Nový díl.
JUSTIN
Když jsem vešel do Babylonu, necítil jsem takovou úlevu, v jakou jsem doufal, naopak jsem se cítil ještě víc mizerně, pořád jsem nedokázal pochopit, jak mi to Ethan mohl udělat a zároveň jsem si uvědomoval, že jediný důvod, proč jsem teď tady a ne někde zašitý s tunou kapesníků, je ten, že chci vidět Briana, proto když jsem ho nakonec zahlédl sedět na baru s Maikeym, vyšel jsem na balkon, odkud jsem na něj líp viděl, pořád popíjel jednu a tu samou skleničku a prakticky nemluvil, věděl jsem, že to je kvůli mně, byl na mě naštvaný a byl v háji z toho, že jsem si zase zvolil Ethana místo něj, opět jsem udělal tu samou chybu a teď toho pekelně lituju a Brian trpí!
No a když se Brian nakonec zvedl a dotáhl Maikeyho na parket, šel jsem dolů, chtěl jsem, aby mě viděl a aby za mnou třeba přišel, jenže místo toho, aby on viděl mě, jsem viděl já jeho líbat Maikeyho, není to tak, že bych na něj žárlil, vlastně jsem si už zvykl na to, že tohle dělají, ne že bych s tím byl úplně v pohodě, ale neřešil jsem to, jenže teď mi to hnulo žlučí, možná proto, co se stalo s Ethanem, vážně nevím, ale bylo mi to nepříjemný, proto jsem se následně ztratil a chvíli pochodoval na vzduchu před Babylonem, když v tom jsem uviděl jednoho kluka, spíš chlapa a nevím, zkrátka jsem potřeboval nějaké odreagování a vydal jsem se s ním do zadní místnosti, cítil jsem se fakt skvěle, jako by v tu chvíli všechny problémy zmizely a nahradila je rozkoš a pak jsem uviděl Briana, stál opřený o stěnu a pozoroval mě, bylo to tak intenzivní, to se ani nedá popsat, měl jsem pocit, že mám sex s ním a ne s nějakou náhodnou známostí, on se mezitím nechal kouřit a vyvrcholili jsme prakticky nastejno, zatímco jsme se dívali do očí a pak si zapnul kalhoty a odešel pryč, zůstal jsem tam stát s úsměvem od ucha k uchu a kalhoty u kolen, potom jsem se vydal na parket.
Maikey: "Oh, Justine,"...Omylem jsem do něj vrazil.
J: "Promiň, neviděl jsem tě."
Maikey: "V pohodě,"...Z jeho tónu bylo znát, že jsem ho něčím nakrknul, ale na to jsem neměl náladu.
J: "Neviděl si Briana?"
Maikey: "Šel domů."
J: "Co?"...Vytřeštil jsem oči.
Maikey: "Jak co? Prostě šel domů, přišel se rozloučit a šel."
J: "Ale proč, vždyť..."
Maikey: "Já nevím a myslím, že ti do toho nic není."
Na to jsem nic neřekl, ať už mě to štvalo sebevíc, tak měl jednoduše pravdu, nic mi do toho není, to, že vyvrcholil, zatímco se díval na mě, ještě neznamená, že jsme tam, kde jsme byli, proto jsem na Maikeyho jednoduše pokývl a vydal se na bar.
Emmett: "Ahoj, Sunshine! Co ten protáhlý obličej?"
Ted: "Snad ti neuletěly včely?"
Vím, že se snažili být jen milí, ale já na to neměl náladu, právě teď jsem si začínal uvědomovat, co se to tady vlastně děje a bylo mi fakt mizerně, asi před dvěma hodinami jsem se rozešel s Ethanem a od té doby jsem stihl ošukat nějakého tricka a dívat se přitom na Briana... Co se to se mnou, krucinál, děje?!
J: "Jsem v pohodě, kluci."
Věděli, že kecám, ale taky věděli, že mě mají nechat být, právě teď jsem o jejich řeči vážně nestál a místo toho jsem si objednal pití.
B: "Ahoj."
V tu chvíli jsem téměř nadskočil, vůbec jsem nečekal, že by se tu mohl objevit a už vůbec, že by na mě mluvil, měl jsem pocit, že jenom sním, ale něco mi říkalo, že tohle bude skutečnost.
Brian vzápětí hodil na Emmetta a Teda pohled, který jim jasně velel, že se mají sebrat a zmizet, ani vteřinu neváhali a udělali to.
J: "Briane? Co, co tady děláš?"
B: "Sedím."
J: "Vždyť si šel domů."
Brian si povzdychl, došlo mu, že Maikeymu dlouho netrvalo, než mi to řekl, něco mi říkalo, že doufal, že se sem stihne vrátit dřív, než si vůbec všimnu, že odešel.
J: "Narazil jsem na Maikeyho, řekl mi to a byl dost protivnej."
B: "Jo no Maikey je Maikey."
Najednou jsme oba utichli a tvářili se dost rozpačitě, nevím, jak on, ale mně na mysli přistála ta situace v zadní místnosti a myslím, že jemu taky, proto se nám oběma nahrnula krev do tváří a jen jsme po sobě sem tam pokukovali, bylo to vtipné a roztomilé zároveň - Brian Kinney v rozpacích.
A pak mi to došlo, takhle bych se chovat neměl, ne po tom, co všechno se stalo a nejen dneska, ale od chvíle, kdy jsem poprvé potkal Ethana Golda.
J: "Myslím, že bych měl jít."
Brian se na mě podíval pohledem, říkající nechoď, ale jeho ústa to nevyslovila a tak jsem se vzápětí zvedl a při té příležitosti jsem se omylem nohou otřel o tu Brianovu, oba jsme sebou cukli, ale ne proto, že by nám to vadilo, právě naopak, i přes to jsem se následně ale vydal k odchodu.
Chvíli jsem jen tak chodil po venku a přemýšlel, co mám dělat teď, neměl jsem u sebe vůbec nic, všechno pořád bylo u Ethana, ale tam bych teď nešel ani, kdyby mi šlo o život a tak jsem se nakonec v naději, že mě přijme, vydal k Daphne.
Daphne: "Justine, je noc, ty cvoku."
J: "Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit, ale... Nemám kam jít."
Daphne: "Co? O čem to mluvíš?"
J: "Ethan a já... Zkrátka jsme se rozešli."
Její oči, které do teď ještě spaly, se najednou rozšířily a ona na mě jen nevěřícně zírala, rozhodně však nebyla nějak zarmoucena, naopak jsem věděl, že je ráda, ona ho nikdy nemusela a teď už chápu proč.
Daphne: "Tak pojď."
J: "Díky, Daph, jsi nejlepší,"...Políbil jsem jí na tvář.
Byl jsem rád, že mě nějak nezpovídala a místo toho mi připravila gauč, hned na to jsme si popřáli dobrou noc a já ulehl do své provizorní postele, nicméně spát jsem nedokázal, místo toho jsem se utápěl v myšlenkách na Ethana a především na Briana, bylo to šílené!
No comments:
Post a Comment