Christmas Surprise(10)

Tak tu máme poslední díl naší vánoční povídky. Zítra ještě vyjde jedna jednorázovka, která se jako poslední bude týkat svátků. Pak zase naběhneme na "normální" příběhy. V hlavě si pohrávám s dvěma nápady a nemůžu se rozhodnout, který napsat dřív, tak se uvidí Každopádně ať se vám poslední díl líbí

JUSTIN

varování: žádné

Snažil jsem se Brianova podivného chování si moc nevšímat a to i po tom, co se mu začaly potit a snad i trochu klepat ruce... bože oni se mu fakt klepou? Fajn, tak tohle je vážně divný. Ale asi má toho všeho tady už trochu nad hlavu... nesmysl, Brian je zvyklý na narvaný Babylon a zadní místnost, kde si to rozdává každý s každým nalepení na sebe... pravda tam si aspoň užije, ale tady se musí účastnit rodinné sešlosti, které nikdy nebyly zrovna pro něj a ještě k tomu o Vánocích, jež taky nejsou jeho nejoblíbenějším svátkem. Tohle zkrátka není Brian...

J: "Jsi v pohodě?"

B: "Neměl bych být, Sunshine?"

J: "To se ptám já tebe... jsi nějaký... nervózní."

B: "Já a nervózní? K tomu snad někdy došlo?"

J: "Právě, že ne, proto mi to tak teď přijde."

B: "Ujišťuji tě, že jsem úplně v pohodě."

Brian mě políbil a hned na to si šel nalít skleničku vína, kterou do sebe v podstatě hodil. Ten, jestli je v pohodě, tak já jsem Santa Claus.

Maikey: "Je mu něco?"

Emmett: "Taky jste si všimli toho, jak je Brian nervózní?"

Ted: "Takže jsem si nevšiml jen já?"

J: "Ne to fakt nevšiml... je hrozně divnej... ale mně řekl, že je všechno v pohodě."

Maikey: "A to mu máme jako věřit? V životě jsem ho takhle neviděl."

Tak jestli si toho všimli i kluci, tak to už vážně musí něco znamenat... nejsem paranoidní, já teď vidím věci úplně jasně... jen netuším, co za tím je. Ale jak znám Briana, tak vím, že když něco nechce řešit, tak to zkrátka nechce řešit.

J: "Debbie?"

Debbie: "Copak, Sluníčko?"

J: "Co je s Brianem?"

Debbie: "Co tím myslíš?"

J: "No já nevím... ale je nějakej divnej..."

Debbie: "To se ti jenom zdá... nezapomeň, že je to náš Brian Kinney, který raději tráví večery trochu jinak."

J: "To mě už taky napadlo, ale..."

Debbie: "Nestrachuj se zbytečně."

---

Fajn, tak co tohle, sakra, je?! Debbie je většinou ta, která mým pochybám ještě přidá, jelikož se mnou takovýhle věci hned rozebírá, protože okamžitě ví, že moje podezření ohledně Briana musí být pravdivé... ale teď mě prostě jen odbyla. Já tomu prostě přijdu na kloub!

J: "Debbie, já si myslím, že ty něco víš a..."

Nestihl jsem to dokončit, protože u nás najednou stál Brian s výrazem, pro který neznám definici. Koukal se na mě jako na svatý obrázek a následně se zeptal "Justine, pojedeš se mnou někam?"

J: "CO?"...Doslova jsem vykulil oči.

B: "Mám svou otázku zopakovat?"

J: "Ty chceš jít domů?"

B: "To jsem neřekl."

J: "Tak co...?"

Debbie: "Myslím, že bys měl jít, Sunshine."

Podíval jsem se na ní a ona se tak podivně usmívala. Hned na to jsem se podíval po ostatních, kteří tápali úplně stejně jako já. Sakra, řekne mi tady někdo, co se tu, do háje, děje?!

J: "Briane, začínám se bát, že si se zbláznil... a ty taky."

Debbie: "Proč já?!"

J: "No to mi řekni ty... jste divní... ani jeden se nechováte normálně."

B: "Justine, sklapneš už a dotáhneš ten svůj pěknej zadek do toho auta konečně?"

Zavřel mi hubu a to doslova. Následně jsem si sice ještě nějaké poznámky typu, že ho zabiju, pokud má v plánu nějakou šílenost, neodpustil, ale přeci jen jsem ten svůj pěknej zadek dotáhl do auta.

J: "Řekneš mi alespoň, kam jedeme?"

B: "Uvidíš."

Tak to je výborný, nejen, že se chová divně a v podstatě násilím mě nahnal do auta, on mi ani nechce říct, kam jedeme... taky mě může vést na mojí smrt, že?

Rozhodl jsem se však být trpělivý a počkat si na to, co se bude dít. Zjištění, že jsem si nechal u Debbie telefon, kterým bych si mohl zavolat pomoc, nebylo sice super, ale co už.

Jeli jsme už nějakou chvíli a začínal jsem být opravdu nedočkavý... pak mi ale ta cesta začínala být podezřele povědomá... byl jsem tu jen párkrát a naposled před dvěma roky, ale... jo byla to cesta k BRITINU.

J: "Briane, proč jedeme do BRITINU?"

B: "Koukám, že cestu si ještě pamatuješ."

J: "My už se stěhujeme dneska?"

B: "Víš, co se říká? Kdo je zvědavý, bude brzo starý."

Vzdal jsem to, bylo mi jasný, že Brian mi zkrátka neřekne, co má v plánu. A tak jsem se rozhodl místo toho šklebení a popichování, být natěšený. Něco ve mně začínalo mít pocit, že ať už si pro mě Brian připravil cokoliv, asi mě to opravdu šokuje... jen doufám, že v tom dobrém slova smyslu.

J: "Páni... je to tu pořád stejně krásný,"...Obdivoval jsem ten palác, když jsme konečně dorazili.

B: "Čekal si, že za dva roky zchátrá?"

J: "To jsem zrovna nemyslel, Briane. A už mi řekneš, co tu děláme?"

B: "Proč nevystoupíš a nejdeš to zjistit?"

Brian si skousl ret a hned na to se usmál. Najednou jsem měl pocit, že plánuje něco opravdu velkého a nervozita najednou pronikla i ke mně. Brian mi hned na to dal klíč a já se tak vydal dovnitř.

Bylo to tu pořád stejně obrovský... jasně, pochybuju, že se dají nějaký pokoje snad odebrat. Ale trošku jsem tu zkrátka bloudil. Brian mi byl v patách a neustále se mi smál. Něco mi říkalo, že bylo zkrátka na mě najít cokoliv, co tu nachystal... a pak jsem to našel a byl jsem naprosto v šoku. Uprostřed našeho obývacího pokoje stál ten největší vánoční stromek... ehm strom, tak úžasně ozdobený, že mi jednoduše spadla brada... ale bylo tu něco, co zaujalo mojí pozornost ještě mnohem víc... a tím byla malá krabička stojící přímo pod stromkem. Najednou jsem přesně věděl, co tohle všechno znamená...

J: "Briane?"

B: "Co kdyby sis šel pro svůj dárek?"

Rozbušilo se mi srdce a v krku jsem měl doslova knedlík, ale šel jsem si pro tu krabičku, o které jsem věděl přesně, co obsahuje, ale chtěl jsem to jednoduše vidět na vlastní oči... vzal jsem jí do ruky a pomalu ji otevřel... byly tam... naše svatební prsteny, které Brian podle všeho opravdu nikdy nevrátil.

Doslova jsem měl slzy v očích a jen na ně šokovaně zíral... nakonec jsem ale dokázal zvednout pohled k Brianovi, který tam stál celý nervózní, ale přes to s úsměvem...

J: "Briane, znamená to to, co si myslím, že to znamená?"

B: "Záleží na tom, jestli to tak chceš..."

J: "Myslím, že to budeš muset říct,"...Zasmál jsem se.

B: "Dobře... tak tedy Justine... Sunshine... můj princi... prokážeš mi tu čest a vezmeš si mě... konečně?"

Mlčel jsem, i když jsem přesně věděl, jak bude znít moje odpověď, ale chtěl jsem vidět ten malinkej strach v Brianových očích a netrvalo to moc dlouho, než tam byl...

J: "ANO!"...Zakřičel jsem nakonec.

B: "Bože, málem jsem dostal infarkt..."

Na nic už jsem nečekal a běžel jsem rovnou k němu. Doslova jsem mu skočil do náruče a začal ho líbat jako blázen a Brian mi polibky s láskou oplácel...

J: "Teda byl jsem přesvědčený, že mě jedeš zabít..."

B: "To byla možnost číslo dvě."

J: "Hele! A proč vůbec tady... mohl si mě požádat kdekoliv..."

B: "Jo, mohl... ale už jednou si mi tu řekl ANO... tak jsem došel k závěru, proč bys to neudělal znova?"

J: "Takže si sázel na jistotu?"

B: "Tak trochu."

J: "Víš, že tě šíleně miluju?"

Brian mě hned políbil a nezůstalo pouze u polibků. Naše královská postel zažila něco, co bude zažívat ještě hodně dlouho... do konce našich životů vlastně. Pak jsme jen leželi v objetí a užívali si to vědomí, že se vezmeme... protože teď už jsme byli oba připravení a nic nám v tom nemohlo zabránit.

Zničehonic se rozezněl Brianův telefon a hned jak to Brian zvedl, ozvala se velmi hlasitě Debbie "Tak co řekl?!" Já věděl, že v tom má taky prsty...

Christmas Surprise(9)

_{Všem Vám přeji Šťastný Nový rok!!!}

JUSTIN

varování: žádné

Vánoční den byl konečně tady... a pro mě hned začal pěkně tvrdě. Probudil jsem se totiž na zemi vedle pohovky, na kterou jsme se museli zmáčknout s Brianem, jelikož holky s dětmi si zabraly naší postel. A Brian se podle všeho nesmířil s tím malým prostorem, tak mě sprostě skopl dolů. Ale klid, Justine, jsou Vánoce... není důvod se nějak rozčilovat.

"Co děláš na zemi, ty cvoku?" ozval se náhle Brianův rozespalý hlas z pohovky. Co mu na to asi tak říct? Musel jsem se držet zuby nehty, abych ho neuškrtil. Má štěstí, že stejně jak je sexy, tak je i roztomilý... zvlášť s těmi rozcuchanými vlasy, které ho teď zdobí.

J: "Zkus hádat,"...Neodpustil jsem si ironii.

B: "Skopl jsem tě?"

J: "Páni, hned na první pokus si to uhodl."

Brian se začal smát jako pominutý... teda on si vážně koleduje! Nemohl jsem proto odolat a hned jsem na něj skočil a začal ho lechtat po žebrech. Svíjel a smál se jako smyslů zbavený. A já ostatně dělal to samé.

Gus: "Co to děláte?"...Oba jsme nadskočili, protože jsme ho absolutně nečekali.

B: "Gusiii!"

