bez varování
#JustinTaylor #BrianKinney #MichaelNovotny #EmmettHoneycutt
Justin
Já fakt nevím, co jsem si myslel. Že Brianovi trochu zahraju na city a získám, co chci? Na city, které podle všeho on nemá... no všichni víme, že má... ale snaha je zakrýt je pro něj asi všechno. Myslel jsem si, že když k tomu budu přistupovat jinak, tak Brian svůj názor třeba změní. Upřímně jsem se cítil hrozně po tom, co jsem předvedl v té kuchyni. Dokonce jsem radši ráno odešel ještě, než se Brian vzbudil, protože jsem se mu bál podívat do očí. Nesnáším, že se tímhle vším nechávám tak moc ovlivňovat. Zvládám to hůř, než jsem čekal. A štve mě to, protože se s Brianem opravdu hádat nechci. Nemůžu však ovlivnit to, jak se cítím. Myslel jsem, že zatnu zuby, svoje narozeniny nějak přežiju a další rok je nebudu zase řešit. Ale pak jsem o tom víc a víc přemýšlel a do toho jsem viděl, jak se Maikey snaží udělat něco hezkého pro Bena, že jsem jednoduše chtěl to samé. Chtěl jsem, aby mi Brian dal najevo, že mě miluje, že mu na mně záleží... i kdyby jen nějakou maličkostí. Jenže on moje narozeniny hodlá ignorovat a já s tím nic neudělám. Teď už to chápu. Žádná moje taktika mi nepomůže. Musím to nechat tak, jak to je... a nezbláznit se z toho. Ačkoliv se tu právě teď na někoho lepím a snažím se Briana přinutit k alespoň k nějakému projevení citů... já jsem fakt ztracený případ.
Trick: "Jsi sexy."
J: "Hmmm."
Trick: "Nepůjdeme dozadu?"
V hlavě mi začal řvát rudý alarm. Nechtěl jsem jít dozadu s nějakou náhodnou známostí. Chtěl jsem být s Brianem. I když jsem se na něj zlobil, nesnášel jsem nemít ho nablízku.
J: "Promiň, ale budu muset jít."
Trick: "Co..."
Utekl jsem od něj, jak nejrychleji jsem mohl. Ani nevím, proč jsem za ním první řadě vůbec šel. Prostě jsem chtěl Brianovi dát najevo, že mám vztek, ale myslím, že to už pochopil i bez tohohle mého divadla na parketu.
Hned jsem se po něm začal rozhlížet, ale uviděl jsem pouze Maikeyho na baru, Emmetta šeptajícího nějaká slůvka sexy klukovi do ucha a Teda snažícího se zapůsobit na kolemjdoucí. Po Brianovi se asi slehla zem.
J: "Ahoj. Neviděl si Briana?"
Maikey: "Ehmm," začal se rozhlížet kolem sebe. "Ještě před chvílí seděl naproti," dodal.
J: "Aha. To je divný."
Maikey: "To víš, asi umí zmizet stejně dobře jako ty."
J: "Jo... no. Měl jsem vztek... pořád mám... ale nechci se s ním hádat. Stejně tím ničeho nedosáhnu, akorát toho, že spolu nebudeme mluvit... a to nesnáším."
Maikey: "S Brianem musí mít člověk zkrátka trpělivost. Hlavní je, že víš, že tě miluje... i když ti to neřekne."
Jen jsem se pousmál a přikývl. Ale nějak se mi z toho stáhl žaludek a zalil mě pocit smutku. Já vím, že mě Brian miluje. A vím, že mi to nikdy neřekne. Ale prostě... chtěl bych alespoň něco... nějaký důkaz, že mu na mně opravdu záleží. Někdy si fakt přeju, aby byl Brian jako normální přítel. Ale zas na druhou stranu - to by to pak už nebyl úplně Brian. Já se fakt z toho všeho zblázním.
Maikey: "On se někde objeví, neboj. Sedni si a dej si drink."
