Me without You(19)

varování 18+

#BrianKinney #JustinTaylor

_Brian

Vůbec jsem nechápal, co se s Justinem děje, ale nehodlal jsem z toho promarnit ani vteřinu. Chtěl jsem ho. Chtěl jsem ho tak zatraceně moc. Proto když jsem autem konečně zaparkoval před domem, tak jsem Justina hned políbil, tak vášnivě, že hned potom jsme oba museli zalapat po vzduchu. Bože, je tak krásný. Nemohl jsem z něj strhnout pohled.

Následně jsme se vydali dovnitř, ve výtahu jsme ze sebe nedokázali sundat ruce. Nevěděl jsem, zda to s tím výtahem tak hází, protože už je zkrátka starý nebo kvůli nám. Justin vrněl jako kotě, když jsem ho líbal na krku a hladil pod trikem na jeho rozpálené kůži.

Hned, jak jsme se ocitli u dveří, tak jsem chvíli zápasil s klíči a v další okamžik jsme byli konečně doma... vlastně já byl doma... Justin byl jen... na návštěvě? Můj mozek najednou chtěl přemýšlet nad věcmi, nad kterýma se to teď rozhodně nehodilo.

J: "Chci, abys mě šukal do bezvědomí," ale Justin mi hned dal důvod k tomu vrátit zpátky k vhodnějším myšlenkám.

Přitiskl jsem na ho dveře, které jsem zrovna zavřel a jazykem jsem obkroužil jeho rty. Tiše zasténal a dal mi ruce kolem krku, čímž mě k sobě přitáhl ještě blíž. Mohl jsem zřetelně cítit jeho stoupající erekci... jak mi chybělo mu dopřávat naprostou slast.

Justin se následně přisál na moje rty a pomalu mi vylíbal duši z těla, mezitím zápasil s mým páskem...

B: "Brzdi, Romeo."

Nevím, obvykle mám rád tu dravost, jednoduše ten nejžhavější sex na světě, při kterém si skoro způsobíme infarkt... ale tentokrát ne, tentokrát jsem... na to chtěl jít pomalu. Chtěl jsem si užít každou vteřinu a každý milimetr jeho těla.

Justin byl chvíli zaskočený, myslím, že to ode mě ani trochu nečekal, možná jsem překvapil i sám sebe, ale nakonec se mi oddal a přenechal mi veškerou kontrolu. Začal jsem se s ním proto pomalu za stálého líbání ploužit do ložnice. U postele jsme se zastavili a já ho začal svlékat. Každý kousek oblečení jsem z něj sundával doslova mučivě pomalu, ale zatímco on možná trpěl, já si to užíval. Měl jsem pocit, že není důvod spěchat, že máme všechen čas světa a já se nehodlal obrat ani o jedinou vteřinu slasti.

U jeho trenek jsem si dal zvlášť záležet, klečel jsem před ním a prsty jsem mu je pomalu stahoval, v okamžiku se mi naskytl pohled na jeho tvrdou chloubu. Zvedl jsem pohled k Justinovi, který netrpělivě čekal na to, co bude následovat. Hned na to jsem začal sát jeho špičku, Justin okamžitě sténal. Následně jsem zapojil i dlaň, kterou jsem začal přejíždět po celé jeho délce sem a tam. Justin se zapřel o má ramena, aby neztratil rovnováhu a po chvíli zarýval i nehty. Vzápětí jsem jej začal kouřit a přiváděl jsem ho dle zvuků, které vydával, nejspíš do miliontého nebe. Jazykem jsem mohl cítit, jak v něm pulzuje krev.

J: "Bri," zalapal po dechu a já věděl, že musím přestat.

B: "Lehni si," zašeptal jsem.

Justin ani chvíli neváhal a položil se na záda. Já ze sebe sundal oblečení, při čemž mě Justin pečlivě pozoroval a následně jsem si nahý lehl na jeho tělo. Nedovedu ani popsat, jak moc mi tenhle pocit chyběl. Jak moc mi chyběl Justin.

Prohraboval jsem se v jeho polodlouhých blonďatých vlasech a díval jsem se mu do těch nádherných modrých očí a věděl jsem jednoduše, že ho budu milovat, děj se, co děj, že s ním chci strávit zbytek svého života.

