bez varování
#JustinTaylor #BrianKinney #LindsayPeterson #MelanieMarcus #DebbieNovotny
Justin
Domů jsme jeli v naprosté tichosti. Měl jsem otevřené okýnko, takže se mi začínalo dělat líp, alespoň tedy fyzicky. Dusno by se ale dalo doslova krájet a to, jak z Brianovy strany, tak z té mojí. Oba jsme měli svůj důvod na to být naštvaní... ovšem podstatnější je to, proč jsem já skončil v takovém stavu, že by mě Brian za to nejradši přetrhl - protože je neschopný něčeho tak malého jako mi dopřát jeden pitomej den, kdy zapomene na ty svoje přesvědčení a stráví ho se mnou tak, jak bych si přál a tak, jak je to u většiny lidí normální.
Sakra, mohl bych si sebevíc namlouvat, že to nechám být a nebudu se kvůli tomu nijak rozčilovat, ale čím víc se ukazuje, že Brianovi jsou moje narozeniny opravdu ukradené, tím víc mám chuť na něj řvát. Kdyby mi aspoň řekl, proč to tak má, abych to třeba pochopil... možná má nějaký závažný důvod, který by mi pomohl vidět věci jasněji... jenže pravděpodobnější je, že rozhovor na toto téma povedu s kamenem, než s ním.
B: "Můžeš chodit nebo potřebuješ asistenci?"
J: "Nohy jsem si nezlomil, takže..."
Brian se po mně podíval způsobem, kterým mě div nezabil. A následně raději vytáhl klíčky ze zapalování a vystoupil z auta. Zamířil rovnou k domu a já hned litoval toho, že jsem ho tak odbyl... nohy jsem měl jak ze želé. Ale dělal jsem, co jsem mohl, aby si toho nevšiml. Ve výtahu jsem si skoro sedl na zadek a to nedobrovolně. Nebylo ani divu, že jsem na Brianovi uviděl nepatrný úsměv nebo spíš výsměch, jak se to vezme. Vsadím se, že si říkal, že si to zasloužím.
Najednou se mi zas začala motat hlava a cítil jsem, že žaludek má opět problém udržet svůj obsah, i když ten jsem myslel, že jsem nechal na podlaze Babylonu celý. Modlil jsem se proto, aby Brian už konečně otevřel dveře a já si mohl jít lehnout a celý to zaspat, jenže Brian sice dveře otevřel, ale do postele jsem fakt neletěl, místo toho rovnou do koupelny k záchodu...
B: "Dobrý?" položil mi ruku na záda a pohladil mě.
I přes to, jak mi bylo zle, jsem najednou cítil takový zvláštní hřejivý pocit. Kdykoliv mi dá najevo, že mu na mně záleží, cítím se milionkrát líp. Jen bych byl radši, kdyby takové chvíle nebyly pouze občasné, protože většinu času se spíš snaží dělat vše pro to, abych si nemyslel, že mě miluje.
J: "Je mi hrozně, ale dobrý."
B: "Snad si to příště rozmyslíš."
Ani jsem neměl sílu s ním o tom argumentovat. Mohl jsem na něj být sebevíc naštvaný, ale tohle jsem fakt přepískl. Takhle se zlít to se mi snad ještě nikdy nestalo.
B: "Tak pojď."
Brian mi pomohl na nohy a následně i do postele. To, s jakou péčí ze mě sundával oblečení, jsem si opravdu užíval, kéž by to bylo za lepších okolností. Ještě mi donesl vodu a aspirin, který jsem hned zapil. Dal mi pusu na čelo a hned na to zmizel v koupelně, aby si dal sprchu. Chtěl jsem vydržet, než se vrátí a využít opilost k tomu, že budu odvážnější a zkusím s ním promluvit, ale únava a nevolnost byly nakonec silnější a já usnul ani nevím, jak rychle.
