Happy Birthday, Sunshine(10)

Poslední díl.

bez varování

#BrianKinney #JustinTaylor #ostatní

_Brian

Jen, co se za Justinem zavřely dveře, cítil jsem se hrozně. Vlastně jsem se cítil hrozně už předtím, ale s tím, že se Justin rozhodl k tomu přistupovat jinak a nechtěl už se hádat, jsem si myslel, že jsem z toho venku, že černý svědomí nebo snad výčitky mi nehrozí, protože Justin už se nezlobí. Jenže když jsem si pak uvědomoval, že sedím sám v loftu a on oslavuje svoje narozeniny s lidmi, co jsou mu nejbližší, chtěl jsem být mezi nimi. Chtěl jsem s ním sdílet tu radost, ty chvíle štěstí. Chtěl jsem tam pro něj být a ukázat mu, že mi na něm záleží. Sice mě tohle vždycky děsilo a nejspíš už navždy děsit bude, ale s tímhle stylem žití se za chvíli akorát zblázním... když od sebe budu každého odhánět, protože se budu bát dát mu najevo špetku lásky. Tak ubližuju akorát všem okolo a nejvíc sám sobě. A možná... po malých krůčcích... jednoho dne... budu schopný se mu plně oddat. Možná.

A přesně proto právě teď stojím přede dveřmi Maikeyho a Bena a snažím se sebrat odvahu k tomu zazvonit. Slyším zevnitř smích, především ten hlasitý Debbiin a říkám si, že jim třeba akorát zkazím zábavu nebo jim naopak na zábavě přidám, protože si mě budou dobírat, ale... sakra ne... jsem Brian Kinney a ne nějakej podělanej teplouš. Proto jsem ten zvonek stiskl.

Maikey: "Briane!"

Maikey se doslova zarazil, tak málo očekával, že to budu já. A nejen on, rozhlédl jsem se po celé místnosti a všichni zapomněli jíst, mluvit, pravděpodobně i dýchat. Jop, já rozhodně vím, jak přijít.

Ale nejvíc mě ovšem zajímal jenom jediný člověk, který seděl na gauči a zíral na mě z něj, jako bych byl mimozemšťan z dosud neobjevené planety.

Maikey: "Nečekali jsme, že... že..."

B: "Joo, to já taky ne. Takže můžu dál nebo budu stát u dveří?"

Maikey: "Jasně... promiň... pojď."

Vešel jsem, zul si boty a odložil si kabát. Cítil jsem se fakt příšerně. Jako kdyby mě právě někdo hodil do jámy lvové. Teď bych snad dal cokoliv za to, aby se pod okny odehrála hromadná autonehoda, která by místo mě zaujala jejich pozornost.

B: "Budete na mě civět ještě dlouho nebo se vrátíte ke cpaní se tím dortem?" trochu jsem ztratil sebeovládaní.

Ale očividně to zabralo jako kouzlo. Všichni se hned zase vrátili k tomu, co dělali předtím. Jen Justin se na mě dál koukal, tentokrát však už s nepatrným úsměvem na rtech a s něžností v jeho očích.

Šel jsem rovnou k němu, abych se vedle něj posadil, chtěl jsem to jednoduše zahrát do outu a nedělat z toho, kdo ví, co... čím víc se budu chovat jako, že je všechno v pohodě, tím víc to v pohodě opravdu bude.

J: "Teda... nečekal jsem tě tady."

B: "Však mě znáš, Sunshine. Já vždycky umím překvapit."

J: "To rozhodně."

B: "A měl si pravdu, skoro jsem se nudou ukousal... a byla by škoda nevyužít toho, že se tu koná párty."

Justin se jen zasmál a následně si zkousl ret. Jak já ho chtěl políbit. Navíc mu bylo úplně jasné, že to, co říkám, jsou jen blbé výmluvy, že jsem tu proto, protože chci... a já byl kupodivu rád, že ho tohle vědomí přivádí k úsměvu.

---

Debbie: "Tady máš kousek dortu," zničehonic přede mnou byla natažená její ruka s talířkem.

B: "Oh, díky, Debb. To se zas zapotím v posilovně."

J: "Neboj, pomůžu ti s tím."

B: "Hmmm."

Debbie: "Nechte si to na doma vy dva... Justinova máma nepotřebuje slyšet, co vy dva budete dělat v posteli."

Jennifer: "Obávám se, že už stejně vím víc, než jsem kdy chtěla," zasmála se.

A následně jsme se zasmáli všichni. Je pravda, že Jennifer už asi slyšela a viděla všechno, čemu by se každá máma asi chtěla vyvarovat, protože její dítě je pro ni prostě jen dítě. Ale z Justina už je muž... krásný, roztomilý, neodolatelný muž.

Emmett: "Justine, zlatíčko, pojď sem na chvíli."

J: "Hned budu zpátky," obrátil se ke mně.

B: "Věř mi, jakmile se dostaneš té královničce do spárů, jen tak tě nepustí."

Emmett: "Já slyším!"

B: "Gratuluju!"

Ted: "Ignoruj ho, Emme."

Justin se s úsměvem vydal za Emmettem a ten mu ze rtů jen tak nezmizel, musel jsem se na něj pořád dívat, div jsem ho nezhypnotizoval. Je možné, aby byl někdo takhle krásný?

Lindsay: "Jsem ráda, že si dorazil," seděla vedle mě ani nevím jak.

B: "Nudil jsem se."

Lindsay: "Nehraj hloupého, my oba víme, proč jsi tady."

B: "Jo - jídlo a chlast zdarma. Kdo by tomu odolal?"

Lindsay: "Kdokoliv, ale Justinovi? Ty rozhodně ne," pohladila mě po rameni a zase se vydala zpátky k Mel.

Chtěl jsem říct ještě nějakou chytrou poznámku, ale nakonec mi došlo, že to nemá cenu. Všichni tady vědí, proč jsem přišel, myslím, že snaha jim to vyvrátit by k ničemu nebyla. A především by to nekorespondovalo s tím, že chci na sobě pár věcí změnit nebo se o to alespoň pokusit.

J: "Tak už mě tu zase máš," s úsměvem se ke mně posadil.

B: "To vidím."

J: "Děkuju, Briane."

B: "Za co?"

J: "Však víš... že jsi tady. Moc to pro mě znamená."

Tohle byla chvíle, kdy jsem se sebou musel opravdu hodně zápasit. Protože hlava mi říkala, abych odpověděl nějakou volovinu, kterou bych naprosto zazdil to, co právě řekl. A srdce chtělo říct něco, co by mu potvrdilo to, jak moc ho miluju. Ale jako člověk, který se vždy řídí hlavou, jsem musel najít nějaký kompromis...

B: "Nemáš za co, Sunshine."

Justin se pousmál a následně mi prsty zajel do vlasů. Hned na to se ke mně natáhl, aby mě mohl políbit. Rukou jsem jej chytil za zátylek a náš polibek prohloubil. Už teď jsem se těšil na to, až budeme doma.

Emmett: "Tak trošku to rozjedeme!" vzal ovladač a pustil muziku na plný koule.

Sousedi sice budou mít radost, ale nám to bylo úplně jedno. Všichni jsme se zvedli a začali tancovat jako o život. S Justinem jsme se na sebe tiskli a užívali si vzájemnou blízkost plnou dotyků a polibků. Pořád se smál, opravdu jako sluníčko. Neodolal jsem a do ucha mu zašeptal "Happy Birthday, Sunshine."

Happy Birthday, Sunshine(9)

varování 18+

#JustinTaylor #BrianKinney #MichaelNovotny #DebbieNovotny #EmmettHoneycutt #JenniferTaylor

_Justin

Probudil jsem se jako první a měl jsem tak možnost sledovat Brianovu klidnou spící tvář. Nejdřív mi ani nedošlo, co je dneska za den a až pak jsem si uvědomil, že je sobota. Takže je to dnes oficiální - je mi 20 let. Bože, pamatuji si na doby, kdy jsem byl malej kluk, a oslavu mi pořádali rodiče, máma upekla dort, táta se choval tak, že jsem věděl, že mě má rád a Molly mi dala nějakou pitomost, za kterou jsem byl ale neskutečně vděčný, tehdy jsem nemusel nic řešit a jen si užít ten den. Je vtipné, jak si všechny děti přejí, aby konečně dospěly, a když se jim to konečně splní, přejou si, aby se mohly vrátit zpátky. Prostě být dítětem je fajn.

Ale pak tady před sebou vidím tohohle překrásného muže, který mi dokáže ze života někdy udělat pořádné peklo, ale já ho tak bezhlavě miluju, že vím, že být dospělý a smět tak být po jeho boku, je to nejlepší, co mě potkalo. A myslím, že víc nepotřebuju. Jo bylo by fajn od něj dostat nějaký směšně romantický dárek či se alespoň dočkat hloupého popřání, ale... jsou to jen narozeniny, ne? Jeden den v roce, který nestojí za to, abychom se s Brianem hádali. To si radši užiju zbylých 364 s vědomím, že mě miluje, i když mi to nejspíš nikdy neřekne. To, že je Brian takový, jaký je, nemůžu brát tak, jako že mu na mně nezáleží.

B: "Víš, že vím, že na mě koukáš?" pootevřel jedno oko, aby na mě viděl.

J: "Nemůžu se na tebe vynadívat."

B: "Kdo taky může? Jsem sexy."

Musel jsem se začít smát, Brian každou moji láskyplnou lichotku musí převést na kompliment pro sebe samotného. Jak říkám - Brian je prostě Brian.

B: "Kolik je hodin?"

J: "Půl 12."

B: "Ah, je fajn si pořádně přispat."

J: "Jo to je," přisunul jsem se k němu blíž a prohrábl jsem se mu ve vlasech.

Brian mě zničehonic překulil pod sebe a já mohl cítit jeho ranní erekci na stehně. Jeho úsměv byl tak hříšný, že jsem přesně věděl, na co myslí. A já ostatně myslel na to samé.