J: "Oh, my s tátou... táta zlobil, tak ho lechtám... chceš se přidat?"

B: "Co?"

Gus: "Jooo!"

Brian se nenadál a mordovali jsme ho s Gusem společně. V tu chvíli jsem si přál jednoho dne mít tu možnost s Brianem vychovávat naše vlastní dítě a zažívat přesně takovéhle okamžiky... ale všichni víme, jak pravděpodobné to je.

Melanie: "Vy jste se zbláznili."

Lindsay: "A naprosto."

Stály nad námi obě zívající a pravděpodobně s chutí nás všechny tři zabít. My si ovšem vyměnili pohledy, které říkaly to samé... holky najednou musely čelit třem chlapům, co je lechtali. Byli jsme jako jedna velká smějící se koule... nebo spíš jedna velká šťastná rodinka. Nakonec jsme se nenadáli a přidala se k nám i Jenny, ta sice sotva chodí, ale zvládala to obstojně.

Když přišlo odpoledne, všichni jsme se nastrojili a vydali se k Debbie, kde se všechno jako každoročně odehraje. Už jsem se těšil na pohledy všech, až uvidí, co za překvapení jim přivedeme...

---

Debbie: "No konečně! Už jsem... co? Co-co tu děláte?!"

Lindsay: "Jeho se ptej,"...Ukázala na mě.

Melanie: "Prakticky nás přepadl, hodil do auta a odvezl sem."

Gus: "Ahoj, babičko."

Debbie: "Gusi... Jenny... vy jste tak vyrostli,"...Hned je oba mačkala v náruči.

Maikey: "Jenny?!"...Celý rozjančený si jí ukradl pro sebe.

Po chvíli se začali sbíhat i všichni ostatní a s holkama i dětma se vítat. Byla to skoro jak scéna z nějakého rodinného filmu. Byla dost kouzelná. A ještě kouzelnější... nebo spíš šokující bylo, když mě Maikey začal objímat a děkovat mi.

B: "Tak to by stačilo,"...V podstatě nás od sebe odtrhl.

Maikey: "Neboj se, neukradnu ti ho... možná."

Brian, kdyby mohl, tak si mě nejradši nějak označuje. Ale co, já bych nezlobil... však jsem přesně na tohle čekal několik let. Nemůžu si proto teď stěžovat.

Všichni jsme si sedli, kde jsme mohli a užívali si společně večer. Bylo tak zatraceně dobré být zas pohromadě jako celá rodina. Nemůžu ani říct, jak hrozně mi přesně tohle chybí, a myslím, že nikdy chybět nepřestane. O to víc si ale teď musím vážit přesně takových chvil.

Povídali jsme si, vychutnávali si to skvělé cukroví, popíjeli svařené víno a poslouchali koledy, které Brian jako vždy musel nějak zkritizovat, ale neumím si představit, že bychom si zrovna dneska pouštěli hudbu určenou pro Babylon.

Řekl bych, že tohle vlastně byly tak nějak první Vánoce, které jsme s Brianem oslavovali jako oficiální pár, který ví, jak moc se miluje.

B: "Nad čím přemýšlíš, Sunshine?"

J: "Nad tím, jakej šťastlivec jsem."

Brian se pousmál a hned na to mě něžně políbil. A hned po polibku zašeptal "Myslím, že tím šťastlivcem jsem já." Kdo by to byl řekl, že Brian bude schopný jednoho dne říkat 'Miluju tě' i jinými slovy.

B: "Už jsem ti vůbec říkal, jak moc vděčnej ti jsem za to, že si je sem přivezl?"

J: "Hmm... říkal... ale myslím, že to dokážeš ukázat i jinak."

B: "Tady je ale někdo zlobivej kluk..."...Zasmál se.

J: "Možná... občas."

B: "Ale když na tom trváš,"...Začal rukou pomalu mířit k mému rozkroku.

J: "Briane!"

B: "Co? Chtěl si, abych ti poděkoval."

J: "Myslím, že oba víme, že jsem nemyslel hned a tady."

B: "Aaaah... no tak fajn... necháme si to na později."

Brian je prostě blázen, ale blázen, kterého ho miluju, vždycky jsem miloval a vždycky milovat budu. Jsem fakt rád, že jsem tenkrát vytrval a pronásledoval ho tak dlouho, dokud mi nepodlehl.

Debbie: "Tak já nachystám na stůl, abychom se na to konečně vrhli."

Všichni jsme souhlasili, kručení našich žaludků bylo zřetelně slyšet. A myslím, že jsme se už těšili na ty dárky nebo spíš asi hlavně děti... a Emmett, co tak koukám, taky.

Ben: "Máš to výborné, Debbie."

Hunter: "Jo, je to mňamka."

Debbie si libovala, zatímco jsme jí všichni chválili, ale taky bylo proč, měla to vážně výborné. A hned po večeři jsme se konečně přesunuli ke stromečku. Lindsay s Mel na chvíli odešli s dětmi nahoru, abychom nachystali dárky, a vzápětí jsme je začali rozbalovat.

Gus: "Jéééé!"...Rozplýval se nad lego stavebnicí, kterou jsme mu pořídili s Brianem.

Vlastně by se dalo říct, že takhle jsme asi reagovali všichni na všechny svoje dárky. Obdařili jsme se opravdu úžasnými věcmi... ale myslím, že největší dar pro nás byl ten, že jsme byli pohromadě.

Gus si mě hned přivlastnil a nutil mě s ním tu stavebnici stavět, ale vlastně mi to ani nevadilo... asi ve mně opravdu začínají růst nějaké mateřské... i když asi spíš otcovské pudy.

Něco ovšem po chvíli upoutalo mou pozornost a tím byli Debbie s Brianem, kteří spolu byli v kuchyni a něco si povídali... já vím, co je na tom divného, ale... měl jsem z toho ten dojem, jako tehdy v jídelně... a všichni víme, jak to dopadlo, prozradil jsem si svoje překvapení předčasně, ale... zkrátka jsem neodolal a šel jsem za nimi...

Debbie: "Dobře to dopadne, uvidíš."

J: "Co dobře dopadne?"

Oba se na sebe podívali a hned na to se podívali na mě... sakra, už zase nějaká tajemství? Anebo jsem prostě jen paranoidní blb, co opakuje znova tu samou chybu?

B: "Jenom jsem si stěžoval, že doufám, že ti stěhováci neponičí žádný kousek z mého kurevsky drahého italského nábytku."

Těžko říct, zda jsem mu věřil, Brian se lhaním živí, ale... řekl to tak přesvědčivě, že jsem mu zkrátka věřit musel. Navíc už jsem ho nechtěl osočovat ze žádného lhaní, to jsem si podělal už minule... jsem jen domýšlivý pitomec, co za vším trošku podezřelým, vidí něco víc.

Zbytek večera pokračoval v úžasné atmosféře, trochu jsme to okořenili, když jsme přeci jen koledy vyměnili za trochu rychlejší hudbu, na kterou jsme tancovali. S Brianem jsme se tiskli k sobě a neustále si vyměňovali zamilované pohledy... něco mi však na něm trošku nesedělo... přišel mi nějaký nervózní...

Christmas Surprise(8)

JUSTIN

varování: žádné

Tak nějak jsem tušil, že až se Brian vzbudí a nenajde mě vedle sebe, bude to pro něj šok, ale vyplížit se brzo ráno z postele tak, aby to nevěděl, byla jediná možnost. Nemohl jsem riskovat, že ze mě něco dostane... protože by dostal a to celkem snadno. Já a držení tajemství, to zrovna nejde dohromady. Nečekal jsem však, že mě bude už hodinu v kuse bombardovat telefonáty a textovkami, abych mu hned zavolal. Něco mi říká, že už se ptal všech ostatní, jestli mě neviděli a asi se nedočkal kladné odpovědi. Ach, jak mě těší, když vím, že se o mě strachuje... i když je to trochu zlomyslné, být to naopak, tak asi... ne asi, ale určitě šílím a chci ho zabít. Ale nedá se nic dělat, pokud chci, aby tohle překvapení vyšlo, musím to do poslední chvíle udržet v naprosté tajnosti. Přeci jen, je dost možné, že tohle auto, které mi Daph naštěstí půjčila, hned zase otočím a pojedu domů s prázdnou, ale s tím holt musím počítat, protože tohle je opravdu sázka na nejistotu.

Melanie: "Bože můj, Justine?! Miláčku, pojď se podívat, koho máme u dveří!"

Mel se na mě ihned vrhla a já jí objetí hned s láskou oplatil, tak hrozně rád jsem jí viděl. Vypadala naprosto úžasně. A hned na to přišla Lindsay, která vypadala stejně báječně...

Lindsay: "Justine, zlato?!"

J: "Tak hrozně rád vás vidím!"

Vítali jsme se snad pět minut, než jsme se konečně dokázali vzpamatovat. Neviděli jsme se rok, není divu, že jsme z toho byli tak odvaření... jsou zkrátka moje rodina.

Lindsay: "Pojď, posaď se, dáš si čaj nebo něco?"

J: "Kafe, pokud možno, ráno jsem si přivstal, tak jsem trochu grogy."

Lindsay: "Hned to bude."

J: "Kde jsou děti?"

Lindsay: "Ještě se peleší."

Melanie: "Kde se tu vůbec bereš?"

J: "Chtěl jsem vás vidět!"

Jasně, všichni víme, že důvod, proč tu jsem, asi bude mít trochu větší význam. Ale ano, opravdu jsem je chtěl vidět... kéž bych je mohl zase vídat jako za starých časů... kdy jsem se prostě jen sebral a do dvaceti minut okupoval jejich dům.

---

Lindsay: "Tady máš to kafe."

J: "Děkuju, Linds."

Lindsay: "A teď povídej... jak se máš, co děláš?"

Melanie: "Nech ho trochu nadechnout."

Lindsay: "Žádný takový, rok se nám neozval, mám právo ho podrobit křížovému výslechu."

J: "Eh... mám se dobře, vlastně přímo skvěle..."

Melanie: "Jo teď když si s panem úžasným opět v tom vašem skromném loftu... jak si tohle mohl vyměnit za New York?"

J: "Snadno, Mel, miluju Briana, víc, než cokoliv... v New Yorku to bylo skvělý, ale nebyl jsem tam šťastný..."

Lindsay: "Podle mě je to velmi romantické."

Melanie: "Ugh,"...Zašklebila se, ale já moc dobře vím, že mi to přeje.

J: "A co se týče toho skromného loftu... tak ten brzy s Brianem vyměním za ten největší palác na světě... po Vánocích se stěhujeme do BRITINU."

Lindsay: "Opravdu?!"

J: "Jo! Zjistil jsem to předevčírem... pořád to zpracovávám."

"Oh, omluvte mě," telefon mi zase začal vyzvánět jak na lesy a hned, jak jsem ho vzal do ruky, uviděl jsem jméno Briana. Jak moc jsem to chtěl zvednout a říct mu, že jsem v pohodě... ale já bych mu to hned vykecal, já se znám.

