I'm still yours(21)

Poslední díl. - 18+ - Tak a tímto dílem se s vámi znovu loučím a s největší pravděpodobností ahoj až v červnu A samozřejmě doufám, že se vám konec bude líbit

JUSTIN

Ani jeden jsme tu chvíli nechtěli ukončit, ale museli jsme, svatba začínala za chvíli a my se tam potřebovali dostat včas, abychom zabránili nejhoršímu a to Brianovo vyhazovu a taky tomu, abych tomu idiotskému kreténovi nakopal zadek, kdyby Briana náhodou odmítl, což je blbost, protože Brian je nejlepší a odbýt ho je téměř nemožné, ale chápete, nikdy neříkej nikdy. Každopádně na Brianovi bylo snad poprvé, co ho znám vidět, že je nervózní, sice s největší pravděpodobností za to mohla ta svatební atmosféra, však víte - kytičky a podobný kraviny, jak by řekl Brian, jsem si totiž dost jistý, že díky tomu nebyl ve své kůži, ale i tak jsem byl přesvědčený o tom, že za to mohl i strach z toho, že by opravdu mohl přijít o práci, on jí miluje a především potřebuje, bez ní by toho hodně ztratil a to nemůžeme ani jeden dovolit.

B: "Nesnáším svatby,"...Utrousil.

J: "Tak to asi nemám předpokládat..."

B: "Ani to nevyslovuj!"...Zarazil mě dřív, než jsem to stihl dokončit.

Viděl jsem na něm však nepatrný úsměv, jako by se mu i přes to, jak se mu jen ta představa příčí na ní něco zamlouvalo - vsadím se, že první novomanželský sex!

J: "Nikdy neříkej nikdy."

B: "Mlč už, prosím tě."

Nezačít zrovna hrát hudba, která má provést nevěstu uličkou, asi bych se začal smát, ale naštěstí jsem to zvládl zastavit včas.

---

B: "Tak tady seš ty parchante,"...Přecedil skrze zuby.

Nemusel jsem se ani ptát, co tím myslí, sám jsem totiž pochopil, že ten, kdo právě provádí nevěstu uličkou je náš slavný Brown - chlap, který stojí za tímhle vším nepořádkem!

J: "Asi by bylo nevhodné za ním teď jít s tou prezentací?"

B: "Věř mi, že bych to udělal moc rád, ale to bych neztratil jen práci, ale i svůj život a ty nejspíš taky."

J: "Neříkej, že bys o mě měl obavy,"...Culil jsem se jako nějaká puberťačka.

"Ticho," okřikla nás nějaká stará čarodějnice sedící před námi a my oba měli co dělat, abychom se nezačali smát, nemůžu ani popsat, jak dobré pocity se ve mně momentálně mísily.

I přes veškeré okolnosti, to byl opravdu krásný obřad, chvilku jsem si i představoval sám sebe a Briana, jak tam stojíme a říkáme si sliby, jsem však už dost při smyslech na to, abych věděl, že to se nikdy nestane, v tomhle případě asi ani nikdy neříkej nikdy, neplatí.

Po obřadu se všichni přesunuli na hostinu kousek od stodoly a my s Brianem je následovali, aby se nám Brown neztratil z očí, chvilkami jsem však zapomínal, proč tu vlastně jsme a jen jsem doufal v to, že by mě Brian mohl vyzvat k tanci a protancovat se mnou klidně celou noc, patetické já vím!

J: "Briane, myslím, že vhodnější chvíle už nebude, konečně je sám."

B: "Už jsem myslel, že je bude mít všechny za zadkem celou noc... Tak jak vypadám?"

J: "Úžasně... jako vždy."

Brian se usmál a následně vzal svůj notebook a nějaké papíry a hned na to se vydal rovnou za ním, věděl jsem, že Brian je nejlepší, ale i tak ve mně hlodala jistá obava.

Na první pohled bylo vidět, že Brown není ani trochu nadšený, vlastně to vypadalo, že Briana snad nechá vyvést, ale ve finále se zdálo, že mu dal šanci se alespoň vyjádřit a z toho vyjádření se stala snad celá věčnost, pořád o tom živě diskutovali a já věděl, že se to vyvíjí dobrým směrem, i přes to, že jsem nic neslyšel, byl jsem rád, ale nebudu zapírat, že už jsem se kousal nudou, s největší pravděpodobností bych si šel zatančit i s ženichem a zjistil bych, že je gay, ale tomu bylo zabráněno konečným návratem Briana.

B: "Snad si nám tu neusnul."

J: "Nebudu lhát, neměl jsem k tomu daleko... Zůstane?"

B: "Ty jdeš rovnou na věc."

J: "Jo protože se bojím, že přijdeš o práci."

B: "To ve mně máš tak nízkou důvěru?"...Popichoval mě.

J: "Moc dobře víš, že ne... Takže už mě nenapínej a řekni to."

B: "Něco mi říká, že už to víš."

J: "Ale chci to slyšet od tebe."

B: "Zůstane,"...Pronesl s vítězným úsměvem.

J: "Já věděl, že to dokážeš,"...Pověsil jsem se mu na krk a políbil ho.

Následně jsme se však oba zarazili, jako bychom věděli, že tohle ještě nemůžeme, bylo tu ještě něco, co jsme museli udělat předtím - konečně si promluvit.

B: "Měli bychom jít."

J: "Jo já vím."

Brian si šel dát notebook a ostatní věci do tašky a já se ještě chvíli rozhlížel kolem, část mě tu chtěla opravdu zůstat a jen si užívat příjemnou atmosféru s Brianem, ale to jsem si musel odpustit... Nebo jsem si to alespoň myslel...

B: "Justine?"

J: "Hm?"

B: "Přestaneš se tu jen smutně rozhlížet a půjdeš si se mnou zatancovat?"

Řeknu vám, skoro mi spadla čelist, fakt jsem takové gesto od Briana nečekal, ale myslím, že tu nešlo jen o to, aby mi splnil moje tajné přání, chtěl se mnou tančit úplně stejně jako já s ním. A tak jsem jej chytil za ruku a vydal jsem se s ním na parket mezi ostatní tancující páry. Vždycky jsem s ním tančil jen divoké, vášnivé a sexy tance, ale tenhle byl - řekněme, že směšně romantický.

J: "Co tohle znamená?"...Odvážil jsem se po chvíli zeptat.

B: "Jak to myslíš?"

J: "No... Já... jsme zase spolu?"

B: "Musíš mi ale něco slíbit."

Bál jsem se to odkývnout, od Briana to může být opravdu cokoliv, obzvlášť když se tváří tak vážně, proto mi chvíli trvalo, než jsem konečně promluvil.

J: "Co, Briane?"

B: "Už nikdy, opakuji nikdy, nebudeš pouštět houslovou hudbu v mé přítomnosti?"

Musel jsem se zasmát a Brian se přidal, věděl jsem však, že to myslí vážně, opravdu mi to ale nedělalo žádný problém, proto jsem vzápětí s úsměvem řekl "Slibuji."

B: "Tak v tom případě jsme asi zase spolu."

Přivinul jsem se k němu trochu víc a následně jsem si stoupl na špičky, abych dosáhl k jeho uchu, do kterého jsem mu hned na to zašeptal "Pojď se mnou."

B: "Kam?"

J: "Uvidíš."

Brian neváhal a následoval mě, v momentě, co jsem ho dovedl zpátky do stodoly, pochopil, o co mi jde a hned na to mě natiskl na jednu stěnu a začal mě líbat na rty i krk. Jeho doteky a polibky se mnou dělaly opravdové divy, tak moc mi to scházelo a stejně tak Brianovi ty moje.

Netrvalo dlouho a byli jsme oba nazí, rozložili jsme si na zem deku, kterou jsme našli a jen jsme se mazlili, něco, co bych řekl, že je s Brianem nereálné a i přes to jsme to dělali. A následně si navlékl kondom, vměstnal se mezi má stehna a opatrně do mě pronikl. Minovali jsme se snad celou noc a poté jsme oba usnuli s vědomím, že k sobě patříme navždy.

I'm still yours(20)

Nový díl. - Jak jsem slíbila, tak plním, tady je předposlední díl povídky, tak ať se vám líbí

JUSTIN

Mám na Briana takový vztek, nechápu, jak může být pořád tak zabedněný, jako by to snad bylo něco strašného konečně si přiznat, co ke mně cítí, i když myslím, že větší problém má s tím přiznat to mně, než sobě, jenže já to nechápu, vím, že jsem mu moc ublížil a té chyby jménem ETHAN budu litovat do konce svého života, být na jeho místě, nejspíš bych si taky nikdy neodpustil, jenže proč mi, sakra, nedá druhou šanci, proč mě pořád tak odmítá, proč mě zazdí pokaždé, když se k němu snažím dostat blíž? Od začátku, kdy jsem poprvé vešel do jeho firmy, musel vědět, proč tam jsem, muselo mu být jasné, že mi nejde o moje vzdělání, ale o něj a já vím, že mu chybím, viděl jsem to na něm každý den od chvíle, co jsem od něj odešel, jen jsem se to snažil ignorovat, abych se necítil tak provinile, jenže nakonec jsem se s Ethanem spálil a všechno mi došlo - to, že Briana stále miluji nade vše a že s ním chci být za každou cenu, on mi to ale nechce umožnit, i přes to, že je víc než očividné, že se mnou chce taky být.

J: "Briane?"

Vrátil jsem se ze svého popíjení a odreagovávání zpátky do našeho motelového pokoje, nedostalo se mi ale odpovědi, Brian totiž spal zavalený papíry a notebookem. Všechno jsem z něj sundal a následně jsem ho přikryl, přičemž jsem jej políbil na tvář - kdybych jen věděl, že na to abych se k němu mohl přiblížit, stačí, jen aby usnul, byl bych trpělivější.

Následně jsem si všiml prezentace na jeho notebooku a celou jsem si jí pročetl a prohlídl, hned na to jsem se musel pyšně usmát a do toho ticha zašeptat "Opět si to dokázal."

---

B: "Justine?"...Vzbudilo mě jemné zacloumání.

J: "Jo?"

B: "Je chvíli před polednem, za pár hodin to začíná."

J: "Co začíná?"

B: "Ta svatba."

J: "Počkat, my půjdeme přímo na ní?"

B: "Jop."

J: "Myslel jsem, že počkáme, až bude po všem a že si ho pak někde odchytíš."

B: "Zítra má v plánu podepsat smlouvu v jiné firmě, svatební hostina může trvat klidně do jeho odjezdu, nehodlám to riskovat."

J: "Fajn, takže jdeme na sebevražednou misi."

B: "Něco takového,"...Pousmál se na mě a já mu úsměv opětoval, měl jsem najednou pocit, že je to mezi námi klidnější, jako by se snad ta včerejší hádka ani nestala.

Brian si šel dát sprchu a každá část mého těla chtěla jít za ním, byl to můj instinkt možná zlozvyk zároveň, ale věděl jsem, že nemůžu a tak jsem počkal až bude hotov a hned na to jsem se šel taky vysprchovat, do teď jsem si neuvědomoval, jak moc mi chybí ta společná sprchování.

Vzápětí jsme se šli oba obléct, vzhledem k tomu, že jsem nečekal, že se budeme účastnit přímo té svatby, nevzal jsem si žádný oblek nebo tak, ale jelikož jsme vlastně byli uprostřed nějaké pustiny a obřad se měl konat v nějaké stodole, asi na tom ani moc nezáleželo, i tak jsem se však snažil vypadat dobře.