Hned začal líbat můj krk a hladit mě různě po těle, pod jeho péčí jsem se doslova rozpouštěl. Po chvíli chytil můj penis do ruky a začal mě pomalu, doslova mučivě pomalu třít a mezitím se rozkrokem sám třel o mou nahou vzrušením rozpálenou kůži.

Rozkoší jsem se prohýbal v zádech a rychleji jsem pohyboval boky, abych zrychlil Brianovo tření, což ho přimělo k úsměvu, který jsem mu hned musel zlíbat ze rtů.

Vzdychali jsme a sténali tak rychle a hlasitě, že nás museli snad slyšet všichni sousedi, ale to nás na tom vzrušovalo ještě víc. Když už jsme to ani jeden nemohli vydržet, přetočil jsem se na bok, Brian si natáhl kondom a zezadu do mě jemně pronikl. Držel mě pevně na boku a začal přirážet. Jakmile jsem ho chytil za zadek tak zrychlil a jeho průnik byl ještě hlubší. Doslova mi mravenčilo v nohách a lapal jsem po dechu. Brian mě líbal do vlasů a jeho horký dech mě lechtal na zádech a krku. Netrvalo dlouho a Brian se udělal a já o pár vteřin později taktéž.

S Brianem jsme skoro celou následující hodinu jen leželi, on mě držel a já mu prstem kreslil po hrudi a bříšku. Připadal jsem si v jeho náruči tak bezpečně a šťastně. V podstatě se mi splnilo to, co jsem si přál - byl jsem jenom s ním. Ale věděl jsem, že tuhle chvíli budu muset každou chvíli přerušit, protože mě něco čekalo...

---

B: "Bože, mám hlad. Nebudeš tak šikovnej a nepřipravíš nám něco?"

J: "Lednice je úplně prázdná."

B: "Sakra. Tak to asi budeme muset do jídelny, aspoň se dostaneme na čerstvý vzduch... ne, že bychom toho dnes měli moc na práci," zasmál se a políbil mě.

Ale mně to v tu chvíli došlo - já očividně nejsem jediný, komu nedocvaklo hned, že je sobota a Brianovi to očividně trvá ještě o něco déle. Mohlo mi být jasné, že takhle by jeho chování nevypadalo, kdyby věděl, co je dnes za den. No nic, tak jdeme tu krásnou chvíli zničit.

J: "To asi nepůjde," nervózně jsem si zkousl ret.

B: "Pročpak? Máš nějaké žhavé rande?"

J: "No... mám. S Maikeym... s Benem... s Emmettem... a se všemi ostatními."

B: "Shit," moment, kdy to Brianovi došlo zakončený silným zavřením jeho očních víček.

J: "Jop... je sobota. A já se budu muset jít připravit, abych nepřišel pozdě nebo však víš... mě zabijou."

B: "Jsem si jistý, že to by neudělali... ne na tvý narozeniny. No každopádně si to užij."

Přesně, jak jsem předpokládal - Brian se překulil a vylezl z postele. Hned na to se zdekoval do koupelny, kde bude dost možná vymýšlet strategii, jak se odtud nepozorovaně dostat a nejspíš se vrátí až zítra ráno. Ale já jsem se rozhodl ho nijak nemučit, nemá to smysl, proto když se vrátil zpátky, choval jsem se k němu úplně normálně. Pak jsem si taky šel dopřát jednu rychlou sprchu a vzápětí jsem se dal trochu dohromady, i když z toho, jak se na mě Brian díval, to vypadalo, že vypadám jako nějaký obrázek.

J: "Na co tak koukáš?"

B: "Ehm, na nic, jen... vypadáš krásně."

Srdce mi z toho doslova poskočilo, protože Brian nemusí možná říct přímo ta slova, ale to, že mě miluje, mi dokáže říct za pomoci mnoha jiných slov.

J: "Pořád můžeš jít, víš... nemusíš tu zůstávat sám."

B: "Děláš si srandu, bude mi náramně. Po dlouhý době budu mít čas jenom pro sebe."

Věděl jsem, že to nemyslí vážně a vlastně bych se vsadil, že jít opravdu chtěl, ale on udělá cokoliv, aby si všichni mysleli, že je to jen bezcitný zmetek... ach jo, kéž by nás nechal ho vidět takového, jaký opravdu je - úžasný chlap.

J: "Dobře, tak se tu neukousej nudou," ještě jednou jsem ho políbil a vyrazil jsem.

Jakmile se za mnou zavřely dveře, trochu se mi sevřelo hrdlo. Nechtěl jsem od něj odejít, ale zároveň jsem nechtěl zrušit to, co pro mě Maikey a ostatní naplánovali a zároveň jsem si to i já chtěl užít po boku svojí rodiny, jen... bez Briana to zkrátka nebude ono.

Maikey: "No ahoj, tady tě máme!"

J: "Omlouvám se, trošku jsem se zdržel."

Maikey: "Nevadí, čekali jsme na tebe."

Emmett: "Ahoj, zlatíčko, všechno nejlepší," hned mi líbnul pusu na tvář.

Debbie: "Sunshine, tady tě máme. Všechno nejlepší."

Máma: "Zlato, všechno nejlepší," pevně mě objala.

Dřív, než jsem se nadál, přáli mi všichni ze všech stran. Cítil jsem se tak nějak speciálně, na jednu stranu jsem si připadal trošku provinile, že jsem si Benovu oslavu z poloviny ukradl pro sebe, ale nebudu lhát, byl jsem tady opravdu rád.

Dokonce se ukázalo, že ti blázni každému z nás udělali jeden dort a těch dárků, co jsme oba dostali. Bylo to prostě neuvěřitelné. Skoro jsem zapomněl na to, že tu není Brian. A pak se ozval zvonek...

Happy Birthday, Sunshine(8)

bez varování

#JustinTaylor #BrianKinney #MichaelNovotny #EmmettHoneycutt

_Justin

Já fakt nevím, co jsem si myslel. Že Brianovi trochu zahraju na city a získám, co chci? Na city, které podle všeho on nemá... no všichni víme, že má... ale snaha je zakrýt je pro něj asi všechno. Myslel jsem si, že když k tomu budu přistupovat jinak, tak Brian svůj názor třeba změní. Upřímně jsem se cítil hrozně po tom, co jsem předvedl v té kuchyni. Dokonce jsem radši ráno odešel ještě, než se Brian vzbudil, protože jsem se mu bál podívat do očí. Nesnáším, že se tímhle vším nechávám tak moc ovlivňovat. Zvládám to hůř, než jsem čekal. A štve mě to, protože se s Brianem opravdu hádat nechci. Nemůžu však ovlivnit to, jak se cítím. Myslel jsem, že zatnu zuby, svoje narozeniny nějak přežiju a další rok je nebudu zase řešit. Ale pak jsem o tom víc a víc přemýšlel a do toho jsem viděl, jak se Maikey snaží udělat něco hezkého pro Bena, že jsem jednoduše chtěl to samé. Chtěl jsem, aby mi Brian dal najevo, že mě miluje, že mu na mně záleží... i kdyby jen nějakou maličkostí. Jenže on moje narozeniny hodlá ignorovat a já s tím nic neudělám. Teď už to chápu. Žádná moje taktika mi nepomůže. Musím to nechat tak, jak to je... a nezbláznit se z toho. Ačkoliv se tu právě teď na někoho lepím a snažím se Briana přinutit k alespoň k nějakému projevení citů... já jsem fakt ztracený případ.

Trick: "Jsi sexy."

J: "Hmmm."

Trick: "Nepůjdeme dozadu?"

V hlavě mi začal řvát rudý alarm. Nechtěl jsem jít dozadu s nějakou náhodnou známostí. Chtěl jsem být s Brianem. I když jsem se na něj zlobil, nesnášel jsem nemít ho nablízku.

J: "Promiň, ale budu muset jít."

Trick: "Co..."

Utekl jsem od něj, jak nejrychleji jsem mohl. Ani nevím, proč jsem za ním první řadě vůbec šel. Prostě jsem chtěl Brianovi dát najevo, že mám vztek, ale myslím, že to už pochopil i bez tohohle mého divadla na parketu.

Hned jsem se po něm začal rozhlížet, ale uviděl jsem pouze Maikeyho na baru, Emmetta šeptajícího nějaká slůvka sexy klukovi do ucha a Teda snažícího se zapůsobit na kolemjdoucí. Po Brianovi se asi slehla zem.

J: "Ahoj. Neviděl si Briana?"

Maikey: "Ehmm," začal se rozhlížet kolem sebe. "Ještě před chvílí seděl naproti," dodal.

J: "Aha. To je divný."

Maikey: "To víš, asi umí zmizet stejně dobře jako ty."

J: "Jo... no. Měl jsem vztek... pořád mám... ale nechci se s ním hádat. Stejně tím ničeho nedosáhnu, akorát toho, že spolu nebudeme mluvit... a to nesnáším."

Maikey: "S Brianem musí mít člověk zkrátka trpělivost. Hlavní je, že víš, že tě miluje... i když ti to neřekne."

Jen jsem se pousmál a přikývl. Ale nějak se mi z toho stáhl žaludek a zalil mě pocit smutku. Já vím, že mě Brian miluje. A vím, že mi to nikdy neřekne. Ale prostě... chtěl bych alespoň něco... nějaký důkaz, že mu na mně opravdu záleží. Někdy si fakt přeju, aby byl Brian jako normální přítel. Ale zas na druhou stranu - to by to pak už nebyl úplně Brian. Já se fakt z toho všeho zblázním.

---

Maikey: "On se někde objeví, neboj. Sedni si a dej si drink."

J: "No já nevím," vzpomněl jsem si na to, jak jsem se šíleně zlil.

Maikey: "Tak si aspoň sedni."

Usoudil jsem, že stejně nemám nic jiného na práci. Neměl jsem zrovna náladu procházet Babylon a Briana hledat, teda najít jsem ho chtěl, ale necítil jsem se na to vykonávat kvůli tomu nějakou fyzickou aktivitu.

