bez varování
#JustinTaylor #BrianKinney #MichaelNovotny
Justin
Měl jsem štěstí, že se se strávníky v jídelně najednou roztrhl pytel a s Debb jsme měli co dělat, abychom všechny obsloužili a ještě k tomu měli možnost nabrat nějaký vzduch do plic. Vyhnul jsem se ale díky tomu rozebírání mojí oslavy, která prostě nebude, takže jsem si nijak nestěžoval.
Nohy mi ovšem brzo začaly vypovídat, tak jsem se šel na chvíli posadit, představa, že tu budu ještě nějakých 6 hodin, byla dost odporná. Člověk by řekl, že touhle dobou budou na průběh v jídelně zvyklý, ale řekněme, že asi stárnu a už toho nedávám tolik, co dřív. Bože, já fakt melu kraviny... kraviny, který by mi ale Brian dost možná odsouhlasil.
Maikey: "Takže - ty nechceš slavit?" posadil se náhle naproti mně.
J: "Jak jsem řekl - nechci."
Maikey: "A to mi hodláš tvrdit, že v tom nemá prsty Brian?"
J: "Nemá," odsekl jsem.
Maikey: "Blbost. Vím, jak se staví ke svým narozeninám a vlastně k narozeninám všeobecně, je jasný, že tě už stačil tím vším infikovat... ale po tom, co ti dal k tvým 19náctinám se asi není čemu divit, že se k tomu stavíš takhle."
Nevím, jestli mě víc udivovalo, že o Brianovi mluví tímhle stylem a snaží se postavit na mojí stranu, abych nezahazoval svojí oslavu nebo sralo, že mě s tím pořád otravuje, i když jsem dal jasně najevo, co chci nebo spíš nechci... a to oslavu, která by akorát dělala dusno mezi mnou a Brianem.
J: "Prostě oslavu nechci. Navíc, co bych měl asi tak oslavovat?"
Maikey: "Bože, mluvíš fakt jako on. Co třeba, že tě Brian pořád chce... víš, jak to má - padne ti 30 a jsi pro něj mrtvej."
Vrhl jsem po něm vražedný pohled a mohl jsem vidět, že má co dělat, aby nevybuchl smíchy. Vím, že si ze mě dělal jen srandu... ale smutný je to, že ta sranda je dost možná pravdivá. Kdo ví, třeba Briana jednoho dne opravdu přestanu bavit, protože už pro něj budu starej, možná právě to, že jsem mladej, ho na mě vzrušuje a až to přestane být aktuální, najde si zase někoho jiného... shit o důvod víc nic neslavit.
Maikey: "Jen si z tebe utahuju, tak se netvař tak zničeně, Brian tě miluje a milovat bude, ať už ti je 20 nebo 30 nebo 40..."
Brian mi asi nikdy neřekne, že mě miluje a na tu myšlenku už jsem si tak nějak zvykl, ale kdykoliv to někdo řekne za něj, je to skoro jako by to řekl on sám a nutí mě to k úsměvu.
Maikey: "Jestli s tebou nebude slavit Brian, můžeš slavit s námi... Ben má přeci jen taky narozeniny."
Vím, že má Ben narozeniny moc dobře a při představě, že pro něj Maikey udělá něco velkého mu celkem dost závidím, ale... já chodím s Brianem a musím jednoduše být rád za cokoliv, co si pro mě připraví... asi možná budu rád, pokud si na mě vůbec vzpomene. Ale to přeháním, Brian to prostě určitě ví.
J: "Děkuju, ale jsem v pohodě."
Měl jsem to štěstí, že ke mně Debb začala vysílat výhružné pohledy, takže jsem se zase vrátil zpátky k práci. Zbytek šichty byl fakt úděsný, zvlášť když mi hlavou kolovaly nechtěné myšlenky, ale ty naštěstí zmizely hned s příchodem domů k Brianovi... fakt mi stačí jediný pohled na něj a je mi milionkrát líp.
