Nový díl.
BRIAN
Měsíc, celý posraný měsíc! A on neudělal vůbec nic proto, aby byl zase se mnou, pořád kolem mě jenom našlapuje jako nějaká baletka, svléká mě pohledem a usmívá se na mě tím svým sunshine úsměvem, ale tím to končí, žádná snaha ani náznaky toho, že se chce vrátit zpátky ke mně, nevím, jestli čeká na to, až mu svůj zájem projevím já anebo, že mu rovnou řeknu, ať se zase dáme dohromady, ale ať už tak nebo tak, já mu to nehodlám usnadňovat, nemám v plánu za ním běhat a prosit ho, aby se ke mně vrátil, to musí udělat on, on odešel, takže i on se musí vrátit a pokud to neudělá... Já nevím, nejspíš se zblázním, ale myslím, že už jsme si všichni stačili ujasnit, že v těhle věcech se já neangažuju a už vůbec ne v případech, kdy je Justin na vině, protože je a to na hodně velký.
Dneska jsem byl v práci nějaký nabroušený, pořád jsem nad ním musel přemýšlet a to mělo za následek, že jsem mezi zaměstnanci lépe řečeno poskoky poletoval jako nějaká zuřivá bestie.
B: "Murphe, kde, sakra, jsou ty layouty pro Mighty Mints?"
Murph: "Já vím, že jsem slíbil, že to bude dneska ráno..."
B: "Je nějaký způsob, jak to můžu uspíšit? Srážkou platu? Vyhazovem?"
Murph: "Budeš to mít hotový před polednem. A začátkem dneška by měli jít věci rychleji, najali jsme nového studenta na praxi, aby nám pomohl s prací... Oh, Briane, tohle je Justin Taylor, náš nový internista... Justine, tohle je pan Kinney, jeden z partnerů agentury."
Jen jsem na něj zíral se šokovaným pohledem v domnění, že musel naprosto zešílet, zatímco on se tvářil jako nějaký profesionál... Justine, zbláznil ses nebo co?!
J: "Moc mě těší, pane Kinney,"...Nabídl mi ruku a já mu jí s veškerým přemáháním nabídl zpátky.
B: "Do mojí kanceláře, hned."
Justin se jen pousmál a hned na to mě následoval, měl jsem fakt vztek, to, že jsem chtěl, aby začal něco dělat, ještě neznamená, že bude šaškovat tam, kde pracuju, kde mám být autoritou a ne někým, kdo si zde řeší své vztahové problémy, on se fakt musel naprosto zbláznit!
B: "Sedni si."
J: "Rozkaz."
Posadil jsem se do svého křesla a on se uvelebil naproti, tvářil se jako by všechno bylo v naprostém pořádku a tím mě vytáčel ještě víc, proto jsem na něj jen zíral a čekal na to, až konečně něco řekne, nejlépe nějaké vysvětlení!
J: "Chystal jsem se ti to říct,"...Konečně promluvil.
B: "Kdy?"
J: "Až dostanu tu práci."
B: "Oh, tu nedostaneš, dokud to já nepodepíšu a já to nepodepíšu, dokud se nezeptám potencionálního kandidáta na pár otázek jako třeba... Co tady, kurva, děláš?"
J: "Jako součást studia musíme mít tři praktický zkušenosti z práce v oboru, jaký jsme si vybrali. Tak jsem napsal dopis, vedoucímu vašeho grafického oddělení, že bych chtěl být internista, předložil jsem svoje doklady, vzorky mý práce a tady jsem."
B: "Tady teda nejseš! Jsou i jiný agentury, kde já nepracuju."
J: "To s tím nemá nic společného, Vangard's je nejlepší. Pracovat tady bude vypadat dobře v mým životopise, udělám si důležité kontakty, naučím se věci, které se nemůžu naučit ve třídě."
Začínal jsem z toho být fakt zoufalý, ten kluk to myslel zcela vážně, nemyslím tu část, kdy mi tvrdí, že já s tím nemám nic společného, že mu jde jen o zkušenosti, protože i blbýmu by došlo, že mám. Myslím tu část, kdy myslí opravdu vážně, že tu chce pracovat a být mi dennodenně na očích, neříkám, že to není můj sen od chvíle, kdy ode mě odešel, ale sakra, v mojí práci?!
B: "Uč se někde jinde."