J: "Proč na mě tak koukáš?"

B: "Já... jen... To nic."

J: "Briane, co?"

B: "Jen, že ti to sluší."

Nedokázal jsem se ubránit úsměvu, tohle jsem slyšet opravdu potřeboval, další jiskru naděje na to, že se to mezi námi spraví, navíc kompliment od Briana vždy znamenal něco víc.

J: "Děkuju. Tobě taky."

B: "Jo, snažil jsem se,"...Uchechtl se.

J: "Mimochodem ta prezentace je super, určitě ho přesvědčíš, aby zůstal."

B: "To doufám, protože jinak si asi začnu chodit pro podporu."

Chvíli mi trvalo, než mi došel význam jeho slov a až pak jsem si všiml výrazu jeho tváře, rozhodně nebyl nadšený, že mi tohle řekl, ale zároveň jako by se mu ulevilo, že to konečně dokázal.

J: "Co tím myslíš?"

B: "Přijdu o práci, pokud ho nepřemluvím, aby zůstal."

J: "To nechápu. Přeci nemůžeš přijít o práci kvůli každému klientovi, který se rozhodne od vás odejít."

B: "Kvůli tomuhle jo."

J: "Ale proč? Jediný důvod, proč bys mohl... On je ten klient, díky kterému ses stal partnerem, že?"...Konečně mi to začalo dávat smysl.

B: "Už ti to došlo?"

J: "Proto si mi nic nechtěl říkat, protože on..."

B: "Je důvodem, proč se to mezi námi tenkrát podělalo, proč si strávil týden sám ve Vermontu a proč si došel k závěru, že se mnou už dál nechceš být."

Znám Briana dobře a tak vím, že každá jeho snaha o to vyjádřit mi nějaké city je vždy sarkastická, i přesto tahle nebyla, on se mi opravdu snažil ukázat, že si je vědom toho, kdy a proč se to mezi námi začalo poprvé rozpadat.

Vím, že jsem byl tenkrát sobecký, on se jen snažil udržet si práci, abychom se měli dál dobře, zatímco já doufal, že alespoň jednou dá přednost mně, jenže tenkrát nešlo jen o tohle, šlo o všechno, tenkrát jsem poprvé pochopil, že nikdy nebudu jeho první volba, teď už však vím, že jsem se nikdy nemýlil víc, od chvíle, kdy jsem s ním strávil první noc, jsem byl jeho první volba, ovšem to, že teď už to vím, nemění nic na tom, že jsem se tenkrát spletl a raději jsem zvolil Ethana.

J: "Není to tvoje vina, ty ses jen snažil o to udržet si práci, aby ses o sebe mohl postarat, aby ses mohl postarat o mně, Guse, Maikeyho, vlastně všechny, já to ale neviděl... Byl jsem hlupák, teď už to vím a taky vím, že mi to nikdy neodpustíš, jen doufám, že mi třeba nakonec dáš druhou šanci."

Brian se odmlčel, věděl jsem, co to znamená, neměl v plánu mi na to odpovídat, pro něj by to byla slabost a já mu to nevyčítám, on už zkrátka takový je, to ale nemění nic na tom, že vím, co by mi řekl, kdyby toho byl schopný.

Brian však udělal něco naprosto jiného, šel rovnou ke mně, rukou mě chytil za týl a hluboce se mi zadíval do očí, hned na to mě políbil - pomalu a něžně, jako by chtěl, aby to trvalo na věky, stejně jako jsem to chtěl já!

I'm still yours(19)

Nový díl.

BRIAN

S Justinem jsme se celé dopoledne a část odpoledne snažili vymyslet cokoliv, čím by se nám podařilo Browna udržet ve Vangard's, ale zdálo se to naprosto nemožné, už když jsem ho získal tenkrát tak mě to stálo veškerou snahu a vlastně taky vztah s Justinem, kdybych tenkrát nebyl nucen jet za Brownem, odjel bych s Justinem do Vermontu a Justin by nezačal zpochybňovat náš vztah a nedal by se dohromady s tím fidlálkem, všechno by teď bylo jinak, jenže není a tak teď obývám nějaký zavšivený motel ve Wyomingu s Justinem, který mi pořád nepatří, snažím se vymyslet zázrak, který by mi zachránil práci a dělám vše pro to, abych Justina nepovalil na postel a nepomiloval se s ním, protože je jeho úkolem to mezi námi napravit, ne mým!

J: "Já se vzdávám, prostě mě nic nenapadá."

B: "Mě taky ne,"...Povzdychl jsem si.

J: "Proč je ten klient tak moc důležitý? Když u vás nechce být, tak ho nechte, jeho chyba."

B: "Tomu bys nerozuměl."

Popravdě když jsem Justinovi oznámil, aby na mě ráno v brzkých hodinách čekal před domem, protože spolu jedeme do Wyomingu za klientem, nevykládal jsem mu zrovna detaily jako třeba to, že můžu ztratit práci a že ten klient je důvodem, proč se to mezi námi tenkrát začalo rozpadat.

---

J: "Myslím, že jsme se oba přesvědčili o tom, že jsem docela génius, takže to můžeš zkusit,"...Použil na mě svůj sunshine úsměv.

B: "Měli bychom se pustit do práce."

J: "Do práce? Do jaký? Jsme vyšťavení, děláme na tom už několik hodin a došli jsme leda k tomu, že mu nabídneme neomezený počet viagry jako úplatek."

B: "V tom máš recht, vůbec mi to nemyslí."

J: "Měli bychom si dát prostě oraz, máme čas do zítra."

B: "Jo zítra se vetřeme na svatbu jeho vnučky a budeme ho přesvědčovat, jak je Vangard's nejlepší a že by rozhodně měl zůstat a já se budu modlit, že to zabere, protože jinak..."...Zarazil jsem se dřív, než jsem řekl příliš mnoho.

J: "Jinak co?"

B: "Nic."

J: "Briane!"

Justine, proč to prostě nenecháš být? Proč mě nutíš k tomu, abych tu s tebou začal řešit původ našeho rozchodu, to, že jsem se tenkrát rozhodl pro svou práci místo pro tebe a teď to dělám znova.

B: "Pro tebe jsem pan Kinney."

J: "Prosím tě, přestaň s tím, už mě to divadlo unavuje."

B: "Ty si s ním začal."

J: "Jo, protože jsem myslel... Myslel jsem, že..."

B: "Že co? Že se mi nasáčkuješ do práce a já ti opět podlehnu, že se všechno vrátí tam, kde to skončilo?"

J: "Tak nějak."

B: "To máš smůlu."

J: "Hádám, že to jsem mohl čekat, ani si nechtěl, abych ve Vangardu začal dělat, nechtěl si vidět můj obličej každý den, když přijdeš do práce... I přes to, ale část mě doufala, že by ti to nakonec nevadilo, že by sis na to možná i zvyknul."

B: "Jo,"...Začal jsem se smát.

J: "Asi jsem se mýlil, když jsem... Mmm, uh, do hajzlu s tím, to je jedno,"...Justin se zvedl z postele.

B: "Co? Že když tvůj malý románek s Paganinim Juniorem skončil, mohl bys přiběhnout zase zpátky?"

J: "Jo něco takovýho."

B: "Promiň."

J: "Já vím, je to stupidní."

B: "Skoro tak stupidní jako v první řadě skočit na ty jeho hovadiny... Ale ty seš mladej a nezkušenej."

Měl jsem fakt vztek, tohle už nebylo jen o tom, že chci, aby si Justin vyžral to, co podělal, aby cestu zpátky ke mně měl hodně trnitou, protože jsem na něj tam moc naštvaný za to, že mě opustil a zaslouží si ten pocit, že o něj už nemám zájem, ačkoliv opak je pravdou, tady šlo o to, že už jsem víc nemohl všechny své pocity, svůj vztek a rozhořčení skrývat, musel vědět, že mi ublížil a to hodně!

J: "A ty seš snad tak chytrej? Kdyby si vůbec měl nějaký rozum, nikdy by si mě nenechal odejít, řekl by si mi, že dělám největší chybu svého života, že toho budu litovat celý život, že to, co si mi dával ty, bylo tisíckrát... milionkrát víc, než cokoliv, co mi on mohl nabídnout... Řekl bys mi, že mě miluješ, že mě budeš milovat dokonce i po tom, co budu pryč."

Během jeho proslovu se mi v hlavě mísily miliony myšlenek, všechny říkaly, že má pravdu, že jsem o něj mohl bojovat, všechno mu to říct, dát mu najevo, kolik toho pro mě znamená, dělat vše pro to, aby si vybral mě... Jenže já na to nebyl připravený, pořád nejsem, to jednoduše nejsem já, já to neumím, dokud jsem nepotkal jeho ani jsem nevěděl, co to znamená někoho milovat, natož být schopný to vyslovit, teď vím, že jeho miluju, ale říct to zkrátka nedokážu.

B: "Tak tohle čekáš, že uslyšíš?"

J: "Ano... Ale jako obvykle to nikdy neřekneš, takže je prostě jasný, že už není o čem mluvit."

Justin se vydal ke dveřím, chtěl jsem ho zastavit a něco říct, udělat, prostě cokoliv, jen abych ho přiměl zůstat, ale místo toho jsem jenom mlčel a díval se na to, jak za sebou zavřel dveře.

Třískl jsem pěstí do zdi, až mi z kloubů začala téct krev, měl jsem fakt neskutečný vztek, jak na něj, tak na sebe, tohle začínalo být čím dál tím horší a já nevěděl, co mám dělat.

Proto jsem se vrátil zpátky k práci a snažil se něco vymyslet, ale jeden nápad byl horší, než druhej, takže jsem nakonec vzdal a šel na čerstvý vzduch, bylo už docela pozdě a Justin byl pořád pryč, nakonec jsem ho ale našel v jedné hospůdce opodál - tancoval na nějakou prapodivnou hudbu mezi místními, smál se a všemožně vlnil v rytmu hudby, v tu chvíli jsem věděl, co na něm tak moc miluju. I přes to jsem však viděl ten smutek v jeho očích, byl z mého odmítnutí zničený, dělal však všechno pro to, aby na to nemusel myslet, chtěl jsem tam jít za ním, ale nedokázal jsem to, nebyl jsem připravený na to s ním mluvit a říct mu, že ho chci zpátky, ale když jsem ho tak sledoval, konečně mi na mysl přistál nápad, který by možná Browna mohl přimět zůstat.

I'm still yours(18)

Nový díl.

BRIAN

O Justinově nadšení vám nejspíš ani nemusím vykládat, sice se nejdřív jako by zdráhal, že se přeci nemůže jen tak sebrat a odjet se mnou, že má práci i v jídelně a bla bla, ale nakonec stejně souhlasil, div se u toho nezalkl, protože začínal pociťovat, že ho tady klidně nechám, pokud budu muset a to nemohl dovolit! Já fakt nechápu, jak k tomuhle všemu došlo, nejdřív se v podstatě ani nesnažil o to se mnou zase být, pak se mi naservíroval na zlatém podnose v práci a právě teď s ním sedím v mém autě a jedeme spolu do Wyomingu získat klienta a já pořád myslím jen na to, že sedí vedle mě, ani nedutá a nádherně voní a jedině, co chci, je slíbat ho od hlavy až k patě a dělám opravdu vše pro to, aby to na mě nebylo znát, vlastně dělám vše pro to, abych vypadal jako, že mi tohle všechno hrozně vadí, no ono mi to vážně vadí, jen ne tolik, jak se snažím vypadat, ale o to teď nejde.

