Christmas Surprise(2)

JUSTIN

varování: žádné

Lítal jsem s Daphne po obchodech a sháněl poslední dárky. Nákupní horečka už mě začínala pomalu opouštět, měl jsem toho dost, bolely mě nohy a těch tašek jsem měl tolik, že bych potřeboval pár rukou navíc. Ale letos jsem si tu vánoční atmosféru opravdu vychutnával. Loni byly moje Vánoce... no řekněme mizerné. Tvrdl jsem v New Yorku ve svém skromném bytečku sám a myslel jen na to, jak moc bych se chtěl vrátit domů. A přesně to jsem o pár měsíců později udělal a bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Teď jsem zase s Brianem, který se už nebojí ukazovat mi, jak moc mě miluje. Dokonce souhlasil s tím, že si pro sebe na Vánoce připravíme něco speciálního. Kámen úrazu ale přišel, když mi došlo, že vlastně vůbec nevím, co bych pro něj měl připravit.

J: "Jsem vyřízený."

Daphne: "Ani mi nemluv, za chvíli mi asi upadnou nohy."

Vysílením jsme se doplazili do loftu a sesunuli se na pohovku. Tašky popadaly všude kolem nás, naštěstí v nich nebylo nic křehkého.

Daphne: "Měla jsem za to, že chceš dokoupit pár dárků."

J: "Však jo... jen se to trochu zvrhlo."

Daphne: "Jo, ale všimla si, že si nic nekoupil Brianovi... takže si s ním mluvil o tom překvapení?"

J: "Ano a kupodivu souhlasil. Akorát... nějak mi došlo, že vlastně vůbec nevím, co vymyslet."

Daphne: "Na to si měl asi myslet dřív, než si mu to navrhl."

J: "Nezapomeň, že tenhle nápad si mi vnukla ty... takže mi hezky pomůžeš něco vymyslet."

Daphne: "Bezva lehčí úkol si mi dát nemohl. Stejně jsem ale zvědavá, co si Brian připraví pro tebe."

Do teď jsem nad tím nepřemýšlel, ale najednou jsem si říkal, že mě to taky docela dost zajímá. Je to Brian a znám jeho obvyklá překvapení... například prostitut k narozeninám. Ježiš, doufám, že toho se letos nedočkám.

---

Daphne: "Teda, mám docela hlad."

J: "Uvařil bych, ale jaksi nemám z čeho... můžeme zajít do jídelny."

Daphne: "Pokud nechceme umřít, tak nám asi nic jiného nezbývá. Ale tohle bychom asi měli nejdřív uklidit... aby se Brian nenaštval, že jsme tu nechali bordel."

J: "Prosím tě, je to i můj loft... takže si v něm můžu dělat, co chci... a není to zas takovej bordel."

Daphne se zatvářila dosti nedůvěřivě, asi si pamatuje, jak Brian nesnášel, když jsem mu tu dělal nepořádek... ale to byly staré časy, kdy jsem byl jen puberťák, co se na něj nalepil... ty už jsou dávno pryč.

Cestou do jídelny jsme s Daphne probírali, co za překvapení bych mohl pro Briana připravit, ale buď to to byl kýč anebo na to nebylo dostatek času. Nakonec jsem ale narazil na mnohem větší překvapení... Co Brian dělá v jídelně tak brzo?

J: "Ahoj,"...Šel jsem rovnou za ním, zrovna o něčem diskutoval s Debbie.

B: "Oh, Justin..."

Debbie: "Sunshine!"

Tak jo, tohle bylo dost divný, oba se chovali divně a divně se na sebe koukali... oni byli doslova v rozpacích. Co se, do háje, děje?

J: "Děje se něco?"

B: "Co tím myslíš?"

J: "No já nevím... ale chováte se divně... a nemáš být náhodou v Kinneticu?"

B: "Jen jsem si skočil na jídlo... za chvíli jdu zpátky,"...Brian se natáhl, aby mě políbil. To mě na chvíli donutilo zapomenout na to, že něco nehraje.

Debbie: "A co tu vůbec děláte, vy dva?"

J: "Naposled, co jsem tu byl, tu ještě byla jídelna, kde lidi jedí... pořád to platí?"

Debbie: "Tady je zase někdo chytrej."

Debbie s námi vyřešila naše objednávky, ale já vlastně ani moc nevnímal, co si objednávám, plácl jsem první, co mě napadlo... víc jsem se soustředil na Briana, který... zkrátka nebyl ve své kůži.

J: "Určitě je všechno v pohodě?"

B: "Ano, Justine, všechno je v pohodě. Jen už musím jít, než Ted zařídí, že Kinnetic lehne popelem. Uvidíme se večer?"

J: "Bydlíme spolu, takže..."

B: "Měj se, ty chytrolíne,"...Na rozloučenou mě políbil a už byl pryč.

Následně jsem pár minut zíral do prázdna, prostě jsem měl divnej pocit... jako by mi Brian něco tajil. A kdy naposledy jeho tajnosti vedly k něčemu dobrému?"

Daphne: "Koukám, že tě to vykolejilo."

J: "No neříkej, že to nebylo divné."

Daphne: "Je to Brian, u něj musíš počítat s takovými věcmi."

J: "To jo, ale zajímá mě, o co šlo."

Daphne: "Třeba o nic... třeba si jen paranoidní."

Debbie: "Tady jsou vaše objednávky, zlatíčka."

Daphne: "Děkuju, Debb."

Debbie: "Alespoň někdo zvládá základy slušného chování."

J: "Díky, Debb. A teď bys mi mohla říct, o co šlo?"

Debbie: "Když mi řekneš, co máš na mysli."

J: "Ty víš moc dobře... to, že tu byl Brian... ty vaše zvláštní výměny pohledů..."

Debb jen výmluvně pokrčila rameny a následně se radši odebrala k obsluhování. Nevím, jestli se ze mě snaží udělat paranoidního blázna, ale já tomu nakonec přijdu na kloub.

Daphne: "Už budu muset jít, s Tomem jdeme do kina."

J: "Tak si to užijte."

Daphne se vydala na svoje rande a já zůstal odkázán pouze sám na sebe a svůj mozek, který se urputně snažil přijít na to, co se děje. Ale možná... možná jsem fakt jen paranoidní.

Emmett: "Ahoj, zlatíčko."

J: "Ahoj, Emme... vypadáš nějak strhaně."

Emmett: "Jo, vydal jsem se na poslední nákupy dárků... už nikdy nenechám nic na poslední chvíli."

J: "Povídej mi o tom."

Emmett: "Ale ty taky vypadáš nějak zadumaně."

J: "Jo... já jen... to nic."

Emmett: "Určitě? Víš, že tetička Em je ti vždycky k dispozici?"

J: "Já vím, ale ono asi opravdu o nic nejde."

Emmett: "No dobře, když to říkáš. Debb, mohla bys, prosím tě!"

Debbie: "Co bys rád?"

Emmett: "Dám si čaj na zahřátí a k tomu hromadu lívanců... zítra sice v tělocvičně vyplivnu duši, ale nevadí."

Debbie: "Hned to bude."

Emmett: "Jo a Brian dneska nechal v Kinneticu všechno na Teddym?"...Obrátil svou pozornost zase ke mně.

J: "Proč?"

Emmett: "Jen, že jsem na něj dopoledne narazil venku... teda on mě neviděl, ale já jeho jo... a vypadal, že má naspěch..."

Debbie se najednou zarazila v pohybu, ale následně odešla s nečitelným výrazem pryč. Tak fajn, tohle už začíná být opravdu divné. A já už vážně nevím, co si mám myslet!