Happy Birthday, Sunshine(7)

bez varování

#BrianKinney #JustinTaylor #MichaelNovotny #EmmettHoneycutt #TedSchmidt

_Brian

S Justinem jsme od včerejší "události" v kuchyni prohodili sotva pár slov. Ráno po probuzení jsem dokonce zjistil, že na svou šichtu do jídelny odešel dřív... nejspíš, aby se mnou nemusel mluvit. Začínám mít proto pocit, že tohle celé bude možná ještě horší, než jsem si původně myslel. On umí dávat najevo, když je naštvaný, ale většinou se ke mně dokáže chovat normálně, protože si to se mnou nechce nijak pokazit... omyl... protože když nad tím tak přemýšlím tak takhle k tomu přistupoval před kapitolou ETHAN. To si nikdy nedovolil dávat mi najevo nelibost nebo naštvání, protože se asi bál, že ho vykopnu a ani se za ním neohlídnu. Ale teď, když jsem ho po tom všem vzal zpátky a ještě k tomu s otevřenou náručí, tak asi pochopil, že já nikdy nechci, aby odešel. A tak už mu asi nedělá problém dát mi svůj vztek pěkně najevo. A v tuhle chvíli bych se měl asi bát toho, co ještě přijde.

Jakmile jsem za sebou zamkl Kinnetic, zjistil jsem, že venku prší nebo spíš přímo lije jako z konve. Do auta jsem doslova běžel, ale stejně jsem byl šíleně mokrý. Hned jak jsem dorazil domů, chtěl jsem běžet do sprchy, jaká mi byla zima, ale ukázalo se, že jsem nebyl jediný. Ode dveří vedla cesta z Justinovo mokrého oblečení až do koupelny. Začal jsem proto shazovat i já to svoje a vlezl jsem si k němu. Nevěděl jsem, co od něj čekat, ale byl jsem ochotný to risknout.

B: "Ahoj," natiskl jsem se na něj zezadu.

J: "Ahoj," vyhrkl značně zaskočeně, ale nezdálo se, že by mu moje objetí nějak vadilo.

B: "Dneska na mě nebudeš řvát?" možná jsem si to mohl ušetřit, ale nedalo mi to.

A Justin se překvapivě zasmál. Zdálo se mi, že je celkově nějak víc uvolněný, než včera. Buď to sám došel k závěru, že se prostě musí smířit s tím, jak to je a zbytečně nevyvolávat dusno nebo mu k tomuto prozření pomohla Debbie... i když ta by ho si myslím spíš podporovala v tom, aby mi to dal sežrat ještě víc. A stále je tu ta možnost, že má jen slabou chvilku a zase se brzo vrátí ke svému vzteku.

J: "Dneska ne. Promiň za ten včerejšek."

B: "Vážně?" opravdu jsem byl překvapený.

J: "Jo. Jsi to prostě ty a s tím já nic neudělám, nemůžu tě nutit, abys pro mě udělal něco hezkýho."

Tak dobře, tohle... vůbec neznělo pěkně. Najednou jsem si připadal fakt hrozně. A mám dojem, že přesně to bylo jeho cílem. Aby mě přiměl cítit se ohledně sebe špatně, že jsem neschopný pro něj něco hezkého udělat. Pěkná taktika, Justine.

B: "Tak jsem rád, že to máme vyřešený."

Tohle Justin nejspíš nečekal, protože jen nadzdvihl obočí a zadíval se na mě. Asi doufal v jinou odpověď. Ale kolikrát mám říkat, že já dělám jenom věci, který dělat chci a který mi nijak neublíží?

J: "Dneska jsem mluvil s Maikeym, prý máme dorazit na Benovu oslavu... a že tam rovnou oslavíme ty moje narozeniny... ale vzhledem k tomu, že ty o to nestojíš, tak jsem mu řekl, že dorazím sám."