Maikey: "Třeba přijde k rozumu a nakonec pro tebe něco udělá."

J: "Třeba. Ale já už to fakt nechci řešit... mluvit o věcech, které nemůžu změnit, je k zešílení."

Maikey: "Jo to máš asi pravdu. Ale neboj, užiješ si narozeniny u nás, o to se postaráme."

J: "Děkuju," upřímně jsem se usmál.

Je smutné, že člověk, který mě ze začátku nemohl vystát právě kvůli svým citům k Brianovi, pro mě právě teď chce udělat něco pěkného, zatímco člověk, který mě miluje, pro mě nechce udělat vůbec nic. To je fakt na hlavu.

Emmett: "Co tu vy dva tak posedáváte?" přitančil k nám v dobré náladě.

J: "Nemám náladu tancovat."

Maikey: "Ani já ne."

Emmett: "Tebe, Justine, chápu, ale... co se stalo tobě?" obrátil pozornost k Maikeymu.

Maikey: "Nic. Jen ten, se kterým bych tancovat chtěl, sedí doma a známkuje testy."

Emmett: "Tak a dost, oba zvedněte ty svoje krásný zadečky a mazejte na parket."

J: "Ale..."

Maikey: "Emmette..."

Chtěli jsme opravdu protestovat, ale když jsme viděli ten jeho odhodlaný výraz, že nás tam klidně odnese v zubech, tak jsme usoudili, že bude lepší ho nenaštvat a vydali jsme se s ním na parket.

Maikey se celkem rychle začal bavit, ale já se tam jen tak pohupoval s tím svým ponurým výrazem a moc jsem si to neužíval, protože ten, který jsem chtěl, aby byl u mě, byl, kdo ví, kde.

Nakonec k nám přitancoval i Ted, a když se mu šikovně podařilo polít Emmetta svým drinkem, konečně jsem se dokázal upřímně zasmát. A to nakonec vedlo k tomu, že jsem se uvolnil a začal tancovat jako o život. Cítil jsem se trochu jako znovuzrozený... no rozhodně o dost líp. A nechtěl jsem se téhle nálady ani za nic vzdát.

Znáte to, když chcete něco hrozně najít a prostě to nenajdete a pak už to nehledáte a najednou se to někde objeví? Tak právě přesně to se právě stalo s Brianem... zničehonic jsem ho viděl v tom davu zmítajících se těl. A byl tak krásný a já ho tak chtěl...

J: "Tady jsi," přitancoval jsem k němu.

B: "Tady jsem," utrousil.

J: "Briane?"

B: "Hm?" snažil se působit nezaujatě, ale stejně jsem věděl, že ho zajímá, co mám na srdci.

J: "Já už se nechci hádat."

B: "My se hádali?" ach jo, klasický Brian.

J: "Myslím, že bude lepší, když nebudeme mluvit vůbec," zasmál jsem se.

A hned na to jsem se vášnivě přisál na jeho rty. Brian byl chvíli zaskočený, protože tohle nejspíš nečekal, ale nakonec kolem mě pevně ovinul svoje ruce a polibky mi dravě oplácel.

Vím, že se tímhle nic neřeší a vím, že dokud nebudou moje narozeniny za mnou, bude mě provázet jistá zlost vůči Brianovi. Ale právě teď se rozhoduji, že dám před tou zlostí přednost lásce, kterou k němu cítím, protože já už fakt nechci zažít další den, kdy se budu bát toho, zda spolu dokážeme normálně mluvit.

Happy Birthday, Sunshine(7)

bez varování

#BrianKinney #JustinTaylor #MichaelNovotny #EmmettHoneycutt #TedSchmidt

_Brian

S Justinem jsme od včerejší "události" v kuchyni prohodili sotva pár slov. Ráno po probuzení jsem dokonce zjistil, že na svou šichtu do jídelny odešel dřív... nejspíš, aby se mnou nemusel mluvit. Začínám mít proto pocit, že tohle celé bude možná ještě horší, než jsem si původně myslel. On umí dávat najevo, když je naštvaný, ale většinou se ke mně dokáže chovat normálně, protože si to se mnou nechce nijak pokazit... omyl... protože když nad tím tak přemýšlím tak takhle k tomu přistupoval před kapitolou ETHAN. To si nikdy nedovolil dávat mi najevo nelibost nebo naštvání, protože se asi bál, že ho vykopnu a ani se za ním neohlídnu. Ale teď, když jsem ho po tom všem vzal zpátky a ještě k tomu s otevřenou náručí, tak asi pochopil, že já nikdy nechci, aby odešel. A tak už mu asi nedělá problém dát mi svůj vztek pěkně najevo. A v tuhle chvíli bych se měl asi bát toho, co ještě přijde.

Jakmile jsem za sebou zamkl Kinnetic, zjistil jsem, že venku prší nebo spíš přímo lije jako z konve. Do auta jsem doslova běžel, ale stejně jsem byl šíleně mokrý. Hned jak jsem dorazil domů, chtěl jsem běžet do sprchy, jaká mi byla zima, ale ukázalo se, že jsem nebyl jediný. Ode dveří vedla cesta z Justinovo mokrého oblečení až do koupelny. Začal jsem proto shazovat i já to svoje a vlezl jsem si k němu. Nevěděl jsem, co od něj čekat, ale byl jsem ochotný to risknout.

B: "Ahoj," natiskl jsem se na něj zezadu.

J: "Ahoj," vyhrkl značně zaskočeně, ale nezdálo se, že by mu moje objetí nějak vadilo.

B: "Dneska na mě nebudeš řvát?" možná jsem si to mohl ušetřit, ale nedalo mi to.

A Justin se překvapivě zasmál. Zdálo se mi, že je celkově nějak víc uvolněný, než včera. Buď to sám došel k závěru, že se prostě musí smířit s tím, jak to je a zbytečně nevyvolávat dusno nebo mu k tomuto prozření pomohla Debbie... i když ta by ho si myslím spíš podporovala v tom, aby mi to dal sežrat ještě víc. A stále je tu ta možnost, že má jen slabou chvilku a zase se brzo vrátí ke svému vzteku.

J: "Dneska ne. Promiň za ten včerejšek."

B: "Vážně?" opravdu jsem byl překvapený.

J: "Jo. Jsi to prostě ty a s tím já nic neudělám, nemůžu tě nutit, abys pro mě udělal něco hezkýho."

Tak dobře, tohle... vůbec neznělo pěkně. Najednou jsem si připadal fakt hrozně. A mám dojem, že přesně to bylo jeho cílem. Aby mě přiměl cítit se ohledně sebe špatně, že jsem neschopný pro něj něco hezkého udělat. Pěkná taktika, Justine.

B: "Tak jsem rád, že to máme vyřešený."

Tohle Justin nejspíš nečekal, protože jen nadzdvihl obočí a zadíval se na mě. Asi doufal v jinou odpověď. Ale kolikrát mám říkat, že já dělám jenom věci, který dělat chci a který mi nijak neublíží?

J: "Dneska jsem mluvil s Maikeym, prý máme dorazit na Benovu oslavu... a že tam rovnou oslavíme ty moje narozeniny... ale vzhledem k tomu, že ty o to nestojíš, tak jsem mu řekl, že dorazím sám."

Fajn. Nebudu lhát. Začínalo to ve mně bublat, krev se mi doslova vařila. Nejen, že mě vytáčela ta představa, že mu Maikey nabídl, že může oslavit u nich, když já nejsem schopný pro něj něco udělat... vnímal jsem z toho jistou zradu od Maikeyho. Ale k tomu všemu mě Justin totálně vyšachoval... sice je to asi divný, že na Benovu oslavu bych dorazil, zatímco Justinovy narozeniny bych svým způsobem ignoroval, ale... teď jsem měl jaksi utrum. A začínal jsem si uvědomovat, že jsem si tohle všechno nejspíš fakt způsobil já sám. Tolik se snažím na sobě nedávat zájem o jeho narozeniny, aby si nemyslel, že bych pro něj udělal cokoliv, protože se bojím, že se mi to nějak vymstí... ale zdá se, že právě to, co teď dělám, se mi doopravdy mstí.

---

B: "Super, budu mít volnou sobotu," pousmál jsem se, aby se zdálo, že mi to nijak nevadí.

J: "Jo, to budeš," sklopil pohled a následně vylezl ze sprchy.

Hádám, že pochopil, že tohle hraní mi na city, mu nijak nepomůže. Pravda ale je, že mu to pomáhat celkem začalo. Fakt jsem začínal přehodnocovat to, jak se k věcem stavím. Ale na druhou stranu... nemám rád, když někdo získá to, co chce, tím, že mě manipuluje. Já musím chtít věci udělat, ne k nim být donucen a to jakkoliv.

B: "Kam se chystáš?" našel jsem ho, jak přehrabuje skříň.

J: "Do Babylonu."

B: "Ahaa."

Nejsem si jistý, že se někdy stalo, že by Justin šel do Babylonu, aniž bych tam měl namířeno já. Teda já tam namířeno mám, ale jemu je očividně jedno, jestli jdu nebo ne, protože on prostě jde.

B: "Tak já se oblíknu a můžeme vyrazit."

J: "Dobře. Tak si pospěš nebo půjdu napřed."

Sakra, tohle jeho chování se mi fakt příčí. Já vím, že si za to můžu sám, ale prostě... už by s tím mohl přestat. Protože horší, než když je naštvanej a dává mi to najevo, je když dělá, že je vše v pohodě, ale přitom naprosto zuří. Ale jestli chce hrát tuhle hru, tak ať si ji klidně hraje.

Schválně jsem proto vše dělal pomalu, zatímco Justin už byl připravený u dveří a nervózně pochodoval. Nakonec jsem ale už neměl nic, čím bych to zdržoval, tak jsme vyrazili. Kluci už nás čekali u vchodu.