B: "Ahoj, Sunshine," poslal mi jeden úsměv od svého stolu, kde něco dělal na počítači.
J: "Copak děláš?" objal jsem ho zezadu.
B: "Něco do práce."
J: "Myslel jsem, že si od práce potřebuješ odpočinout."
B: "Však odpočinek brzo začne, proto všechno dělám rychle."
J: "Ah, tak."
Políbil jsem ho do vlasů a chtěl jsem ho nechat při práci, aby to mohl dodělat, jenže zrovna když jsem se otočil k odchodu, mě Brian zachytil za zápěstí a stáhl mě k sobě na klín...
B: "Na něco si zapomněl, Sunshine."
Usmál jsem se a hned na to mu dopřál, co si přál a já ostatně taky - dlouze jsem ho políbil, naše rty se doslova mazlily a zároveň vedly vášnivou válku. Chtěl jsem, aby si mě vzal na tom stole...
B: "Měl by ses jít připravit, ať můžeme vyrazit k Woodymu."
J: "Oh."
Upřímně jsem nečekal, že nám to Brian takhle utne kvůli Woodymu, ale zvedl jsem se z něj a zamířil jsem rovnou do sprchy. Nebudu lhát, myslel jsem, že neodolá a opět dorazí za mnou, ale když nepřišel ani po 10 minutách, vzdal jsem svoje čekání. S ručníkem kolem beder a s doznívajícími kapičkami vody na hrudi, jsem se vydal do ložnice, ze které jsem mohl vidět, že Brian je stále zažraný do počítače. Šel jsem proto ke skříni, abych si vybral něco na sebe a během toho na mě začala trochu doléhat nervozita nebo ne tak ani nervozita, ale spíš takový zvláštní pocit kolem žaludku, začínal jsem se bát té zatracené soboty...
B: "Už sis něco vybral?" zničehonic byl na mě zezadu nalepený.
J: "Vyděsil si mě," zasmál jsem se.
B: "Všiml jsem si... jsi nějaký zamyšlený... copak trápí tu tvojí blonďatou hlavinku?"
J: "Ale... jenom přemýšlím... nad víkendem."
B: "Copak, máš snad nějaké plány?"
Možná to neznamenalo to, co jsem si myslel a možná si ze mě jenom utahoval, ale v tu chvíli se mi tak sevřel žaludek a hrdlo zároveň, že se mi na vteřinu zatmělo před očima... znělo to totiž, jak když si vůbec neuvědomuje, co se bude dít.
Nevěděl jsem, zda mu to říct, protože jsem tak nějak doufal, že to prostě ví anebo, že si alespoň sám vzpomene, ale na druhou stranu tohle je Brian Kinney, ten potřebuje přeci jen v těhle věcech pomoct...
J: "Mám přeci..."
B: "Počkej chvíli," zarazil mě, když se mu najednou rozezvonil telefon.
Nevěděl jsem, jestli mi to dělá někdo schválně, konkrétně tedy Maikey, který jako správné Brianovo siamské dvojče zjišťoval, jestli jdeme k Woodymu, ale fakt jsem zatínal pěsti.
B: "Měli bychom zrychlit, kluci jsou bez nás asi ztracení," se smíchem se ztratil v koupelně.
Hádám, že mi asi nezbývalo nic jiného, než doufat, že ten slavný den nebude tak hrozný, jak se bojím už nějaký ten týden, co se moje narozeniny blíží. Já si fakt naivně začal myslet, že budou super, zvlášť když se ke mně Brian v poslední době choval tak úžasně, ale možná bych měl začít čelit té realitě, že buď si vůbec nevzpomene a ten den proběhne jako by se nic nedělo anebo na to nějakým způsobem přijde a udělá, co může, aby mi dal jasně najevo, že by se nemohl zajímat míň.
No comments:
Post a Comment