Fajn. Nebudu lhát. Začínalo to ve mně bublat, krev se mi doslova vařila. Nejen, že mě vytáčela ta představa, že mu Maikey nabídl, že může oslavit u nich, když já nejsem schopný pro něj něco udělat... vnímal jsem z toho jistou zradu od Maikeyho. Ale k tomu všemu mě Justin totálně vyšachoval... sice je to asi divný, že na Benovu oslavu bych dorazil, zatímco Justinovy narozeniny bych svým způsobem ignoroval, ale... teď jsem měl jaksi utrum. A začínal jsem si uvědomovat, že jsem si tohle všechno nejspíš fakt způsobil já sám. Tolik se snažím na sobě nedávat zájem o jeho narozeniny, aby si nemyslel, že bych pro něj udělal cokoliv, protože se bojím, že se mi to nějak vymstí... ale zdá se, že právě to, co teď dělám, se mi doopravdy mstí.

---

B: "Super, budu mít volnou sobotu," pousmál jsem se, aby se zdálo, že mi to nijak nevadí.

J: "Jo, to budeš," sklopil pohled a následně vylezl ze sprchy.

Hádám, že pochopil, že tohle hraní mi na city, mu nijak nepomůže. Pravda ale je, že mu to pomáhat celkem začalo. Fakt jsem začínal přehodnocovat to, jak se k věcem stavím. Ale na druhou stranu... nemám rád, když někdo získá to, co chce, tím, že mě manipuluje. Já musím chtít věci udělat, ne k nim být donucen a to jakkoliv.

B: "Kam se chystáš?" našel jsem ho, jak přehrabuje skříň.

J: "Do Babylonu."

B: "Ahaa."

Nejsem si jistý, že se někdy stalo, že by Justin šel do Babylonu, aniž bych tam měl namířeno já. Teda já tam namířeno mám, ale jemu je očividně jedno, jestli jdu nebo ne, protože on prostě jde.

B: "Tak já se oblíknu a můžeme vyrazit."

J: "Dobře. Tak si pospěš nebo půjdu napřed."

Sakra, tohle jeho chování se mi fakt příčí. Já vím, že si za to můžu sám, ale prostě... už by s tím mohl přestat. Protože horší, než když je naštvanej a dává mi to najevo, je když dělá, že je vše v pohodě, ale přitom naprosto zuří. Ale jestli chce hrát tuhle hru, tak ať si ji klidně hraje.

Schválně jsem proto vše dělal pomalu, zatímco Justin už byl připravený u dveří a nervózně pochodoval. Nakonec jsem ale už neměl nic, čím bych to zdržoval, tak jsme vyrazili. Kluci už nás čekali u vchodu.

Maikey: "No konečně!"

Ted: "Mrzneme tady."

Emmett: "Jo, myslím, že mi zmrzly bradavky."

B: "Jaká hrůza. Tak hněte zadkama a jděte dovnitř. Nikdo vás nenutil čekat před vchodem."

Všichni tři ještě něco zamumlali, ale já už byl na cestě dovnitř a zamířil jsem si rovnou pro svojí skleničku Jima Beama, kterou jsem fakt potřeboval. Ani jsem si nevšiml, že se Justin někde ztratil, dokud jsem se po něm nezačal shánět.

Maikey: "Zmizel už před nějakou chvílí," všiml si, jak ho hledám.

B: "Aha, to se má."

Maikey: "Nabídl jsem mu, že může oslavit u nás mimochodem."

B: "Já vím," snažil jsem se nedávat najevo, jak mě to vytáčí, ale můj tón hlasu mě nějak zradil.

Maikey: "A že můžeš přijít i ty, ale došli jsme k závěru, že o to asi stát nebudeš."

B: "Správně, nebudu. A teď, pokud mě omluvíš," hodil jsem do sebe skleničku na ex a zamířil na parket.

Jenže, jak se ukázalo, tak jsem nebyl jediný. Justin se tam lepil na někoho, na koho bych se lepil já sám, kdybych ho viděl první. Ale když jsem ho viděl s Justinem, měl jsem fakt vztek. Ten zatracenej pocit žárlení by se měl zakázat. Ale já přeci nežárlím.

Zase jsem se proto otočil a šel si objednat další drink, ale co nejdál od Maikeyho. Nepotřeboval jsem ho k tomu, aby mi říkal, že jsem to podělal... to už jsem věděl já sám.