Brian
Vrátil jsem se z koupelny a Justin už spal, byl jsem za to rád, nejen, že to opravdu potřeboval, ale stejně tak jsem se chtěl vyhnout jednomu zásadnímu rozhovoru. Fakt nechápu, jak jsem mohl zapomenout na jeho narozeniny. Zvlášť když to není tak dávno, co jsem slyšel Maikeyho říkat, že musí koupit něco Benovi k těm jeho. Vím, že je mají ve stejný den a stejně jsem si nedal dvě a dvě dohromady. S Kinneticem je toho teď na mě moc a vzhledem k tomu, že všichni víme, jak se stavím k narozeninám a k jejich oslavování, tak to asi není zas tak divné, že mi to vypadlo z hlavy. Ale vidět Justinův výraz, když pochopil, že jsem na to zapomněl, bylo děsný. Nerad mu ubližuju, ačkoliv to nebylo záměrně.
Ale ať už tak nebo tak, tohle prostě nejsem já, já narozeniny neslavím - moje, jeho, ničí. Nikdy jsem neslavil. A Justin ode mě bude určitě očekávat nějaké velké gesto, kterého se nedočká. Jestli nechce, aby měl totálně podělaný narozeniny, měl by si najít někoho jinýho, kdo je s ním oslaví.
Asi bych se ani neměl divit, že se kvůli tomu opil, ale šíleně mě tím naštval. Kdykoliv se vystaví nebezpečí, nervy mi pracují na plný výkon. Nedokázal jsem pomalu ani spát, jen abych si byl jistý, že pořád dýchá a nemá otravu krve... nakonec mě ale únava přeci jen přemohla.
Po probuzení se mi naskytl pohled na stále spícího Justina. Musel jsem se usmát, vypadal děsně, ale přes to tak roztomile.
J: "Hmmm," začal se líně protahovat.
B: "Dobré ráno."
Justin otevřel oči a usmál se na mě, jako bych byl snad to nejkrásnější, co kdy viděl. Bože, jak mě to v tu chvíli zahřálo u srdce. Kéž by nás teď nečekalo několik pekelných dnů, protože zkrátka nejsem schopný dopřát mu narozeniny, jaké si zaslouží.
J: "Dobré," jen to dořekl, promnul si spánky z toho, jak mu bolest vystřelila do hlavy.
B: "Mám ti donést další aspirin?"
J: "Když budeš tak hodnej."
Natáhl jsem se, abych mu dal pusu do vlasů, a následně jsem zamířil pro aspirin a vodu.
J: "Děkuju."
B: "Nemáš za co."
J: "Bože, pěkně jsem se zřídil."
B: "Jop."
J: "A mám šílenej hlad."
B: "Zajdeme do jídelny?"
J: "Jo, jen si dám sprchu."
Můj první instinkt je ho do sprchy následovat, ale něco mi říká, že i když se ke mně momentálně chová mile, neznamená to, že na mě nemá pořád vztek... protože pochybuju, že ten ho přes noc přešel.
Hned, jak vylezl z koupelny a hodil něco na sebe, vyrazili jsme do jídelny. Hned při příchodu jsme zahlédli holky s Gusem u jednoho stolu a vydali se za nimi...
J: "Ahoj, holky."
Lindsay: "Briane, Justine..."
Melanie: "Jaké to milé překvapení... Justine."
B: "Haha."
Melanie: "Ach, ty jsi tu taky."
B: "Pojď ke mně Sonnyboy, tvoje máma zas snědla vtipnou kaši."
J: "Jen si odskočím, hned budu zpátky."
B: "Jasně."
Jen, co Justin zmizel, obě se na mě podívaly takovým zvláštním výrazem, že jsem nevěděl, zda utéct a jak rychle. Co zase sakra chtějí?
B: "Tak co je?"
Lindsay: "Už si něco naplánoval na sobotu?"
Melanie: "A dárek už si vymyslel?"
B: "Cože?"
Lindsay: "No Justinovi narozeniny... plánuješ pro něj nějakou oslavu, ne?"
Debbie: "Tak to pláčete na špatném hrobě," najednou u nás stála s rukama založenýma na prsou a s výrazem, že mě asi vykastruje.
Bože, jak já ty ženský nesnáším. Díky bohu, že jsem na chlapy, protože se ženskou bych nepřežil ani 24 hodin. Ale jak se zdá, tak to nepřežiju tak jako tak, protože právě teď jsou tu proti mně tři a všechny Justina bezmezně milují a rozhodně tohle nenechají jenom tak.
No comments:
Post a Comment