I'm still yours(20)

Nový díl. - Jak jsem slíbila, tak plním, tady je předposlední díl povídky, tak ať se vám líbí

JUSTIN

Mám na Briana takový vztek, nechápu, jak může být pořád tak zabedněný, jako by to snad bylo něco strašného konečně si přiznat, co ke mně cítí, i když myslím, že větší problém má s tím přiznat to mně, než sobě, jenže já to nechápu, vím, že jsem mu moc ublížil a té chyby jménem ETHAN budu litovat do konce svého života, být na jeho místě, nejspíš bych si taky nikdy neodpustil, jenže proč mi, sakra, nedá druhou šanci, proč mě pořád tak odmítá, proč mě zazdí pokaždé, když se k němu snažím dostat blíž? Od začátku, kdy jsem poprvé vešel do jeho firmy, musel vědět, proč tam jsem, muselo mu být jasné, že mi nejde o moje vzdělání, ale o něj a já vím, že mu chybím, viděl jsem to na něm každý den od chvíle, co jsem od něj odešel, jen jsem se to snažil ignorovat, abych se necítil tak provinile, jenže nakonec jsem se s Ethanem spálil a všechno mi došlo - to, že Briana stále miluji nade vše a že s ním chci být za každou cenu, on mi to ale nechce umožnit, i přes to, že je víc než očividné, že se mnou chce taky být.

J: "Briane?"

Vrátil jsem se ze svého popíjení a odreagovávání zpátky do našeho motelového pokoje, nedostalo se mi ale odpovědi, Brian totiž spal zavalený papíry a notebookem. Všechno jsem z něj sundal a následně jsem ho přikryl, přičemž jsem jej políbil na tvář - kdybych jen věděl, že na to abych se k němu mohl přiblížit, stačí, jen aby usnul, byl bych trpělivější.

Následně jsem si všiml prezentace na jeho notebooku a celou jsem si jí pročetl a prohlídl, hned na to jsem se musel pyšně usmát a do toho ticha zašeptat "Opět si to dokázal."

---

B: "Justine?"...Vzbudilo mě jemné zacloumání.

J: "Jo?"

B: "Je chvíli před polednem, za pár hodin to začíná."

J: "Co začíná?"

B: "Ta svatba."

J: "Počkat, my půjdeme přímo na ní?"

B: "Jop."

J: "Myslel jsem, že počkáme, až bude po všem a že si ho pak někde odchytíš."

B: "Zítra má v plánu podepsat smlouvu v jiné firmě, svatební hostina může trvat klidně do jeho odjezdu, nehodlám to riskovat."

J: "Fajn, takže jdeme na sebevražednou misi."

B: "Něco takového,"...Pousmál se na mě a já mu úsměv opětoval, měl jsem najednou pocit, že je to mezi námi klidnější, jako by se snad ta včerejší hádka ani nestala.

Brian si šel dát sprchu a každá část mého těla chtěla jít za ním, byl to můj instinkt možná zlozvyk zároveň, ale věděl jsem, že nemůžu a tak jsem počkal až bude hotov a hned na to jsem se šel taky vysprchovat, do teď jsem si neuvědomoval, jak moc mi chybí ta společná sprchování.

Vzápětí jsme se šli oba obléct, vzhledem k tomu, že jsem nečekal, že se budeme účastnit přímo té svatby, nevzal jsem si žádný oblek nebo tak, ale jelikož jsme vlastně byli uprostřed nějaké pustiny a obřad se měl konat v nějaké stodole, asi na tom ani moc nezáleželo, i tak jsem se však snažil vypadat dobře.

J: "Proč na mě tak koukáš?"

B: "Já... jen... To nic."

J: "Briane, co?"

B: "Jen, že ti to sluší."

Nedokázal jsem se ubránit úsměvu, tohle jsem slyšet opravdu potřeboval, další jiskru naděje na to, že se to mezi námi spraví, navíc kompliment od Briana vždy znamenal něco víc.

J: "Děkuju. Tobě taky."

B: "Jo, snažil jsem se,"...Uchechtl se.

J: "Mimochodem ta prezentace je super, určitě ho přesvědčíš, aby zůstal."

B: "To doufám, protože jinak si asi začnu chodit pro podporu."

Chvíli mi trvalo, než mi došel význam jeho slov a až pak jsem si všiml výrazu jeho tváře, rozhodně nebyl nadšený, že mi tohle řekl, ale zároveň jako by se mu ulevilo, že to konečně dokázal.

J: "Co tím myslíš?"

B: "Přijdu o práci, pokud ho nepřemluvím, aby zůstal."

J: "To nechápu. Přeci nemůžeš přijít o práci kvůli každému klientovi, který se rozhodne od vás odejít."

B: "Kvůli tomuhle jo."

J: "Ale proč? Jediný důvod, proč bys mohl... On je ten klient, díky kterému ses stal partnerem, že?"...Konečně mi to začalo dávat smysl.

B: "Už ti to došlo?"

J: "Proto si mi nic nechtěl říkat, protože on..."

B: "Je důvodem, proč se to mezi námi tenkrát podělalo, proč si strávil týden sám ve Vermontu a proč si došel k závěru, že se mnou už dál nechceš být."

Znám Briana dobře a tak vím, že každá jeho snaha o to vyjádřit mi nějaké city je vždy sarkastická, i přesto tahle nebyla, on se mi opravdu snažil ukázat, že si je vědom toho, kdy a proč se to mezi námi začalo poprvé rozpadat.

Vím, že jsem byl tenkrát sobecký, on se jen snažil udržet si práci, abychom se měli dál dobře, zatímco já doufal, že alespoň jednou dá přednost mně, jenže tenkrát nešlo jen o tohle, šlo o všechno, tenkrát jsem poprvé pochopil, že nikdy nebudu jeho první volba, teď už však vím, že jsem se nikdy nemýlil víc, od chvíle, kdy jsem s ním strávil první noc, jsem byl jeho první volba, ovšem to, že teď už to vím, nemění nic na tom, že jsem se tenkrát spletl a raději jsem zvolil Ethana.

J: "Není to tvoje vina, ty ses jen snažil o to udržet si práci, aby ses o sebe mohl postarat, aby ses mohl postarat o mně, Guse, Maikeyho, vlastně všechny, já to ale neviděl... Byl jsem hlupák, teď už to vím a taky vím, že mi to nikdy neodpustíš, jen doufám, že mi třeba nakonec dáš druhou šanci."

Brian se odmlčel, věděl jsem, co to znamená, neměl v plánu mi na to odpovídat, pro něj by to byla slabost a já mu to nevyčítám, on už zkrátka takový je, to ale nemění nic na tom, že vím, co by mi řekl, kdyby toho byl schopný.

Brian však udělal něco naprosto jiného, šel rovnou ke mně, rukou mě chytil za týl a hluboce se mi zadíval do očí, hned na to mě políbil - pomalu a něžně, jako by chtěl, aby to trvalo na věky, stejně jako jsem to chtěl já!