varování 15+
#BrianKinney #JustinTaylor #DebbieNovotny #LindsayPeterson #MelanieMarcus
Brian
Začínala mě z nich bolet hlava a to mluvily sotva dvě minuty. I když, kdyby jen mluvily, ale ony byly jak běsné. Prý, že mám zapomenout na to, že bych Justinovi znovu podělal narozeniny. Bezva způsob, jak mi připomenout můj loňský dárek v podobě prostituta, za který se dodnes proklínám. Po tom šlo všechno do kytek, ale v detailech se fakt šťourat nebudu. Není to přeci jen tak dávno, co jsem Justina zase získal zpátky. Možná už to by mi mělo napovědět, že bych pro něj přeci jen měl něco udělat. Ale... já fakt nemůžu. Nejsem to prostě já. Nehodlám být v očích všech za správňáka, který udělá něco pěknýho pro někoho, koho miluje, protože já jsem radši mizera, od kterého nikdo nic neočekává, tak je to zkrátka lepší.
Debbie: "Ty jo, zlato, vypadáš děsně."
J: "Díky, Debb."
Justin sebou vedle mě praštil a já mohl vidět, jak je bílej. Když před chvílí odcházel na záchod, měl alespoň trochu červené barvy, ale teď vypadal jak smrt.
B: "Je ti zle?"
J: "Hádej," odsekl.
Tak jo, je jasný, že ten vztek ho opravdu nepřešel, spíš jako by nabral na síle. Sakra, co se mu za těch pár minut stalo, že je z něj najednou takový zlatíčko?
Melanie: "Co si vyváděl?"
Lindsay: "Vypadáš, jak když za chvíli umřeš."
J: "Trochu jsem to přehnal s pitím."
Debbie: "Hmm," dala si ruce v bok a hned pohlédla na mě stejně jako ty dvě. Jasně, dejte mi to všechny sežrat!
Debbie naštěstí usoudila, že by Justin měl dostat něco do žaludku a tak šla vyřídit naše objednávky. Jídlo a kafe pro něj naštěstí fungovali jako nějaký zázrak a zase nabral nějakou tu barvu. Pochybuju ovšem, že to mělo i nějaký vliv na jeho zlost vůči mně. Ach jo, tohle je fakt v hajzlu.
Podíval jsem se na hodinky a s úlevou zjistil, že je na čase vyrazit do Kinneticu. Teda ne, že bych se zrovna hnal k tomu, abych zas jak šílenec vymýšlel způsoby, jak tu firmu udržet naživu co nejdéle, ale potřeboval jsem vypadnout z toho dusna, co tu vlálo.
B: "Tak budete mě muset omluvit, ale práce volá," s úsměvem jsem položil bankovku na stůl a už jsem se zvedal.
Lindsay: "Počkej, půjdu s tebou."
Fuck, fuck, fuck! To se mi snad jenom zdá. Copak nedokáže pochopit, že ať už mi řekne cokoliv, můj názor to jednoduše nezmění? Ano miluju Justina a ano už nikdy o něj nechci přijít. Ale to neznamená, že najednou začnu dělat věci, které mi jsou proti srsti.
B: "Jaké to štěstí," neodpustil jsem si sarkasmus.
Následně jsem se podíval po Justinovi, tak nějak automaticky jsem ho chtěl políbit na rozloučenou. Ale on si jen hrál s táckem a absolutně mi nevěnoval pozornost.
B: "Večer, Justine?"
J: "Ehmm."
Mel s Lindsay se po sobě podívaly a jako by mě snad trochu litovaly a kvůli tomu jsem se cítil ještě hůř. Nestojím o žádnou lítost. Proto jsem byl rád, když jsem následně z jejich výrazů mohl vyčíst, že si za to vlastně můžu sám.
B: "Seš hodná, ale myslím, že do Kinneticu bych to zvládl i bez doprovodu," rýpnul jsem si do ní hned, jak jsme se ocitli před jídelnou.
Lindsay: "Nedělej, že nevíš, proč jsem šla s tebou."
B: "Ooo, ale já to vím moc dobře, proto se tě snažím tak "nenápadně" zbavit."
