varování 18+
#JustinTaylor #BrianKinney #MichaelNovotny #DebbieNovotny #EmmettHoneycutt #JenniferTaylor
Justin
Probudil jsem se jako první a měl jsem tak možnost sledovat Brianovu klidnou spící tvář. Nejdřív mi ani nedošlo, co je dneska za den a až pak jsem si uvědomil, že je sobota. Takže je to dnes oficiální - je mi 20 let. Bože, pamatuji si na doby, kdy jsem byl malej kluk, a oslavu mi pořádali rodiče, máma upekla dort, táta se choval tak, že jsem věděl, že mě má rád a Molly mi dala nějakou pitomost, za kterou jsem byl ale neskutečně vděčný, tehdy jsem nemusel nic řešit a jen si užít ten den. Je vtipné, jak si všechny děti přejí, aby konečně dospěly, a když se jim to konečně splní, přejou si, aby se mohly vrátit zpátky. Prostě být dítětem je fajn.
Ale pak tady před sebou vidím tohohle překrásného muže, který mi dokáže ze života někdy udělat pořádné peklo, ale já ho tak bezhlavě miluju, že vím, že být dospělý a smět tak být po jeho boku, je to nejlepší, co mě potkalo. A myslím, že víc nepotřebuju. Jo bylo by fajn od něj dostat nějaký směšně romantický dárek či se alespoň dočkat hloupého popřání, ale... jsou to jen narozeniny, ne? Jeden den v roce, který nestojí za to, abychom se s Brianem hádali. To si radši užiju zbylých 364 s vědomím, že mě miluje, i když mi to nejspíš nikdy neřekne. To, že je Brian takový, jaký je, nemůžu brát tak, jako že mu na mně nezáleží.
B: "Víš, že vím, že na mě koukáš?" pootevřel jedno oko, aby na mě viděl.
J: "Nemůžu se na tebe vynadívat."
B: "Kdo taky může? Jsem sexy."
Musel jsem se začít smát, Brian každou moji láskyplnou lichotku musí převést na kompliment pro sebe samotného. Jak říkám - Brian je prostě Brian.
B: "Kolik je hodin?"
J: "Půl 12."
B: "Ah, je fajn si pořádně přispat."
J: "Jo to je," přisunul jsem se k němu blíž a prohrábl jsem se mu ve vlasech.
Brian mě zničehonic překulil pod sebe a já mohl cítit jeho ranní erekci na stehně. Jeho úsměv byl tak hříšný, že jsem přesně věděl, na co myslí. A já ostatně myslel na to samé.
Hned začal líbat můj krk a hladit mě různě po těle, pod jeho péčí jsem se doslova rozpouštěl. Po chvíli chytil můj penis do ruky a začal mě pomalu, doslova mučivě pomalu třít a mezitím se rozkrokem sám třel o mou nahou vzrušením rozpálenou kůži.
Rozkoší jsem se prohýbal v zádech a rychleji jsem pohyboval boky, abych zrychlil Brianovo tření, což ho přimělo k úsměvu, který jsem mu hned musel zlíbat ze rtů.
Vzdychali jsme a sténali tak rychle a hlasitě, že nás museli snad slyšet všichni sousedi, ale to nás na tom vzrušovalo ještě víc. Když už jsme to ani jeden nemohli vydržet, přetočil jsem se na bok, Brian si natáhl kondom a zezadu do mě jemně pronikl. Držel mě pevně na boku a začal přirážet. Jakmile jsem ho chytil za zadek tak zrychlil a jeho průnik byl ještě hlubší. Doslova mi mravenčilo v nohách a lapal jsem po dechu. Brian mě líbal do vlasů a jeho horký dech mě lechtal na zádech a krku. Netrvalo dlouho a Brian se udělal a já o pár vteřin později taktéž.
S Brianem jsme skoro celou následující hodinu jen leželi, on mě držel a já mu prstem kreslil po hrudi a bříšku. Připadal jsem si v jeho náruči tak bezpečně a šťastně. V podstatě se mi splnilo to, co jsem si přál - byl jsem jenom s ním. Ale věděl jsem, že tuhle chvíli budu muset každou chvíli přerušit, protože mě něco čekalo...
