Teď anebo nikdy!(1)

Nová povídka.

JUSTIN

varování: 15+

postavy: Justin Taylor, Brian Kinney

Sprchoval jsem se a dodával si odvahu k tomu udělat nemožné, dalo by se říct, že jsem v té sprše byl už snad hodinu, poněvadž strach z Brianovo reakce, mi nedovoloval vylézt, kdo by se taky nebál, kdyby znal tak dobře jako já Brianovu super antiromantickou duši, díky které se mu slovo 'romantika' doslova příčí v krku, div se nezadusí?! Dobře, tohle je fakt blbej nápad a já jsem tak blbej, že opravdu zvažuji, že mu to navrhnu, no lépe řečeno, že mu to vnutím, ale má to vůbec smysl? Nenapálil jsem s ním už mnohokrát? Opravdu je tu šance, že alespoň pro jednou nezavrhne vše, co řeknu? Že já se sám sebe vůbec tak naivně ptám, když odpovědi už dávno znám!

Divil jsem se, že mě Brian nepohřešuje, ale vteřinu na to jsem si uvědomil, že jemu je vlastně jedno, kde, proč a jak dlouho tam jsem, lépe řečeno on to mile rád alespoň předstírá, tedy pokud se mnou zrovna nechce šukat anebo nemá jednu z těch svých chvil, kdy si dovolí mi dát najevo nějaký ten zájem, protože zapomene, že by neměl, ale právě teď se zdá, že ani jedna z možností se nekoná, prostě je mu to pouze fuk! Tohle je vlastně taky věc, která by mi měla dát jasně najevo, že s kladnou reakcí nemám v žádném případě počítat, což vlastně nepočítám, ale já jsem jednoduše tak pitomej, že právě teď vážně vylézám ze sprchy, omotávám si ručník kolem pasu a vstupuji do jámy lvové za Brianem do ložnice, který zrovna rozvaluje své sexy křivky přes celou postel mně na obdiv! Je to zkrátka teď anebo nikdy!

B: "Kde si byl tak dlouho?"

J: "Ty sis všiml?"...Zeptal jsem se pobaveně.

B: "Dlouho tu byl nezvyklý klid, začínalo mi to připadat divné, pak jsem si ale všiml, že tu chybíš ty."

To by nebyl on, aby neměl jednu z těch jeho odpovědí, kterými zkazí a zazdí i ty nejmenší šance na náš normální vztah, který by zahrnoval i maličkosti jako třeba, že by dal najevo, že mu chybím, když mu nejsem nablízku, paličák jeden!

---

J: "Tak hlavně, že sis všiml."

B: "A to jako proč?"

J: "No... Prostě proto."

B: "Aha, zajímavé."

Výborně! Lepší začátek si ani neumím představit, skoro jako scéna z nějakého hororu, teď už je stoprocentně jisté, že mě Brian pošle do hajzlu, no ne, že by to předtím jasné nebylo, jen jsem zkrátka hodně doufal!

Najednou mě napadlo, že bych na to mohl jít trochu jinak, sice mi bylo jasné, že mě Brian hned prokoukne, ale pokud se budu hodně snažit, mohlo by mi to přinést alespoň nějaké ovoce! Proto jsem se ihned uchýlil ke svému plánu - Brian si zrovna lehl na břicho a já měl tak možnost posadit se obkročmo na jeho dokonalé pozadí, abych mohl zahájit smyslnou masáž, která by dovedla k slastnému šílenství i sebevětšího ignoranta!

B: "Hmmm,"...Zasténal.

J: "Líbí?"...Zeptal jsem se svádivě.

B: "A moc."

J: "To jsem rád."

Po chvilce jsem krom svých rukou zapojil i svá ústa a začal jsem jej líbat na ramena, záda a jazykem jsem přejížděl přes jeho ušní lalůčky, netrvalo dlouho a jeho dech mu začal těžknout a můj vlastně taky, sice jsem měl plán, ale najednou jsem jen cítil, že ho chci a můj roztoužený rozkrok, který ho tlačil do pozadí, mu to dával jasně najevo... Bože, já jsem ale fakt mistr plánovač, stačí málo a zapomenu i na svoje jméno, protože se chci díky Brianovi dostat až do nejméně miliontého nebe!

B: "Čím si zasluhuji takovou péči?"

Dobrá otázka! Sice šlo původně o prohnaný plán, jak Briana dostat tam, kam potřebuji a ve finále se ukázalo, že to on spíš dostává mě tam, kam chce on a ani se nemusí nijak namáhat, ale i tak, neřekl bych, že zrovna on si zaslouží takovou péči obzvlášť, když se v poslední době chová jako ještě větší vůl než obvykle, což ovšem připisuji jeho nově otevřené firmě, která mu dává někdy pořádně zabrat!

J: "Prostě jsem myslel, že by se ti hodila masáž."

B: "No nejsi ty ale zlatíčko,"...Nevím, co převažovalo víc, zda ironie nebo sarkasmus, ale raději jsem tomu nevěnoval pozornost, je to prostě Brian, tomu se nezavděčíte ani, kdybyste se na hlavu stavěli!

Přísahám bohu, že opravdu nevím, jak se to stalo, ale Brian mě zničehonic silou převalil pod sebe, celého mě zalehl svým dokonalým tělem a ruce mi držel pevně nad hlavou, nemohl jsem se vůbec hýbat, měl mě dokonale ve své moci a v momentě, co svými rty začal jemně přejíždět přes můj krk, jsem myslel, že se snad zblázním!

J: "Bri!"...Zasténal jsem.

B: "Pšššt,"...Utišil mě polibkem.

Pokud jsem si doteď myslel, že se zblázním, tak opravdu nevím, co udělám teď... Brian se začal třít svým rozkrokem o ten můj a přitom mi smyslně vzdychá do ucha, umírám touhou se ho dotýkat, ale jeho pevné sevření mi v tom zabraňuje, co jsem komu udělal?!

J: "Prosím!"...Frustrovaně jsem vydechl.

B: "O co prosíš?"

J: "Pusť mě."

B: "Proč?"

J: "Chci se tě dotýkat!"

Ve chvíli, co jsem uviděl Brianův proradný-nadržený a pobavený výraz, chtělo se mi mu vlepit, protože jsem věděl, že si tohle užívá svým zvláštním zvrhlým způsobem, zatímco mě nechává trpět nesnesitelnou touhou, kterou může naplnit jen možnost se ho dotýkat!

J: "Briane!"

B: "Nejdřív... mi... ale... řekni..."...Mluvil přerušovaně mezi polibky.

J: "Co ti mám říct?"...Ptal jsem se zoufale.

B: "Co to tu na mě zase zkoušíš?!"

Brian ve vteřině všeho nechal a jen se mi díval do očí a podotýkám, že mi pořád pevně držel ruce za hlavou, abych se nemohl bránit, kdyby se rozhodl mě zadusit! V ten okamžik jsem věděl, že jsem měl pravdu, on mě opravdu prokouknul hned, jak jsem se svým plánem začal, jen se rozhodl to okořenit podle svého a převzal nad tímhle vším iniciativu, aniž bych si toho vůbec všiml, zase mě jako vždy převezl!

J: "To může počkat... Teď chci jenom jedno,"...Začal jsem jej líbat.

Dalo by se říct, že jsem se z toho snažil nějak vykroutit, poněvadž jsem věděl, že právě teď tu jde o život - o můj život! A kdybych na něj vyklopil to, co mám v plánu... To radši snad ani nechci vědět!