Melanie: "Ty to nezvedneš?"

J: "Ne, to je Brian."

Lindsay: "Myslela jsem, že jste v pohodě."

J: "Co? Jo! Jsme... jen... to, proč jsem tady, má tak trochu důvod..."

Melanie: "Tušila jsem to, jsi celkem čitelný..."

J: "Hmmm... což je důvod, proč Brianovi neberu hovory... on totiž neví, že jsem tady."

Lindsay: "CO?!"

J: "Kdyby to věděl, nebylo by to překvapení... a my spolu máme takovou domluvu... že si k letošním Vánocům věnujeme nějaké překvapení, on už mi to svoje dal... sice jsem ho z něj pomalu vymlátil, protož jsem blb, ale tím překvapením byl právě BRITIN... no a vy jste tím mým pro Briana... teda doufám,"...Skousl jsem si ret.

Obě na mě zíraly jako bych spadl z jahody na znak. Nedivil jsem se, být na jejich místě, asi koukám stejně. Ale rozhodně to zmenšovalo moji naději na to, že to vyjde podle mých představ.

Melanie: "Budeš nás muset trochu zasvětit, zlato."

J: "Dobře... to, že s námi letos nebudete na Vánoce, Briana dost vzalo... a nejen Briana, Maikey je taky v háji... a i všichni ostatní vás chtějí vidět... a já vím, říkaly jste, že jste časově vytížené a že se nechcete na poslední chvíli nikam vydávat, ale..."

Lindsay: "Justine...."

J: "Já vím, já vím... je to bláznivej nápad, Vánoce jsou zítra a nikdo z vás nemá sbalené věci, vím, že to je narychlo, ale... se vším pomůžu a můžeme skočit do auta, které mi Daph půjčila a večer být v Pitts."

Vzájemně si vyměnily pohledy, které nebyly moc pozitivní... a to mi rozhodně nedělalo radost. Je mi jasný, že jsem je tu nečekaně přepadl a chci po nich nadlidské výkony, ale... zkrátka je potřebuju. Brian potřebuje Guse, Maikey potřebuje Jenny... dá se říct, že tohle překvapení není jen pro Briana, ale pro všechny... myslím, že by to ve skutečnosti mohlo být to nejlepší vánoční překvapení.

Gus: "Strejdo, Justine!"

Najednou ke mně přiběhl celý rozespalý a vrhl se mi do náruče. Nemohl jsem uvěřit, že tak hrozně vyrostl a víc, než kdy dřív, byl věrnou kopií Briana.

J: "Kriste, ty jsi tak vyrostl."

Gus: "Co tu děláš? A kde je táta?"

J: "Táta je doma, ale hrozně rád by tě viděl,"...Podíval jsem se po holkách s prosíkem a nadějí v očích.

Gus: "Já ho chci taky vidět! Ale mamky říkají, že letos budeme doma."

J: "Možná, že když je začneš hodně moc prosit, tak si to rozmyslí..."

Věděl jsem, že mě buď zabijí anebo... zabijí. Ale Gus je vážně začal prosit, tak moc, že nakonec opravdu souhlasily. Ale něco mi říká, že za to nemohlo jen Gusovo žadonění nebo moje přemlouvání... řekl bych, že jim taky všichni moc chybíme.

Lindsay: "Jsi fakt blázen, Justine."

J: "Já vím... ale neříkej, že se na ostatní netěšíš?"

Jen se pousmála a to mi jako odpověď stačilo. Hned na to jsme se všichni sebrali a šli balit, holky mě zaúkolovaly věcmi pro Guse, při čemž jsem se s Gusem opravdu nasmál. Mel si pak ještě musela zaběhnout do práce, aby udělala, co bylo třeba a odpoledne jsme se konečně vydali do Pittsburghu.

Od Briana a už dokonce i od Debbie s mámou jsem měl snad miliardu zmeškaných hovorů. Díky bohu, že nahlášení pohřešované osoby se dělá až po nějakých 24 hodinách, jinak by můj obličej byl už asi ve zprávách.

J: "Připravte se, asi bude trochu křičet,"...Oznámil jsem, když jsme stáli před loftem.

Gus: "Prooč?"

J: "Noo, já..."

Lindsay: "Strejda zlobil, víš."

J: "Tak bych to úplně neřekl, ale... Brian to tak asi taky vidí... jen co ale uvidí vás, tak názor změní..."

Trošku jsem se začínal bát toho, že mě Brian možná vážně zabije, ale nakonec jsem odhodlaně otevřel dveře, holkám jsem řekl, ať jsou ještě chvíli schované... přeci jen překvapení je překvapení ne?

J: "Briane?"

Začínal jsem mít pocit, že tu není, bylo tu nějak moc velké ticho, ale najednou vylezl z ložnice s takovým pohledem, že jsem byl rád, že pohledy nedokážou zabíjet...

B: "Kde si, sakra, byl, ty pitomče?"

J: "Něco jsem zařizoval."

B: "A to si nemohl napsat nebo zvednout jeden z těch 30 hovorů?"

J: "Mohl, ale nechtěl jsem, aby si věděl, kde jsem..."

Brian se na mě podíval takovým způsobem, že jsem hned věděl, na co myslí. Ach jo, proč si pořád myslí, že kdykoliv nejsem s ním, jsem, kdo ví s kým?

J: "Myslím, že bude snazší ti to ukázat... už můžete!"

Brian vůbec nechápal, co se děje, vsadím se, že očekával partu tricků, ale když se následně Gusovým hláskem ozvalo radostné "Tatiii!" tak se Brianovi na tváři usídlila taková radost, jakou jsem dlouho neviděl.

Christmas Surprise(7)

JUSTIN

varování: 18+

"Myslíš to vážně?" pomalu jsem vřískal jako nějaká náctiletá puberťačka. Ale měl jsem šílenou radost. Ten palác, který jak Brian říkal, koupil pro svého prince, bylo místo, do kterého jsem se na první pohled zamiloval. Ničilo mě pak vědomí, že v něm nikdy nebudu žít, protože jsem se rozhodl následovat svůj sen. A měl jsem za to, že ho Brian zase prodal, sice jsme o tom spolu nikdy nemluvili, ale tak nějak jsem to předpokládal. Proč by si ho taky nechával? Měl být náš a já se ho tak trochu vzdal, Brian neměl důvod si ho nechávat. Ale vědomí, že přesně to udělal, je lepší, než cokoliv. A já si bláhově myslel, kdo ví co, osočil jsem Briana ze lhaní a on mi přitom jen připravoval to nejlepší vánoční překvapení na světě... které nemůžu nikdy trumfnout, už jen proto, že já pro něj ještě ani žádný nevymyslel.

B: "Nemyslel jsem snad někdy něco, co jsem řekl, vážně?"

J: "Nooo..."

B: "Kromě tohohle,"...Došlo mu, že narážím na to, jak nebyl vždy zcela upřímný ohledně svých citů ke mně.

J: "Takže to myslíš opravdu a zcela vážně?"

B: "Tak vážně, jak jen to jde... chci se tam sebou nastěhovat... chci tam s tebou žít... šukat jako králík... chci, aby byl BRITIN naším domovem, Justine."

Vždycky jsem toužil po tom, aby byl Brian schopný vyjadřovat, co cítí a co opravdu chce místo té jeho neustálé masky... ale nikdy jsem si nepředstavoval, jak se asi budu cítit, až to někdy udělá... a právě teď se cítím kurevsky úžasně!

J: "Já tě tak hrozně miluju, Brian Kinney,"...Vrhl jsem se mu kolem krku a začal ho vášnivě líbat.

B: "Já tebe taky... ty ničiteli překvapení."

J: "Promiň... a promiň, že jsem tě osočil ze lhaní."

B: "To si spolu ještě vyřídíme, neboj se..."

J: "Ehmmm,"...Umlčel jsem ho dalším polibkem, který mi milerád oplácel.

Hned na to jsme vyrazili domů a běželi jsme do sprchy, abychom se zahřáli a taky kvůli vy víte čemu. Prostě sprcha je naše oblíbený místo.

Následně jsme si lehli do postele a užívali si vzájemnou blízkost, já zaujal svojí oblíbenou polohu, kdy jsem měl přes jeho bok přehozenou ruku a nohu přes ty jeho, zatímco jsem měl hlavu položenou na jeho hrudi a poslouchal jeho srdce... srdce, které se tak moc snažil skrývat.

---

J: "Briane?"

B: "Hmm?"

J: "Proč sis vůbec BRITIN nechal?"

B: "Co?"

J: "Já jen... koupil si ho tenkrát kvůli mně... a když jsem odešel tak... neměl si důvod nechávat si ho, mohl si ho prodat..."

B: "Nikdy bych ho neprodal. I když jsem nevěděl, zda se někdy vrátíš, doufal jsem v to... a teď už jsi zpátky, není důvod, abychom ten palác nechávali dál opuštěný."

J: "Jo ten palác si zaslouží svého prince."

Brian se zasmál a hned na to mě překulil pod sebe. Laskal mě ve vlasech a tím svým uhrančivým pohledem koukal do mých očí... nikdy jsem si nemyslel, že v jeho pohledu uvidím tolik lásky.

J: "Jsem tak hrozně rád, že jsem se vrátil... New York byl úžasný, ale..."

B: "Ale?"

J: "Něco mu chybělo."

B: "A co?"

J: "TY."

Brian vsál svoje rty dovnitř, tak jak to umí jenom on a hned na to mě políbil. Líbal mě jako bych byl ze skla a dotýkal se mě tak něžně jen konečky prstů, že jsem myslel, že se slastí zblázním. Když mě líbal na krk, přivíral jsem víčka, bylo to tak příjemné. Z polibků následně vytvořil cestičku až k mému vzrušenému penisu. Pomalu ze mě stáhl boxerky a následně mě líbal na vnitřku mých stehen, při čemž stoupal výš a výš. Můj penis následně přejel jazykem od kořene až ke špičce, kterou vsál do úst. Prohnul jsem se v zádech jako luk a plně jsem se tomu oddal. Svíjel jsem se v našich modrých peřinách a užíval jsem si to, co se mnou Brian dělal. Cítil jsem, že už to dlouho nevydržím, Briana jsem doslova tahal za vlasy...

B: "Ještě ne, Sunshine,"...Vzhlédl ke mně a na chvíli se vším přestal... bože, on mě chtěl snad zabít!

Jakmile si byl jistý, že je můj orgasmus zažehnaný, započal zase všechno nanovo. Doslova jsem šílel. Dělal to pořád znova a znova... tak moc jsem se chtěl udělat, ale on těsně před tím pokaždé přestal.

J: "Bri, prosím..."...Zalapal jsem po dechu.

B: "O co prosíš? Chci to slyšet."

Skousl jsem si ret, nevím, jestli chtěl, abych se zbláznil, ale docela se mu to dařilo. "Ty víš, co chci," vydechl jsem těžce v naději, že to zabere.

