Nový díl.
JUSTIN
Abych byl upřímný, tak mě ani ve snu nenapadlo, že by mě mohl Ethan hledat a už vůbec, že by v tom mohl být úspěšný, fakt se mi s ním právě teď nechtělo řešit, kdy bude nejlepší, abych si vyzvedl svoje věci, protože on nebyl schopný udržet si ptáka v kalhotách jednu podělanou noc... A už vůbec jsem to nechtěl řešit před očima Debbie a především Briana, jenže přesně k tomu se právě schylovalo, sice nemohli nic slyšet, ale věděl jsem, že nás budou pozorovat, Debbie se ani nebude snažit být nenápadná, u té je očividné, že si můj a Ethanův konec doslova žádá, jen abychom se s Brianem dali zase dohromady, za to Brian předstíral, že ho víc zajímá jeho oběd, než my, jenže tak blbej opravdu nejsem... A jsem si dost jistý, že po dnešní noci si Brian rozhodně nenechá ujít příležitost k tomu, aby byl svědkem toho, jak Ethana opouštím.
J: "Takže?"...Nadzdvihl jsem obočí a čekal na to, co za lež na mě vybalí.
Ethan: "To se mě ani nezeptáš, jak jsem dopadl?"
J: "Jak si dopadl?"...Otázku jsem položil tak, že bylo zřejmé, že mě to vůbec nezajímá.
Ethan: "Byl jsem brilantní!"...Sebechvála smrdí!
J: "To mi bylo jasný."
Ethan: "Publikum bylo ze začátku nedůvěřivé, což jim samozřejmě nezazlívám..."
J: "To se ovšem změnilo hned, jak si začal hrát."
Ethan: "Kadenci jsem nakopnul jako nikdy, Andate bylo možná trochu moc, ale při konečným Alegru..."
J: "Bylo publikum ohromeno a v transu,"...Pronesl jsem hořce.
Ethan: "Dokonce mi..."
J: "Tleskali ve stoje."
Ethan: "A dostal jsem ohromnou kytici..."
J: "Bílých růží... Byl jsem tam,"...Už mě ta hra na blbečka vážně nebavila.
Ethan: "Ty... Ty si tam byl?"
Uhodil jsem hřebíček na hlavičku, tohle rozhodně nečekal, teď si v hlavě přehrává, kde všude vyšukával mozek své jednorázovce a je mu z toho určitě úzko... Dobře mu tak, aspoň ví, jak se cítím já!
J: "Nemohl jsem zmeškat tvůj debut, tak jsem si půjčil Daphnino auto."
Ethan: "Ty jsi řídil celou tu cestu do Harrisburgu? Proč si mi to neřekl?"
J: "Myslel jsem, že bys mohl být naštvanej. Navíc tvůj agent byl pořád u tebe, takže jsem se jenom koukal."
Ethan: "Co jsi viděl?"...Věř mi, že dost, ještě teď je mi z toho špatně.
J: "Tebe, jak mluvíš se svými zbožňujícími obdivovateli."
Ethan: "Měl si mě přijít zachránit."
J: "Nevypadalo, že by ti to vadilo, zvlášť ne ten pěknej kluk,"...Už jsem to v sobě prostě nedokázal dusit, Brian se musel vevnitř opravdu bavit, protože můj výraz byl teď přímo vražedný.
Ethan: "Jakej pěknej kluk?"...Opravdu? On ještě bude předstírat?
J: "Ten, s kterým si odešel,"...Ethan se okamžitě zarazil.
Ethan: "Ten? To byl jenom student hudby. Chtěl ode mě pouze nějaké rady, to je všechno, opravdu všechno, Justine."
Nedokážu to vysvětlit, ale najednou ten vztek, který mě sužoval, byl nahrazen pocitem, že bych mu měl věřit, že mi třeba opravdu říká pravdu, přeci jen jsem toho tolik neviděl, jenom si povídali a pak spolu někam odešli, to přeci ale ještě neznamená, že spolu něco měli... A Ethan to říká tak přesvědčivě, proč by mi lhal?
J: "Opravdu to bylo všechno?"...Ujišťoval jsem se znovu.
Ethan: "Jo, mluvili jsme o absolvování školy. Ani si nemyslím, že byl gay."
J: "Odtamtud, kde jsem stál to vypadalo, že umí vzít do pusy víc, než jen trumpetu,"...Usmíval jsem se, začínal jsem pociťovat úlevu.
Ethan: "To zní jako by si žárlil,"...Začal se ke mně přibližovat.
J: "Já nežárlím,"...Vlastně přímo pukám.
Ethan: "Tak proč si myslíš, že bych měl vůbec zájem?"
J: "No vzpomínám si na jiného mladého obdivovatele, co za tebou přišel po koncertě, říct ti, jak si úžasný."
Ethan: "Podívej, fanoušci mě budou chtít poznat. Chlapy, ženy, budou se mnou chtít mluvit, flirtovat, budou si myslet, že jsem sexy..."
J: "To jsem si všiml."
Ethan: "Ale to je jen část té dohody. Věděli jsme, že se to bude stávat. Ty si ale jediný, koho miluju, jediný, pro koho hraju."