J: "Jak dlouho ještě?"

B: "Zeptáš se mě ještě jednou a vykopu tě u kraje."

J: "To nemůžeš, Vance ti řekl..."

B: "Vance si může políbit prdel, pokud mě budeš vytáčet, odložím tě kdykoliv a kdekoliv."

J: "Odložíš? To zní, jak kdybych byl nějaká použitá věc."

B: "Taky že jsi."

Justin se zatvářil dotčeně a otočil pohled ven z okýnka, došlo mi, že tohle jsem asi dost přehnal, přeci jen s ním chci zase tvořit pár a ne ho přimět mě nenávidět.

---

B: "Promiň, tak jsem to nemyslel."

Justin nic neřekl, nejspíš očekával, že se budu dál nějak doprošovat, ale já se omluvil, tím to pro mě končí, nejsem stavěný na nějakou lítost a omluvy obřích rozměrů, navíc mě zná, tyhle věci by měl brát s nadhledem a ne se kvůli tomu urážet, jak nějaké děcko.

J: "Nemáš něco k jídlu?"...Ozval se po chvíli.

B: "Jasně - řízky, klobásy, možná taky dort a nesmím zapomenout na tu svíčkovou."

J: "Haha, fakt vtipné."

B: "Kde bych asi měl vzít jídlo?"

J: "Myslel jsem, že si třeba něco vzal."

B: "A ty si snad něco vzal?"

J: "Ne."

B: "Tak vidíš."

A je to tu zase, opět se tváří uraženě, mě z něj opravdu omejou! Ale pokud mám být upřímný, s tím jídlem jsem to vážně nedomyslel a popravdě mi začíná kručet v žaludku, jenže to mu říkat nebudu, nepotřebuju slyšet jeho poznámky a výsměchy.

J: "Hele támhle je benzínka, zastav."

B: "Zbláznil ses? Už takhle máme málo času."

J: "A taky hlad a potřebuju na záchod."

B: "Já hlad nemám a na záchod už vůbec nepotřebuju."

J: "Ale já jo. A tvůj žaludek hraje všemi tóny, takže nekecej a zastav."

B: "Nezapomněl si na to, že jsem tvůj šéf?"

J: "Pane Kinney, zastavte mi prosím u té benzínové pumpy dřív, než se vám tady vymočím."

Rázně jsem dupl na brzdu dřív, než jsem tu pumpu přejel a nabroušeně jsem k ní zajel, fakt mám pocit, že tenhle výlet bude to nejhorší v mém životě a to už je co říct!

B: "Tak hni kostrou."

J: "To jako nejdeš se mnou?"

B: "Je ti pět?"

J: "Ne, ale jestli chceš jíst, tak bys měl zvednout ten svůj sexy zadek a jít,"...Vystoupil a šel dovnitř.

Zatímco já se nekontrolovatelně culil, je sice pravda, že mě právě teď fakt vytáčí, ale kompliment na můj zadek mi fakt udělal radost a nakonec jsem se tedy přemohl a šel za ním.

B: "Doufám, že odtud rychle odjedeme,"...Rozhlížel jsem se všude kolem sebe a všímal si toho, jaká je to tady ruina... Jsem si dost jistý, že jste všichni viděli Texaský masakr motorovou pilou.

J: "Nebuď taková královna,"...Prosím? Já? Já jsem král!

B: "Běž na ten záchod, buď tak hodnej a třeba tam usni, ať můžu pokračovat bez tebe."

J: "Jsem si jistý, že to bys rád."

B: "To si piš."

Justin se na mě jen laškovně pousmál a následně se vydal na záchod, jenže ani ne za pět vteřin se vrátil zpátky, to je asi rekord.

B: "Ten záchod hlídá tříhlavá příšera?"

J: "Ne, píšou tam 'klíč je na pokladně'."

B: "Tak to by sis ho asi měl vzít."

Hodil po mně pohled jako by mě měl za cvoka a následně se vydal na pokladnu, kterou obsluhoval nějaký kluk a já si hned všiml, jak po Justinovi pokukuje, ne že by mi to vadilo, ale... Jo vadilo mi to, ale nehodlám předstírat zájem, natož žárlivost ještě k tomu uprostřed pustiny.

J: "Už ho mám,"...Prošel kolem mě a mrkl.

B: "Šikula,"...Ironicky jsem se usmál.

J: "Vezmi mi, prosím tě, nějakou bagetu."

B: "Vezmi si jí sám,"...Zašeptal jsem si.

J: "Co?"

B: "S radostí."

J: "Díky!"

Zatímco Justin obýval záchod, já se snažil najít cokoliv, co nemá prošlou záruku, ale to jsem si mohl vzít max lízátka, proto jsem byl fakt rád, že jsem narazil alespoň na ty bagety, které byly celkem obstojné, ale i tak se obávám salmonely!

J: "Tak co si vzal?"

B: "Něco, z čeho nám nejspíš bude blbě, ale nic jinýho tu nemají."

J: "A pití máš?"

B: "Nechtěl by ses zapojit místo toho komandování?"

J: "Však už jdu."

B: "Buď tak hodnej!

Justin se vydal pro pití a já zamířil na pokladnu za tím klukem, co se mi vůbec, ale vůbec nezamlouvá, ne že by nebyl pěknej, vlastně na to, že obsluhuje benzínku uprostřed pustiny, by za hřích stál, ale Justin rozhodně není k mání, i přes to z něj však nedokázal spustit oči ani mezitím, co mi účtoval nákup.

J: "Ještě pití,"...Přiběhl s tím svým sunshine úsměvem a dal ho mladýmu do ruky.

Pokladní: "Budete chtít ještě něco?"...Ptal se množným číslem, ale slintal pouze k Justinovi.

B: "Ne to bude všechno, díky,"...Rázně jsem odpověděl.

Následně jsme se díky bohu vydali zpátky do auta, ale Justin vedle mě seděl s úsměvem od ucha k uchu a já fakt netušil, co to znamená.

B: "Čemu se směješ?"

J: "Ničemu,"...Smál se dál.

B: "Justine, vyklop to, jestli nechceš, abych vyklopil já tebe za jízdy."

J: "Já... O nic fakt nejde. Jen... Prostě bylo roztomilý vidět tě žárlit."

B: "Víš, co bude nejlepší? Když od teď nebudeš mluvit, meleš totální kraviny."

J: "Jak myslíš."

B: "Říkám mlč."

J: "Ale..."

B: "Ticho!"

Justin díky bohu ztichl, ale i nadále se usmíval, vytáčelo mě to, ale rozhodně jsem s ním o tom nehodlal diskutovat! A musím říct, že jsem byl fakt rád, když jsme konečně dojeli na místo určení, v tom autě začínalo být těsno nebo možná v mých kalhotách, těžko říct... Pokud jde ale o ten luxus, co nás čekal v tom motelu prakticky vedle kravína... No řekněme to tak, že jsem začínal uvažovat o ztrátě zaměstnání jako o té lepší volbě! A umíte si asi představit, jak "šokující" bylo zjištění, že mají pouze jeden volný pokoj.

I'm still yours(17)

Nový díl. - Do teď jsem se tak nějak držela seriálu a vlastně jsem si ze začátku povídky říkala, že tak pojedu až do konce povídky, ale nakonec ke mně přišel nápad a nutkání to udělat jinak, tak jsem se rozhodla pro trochu humoru, doufám, že jsem neudělala chybu a že se vám to bude líbit

BRIAN

Ráno se mi nevstávalo moc dobře, večer jsem to v Babylonu trochu přehnal s pitím a samozřejmě není na vině nikdo jiný, než Justin, asi nebude žádným překvapením, když řeknu, že se tam objevil, samozřejmě předstíral velké překvapení, když mě tam tak nečekaně potkal u baru a tvrdil mi, jak je fantastické potkat mě tam, ta jeho hra se mi začínala líbit a během toho našeho velmi nečekaného střetnutí jsem neodolal a zeptal se ho, kde má toho svého přítele a jeho odpovědí nebylo samozřejmě nic jiného, než "Já nehraju na kluky," ne že bych to nečekal, ale musím říct, že mě to pohladilo po duši. A tak jsem se dál vyptával "Od kdy?" a on rázně odpověděl "Od té doby, co jsme se rozešli," to v mých uších znělo jako nějaká rajská hudba, neodolal jsem a zeptal se ho, co se stalo s láskou, co měla trvat navěky, řekl, že věčnost není tak dlouhá, jak by měla být, chtělo se mi smát, ale dokázal jsem se ovládat, poté mi nabídl, zda mi může koupit drink a já samozřejmě neodmítl, jen ať platí... No a pak to začalo být ještě zábavnější, když se mě otřepanými a podle něho nenápadnými poznámkami snažil přimět, abych s ním šel tancovat. Hned na to jsem si s ním ještě vyměnil pár slov o tom, jak by neměl přijít ráno pozdě do práce, abych ho nevyhodil, a následně jsem od něj odešel se slovy "Díky za drink." Věděl jsem, že jsem mu tím překazil jeho plány, ale cítil jsem se fakt dobře a hlavně nad věcí.

V práci se nám nějak podařilo nevidět se, především proto, že jsem dělal maximum, jen abych se mu vyhnul a ušetřil se třeba nějakého nechtěného výstupu před mými zaměstnanci, ale když jsem na něj nakonec narazil, byl sám, rozvaloval se jak nějaký král a četl si časopis...

J: "Ahoj, Briane."

B: "Je to - pane Kinney. Kde jsou všichni?"

J: "Na obědě."

B: "No to je skvělé, že si někteří lidé mohou dovolit ten luxus jíst, když Eye-Conic Optic tu budou za dvě hodiny a tyhle návrhy stojí za hovno."

J: "Můžu pomoct?"

B: "Můžeš pomoct?"

---

Justin přikývl jako nějaký školáček, sakra, kdy mi konečně přestane připadat tak moc roztomilý a já začnu konečně racionálně uvažovat?

B: "Jo můžeš jim vyřídit, že chci jednu buňku v boardu 20 na 30 v černé v dolní části a... Century font v 16, ne spíš ve 20."

Zapisoval jsem si poznámky a až pak jsem si všiml, že Justin to nedělá a naopak si dál čte časopis, buď to je ještě větší génius, než jsem si myslel a pamatuje si to anebo si ze mě právě dělá srandu.

B: "Nechceš si to zapsat?"...Hodil jsem mu papír.

J: "Jedna buňka v boardu 20 na 30 v černé barvě v dolní části, Century font v 16... Ne spíš ve 20,"...Zopakoval každé moje slovo a tvářil se jako nějaký chytrolín, že já ho tady trpím, to fakt nechápu!

B: "Tak jak to jde, Taylore?"

J: "Dobře. Všichni jsou neuvěřitelně milí a už jsem se naučil víc, než za poslední semestr ve škole."

B: "To je skvělý,"...Neodpustil jsem si sarkasmus.

J: "Což vlastně hodně vypovídá o tobě."

B: "O mně?"

J: "Jo, říká se, že tón pracoviště je pevně ustanovený z vrchu, což je velkej kompliment pro tebe, že máš tak oddaný a pracovitý personál."

