I'm still yours(10)

Nový díl. - Ta další změna vzhledu... Víte co, berte to s nadhledem Minule jsem to celý nedodělala a během toho měsíce jsem zjistila, že se mi ta barva vlastně moc nelíbí, za to tahle... No líbí se mi moc, takže proto ta změna a přísahám (nebo to aspoň zkusím ), že tenhle vzhled nějakou dobu vydrží

A teď vám přeji, abyste si užili čtení dalšího dílu, snad se vám bude líbit!

BRIAN

Když jsem se ráno probudil, zvažoval jsem svoje možnosti, buď to jsem se mohl dál pokoušet ovládat svůj močový měchýř, který se mnou přestával spolupracovat a vyhnout se tak tomu, že budu muset projít kolem Justina a riskovat, že takhle po ránu už nebudu tak dobrý v sebeovládaní anebo se prostě zvednout, jít tam a nedělat z toho vědu a jelikož jsem fakt na ten záchod potřeboval, tak jsem musel zvolit druhou možnost. Proto jsem se co nejtišeji, po špičkách jako baletka, vydal do koupelny, jenže v momentě, co jsem vstoupil do ložnice, jsem zjistil, že tu ze sebe dělám šaška úplně zbytečně - Justin už byl pryč.

Divil jsem se, že si dal práci s ustláním postele, ale víc mě zajímal ten kus papíru, co na ní ležel, ihned jsem ho vzal proto do ruky, stálo na něm "Díky, že si mě tu nechal a promiň za to, jak jsem se choval. PS. Tričko ti vrátím brzo." Musel jsem se pousmát, ale zároveň mě přepadl takový zvláštní pocit, mrzelo mě, že beze slova odešel, ale možná je to tak i lepší, že se vyplížil, kdo ví, co by se jinak stalo.

Jakmile jsem se dal do kupy, vydal jsem s dost velkou nechutí do práce, dneska jsem na to neměl vůbec náladu, proto jsem byl fakt rád, když nastala pauza na oběd a jako první mi na mysl samozřejmě přišla jídelna...

Debbie: "Ahoj, zlato... Už sis vytáhl hlavu ze zadku?"

B: "Já bych si fakt měl najít jinou jídelnu."

Debbie: "Já bych si stejně našla způsob, jak tě vyslýchat a navést na správnou cestu."

B: "A jaká je ta správná cesta, prosím tě?"

Debbie: "Abys řekl Justinovi, co k němu cítíš a získal ho zpátky."

---

Raději jsem si vzal do ruky jídelní lístek, na tohle už zkrátka nešlo nic říct, Debb se prostě nevzdá, ani kdyby já nevím co, ona si zkrátka bude stát za svým! Jenže to má bohužel smůlu, není to tak, že bych Justina nechtěl zpátky, jen mu zkrátka nemůžu říct, co k němu cítím a pokud je to jediný způsob, jak ho můžu získat zpátky, tak je asi jasný, že to se nestane.

Debbie: "Fajn, tak co si dáš?"

B: "Konečně děláš to, za co si placená!"

Debbie: "Přinesu ti kuřecí polévku."

B: "Počkat, to jsem si neobjednal!"

Debbie: "Já vím, a jestli budeš ještě víc drzý, tak dostaneš leda tak vodu ze záchodu."

Pro jistotu už jsem nic neříkal, ona by mi jí byla opravdu schopná přinést, je vidět, že je na mě naštvaná a vlastně se jí ani nedivím, proto je lepší držet pusu a krok. Mezitím co jsem čekal na svou kuřecí fůj polévku, tak jsem se začetl do novin, což jsem dělat neměl, protože....

J: "Ahoj!"...Přisedl vedle mě na bar a já málem dostal infarkt.

B: "Do hajzlu! Chceš mě snad zabít?"

J: "Promiň, já... Prostě promiň."

B: "Příště mě zkus varovat."

J: "Provedu,"...Justin dotčeně protočil oči a chtěl se zase zdekovat, jenže to se mi nelíbilo.

B: "Kudy si přišel? Vůbec jsem tě nezaregistroval."

