím svým brianovským způsobem.

J: "To je pravda. Ale něco udělat bych měl, nemůžu přeci nereagovat na něco tak ojedinělého,"...Popichoval jsem jej.

B: "Mně stačí, když uděláš jen jedno."

Nemusel už vůbec nic říkat, stačil jen jeden jeho pohled těma uhrančivýma očima a já věděl úplně přesně, co má na mysli! Proto jsem udělal ten nezbytný krok, ruce jsem mu dal kolem ramen a poté jsem ho políbil, nejprve jemně a následně jsem přešel do naprosté vášnivosti!

J: "Něco takového?"...Vydechl jsem.

B: "Jo, něco takového,"...Znova se přisál na mé rty a já začal roztávat naprosto všude!

Když naše dýchací cesty začaly prahnout po tom otravném, ale bohužel potřebném kyslíku, museli jsme naše rty rozdělit a alespoň jsme si vychutnávali vzájemné pohledy do svých očí, bylo to tak směšně romantické, ale krásné, alespoň tedy do chvíle, než jsme si něčeho všimli... Pohledy všech přítomných v restauraci směřovaly přímo k nám a rozhodně ne v tom dobrém slova smyslu, divil jsem se, že si nás nefotili do své homofobní sbírky!

Myslel jsem, že to Briana vytočí a něco udělá nebo alespoň řekne a dost jsem se toho obával, nechtěl jsem, aby ho to rozhodilo, protože by to znamenalo, že by se zase vrátil k tomu svému JÁ, které sice miluju úplně stejně, jako všechny jeho ostatní JÁ, ale právě teď se sem vůbec nehodí... A Brian nakonec opravdu něco udělal, něco, co jsem ani trochu nečekal - znovu mě políbil, všem na obdiv, tím nejvášnivějším a nejžhavějším způsobem, jaký je vůbec možný!

B: "Jen ať puknou,"...Vydechl a zasmál se.

J: "Víš, že si to nejlepší, co mě kdy potkalo?"

B: "Vím a taky si to pamatuj."

J: "Budu."

B: "Dobře. A teď jdeme domů, objednáme si pizzu."

J: "Naprosto s tebou souhlasím."

Je vtipné, že jedna večeře nám způsobila tolik problémů a my na ní nakonec ani nešli, ale co má být, hlavní pro nás bylo, že budeme spolu a to rovnou v našem hnízdečku lásky, kde nám nikdo a nic nezabrání užívat si vzájemné chvíle, pohledy, doteky a především polibky!