Justin se mnou klidně flirtoval a vůbec neměl problém s tou okatostí a vlastně mě skoro dostal, na chvíli jsem se zasnil a představil si, jaké by bylo vrhnout se hned na jeho rty, ale včas jsem si dokázal říct ne.

B: "No možná jsem byl na tebe trochu tvrdej, teď zpátky do práce,"...Poplácal jsem ho po rameni a šel pryč.

J: "Ano, pane Kinney."

Když jsem zašel tak, aby mě neviděl, neodolal jsem úsměvu, sice mě pekelně rozčiluje, ale miluju ho... Sakra, fakt jsem to právě řekl? Co to ten kluk se mnou zase dělá?

Jakmile dorazila ředitelka Eye-Conic Optic rozhodl jsem se, že Justina trošku zaměstnám tím, že bude stavit desky na stojan, ale nakonec jsem toho hodně litoval, nejen, že byl naprosto nemožnej a podkopával mě před klientem, ale ještě k tomu si hrál na génia, to jeho prohlášení "Oranžová je nová modrá," bože, já bych ho fakt nejradši uškrtil, tím to pro mě zkrátka končí, ne vlastně on končí, já ho zaměstnávat dál nebudu!

B: "Chtěl si se mnou mluvit?"

Vance: "Jo, Briane, posaď se."

B: "Nech mě hádat, jde o toho stážistu? Věř mi, jdu ho právě vykopnout."

Vance: "Ne o toho nejde, z něho jsem nadšený, díky němu jsme získali zakázku, je to génius."

Musel jsem na něj párkrát zamrkat, abych se ujistil, že to myslí zcela vážně, je sice pravda, že klienta jsme získali, ale to jeho chování bylo naprosto nepřístupné a on ho za to ještě chválí? Já se z toho snad poseru.

B: "A o co teda jde?"

Vance: "Brown athletics, chtějí odstoupit."

B: "Cože?"

Vance: "Leo Brown mi před chvíli volal, má nabídku od jiné firmy."

B: "Vždyť jsem nám ho získal, byl ze mě nadšený."

Vance: "Ano, což je přesně ten důvod, proč ho během dvou dnů přesvědčíš k tomu, aby u nás dál zůstal."

B: "Během dvou dnů?"

Vance: "Přesně tak, protože za tři dny má v plánu podepsat smlouvu a ty odjíždíš až zítra."

B: "O čem to, kurva, mluvíš?"

Vance: "Je na svatbě své vnučky ve Wyomingu a ty za ním pojedeš a slíbíš mu hory doly."

B: "Pokud si dobře vzpomínám jsem partner v téhle firmě, takže..."

Vance: "A to jen díky tomu, že si Browna získal, pokud chceš zůstat partnerem i na dále, tak nám ho i udržíš."

B: "Ty si ze mě mušís dělat srandu? Za dva dny nestihnu Wyoming ani najít, natož si připravit něco, čím ho přiměju zůstat... To prostě nejde."

Vance: "Jestli tu chceš zůstat, tak budeš muset."

Chtěl jsem mu ještě něco odvětit, ale z jeho výrazu jsem poznal, že se nemám ani pokoušet, tím bych si totiž nejspíš rovnou podepsal rozsudek smrti, proto jsem chtěl v rychlosti opustit jeho kancelář a začít vymýšlet zázrak...

Vance: "A vezmi s sebou toho stážistu - Taylora."

B: "Co prosím?"...Šokovaně jsem na něj vykulil oči.

Vance: "Je skvělej a může ti být užitečný, ve dvou vám to půjde líp, navíc za to není placený, takže výhra pro všechny."

B: "To nemůžeš myslet vážně, vezmu kohokoliv jiného, jen ne jeho."

Vance: "Máš s ním nějaký konkrétní problém?"

Mám s ním asi tak milion problémů, ale ani jeden z nich mu nemůžu přednést, protože by to byla moje pracovní sebevražda, proto jsem raději držel hubu a opustil jeho kancelář s tím, že nevím, co mám dělat... Pravděpodobně asi začnu s tím, že dám Synthii za úkol zjistit přesnou polohu Lea Browna a Justinovi oznámím, že spolu jedeme do Wyomingu... Že já se na to nevyseru, sakra práce!

I'm still yours(16)

Nový díl.

BRIAN

Měsíc, celý posraný měsíc! A on neudělal vůbec nic proto, aby byl zase se mnou, pořád kolem mě jenom našlapuje jako nějaká baletka, svléká mě pohledem a usmívá se na mě tím svým sunshine úsměvem, ale tím to končí, žádná snaha ani náznaky toho, že se chce vrátit zpátky ke mně, nevím, jestli čeká na to, až mu svůj zájem projevím já anebo, že mu rovnou řeknu, ať se zase dáme dohromady, ale ať už tak nebo tak, já mu to nehodlám usnadňovat, nemám v plánu za ním běhat a prosit ho, aby se ke mně vrátil, to musí udělat on, on odešel, takže i on se musí vrátit a pokud to neudělá... Já nevím, nejspíš se zblázním, ale myslím, že už jsme si všichni stačili ujasnit, že v těhle věcech se já neangažuju a už vůbec ne v případech, kdy je Justin na vině, protože je a to na hodně velký.

Dneska jsem byl v práci nějaký nabroušený, pořád jsem nad ním musel přemýšlet a to mělo za následek, že jsem mezi zaměstnanci lépe řečeno poskoky poletoval jako nějaká zuřivá bestie.

B: "Murphe, kde, sakra, jsou ty layouty pro Mighty Mints?"

Murph: "Já vím, že jsem slíbil, že to bude dneska ráno..."

B: "Je nějaký způsob, jak to můžu uspíšit? Srážkou platu? Vyhazovem?"

Murph: "Budeš to mít hotový před polednem. A začátkem dneška by měli jít věci rychleji, najali jsme nového studenta na praxi, aby nám pomohl s prací... Oh, Briane, tohle je Justin Taylor, náš nový internista... Justine, tohle je pan Kinney, jeden z partnerů agentury."

---

Jen jsem na něj zíral se šokovaným pohledem v domnění, že musel naprosto zešílet, zatímco on se tvářil jako nějaký profesionál... Justine, zbláznil ses nebo co?!

J: "Moc mě těší, pane Kinney,"...Nabídl mi ruku a já mu jí s veškerým přemáháním nabídl zpátky.

B: "Do mojí kanceláře, hned."

Justin se jen pousmál a hned na to mě následoval, měl jsem fakt vztek, to, že jsem chtěl, aby začal něco dělat, ještě neznamená, že bude šaškovat tam, kde pracuju, kde mám být autoritou a ne někým, kdo si zde řeší své vztahové problémy, on se fakt musel naprosto zbláznit!

B: "Sedni si."

J: "Rozkaz."

Posadil jsem se do svého křesla a on se uvelebil naproti, tvářil se jako by všechno bylo v naprostém pořádku a tím mě vytáčel ještě víc, proto jsem na něj jen zíral a čekal na to, až konečně něco řekne, nejlépe nějaké vysvětlení!

J: "Chystal jsem se ti to říct,"...Konečně promluvil.

B: "Kdy?"

J: "Až dostanu tu práci."

B: "Oh, tu nedostaneš, dokud to já nepodepíšu a já to nepodepíšu, dokud se nezeptám potencionálního kandidáta na pár otázek jako třeba... Co tady, kurva, děláš?"

J: "Jako součást studia musíme mít tři praktický zkušenosti z práce v oboru, jaký jsme si vybrali. Tak jsem napsal dopis, vedoucímu vašeho grafického oddělení, že bych chtěl být internista, předložil jsem svoje doklady, vzorky mý práce a tady jsem."

B: "Tady teda nejseš! Jsou i jiný agentury, kde já nepracuju."

J: "To s tím nemá nic společného, Vangard's je nejlepší. Pracovat tady bude vypadat dobře v mým životopise, udělám si důležité kontakty, naučím se věci, které se nemůžu naučit ve třídě."

Začínal jsem z toho být fakt zoufalý, ten kluk to myslel zcela vážně, nemyslím tu část, kdy mi tvrdí, že já s tím nemám nic společného, že mu jde jen o zkušenosti, protože i blbýmu by došlo, že mám. Myslím tu část, kdy myslí opravdu vážně, že tu chce pracovat a být mi dennodenně na očích, neříkám, že to není můj sen od chvíle, kdy ode mě odešel, ale sakra, v mojí práci?!

B: "Uč se někde jinde."

J: "To není fér, byl jsem přijat pouze na základě mých vlastních kvalit, nemělo to nic společnýho s tebou, myslel jsem, že bys mohl mít radost,"...Neznat ho, tak mu snad i věřím, říkal to totiž tak přesvědčivě, ale já ho znám.

B: "Že uvidím tvůj obličej každý den?"...Smál jsem se.

J: "Neměl jsem tušení, že je náš bývalý vztah pro tebe pořád takovým problémem."

B: "Kdo říká, že je to problém? A kdo říká, že jsme vůbec někdy měli vztah?"

J: "V tom případě nevidím jediný problém, proč bys měl něco namítat v doplnění mého vzdělání, za který platíš,"...Neodolal uchechtnutí... Zabít ho by bylo málo.

B: "No jen nečekej žádný zvláštní zacházení."

J: "To jsem nikdy nečekal."

Na to, že se tu snaží vetřít se mi zase do přízně, tak je jeho jazyk dost jedovatý a já i přes to, že bych ho nejradši zabil za to, co mi tu právě dělá, mám chuť přeskočit ten blbej stůl mezi námi a strhat z něj oblečení!

B: "Tak v tom případě se můžeš jít pustit do práce, budeš mít co dělat."

J: "Bez problému, pane Kinney."

Justin se s úsměvem zvedl a těsně než za sebou zavřel dveře, se na mě ještě podíval, myslel jsem, že se snad zblázním, tohle je ten nejhorší nápad, co ho mohl napadnout, tohle zkrátka nemůže dopadnout dobře! Ale jestli si myslí, že mu budu nějak ustupovat a vše mu zjednoduším, tak se šeredně plete!

Zbytek odpoledne jsem se mu snažil vyhýbat, ačkoliv je pravda, že kdykoliv se nedíval, tak já se díval na něj, párkrát jsem se za to okřikl, ale nakonec jsem to vzdal, prostě jsem se na něj musel dívat, na ty jeho úsměvy a grimasy, zkrátka na všechno, až jsem z toho zapomněl i pracovat, zkrátka mě dostal, totálně!

Jakmile mi skončila směna, celkem mě to štvalo, tak nějak mě bavilo ho pozorovat, ale rozhodně jsem nehodlal kvůli svému uspokojení držet sebe a všechny ostatní v práci přes čas a tak jsem se nakonec vydal do auta s tím, že dneska se myšlenek na něj, zbavím v Babylonu.

J: "Ahoj,"...Zničehonic mi nastoupil do auta, když jsem se chystal odjet.

B: "Co to, kurva? Co tady děláš?"

J: "Doufal jsem, že bys mě svezl."

B: "Proč bych to dělal?"

J: "Protože tě hezky poprosím... Prosím, Briane."

B: "Pro tebe jsem pan Kinney."

J: "Fajn, pane Kinney, svezete mě, prosím?"

Justin se na mě usmíval tím svým zářivým úsměvem a já dělal vše pro to, abych ho nepolíbil, byl to doslova boj, ale věděl jsem, že mu musím odolat, on si zkrátka nezaslouží, aby to měl tak snadné!