B: "I s touhle odpovědí se spokojím."

Sebevědomě se pousmál a konečně mě nechal mít ten orgasmus, který jsem tak zatraceně potřeboval... doslova jsem explodoval. Brian se hned na to vrátil k mým rtům a políbil mě.

J: "To mučení ti jednou vrátím."

B: "Možná to bylo mučení, ale řekl bych, že s velmi příjemným koncem,"...Laškovně se usmál.

Bohužel s tím šlo jenom souhlasit, protože ten konec rozhodně stál za to. A věřím, že až tuhle taktiku jednou použiju na Briana bude i on šílet... ale ve výsledku bude velmi spokojený.

S Brianem jsme se následně oddali spánku, během kterého jsme se pevně objímali... jsem rozhodně rád, že Brian Kinney se konečně mazlí.

Ráno mě bohužel opět čekala Brianova polovina postele prázdná, ale dneska jsem byl odhodlaný se celý den usmívat, protože jsem zkrátka věděl, že mám toho nejlepšího chlapa na světě, se kterým budu bydlet v tom nejlepším paláci na světě.

Debbie: "Hmmm,"...Zkoumavě si mě prohlížela, jakmile jsem se posadil na bar.

J: "Co?"

Debbie: "Něco mi říká, že si měl dobrou noc."

J: "Úžasnou, Debbs, úžasnou."

Debbie: "To jsem ráda... s Brianem jste jak dvě hrdličky."

J: "Jo... a už konečně vím, co mi tajil, takže už můžeš být v klidu."

Debbie: "Víš?!"...Pomalu se zalkla.

J: "Jo! Vím o BRITINU."

Debbie: "O BRITINU?"

J: "Ano! Ale ty vypadáš, že naprosto tápeš..."

Debbie: "Ne netápu, všechno vím... jsem ráda, že už to taky víš."

Nevím proč, ale něco se mi na ní vůbec, ale vůbec nezdálo. Ale radši jsem to nechal být, protože všichni víme, jak to dopadlo naposledy, když jsem si něco domýšlel. Místo toho jsem se raději začal soustředit na vymýšlení vánočního překvapení pro Briana... a nakonec se opravdu stal zázrak a napadlo mě něco, co by mu mohlo udělat opravdu velkou radost.

Christmas Surprise(6)

JUSTIN

varování: žádné

Kdybych tušil, že nastane tohle trapné ticho, kdy se Maikey s Benem budou radši ládovat jídlem a dělat, že tam nejsou, zatímco si s Brianem budeme vyměňovat nic neříkající pohledy, asi bych tuhle konverzaci nechal až na doma. Vlastně tak jsem to i původně plánoval, ale... když chtěl Maikey vědět, jak na tom s Brianem jsme, všechno ve mně to zkrátka chtělo říct nahlas a vidět Brianův výraz, ze kterého jsem doufal, že vyčtu nějaké odpovědi, ale zatím jsem vyčetl leda tak to, že neví, co mi na to má říct.

Večeře proto dál pokračovala v tichém duchu, až dokud Maikey nezačal sklízet ze stolu a já se mu nabídl, že mu s tím pomůžu, ve skutečnosti jsem ale spíš doufal v nějakou radu nebo spíš názor, proč by to Brian dělal...

Maikey: "Jsi host, víš, že mi nemusíš pomáhat, že jo?"

J: "Já rád... a taky... teď bych s Brianem nemohl být sám u jednoho stolu."

Maikey: "Seš si jistej, že Brian chce prodat loft?"

J: "Volal mu jeho realitní agent a chtěl vědět, zda prohlídku loftu stihnou ještě před Vánoci."

Maikey: "Sakra. Proč by to dělal?"

J: "To kdybych věděl... a nechápu, proč mi to neřekl."

Maikey: "Možná ses ho měl zeptat... nejlíp v soukromí. Myslím, že si ho zaskočil."

J: "Určitě ne tolik jako mě ten telefonát."

Maikey: "Myslíš, že to dělá kvůli penězům?"

J: "Maikey, myslím, že oba víme, že to je hodně nepravděpodobný... Brian má peněz dost a rozhodně by se nikdy nevzdal loftu kvůli nim..."

Maikey: "To je pravda, ale je to fakt divný."

Jo, o tom mi povídej. Jedno je ale asi jistý, dokud si s Brianem nepromluvíme, tak si všechno můžu leda tak domýšlet. A to je něco, co dělám fakt nerad, protože to způsobuje akorát tak problémy.

S Maikeym jsme se vrátili zase zpátky k Brianovi a Benovi a nakonec jsme se všichni shodli, že by nebylo na škodu společně po dlouhé době zajít k Woodymu. S Brianem jsem ale celou cestu tam neprohodil ani slovo, zatímco s kluky živě diskutoval, začínalo mě to fakt vytáčet a deptat zároveň.

---

Maikey: "Bože, mám pocit, že jsem tu nebyl roky."

Ben: "Přitom je to jenom pár týdnů."

B: "Což jsou pro Maikeyho roky."

Maikey: "Spíš mi občas chybí, jak jsme sem všichni společně chodili... teď se sejít není nic snadného... Emmetta s Tedem taky skoro nevídáme."

B: "Tak Teda já vídám často... pořád stejný looser."

Maikey: "Briane!"

B: "Jen říkám, co vím."

Vím, že to nemyslel vážně, on jenom rád působí, že Teda nesnáší, i když všichni víme, že je to naopak... ale najednou mě hrozně vytáčelo, že se chová jako kretén.

J: "Pokud si nezapomněl, tak nebýt Teda, tak Kinnetic nefunguje tak, jak funguje... a v neposlední řadě je to tvůj dlouholetý kamarád."

Brian se na mě díval, jako bych snad odněkud spadl. Ale měl jsem v sobě jednoduše hromadu vzteku, Brian mi tajil něco tak zásadního a teď dělá radši, že tu ani nejsem, jen aby se mnou o tom nemusel mluvit a k tomu všemu se chová jako zmetek.

Emmett: "No neee, koho to tady máme... dneska je sraz, o kterém mě nikdo neinformoval?"

Maikey: "Emme! Akorát jsme mluvili o tom, že jsme se hrozně dlouho neviděli."

Nebýt Emmettova nečekaného příchodu, nejspíš by následovalo něco velmi nepříjemného, jak pro mě tak pro Briana. Ale místo toho jsme se raději soustředili na to, že jsme téměř v plném počtu jako za starých časů... a za nedlouho jsme byli opravdu všichni.

Ted: "Ani si nepamatuju, kdy naposledy jsme tu byli všichni pohromadě."

Maikey: "Nostalgie je mrcha."

Ben: "Měli bychom se zase víc sházet."

Jo to bych si přál i já, co jsem se vrátil domů, už nikdy nebylo nic jako dřív... dokonce ani Brian. Teda Brian je úžasnej, pokud mi teda netají zásadní věci a nechová se jako blb, ale... někdy si říkám, že to ani není on. Anebo je, jen jsem ho do teď neměl možnost takového poznat. Právě teď chci ale ze všeho nejvíc znát pravdu.

Kluci se nakonec shodli, že si jako za starých časů zahrají kulečník, tomu neodolal ani Brian, ať už to bylo proto, že se chtěl vyhnout konverzaci se mnou nebo proto, že chtěl strávit nějaký vzácný čas se svými kamarády, byl jsem rád, protože jsem potřeboval chvilku sám se sebou a svými myšlenkami, proto jsem zůstal na baru a vychutnával si svojí oblíbenou margaritu.

Kluk: "Ahoj."

Skoro jsem zapomněl, jak to v gay barech funguje a jak snadno tu narazíte na někoho, kdo vás chce dostat do postele... chtěl jsem ho hned odpálkovat, ale přeci jen... jsem v tom viděl příležitost... a k sexu to opravdu nebylo.

Kluk: "Můžu ti koupit další skleničku?"

J: "Rozhodně neodmítnu."

Zatímco se ten opravdu sexy kluk staral o moje pití, neodolal jsem a podíval jsem se ke kulečníku a... když jsem uviděl, jak se na mě Brian dívá, jako bych mu snad právě točil kudlou v zádech, věděl jsem, že tohle mu dělat nemůžu... byl to sice pokus o pomstu, dost chabou pomstu, ale nestojí mi to za to.

J: "Díky za to pití, ale budeš mě muset omluvit."

Bylo vidět, že jsem ho dost zaskočil, myslím, že všichni víme, co si od toho sliboval, ale bylo mi to jedno. Já se chci s Brianem usmířit nebo spíš vyřešit náš problém, který ani nevím, co znamená, a ne to zhoršovat ještě tím, že ho budu nutit žárlit.

B: "Copak? Nechal sis ho utéct?"

J: "Neměl jsem jednoduše zájem."

B: "Hmmm,"...Snažil se tvářit, že ho to nezajímá, ale já už dávno vím, že nesnese, když se v mojí blízkosti nachází jinej chlap, než on sám.

J: "Půjdeme domů?"

B: "Noc je ještě mladá."

J: "Noc možná mladá je, ale myslím, že my dva jsme už dost staří na to, abychom si promluvili jako normální lidi."

Začínal jsem se bát, že mě pošle do háje, ale nakonec udělal přesný opak. Tak jsme se rozloučili s kluky s příslibem, že se brzo zase sejdeme a následně jsme se vydali do auta. Ale nikam jsme nejeli, jen jsme seděli a oba čekali na to, až ten druhý začne mluvit a nakonec to byl překvapivě Brian...

B: "Jak jsi to zjistil?"

J: "Tvůj realitní agent nechal zprávu, zda tu prohlídku loftu můžete udělat ještě před Vánoci..."

B: "Sakra, říkal jsem mu, ať mi volá na mobil."

J: "Jsem rád, že to neudělal, protože teď aspoň vím, že mi lžeš..."

B: "Justine, já ti nelžu, myslím, že víš moc dobře, že jsem k tobě byl odjakživa o všem upřímný..."

J: "To ano, ale tohle si mi neřekl."

B: "Řekl bych ti to, až by byla vhodná chvíle."

J: "A to by byla jaká?"

B: "Zkus hádat."

Koukal jsem na něj jako na cvoka, protože jsem vážně netušil, co se mi snaží říct. Buď jsem opravdu blbej anebo Brian nemá ty nejlepší vyjadřovací schopnosti.

B: "Ach jo... jde o to vánoční překvapení, jasný?!"

J: "To si mě chtěl jako překvapit tím, že bychom se šli zabydlet pod most?"

B: "Hádám, že to budu muset prostě říct, protože někdo je holt nedočkavej... chci, abychom se spolu nastěhovali do BRITINU."

Otevřel jsem pusu naprázdno a nevěděl jsem, jak na to reagovat. Byl jsem doslova v šoku. Já myslel... myslel jsem, že BRITIN už je dávno v čudu... vím, že ho Brian tenkrát koupil, aby mi dokázal, jak moc mě vlastně miluje, ale myslel jsem, že když jsem nakonec odešel, že ho zase prodal, ale... on si ho nechal!