Maikey: "No konečně!"

Ted: "Mrzneme tady."

Emmett: "Jo, myslím, že mi zmrzly bradavky."

B: "Jaká hrůza. Tak hněte zadkama a jděte dovnitř. Nikdo vás nenutil čekat před vchodem."

Všichni tři ještě něco zamumlali, ale já už byl na cestě dovnitř a zamířil jsem si rovnou pro svojí skleničku Jima Beama, kterou jsem fakt potřeboval. Ani jsem si nevšiml, že se Justin někde ztratil, dokud jsem se po něm nezačal shánět.

Maikey: "Zmizel už před nějakou chvílí," všiml si, jak ho hledám.

B: "Aha, to se má."

Maikey: "Nabídl jsem mu, že může oslavit u nás mimochodem."

B: "Já vím," snažil jsem se nedávat najevo, jak mě to vytáčí, ale můj tón hlasu mě nějak zradil.

Maikey: "A že můžeš přijít i ty, ale došli jsme k závěru, že o to asi stát nebudeš."

B: "Správně, nebudu. A teď, pokud mě omluvíš," hodil jsem do sebe skleničku na ex a zamířil na parket.

Jenže, jak se ukázalo, tak jsem nebyl jediný. Justin se tam lepil na někoho, na koho bych se lepil já sám, kdybych ho viděl první. Ale když jsem ho viděl s Justinem, měl jsem fakt vztek. Ten zatracenej pocit žárlení by se měl zakázat. Ale já přeci nežárlím.

Zase jsem se proto otočil a šel si objednat další drink, ale co nejdál od Maikeyho. Nepotřeboval jsem ho k tomu, aby mi říkal, že jsem to podělal... to už jsem věděl já sám.

Happy Birthday, Sunshine(6)

varování 15+

#BrianKinney #JustinTaylor #DebbieNovotny #LindsayPeterson #MelanieMarcus

_Brian

Začínala mě z nich bolet hlava a to mluvily sotva dvě minuty. I když, kdyby jen mluvily, ale ony byly jak běsné. Prý, že mám zapomenout na to, že bych Justinovi znovu podělal narozeniny. Bezva způsob, jak mi připomenout můj loňský dárek v podobě prostituta, za který se dodnes proklínám. Po tom šlo všechno do kytek, ale v detailech se fakt šťourat nebudu. Není to přeci jen tak dávno, co jsem Justina zase získal zpátky. Možná už to by mi mělo napovědět, že bych pro něj přeci jen měl něco udělat. Ale... já fakt nemůžu. Nejsem to prostě já. Nehodlám být v očích všech za správňáka, který udělá něco pěknýho pro někoho, koho miluje, protože já jsem radši mizera, od kterého nikdo nic neočekává, tak je to zkrátka lepší.

Debbie: "Ty jo, zlato, vypadáš děsně."

J: "Díky, Debb."

Justin sebou vedle mě praštil a já mohl vidět, jak je bílej. Když před chvílí odcházel na záchod, měl alespoň trochu červené barvy, ale teď vypadal jak smrt.

B: "Je ti zle?"

J: "Hádej," odsekl.

Tak jo, je jasný, že ten vztek ho opravdu nepřešel, spíš jako by nabral na síle. Sakra, co se mu za těch pár minut stalo, že je z něj najednou takový zlatíčko?

Melanie: "Co si vyváděl?"

Lindsay: "Vypadáš, jak když za chvíli umřeš."

J: "Trochu jsem to přehnal s pitím."

Debbie: "Hmm," dala si ruce v bok a hned pohlédla na mě stejně jako ty dvě. Jasně, dejte mi to všechny sežrat!

Debbie naštěstí usoudila, že by Justin měl dostat něco do žaludku a tak šla vyřídit naše objednávky. Jídlo a kafe pro něj naštěstí fungovali jako nějaký zázrak a zase nabral nějakou tu barvu. Pochybuju ovšem, že to mělo i nějaký vliv na jeho zlost vůči mně. Ach jo, tohle je fakt v hajzlu.

Podíval jsem se na hodinky a s úlevou zjistil, že je na čase vyrazit do Kinneticu. Teda ne, že bych se zrovna hnal k tomu, abych zas jak šílenec vymýšlel způsoby, jak tu firmu udržet naživu co nejdéle, ale potřeboval jsem vypadnout z toho dusna, co tu vlálo.

B: "Tak budete mě muset omluvit, ale práce volá," s úsměvem jsem položil bankovku na stůl a už jsem se zvedal.

Lindsay: "Počkej, půjdu s tebou."

Fuck, fuck, fuck! To se mi snad jenom zdá. Copak nedokáže pochopit, že ať už mi řekne cokoliv, můj názor to jednoduše nezmění? Ano miluju Justina a ano už nikdy o něj nechci přijít. Ale to neznamená, že najednou začnu dělat věci, které mi jsou proti srsti.

B: "Jaké to štěstí," neodpustil jsem si sarkasmus.

Následně jsem se podíval po Justinovi, tak nějak automaticky jsem ho chtěl políbit na rozloučenou. Ale on si jen hrál s táckem a absolutně mi nevěnoval pozornost.

---

B: "Večer, Justine?"

J: "Ehmm."

Mel s Lindsay se po sobě podívaly a jako by mě snad trochu litovaly a kvůli tomu jsem se cítil ještě hůř. Nestojím o žádnou lítost. Proto jsem byl rád, když jsem následně z jejich výrazů mohl vyčíst, že si za to vlastně můžu sám.

B: "Seš hodná, ale myslím, že do Kinneticu bych to zvládl i bez doprovodu," rýpnul jsem si do ní hned, jak jsme se ocitli před jídelnou.

Lindsay: "Nedělej, že nevíš, proč jsem šla s tebou."

B: "Ooo, ale já to vím moc dobře, proto se tě snažím tak "nenápadně" zbavit."

Lindsay: "Tak to máš smůlu. Proč pro něj sakra nemůžeš něco udělat?"

B: "A proč? Od toho má vás. Vy pro něj něco udělejte!"

Lindsay: "To seš opravdu tak hloupej nebo si na to jenom hraješ?"

Co jsem jí na to měl říct? Na nic si nehraju a hloupej si nepřijdu. Ale stejně vím, že svým způsobem má pravdu, alespoň teda v tom, co se mi snaží říct - abych nebyl blbej a zbytečně to mezi mnou a Justinem nekazil. Ale já zkrátka nemůžu udělat to, co po mně chce.

B: "Tohle zkrátka nejsem já, Lindsay!"

Lindsay: "Ale mohl bys být, kdyby ses jenom trochu snažil. Ukaž mu, že ti na něm záleží."

B: "Myslel jsem, že to ví."

Lindsay: "Ví. Ale to neznamená, že už mu to nemusíš ukazovat. Miluješ ho, tak v čem je problém?"

Přesně v tom je ten problém! V tom, že ho miluju. Na lásku jsem nikdy nevěřil, protože představovala jenom problémy a zlomený srdce. A jemu se nakonec i přes to podařilo přimět mě ho milovat. Ale dokud to držím v sobě a nedávám to najevo, nemůže mi to nijak ublížit, ale v momentě, co začnu dělat jinak, bude jen otázkou času, než se mi to vymstí.

B: "Promiň, Linds, ale budete si ho muset něčím překvapit samy."

Lindsay jen zakroutila hlavou a následně beze slova odešla pryč. Je mi jasný, že mě má za kreténa, ale je to tak snazší. Vždycky pro mě bylo snazší a především lepší být za kreténa, než za toho, kdo se zajímá a kdo miluje.

Vyrazil jsem radši rovnou do Kinneticu v naději, že alespoň do večera budu mít na mysli jiné věci, než Justinovo narozeniny, ale to jsem se šeredně spletl. Ani domů jsem se tentokrát nevracel s úsměvem, Justina jsem vidět sice chtěl, ale věděl jsem, co mě opět čeká.

B: "Ahoj!" zvolal jsem ode dveří.

Nedostalo se mi však odpovědi. Věděl jsem však, že musí být doma, protože jsem cítil tu známou vůni Jambalayi. Nakoukl jsem do kuchyně a uviděl ho, jak na sporáku míchá tu dobrotu se sluchátky vraženými v uších, zatímco se pohupoval ze strany na stranu. Teď už jsem se usmát vážně musel. Byl tak sexy. Přišel jsem k němu a zezadu ho objal.

J: "Briane, vylekal si mě."

B: "Když má někdo špunty v uších... to je pak snazší se k tobě potichu přikrást," začal jsem ho líbat na krk. Fakt mě v tu chvíli neskutečně vzrušoval.

J: "Briane, já vařím."

B: "Já vím," rukou jsem pomalu klesal k jeho rozkroku.

J: "Briane, no tak," ač nechtěl, pomalu se mi začal oddávat a jeho dech se zrychloval.

B: "Uvolni se," zašeptal jsem a pomalu mu přes kalhoty třel erekci, která se okamžitě dostavila.

J: "Fuck," zaklonil hlavu a opřel si ji o moje rameno.

Musel jsem se usmát. I kdyby chtěl sebevíc, tak by mi nedokázal nijak vzdorovat a myslím, že všichni víme, že ani moc nechtěl. Teda, to jsem si alespoň myslel, dokud se ten jeho výtvor nezačal připalovat...

J: "Do hajzlu... říkal jsem ti, že vařím!"

Justin popošel tak prudce dozadu, že mě doslova odstrčil, zatímco se snažil zachránit Jambalayu. A já jsem tam jenom stál a tupě na něj zíral. Je to jen blbá Jambalaya, ale už teď vím, že to kvůli ní dostanu pěkně sežrat a to i přes to, že tady vůbec nejde o ni, ale o jeho narozeniny. Zkrátka jen našel záminku, jak mi znovu připomenout svůj vztek.

