JUSTIN
varování: žádné
Probudil jsem se s úsměvem na rtech, s Brianem jsme zažili úžasný večer... ehm, spíš noc. Ani nevím, kolikrát jsme... no jedno je jisté, bylo to prostě FANTASTICKÝ. Co mi bohužel na úsměvu ubralo, bylo to, že byl Brian už pryč. Na nočním stolku jsem ovšem zahlídl papírek, hned jsem ho vzal do ruky a četl "Dobré ráno, Sunshine... děkuji za krásnou noc. PS. Doufám, že si dnes večer dokážeš na té večeři sednout."
Musel jsem se začít smát, je pravda, že jsme to možná trochu přehnali a možná, že s tím sezením budu mít trochu problémy, ale nevadí... stálo mi to za to. Hned na to jsem se vyhrabal z té pekelně pohodlné postele, která mi v NY tak chyběla a vydal jsem se do sprchy, kde jsem se snažil vymyslet plány na dnešní den. Možná by bylo na čase najít si nějakou práci, pomyslel jsem si. Brian sice říká, že to nespěchá, že má peněz, že nás to uživí oba a i já na tom nejsem po New Yorku taky špatně, ale... navždy si válet šunky taky nemůžu.
Nakonec jsem došel k závěru, že dojdu na nějaké nákupy, tentokrát to naštěstí nebyly vánoční, jen nebylo na škodu trochu naplnit lednici. V obchodu se ukázalo, že stále stojím za hřích, ne jeden se na mě podíval a nakonec mi jeden opravdu sexy chtěl strčit číslo, ale... já jsem zadaný, je mi líto, chlapci. Když jsem se vrátil domů, došel jsem k závěru, že by nebylo špatné konečně zabalit dárky a byla to fuška, koupil jsem toho snad tunu a bolela mě z toho balení záda, nakonec jsem ale i to úspěšně zvládl. A potom jsem se vrhl na nějaký pořádný vánoční úklid... než jsem to však stihl dokončit, uvědomil jsem si, že jsem na tu dnešní večeři nic klukům nekoupil, alespoň lahev vína by se hodila, už jenom ze slušnosti. Proto jsem se zase oblékl a vyrazil jsem koupit to nejlepší víno, jaké jen šlo. Cestou zpátky domů jsem opět zakotvil v jídelně.
J: "Klid, Debbie, nejdu vyzvídat, vím, že z tebe nic nedostanu,"...Uklidňoval jsem ji, když jsem uviděl její nervózní výraz. Sakra, od kdy ona bývá nervózní? To, co Brian tají či plánuje, musí být fakt velký.
Debbie: "Nevím, o čem to mluvíš. A co bys rád?"
J: "Asi jenom kafe."
Debbie: "K jídlu nic?"
J: "Ne, nemám hlad a šetřím si místo na večer."
Debbie: "Copak s Brianem máte plány?"
J: "Tak nějak, Maikey s Benem nás pozvali na večeři."
Debbie: "Nepovídej... a Brian souhlasil jo?"
J: "Ač je to divné, tak ano... Maikey mu asi chybí natolik, že to přetrpí."
Debbie mi na to nic neřekla a to je poprvé, ona má odpověď vždycky na všechno. Místo toho mi raději nalila to kafe, které jsem fakt potřeboval... ono když noc strávíte neustálým sexem, tak pak máte trochu problém mít nějakou energii.
J: "Vím, že jsem říkal, že nebudu vyzvídat, ale..."
Debbie: "Tak nevyzvídej!"
J: "Takže přeci jenom něco víš!"
Debbie: "Justine!"
J: "Já jen... není to nic špatnýho... jen to mi řekni, prosím?"
Musel jsem vypadat asi dost zoufale, protože i přes to, jak na ni bylo vidět, že zápasí sama se sebou, nakonec řeklo alespoň jedno slůvko, které mě dokázalo celkem uklidnit "Není."
Zkrátka jsem musel věřit tomu, že to tak je, že se nemám čeho bát.
Debbie: "Dneska jsem volala s Lindsay, víš, že letos na Vánoce nepřijedou?
J: "Co?"
Debbie: "Mel toho má v práci hodně, vůbec nic nestíhají a nechtějí děti tahat na poslední chvíli až sem..."
J: "To Briana zničí... Guse skoro nevídá už takhle..."
Debbie: "Já vím, ani holky nejsou nadšené, ale mají toho zkrátka hodně... Michael bude taky zuřit."