---

"Chyběl si mi, Sunshine," z úst mi to vyklouzlo tak nečekaně, že jsem sám sebe zaskočil, ale myslel jsem to smrtelně vážně. Už jsem nechtěl, aby odešel... i když jsem v hloubi duše věděl, že to udělá, sám řekl, že tohle nic nemění, ale chtěl jsem se mu dostat pod kůži, chtěl jsem mu připomenout, proč se mnou vůbec byl... protože i když jsem mu to možná neříkal, on věděl, že ho miluju a zkrátka si musí vzpomenout na to, co cítil, když se mnou byl.

Nebudu lhát, vždy jsem se bránil tomu vést s ním nějaké rozhovory na téma city, ale právě teď jsem doufal, že něco řekne... on na mě ale místo toho jen koukal... a asi vůbec netušil, co mi říct. Proto nakonec udělal to, co bych udělal já v jeho situaci... za týl mě k sobě přitáhl a hladově mě začal líbat.

J: "Chci tě cítit uvnitř sebe," vydechl.

Mám pocit, že jsem se naprosto zbláznil, ale i přes to, jak moc mě sváděl, vzrušoval a chtěl stejně jako já jeho, jsem to nedokázal. Ne takhle... ne, když vím, že se hned potom sebere a odejde...

B: "Já nemůžu, Justine."

Pomalu jsem z něho slezl a posadil jsem se na kraj postele zády k němu. Připadal jsem si jako idiot, Brian Kinney přeci neodmítá možnost sexu, natož pak s ním... ale já zkrátka nemohl.

J: "Briane? Co... co se děje?"

B: "Proč jsi tady, Justine?"

Vím, jak hloupě tak otázka zní... přišli jsme sem z jediného důvodu, ale... já potřebuju vědět, že je v tom něco víc, že tohle pro něj není jenom sex, jenom hra, jenom jedna noc, která ráno skončí a možná nadobro. Pokud se mnou skončil navždy, musím to udělat i já. Tímhle bych pro sebe akorát všechno zhoršil. A ano, ani já sám nechápu, kde se to ve mně bere.

J: "Co tím myslíš? Ty víš, proč jsem tady," přisunul se ke mně blíž a políbil mě na záda.

B: "V tom případě si myslím, že si budeš muset najít někoho jiného, kdo uspokojí tvoje potřeby."

Vstal jsem, abych se oblékl. Justin seděl na posteli s koleny přitaženými k hrudi a sledoval mě, jak pochoduju sem a tam a hledám svoje oblečení. Myslím, že stejně jako já nevěděl, co se to právě děje. Zbláznil jsem se? Pravděpodobně.

J: "V tom případě hádám, že bych měl jít."

B: "Jo, to asi měl."

Justin se zvedl a taky se začal oblékat. Oba jsme se vyhýbali vzájemnému očnímu kontaktu, myslím, že ani jeden jsme nevěděli, co vlastně dělat. Celá tahle situace byla tak... neznámá. Tohle se totiž nikdy nestalo. Pro nás oba to byla premiéra.

Hned na to se Justin vydal ke dveřím a mě přepadl svíravý pocit. Vím, že jsem ho tak nějak vyhodil, ale nechtěl jsem, aby šel. Jen jsem už jednoduše zahnaný do kouta a nevím, co dělat.

Už vycházel ze dveří, když v tom jsem se za ním vydal, musel jsem mu něco říct... alespoň nějakým způsobem jsem mu musel dát najevo, co chci...

B: "Vrať se, Justine..."

J: "Zrovna jsi řekl, abych šel," ohradil se.

B: "Vrať se... domů," poslední slovo jsem zdůraznil, aby pochopil, o co ho žádám.

Přišlo mi, že Justin zapomněl dýchat a vlastně i já jsem s tím měl docela problém. Tohle jsem nikdy neudělal, nikdy jsem o nikoho nebojoval ani ho neprosil, aby se ke mně vrátil... zkrátka jsem nikdy nikoho nemiloval natolik, abych toho byl schopný.

J: "Já... já... nevím, co říct," tohle rozhodně nebyla odpověď, jakou jsem chtěl slyšet.

B: "Tak, až na to přijdeš, tak mi dej vědět."

Následně jsem mu zavřel dveře přímo před nosem. Možná tohle byl riskantní krok, ale potřeboval jsem převzít kontrolu, do teď ji měl on, do teď o všem rozhodoval on, do teď jsem se musel řídit podle něj... asi je jednoduše na čase, abych změnil taktiku.