Christmas Surprise(5)

JUSTIN

varování: 18+

Snažil jsem se dát dohromady a vstřebat to, co jsem slyšel, ale nešlo to... ani za boha. Protože, jestli je tohle pravda, tak... tak vážně nevím. Proč by to Brian dělal, proboha?! Pokud jsem do teď měl o Brianovi nějaké pochyby a dojem, že mi něco tají, tak právě teď jsem o tom byl přesvědčený a víc, než předtím se bojím, že to není vůbec nic dobrého. Nemůže být, Brian by totiž nikdy neudělal to, co se chystá udělat, bez pořádného a hlavně špatného důvodu... a já mám nápadů na špatné důvody teď v hlavě mraky. Jestli mi Brian chystal nějaké vánoční překvapení, tak se teď už ani nemusí snažit, protože tohle už nemůže nic trumfnout.

Nebyl jsem schopný ani dokončit ten úklid, vím, že bych se měl připravovat na tu večeři, ale ani do toho jsem se zrovna dvakrát nehrnul. Za chvíli měl dorazit Brian a já... já nevěděl, co dělat. Chtěl jsem se ho na to zeptat, ale bál jsem se... odpovědi nejspíš. Ale teď už bylo nejspíš pozdě na to něco vymýšlet, protože jsem uslyšel, že výtah zastavil v našem patře a za nedlouho se otevřely kovové dveře, ve kterých se objevil Brian... zatraceně krásný jako vždycky.

B: "Hello, Sunshine,"...Usmál se na mě ode dveří, srdce se mi málem roztálo.

Usmál jsem se nazpátek, ač mě tížilo to, co jsem věděl, nemohl jsem si jednoduše pomoct... je možné milovat někoho tak šíleně, že jste ochotní přehlížet do očí bijící věci, které se nezdají být ani trochu dobré?

B: "Ty ještě nejsi připravený?"...Přišel až k pohovce a zezadu mě objal kolem ramen.

J: "Já... ehm... za chvíli se na to vrhnu, jen jsem se zamyslel."

B: "A jéje, myšlení je..."

J: "Nebezpečné, já vím."

B: "Dokončování mých vět?"

J: "Já vím, miluješ to."

B: "A hrozně,"...Zakroutil očima.

Možná se malá, vlastně asi větší část mě na něj zlobila za to, že mi tají něco tak vážného, ale právě teď jsem na to nechtěl myslet, právě teď jsem chtěl konečně políbit ty jeho rty. Přetočil jsem se a začal jsem ho líbat, zatímco jsem ho objímal kolem krku, on kolem mého pasu pevně ovinul své mužné paže.

---

B: "Měl... bych... se... vysprchovat."

J: "Ehmm,"...Líbal jsem ho dál.

B: "Ale nebude mi vadit tvá společnost,"...Laškovně se usmál, přesně to na něm miluju.

Brian mě vzal za ruku a vytáhl mě z pohovky. Opět mě začal líbat a cestou do koupelny mě pomalu svlékal a já na oplátku jeho. Líbal mě na krk a já slastí přivíral víčka, zatímco jsem bojoval s jeho páskem. Už přes kalhoty jsem mohl cítit, jak je tvrdý. Netrvalo dlouho a byli jsme ve sprše, Brian nastavil ideální teplotu vody a hned se zase věnoval mně. Připadal jsem si jako z porcelánu, alespoň tak se mnou zacházel. Nevynechal jediný kousek mojí kůže, používal rty, jazyk, dlaně. Vzdychal jsem tak hlasitě.

B: "Otoč se."

Miluju, když mi v sexu diktuje a všichni víme, že on miluje, když může být ten dominantní. Proto jsem ho s radostí poslechl, už jsem ho zkrátka chtěl cítit v sobě. Brian mě chytil za boky a vášnivě mě líbal na šíji, bylo to tak příjemné. Pak pokračoval na lopatky. Po chvilce začal jazykem vytvářet cestičku po mé páteři, projel mnou nával horka. Políbil jednu moji půlku a hned na to druhou. Mravenčilo mi v konečkách prstů, které se mi slastí kroutily, kousal jsem se do rtu, div mi netekla krev. A pak jsem ucítil jeho jazyk, na chvilku se mi zatemnilo před očima. Hrál si se mnou takovým způsobem, že jsem měl problém chytit dech. Rukama jsem se zapíral o stěnu sprcháče a tvář jsem měl na ni taky natisknutou.

J: "Bri,"...Zasténal jsem, cítil jsem, že se každou chvíli udělám.

B: "Vydrž,"...Zase si stoupl a zvrátil si k sobě mojí hlavu, aby mě políbil.

Hned na to si vzal kondom a pronikl do mě. Přirážel a líbal mě na záda, do vlasů, na krk, zkrátka všude. Chytil jsem svůj penis do ruky a začal jsem se třít. Po chvilce jsem ucítil tlak Brianova orgasmu a za pár vteřin následoval i ten můj.

S Brianem jsme to vydýchali a následně jsme se vzájemně osušili a vydali se do ložnice. Brian si začal přehrabovat šatník, ale já jen seděl na posteli a obdivoval jeho nahou postavu... Brian je jeden z těch lidí, kteří jednoduše stárnou do krásy... ačkoliv jsem si jistý, to stárnou bych si mohl odpustit.

B: "Budeš celý večer obdivovat můj zadek nebo se začneš i připravovat?"

J: "No co, kouknout se snad můžu."

B: "To můžeš, ale ačkoliv bych i já radši obdivoval tvůj zadek, budeme sebou muset hnout, je půl sedmý."

J: "Sakra,"...Zděsil jsem se, hodiny jsem do teď vůbec nevnímal.

Vlastně jsem do teď nevnímal spoustu věcí, ale najednou jsem se pomalu začínal rozpomínat na ten tajemný hovor. Hovor, ze kterého se mi stáhl žaludek, protože se děsím toho, co vlastně znamená.

Věděl jsem ale, že teď to rozebírat nemůžu, tak jsem na sebe hodil první dobře vypadající oblečení, za které mě Brian pochválil a do ucha mi zašeptal, jak už se těší na to, až ho ze mě večer sundá. Hned na to jsme nasedli do auta a vydali se do Maikeyho a Benova domu.

Ben: "Ahoj!"

Teda... ehm... vypadá... vypadá fakt dobře. A já nejsem jediný, kdo si toho všiml, s Brianem nám prakticky tekla slina po bradě.

Ben: "Jdete dál nebo...?"...Byl z nás značně v rozpacích.

J: "Moc rádi,"...Šťouchl jsem do Briana, aby se vzpamatoval.

B: "Jasně, profesore... kde máš ženu?"

Ben: "Maikey zajišťuje, že se naše večeře nespálí."

B: "Tys ho nechal v kuchyni samotnýho?"

Ben: "Udělal jsem pro jednou výjimku."

B: "Tak snad budeme mít, co jíst."

Maikey: "Já to slyšel!"...Objevil se u nás s úsměvem.

B: "Ahoj, Mikey."

Maikey: "Briane!"

Hned se objali a bylo to, jako by se viděli po sto letech... teda je pravda, že se neviděli dlouho a všichni víme, jak to mezi sebou mají, takže asi bylo pochopitelné, že tohle jejich malé shledání bylo trošku dojemné... s Benem jsme si jistě oba připadali navíc.

J: "Teda pěkně jste si to tady udělali,"...Obdivoval jsem jejich výzdobu.

Maikey: "No jo... Vánoce, oba je milujeme."

J: "Já loft taky vyzdobil, ale..."

Ben: "Eh, promiňte, musím to jít vyndat nebo se to spálí,"...Reagoval na zvuk trouby oznamující, že je to hotové.

Ani jsme se nenadáli a ta skvěle vypadající a vonící večeře byla na stole. S opravdu velkou chutí jsem se do toho pustil, Brian měl sice poznámky, že to bude muset vypotit v tělocvičně, ale i on se na to vrhnul. Během večeře jsme velmi živě diskutovali, bylo to skoro jako bych se neviděli roky... no v mém případě skoro dva, od mého návratu jsme neměli moc času k tomu dohnat ztracený čas.

Maikey: "A co vy dva vůbec? Jak jste na tom?"

B: "Co s námi?"

Maikey: "Jo, ptám se toho pravého... tak zkusíme Justina, ten mi snad dá nějakou smysluplnější odpověď..."

Maikey obrátil svou pozornost ke mně a i když bych měl vědět, co mu na to odpovědět, tak najednou se ve mně probudila ta část, která najednou vůbec nevěděla, co si o vztahu s Brianem myslet po tom, co teď vím něco tak šílenýho jako to, že...

J: "Brian prodává loft a neřekl mi o tom, takže... těžko říct, jak jsme na tom."

Pozvedl jsem svojí skleničku vína a napil jsem se, na což jsem k Brianovi vyslal jeden ironický, ale za to zářivý úsměv. A Brian se na mě jen šokovaně koukal a nevěděl, co říct. No Maikeyho s Benem rozhodně čeká jeden velmi zábavný večer.

Christmas Surprise(4)

JUSTIN

varování: žádné

Probudil jsem se s úsměvem na rtech, s Brianem jsme zažili úžasný večer... ehm, spíš noc. Ani nevím, kolikrát jsme... no jedno je jisté, bylo to prostě FANTASTICKÝ. Co mi bohužel na úsměvu ubralo, bylo to, že byl Brian už pryč. Na nočním stolku jsem ovšem zahlídl papírek, hned jsem ho vzal do ruky a četl "Dobré ráno, Sunshine... děkuji za krásnou noc. PS. Doufám, že si dnes večer dokážeš na té večeři sednout."

Musel jsem se začít smát, je pravda, že jsme to možná trochu přehnali a možná, že s tím sezením budu mít trochu problémy, ale nevadí... stálo mi to za to. Hned na to jsem se vyhrabal z té pekelně pohodlné postele, která mi v NY tak chyběla a vydal jsem se do sprchy, kde jsem se snažil vymyslet plány na dnešní den. Možná by bylo na čase najít si nějakou práci, pomyslel jsem si. Brian sice říká, že to nespěchá, že má peněz, že nás to uživí oba a i já na tom nejsem po New Yorku taky špatně, ale... navždy si válet šunky taky nemůžu.