B: "Tak kam to bude?"

J: "K Daphne."

B: "Tam teď bydlíš?"

J: "Jo,"...Zdálo se, že se o tom nechtěl bavit, tak jsem to nechal být.

A následně jsem ho odvezl, po celou cestu mlčel, což byl docela rozdíl od toho, jak se choval v práci, ale rozhodně jsem ho nehodlal zpovídat.

J: "Díky za svezení."

B: "Máš za co."

Podíval se na mě takovým zvláštním pohledem, jako by snad čekal, že něco udělám nebo aspoň řeknu, jenže mě v tu chvíli začalo srdce tlouct tak rychle, že jsem to nedokázal.

J: "Já..."

B: "Přijď zítra včas,"...Zarazil jsem ho dřív, než stihl cokoliv říct.

J: "Dobrou noc, pane Kinney."

B: "Dobrou, pane Taylore."

Když se mi ztratil z dohledu, nadával jsem si do idiotů, ale zároveň jsem věděl, že to, co dělám je správné, prostě mu nemůžu věci usnadňovat, už během toho, kdy jsme byli spolu, nesnášel, když jsem mu chtěl pomáhat, všechno si chtěl dělat sám, byl tvrdohlavý a měl svou hlavu a tak je na čase se podle toho k němu chovat.

I'm still yours(15)

Nový díl.

JUSTIN

Je až neskutečné, kolik času už uběhlo od mého rozchodu s Ethanem a od toho, co se stalo mezi mnou a Brianem v zadní místnosti a já mám i přes to pocit, že se v tom pořád doslova topím, je sice pravda, že přes Ethana jsem se dostal nějak moc snadno anebo si to ještě ani pořádně neuvědomuju, ale od chvíle, co jsem si u něj vyzvedl věci, což bylo mimochodem taky super, když se mě snažil přesvědčit, abych mu dal ještě jednu šanci, tak jsem na něj v podstatě ani nepomyslel, za to na Briana... Sakra, ani nevím, kdy naposledy se mi podařilo zažít den bez myšlenek na něj, je zkrátka všude, Brian Kinney mě má zase v hrsti a to ani nic nedělá, jako že doslova nic, on na mě totiž ani nemluví a dá se říct, že dělá, že neexistuju a já mám pocit, že z toho za chvíli zešílím!

Daphne: "Hej, chceš broskvovej jogurt?"...Probudila mě z mého dumání nad Brianem.

J: "Ne, díky."

Daphne: "Já jen, že je o dost zdravější, než všechny ty cigarety, co vykouříš... Seš v depresi prakticky po celý měsíční nájemný."

J: "Omlouvám se, jsem hroznej spolubydlící, odstěhuju se, jestli chceš."

---

Ale opravdu se modlím, že to nechceš, protože právě teď je tohle to poslední, s čím bych se chtěl ještě potýkat, už teď toho mám nad hlavu, natož si shánět nový bydlení.

Daphne: "Řekla jsem snad něco takovýho? Jen chci, aby ses dal dohromady."

J: "Nemůžu si pomoct. Nemůžu na něj přestat myslet."

Daphne: "Hm."

J: "Minulou noc se mi o něm znova zdálo, nějak se naučil levitovat a pak jsme spolu šukali ve vzduchu."

Daphne: "Zajímalo by mě, co to znamená,"...Uchechtla se.

J: "Pravděpodobně to, že potřebuju cvokaře."

Daphne: "Je normální, že tyhle věci trvají dlouho, musíš se přes něj nějak dostat, posunout se dál. Řekni si: Ethan je historie."

Podíval jsem se na ní, abych se ujistil, že to myslí opravdu vážně a soudě dle jejího výrazu, bylo jisté, že fakt myslí!

J: "Kdo mluví o Ethanovi? Já mluvím o Brianovi."

Nevěděl jsem, co je víc znepokojující, zda to, že Daphne si myslela, že mluvím o Ethanovi anebo to, že mluvím o Brianovi, právě teď je všechno jeden velkej zmatek!

Daphne: "Brian? Ale já myslela, že tohle už máš za sebou, tak si to říkal."

J: "Taky jsem si to myslel. Takže co uděláš, když zjistíš, že si udělal tu největší, neblbější chybu svýho ubohýho, pitomýho života?"

Daphne: "Pohřbím to ve svém podvědomí a zapomenu na to?"

J: "To očividně nefunguje."

Daphne: "No tak s tím něco udělej. Řekni mu, že ho pořád miluješ."

J: "Jo, jasně. S radostí se mi vysměje do obličeje."

Daphne: "Napiš mu dopis."

J: "Roztrhá ho."

Daphne: "Nevím, pokus se o sebevraždu!"

J: "Nechá mě umřít."

Daphne: "Okay, vzpomínáš, co jsem dělala, když jsem byla šíleně a vášnivě zamilovaná do Billyho Hausera?"

J: "Jaks ze sebe dělala idiota?"...Zasmál jsem se nad tou vzpomínkou.

Daphne: "Ne! Ne! Přihlásila jsem se na každej předmět, kam chodil. Chodila jsem na plavání, šla jsem na každou párty, o které jsem věděla, že tam bude, kamkoliv šel on, tam jsem byla já, nemohl se mě zbavit."

Daphne jsem měl sice tenkrát za idiota a nedovedu si představit, že by mi to nějak mohlo pomoct, pokud jde o Briana, s tím je totiž všechno naprosto nemožný, ale tak nějak se mi tenhle nápad uhnízdil v hlavě a já nad ním pořád musel přemýšlet, dokonce i během své šichty v jídelně, z čehož Debbie rozhodně neměla radost.

Debbie: "Justine, jsi tady?"...Luskla mi prsty před očima.

J: "Huh? Stojím přímo před tebou,"...Nechápavě jsem se na ní podíval.

Debbie: "To ano, fyzicky tu si, ale tvoje mysl je na druhý straně planety. O co jde?"

J: "Proč si myslíš, že vždycky o něco jde?"

Debbie: "Protože jde."

Tak to má recht, opravdu vždycky o něco jde, jenže si nejsem jistý, že jsem připravený na to podívat se jí do očí a říct jí, že měla pravdu úplně ve všem a že bych teď potřeboval její rady.

J: "Tak tentokrát to nic není."

Sotva jsem to dořekl a Brian vešel do jídelny v jednom ze svých sexy, dobře padnoucích, pracovních obleků a mně spadla brada, div jsem neslintal, on se fakt nemusí ani snažit a stejně vypadá perfektně... A jako obvykle dělá, že tu nejsem, bože, za co mě trestáš?!

Debbie: "Briana bych označila hodně věcmi, ale NIC mezitím rozhodně nebude."

J: "Co? To není... Tady nejde o Briana,"...Bránil jsem se zuby nehty.

Debbie: "Že ne? I blbej by poznal, že jde!"

J: "Nech to plavat."

Debbie: "Já to klidně nechám plavat, ale ty se v tom běž vykoupat."

J: "Co tím myslíš?"

Debbie: "Běž ho obsloužit."

J: "Debb, to nejde... Vždyť víš, že se mnou nemluví."

Debbie: "Nebudu to opakovat dvakrát."

Tohle snad už nemůže být ani pravda, já se z tý Debb jednou zblázním, proč se vždycky musí do všeho plést, sakra práce?!

Jenže se zdálo, že nemám na vybranou, Debbie šla obsluhovat jiné stoly a na Brianovi začínala být znát netrpělivost, i přes to však dělal vše pro to, aby o mě byť jen koutkem oka nezavadil. Proto jsem se rozhodl, že seberu veškerou odvahu a prostě za ním půjdu...

J: "Tak co to bude?"...Přistoupil jsem k němu s pocitem prasete, co jde na porážku.

B: "Kde je Debb?"

J: "Jsem tu já."

B: "Fajn, přines mi hamburger."

Slovíčko "prosím" by ho pravděpodobně zabilo, proto jsem se ani nenamáhal ho z něj páčit a vydal jsem se pro jeho objednávku... Ačkoliv mě svým chováním štval, tak jsem nebyl v pozici si nějak dovolat, pokud doufám, že se ještě někdy dáme dohromady a já v to opravdu doufám!

J: "Tady to máš,"...Postavil jsem před něj po chvíli talíř s tím nejzářivějším úsměvem v naději, že to ocení.

B: "Díky,"...Ale zmýlil jsem se, ani si toho nevšiml, vlastně se mi ani nepodíval do tváře... Sakra, on ke mně musí cítit takovou zlost a já se mu vlastně ani nedivím.

V tu chvíli jsem se proto rozhodl, že nemám na vybranou, že musím konečně začít bojovat, proto jsem ještě ten den zašel do školy a hned na to jsem si zařídil stáž u Briana ve firmě, věděl jsem, že tím Briana nejspíš hodně naštvu, ale byl jsem zkrátka ochotný podstoupit naprosto cokoliv, jen abych ho získal zpátky a dokázal mu, jak moc mě mrzí, co jsem mu udělal!

I'm still yours(14)

Nový díl.

JUSTIN

Když jsem vešel do Babylonu, necítil jsem takovou úlevu, v jakou jsem doufal, naopak jsem se cítil ještě víc mizerně, pořád jsem nedokázal pochopit, jak mi to Ethan mohl udělat a zároveň jsem si uvědomoval, že jediný důvod, proč jsem teď tady a ne někde zašitý s tunou kapesníků, je ten, že chci vidět Briana, proto když jsem ho nakonec zahlédl sedět na baru s Maikeym, vyšel jsem na balkon, odkud jsem na něj líp viděl, pořád popíjel jednu a tu samou skleničku a prakticky nemluvil, věděl jsem, že to je kvůli mně, byl na mě naštvaný a byl v háji z toho, že jsem si zase zvolil Ethana místo něj, opět jsem udělal tu samou chybu a teď toho pekelně lituju a Brian trpí!

No a když se Brian nakonec zvedl a dotáhl Maikeyho na parket, šel jsem dolů, chtěl jsem, aby mě viděl a aby za mnou třeba přišel, jenže místo toho, aby on viděl mě, jsem viděl já jeho líbat Maikeyho, není to tak, že bych na něj žárlil, vlastně jsem si už zvykl na to, že tohle dělají, ne že bych s tím byl úplně v pohodě, ale neřešil jsem to, jenže teď mi to hnulo žlučí, možná proto, co se stalo s Ethanem, vážně nevím, ale bylo mi to nepříjemný, proto jsem se následně ztratil a chvíli pochodoval na vzduchu před Babylonem, když v tom jsem uviděl jednoho kluka, spíš chlapa a nevím, zkrátka jsem potřeboval nějaké odreagování a vydal jsem se s ním do zadní místnosti, cítil jsem se fakt skvěle, jako by v tu chvíli všechny problémy zmizely a nahradila je rozkoš a pak jsem uviděl Briana, stál opřený o stěnu a pozoroval mě, bylo to tak intenzivní, to se ani nedá popsat, měl jsem pocit, že mám sex s ním a ne s nějakou náhodnou známostí, on se mezitím nechal kouřit a vyvrcholili jsme prakticky nastejno, zatímco jsme se dívali do očí a pak si zapnul kalhoty a odešel pryč, zůstal jsem tam stát s úsměvem od ucha k uchu a kalhoty u kolen, potom jsem se vydal na parket.