Happy Birthday, Sunshine(5)

bez varování

#JustinTaylor #BrianKinney #LindsayPeterson #MelanieMarcus #DebbieNovotny

_Justin

Domů jsme jeli v naprosté tichosti. Měl jsem otevřené okýnko, takže se mi začínalo dělat líp, alespoň tedy fyzicky. Dusno by se ale dalo doslova krájet a to, jak z Brianovy strany, tak z té mojí. Oba jsme měli svůj důvod na to být naštvaní... ovšem podstatnější je to, proč jsem já skončil v takovém stavu, že by mě Brian za to nejradši přetrhl - protože je neschopný něčeho tak malého jako mi dopřát jeden pitomej den, kdy zapomene na ty svoje přesvědčení a stráví ho se mnou tak, jak bych si přál a tak, jak je to u většiny lidí normální.

Sakra, mohl bych si sebevíc namlouvat, že to nechám být a nebudu se kvůli tomu nijak rozčilovat, ale čím víc se ukazuje, že Brianovi jsou moje narozeniny opravdu ukradené, tím víc mám chuť na něj řvát. Kdyby mi aspoň řekl, proč to tak má, abych to třeba pochopil... možná má nějaký závažný důvod, který by mi pomohl vidět věci jasněji... jenže pravděpodobnější je, že rozhovor na toto téma povedu s kamenem, než s ním.

B: "Můžeš chodit nebo potřebuješ asistenci?"

J: "Nohy jsem si nezlomil, takže..."

Brian se po mně podíval způsobem, kterým mě div nezabil. A následně raději vytáhl klíčky ze zapalování a vystoupil z auta. Zamířil rovnou k domu a já hned litoval toho, že jsem ho tak odbyl... nohy jsem měl jak ze želé. Ale dělal jsem, co jsem mohl, aby si toho nevšiml. Ve výtahu jsem si skoro sedl na zadek a to nedobrovolně. Nebylo ani divu, že jsem na Brianovi uviděl nepatrný úsměv nebo spíš výsměch, jak se to vezme. Vsadím se, že si říkal, že si to zasloužím.

Najednou se mi zas začala motat hlava a cítil jsem, že žaludek má opět problém udržet svůj obsah, i když ten jsem myslel, že jsem nechal na podlaze Babylonu celý. Modlil jsem se proto, aby Brian už konečně otevřel dveře a já si mohl jít lehnout a celý to zaspat, jenže Brian sice dveře otevřel, ale do postele jsem fakt neletěl, místo toho rovnou do koupelny k záchodu...

B: "Dobrý?" položil mi ruku na záda a pohladil mě.

I přes to, jak mi bylo zle, jsem najednou cítil takový zvláštní hřejivý pocit. Kdykoliv mi dá najevo, že mu na mně záleží, cítím se milionkrát líp. Jen bych byl radši, kdyby takové chvíle nebyly pouze občasné, protože většinu času se spíš snaží dělat vše pro to, abych si nemyslel, že mě miluje.

J: "Je mi hrozně, ale dobrý."

B: "Snad si to příště rozmyslíš."

Ani jsem neměl sílu s ním o tom argumentovat. Mohl jsem na něj být sebevíc naštvaný, ale tohle jsem fakt přepískl. Takhle se zlít to se mi snad ještě nikdy nestalo.

---

B: "Tak pojď."

Brian mi pomohl na nohy a následně i do postele. To, s jakou péčí ze mě sundával oblečení, jsem si opravdu užíval, kéž by to bylo za lepších okolností. Ještě mi donesl vodu a aspirin, který jsem hned zapil. Dal mi pusu na čelo a hned na to zmizel v koupelně, aby si dal sprchu. Chtěl jsem vydržet, než se vrátí a využít opilost k tomu, že budu odvážnější a zkusím s ním promluvit, ale únava a nevolnost byly nakonec silnější a já usnul ani nevím, jak rychle.

_Brian

Vrátil jsem se z koupelny a Justin už spal, byl jsem za to rád, nejen, že to opravdu potřeboval, ale stejně tak jsem se chtěl vyhnout jednomu zásadnímu rozhovoru. Fakt nechápu, jak jsem mohl zapomenout na jeho narozeniny. Zvlášť když to není tak dávno, co jsem slyšel Maikeyho říkat, že musí koupit něco Benovi k těm jeho. Vím, že je mají ve stejný den a stejně jsem si nedal dvě a dvě dohromady. S Kinneticem je toho teď na mě moc a vzhledem k tomu, že všichni víme, jak se stavím k narozeninám a k jejich oslavování, tak to asi není zas tak divné, že mi to vypadlo z hlavy. Ale vidět Justinův výraz, když pochopil, že jsem na to zapomněl, bylo děsný. Nerad mu ubližuju, ačkoliv to nebylo záměrně.

Ale ať už tak nebo tak, tohle prostě nejsem já, já narozeniny neslavím - moje, jeho, ničí. Nikdy jsem neslavil. A Justin ode mě bude určitě očekávat nějaké velké gesto, kterého se nedočká. Jestli nechce, aby měl totálně podělaný narozeniny, měl by si najít někoho jinýho, kdo je s ním oslaví.

Asi bych se ani neměl divit, že se kvůli tomu opil, ale šíleně mě tím naštval. Kdykoliv se vystaví nebezpečí, nervy mi pracují na plný výkon. Nedokázal jsem pomalu ani spát, jen abych si byl jistý, že pořád dýchá a nemá otravu krve... nakonec mě ale únava přeci jen přemohla.

Po probuzení se mi naskytl pohled na stále spícího Justina. Musel jsem se usmát, vypadal děsně, ale přes to tak roztomile.

J: "Hmmm," začal se líně protahovat.

B: "Dobré ráno."

Justin otevřel oči a usmál se na mě, jako bych byl snad to nejkrásnější, co kdy viděl. Bože, jak mě to v tu chvíli zahřálo u srdce. Kéž by nás teď nečekalo několik pekelných dnů, protože zkrátka nejsem schopný dopřát mu narozeniny, jaké si zaslouží.

J: "Dobré," jen to dořekl, promnul si spánky z toho, jak mu bolest vystřelila do hlavy.

B: "Mám ti donést další aspirin?"

J: "Když budeš tak hodnej."

Natáhl jsem se, abych mu dal pusu do vlasů, a následně jsem zamířil pro aspirin a vodu.

J: "Děkuju."

B: "Nemáš za co."

J: "Bože, pěkně jsem se zřídil."

B: "Jop."

J: "A mám šílenej hlad."

B: "Zajdeme do jídelny?"

J: "Jo, jen si dám sprchu."

Můj první instinkt je ho do sprchy následovat, ale něco mi říká, že i když se ke mně momentálně chová mile, neznamená to, že na mě nemá pořád vztek... protože pochybuju, že ten ho přes noc přešel.

Hned, jak vylezl z koupelny a hodil něco na sebe, vyrazili jsme do jídelny. Hned při příchodu jsme zahlédli holky s Gusem u jednoho stolu a vydali se za nimi...

J: "Ahoj, holky."

Lindsay: "Briane, Justine..."

Melanie: "Jaké to milé překvapení... Justine."

B: "Haha."

Melanie: "Ach, ty jsi tu taky."

B: "Pojď ke mně Sonnyboy, tvoje máma zas snědla vtipnou kaši."

J: "Jen si odskočím, hned budu zpátky."

B: "Jasně."

Jen, co Justin zmizel, obě se na mě podívaly takovým zvláštním výrazem, že jsem nevěděl, zda utéct a jak rychle. Co zase sakra chtějí?

B: "Tak co je?"

Lindsay: "Už si něco naplánoval na sobotu?"

Melanie: "A dárek už si vymyslel?"

B: "Cože?"

Lindsay: "No Justinovi narozeniny... plánuješ pro něj nějakou oslavu, ne?"

Debbie: "Tak to pláčete na špatném hrobě," najednou u nás stála s rukama založenýma na prsou a s výrazem, že mě asi vykastruje.

Bože, jak já ty ženský nesnáším. Díky bohu, že jsem na chlapy, protože se ženskou bych nepřežil ani 24 hodin. Ale jak se zdá, tak to nepřežiju tak jako tak, protože právě teď jsou tu proti mně tři a všechny Justina bezmezně milují a rozhodně tohle nenechají jenom tak.

Happy Birthday, Sunshine(4)

bez varování

#JustinTaylor #BrianKinney #MichaelNovotny #BenBruckner #EmmettHoneycutt #TedSchmidt

_Justin

Jak jsem s tím tak nějak počítal a ještě před chvílí jsem se zapřísáhl, že se tím nenechám nijak rozhodit, tak budu zcela upřímný - sevřelo se mi z toho srdce. Brian ani nemusel nic říct a já jsem z jeho výrazu a především z jeho očí dokázal poznat, že na moje narozeniny naprosto zapomněl. Já vím, že s Brianem člověk musí počítat s tím, že se takový věci budou dít a i když jsem si ani dřív nijak nezakládal na svých narozeninách, přeci jen je to něco, co chcete oslavit s člověkem, kterého milujete, ale Brian toho zkrátka není schopný, pro něj jsou narozeniny jako každý jiný den v roce a to jak ty jeho, tak ty moje a všech ostatních.

Emmett: "Copak, Justine? Jsi zaskočený tím, že pro tebe chci udělat tak velkou věc?" smál se tak, jak to umí jenom on.

J: "Eh... ne... děkuju za nabídku, ale... já nehodlám slavit."

Brian se na mě zaskočeně podíval, čemuž jsem moc nerozuměl. Myslím, že by měl být spíš rád, dělám mu přeci jen službu, ne? Alespoň se nemusí pak cítit jako kretén, že mi nic nekoupil ani mi nepopřál, když dám najevo, že o to ani nestojím, ačkoliv pravda je někde jinde.

Emmett: "No tak o tom nechci ani slyšet!"

Ted: "O čem nechceš slyšet?" přidal se k nám.

Emmett: "Justin nechce mít oslavu!"

Ted: "Co prosím - zrovna ty nechceš mít oslavu?"