Lindsay: "Tak to máš smůlu. Proč pro něj sakra nemůžeš něco udělat?"
B: "A proč? Od toho má vás. Vy pro něj něco udělejte!"
Lindsay: "To seš opravdu tak hloupej nebo si na to jenom hraješ?"
Co jsem jí na to měl říct? Na nic si nehraju a hloupej si nepřijdu. Ale stejně vím, že svým způsobem má pravdu, alespoň teda v tom, co se mi snaží říct - abych nebyl blbej a zbytečně to mezi mnou a Justinem nekazil. Ale já zkrátka nemůžu udělat to, co po mně chce.
B: "Tohle zkrátka nejsem já, Lindsay!"
Lindsay: "Ale mohl bys být, kdyby ses jenom trochu snažil. Ukaž mu, že ti na něm záleží."
B: "Myslel jsem, že to ví."
Lindsay: "Ví. Ale to neznamená, že už mu to nemusíš ukazovat. Miluješ ho, tak v čem je problém?"
Přesně v tom je ten problém! V tom, že ho miluju. Na lásku jsem nikdy nevěřil, protože představovala jenom problémy a zlomený srdce. A jemu se nakonec i přes to podařilo přimět mě ho milovat. Ale dokud to držím v sobě a nedávám to najevo, nemůže mi to nijak ublížit, ale v momentě, co začnu dělat jinak, bude jen otázkou času, než se mi to vymstí.
B: "Promiň, Linds, ale budete si ho muset něčím překvapit samy."
Lindsay jen zakroutila hlavou a následně beze slova odešla pryč. Je mi jasný, že mě má za kreténa, ale je to tak snazší. Vždycky pro mě bylo snazší a především lepší být za kreténa, než za toho, kdo se zajímá a kdo miluje.
Vyrazil jsem radši rovnou do Kinneticu v naději, že alespoň do večera budu mít na mysli jiné věci, než Justinovo narozeniny, ale to jsem se šeredně spletl. Ani domů jsem se tentokrát nevracel s úsměvem, Justina jsem vidět sice chtěl, ale věděl jsem, co mě opět čeká.
B: "Ahoj!" zvolal jsem ode dveří.
Nedostalo se mi však odpovědi. Věděl jsem však, že musí být doma, protože jsem cítil tu známou vůni Jambalayi. Nakoukl jsem do kuchyně a uviděl ho, jak na sporáku míchá tu dobrotu se sluchátky vraženými v uších, zatímco se pohupoval ze strany na stranu. Teď už jsem se usmát vážně musel. Byl tak sexy. Přišel jsem k němu a zezadu ho objal.
J: "Briane, vylekal si mě."
B: "Když má někdo špunty v uších... to je pak snazší se k tobě potichu přikrást," začal jsem ho líbat na krk. Fakt mě v tu chvíli neskutečně vzrušoval.
J: "Briane, já vařím."
B: "Já vím," rukou jsem pomalu klesal k jeho rozkroku.
J: "Briane, no tak," ač nechtěl, pomalu se mi začal oddávat a jeho dech se zrychloval.
B: "Uvolni se," zašeptal jsem a pomalu mu přes kalhoty třel erekci, která se okamžitě dostavila.
J: "Fuck," zaklonil hlavu a opřel si ji o moje rameno.
Musel jsem se usmát. I kdyby chtěl sebevíc, tak by mi nedokázal nijak vzdorovat a myslím, že všichni víme, že ani moc nechtěl. Teda, to jsem si alespoň myslel, dokud se ten jeho výtvor nezačal připalovat...
J: "Do hajzlu... říkal jsem ti, že vařím!"
Justin popošel tak prudce dozadu, že mě doslova odstrčil, zatímco se snažil zachránit Jambalayu. A já jsem tam jenom stál a tupě na něj zíral. Je to jen blbá Jambalaya, ale už teď vím, že to kvůli ní dostanu pěkně sežrat a to i přes to, že tady vůbec nejde o ni, ale o jeho narozeniny. Zkrátka jen našel záminku, jak mi znovu připomenout svůj vztek.
No comments:
Post a Comment