Maikey: "Oh, Justine,"...Omylem jsem do něj vrazil.

J: "Promiň, neviděl jsem tě."

Maikey: "V pohodě,"...Z jeho tónu bylo znát, že jsem ho něčím nakrknul, ale na to jsem neměl náladu.

J: "Neviděl si Briana?"

Maikey: "Šel domů."

J: "Co?"...Vytřeštil jsem oči.

Maikey: "Jak co? Prostě šel domů, přišel se rozloučit a šel."

J: "Ale proč, vždyť..."

Maikey: "Já nevím a myslím, že ti do toho nic není."

---

Na to jsem nic neřekl, ať už mě to štvalo sebevíc, tak měl jednoduše pravdu, nic mi do toho není, to, že vyvrcholil, zatímco se díval na mě, ještě neznamená, že jsme tam, kde jsme byli, proto jsem na Maikeyho jednoduše pokývl a vydal se na bar.

Emmett: "Ahoj, Sunshine! Co ten protáhlý obličej?"

Ted: "Snad ti neuletěly včely?"

Vím, že se snažili být jen milí, ale já na to neměl náladu, právě teď jsem si začínal uvědomovat, co se to tady vlastně děje a bylo mi fakt mizerně, asi před dvěma hodinami jsem se rozešel s Ethanem a od té doby jsem stihl ošukat nějakého tricka a dívat se přitom na Briana... Co se to se mnou, krucinál, děje?!

J: "Jsem v pohodě, kluci."

Věděli, že kecám, ale taky věděli, že mě mají nechat být, právě teď jsem o jejich řeči vážně nestál a místo toho jsem si objednal pití.

B: "Ahoj."

V tu chvíli jsem téměř nadskočil, vůbec jsem nečekal, že by se tu mohl objevit a už vůbec, že by na mě mluvil, měl jsem pocit, že jenom sním, ale něco mi říkalo, že tohle bude skutečnost.

Brian vzápětí hodil na Emmetta a Teda pohled, který jim jasně velel, že se mají sebrat a zmizet, ani vteřinu neváhali a udělali to.

J: "Briane? Co, co tady děláš?"

B: "Sedím."

J: "Vždyť si šel domů."

Brian si povzdychl, došlo mu, že Maikeymu dlouho netrvalo, než mi to řekl, něco mi říkalo, že doufal, že se sem stihne vrátit dřív, než si vůbec všimnu, že odešel.

J: "Narazil jsem na Maikeyho, řekl mi to a byl dost protivnej."

B: "Jo no Maikey je Maikey."

Najednou jsme oba utichli a tvářili se dost rozpačitě, nevím, jak on, ale mně na mysli přistála ta situace v zadní místnosti a myslím, že jemu taky, proto se nám oběma nahrnula krev do tváří a jen jsme po sobě sem tam pokukovali, bylo to vtipné a roztomilé zároveň - Brian Kinney v rozpacích.

A pak mi to došlo, takhle bych se chovat neměl, ne po tom, co všechno se stalo a nejen dneska, ale od chvíle, kdy jsem poprvé potkal Ethana Golda.

J: "Myslím, že bych měl jít."

Brian se na mě podíval pohledem, říkající nechoď, ale jeho ústa to nevyslovila a tak jsem se vzápětí zvedl a při té příležitosti jsem se omylem nohou otřel o tu Brianovu, oba jsme sebou cukli, ale ne proto, že by nám to vadilo, právě naopak, i přes to jsem se následně ale vydal k odchodu.

Chvíli jsem jen tak chodil po venku a přemýšlel, co mám dělat teď, neměl jsem u sebe vůbec nic, všechno pořád bylo u Ethana, ale tam bych teď nešel ani, kdyby mi šlo o život a tak jsem se nakonec v naději, že mě přijme, vydal k Daphne.

Daphne: "Justine, je noc, ty cvoku."

J: "Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit, ale... Nemám kam jít."

Daphne: "Co? O čem to mluvíš?"

J: "Ethan a já... Zkrátka jsme se rozešli."

Její oči, které do teď ještě spaly, se najednou rozšířily a ona na mě jen nevěřícně zírala, rozhodně však nebyla nějak zarmoucena, naopak jsem věděl, že je ráda, ona ho nikdy nemusela a teď už chápu proč.

Daphne: "Tak pojď."

J: "Díky, Daph, jsi nejlepší,"...Políbil jsem jí na tvář.

Byl jsem rád, že mě nějak nezpovídala a místo toho mi připravila gauč, hned na to jsme si popřáli dobrou noc a já ulehl do své provizorní postele, nicméně spát jsem nedokázal, místo toho jsem se utápěl v myšlenkách na Ethana a především na Briana, bylo to šílené!

I'm still yours(13)

Nový díl. - 18+

BRIAN

Nikdy v životě by mě nenapadlo, že bych se mohl dočkat dne, kdy mě milovaná osoba zradí, kdy mi zlomí srdce, kdy mi bude chybět tak moc, že mi z toho bude až špatně... Proto jsem vždycky žil v tom svém malém přesvědčení "I don't believe in love, I believe in fucking!" a věřil jsem tomu víc, než čemukoliv jinému, láska pro mě prostě neexistovala, byl jsem zásadně proti tomu se zamilovat a šlo mi to... Dokud se v mém životě neobjevilo to blonďaté štěně, které mi momentálně trhá srdce na kusy jak na běžícím páse! Zrovna když už jsem si myslel, že je pro nás ještě nějaká naděje a dovolil jsem si být naivní, tak Justin udělal přesně to, čeho jsem se tak obával, opět mi bodl kudlu do zad, jako by mi tím, že toho svýho fidlana líbal přímo přede mnou, chtěl říct, že na něj mám už konečně zapomenout a já se v tu chvíli cítil snad ještě víc mizerně, než když mě kvůli němu přede všemi opustil v Babylonu, byl jsem v tu chvíli naprosto v háji a když se ještě k tomu ten zmetek, co mi ho ukradl, posadil vedle mě, to už prostě byla poslední kapka, potřeboval jsem odtamtud vypadnout za každou cenu, ale těsně u východu mi to nedalo, musel jsem se ještě vrátit a Justinovi nějak zavařit, nějak mu to vrátit a tak jsem to udělal a odcházel jsem s úžasným pocitem, který mi však dlouho nevydržel a zbytek mého dne v práci byl naprostý propadák, proto jsem fakt rád, že jsem právě teď prošel dveřmi Babylonu a udělám vše pro to, abych na Justina zapomněl, přesně tak, jak si přeje!

Maikey: "Jsi v pohodě?"

B: "Neměl bych být?"

Maikey: "Já jen, že už tady asi hodinu jen sedíš, piješ jednu a tu samou skleničku a nemluvíš... To je totiž fakt divný."

---

Díky, Maikey, fakt moc díky za to upozornění! Ach jo, dělá jako bych si toho snad nebyl sám vědom, copak si myslí, že mně tohle přijde normální? Jasně, že ne! Jenomže já nějak nejsem schopný dělat cokoliv jiného, pouze tohle a to, čemu jsem se chtěl za každou cenu vyhnout - přemýšlím o Justinovi - ze mě se fakt začíná stávat naprostý ubožák!

B: "Fajn, tak jdeme,"...Hodil jsem do sebe tu skleničku, jejíž obsah už chutnal jako chcanky a vzal jsem Maikeyho za ruku.

Maikey: "Kam, ty blázne?!"...Smál se.

B: "Tancovat!"

Nebyl jsem sice ještě úplně připravený na to se přes Justina přenést, ale věděl jsem, že nemůžu jen tak čekat na to až se to stane, ale že pro to musím i něco udělat a co dělat jiného, než si zablbnout se svým nejlepším kamarádem?

Maikey: "Brian a Maikey show... To jsme dlouho nedělali."

B: "Můžeme s tím zase začít."

Maikey: "Myslím, že z toho už jsme oba vyrostli."

B: "Tak o tom nic nevím."

Maikey: "Je nám přes 30, máme úspěšnou práci, větší rozum, vztah a..."

Maikey se okamžitě zarazil a já udělal to samé, to slovíčko vztah opravdu nebylo nic, co bych právě teď potřeboval slyšet obzvlášť, když já už ho dávno nemám!

Je ale až k smíchu, že až teď jsem ochotný přiznat si, že jsem někdy vůbec nějaký měl, dokázat to, když jsme s Justinem ještě byli spolu, tak by mě nejspíš nikdy neopustil.

B: "Tak to už se mě naštěstí netýká."

Maikey: "Promiň, já..."

B: "Neřeš to."

Zastavil jsem ho polibkem dřív, než stihl cokoliv říct, nechtěl jsem prostě slyšet ani slovo o Justinovi, potřeboval jsem za ním udělat tlustou čáru, jinak bych se pravděpodobně zbláznil!

Jenže v momentě, co jsem odlepil své rty od těch Maikeyho, jsem právě Justina zahlédl přes jeho rameno, stál u baru a díval se na nás, bylo to zvláštní, ten pohled byl... Já ani nevím, jak to definovat, jako by snad žárlil nebo... Fakt nevím! Každopádně jsem měl následně problém s tím spustit z něj oči, jako by mě snad magneticky přitahoval... Kinney, ty si fakt v hajzlu!

Maikey: "Co ten tu dělá?"

B: "Vím já,"...Až teď jsem s ním dokázal přerušit ten oční kontakt a snažil jsem se předstírat, že mě jeho přítomnost vůbec nezajímá... Kéž by to taky byla pravda.

Maikey: "Jsi v pohodě?"

B: "Ty sis na tuhle otázku udělal patent nebo co?"

Maikey: "Promiň, jen vím, že to asi není nic snadného."

B: "Přijde ti, že se hroutím?"

Maikey: "Nic takového jsem neřekl, ale chybí ti, to je vidět a..."

B: "A nic, vybral si, tím to pro mě končí, život jde dál."

Maikey: "Fajn, jak chceš... Kdyby sis ale někdy chtěl promluvit tak..."

B: "Tak si seženu terapeuta, ale díky."

Maikey jen zakroutil očima a když následně zahlédl Emmetta s Tedem tak se za nimi vydal, za to já jsem čekal na to, až mi zmizí z dohledu a pak jsem pohledem rychle zapátral u baru, jenže Justin už tam nebyl, v ten okamžik se mi zhoupl žaludek, ale zároveň jsem věděl, že takhle je to lepší, čím míň ho budu vídat, tím snazší nakonec bude se přes něj dostat... I když zatím se mi to zdá jako něco naprosto nemožného!

Proto jsem došel k závěru, že si dneska užiju jako za starých časů a vydal jsem se na balkon, odkud je lepší výhled, byl jsem odhodlaný ošukat toho nejvíc sexy kluka, jakého uvidím!

Maikey: "Tak sem si zmizel,"...Objevil se u mě po chvíli.

B: "Já zmizel?"

Maikey: "Nemusíš být pořád tak protivnej."

B: "Nejsem protivnej, jen nadrženej... A myslím, že už vím, kdo mi s tím pomůže. Měj se, Maikey."

Maikey: "Bri..."

Ignoroval jsem ho, bylo mi jedno, co mi chce říct, právě teď jsem potřeboval jen jediné a to najit toho kluka, kterého jsem právě díky němu právě ztratil z dohledu!