V tu chvíli moje srdce naprosto změklo, věděl jsem, že mu musím, že mu můžu věřit, člověk, který nemiluje, přeci neříká takové věci jako on, nevěřím tomu, že by mi lhal a že by mi zahýbal, byl jsem hlupák, měl jsem se nejprve ujistit, než jsem udělal závěr, jaký jsem udělal.
Ethan: "Teď už tě můžu políbit?"
Tahle otázka mi vykouzlila úsměv na rtech, samozřejmě, že jsem chtěl políbit a přesně to následně udělal, neviděl jsem ho jen několik hodin a po celou dobu jsem si představoval, že ho něčím praštím, až ho uvidím, ale právě teď jsem si vychutnával jeho polibek!
Ethan: "Za jak dlouho končíš? Chci s tebou jít domů."
J: "Kolik je?"
Ethan: "Skoro jedna,"...Oznámil mi po tom, co se podíval na hodinky.
J: "Tak v tom případě končím za chvíli."
Ethan: "Paráda, tak mi před tím ještě může něco naservírovat, umírám hlady."
J: "Tak pojď dovnitř."
Vydali jsme se spolu dovnitř, ruku v ruce, s úsměvy na tvářích, bylo nám fajn, cítil jsem tak neskutečnou radost a úlevu zároveň a... A pak jsem uviděl Briana, seděl ke mně zády, viděl jsem, jak je ztuhlý, pohrával si s hranolky na svém talíři a pomalu ani nedýchal, věděl jsem, co to znamená - měl vztek, takový vztek, který nechtěl dávat najevo a já si uvědomil, že jsem naprostý idiot, jako bych snad tam venku zapomněl, že Brian tu je a všechno vidí... Musí si teď myslet, že jsem si s ním v noci jenom hrál, ale já nevím, co to bylo, nevím, jestli jsem s ním chtěl být jenom proto, že jsem nechtěl myslet na Ethana anebo proto, že jsem s ním zkrátka být chtěl, jenže na tom teď asi nesejde, něco mi říká, že Brian tohle bude brát jako další kudlu do zad a Debbie se taky zrovna netvářila příjemně.
Ještě víc se to zkomplikovalo v momentě, co jsem zjistil, že nemám kam Ethana posadit, jediné volné místo totiž zbývalo vedle Briana, vlastně ne jediné, bylo tam pár volných židliček, takže nemuseli sedět přímo vedle sebe, ale pro ně to bylo pořád moc blízko...
J: "Tak si zatím sedni, já ti něco donesu,"...Nechtěl jsem být ten, kdo to bude řešit, tak jsem se rozhodl to nechat na něm, ať si sedne, kam chce, jen v tom nemůžu mít prsty, tím bych Briana nejspíš už zabil.
Slyšel jsem, jak za mnou Ethan něco mumlá, určitě to, že si není kam sednout, ale já raději utíkal pryč, tohohle jsem opravdu nechtěl být svědkem!
Musím říct, že jsem byl opravdu v šoku, když si na ten bar fakt sedl a ještě víc jsem byl v šoku z toho, že si s ním Debb začala povídat, ale asi jen chtěla zabránit katastrofě, kterou jsem já nechal pomalu způsobit svým úprkem.
J: "Tady to máš,"...Vrátil jsem se s tím nejrychlejším jídlem, co se dá udělat - s tousty.
Ethan: "Díky, zlato."
Loupl jsem očkem po Brianovi a ten si zrovna vybíjel svůj vztek na nebohé hranolce, tohle se opravdu nevyvíjelo dobře a já nevěděl, jak tomu mám zabránit!
Debbie: "Tak jak si dopadl na koncertě?"...Nejspíš se pokoušela přerušit to trapné ticho.
Ethan: "Skvěle, líp to snad ani nemohlo jít."
Debbie: "Tak to jsem ráda."
Brian se doslova ksichtil, už se to ani nesnažil skrývat, musím uznat, že jsem se chtěl smát, během celého nášeho vztahu jsem se snažil o to, aby projevil alespoň špetku žárlivosti a když už spolu nakonec nejsme, může doslova puknout... Ale zároveň jsem se cítil vážně hloupě, nechtěl jsem si ani představovat, jak mu asi musí být.
B: "Myslím, že půjdu,"...Položil Debb bankovku na pult.
Debbie: "Vždyť si téměř nic nesnědl."
B: "Nemám zas takovej hlad."
Debbie: "Fajn, ale..."
B: "Ahoj, Debb,"...Naklonil se přes bar a dal jí pusu na líc.
Chtělo se mi úlevou omdlít, byl jsem fakt rád, že se dal na odchod, protože jsem si nedokázal představit, že by tohle mohlo ještě pokračovat, ale zmýlil jsem se, pokračovalo to hned vzápětí, když se Brian ještě vrátil zpátky se slovy "To tričko si mimochodem můžeš nechat, sluší ti víc, než mně," a následně se samolibým úsměvem odešel. Fakt jsem netušil, jak tohle vysvětlím!
No comments:
Post a Comment