J: "Jak zrovna já?"

Ted: "No... protože jsi to ty!"

Emmett: "Naše Sluníčko, vždycky veselé ze života... samozřejmě, že budeš oslavovat... a ani tady pan Kinney ti v tom nezabrání."

Když to vyslovil, okamžitě jsem se podíval po Brianovi, který tam ale jen stál a tupě zíral do blba. Řekl bych, že se myslí přenesl na nějaké klidnější místo, kde tohle nemusí řešit.

Ted: "Jo, ty by si ho měl spíš podporovat, aby ji měl!"

B: "Pro mě za mě... je to jeho rozhodnutí," pouze pokrčil rameny a najednou odešel pryč.

A já jen zíral na to, jak odchází a neměl jsem vážně slov. To se teď bude chovat jako idiot a utíkat přede mnou? Ano klasický Brian, když se mu něco nelíbí!

Emmett: "Co mu přelítlo přes nos?"

Ted: "Vážně se musíš ptát?"

Emmett jen souhlasně přikývl a já se radši zdekoval dřív, než mě dál přemlouvali k oslavě, kterou teď už vážně nechci, ani kdybych chtěl.

Sedl jsem si na bar a objednal si drink... a hned vzápětí další. Měl jsem fakt zkaženou náladu. Prostě jsem to nechápal... proč tak moc nesnáší narozeniny... nebo proč mě nemiluje dost na to, aby ten odpor k nim dal pro jednou stranou?

---

Maikey: "Kam se ztratil Brian?" přisedl si ke mně.

J: "Nevím," odsekl jsem.

Ben: "Ajaj, trable v ráji?" a on se posadil hned z druhé strany.

J: "Tak nějak... zjistil, že mám narozeniny."

Maikey: "Ty si mu to řekl?"

J: "Ne, Emmett to zvládl za mě."

Ben: "Emmett?"

J: "Jo... on chtěl vědět, zda mi může naplánovat oslavu... a Brian byl u toho."

Maikey: "Sakra. Ale tak... aspoň už víš, že to ví... to je dobře, ne?"

Nevím, jestli to měla být útěcha, ale fakt mi to nepomohlo. Já chtěl, aby to věděl, ale sám a ne takhle... a teď se zdá, že i když už to ví, je mu to stejně ukradený. Úplně mi to připomíná minulý rok a taky to, co se stalo hned po tom... koho jsem v den mých narozenin potkal... ale to byla největší chyba mého života, kterou bych nikdy neudělal znova... jen říkám... že mě mrzí, že i letos můžu zapomenout i na blbé přání na kartičce.

J: "Řekl bych, že mu to je úplně ukradený, takže... těžko říct, jestli je to dobře."

Maikey: "Však ho znáš, je to přeci..."

J: "Jestli řekneš, že je to klasický Brian, tak tě asi zastřelím. Už mě přestává bavit to, jak ho každý omlouvá tím, že takový prostě je."

Maikey raději utichl a já si objednal další drink. Jestli mi teď může něco pomoct, je to právě alkohol v žilách, který otupí moji mysl dost na to, abych i já zapomněl na svoje narozeniny.

Maikey s Benem se raději zdekovali a vyrazili na parket, asi usoudili, že bude lepší nechat mě o samotě a udělali dobře... když mám náladu pod psa, tak už nejsem takové sluníčko, za jaké mě ostatní mají.

Co mě ovšem po nějaké chvíli začalo znervózňovat, bylo to, že jsem Briana opravdu nikde neviděl. Předpokládal jsem, že tu někde je, jen že ho akorát nevidím, ale Babylon není zas tak velký, aby se tu dokázal ztratit... navíc je to Brian Kinney, ten je vždy vidět a slyšet.

Shit. Už se mi fakt začíná motat hlava. Jestli vzal Brian nohy na ramena a šel domů, tak jsem pěkně nahraný, protože vážně netuším, jak se tam sám doplazím... ačkoliv si nejsem jistý, že tam chci dneska vůbec spát. Ale ne sakra, nejsem nějakej malej teplouš, postavím se k tomu jako chlap a nebudu dělat scény... je rozhodnuto!

J: "Fuck," pokusil jsem se vstát, ale hlava se mi zamotala takovým stylem, že jsem padal rovnou k zemi.

Naštěstí byl někdo rychlejší a zachránil mě od toho, abych si parádně nabil hubu. Zvedl jsem hlavu, abych poděkoval svému zachránci a k mému překvapení to byla poslední osoba, kterou bych momentálně čekal...

B: "Jsi celej?"

J: "Eh... díky tobě jo... ale asi budu zvracet..."

Najednou se mi zvedl kufr a už se to zkrátka nedalo nijak zadržet, podlaha Babylonu to odnesla ve velkým, ale já byl tak mimo, že jsem okolí naprosto nevnímal. Dokázal mě trochu probudit až vzduch, na který jsem se nějakým záhadným způsobem dostal... ale hádám, že ten záhadný způsob byl Brian.

B: "Už je ti líp?" držel mě, zatímco jsem se zády opíral o auto.

J: "Trochu... asi."

B: "Skvělý... tak teď zalez do auta, jedeme domů."

Jak jeho hlas do teď zněl starostlivě, tak právě teď byl chladný a možná přímo vytočený. Já vím, já vím... nikdy nepít sám a rozhodně ne do takové míry, že zvracíte kolem sebe... ale tam sám jsem tak úplně nebyl, lidí kolem bylo dost.

Ale tuším, že Brianova naštvanost pramení z jeho strachu o mě - miluje mě a záleží mu na mně, samozřejmě, že se o mě bojí. Ale právě teď on není jediný, kdo má právo být naštvaný!

Happy Birthday, Sunshine(3)

varování 18+

#JustinTaylor #BrianKinney #MichaelNovotny #EmmettHoneycutt

_Justin

S Brianem jsme nasedli do auta a vyrazili směr Woody's. Jak Maikey s Benem, tak Emmettem s Tedem už tam byli. Dobře jsme se bavili u kulečníku a šipek, takže jsem byl alespoň nějakou chvíli schopný zapomenout na svoje narozeniny a jen jsem si užíval společnost svých přátel a Briana, který mě neustále nějak popichoval a jeho chtivé ruce si vždy našly cestu k nějaké části mého těla. Bože!

Co mě ale znepokojovalo, bylo to, jak mě Maikey sem tam propichoval pohledem. Věděl jsem přesně, na co myslí a já se fakt modlil, že to tady přede všemi nevytáhne a nezačne řešit to, že nechci slavit svoje narozeniny. Brian dost možná ani neví, že je za pár dní mám a fakt nestojím o to, aby zde nastala ta trapná situace, kdy se bude cítit jako idiot... i když, jaká je šance, že on by se tak cítil? Však všichni víme, jak se k narozeninám staví a on se za to rozhodně nebude omlouvat.

J: "Maikey, můžeš na chvilku?" nenápadně jsem si ho odchytil.

Maikey: "Jo, jasně."

Chtěl jsem s ním vyrazit rovnou na bar, ale Brian nás se slovy "Kam jdete?" zastavil. Vysvětlil jsem mu... teda lépe řečeno zalhal jsem mu, že jdeme jen na bar probrat nějaké věci k Rage, které prostě nepočkají. Jen zakroutil očima a vrátil se zase zpátky ke kulečníku.

Maikey: "Tak co se děje... máš nějaké nové nápady na Rage?"

J: "Ne tak docela, Rage probírat nechci."

Maikey: "Aha," zadivil se.

J: "Já jen... prosím tě, nevytahuj tady, že nechci oslavu... ani celkově moje narozeniny."

Maikey: "No, upřímně jsem tak trochu plánoval naverbovat kluky, aby mi pomohli tě přemluvit, abys měl oslavu."

J: "To mi došlo."

Maikey: "Nech mě hádat, bojíš se, že by nás Brian všechny poslal do prdele? Říkal jsem ti přeci, že jestli s tebou nebude slavit on, tak budeme my..."

J: "O to nejde... já jen... Brian..."

Fakt jsem to nechtěl vyslovit nahlas. Je to můj přítel, teda Brian by to tak asi nedefinoval, ale je. A jako můj přítel by o mně měl všechno vědět a zajímat se o mě... jenže se zdá, že moje narozeniny jsou mu tak jedno, že nemá ani potřebu si je zapamatovat a to fakt není něco, co chci probírat s někým nahlas, protože pak se dost možná budu cítit ještě hůř.

Maikey: "Shit..."

J: "Co je?"

Maikey: "On neví, že máš narozeniny!" vyslovil to tak nahlas, že jsem se divil, že se všichni neotáčeli.

J: "Shhh! Musíš tak křičet?"

Maikey: "Bojíš se, že mě uslyší? Jen ať mě slyší..."

J: "Maikey, já si cením, že se tak staráš, ale... tohle je... mezi ním a mnou. Navíc nevím, jestli to neví, jen... to tak zatím vypadá. Tak to prosím nevytahuj, chci, aby si když tak vzpomněl sám."

Maikey: "A to chceš, abychom všichni předstírali, že nevíme, že máš narozeniny? Navíc mám vás všechny v plánu dnes pozvat na Benovu oslavu, to mám Briana vynechat nebo co, Justine?"

---

Sakra, tak tímhle se to trochu komplikuje. Mít s Benem narozeniny ve stejný den se začíná jevit celkem jako problém. Já fakt nevím, co dělat... nechci za Brianem přijít a vybalit na něj "Hej, Briane, víš, že mám v sobotu narozeniny?" a ani nijak trapně nenápadně mu to předhazovat.

A popravdě ani nevím, čeho se bojím víc, zda toho, že na moje narozeniny fakt zapomněl anebo toho, že o nich moc dobře ví, ale bude je ignorovat.

J: "Já upřímně nevím, co dělat."

B: "Dělat s čím?" náhle mě obejmul kolem ramen a přitiskl mě k sobě.

J: "Briane..."

