JUSTIN
varování: žádné
Kdybych tušil, že nastane tohle trapné ticho, kdy se Maikey s Benem budou radši ládovat jídlem a dělat, že tam nejsou, zatímco si s Brianem budeme vyměňovat nic neříkající pohledy, asi bych tuhle konverzaci nechal až na doma. Vlastně tak jsem to i původně plánoval, ale... když chtěl Maikey vědět, jak na tom s Brianem jsme, všechno ve mně to zkrátka chtělo říct nahlas a vidět Brianův výraz, ze kterého jsem doufal, že vyčtu nějaké odpovědi, ale zatím jsem vyčetl leda tak to, že neví, co mi na to má říct.
Večeře proto dál pokračovala v tichém duchu, až dokud Maikey nezačal sklízet ze stolu a já se mu nabídl, že mu s tím pomůžu, ve skutečnosti jsem ale spíš doufal v nějakou radu nebo spíš názor, proč by to Brian dělal...
Maikey: "Jsi host, víš, že mi nemusíš pomáhat, že jo?"
J: "Já rád... a taky... teď bych s Brianem nemohl být sám u jednoho stolu."
Maikey: "Seš si jistej, že Brian chce prodat loft?"
J: "Volal mu jeho realitní agent a chtěl vědět, zda prohlídku loftu stihnou ještě před Vánoci."
Maikey: "Sakra. Proč by to dělal?"
J: "To kdybych věděl... a nechápu, proč mi to neřekl."
Maikey: "Možná ses ho měl zeptat... nejlíp v soukromí. Myslím, že si ho zaskočil."
J: "Určitě ne tolik jako mě ten telefonát."
Maikey: "Myslíš, že to dělá kvůli penězům?"
J: "Maikey, myslím, že oba víme, že to je hodně nepravděpodobný... Brian má peněz dost a rozhodně by se nikdy nevzdal loftu kvůli nim..."
Maikey: "To je pravda, ale je to fakt divný."
Jo, o tom mi povídej. Jedno je ale asi jistý, dokud si s Brianem nepromluvíme, tak si všechno můžu leda tak domýšlet. A to je něco, co dělám fakt nerad, protože to způsobuje akorát tak problémy.
S Maikeym jsme se vrátili zase zpátky k Brianovi a Benovi a nakonec jsme se všichni shodli, že by nebylo na škodu společně po dlouhé době zajít k Woodymu. S Brianem jsem ale celou cestu tam neprohodil ani slovo, zatímco s kluky živě diskutoval, začínalo mě to fakt vytáčet a deptat zároveň.
Maikey: "Bože, mám pocit, že jsem tu nebyl roky."
Ben: "Přitom je to jenom pár týdnů."
B: "Což jsou pro Maikeyho roky."
Maikey: "Spíš mi občas chybí, jak jsme sem všichni společně chodili... teď se sejít není nic snadného... Emmetta s Tedem taky skoro nevídáme."
B: "Tak Teda já vídám často... pořád stejný looser."
Maikey: "Briane!"
B: "Jen říkám, co vím."
Vím, že to nemyslel vážně, on jenom rád působí, že Teda nesnáší, i když všichni víme, že je to naopak... ale najednou mě hrozně vytáčelo, že se chová jako kretén.
J: "Pokud si nezapomněl, tak nebýt Teda, tak Kinnetic nefunguje tak, jak funguje... a v neposlední řadě je to tvůj dlouholetý kamarád."
Brian se na mě díval, jako bych snad odněkud spadl. Ale měl jsem v sobě jednoduše hromadu vzteku, Brian mi tajil něco tak zásadního a teď dělá radši, že tu ani nejsem, jen aby se mnou o tom nemusel mluvit a k tomu všemu se chová jako zmetek.
Emmett: "No neee, koho to tady máme... dneska je sraz, o kterém mě nikdo neinformoval?"
Maikey: "Emme! Akorát jsme mluvili o tom, že jsme se hrozně dlouho neviděli."
Nebýt Emmettova nečekaného příchodu, nejspíš by následovalo něco velmi nepříjemného, jak pro mě tak pro Briana. Ale místo toho jsme se raději soustředili na to, že jsme téměř v plném počtu jako za starých časů... a za nedlouho jsme byli opravdu všichni.
Ted: "Ani si nepamatuju, kdy naposledy jsme tu byli všichni pohromadě."
Maikey: "Nostalgie je mrcha."
Ben: "Měli bychom se zase víc sházet."