Nakonec jsem došel k závěru, že dojdu na nějaké nákupy, tentokrát to naštěstí nebyly vánoční, jen nebylo na škodu trochu naplnit lednici. V obchodu se ukázalo, že stále stojím za hřích, ne jeden se na mě podíval a nakonec mi jeden opravdu sexy chtěl strčit číslo, ale... já jsem zadaný, je mi líto, chlapci. Když jsem se vrátil domů, došel jsem k závěru, že by nebylo špatné konečně zabalit dárky a byla to fuška, koupil jsem toho snad tunu a bolela mě z toho balení záda, nakonec jsem ale i to úspěšně zvládl. A potom jsem se vrhl na nějaký pořádný vánoční úklid... než jsem to však stihl dokončit, uvědomil jsem si, že jsem na tu dnešní večeři nic klukům nekoupil, alespoň lahev vína by se hodila, už jenom ze slušnosti. Proto jsem se zase oblékl a vyrazil jsem koupit to nejlepší víno, jaké jen šlo. Cestou zpátky domů jsem opět zakotvil v jídelně.

J: "Klid, Debbie, nejdu vyzvídat, vím, že z tebe nic nedostanu,"...Uklidňoval jsem ji, když jsem uviděl její nervózní výraz. Sakra, od kdy ona bývá nervózní? To, co Brian tají či plánuje, musí být fakt velký.

Debbie: "Nevím, o čem to mluvíš. A co bys rád?"

J: "Asi jenom kafe."

Debbie: "K jídlu nic?"

J: "Ne, nemám hlad a šetřím si místo na večer."

Debbie: "Copak s Brianem máte plány?"

J: "Tak nějak, Maikey s Benem nás pozvali na večeři."

Debbie: "Nepovídej... a Brian souhlasil jo?"

J: "Ač je to divné, tak ano... Maikey mu asi chybí natolik, že to přetrpí."

Debbie mi na to nic neřekla a to je poprvé, ona má odpověď vždycky na všechno. Místo toho mi raději nalila to kafe, které jsem fakt potřeboval... ono když noc strávíte neustálým sexem, tak pak máte trochu problém mít nějakou energii.

J: "Vím, že jsem říkal, že nebudu vyzvídat, ale..."

Debbie: "Tak nevyzvídej!"

J: "Takže přeci jenom něco víš!"

Debbie: "Justine!"

J: "Já jen... není to nic špatnýho... jen to mi řekni, prosím?"

---

Musel jsem vypadat asi dost zoufale, protože i přes to, jak na ni bylo vidět, že zápasí sama se sebou, nakonec řeklo alespoň jedno slůvko, které mě dokázalo celkem uklidnit "Není."

Zkrátka jsem musel věřit tomu, že to tak je, že se nemám čeho bát.

Debbie: "Dneska jsem volala s Lindsay, víš, že letos na Vánoce nepřijedou?

J: "Co?"

Debbie: "Mel toho má v práci hodně, vůbec nic nestíhají a nechtějí děti tahat na poslední chvíli až sem..."

J: "To Briana zničí... Guse skoro nevídá už takhle..."

Debbie: "Já vím, ani holky nejsou nadšené, ale mají toho zkrátka hodně... Michael bude taky zuřit."

Tohle mi opravdu pocuchalo náladu... nejen Brian a všichni ostatní, ale i já jsem se těšil na to, až je uvidím... zrovna je jsem viděl nejmíň, vlastně pouze jednou, když jsem měl v Kanadě výstavu a oni přišli... proto jsem se těšil, že tu na Vánoce budou a vím, že Briana to porazí a stejně tak Maikeyho kvůli Jenny. Nedivil bych se, že se na nějakou večeři oba vybodnou.

J: "Tohle je fakt v háji."

Debbie: "Jo, já vím... ale slíbila mi, že přijedou, co nejdřív to půjde."

Za to jsem byl rád, ale Vánoce jsou Vánoce, ty jsou jen jednou za rok a celá rodina by měla být zkrátka pospolu. Jenže s tím asi nic nenaděláme.

Ted: "Ahoj, vespolek."

Debbie: "Teda ty vypadáš."

J: "Co se ti stalo?"

Ted: "Tvůj přítel se stal... divím se, že mě vůbec na ten oběd pustil."

J: "Počkat, co je s Brianem?"

Ted: "To mi řekni ty... ráno přišel s úsměvem od ucha k uchu, pak mu zavolala Linday a..."

J: "Sakra, on už to ví."

Ted: "Co ví?"

J: "Holky, ony letos nepřijedou na Vánoce, takže ani Gus..."

Ted: "A do háje, tak tím se to vysvětluje... skoro jsem dal výpověď."

Ted to podal tak, že by se člověk i smál, ale řekl bych, že k smíchu to moc nebylo. Vím, jak moc Brian miluje Guse a je vděčný za každou chvíli, co s ním může strávit, proto věřím, že je mu teď hrozně.

Pro jistotu jsem zavolal Maikeymu, abych se ujistil, že s nějakou večeří mám vůbec počítat. Byl skleslý přesně, jak jsem předpokládal, ale ujistil mě, že se nic nemění a že nás chce stejně vidět. Byl jsem rád, ale nevěděl jsem, jak se k tomu bude stavit Brian.

Proto jsem se nakonec rozhodl vrátit do Kinneticu s Tedem, chtěl jsem se zkrátka ujistit, že je Brian v pohodě, teda věděl jsem, že není, ale chtěl jsem tam pro něj být.

J: "Ahoj."

B: "Justine... co ty... co ty tady děláš?"

J: "Jen jsem šel kolem."

B: "Áááha,"...Nevěřil mi ani nos mezi očima.

J: "Slyšel jsem, co se stalo... že holky nepřijedou."

B: "Nech mě hádat, pan Schmidt?"

J: "Vlastně Debbie a Ted potom taky... Mrzí mě to, vím, jak ses na něj těšil."

Brian mi na to nic neřekl, myslím, že tohle pro něj bylo už dost těžký tak jako tak, ještě, aby o tom musel mluvit se mnou. Šel jsem proto radši rovnou k němu a sedl si mu na klín.

B: "Koukám, že sedět můžeš,"...Klasický Brian, i v nejhorších chvílích nezapomíná na ironii, sarkasmus a ty jeho vtípky.

J: "Jo, zvládám to,"...Prohrábl jsem se mu ve vlasech.

B: "Takhle ale ve svých zaměstnancích asi nebudu vzbuzovat moc velkou autoritu."

J: "Nevadí,"...Políbil jsem ho.

B: "Pravda, ať si trhnou,"...Usmál se, za což jsem byl opravdu rád.

J: "Chtěl jsem se zeptat... jak to vidíš s tím dnešním večerem?"

B: "Sakra, ta večeře... vypadlo mi to z hlavy..."

J: "Pochopím, když nebudeš chtít jít... Maikey je taky skleslej kvůli Jenny... ale i tak nás chce vidět... takže vážně záleží na tobě."

B: "Půjdeme, aspoň přijdu na jiné myšlenky."

Brian si dal asi za úkol mě začít udivovat, protože se mu to opět podařilo... byl jsem přesvědčený, že mě pošle do háje. Ale fakt jsem byl rád, že to neudělal. Proto jsem ho ještě jednou políbil, skoro jako poděkování a následně jsem se s ním rozloučil.

Doma jsem se nakonec pustil znovu do toho úklidu, když v tom začala vyzvánět pevná linka, řekl jsem si, že to nechám spadnout do záznamníku a v momentě, co jsem uslyšel to, co jsem uslyšel, se mi zastavilo srdce...

Christmas Surprise(3)

JUSTIN

varování: 18+

Chvíli jsem ještě oxidoval v jídelně v naději, že z Debbie něco dostanu, jenže od chvíle, co přinesla Emmettovi objednávku, se mi vyhýbala jako čert kříži. Nevím, zda si myslí, že jsem tak blbej, že nepoznám, že mi něco tají, když se chová takhle, ale to opravdu nejsem. Zdá se však, že čekat na zázrak, nemá cenu. Proto jsem se rozloučil s Emmettem, který mě dnes taky pěkně zaskočil tím, že Briana viděl venku v jeho pracovní době, a následně jsem se jen tak procházel a přemýšlel.

Jasně, napadlo mě, že to má třeba i co dělat s tím naším vánočním překvapením, ale... nezdálo se mi to zkrátka. Ne, že bych Briana nějak podceňoval, ale pochybuju, že by tak rychle něco vymyslel a že by ještě k tomu na tom tak urputně pracoval a domlouval se kvůli tomu s Debbie... je to Brian, pro Krista! Za tím zkrátka bude něco jiného a celkem se bojím toho, co přesně.

Ani nevím jak, ale najednou jsem procházel kolem Maikeyho krámku, nemluvil jsem s ním už pár týdnů, vlastně za tu dobu, co jsem zpátky, jsme spolu mluvili jen párkrát malou chvíli... a co vím, tak mezi ním a Brianem už to taky není to, co dřív... teda pořád jsou nejlepší přátelé, jen už každý se svým životem.

J: "Ahoj, Maikey."

Maikey: "Justine! Co ty tady?"

J: "Šel jsem kolem, tak jsem si řekl, že pozdravím."

Maikey: "To jsem rád... už je to chvíli... nějak na sebe nemáme štěstí."

J: "Jo,"...Povzdechl jsem si.

Kdo by to byl řekl, že někdy budu skleslý z toho, že se s Maikeym už tolik nebavíme. Ale asi jsem si jen v New Yorku uvědomil, kolik toho pro mě všichni znamenají... dokonce i Maikey.

Maikey: "Jak se má Brian?"

J: "Oh... já ani nevím... nebo má se dobře, jen..."

Maikey: "Zase problémy v ráji?"...Nadzdvihl obočí.

J: "Ne to ne, od chvíle, co jsem se vrátil, je všechno skvělý... někdy mám i pocit, že možná je takový jen proto, že si myslí, že mě to udělá šťastným... ale myslím, že i on je opravdu šťastný..."

Maikey: "Tak v čem je háček?"

J: "V ničem... já jen... bojím se, že se něco děje a nevím co."

Maikey: "Budeš mě muset trochu zasvětit."

J: "Asi mi něco tají... a spolčil se s tvojí mámou."

Maikey: "Nejsi jen paranoidní?"

J: "Možná... pravděpodobně... ale ta nejistota je hrozná... napadají mě nejhorší scénáře."

Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím bláznivěji jsem si připadal... Brian pravděpodobně opravdu jen plánuje nějaké to překvapení a já z toho dělám zbytečně halo... je ale možné, že mě asi jen děsí, co to překvapení bude zahrnovat... protože v případě Briana to může být opravdu cokoliv.

---

Maikey: "Rád bych pomohl, ale... S Brianem spolu už taky nejsme moc v kontaktu... vlastně si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem s ním byl na skleničce."

J: "Vsadím se, že i on by tě rád viděl."

Maikey: "Jo, času ale moc není... ale mám nápad... co kdybyste zítra přišli ke mně a Benovi na večeři... takovou předvánoční?"

Trošku jsem se zakřenil, ne snad proto, že bych s nimi nechtěl povečeřet, ale proto, že vím, jaká bude Brianova reakce na večeři dvou párů... ale co, za zkoušku nic nedám.

Maikey: "Nech mě hádat, přemýšlíš, jak to oznámíš Brianovi."

J: "Heh, tak trochu... ale já to zařídím... je mi jasný, že by radši udělal setkání v Babylonu, ale... přijdeme."