B: "S čím nevíš, co dělat, Sunshine? Jsem si jistý, že ti můžu pomoct."

J: "Ehm," pročistil jsem si hrdlo ve snaze, že vymyslím nějakou výmluvu.

Maikey: "Trošku jsme se zasekli u jedné scény v Rage a nevíme, co s tím... ale my si poradíme."

B: "Jo taak."

Pohledem jsem Maikeymu poděkoval, že nic neřekl. Vím, že ode mě není fér žádat ho, aby lhal, ale jsem v situaci, kdy fakt nevím, co mám dělat.

B: "Každopádně je čas na Babylon, chlapci, takže vyrážíme."

V naději, že dnes už o mých narozeninách ani žádné oslavě nepadne ani slovo, jsme všichni zamířili do Babylonu, kde to jako obvykle žilo ve velkém. Ta hudba tady mě vždy tak pohltí, že je těžké vůbec přemýšlet... díky bohu.

Všichni jsme si šli dát nějaký drink, ale než jsem stihl vypít ten svůj, Brian už mě vedl na parket, kde jsme opět tělo na tělo tancovali jako o život.

B: "Chci tě," těžce vydechl hned u mého ucha.

V tu chvíli jsem mohl cítit, jak mi v břiše poletují motýli a taky pořádné těsno v kalhotách. Proto jsem se nijak nebránil tomu, že mě Brian vzal za ruku a zamířil se mnou rovnou do zadní místnosti.

Našel nám volné místo a natiskl mě na zeď. Hned mi začal líbat krk, zatímco mi rozepínal pásek a hned na to i kalhoty. Vsunul ruku dovnitř a jeho horká ruka mě začala hladit. Doslova jsem vrněl blahem.

J: "Myslel jsem, že jsi na řadě ty," zasmál jsem se.

Brian lehce zkousl můj krk a já slastně zaklonil hlavu. Chtěl jsem ale, aby i on měl nějaký požitek a začal jsem i já jemu rozepínat kalhoty. Do dlaně jsem chytil jeho již tvrdý penis a začal jsem ho také třít. Vzdychali jsme si do rtů a užívali si vzájemné počínání.

Následně mě k sobě Brian otočil zády, natáhl si kondom a vnikl do mě. Ten pocit slasti byl nepopsatelný, zvlášť když začal přirážet a do toho třel můj penis. Nebylo divu, že jsme oba vyvrcholili současně.

Když jsme to vydýchali, natáhli jsme si zpátky kalhoty a Brian mě ještě jednou vášnivě políbil. V tu chvíli mi snad bylo jedno i to, že moje narozeniny fakt bude ignorovat... vždyť jsou to ve výsledku jen narozeniny... je třeba kvůli tomu dělat nějaké scény, když všechno, co chci už mám a tím je Brian? Nepotřebuju dort a svíčky, abych si sfoukl svoje přání, protože na to právě teď koukám.

B: "Chceš jít ještě tancovat nebo na bar?"

J: "Asi bych si ještě zatancoval," nebudu lhát, chtěl jsem být momentálně v jeho náruči a vlnit se do rytmu hudby víc, než cokoliv.

Brian mě proto okamžitě odvedl na parket a hned se na mě natiskl. Bože, fakt mě nikdy nepřestane udivovat, že zrovna mně se podařilo dostat do jeho života... pod jeho kůži... do jeho srdce.

Emmett: "Ahoj, chlapci," přitancoval k nám celý rozzářený a vrazil mi pusu na tvář.

Musel jsem se usmát, když jsem viděl, jak ho Brian propíchl pohledem a nejspíš si i představoval způsob, jakým ho za to zavraždí.

J: "Copak, Emme?"

Emmett: "Jen jsem se chtěl zeptat, jestli už máš naplánovanou nějakou oslavu nebo, zda se toho můžu ujmout já? Maikey tu Benovu už má, tak bych se rád zabavil tou tvojí," zasmál se.

FUCK! A teď je všechno v hajzlu. Mohlo mi dojít, že Maikey asi nebude jediný, koho bych měl varovat ohledně toho, ať moje narozeniny před Brianem nevytahuje. Ale na to už je pozdě. A soudě podle Brianova výrazu... jop, ten fakt neměl páru, že mám narozeniny.

Happy Birthday, Sunshine(2)

bez varování

#JustinTaylor #BrianKinney #MichaelNovotny

_Justin

Měl jsem štěstí, že se se strávníky v jídelně najednou roztrhl pytel a s Debb jsme měli co dělat, abychom všechny obsloužili a ještě k tomu měli možnost nabrat nějaký vzduch do plic. Vyhnul jsem se ale díky tomu rozebírání mojí oslavy, která prostě nebude, takže jsem si nijak nestěžoval.

Nohy mi ovšem brzo začaly vypovídat, tak jsem se šel na chvíli posadit, představa, že tu budu ještě nějakých 6 hodin, byla dost odporná. Člověk by řekl, že touhle dobou budou na průběh v jídelně zvyklý, ale řekněme, že asi stárnu a už toho nedávám tolik, co dřív. Bože, já fakt melu kraviny... kraviny, který by mi ale Brian dost možná odsouhlasil.

Maikey: "Takže - ty nechceš slavit?" posadil se náhle naproti mně.

J: "Jak jsem řekl - nechci."

Maikey: "A to mi hodláš tvrdit, že v tom nemá prsty Brian?"

J: "Nemá," odsekl jsem.

Maikey: "Blbost. Vím, jak se staví ke svým narozeninám a vlastně k narozeninám všeobecně, je jasný, že tě už stačil tím vším infikovat... ale po tom, co ti dal k tvým 19náctinám se asi není čemu divit, že se k tomu stavíš takhle."

Nevím, jestli mě víc udivovalo, že o Brianovi mluví tímhle stylem a snaží se postavit na mojí stranu, abych nezahazoval svojí oslavu nebo sralo, že mě s tím pořád otravuje, i když jsem dal jasně najevo, co chci nebo spíš nechci... a to oslavu, která by akorát dělala dusno mezi mnou a Brianem.

J: "Prostě oslavu nechci. Navíc, co bych měl asi tak oslavovat?"

Maikey: "Bože, mluvíš fakt jako on. Co třeba, že tě Brian pořád chce... víš, jak to má - padne ti 30 a jsi pro něj mrtvej."

Vrhl jsem po něm vražedný pohled a mohl jsem vidět, že má co dělat, aby nevybuchl smíchy. Vím, že si ze mě dělal jen srandu... ale smutný je to, že ta sranda je dost možná pravdivá. Kdo ví, třeba Briana jednoho dne opravdu přestanu bavit, protože už pro něj budu starej, možná právě to, že jsem mladej, ho na mě vzrušuje a až to přestane být aktuální, najde si zase někoho jiného... shit o důvod víc nic neslavit.

Maikey: "Jen si z tebe utahuju, tak se netvař tak zničeně, Brian tě miluje a milovat bude, ať už ti je 20 nebo 30 nebo 40..."

Brian mi asi nikdy neřekne, že mě miluje a na tu myšlenku už jsem si tak nějak zvykl, ale kdykoliv to někdo řekne za něj, je to skoro jako by to řekl on sám a nutí mě to k úsměvu.

Maikey: "Jestli s tebou nebude slavit Brian, můžeš slavit s námi... Ben má přeci jen taky narozeniny."

Vím, že má Ben narozeniny moc dobře a při představě, že pro něj Maikey udělá něco velkého mu celkem dost závidím, ale... já chodím s Brianem a musím jednoduše být rád za cokoliv, co si pro mě připraví... asi možná budu rád, pokud si na mě vůbec vzpomene. Ale to přeháním, Brian to prostě určitě ví.

---

J: "Děkuju, ale jsem v pohodě."

Měl jsem to štěstí, že ke mně Debb začala vysílat výhružné pohledy, takže jsem se zase vrátil zpátky k práci. Zbytek šichty byl fakt úděsný, zvlášť když mi hlavou kolovaly nechtěné myšlenky, ale ty naštěstí zmizely hned s příchodem domů k Brianovi... fakt mi stačí jediný pohled na něj a je mi milionkrát líp.

B: "Ahoj, Sunshine," poslal mi jeden úsměv od svého stolu, kde něco dělal na počítači.

J: "Copak děláš?" objal jsem ho zezadu.

B: "Něco do práce."

J: "Myslel jsem, že si od práce potřebuješ odpočinout."

B: "Však odpočinek brzo začne, proto všechno dělám rychle."

J: "Ah, tak."

Políbil jsem ho do vlasů a chtěl jsem ho nechat při práci, aby to mohl dodělat, jenže zrovna když jsem se otočil k odchodu, mě Brian zachytil za zápěstí a stáhl mě k sobě na klín...

B: "Na něco si zapomněl, Sunshine."

Usmál jsem se a hned na to mu dopřál, co si přál a já ostatně taky - dlouze jsem ho políbil, naše rty se doslova mazlily a zároveň vedly vášnivou válku. Chtěl jsem, aby si mě vzal na tom stole...

B: "Měl by ses jít připravit, ať můžeme vyrazit k Woodymu."

J: "Oh."

Upřímně jsem nečekal, že nám to Brian takhle utne kvůli Woodymu, ale zvedl jsem se z něj a zamířil jsem rovnou do sprchy. Nebudu lhát, myslel jsem, že neodolá a opět dorazí za mnou, ale když nepřišel ani po 10 minutách, vzdal jsem svoje čekání. S ručníkem kolem beder a s doznívajícími kapičkami vody na hrudi, jsem se vydal do ložnice, ze které jsem mohl vidět, že Brian je stále zažraný do počítače. Šel jsem proto ke skříni, abych si vybral něco na sebe a během toho na mě začala trochu doléhat nervozita nebo ne tak ani nervozita, ale spíš takový zvláštní pocit kolem žaludku, začínal jsem se bát té zatracené soboty...

B: "Už sis něco vybral?" zničehonic byl na mě zezadu nalepený.