J: "Byl jsem ve skladu a přes ty noviny sis mě zkrátka nevšiml."

B: "Ty máš šichtu?"...Sjel jsem ho od hlavy až k patě a až teď jsem si všiml, že má zástěru.

J: "Jo už od rána, proto jsem se tak vypařil."

B: "Ty si schopný něco dělat po tom, jak ses zřídil?"

J: "Nic, co by pár aspirinů a asi litr kafe nespravilo,"...Usmál se.

Debbie: "Platím tě tu za vykecávání nebo jako za co?"

J: "Promiň, Debb, už jdu."

Debbie: "Bych ti radila."

Ach jo, ona se fakt umí objevit v tu nejlepší chvíli, to aby se člověk už zbláznil! I když není to vlastně lepší, že Justin odešel? Přeci jen, dokud nebude chtít Justin patřit zase mně a neskončí s tím houslistou, tak se mu musím vyhýbat, protože v jeho blízkosti jsem nevyzpytatelný.

Debbie: "Snad jsem vám něco nepřekazila. Tady máš svou objednávku."

B: "Tohle má ke kuřecí polévce dost daleko,"...Kochal jsem se pohledem na hamburger s hranolky.

Debbie: "Buď rád, že jsem se slitovala."

B: "To rozhodně jsem,"...Ulevil jsem si, že nemusím jíst to, čemu ona říká kuřecí polévka.

Chtěl jsem se do toho pustit, protože to nejenže vypadalo lahodně a bylo mi i celkem fuk, že to pak budu muset vycvičit v posilovně, ale fakt jsem měl hlad, už ani nevím, kdy naposledy jsem jedl. Jenže Debbie přede mnou zůstala stát a já věděl, že jsem nahranej.

Debbie: "Briane, já... No ne, kohopak to tu máme?"...Mluvila na někoho za mnou.

Nevěděl jsem však na koho a tak mi nezbývalo nic jiného, než se ohlédnout a v momentě, co jsem to udělal, tak jsem myslel, že snad vyskočím z kůže!

Ethan: "Ahoj, Debb... Briane,"...Hodil po mně pohled, kterým mi jasně dával najevo, že by byl rád, kdybych byl kdekoliv jinde, jen ne tady... Aspoň něco máme společného.

Debbie: "Sunshine, máš tu návštěvu!"

Podíval jsem se Justinovým směrem, který zrovna obsluhoval zákazníka a nevnímal, proto na něj Debb zakřičela znovu a konečně to zbystřil, jenomže v momentě, co Iana zahlédl, tak mu ztuhl úsměv na tváři... Přeci jen jsem ještě pořád ve hře!

J: "Co tady děláš?"...Přistoupil k němu a přivítal ho jedovatým tónem.

Ethan: "Nebyl si doma, tak jsem si řekl, že zkusím jídelnu a měl jsem štěstí... Chyběl si mi."

Myslel jsem, že se snad pozvracím, musel jsem zakroutit očima a Debbie si mé reakce hned všimla a položila svou ruku na tu mojí... Co to má být? Jsem snad malej?! Ale musím uznat, že mi to trochu pomohlo, ačkoliv jsem se hned vysmekl.

J: "Mám práci,"...Odsekl a já se musel usmívat do svého oběda.

Ethan: "Můžeme si promluvit venku?"

J: "O čem?"

Ethan: "O tom, proč si tak protivný,"...Téměř to zašeptal, ale já to i tak slyšel.

J: "Debb mě nepustí."

Debbie: "Ale pustím, na mě to nesváděj."

Věděl jsem, že Debbie si právě zvolila mojí stranu a chtěla, aby se Justin vykoupal v tom, co se mezi nimi očividně děje a za to jsem jí byl opravdu vděčný.

J: "Fajn, pět minut bych si možná našel."

Ethan: "Super."

Justin odložil tác a následoval ho na ulici, zůstali stát tak, že na ně bylo vidět, v tu chvíli jsem si přál, abych měl super sluch a všechno slyšel, jenže ten jsem neměl a tak jsem jen pečlivě zkoumal každou grimasu či gesto, které Justin udělal, ale stejně jsem věděl velký kulový!