A jelikož jsem ho nikde na parketu neviděl, tak jsem se vydal do zadní místnosti, po dlouhé době jsem cítil ten starý, známý, uspokojivý pocit, který jsem znával ještě před tím, než jsem potkal Justina a fakt mi bylo dobře, musel jsem se usmívat a rozhlížet všude kolem, zatímco jsem pátral po tom klukovi a pak jsem ho zahlédl - zahlédl jsem Justina. Měl jsem pocit, že jenom sním, ale čím víc jsem z něho viděl, tím víc jsem byl přesvědčený o tom, že je to skutečnost - Justin zrovna šukal nějakého tricka a vypadal při tom tak sexy a smyslně, způsob, jakým se pohybovaly jeho boky a... To snad ani nejde popsat! Musel jsem se opřít o stěnu a sledovat ho, to, co jsem cítil byl pocit naprostého blaha a radosti zároveň a pak když mě jeho oči zahlédly, spojily se s těmi mými a neuhnuly... Měl jsem za to, že snad exploduji! V tom ke mně přišel nějaký trick a začal mě kouřit, ale já i přes to dál sledoval Justina a on mě, nedokázal jsem odolat pár nepatrným úsměvům, poněvadž jsem věděl, že kapitola ETHAN je uzavřena, musela být, Justin by tu jinak nebyl a nedával by mi najevo to, po čem jsem tak moc toužil od chvíle, kdy mě opustil - to, že mě pořád chce úplně stejně jako já jeho!

I'm still yours(12)

Nový díl. - 18+

JUSTIN

Nemohl jsem se na Briana ani zlobit, tohle jsem si jednoduše zasloužil, jen jsem opravdu nevěděl, jak to vysvětlím, protože Ethanovi a dokonce i Debbiiny oči se na mě ihned upnuly a propalovaly mě, jako nějakou lovnou zvěř, Debbie spíš zářila pobavením a zvědavostí, za to Ethan kdyby mohl, tak mě tím pohledem snad zavraždí... To se nám ty role docela rychle obrátily!

Ethan: "Díky za jídlo,"...Hodil bankovku na pult a pak zmizel.

J: "Tohle už snad nemůže být horší,"...Složil jsem se na barovou židli.

Debbie: "Něco mi říká, že bys měl jít za ním."

J: "Ani nevím, co bych mu řekl."

Debbie: "Nejspíš pravdu."

J: "Jo, jasně,"...Odfrkl jsem si.

Debbie: "Jen se snažím pomoct."

J: "Já vím, promiň... Já jen, že tohle není tak snadné."

Debbie: "To ti věřím, jenže bych řekla, že je na čase, abys je oba přestal vodit za nos."

J: "Co to má znamenat?"

Debbie: "To, že k Ethanovi ani k Brianovi nejsi upřímný, miluješ je oba, ale chceš být jenom s jedním z nich a my oba víme, s kým."

---

Debbie mě tam následně zanechala, abych se nad tím zamyslel, jenže já už nedokázal ani racionálně uvažovat, já fakt nic nevěděl, když jsem s Ethan chci být jen s ním, ale i přes to myslím na Briana a když jsem s Brianem chci být naopak jenom s ním, rozdíl je však v tom, že s ním na Ethana nemyslím... Což asi znamená, že... Ne, prostě ne! Vybral jsem si Ethana a za tím rozhodnutím si stojím, proto musím teď jít za ním a všechno mu vysvětlit.

Z toho důvodu jsem se za dalších pět minut, kdy mi skončila šichta, vydal rovnou domů, měl jsem z toho nepříjemný pocit okolo žaludku, nevěděl jsem totiž, co mu řeknu, jak to podám, aby to nevypadalo, že jsem chtěl Brianovi skočit do postele, jen proto, že on mi jednu noc nebyl poblíž... Ne, nejjednodušší prostě bude mu říct pravdu.

J: "Ethane?"...Zvolal jsem hned, jak jsem otevřel dveře... Nevím, proč jsem to vůbec udělal, ne že by tenhle byteček byl tak velký, že by ho bylo lehké nevidět, asi prostě zvyk z Brianova loftu.

A taky, že jsem Ethana hned spatřil sedět na posteli, hrál na svoje housle a v podstatě předstíral, že tam nestojím, bolelo to, ale i to jsem si zasloužil - zdá se, že oba dva muži mého života se rozhodli, že mi dnes dají zabrat!

J: "Ethane!"

Jen se na mě podíval a dál hrál, jeho výraz byl doslova vražedný a i kdyby nebyl, tóny jeho houslí mi dost dobře dávaly najevo, jak se právě teď cítí.

J: "Prosím!"

Ethana: "Sakra, kvůli tobě jsem to zkazil,"...Hodil housle na postel a vydal se do lednice pro vodu... Vážně? On si teď bude hrát na Briana, ačkoliv nevědomky?

J: "Můžu ti to vysvětlit."

Ethan: "Nepovídej. Já myslím, že vysvětlení - neodolal jsem mu - mi bohatě stačí."

J: "Myslel jsem si, že si mi zahnul, tak jsem šel k Woody's, kde jsem se fakt zřídil, a ano napadlo mě to, chtěl jsem se s ním vyspat, měl jsem vztek, proto jsem mu napsal, ať pro mě přijede a on to udělal, jenže když jsme nakonec u něj byli, odmítl mě, to tričko mi půjčil, protože moje bylo špinavé... A ráno jsem od něj odešel. Nic se mezi námi nestalo a jsem rád... Chci být jenom s tebou."

Moje slova byla zcela upřímná, až na tu poslední část, u té moje srdce poskočilo, protože vědělo, že to není tak úplně pravda, ale to jsem raději ignoroval.

Ethan: "Opravdu?"

J: "Opravdu, myslím to vážně a omlouvám se, že jsem to udělal, že jsem o tobě pochyboval."

Ethan se zničehonic vrhl na moje rty, bylo to tak nečekané, že se mi málem podlomila kolena a následně mi do ucha zašeptal "I já se omlouvám." Poté mě položil na postel, strhal z nás oblečení a pomiloval se se mnou, bylo to fantastické, skoro jsem ho nepoznával, vždycky byl tak něžný, jemný... To byl i teď, ale z části na tom byl něco až drsného, líbilo se mi to, ale i tak mě to zanechalo trochu na pochybách, jako by se tím snad snažil rychle všechno hodit za hlavu... Ne dost, Justine, tvůj mozek jenom produkuje něco naprosto nesmyslného.

Až do večera jsme leželi v objetí v posteli a povídali si, bylo to super, pak jsme si řekli, že by nebylo na škodu udělat si pěkný večer, takže zatímco já vařil večeři, tak Ethan se vydal do obchodu sehnat nám víno, konečně jsem měl pocit, že je mezi námi všechno zase jako dřív - tím myslím ještě před tím, než přišla ta smlouva, ta tu sice pořád je, ale právě teď nemám důvod na ní myslet.

Ethan: "Sehnal jsem nám víno i víno,"...Ozvalo se ode dveří.

J: "Co prosím?"

Ethan: "Hroznové víno a víno jako na pití."

J: "Aha už chápu... Tak to můžeš připravit na stůl, za chvíli bude večeře."

Ethan: "Provedu."

Následně jsme se přesunuli k večeři, která se naštěstí vydařila podle mých představ a hned po ní jsme si hráli na zamilované puberťáky, vzájemně jsme se krmili hrozny a popíjeli víno, do toho jsme připíjeli na všechno, co se dalo...

Ethan: "Miluju tvé rty."

J: "Opravdu?"

Ethan: "Jo máš ty nejperfektnější rty. Samozřejmě, že miluju celý tvůj zbytek... Ale když jsem byl v tom hotelu v noci, sám, onanoval..."

J: "Ty jsi na sebe sahal a nezavolal si mi?"

Ethan: "Představoval jsem si tebe... Líbajícího mě po celém těle..."

Ethan pokračoval dál v jeho popisu a já jej začal líbat na každou část jeho obličeje a poté jsem rukou zaputoval k pásku jeho kalhot...

J: "Potom jsem si kleknul k tvému žhavému, tvrdému... Asi takhle,"...Klekl jsem si přímo před něj a začal jsem mu rozepínat kalhoty.

Ethan hlasitě zasténal hned, jak se ho můj jazyk poprvé dotknul, byl naprosto vzrušený a já taky, těšil jsem na to, co bude následovat, když v tom někdo zaklepal...

Ethan: "Oh, kdo to, kurva, je - skautky?"

J: "Řeknu jim, aby vypadly,"...Vydal jsem se rovnou ke dveřím, odhodlaný poslat kohokoliv, kdo tam stojí, do prdele.

Jenže když jsem je následně otevřel a uviděl tvář kluka - toho kluka, se kterým jsem Ethana viděl odcházet, toho kluka, jenž mě posledních téměř 24 hodin pronásledoval v mysli a trhal mi srdce na kusy - s puketem červených růží a nadšením ve tváři, tak...

Kluk: "Ahoj, je Ethan tady?"

Naprosto jsem ztuhl a následně jsem se otočil k Ethanovi, který si do teď nevšiml, kdo stojí u dveří, ale když ho zahlédl, uviděl jsem v jeho tváři to, čeho jsem se tak bál... Následně vyskočil ze židle a šel rovnou k nám...

Ethan: "Co tady děláš?"...Snažil se předstírat, že o nic nejde.

Kluk: "Chtěl jsem tě zase vidět, tak jsem... Tak jsem sem přijel."

Podíval jsem se na Ethana a chtěl jsem ho praštit, usmíval se jako, že je všechno v pořádku a odvětil mu, že jezdit neměl, že by měl raději jít a já se držel zuby nehty, abych ho něčím nepřetáhl.

J: "Ne, počkej, řídil celou tu cestu z Harrisburgu... je to dlouhá cesta, věř mi, že to vím,"...Podíval se na toho kluka.

Kluk: "Oh, jo? Ty si jeho spolubydlící nebo?"

J: "Já jsem jeho múza,"...Obrátil jsem se k Ethanovi a následně jsem raději šel do kuchyně vyventilovat svůj vztek na zbytku hroznového vína.

Neposlouchal jsem už, co si říkali, bylo mi to fuk, věděl jsem jen to, že ten vztek, co cítím, ani nedovedu popsat. Ethan po chvíli přišel i s tím puketem růží a já mu ho vzal z ruky a začal ho trhat.

J: "Chci být s někým, kdo chce být jen se mnou... Někoho, kdo se mnou bude chtít být navždy... Kecy!"...Natrhal jsem tu nebohou kytku na kusy.

Ethan: "Myslel jsem to vážně."

J: "Jsem si jistej, že jo, na tu sekundu, co si to říkal."

Ethan: "Podívej se, co si děláš s rukama,"...Až teď jsem si všiml, že je mám celé od krve.

J: "A co jako, kurva?! Jsi lhář!"

Ethan: "Nechtěl jsem ti ublížit."

J: "To je tak směšný, tak žalostně chabý, že na to ani nebudu reagovat! Zkus něco jinýho."

Ethan: "Já... Kryl jsem si zadek."

J: "To je lepší. Pokračuj."

Ethan: "Byl jsem sám, tys tam nebyl."

J: "Takže teď je to moje chyba?"

Ethan: "Tak jsem to nemyslel. Chyběl si mi."

J: "Takže ty... jsi nedokázal beze mě být na jednu posranou noc, tak ses rozhodl sbalit jednoho slintajícího fanouška?"

Ethan: "Zjednodušeně ano."