Maikey: "Tak se budeme těšit."

Najednou jsme s Maikeym začínali probírat Rage a vzpomínali jsme na doby, kdy jsme tím prakticky žili, oběma nám to chybělo... bylo to něco, co nás naplňovalo a spojovalo, tehdy jsme si byli blízcí, tedy na nás dva a myslím, že i to nám oběma chybělo... ne vždy jsme se snesli, ale když šlo o Rage, byli jsme opravdu naladěni na stejnou vlnu.

Ani jsem si v tom neuvědomil, kolik času už uběhlo, až když jsem na hodinkách uviděl, že je půl deváté, zhrozil jsem se. Brian už musel být dávno doma a já mu slíbil, že tam budu... S Maikeym jsem se proto rychle rozloučil, domluvil se, že zítra v 7 u nich budeme a vyrazil jsem domů.

B: "Návrat ztraceného chlapce,"...Ozval se z kuchyně.

J: "Promiň, zdržel jsem se."

B: "Jakej byl?"

Brian a žárlení? To snad ne! Tedy, pamatuji si na doby, kdy jsme si rádi vyprávěli o našich známostech a následně si to i ukazovali, ale tentokrát se mi jeho otázka nezdála ani trochu zvědavá tímto směrem.

J: "Takové zdržení jsem neměl na mysli... byl jsem za Maikeym v krámku."

B: "Oh... Novotny,"...Na jednu stranu se na jeho tváři usídlila úleva... na tu druhou ale....

J: "Chtěl by tě vidět... vlastně nás pozval k nim na večeři zítra."

Brian se zarazil v pohybu zády ke mně, už jsem počítal s tím, že každou chvíli spustí, že na něco takového můžu rovnou zapomenout, místo toho se ale najednou otočil se slovy "Jo, měli bychom jít."

J: "Vážně?"...Zadivil jsem se.

B: "Jasně, dlouho jsme je neviděli..."

J: "To neviděli, ale myslel jsem, že by ses nerad účastnil večeře dvou párů... to je přeci spíš pro heterosexuály."

B: "Myslím, že to přežiju."

Tak fajn... na tohohle Briana si asi budu muset ještě zvyknout. Pamatuji si na doby, kdy jsem slovo pár nemohl vyslovit v jeho blízkosti natož v souvislosti s námi... teď mi to ani trochu nevyvracel a ještě k tomu se chce dobrovolně zúčastnit trapné atrapy na heterosexuály v podobě večeře na způsob dvojitého rande.

J: "Někdy mě vážně překvapujete, pane Kinney."

B: "To já rád,"...Šel až ke mně a ovinul kolem mě své ruce. Já ho objal kolem krku. Jen jsme si hleděli do očí... bože, je tak krásný.

Už jsem to jednoduše nevydržel a políbil jsem ty jeho velké rty. Možná jsem chtěl ještě před chvílí vyzvídat, ale právě teď mi bylo všechno úplně jedno... chtěl jsem jen jeho.

Začal jsem mu rozepínat košili, líbat ho na krk, následně i na jeho mužný hrudník. Laskal jsem mu bradavky, byly tak tvrdé. Brian si to užíval... hlasitě. Hned na to jsem ho vášnivě líbal na břicho a u lemu jeho kalhot. Vzápětí jsem začal zápasit s jeho páskem. Rozepl jsem zip a zajel jsem rukou do jeho kalhot... k mému štěstí byl naostro. Hned jsem ho začal třít, blahem zakláněl hlavu, vzdychal jako o život. Po chvíli jsem si klekl a pomalu mu kalhoty stáhl až ke kotníkům. Vzal jsem ho do pusy, Brian zakřičel mé jméno... jak dobře se to poslouchalo. Byl opravdu tvrdý, cítil jsem, jak mu penis pulzoval. Do toho si hrál s mými vlasy, přesně, jak to miluje... a já taky.

Najednou mě za ruce vytáhl k sobě a drtil mě vášnivými a hlubokými polibky. Doslova jsem lapal po dechu. Než jsem se nadál, položil mě na zem a začal mě svlékat a líbat kamkoliv se jenom dalo. Byl jsem v sedmém nebi. Na chvíli si odeběhl a vrátil se s kondomem. Roztrhl obal a podal mi ho se slovy "Nasaď mi ho." Měl jsem studené ruce, tak se zachvěl. Hned na to se vměstnal mezi moje nohy a já si je omotal kolem jeho trupu. Když jsem pocítil jeho špičku, začal jsem se uvolňovat, postupně do mě vstupoval. Dal mi chvíli, abych si zvykl a pak začal přirážet. Tvrdě a vášnivě. Kolem nás se doslova otřásal nábytek. Chytil jsem ho za zadek, abych si ho mohl přitáhnout k sobě ještě víc. Líbal mě jako smyslů zbavený. Najednou jsem nehty zarýval do jeho zad "Aaaahhh," ozval se hned, ale líbilo se mu to. Udělali jsme se současně. A pak jsme to pěknou chvíli vydýchávali.

Christmas Surprise(2)

JUSTIN

varování: žádné

Lítal jsem s Daphne po obchodech a sháněl poslední dárky. Nákupní horečka už mě začínala pomalu opouštět, měl jsem toho dost, bolely mě nohy a těch tašek jsem měl tolik, že bych potřeboval pár rukou navíc. Ale letos jsem si tu vánoční atmosféru opravdu vychutnával. Loni byly moje Vánoce... no řekněme mizerné. Tvrdl jsem v New Yorku ve svém skromném bytečku sám a myslel jen na to, jak moc bych se chtěl vrátit domů. A přesně to jsem o pár měsíců později udělal a bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Teď jsem zase s Brianem, který se už nebojí ukazovat mi, jak moc mě miluje. Dokonce souhlasil s tím, že si pro sebe na Vánoce připravíme něco speciálního. Kámen úrazu ale přišel, když mi došlo, že vlastně vůbec nevím, co bych pro něj měl připravit.

J: "Jsem vyřízený."

Daphne: "Ani mi nemluv, za chvíli mi asi upadnou nohy."

Vysílením jsme se doplazili do loftu a sesunuli se na pohovku. Tašky popadaly všude kolem nás, naštěstí v nich nebylo nic křehkého.

Daphne: "Měla jsem za to, že chceš dokoupit pár dárků."

J: "Však jo... jen se to trochu zvrhlo."

Daphne: "Jo, ale všimla si, že si nic nekoupil Brianovi... takže si s ním mluvil o tom překvapení?"

J: "Ano a kupodivu souhlasil. Akorát... nějak mi došlo, že vlastně vůbec nevím, co vymyslet."

Daphne: "Na to si měl asi myslet dřív, než si mu to navrhl."

J: "Nezapomeň, že tenhle nápad si mi vnukla ty... takže mi hezky pomůžeš něco vymyslet."

Daphne: "Bezva lehčí úkol si mi dát nemohl. Stejně jsem ale zvědavá, co si Brian připraví pro tebe."

Do teď jsem nad tím nepřemýšlel, ale najednou jsem si říkal, že mě to taky docela dost zajímá. Je to Brian a znám jeho obvyklá překvapení... například prostitut k narozeninám. Ježiš, doufám, že toho se letos nedočkám.

---

Daphne: "Teda, mám docela hlad."

J: "Uvařil bych, ale jaksi nemám z čeho... můžeme zajít do jídelny."

Daphne: "Pokud nechceme umřít, tak nám asi nic jiného nezbývá. Ale tohle bychom asi měli nejdřív uklidit... aby se Brian nenaštval, že jsme tu nechali bordel."

J: "Prosím tě, je to i můj loft... takže si v něm můžu dělat, co chci... a není to zas takovej bordel."

Daphne se zatvářila dosti nedůvěřivě, asi si pamatuje, jak Brian nesnášel, když jsem mu tu dělal nepořádek... ale to byly staré časy, kdy jsem byl jen puberťák, co se na něj nalepil... ty už jsou dávno pryč.

Cestou do jídelny jsme s Daphne probírali, co za překvapení bych mohl pro Briana připravit, ale buď to to byl kýč anebo na to nebylo dostatek času. Nakonec jsem ale narazil na mnohem větší překvapení... Co Brian dělá v jídelně tak brzo?

J: "Ahoj,"...Šel jsem rovnou za ním, zrovna o něčem diskutoval s Debbie.

B: "Oh, Justin..."

Debbie: "Sunshine!"

Tak jo, tohle bylo dost divný, oba se chovali divně a divně se na sebe koukali... oni byli doslova v rozpacích. Co se, do háje, děje?

J: "Děje se něco?"

B: "Co tím myslíš?"

J: "No já nevím... ale chováte se divně... a nemáš být náhodou v Kinneticu?"

B: "Jen jsem si skočil na jídlo... za chvíli jdu zpátky,"...Brian se natáhl, aby mě políbil. To mě na chvíli donutilo zapomenout na to, že něco nehraje.

Debbie: "A co tu vůbec děláte, vy dva?"

J: "Naposled, co jsem tu byl, tu ještě byla jídelna, kde lidi jedí... pořád to platí?"

Debbie: "Tady je zase někdo chytrej."

Debbie s námi vyřešila naše objednávky, ale já vlastně ani moc nevnímal, co si objednávám, plácl jsem první, co mě napadlo... víc jsem se soustředil na Briana, který... zkrátka nebyl ve své kůži.

J: "Určitě je všechno v pohodě?"

B: "Ano, Justine, všechno je v pohodě. Jen už musím jít, než Ted zařídí, že Kinnetic lehne popelem. Uvidíme se večer?"

J: "Bydlíme spolu, takže..."

B: "Měj se, ty chytrolíne,"...Na rozloučenou mě políbil a už byl pryč.

Následně jsem pár minut zíral do prázdna, prostě jsem měl divnej pocit... jako by mi Brian něco tajil. A kdy naposledy jeho tajnosti vedly k něčemu dobrému?"

Daphne: "Koukám, že tě to vykolejilo."

J: "No neříkej, že to nebylo divné."

Daphne: "Je to Brian, u něj musíš počítat s takovými věcmi."

J: "To jo, ale zajímá mě, o co šlo."

Daphne: "Třeba o nic... třeba si jen paranoidní."

Debbie: "Tady jsou vaše objednávky, zlatíčka."

Daphne: "Děkuju, Debb."

Debbie: "Alespoň někdo zvládá základy slušného chování."

J: "Díky, Debb. A teď bys mi mohla říct, o co šlo?"

Debbie: "Když mi řekneš, co máš na mysli."

J: "Ty víš moc dobře... to, že tu byl Brian... ty vaše zvláštní výměny pohledů..."

Debb jen výmluvně pokrčila rameny a následně se radši odebrala k obsluhování. Nevím, jestli se ze mě snaží udělat paranoidního blázna, ale já tomu nakonec přijdu na kloub.

Daphne: "Už budu muset jít, s Tomem jdeme do kina."