B: "Bože, mám hlad. Nebudeš tak šikovnej a nepřipravíš nám něco?"
J: "Lednice je úplně prázdná."
B: "Sakra. Tak to asi budeme muset do jídelny, aspoň se dostaneme na čerstvý vzduch... ne, že bychom toho dnes měli moc na práci," zasmál se a políbil mě.
Ale mně to v tu chvíli došlo - já očividně nejsem jediný, komu nedocvaklo hned, že je sobota a Brianovi to očividně trvá ještě o něco déle. Mohlo mi být jasné, že takhle by jeho chování nevypadalo, kdyby věděl, co je dnes za den. No nic, tak jdeme tu krásnou chvíli zničit.
J: "To asi nepůjde," nervózně jsem si zkousl ret.
B: "Pročpak? Máš nějaké žhavé rande?"
J: "No... mám. S Maikeym... s Benem... s Emmettem... a se všemi ostatními."
B: "Shit," moment, kdy to Brianovi došlo zakončený silným zavřením jeho očních víček.
J: "Jop... je sobota. A já se budu muset jít připravit, abych nepřišel pozdě nebo však víš... mě zabijou."
B: "Jsem si jistý, že to by neudělali... ne na tvý narozeniny. No každopádně si to užij."
Přesně, jak jsem předpokládal - Brian se překulil a vylezl z postele. Hned na to se zdekoval do koupelny, kde bude dost možná vymýšlet strategii, jak se odtud nepozorovaně dostat a nejspíš se vrátí až zítra ráno. Ale já jsem se rozhodl ho nijak nemučit, nemá to smysl, proto když se vrátil zpátky, choval jsem se k němu úplně normálně. Pak jsem si taky šel dopřát jednu rychlou sprchu a vzápětí jsem se dal trochu dohromady, i když z toho, jak se na mě Brian díval, to vypadalo, že vypadám jako nějaký obrázek.
J: "Na co tak koukáš?"
B: "Ehm, na nic, jen... vypadáš krásně."
Srdce mi z toho doslova poskočilo, protože Brian nemusí možná říct přímo ta slova, ale to, že mě miluje, mi dokáže říct za pomoci mnoha jiných slov.
J: "Pořád můžeš jít, víš... nemusíš tu zůstávat sám."
B: "Děláš si srandu, bude mi náramně. Po dlouhý době budu mít čas jenom pro sebe."
Věděl jsem, že to nemyslí vážně a vlastně bych se vsadil, že jít opravdu chtěl, ale on udělá cokoliv, aby si všichni mysleli, že je to jen bezcitný zmetek... ach jo, kéž by nás nechal ho vidět takového, jaký opravdu je - úžasný chlap.
J: "Dobře, tak se tu neukousej nudou," ještě jednou jsem ho políbil a vyrazil jsem.
Jakmile se za mnou zavřely dveře, trochu se mi sevřelo hrdlo. Nechtěl jsem od něj odejít, ale zároveň jsem nechtěl zrušit to, co pro mě Maikey a ostatní naplánovali a zároveň jsem si to i já chtěl užít po boku svojí rodiny, jen... bez Briana to zkrátka nebude ono.
Maikey: "No ahoj, tady tě máme!"
J: "Omlouvám se, trošku jsem se zdržel."
Maikey: "Nevadí, čekali jsme na tebe."
Emmett: "Ahoj, zlatíčko, všechno nejlepší," hned mi líbnul pusu na tvář.
Debbie: "Sunshine, tady tě máme. Všechno nejlepší."
Máma: "Zlato, všechno nejlepší," pevně mě objala.
Dřív, než jsem se nadál, přáli mi všichni ze všech stran. Cítil jsem se tak nějak speciálně, na jednu stranu jsem si připadal trošku provinile, že jsem si Benovu oslavu z poloviny ukradl pro sebe, ale nebudu lhát, byl jsem tady opravdu rád.
Dokonce se ukázalo, že ti blázni každému z nás udělali jeden dort a těch dárků, co jsme oba dostali. Bylo to prostě neuvěřitelné. Skoro jsem zapomněl na to, že tu není Brian. A pak se ozval zvonek...
No comments:
Post a Comment