Nový díl.
BRIAN
O Justinově nadšení vám nejspíš ani nemusím vykládat, sice se nejdřív jako by zdráhal, že se přeci nemůže jen tak sebrat a odjet se mnou, že má práci i v jídelně a bla bla, ale nakonec stejně souhlasil, div se u toho nezalkl, protože začínal pociťovat, že ho tady klidně nechám, pokud budu muset a to nemohl dovolit! Já fakt nechápu, jak k tomuhle všemu došlo, nejdřív se v podstatě ani nesnažil o to se mnou zase být, pak se mi naservíroval na zlatém podnose v práci a právě teď s ním sedím v mém autě a jedeme spolu do Wyomingu získat klienta a já pořád myslím jen na to, že sedí vedle mě, ani nedutá a nádherně voní a jedině, co chci, je slíbat ho od hlavy až k patě a dělám opravdu vše pro to, aby to na mě nebylo znát, vlastně dělám vše pro to, abych vypadal jako, že mi tohle všechno hrozně vadí, no ono mi to vážně vadí, jen ne tolik, jak se snažím vypadat, ale o to teď nejde.
J: "Jak dlouho ještě?"
B: "Zeptáš se mě ještě jednou a vykopu tě u kraje."
J: "To nemůžeš, Vance ti řekl..."
B: "Vance si může políbit prdel, pokud mě budeš vytáčet, odložím tě kdykoliv a kdekoliv."
J: "Odložíš? To zní, jak kdybych byl nějaká použitá věc."
B: "Taky že jsi."
Justin se zatvářil dotčeně a otočil pohled ven z okýnka, došlo mi, že tohle jsem asi dost přehnal, přeci jen s ním chci zase tvořit pár a ne ho přimět mě nenávidět.
B: "Promiň, tak jsem to nemyslel."
Justin nic neřekl, nejspíš očekával, že se budu dál nějak doprošovat, ale já se omluvil, tím to pro mě končí, nejsem stavěný na nějakou lítost a omluvy obřích rozměrů, navíc mě zná, tyhle věci by měl brát s nadhledem a ne se kvůli tomu urážet, jak nějaké děcko.
J: "Nemáš něco k jídlu?"...Ozval se po chvíli.
B: "Jasně - řízky, klobásy, možná taky dort a nesmím zapomenout na tu svíčkovou."
J: "Haha, fakt vtipné."
B: "Kde bych asi měl vzít jídlo?"
J: "Myslel jsem, že si třeba něco vzal."
B: "A ty si snad něco vzal?"
J: "Ne."
B: "Tak vidíš."
A je to tu zase, opět se tváří uraženě, mě z něj opravdu omejou! Ale pokud mám být upřímný, s tím jídlem jsem to vážně nedomyslel a popravdě mi začíná kručet v žaludku, jenže to mu říkat nebudu, nepotřebuju slyšet jeho poznámky a výsměchy.
J: "Hele támhle je benzínka, zastav."
B: "Zbláznil ses? Už takhle máme málo času."
J: "A taky hlad a potřebuju na záchod."
B: "Já hlad nemám a na záchod už vůbec nepotřebuju."
J: "Ale já jo. A tvůj žaludek hraje všemi tóny, takže nekecej a zastav."
B: "Nezapomněl si na to, že jsem tvůj šéf?"
J: "Pane Kinney, zastavte mi prosím u té benzínové pumpy dřív, než se vám tady vymočím."
Rázně jsem dupl na brzdu dřív, než jsem tu pumpu přejel a nabroušeně jsem k ní zajel, fakt mám pocit, že tenhle výlet bude to nejhorší v mém životě a to už je co říct!
B: "Tak hni kostrou."
J: "To jako nejdeš se mnou?"
B: "Je ti pět?"
J: "Ne, ale jestli chceš jíst, tak bys měl zvednout ten svůj sexy zadek a jít,"...Vystoupil a šel dovnitř.
Zatímco já se nekontrolovatelně culil, je sice pravda, že mě právě teď fakt vytáčí, ale kompliment na můj zadek mi fakt udělal radost a nakonec jsem se tedy přemohl a šel za ním.