J: "Tak mi řekněte, pane Golde, jako náhrada na poslední chvíli, co ti dělal? Klečel u tvých nohou a uctíval tvůj ohromný talent?"

Ethan: "Byla to jedna blbá chyba! Podívej, kolikrát si prominul Brianovi!"

Nemohl jsem uvěřit, že na mě vytahuje Briana, že si to vůbec dovolí říct, v tu chvíli jsem měl snad ještě větší vztek a to jsem si nemyslel, že je to vůbec možné!

J: "Já mu nikdy nic neprominul! Nikdy jsem nemusel! Protože on mi nikdy nic neslíbil... Ty ano,"...Hlas se mi naprosto zlomil.

Ethan: "Potřebuju tě, nevím, co bez tebe budu dělat,"...Přiběhl ke mně.

J: "Určitě přežiješ, pořád máš svou hudbu, je to jediná věc, kterou doopravdy miluješ,"...Odstrčil jsem ho od sebe.

Tímhle jsem ho naprosto zbavil slova a následně jsem se otočil k odchodu, věděl jsem, že déle v jeho přítomnosti nevydržím, to by ho totiž musel asi zabít!

Hned na to jsem se vydal na to jediné místo, které jsem mohl - do Babylonu. Potřeboval jsem na všechno zapomenout, naprosto na všechno, co se týkalo Ethana a připomenout si všechno před ním a to jsem mohl jedině tam!

I'm still yours(11)

Nový díl.

JUSTIN

Abych byl upřímný, tak mě ani ve snu nenapadlo, že by mě mohl Ethan hledat a už vůbec, že by v tom mohl být úspěšný, fakt se mi s ním právě teď nechtělo řešit, kdy bude nejlepší, abych si vyzvedl svoje věci, protože on nebyl schopný udržet si ptáka v kalhotách jednu podělanou noc... A už vůbec jsem to nechtěl řešit před očima Debbie a především Briana, jenže přesně k tomu se právě schylovalo, sice nemohli nic slyšet, ale věděl jsem, že nás budou pozorovat, Debbie se ani nebude snažit být nenápadná, u té je očividné, že si můj a Ethanův konec doslova žádá, jen abychom se s Brianem dali zase dohromady, za to Brian předstíral, že ho víc zajímá jeho oběd, než my, jenže tak blbej opravdu nejsem... A jsem si dost jistý, že po dnešní noci si Brian rozhodně nenechá ujít příležitost k tomu, aby byl svědkem toho, jak Ethana opouštím.

J: "Takže?"...Nadzdvihl jsem obočí a čekal na to, co za lež na mě vybalí.

Ethan: "To se mě ani nezeptáš, jak jsem dopadl?"

J: "Jak si dopadl?"...Otázku jsem položil tak, že bylo zřejmé, že mě to vůbec nezajímá.

Ethan: "Byl jsem brilantní!"...Sebechvála smrdí!

J: "To mi bylo jasný."

Ethan: "Publikum bylo ze začátku nedůvěřivé, což jim samozřejmě nezazlívám..."

J: "To se ovšem změnilo hned, jak si začal hrát."

---

Ethan: "Kadenci jsem nakopnul jako nikdy, Andate bylo možná trochu moc, ale při konečným Alegru..."

J: "Bylo publikum ohromeno a v transu,"...Pronesl jsem hořce.

Ethan: "Dokonce mi..."

J: "Tleskali ve stoje."

Ethan: "A dostal jsem ohromnou kytici..."

J: "Bílých růží... Byl jsem tam,"...Už mě ta hra na blbečka vážně nebavila.

Ethan: "Ty... Ty si tam byl?"

Uhodil jsem hřebíček na hlavičku, tohle rozhodně nečekal, teď si v hlavě přehrává, kde všude vyšukával mozek své jednorázovce a je mu z toho určitě úzko... Dobře mu tak, aspoň ví, jak se cítím já!

J: "Nemohl jsem zmeškat tvůj debut, tak jsem si půjčil Daphnino auto."

Ethan: "Ty jsi řídil celou tu cestu do Harrisburgu? Proč si mi to neřekl?"

J: "Myslel jsem, že bys mohl být naštvanej. Navíc tvůj agent byl pořád u tebe, takže jsem se jenom koukal."

Ethan: "Co jsi viděl?"...Věř mi, že dost, ještě teď je mi z toho špatně.

J: "Tebe, jak mluvíš se svými zbožňujícími obdivovateli."

Ethan: "Měl si mě přijít zachránit."

J: "Nevypadalo, že by ti to vadilo, zvlášť ne ten pěknej kluk,"...Už jsem to v sobě prostě nedokázal dusit, Brian se musel vevnitř opravdu bavit, protože můj výraz byl teď přímo vražedný.

Ethan: "Jakej pěknej kluk?"...Opravdu? On ještě bude předstírat?

J: "Ten, s kterým si odešel,"...Ethan se okamžitě zarazil.

Ethan: "Ten? To byl jenom student hudby. Chtěl ode mě pouze nějaké rady, to je všechno, opravdu všechno, Justine."

Nedokážu to vysvětlit, ale najednou ten vztek, který mě sužoval, byl nahrazen pocitem, že bych mu měl věřit, že mi třeba opravdu říká pravdu, přeci jen jsem toho tolik neviděl, jenom si povídali a pak spolu někam odešli, to přeci ale ještě neznamená, že spolu něco měli... A Ethan to říká tak přesvědčivě, proč by mi lhal?

J: "Opravdu to bylo všechno?"...Ujišťoval jsem se znovu.

Ethan: "Jo, mluvili jsme o absolvování školy. Ani si nemyslím, že byl gay."

J: "Odtamtud, kde jsem stál to vypadalo, že umí vzít do pusy víc, než jen trumpetu,"...Usmíval jsem se, začínal jsem pociťovat úlevu.

Ethan: "To zní jako by si žárlil,"...Začal se ke mně přibližovat.

J: "Já nežárlím,"...Vlastně přímo pukám.

Ethan: "Tak proč si myslíš, že bych měl vůbec zájem?"

J: "No vzpomínám si na jiného mladého obdivovatele, co za tebou přišel po koncertě, říct ti, jak si úžasný."

Ethan: "Podívej, fanoušci mě budou chtít poznat. Chlapy, ženy, budou se mnou chtít mluvit, flirtovat, budou si myslet, že jsem sexy..."

J: "To jsem si všiml."

Ethan: "Ale to je jen část té dohody. Věděli jsme, že se to bude stávat. Ty si ale jediný, koho miluju, jediný, pro koho hraju."

V tu chvíli moje srdce naprosto změklo, věděl jsem, že mu musím, že mu můžu věřit, člověk, který nemiluje, přeci neříká takové věci jako on, nevěřím tomu, že by mi lhal a že by mi zahýbal, byl jsem hlupák, měl jsem se nejprve ujistit, než jsem udělal závěr, jaký jsem udělal.

Ethan: "Teď už tě můžu políbit?"

Tahle otázka mi vykouzlila úsměv na rtech, samozřejmě, že jsem chtěl políbit a přesně to následně udělal, neviděl jsem ho jen několik hodin a po celou dobu jsem si představoval, že ho něčím praštím, až ho uvidím, ale právě teď jsem si vychutnával jeho polibek!

Ethan: "Za jak dlouho končíš? Chci s tebou jít domů."

J: "Kolik je?"

Ethan: "Skoro jedna,"...Oznámil mi po tom, co se podíval na hodinky.

J: "Tak v tom případě končím za chvíli."

Ethan: "Paráda, tak mi před tím ještě může něco naservírovat, umírám hlady."

J: "Tak pojď dovnitř."

Vydali jsme se spolu dovnitř, ruku v ruce, s úsměvy na tvářích, bylo nám fajn, cítil jsem tak neskutečnou radost a úlevu zároveň a... A pak jsem uviděl Briana, seděl ke mně zády, viděl jsem, jak je ztuhlý, pohrával si s hranolky na svém talíři a pomalu ani nedýchal, věděl jsem, co to znamená - měl vztek, takový vztek, který nechtěl dávat najevo a já si uvědomil, že jsem naprostý idiot, jako bych snad tam venku zapomněl, že Brian tu je a všechno vidí... Musí si teď myslet, že jsem si s ním v noci jenom hrál, ale já nevím, co to bylo, nevím, jestli jsem s ním chtěl být jenom proto, že jsem nechtěl myslet na Ethana anebo proto, že jsem s ním zkrátka být chtěl, jenže na tom teď asi nesejde, něco mi říká, že Brian tohle bude brát jako další kudlu do zad a Debbie se taky zrovna netvářila příjemně.

Ještě víc se to zkomplikovalo v momentě, co jsem zjistil, že nemám kam Ethana posadit, jediné volné místo totiž zbývalo vedle Briana, vlastně ne jediné, bylo tam pár volných židliček, takže nemuseli sedět přímo vedle sebe, ale pro ně to bylo pořád moc blízko...

J: "Tak si zatím sedni, já ti něco donesu,"...Nechtěl jsem být ten, kdo to bude řešit, tak jsem se rozhodl to nechat na něm, ať si sedne, kam chce, jen v tom nemůžu mít prsty, tím bych Briana nejspíš už zabil.

Slyšel jsem, jak za mnou Ethan něco mumlá, určitě to, že si není kam sednout, ale já raději utíkal pryč, tohohle jsem opravdu nechtěl být svědkem!

Musím říct, že jsem byl opravdu v šoku, když si na ten bar fakt sedl a ještě víc jsem byl v šoku z toho, že si s ním Debb začala povídat, ale asi jen chtěla zabránit katastrofě, kterou jsem já nechal pomalu způsobit svým úprkem.

J: "Tady to máš,"...Vrátil jsem se s tím nejrychlejším jídlem, co se dá udělat - s tousty.

Ethan: "Díky, zlato."

Loupl jsem očkem po Brianovi a ten si zrovna vybíjel svůj vztek na nebohé hranolce, tohle se opravdu nevyvíjelo dobře a já nevěděl, jak tomu mám zabránit!

Debbie: "Tak jak si dopadl na koncertě?"...Nejspíš se pokoušela přerušit to trapné ticho.

Ethan: "Skvěle, líp to snad ani nemohlo jít."

Debbie: "Tak to jsem ráda."

Brian se doslova ksichtil, už se to ani nesnažil skrývat, musím uznat, že jsem se chtěl smát, během celého nášeho vztahu jsem se snažil o to, aby projevil alespoň špetku žárlivosti a když už spolu nakonec nejsme, může doslova puknout... Ale zároveň jsem se cítil vážně hloupě, nechtěl jsem si ani představovat, jak mu asi musí být.

B: "Myslím, že půjdu,"...Položil Debb bankovku na pult.

Debbie: "Vždyť si téměř nic nesnědl."

B: "Nemám zas takovej hlad."

Debbie: "Fajn, ale..."

B: "Ahoj, Debb,"...Naklonil se přes bar a dal jí pusu na líc.

Chtělo se mi úlevou omdlít, byl jsem fakt rád, že se dal na odchod, protože jsem si nedokázal představit, že by tohle mohlo ještě pokračovat, ale zmýlil jsem se, pokračovalo to hned vzápětí, když se Brian ještě vrátil zpátky se slovy "To tričko si mimochodem můžeš nechat, sluší ti víc, než mně," a následně se samolibým úsměvem odešel. Fakt jsem netušil, jak tohle vysvětlím!