J: "No já nevím," vzpomněl jsem si na to, jak jsem se šíleně zlil.
Maikey: "Tak si aspoň sedni."
Usoudil jsem, že stejně nemám nic jiného na práci. Neměl jsem zrovna náladu procházet Babylon a Briana hledat, teda najít jsem ho chtěl, ale necítil jsem se na to vykonávat kvůli tomu nějakou fyzickou aktivitu.
Maikey: "Třeba přijde k rozumu a nakonec pro tebe něco udělá."
J: "Třeba. Ale já už to fakt nechci řešit... mluvit o věcech, které nemůžu změnit, je k zešílení."
Maikey: "Jo to máš asi pravdu. Ale neboj, užiješ si narozeniny u nás, o to se postaráme."
J: "Děkuju," upřímně jsem se usmál.
Je smutné, že člověk, který mě ze začátku nemohl vystát právě kvůli svým citům k Brianovi, pro mě právě teď chce udělat něco pěkného, zatímco člověk, který mě miluje, pro mě nechce udělat vůbec nic. To je fakt na hlavu.
Emmett: "Co tu vy dva tak posedáváte?" přitančil k nám v dobré náladě.
J: "Nemám náladu tancovat."
Maikey: "Ani já ne."
Emmett: "Tebe, Justine, chápu, ale... co se stalo tobě?" obrátil pozornost k Maikeymu.
Maikey: "Nic. Jen ten, se kterým bych tancovat chtěl, sedí doma a známkuje testy."
Emmett: "Tak a dost, oba zvedněte ty svoje krásný zadečky a mazejte na parket."
J: "Ale..."
Maikey: "Emmette..."
Chtěli jsme opravdu protestovat, ale když jsme viděli ten jeho odhodlaný výraz, že nás tam klidně odnese v zubech, tak jsme usoudili, že bude lepší ho nenaštvat a vydali jsme se s ním na parket.
Maikey se celkem rychle začal bavit, ale já se tam jen tak pohupoval s tím svým ponurým výrazem a moc jsem si to neužíval, protože ten, který jsem chtěl, aby byl u mě, byl, kdo ví, kde.
Nakonec k nám přitancoval i Ted, a když se mu šikovně podařilo polít Emmetta svým drinkem, konečně jsem se dokázal upřímně zasmát. A to nakonec vedlo k tomu, že jsem se uvolnil a začal tancovat jako o život. Cítil jsem se trochu jako znovuzrozený... no rozhodně o dost líp. A nechtěl jsem se téhle nálady ani za nic vzdát.
Znáte to, když chcete něco hrozně najít a prostě to nenajdete a pak už to nehledáte a najednou se to někde objeví? Tak právě přesně to se právě stalo s Brianem... zničehonic jsem ho viděl v tom davu zmítajících se těl. A byl tak krásný a já ho tak chtěl...
J: "Tady jsi," přitancoval jsem k němu.
B: "Tady jsem," utrousil.
J: "Briane?"
B: "Hm?" snažil se působit nezaujatě, ale stejně jsem věděl, že ho zajímá, co mám na srdci.
J: "Já už se nechci hádat."
B: "My se hádali?" ach jo, klasický Brian.
J: "Myslím, že bude lepší, když nebudeme mluvit vůbec," zasmál jsem se.
A hned na to jsem se vášnivě přisál na jeho rty. Brian byl chvíli zaskočený, protože tohle nejspíš nečekal, ale nakonec kolem mě pevně ovinul svoje ruce a polibky mi dravě oplácel.
Vím, že se tímhle nic neřeší a vím, že dokud nebudou moje narozeniny za mnou, bude mě provázet jistá zlost vůči Brianovi. Ale právě teď se rozhoduji, že dám před tou zlostí přednost lásce, kterou k němu cítím, protože já už fakt nechci zažít další den, kdy se budu bát toho, zda spolu dokážeme normálně mluvit.
No comments:
Post a Comment