J: "Tak si to užijte."

Daphne se vydala na svoje rande a já zůstal odkázán pouze sám na sebe a svůj mozek, který se urputně snažil přijít na to, co se děje. Ale možná... možná jsem fakt jen paranoidní.

Emmett: "Ahoj, zlatíčko."

J: "Ahoj, Emme... vypadáš nějak strhaně."

Emmett: "Jo, vydal jsem se na poslední nákupy dárků... už nikdy nenechám nic na poslední chvíli."

J: "Povídej mi o tom."

Emmett: "Ale ty taky vypadáš nějak zadumaně."

J: "Jo... já jen... to nic."

Emmett: "Určitě? Víš, že tetička Em je ti vždycky k dispozici?"

J: "Já vím, ale ono asi opravdu o nic nejde."

Emmett: "No dobře, když to říkáš. Debb, mohla bys, prosím tě!"

Debbie: "Co bys rád?"

Emmett: "Dám si čaj na zahřátí a k tomu hromadu lívanců... zítra sice v tělocvičně vyplivnu duši, ale nevadí."

Debbie: "Hned to bude."

Emmett: "Jo a Brian dneska nechal v Kinneticu všechno na Teddym?"...Obrátil svou pozornost zase ke mně.

J: "Proč?"

Emmett: "Jen, že jsem na něj dopoledne narazil venku... teda on mě neviděl, ale já jeho jo... a vypadal, že má naspěch..."

Debbie se najednou zarazila v pohybu, ale následně odešla s nečitelným výrazem pryč. Tak fajn, tohle už začíná být opravdu divné. A já už vážně nevím, co si mám myslet!

Christmas Surprise(1)

Nová povídka. - Nechce se mi věřit, že už tu jsou zase Vánoce, ale jsou Letos jsem měla fakt problém vymyslet nějaký nápad na vánoční povídku, ale nakonec ke mně přeci jen nějakej přišel... no a uvidí se, co z toho nakonec bude, já sama jsem na to zvědavá Každopádně doufám, že budete spokojení

BRIAN

varování: žádné

Po dlouhém dni v Kinneticu jsem se těšil na jediné - na Justina. Zrovna jsem jel výtahem nahoru a představoval jsem si všechny možné obrázky toho, co s ním udělám, až otevřu dveře. Ale jako první jsem ho chtěl jednoduše políbit. Měl jsem zkrátka dobrou náladu... ano i přes to, že se za necelý týden tu jsou Vánoce, kterými obvykle opovrhuji, jsem měl jednoduše dobrou náladu. Jsou to naše první společné Vánoce, co se Justin vrátil z New Yorku a tak, ať jsou mi jindy sebevíc protivné, si je chci letos užít po jeho boku.

Konečně jsem strkal klíč do zámku a otevřel jsem a ani nevím, co mě porazilo dřív... zda ta linoucí se vůně cukroví anebo vánoční koledy, které hrály celým loftem. Moje staré já se pomalu začalo probouzet a chtělo už spustit, když v tom jsem ho uviděl... zdobil stromeček a tancoval, pozpěvoval si a usmíval se jako to nejzářivější sluníčko. Jen jsem tam tak stál skoro jako omámený jeho krásou a pohledem jsem ho doslova hypnotizoval... jak jsem bez něj mohl vydržet skoro dva roky? Nechápu.

Nakonec jsem to už nevydržel a vydal jsem až k němu, objal jsem ho zezadu, nejprve nadskočil, ale když zjistil, že jsem to já, natiskl se na mě ještě víc...

J: "Tuhle reakci jsem nečekal,"...Zasmál se a otočil se ke mně.

B: "A jakou si čekal?"

J: "Takovou, kde by bylo hodně křiku, nadávek a vzteku... tahle se mi líbí víc."

B: "Hmmm."

Bez polibku bych nevydržel další vteřinu a tak jsem se hned přisál na jeho rty a užíval si jejich příjemnou cukrovím nasládlou chuť. Pomalu jsem mu začal rolovat triko nahoru...

J: "Bri... počkej..."

B: "Pššš,"...Na mluvení bude času dost, teď mám ale chuť na něco jiného.

Jenže v tom se nečekaně v pozadí ozvalo odkašlání a já doslova nadskočil. Hned jsem se otočil a zjistil, že se jedná o Daphne.

---

Daphne: "Ahoj, Briane."

B: "Ahoj, Daphne,"...Podíval jsem se po Justinovi.

J: "Snažil jsem se ti to říct... pomáhala mi s cukrovím a výzdobou."

Daphne: "Ale klidně vypadnu."

Nebudu lhát, docela bych to i uvítal... neberte mě zle, mám tu holku rád a je hezké ji zase od čas od času vidět, když byl Justin v NY neviděli jsme se ani jednou... ale... těšil jsem se na večer strávený s ním.

J: "Neblázni, doděláme to... Brianovi to nevadí."

Teda, nevím, kdy přesně jsem tohle řekl a jak on na to přišel... ale když říká, že Brianovi to nevadí, tak Brianovi to asi nevadí.

J: "Že ne, Briane?"

B: "Jasně, klidně pokračujte."

J: "Jsi nejlepší,"...Věnoval mi jeden krátký polibek.

Daphne: "Tak se na to vrhneme."

S úsměvem jsem se vydal do sprchy. Doufat, že mě Justin bude následovat, momentálně nemělo smysl. Taky ta sprcha podle toho vypadala, byl jsem venku ani ne za pět minut a netušil jsem, co budu dělat. Oni dva byli dost dobře zabavení, ale já?

Sedl jsem si proto k televizi v naději, že tam naladím něco normálního, ale i kdybych byl úspěšný, ty koledy by mi stejně znemožňovaly rozumět jedinému slovu.

Vím, že mám možnosti, mohl bych jít k Woodymu nebo do Babylonu, ale... co tam bez Justina? Dokonce ani Maikeyho tam nenajdu, ten je spokojený se svým předměstským životem po boku profesora. Dokonce i ti dva žijí svými romantickými životy. A potloukat se tam sám... stejně bych šel hned zas domů, proto nemá smysl tam vůbec chodit. Ale jestli tohle bude trvat ještě dlouho, tak... tak se snad půjdu procházet klidně po parku.

J: "Briane, pomůžeš nám, prosím tě?"

Nereagoval jsem, nějak mi totiž zprvu nedošlo, že mluví na mě, až když se ozvala i Daphne, tak jsem pochopil. S čím bych jim já jako mohl pomoct?

B: "Co potřebujete?"

Daphne: "Trochu nám chybí centimetry."

Zasmál jsem se, Daphne centimetry rozhodně chybí, ale co se týče Justina, jsem si jistý, že on v téhle oblasti problém nemá... jo aha, o tyhle centimetry tu asi nejde.

Daphne: "Myslím na výšce,"...Pochopila, že myslím na něco jiného.

J: "To jsi celý ty,"...Neodolal smíchu.

B: "A k čemu mě teda vlastně potřebujete?"

J: "Dáš tam tu hvězdu?

Tak o to tu jde, ten stromek je na ty dva až moc vysokej. Nebyl bych to já, abych se jim nezačal smát. Bylo to jednoduše roztomilé.

B: "Nemám vás třeba vyzvednout?"

J: "Haha, vážně vtipné, Briane."

Daphne: "Vlastně to vtipné je."

S Daphne jsme se oba smáli a Justin na nás jen nechápavě zíral, nakonec ale taky neodolal a přidal se k nám. Bože, koho by před 7 lety napadlo, že jednoho dne budu s těmahle dvěma stát u vánočního stromku a smát se s nimi?

B: "Dejte mi to, prckové."

Vyvolalo to ve mně zvláštní pocit dávat tam tu hvězdu... jako malej jsem byl rád, když jsme vůbec nějakej stromek měli ještě k tomu s ozdobami... a v dospělosti jsem se o tyhle věci nikdy nijak nezajímal... zkrátka to ale nebylo zas tak hrozné, jak jsem si vždycky myslel. Možná proto, že jsem měl konečně tu možnost něco takového zažít s člověkem, kterého miluju a který miluje mě... tak jo, Vánoce se mi začínají dostávat na mozek.

Daphne: "Děkujeme,"...Hodila po mně tím svým očkem.

B: "Není za co, Daph,"...Líbl jsem jí na tvář.

J: "Eh-eh,"...Odkašlal si.

B: "I ty nemáš za co,"...Taky jsem ho políbil, jeho ovšem na rty, Daph musela mít vážně podívanou.

Nevím, co to do mě vjelo, ale najednou jsem zdobil loft s nimi. Buď mě něčím přiotrávili anebo jsem se praštil do hlavy, ale ano opravdu se to dělo. A bylo to fajn. Blbnuli jsme, jak malé děti... no ono ve výsledku dva z nás tu děti jsou. Dobře přerostlé děti, ale chápete.

Daphne: "Tak jo, měla bych jít."

J: "Už?"

Jak už? Vždyť tu strávila celý večer... no vsadil bych všechno, co mám, že klidně celý den. A i když jsem se možná momentálně bavil, fakt už jsem chtěl být s Justinem sám.

Daphne: "Jo, jsem unavená..."

J: "Tak fajn... a moc děkuju za pomoc. Když budeš chtít, oplatím ti to u tebe doma."

Daphne: "Spoléhám na to."

Oba jsme se s ní rozloučili a zatímco Justin byl trošku skleslý z jejího odchodu, já jsem byl rád... i když vím, že to nezní zrovna dvakrát nejlíp.

B: "Neviděl si jí naposled, tak se tak nemrač."

J: "Já vím, jen... skoro dva roky jsem se musel spoléhat pouze na telefon... je hezké ji zase vídat."

Uvědomil jsem si, že my dva jsme na tom byli stejně a najednou jsem ho chápal. Být to já, kdo by se musel znovu rozloučit s ním, i když jen na pár hodin, nebylo by mi taky moc do úsměvu.

B: "Štěstí, že tu máš mě,"...Pousmál jsem se.

Justin šel ke mně a políbil mě... proč mám pocit, že každý polibek s ním je lepší, než ten předchozí? Nejspíš, proto, že to tak fakt bude.

J: "Zítra bych šel dokoupit zbytek dárků..."

B: "Není to ta část, kdy mě budeš nutit jít s tebou?"

J: "To ne, spíš jsme s Daphne mluvili..."

B: "A jéje, taková věta nikdy nekončí dobře."

J: "Neboj. Jen jsem si říkal, že bychom se my dva letos mohli něčím překvapit... nechci kupovat zas nějaké obyčejné dárky... jsem konečně zpátky doma a chtěl bych to oslavit něčím speciálním..."

Nejspíš bych teď měl působit šokovaně, protože já přeci takové věci nedělám... vymýšlet nějaké vánoční překvapení... jo to sotva... jenže... ve skutečnosti mám jedno vánoční překvapení už připravené a opravdu doufám, že půjde podle plánu. Proto jsem mohl jedině souhlasit.