Jo to bych si přál i já, co jsem se vrátil domů, už nikdy nebylo nic jako dřív... dokonce ani Brian. Teda Brian je úžasnej, pokud mi teda netají zásadní věci a nechová se jako blb, ale... někdy si říkám, že to ani není on. Anebo je, jen jsem ho do teď neměl možnost takového poznat. Právě teď chci ale ze všeho nejvíc znát pravdu.
Kluci se nakonec shodli, že si jako za starých časů zahrají kulečník, tomu neodolal ani Brian, ať už to bylo proto, že se chtěl vyhnout konverzaci se mnou nebo proto, že chtěl strávit nějaký vzácný čas se svými kamarády, byl jsem rád, protože jsem potřeboval chvilku sám se sebou a svými myšlenkami, proto jsem zůstal na baru a vychutnával si svojí oblíbenou margaritu.
Kluk: "Ahoj."
Skoro jsem zapomněl, jak to v gay barech funguje a jak snadno tu narazíte na někoho, kdo vás chce dostat do postele... chtěl jsem ho hned odpálkovat, ale přeci jen... jsem v tom viděl příležitost... a k sexu to opravdu nebylo.
Kluk: "Můžu ti koupit další skleničku?"
J: "Rozhodně neodmítnu."
Zatímco se ten opravdu sexy kluk staral o moje pití, neodolal jsem a podíval jsem se ke kulečníku a... když jsem uviděl, jak se na mě Brian dívá, jako bych mu snad právě točil kudlou v zádech, věděl jsem, že tohle mu dělat nemůžu... byl to sice pokus o pomstu, dost chabou pomstu, ale nestojí mi to za to.
J: "Díky za to pití, ale budeš mě muset omluvit."
Bylo vidět, že jsem ho dost zaskočil, myslím, že všichni víme, co si od toho sliboval, ale bylo mi to jedno. Já se chci s Brianem usmířit nebo spíš vyřešit náš problém, který ani nevím, co znamená, a ne to zhoršovat ještě tím, že ho budu nutit žárlit.
B: "Copak? Nechal sis ho utéct?"
J: "Neměl jsem jednoduše zájem."
B: "Hmmm,"...Snažil se tvářit, že ho to nezajímá, ale já už dávno vím, že nesnese, když se v mojí blízkosti nachází jinej chlap, než on sám.
J: "Půjdeme domů?"
B: "Noc je ještě mladá."
J: "Noc možná mladá je, ale myslím, že my dva jsme už dost staří na to, abychom si promluvili jako normální lidi."
Začínal jsem se bát, že mě pošle do háje, ale nakonec udělal přesný opak. Tak jsme se rozloučili s kluky s příslibem, že se brzo zase sejdeme a následně jsme se vydali do auta. Ale nikam jsme nejeli, jen jsme seděli a oba čekali na to, až ten druhý začne mluvit a nakonec to byl překvapivě Brian...
B: "Jak jsi to zjistil?"
J: "Tvůj realitní agent nechal zprávu, zda tu prohlídku loftu můžete udělat ještě před Vánoci..."
B: "Sakra, říkal jsem mu, ať mi volá na mobil."
J: "Jsem rád, že to neudělal, protože teď aspoň vím, že mi lžeš..."
B: "Justine, já ti nelžu, myslím, že víš moc dobře, že jsem k tobě byl odjakživa o všem upřímný..."
J: "To ano, ale tohle si mi neřekl."
B: "Řekl bych ti to, až by byla vhodná chvíle."
J: "A to by byla jaká?"
B: "Zkus hádat."
Koukal jsem na něj jako na cvoka, protože jsem vážně netušil, co se mi snaží říct. Buď jsem opravdu blbej anebo Brian nemá ty nejlepší vyjadřovací schopnosti.
B: "Ach jo... jde o to vánoční překvapení, jasný?!"
J: "To si mě chtěl jako překvapit tím, že bychom se šli zabydlet pod most?"
B: "Hádám, že to budu muset prostě říct, protože někdo je holt nedočkavej... chci, abychom se spolu nastěhovali do BRITINU."
Otevřel jsem pusu naprázdno a nevěděl jsem, jak na to reagovat. Byl jsem doslova v šoku. Já myslel... myslel jsem, že BRITIN už je dávno v čudu... vím, že ho Brian tenkrát koupil, aby mi dokázal, jak moc mě vlastně miluje, ale myslel jsem, že když jsem nakonec odešel, že ho zase prodal, ale... on si ho nechal!
No comments:
Post a Comment