Tohle mi opravdu pocuchalo náladu... nejen Brian a všichni ostatní, ale i já jsem se těšil na to, až je uvidím... zrovna je jsem viděl nejmíň, vlastně pouze jednou, když jsem měl v Kanadě výstavu a oni přišli... proto jsem se těšil, že tu na Vánoce budou a vím, že Briana to porazí a stejně tak Maikeyho kvůli Jenny. Nedivil bych se, že se na nějakou večeři oba vybodnou.
J: "Tohle je fakt v háji."
Debbie: "Jo, já vím... ale slíbila mi, že přijedou, co nejdřív to půjde."
Za to jsem byl rád, ale Vánoce jsou Vánoce, ty jsou jen jednou za rok a celá rodina by měla být zkrátka pospolu. Jenže s tím asi nic nenaděláme.
Ted: "Ahoj, vespolek."
Debbie: "Teda ty vypadáš."
J: "Co se ti stalo?"
Ted: "Tvůj přítel se stal... divím se, že mě vůbec na ten oběd pustil."
J: "Počkat, co je s Brianem?"
Ted: "To mi řekni ty... ráno přišel s úsměvem od ucha k uchu, pak mu zavolala Linday a..."
J: "Sakra, on už to ví."
Ted: "Co ví?"
J: "Holky, ony letos nepřijedou na Vánoce, takže ani Gus..."
Ted: "A do háje, tak tím se to vysvětluje... skoro jsem dal výpověď."
Ted to podal tak, že by se člověk i smál, ale řekl bych, že k smíchu to moc nebylo. Vím, jak moc Brian miluje Guse a je vděčný za každou chvíli, co s ním může strávit, proto věřím, že je mu teď hrozně.
Pro jistotu jsem zavolal Maikeymu, abych se ujistil, že s nějakou večeří mám vůbec počítat. Byl skleslý přesně, jak jsem předpokládal, ale ujistil mě, že se nic nemění a že nás chce stejně vidět. Byl jsem rád, ale nevěděl jsem, jak se k tomu bude stavit Brian.
Proto jsem se nakonec rozhodl vrátit do Kinneticu s Tedem, chtěl jsem se zkrátka ujistit, že je Brian v pohodě, teda věděl jsem, že není, ale chtěl jsem tam pro něj být.
J: "Ahoj."
B: "Justine... co ty... co ty tady děláš?"
J: "Jen jsem šel kolem."
B: "Áááha,"...Nevěřil mi ani nos mezi očima.
J: "Slyšel jsem, co se stalo... že holky nepřijedou."
B: "Nech mě hádat, pan Schmidt?"
J: "Vlastně Debbie a Ted potom taky... Mrzí mě to, vím, jak ses na něj těšil."
Brian mi na to nic neřekl, myslím, že tohle pro něj bylo už dost těžký tak jako tak, ještě, aby o tom musel mluvit se mnou. Šel jsem proto radši rovnou k němu a sedl si mu na klín.
B: "Koukám, že sedět můžeš,"...Klasický Brian, i v nejhorších chvílích nezapomíná na ironii, sarkasmus a ty jeho vtípky.
J: "Jo, zvládám to,"...Prohrábl jsem se mu ve vlasech.
B: "Takhle ale ve svých zaměstnancích asi nebudu vzbuzovat moc velkou autoritu."
J: "Nevadí,"...Políbil jsem ho.
B: "Pravda, ať si trhnou,"...Usmál se, za což jsem byl opravdu rád.
J: "Chtěl jsem se zeptat... jak to vidíš s tím dnešním večerem?"
B: "Sakra, ta večeře... vypadlo mi to z hlavy..."
J: "Pochopím, když nebudeš chtít jít... Maikey je taky skleslej kvůli Jenny... ale i tak nás chce vidět... takže vážně záleží na tobě."
B: "Půjdeme, aspoň přijdu na jiné myšlenky."
Brian si dal asi za úkol mě začít udivovat, protože se mu to opět podařilo... byl jsem přesvědčený, že mě pošle do háje. Ale fakt jsem byl rád, že to neudělal. Proto jsem ho ještě jednou políbil, skoro jako poděkování a následně jsem se s ním rozloučil.
Doma jsem se nakonec pustil znovu do toho úklidu, když v tom začala vyzvánět pevná linka, řekl jsem si, že to nechám spadnout do záznamníku a v momentě, co jsem uslyšel to, co jsem uslyšel, se mi zastavilo srdce...
No comments:
Post a Comment