Poslední díl
bez varování
#JustinTaylor #BrianKinney #MichaelNovotny
Justin
Je to už přes týden, co mi Brian řekl, abych se vrátil domů. A přísahám bohu, že jsem asi v životě nebyl vyděšenější. Tohle je přesně to, co jsem celou dobu chtěl... aby mi dal nějak najevo, co ke mně cítí, že mě miluje, že mě chce zpátky - a on to udělal. Ale já i přes to stále otálím, protože... protože mám jednoduše strach. Brian je nevyzpytatelný, nikdy nevím, co mě s ním čeká... i když právě to na vztahu s ním bylo asi nejvíc vzrušující, vždy mě totiž dokázal překvapit, šokovat, vyrazit mi dech. S ním jsem se nikdy nenudil, každý den byl neuvěřitelná jízda. Jízda, ze které jsem se rozhodl vystoupit, protože jsem se bál toho, že mě nikdy nebude milovat tak, jako já jeho, že to vždy bude pouze jednostranné, že se mě zkrátka jednoho dne zbaví, jako bych nic neznamenal... ale pravda je taková, že to já ve finále odkopl jeho a to tím nejhorším způsobem, jakým jsem mohl. A možná proto mám strach... protože vím, že si další šanci pravděpodobně ani nezasloužím. Ale ano - chci domů. Chci zpátky k Brianovi a užívat si zase každý den s ním naplno. Vím, že to s ním nikdy nebude snadné asi stejně, jako on to nemá zrovna snadné se mnou, ale chci zkrátka, abychom byli zase spolu. A k tomu budu potřebovat menší pomoct od někoho...
J: "Ahoj, Maikey," zavítal jsem do jeho krámku.
Maikey: "Justine, co... co tady děláš?"
Překvapivě po mně nevrhal vražedné pohledy ani neprskal lávu. Buď to je mi vděčný za záchranu v Babylonu, nebo ho jednoduše zášť vůči mně už přešla.
J: "Jen jsem šel kolem, tak jsem si řekl, že se stavím."
Maikey: "Brian tu není, jestli doufáš v tohle."
J: "Nehledám ho... jen jsem myslel... Maikey, co kdybychom nechali minulost minulostí a zase spolu dělali na RAGE? Fakt mi to chybí a myslím si, že tobě taky."
Možná jsem sem přišel kvůli něčemu jinému, ale... když už jsem tady, mohl bych se pokusit napravit to, co se díky mně podělalo.
Maikey: "Nebudu lhát, chybí mi to... jen jsem si nemyslel, že bys se mnou chtěl ještě spolupracovat po tom všem..."
J: "To, že jsme oba na zabití, neznamená, že musíme zahodit něco tak úžasného."
Maikey: "To asi ne... vlastně mám pár nápadů, které bychom mohli hned probrat... jestli máš čas."
J: "Jasně, že mám."
S Maikeym jsme byli během chvíle doslova jako malí kluci a strávili jsme nad tím pomalu celé odpoledne. Ani nemůžu popsat, jak moc mi to chybělo. A jestli mi tohle chybělo takhle, jak se asi budu cítit, až budu zase s Brianem?
Maikey: "Teda nechci tě vyhazovat, ale s Benem máme plány..."
J: "Jasný, chápu, už je pozdě. Půjdu, stejně ještě musím něco zařídit... akorát budu potřebovat tvojí pomoc."
Maikey: "A jéje."
J: "Neboj se, není to nic hroznýho... teda záleží na tom, jak se to vyvine, ale..."
Maikey: "Tak povídej."
Zasvětil jsem ho do všeho, co mám v plánu a i když se zprvu netvářil moc nadšeně, protože se obával toho, jak na to bude reagovat Brian, když zjistí, že je v tom namočený, ale nakonec se mi rozhodl pomoct, tudíž jsem doufal, že můj plán nakonec přinese i nějaké to ovoce.
Brian
Vždycky jsem si myslel, že naivita je jen ubohá vlastnost slabých lidí a to teď budu muset asi přehodnotit, protože druhá možnost je ta, že se k těm slabým lidem můžu zařadit a to rozhodně nepřipadá v úvahu. Fakt jsem si totiž naivně myslel, že když Justinovi řeknu, co chci, že ho chci zpátky, tak nebude váhat ani vteřinu a vrátí se. Místo toho se vrátil k jeho oblíbenému bobříku mlčení, jenže rozdíl je tentokrát ten, že ho držím i já, nehodlám ze sebe dělat blba a dávat mu přesně to, co chce - zoufalé pohledy říkající, jak moc mi chybí. Pokud je to pro něj konec, musí to být konec i pro mě. Jsem Brian Kinney, kurva fix. Já mám prostě na víc!
Ale stejně ještě budu potřebovat Maikeyho, aby mi pomohl dostat se přes to nejhorší, tudíž je na čase ho zase vyzvednout na naší Maikey and Brian show...
B: "Novotny, doufám, že nemáš plány, protože... shit."
Zarazil jsem se v pohybu, když jsem zahlídl Justina stojícího vedle Maikeyho a oba se tvářili stejně zaraženě, když uviděli mě. Bezva, takže Maikey už mě zrazuje a dává se na stranu blonďáka? Bezva!
J: "Ahoj, Briane."