J: "Vyděsil si mě," zasmál jsem se.

B: "Všiml jsem si... jsi nějaký zamyšlený... copak trápí tu tvojí blonďatou hlavinku?"

J: "Ale... jenom přemýšlím... nad víkendem."

B: "Copak, máš snad nějaké plány?"

Možná to neznamenalo to, co jsem si myslel a možná si ze mě jenom utahoval, ale v tu chvíli se mi tak sevřel žaludek a hrdlo zároveň, že se mi na vteřinu zatmělo před očima... znělo to totiž, jak když si vůbec neuvědomuje, co se bude dít.

Nevěděl jsem, zda mu to říct, protože jsem tak nějak doufal, že to prostě ví anebo, že si alespoň sám vzpomene, ale na druhou stranu tohle je Brian Kinney, ten potřebuje přeci jen v těhle věcech pomoct...

J: "Mám přeci..."

B: "Počkej chvíli," zarazil mě, když se mu najednou rozezvonil telefon.

Nevěděl jsem, jestli mi to dělá někdo schválně, konkrétně tedy Maikey, který jako správné Brianovo siamské dvojče zjišťoval, jestli jdeme k Woodymu, ale fakt jsem zatínal pěsti.

B: "Měli bychom zrychlit, kluci jsou bez nás asi ztracení," se smíchem se ztratil v koupelně.

Hádám, že mi asi nezbývalo nic jiného, než doufat, že ten slavný den nebude tak hrozný, jak se bojím už nějaký ten týden, co se moje narozeniny blíží. Já si fakt naivně začal myslet, že budou super, zvlášť když se ke mně Brian v poslední době choval tak úžasně, ale možná bych měl začít čelit té realitě, že buď si vůbec nevzpomene a ten den proběhne jako by se nic nedělo anebo na to nějakým způsobem přijde a udělá, co může, aby mi dal jasně najevo, že by se nemohl zajímat míň.

Happy Birthday, Sunshine(1)

varování 18+

#JustinTaylor #BrianKinney #DebbieNovotny #MichaelNovotny

_Justin

Stál jsem ve sprše pod proudem horké vody a každou chvíli jsem očekával příchod Briana. Už se mi na rtech vytvářel hříšný úsměv, když jsem uslyšel klapnutí dveří od sprchy a následně se na mě zezadu natisknulo Brianovo mužné tělo a jeho ruce se ovinuly kolem mého pasu a spojily na mém břiše. Zřetelně jsem mohl cítit, jak mě jeho erekce tlačí do pozadí a jeho dech mě lechtal a přes to neskutečně vzrušoval, jak se odrážel od mého krku, zatímco měl hlavu položenou na mém rameni.

B: "Dobré ráno, Sunshine," zašeptal tak smyslně, že jsem cítil, jak tvrdnu.

J: "Dobré," otočil jsem se k němu a zavěsil se mu na krk.

Brian mě stiskl v bocích a přitlačil ke zdi. Následně se na mě usmál se slovy "Vidím, že je tak akorát čas na to se postarat o tvojí ranní erekci."

Hned na to přede mnou padl na kolena a začal mě sát jako zmrzlinu či lízátko a spoustu dalších přirovnání bych rozhodně našel. Prsty na nohou se mi kroutily, zatímco on zrychloval tempo. Horko se rozlévalo celým mým tělem a já div nekřičel slastí, jakou mi Brian dopřával.

Vydechl jsem jeho jméno, když jsem ucítil, jak se do mě snaží vniknout prstem a rozhodně jsem mu v tom nijak nebránil, protože ta rozkoš byla najednou snad milionkrát větší. Moje nehty hned mohl zřetelně cítit zaryté ve svých ramenou a to, jak sykl bolestí, mě ještě víc vzrušilo a jeho vzrušila bolest samotná.

Olizoval jsem si rty, a když jsem cítil, jak se blíží moje vyvrcholení, už jsem si ret i kousal, zatímco jsem zakláněl hlavu a očekával, že každou chvíli budu.

"Bri," vydechl jsem těžce a hned na to jsem se mu udělal přímo do pusy, nemohl jsem to zkrátka zastavit, ale v jeho blaženém výrazu jsem mohl vidět, že mu to vůbec nevadí, ba naopak. Hned potom mi dal polibkem ochutnat trochu mě samotného.

B: "Vidím, že si spokojený," mohl jsem vidět, jak pyšný na sebe je za to, že mě dokázal dovést do samotného nebe.

J: "A moc," stále jsem těžce oddechoval.

B: "Hmmm," opět se přisál na moje rty.

J: "Myslím, že teď je řada na tobě," rukou jsem začal klesat k jeho rozkroku.

B: "Bude to muset počkat, dneska musím do práce dřív."

J: "Tak se aspoň budeš mít na co těšit večer."

Brian se pousmál a následně jsme vylezli ze sprchy a vzájemně se osušili. Já se během toho musel usmívat jako pitomec, nejen následkem toho, co jsem právě prožil, ale i při představě, co tak asi zažiju v sobotu... když mám ty narozeniny.

Teda narozeniny nejsou zrovna ta část, na kterou se těším, přeci jen už mi bude 20 a to není zrovna něco, co by stálo za oslavu... sakra, Brian mě očividně nakazil dobře, ale... řekněme, že se těším na to, co si pro mě připraví Brian.

B: "Bože, jak já se těším na víkend ."

Tím si Brian okamžitě získal moji pozornost a taky si toho hned všiml. Avšak doufal jsem v trošku jiné vysvětlení, než jaké mi dal...

B: "Otevřít si Kinnetic, bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem kdy udělal, ale stále jsem v začátcích, které jsou dost vyčerpávající, proto si hodlám víkend pořádně užít a na práci ani nemyslet."

J: "Oh a co přesně budeme dělat?"

B: "Jsem si jistý, že něco vymyslíme... a Babylon to když tak jako vždy jistí stoprocentně... hlavně žádná práce a samá zábava."

Začínal jsem být trošku nervózní z toho, že si Brian třeba neuvědomuje, že jsou za pár dní moje narozeniny a představa, že je strávím v Babylonu, zatímco budeme s Brianem hledat další kořist k nám do postele, nebyla zrovna ideální. Chtěl bych strávit den ve dvou... nechci toho zas tolik, ne?

---

B: "Ale rozhodně se nech překvapit," vyslal ke mně úsměv a mrkl.

V tu chvíli jsem začal mít pocit, že možná pro mě má třeba přeci jen něco připravené a začal jsem věřit tomu, že se možná tváří jako, že nic neví, ale při tom má pro mě nějaké překvapení nachystané. Teda doufejme, že ne v podobě prostituta, však?

Brian mě následně vzal autem do jídelny na mojí ranní šichtu, ale chvíli mu trvalo, než mě z toho auta pustil, protože se zdálo, že mě má v plánu ulíbat k smrti... a rozhodně jsem si nestěžoval!

J: "Tak jo, fakt už musím jít nebo mě Debbie zabije a nedožiju se zítřka natož víkendu."

B: "To by byla škoda," olízl si rty a ještě jedné puse neodolal.

Hned potom jsem vtrhl do jídelny jako nějaká lavina, byl jsem pozdě sice jen o pět minut, což je v mém případě nic, ale i tak jsem věděl, že si to ještě pořádně vyslechnu.

J: "Debb, promiň... trošku jsme se zdrželi," zrudnul jsem jen jsem si na to vzpomněl.

Debbie: "V pořádku, hlavně se pusť do práce."

Stál jsem tam jak opařený a začal jsem se bát, že má horečku. Tohle je Debbie, má mě seřvat a napařit mi mytí hajzlíků. Teda ne, že bych o to stál, ale...

Debbie: "Nebuď tak v šoku, chci, aby ses těch narozenin dožil, tak krotím svoje rozhořčení."

J: "Oh, toho si cením," zasmál jsem se a vrazil jí pusu na tvář.

Hned na to mě čekala velká skupina strávníků, od kterých jsem si opět vysloužil pěkné dýško díky svému zadku a asi i úsměvu, kterého jsem nemohl ani za boha zbavit... jsem s Brianem tak šťastný, že to snad ani nejde popsat.

Debbie: "Doufám, že ti ten úsměv vydrží dlouho, lákáš nám sem víc zákazníků."

J: "Haha."

Debbie: "No co, je to pravda. A vůbec, co máš v plánu na svoje narozeniny?"

J: "Co?"

Debbie: "No nějaká oslava?"

J: "Ne, oslavu nechci, Debb... není toho zas tolik k oslavování."

Debbie: "Je ti 20, je toho hodně k oslavování. Hlavně mi neříkej, že tě pan Kinney opět nakazil svojí nechutí k oslavám něčeho, co za to podle něj nestojí."

J: "Neboj, Debb, je to z mojí hlavy."

Debb dala ruce v bok a zkoumavě mě prohlédla od hlavy až k patě, její pohled byl přímo až děsivý, abych pravdu řekl. Myslel jsem, že chce, abych se svých narozenin dožil.

Maikey: "Teda, co se tu děje, tváříš se, jak vrah, mami."

Debbie: "Snažím se tady Sluníčku vysvětlit, že svoje narozeniny musí oslavit."

Maikey: "Počkat, ty nechceš slavit?"

J: "Není důvod."

Maikey: "Shit... Brian?"

Debbie: "Taky si myslím."

J: "Ale nee!"

Oba se po sobě podívali a ani jeden mi nevěřili. Ono se asi ani není čemu divit, ale... já jednoduše nestojím o žádnou oslavu. I když možná to částečně kvůli Brianovi je, přeci jen on opravdu nikdy nebyl zastánce nějakých oslav něčeho tak zbytečného jako narozeniny a představa, že bychom se kvůli tomu akorát zbytečně dohadovali ne-li rovnou pohádali... ne to mi za to nestojí. Jenže jak tak vidím Debb s Maikeym, ti to asi nehodlají nechat jenom tak.