J: "To není fér, byl jsem přijat pouze na základě mých vlastních kvalit, nemělo to nic společnýho s tebou, myslel jsem, že bys mohl mít radost,"...Neznat ho, tak mu snad i věřím, říkal to totiž tak přesvědčivě, ale já ho znám.
B: "Že uvidím tvůj obličej každý den?"...Smál jsem se.
J: "Neměl jsem tušení, že je náš bývalý vztah pro tebe pořád takovým problémem."
B: "Kdo říká, že je to problém? A kdo říká, že jsme vůbec někdy měli vztah?"
J: "V tom případě nevidím jediný problém, proč bys měl něco namítat v doplnění mého vzdělání, za který platíš,"...Neodolal uchechtnutí... Zabít ho by bylo málo.
B: "No jen nečekej žádný zvláštní zacházení."
J: "To jsem nikdy nečekal."
Na to, že se tu snaží vetřít se mi zase do přízně, tak je jeho jazyk dost jedovatý a já i přes to, že bych ho nejradši zabil za to, co mi tu právě dělá, mám chuť přeskočit ten blbej stůl mezi námi a strhat z něj oblečení!
B: "Tak v tom případě se můžeš jít pustit do práce, budeš mít co dělat."
J: "Bez problému, pane Kinney."
Justin se s úsměvem zvedl a těsně než za sebou zavřel dveře, se na mě ještě podíval, myslel jsem, že se snad zblázním, tohle je ten nejhorší nápad, co ho mohl napadnout, tohle zkrátka nemůže dopadnout dobře! Ale jestli si myslí, že mu budu nějak ustupovat a vše mu zjednoduším, tak se šeredně plete!
Zbytek odpoledne jsem se mu snažil vyhýbat, ačkoliv je pravda, že kdykoliv se nedíval, tak já se díval na něj, párkrát jsem se za to okřikl, ale nakonec jsem to vzdal, prostě jsem se na něj musel dívat, na ty jeho úsměvy a grimasy, zkrátka na všechno, až jsem z toho zapomněl i pracovat, zkrátka mě dostal, totálně!
Jakmile mi skončila směna, celkem mě to štvalo, tak nějak mě bavilo ho pozorovat, ale rozhodně jsem nehodlal kvůli svému uspokojení držet sebe a všechny ostatní v práci přes čas a tak jsem se nakonec vydal do auta s tím, že dneska se myšlenek na něj, zbavím v Babylonu.
J: "Ahoj,"...Zničehonic mi nastoupil do auta, když jsem se chystal odjet.
B: "Co to, kurva? Co tady děláš?"
J: "Doufal jsem, že bys mě svezl."
B: "Proč bych to dělal?"
J: "Protože tě hezky poprosím... Prosím, Briane."
B: "Pro tebe jsem pan Kinney."
J: "Fajn, pane Kinney, svezete mě, prosím?"
Justin se na mě usmíval tím svým zářivým úsměvem a já dělal vše pro to, abych ho nepolíbil, byl to doslova boj, ale věděl jsem, že mu musím odolat, on si zkrátka nezaslouží, aby to měl tak snadné!
B: "Tak kam to bude?"
J: "K Daphne."
B: "Tam teď bydlíš?"
J: "Jo,"...Zdálo se, že se o tom nechtěl bavit, tak jsem to nechal být.
A následně jsem ho odvezl, po celou cestu mlčel, což byl docela rozdíl od toho, jak se choval v práci, ale rozhodně jsem ho nehodlal zpovídat.
J: "Díky za svezení."
B: "Máš za co."
Podíval se na mě takovým zvláštním pohledem, jako by snad čekal, že něco udělám nebo aspoň řeknu, jenže mě v tu chvíli začalo srdce tlouct tak rychle, že jsem to nedokázal.
J: "Já..."
B: "Přijď zítra včas,"...Zarazil jsem ho dřív, než stihl cokoliv říct.
J: "Dobrou noc, pane Kinney."
B: "Dobrou, pane Taylore."
Když se mi ztratil z dohledu, nadával jsem si do idiotů, ale zároveň jsem věděl, že to, co dělám je správné, prostě mu nemůžu věci usnadňovat, už během toho, kdy jsme byli spolu, nesnášel, když jsem mu chtěl pomáhat, všechno si chtěl dělat sám, byl tvrdohlavý a měl svou hlavu a tak je na čase se podle toho k němu chovat.
No comments:
Post a Comment