S poloúsměvem jsem k němu přikývl. Fakt jsem neměl náladu na to předstírat, jak je všechno fajn, jak mě vůbec nic z tohohle nesere... protože sere!
J: "Asi bych měl jít... díky, Maikey, za... však víš."
Tohle mě zaujalo... za copak mu asi děkuje? I když ne! Proč by mě to mělo zajímat? To je jejich věc. Já jsem ve fázi posouvání se se svým životem dál a to znamená, že mě nezajímá nic z toho, co, koho a kde Justin dělá nebo nedělá.
Ach jo, fakt se těším na den, kdy to, co si myslím, bude pravda, protože... když Justin kolem mě prošel, aby se dostal ke dveřím, měl jsem co dělat, abych to zvládl. A když se za ním následně ty dveře zavřely, byla to neskutečná úleva... i když ne tak docela.
B: "Takže, připravený vyrazit?"
Maikey: "Ty se mě nezeptáš, co tu dělal?"
B: "Je mi to jedno."
Maikey: "Vážně?" překvapeně nadzdvihl obočí.
B: "Ano, Maikey, vážně! Může si dělat, co chce a kde chce a mně to může být ukradený."
Maikey: "Tak... fajn."
B: "A můžeme už jít?"
Maikey: "Vlastně jsme s Benem chtěli... eh, to je jedno, jasně, že můžeme jít."
Nevím, co se právě stalo, ale je mi to jedno, hlavní je, že mi Maikey dnes opět pomůže společně s alkoholem, abych blaženě odpadl a zapomněl na všechny moje problémy s Justinem.
Když jsme ovšem dorazili k Woodymu začínal jsem litovat toho, že jsem si Maika vzal s sebou, přišlo mi totiž, že se dnes dal na roli mojí chůvy... pořád mě hlídal, abych moc nepil nebo neodešel s někým domů a do toho si pořád kontroloval telefon... what the fuck?
B: "Tak fajn, vypadá to, že někde musíš být a vzhledem k tomu, jak mi momentálně lezeš na nervy, ti dám propustku, klidně běž..."
Maikey: "Co? Ne! Nikam nejdu."
B: "Pořád si kontroluješ telefon, je jasný, že chceš být někde jinde... a já ocením, když mě přestaneš buzerovat."
Maikey: "Já tě nebuzeruju, jen... čekám na tohle," rozsvítil se jako vánoční stromeček, když mu na mobil přišla textovka.
B: "Dobře... co sis vzal?"
Maikey: "Nic jsem si nevzal, ale konečně můžu jít domů a tobě radím, abys udělal to samé."
B: "Domů? Díky, ale noc je ještě mladá, domů fakt nemám v plánu jít... ale ty klidně běž, ať nepromeškáš večerku."
Maikey: "Briane, poslouchej... posloucháš mě?"
B: "Jo, poslouchám!"
Maikey: "Běž domů... věř mi, právě teď tam chceš být."
Maikey s úsměvem odešel a já se snažil pochopit, co se právě stalo a možná mě něco hned napadlo, nechtěl jsem si to však připustit... nechtěl jsem být naivní... ale věděl jsem, že je jenom jeden způsob, jak se přesvědčit o tom, že moje domněnka je správná.
Když jsem otevřel dveře loftu, doslova mě praštila linoucí se vůně. Pomalu jsem vešel dovnitř a první, co jsem uviděl, byl nazdobený stůl se svíčkou uprostřed a na talířích jsem ihned poznal Justinovu známou Jambalayu... a věřte nebo ne, nepohrdal jsem tím, co jsem viděl jako něčím směšně romantickým... já se usmíval, protože jsem doufal, že to, co si myslím, se opravdu děje...
J: "Ahoj," ozval se za mnou.
B: "Kriste!" nadskočil jsem.
J: "Promiň, nechtěl jsem tě vylekat."
B: "Co se to tu děje, Justine? Jak ses sem dostal?" otočil jsem se k němu.
J: "Ehm... Maikey mi půjčil klíče, prosím, nezlob se na něj..."
B: "Ale... ale proč?"
J: "Noo... potřeboval jsem se sem dostat, abych si mohl vrátit věci do skříně a chtěl jsem tě překvapit s večeří... jasně mohl jsem jít asi přímo za tebou, ale... kdyby sis to náhodou rozmyslel jsem to udělal tak, abys to neměl tak snadný."
B: "Justine, řekneš mi konečně to, co chci slyšet!" naléhal jsem.
J: "Vracím se domů," usmál se tím svým obřím sunshine úsměvem.
Obvykle jsem tak dobrý ve skrývání svých emocí, ale právě teď jsem jednoduše nemohl. Musel jsem ho ihned přitáhnout k sobě a políbit ho. Tak vášnivě, hluboce a možná až drsně, že měl co dělat, aby se udržel a nepodlomila se mu kolena.
J: "Wow," vydechl.
Oba dva jsme si udělali spoustu hnusných věcí a myslím si, že právě teď jsme dostali šanci, abychom se ze svých chyb poučili a pokusili se o něco lepšího, než doposud. Vím, že nejsem připravený na to být najednou někým jiným, jsem zkrátka tím, kým jsem... ale to rozhodně neznamená, že se nechci snažit, protože už nikdy nehodlám riskovat, že by mě opustil, protože mu nebudu dostatečně ukazovat, jak moc ho miluju.
No comments:
Post a Comment