B: "Doufám, že odtud rychle odjedeme,"...Rozhlížel jsem se všude kolem sebe a všímal si toho, jaká je to tady ruina... Jsem si dost jistý, že jste všichni viděli Texaský masakr motorovou pilou.
J: "Nebuď taková královna,"...Prosím? Já? Já jsem král!
B: "Běž na ten záchod, buď tak hodnej a třeba tam usni, ať můžu pokračovat bez tebe."
J: "Jsem si jistý, že to bys rád."
B: "To si piš."
Justin se na mě jen laškovně pousmál a následně se vydal na záchod, jenže ani ne za pět vteřin se vrátil zpátky, to je asi rekord.
B: "Ten záchod hlídá tříhlavá příšera?"
J: "Ne, píšou tam 'klíč je na pokladně'."
B: "Tak to by sis ho asi měl vzít."
Hodil po mně pohled jako by mě měl za cvoka a následně se vydal na pokladnu, kterou obsluhoval nějaký kluk a já si hned všiml, jak po Justinovi pokukuje, ne že by mi to vadilo, ale... Jo vadilo mi to, ale nehodlám předstírat zájem, natož žárlivost ještě k tomu uprostřed pustiny.
J: "Už ho mám,"...Prošel kolem mě a mrkl.
B: "Šikula,"...Ironicky jsem se usmál.
J: "Vezmi mi, prosím tě, nějakou bagetu."
B: "Vezmi si jí sám,"...Zašeptal jsem si.
J: "Co?"
B: "S radostí."
J: "Díky!"
Zatímco Justin obýval záchod, já se snažil najít cokoliv, co nemá prošlou záruku, ale to jsem si mohl vzít max lízátka, proto jsem byl fakt rád, že jsem narazil alespoň na ty bagety, které byly celkem obstojné, ale i tak se obávám salmonely!
J: "Tak co si vzal?"
B: "Něco, z čeho nám nejspíš bude blbě, ale nic jinýho tu nemají."
J: "A pití máš?"
B: "Nechtěl by ses zapojit místo toho komandování?"
J: "Však už jdu."
B: "Buď tak hodnej!
Justin se vydal pro pití a já zamířil na pokladnu za tím klukem, co se mi vůbec, ale vůbec nezamlouvá, ne že by nebyl pěknej, vlastně na to, že obsluhuje benzínku uprostřed pustiny, by za hřích stál, ale Justin rozhodně není k mání, i přes to z něj však nedokázal spustit oči ani mezitím, co mi účtoval nákup.
J: "Ještě pití,"...Přiběhl s tím svým sunshine úsměvem a dal ho mladýmu do ruky.
Pokladní: "Budete chtít ještě něco?"...Ptal se množným číslem, ale slintal pouze k Justinovi.
B: "Ne to bude všechno, díky,"...Rázně jsem odpověděl.
Následně jsme se díky bohu vydali zpátky do auta, ale Justin vedle mě seděl s úsměvem od ucha k uchu a já fakt netušil, co to znamená.
B: "Čemu se směješ?"
J: "Ničemu,"...Smál se dál.
B: "Justine, vyklop to, jestli nechceš, abych vyklopil já tebe za jízdy."
J: "Já... O nic fakt nejde. Jen... Prostě bylo roztomilý vidět tě žárlit."
B: "Víš, co bude nejlepší? Když od teď nebudeš mluvit, meleš totální kraviny."
J: "Jak myslíš."
B: "Říkám mlč."
J: "Ale..."
B: "Ticho!"
Justin díky bohu ztichl, ale i nadále se usmíval, vytáčelo mě to, ale rozhodně jsem s ním o tom nehodlal diskutovat! A musím říct, že jsem byl fakt rád, když jsme konečně dojeli na místo určení, v tom autě začínalo být těsno nebo možná v mých kalhotách, těžko říct... Pokud jde ale o ten luxus, co nás čekal v tom motelu prakticky vedle kravína... No řekněme to tak, že jsem začínal uvažovat o ztrátě zaměstnání jako o té lepší volbě! A umíte si asi představit, jak "šokující" bylo zjištění, že mají pouze jeden volný pokoj.
No comments:
Post a Comment