Nová povídka.
BRIAN
Říká se, že empatický člověk má neuvěřitelné nadání na to vžívat se do pocitů druhých a snahu jim nějak pomoci vyřešit jejich trápení - jsem, kurva, rád, že tahle vlastnost se mi vyhnula obloukem! Protože, jestli Justinovi je tak, jak se tváří, nemám ani tu nejmenší potřebu o to se do něj vcítit, v tom emočním slova smyslu samozřejmě, ve fyzickém se do něj rád vcítím kdykoliv a kdekoliv, je sice otravnej jak osina v zadku a při každé možné příležitosti mi mile rád způsobuje tu nejhorší bolest hlavy v životě tím svým neustálým žvaněním, ale má jednoduše něco do sebe... Možná je to tím perfektním zadkem, blonďatými vlasy a výrazem naprosté nevinnosti, roztomilosti a žhavosti zároveň anebo snad tím, jak se i přes všechnu mou snahu se ho zbavit, pořád drží poblíž mě jako prezident mého fanklubu a mě to svým způsobem lichotí, ale jak říkám, něco na něm mi občas jednoduše nedá spát a přesně proto se právě teď nedokážu zbavit toho otravného pocitu, že ačkoliv ho znám teprve, vlastně v mém případě JIŽ několik měsíců, tak vím, že s ním určitě není něco v pořádku! Jenže já si vážně nehodlám hrát na pana "Co to s tebou, sakra, je?"
B: "Hey, pikolíku!"...Zařval jsem na něj přes celou jídelnu.
Odpovědí nebo spíš reakcí mi bylo pouze svižné ukázání prostředníčku, za níž následoval pohled vystřižený, jak z nějaké hororové scény, kterým kdyby mohl, tak mě snad na místě zabije!
B: "Můžeme si konečně objednat?"...Pokračoval jsem.
Maikey: "No tak, neproháněj svýho přítele, jak pak bude fungovat?"...Sarkasticky mi připomněl, že se s Justinem občas zapomínám hlídat a lidi v mém okolí si to začínají přebírat podle svýho.
Ted: "Hlavně pak doma, v posteli."
Emmett: "Takový mladý maso si musíš vydržovat, Briane, aby ti neuteklo, za někým mladším a pevnějším."
B: "Co kdybyste všichni prostě táhli do prdele?"
Kdybych jenom tušil, co všechno budu muset kvůli tomuhle klukovi podstoupit, nikdy, opakuji nikdy, bych si pro něj k tomu podělanýmu sloupu tenkrát nedošel, i přes veškerou přitažlivost, kterou bych v tu chvíli cítil ve svých kalhotách a ostatních částech svého těla! A pokud bych i tak nedokázal odolat pokušení, rozhodně bych potom byl ráznější ve vysvětlování toho, že z nás nikdy nebude žádná podělaná manželská dvojice či snad pár lesbiček pochodují ulicemi ve stejných šatičkách a já bych tak teď pravděpodobně neměl život naprosto vzhůru nohama!
J: "Tak co to bude?"
Ted: "Dám si to, co obvykle."
Emmett: "Pro mě lívance."
Maikey: "Pomerančový džus a omeletu."
J: "A ty?"...Vyzval mě, když jsem se místo objednávky zaobíral zkoumáním jeho těla.
B: "Krůtí sendvič... S sebou."
Zapsal si všechny naše objednávky a potom odešel se stejným "nadšením," jako přišel, mě však zajímala jen jediná věc a to jeho zadek pohupující se ze strany na stranu!
Maikey: "Zase mizíš?"
B: "Sice jsem oficiálně označován za pouhého dárce spermatu, ale čas od času svého syna navštívit musím."
Ted: "Měl by sis dávat pozor, ještě z tebe bude dobrý táta."
Emmett: "Už jen pár návštěv a dostaneš ocenění 'otec roku'."
B: "Hmmm... Fuck you."
Maikey: "Budeš večer v Babylonu?"
B: "Kde jinde bych měl být?"
Maikey: "Se svým milencem třeba?"
B: "Maikey, víš, co mi můžeš?"
Zdá se mi to nebo se mě dnes všichni tři rozhodli zaživa stáhnout z kůže? A za všechno může jen jedna jediná osoba - ten, jehož jméno jsem si nebyl ani schopný zapamatovat a teď už ani neslyším nic jiného!
B: "Tak kde to vázne?"...Zastavil jsem se pro svou objednávku na baru.
J: "Nejsem robot, musíš počkat,"...Uzemnil mě způsobem, jenž se očividně naučil ode mě.
B: "Nikdo neřekl, že jsi."
J: "Hm."
Tak jo, tohle rozhodně ale není normální! V jeho případě stačí, abych vešel do místnosti a už září jako nový desetník, teď mám spíš pocit, že by mi nejraději urval hlavu a narval mi jí do zadku!
B: "Měl by sis dávat pozor, Sunshine, takhle odeženeš všechny zákazníky."
J: "Neříkej mi tak."
Jestli tohle má být nějaká nová taktika, jak upoutat mojí pozornost tak je... Sakra účinná! Od chvíle, co tuhle přezdívku získal, je téměř závislý na tom, aby tak byl oslovován a já mu teď tak nemám říkat? Do hajzlu, já anebo kdokoliv jiný asi fakt musel udělat něco, čím ho vytočil k naprosté nepříčetnosti! Ale pokud jde o mě, nehodlám se mu doprošovat a zjišťovat, co mu přelítlo přes nos!
J: "Tady to máš,"...Přinesl mi krabičku s mou objednávkou.
B: "Díky... Drobný si nech,"...Podal jsem mu bankovku.
J: "Nepotřebuju tvoje peníze."
B: "Dnes se ti budou hodit."
J: "Na co jako?"
B: "Abys mi večer koupil drink, až se rozhodneš mi zase lézt do zadku."
J: "Neříkej, že ti to chybí?"
B: "Naštěstí skvěle funguji i bez toho, ale díky za optání,"...Opáčil jsem s velkou dávkou ironie.
Justin se pousmál a to mi i přes to, že by nemělo, udělalo dobře, sice je fakt otravný, když všude okolo mě roznáší tu svojí dobrou náladu, ale je to lepší... Lepší, než ho vidět takhle - jako reklamu na podělanou náladu!
J: "Takže se uvidíme v Babylonu?"...Zvedl ke mně svůj naivní, nadějeplný, modrý pohled.
B: "Jo... Uvidíme,"...Připustil jsem a potom jsem s úsměvem odešel.
Něco mi říká, že jsem udělal další z mnoha hloupostí v mém životě, ale myslím, že kdybych mu oznámil, ať na to zapomene, nedopadlo by to dobře ani pro jednoho z nás... Navíc, je lepší, když jej mám na očích a jistotu, že je v pohodě, než nevědomí, zda někde náhodou nevyvádí nějakou hovadinu, kterou by se na sebe snažil strhnout mou pozornost!
Melanie: "Promiň, ale čekaly jsme tě?"...Přivítala mě s obvyklou láskou mezi dveřmi.
B: "Bydlí tu můj syn, jsem očekávaný vždy."
Melanie: "Náš syn... A příště laskavě zavolej."
Protočil jsem oči a vydal se rovnou dovnitř, kdybych měl čekat na to, až mě pozve, nejspíš bych jí umřel na rohožce a ona by si o mě ještě očistila boty!
Zavítal jsem rovnou do kuchyně, ze které se ozýval Lindsayin hlas utěšující Gusův pláč a při následném pohledu na ně, jsem měl na vteřinu pocit, že jsem snad ten nejšťastnější chlap na světě!
No comments:
Post a Comment