bez varování
#JustinTaylor #BrianKinney #MichaelNovotny #BenBruckner
Justin
Brian cestou napsal Benovi, aby si ho vyzvedl dole. Nevím, zda byl na Maikeyho stále kvůli něčemu naštvaný nebo se ho chtěl jen rychle zbavit, aby nemusel riskovat, že mu uteču, ale byl jsem rád. A zároveň nebyl. Strávil jsem v Brianově životě skoro dva roky a stačilo, abych v něm přes dva měsíce nebyl a teď mám pocit, že už ani nevím, jak s ním mám mluvit... jak s ním mám být sám. Ani zdaleka nemám v hlavě srovnané, co vlastně chci... myslel jsem, že chci konec, ale najednou mi zas tělem brouzdí ti známí mravenci a v Brianově blízkosti se cítím jako ten 17 letej kluk, kterého naprosto pobláznil. Konečně mám naději, že mě Brian možná opravdu miluje, i když to nikdy neřekl a pravděpodobně ani nikdy neřekne. Jen... já potřebuji víc, potřebuji, aby něco udělal, aby mi to opravdu ukázal. Jinak tohle asi nemá cenu.
B: "Teda, profesore, měl by sis ho víc hlídat," začal Maikeyho tahat z auta.
Ben: "To vidím. Potřeboval jsem oznámkovat nějaké testy... ale příště to asi radši udělám v noci."
Maikey: "Nedramatizujte... jen jsem si dal pár skle-skleniček."
Ben: "Jo a teď si dáš pár aspirinů a několik hodin spánku. Díky, kluci."
J: "V pohodě."
B: "Zítra ti zavolám, jestli žiješ... a pak tě zabiju za to, že piješ sám."
Maikey: "Můj nejlepší kámoš se choval jako idiot... neměl jsem na výběr."
Brian se zasmál a ušklíbl zároveň. Myslím, že sám uznal, že má Maikey právo se takhle chovat, sice nevím, co se mezi nimi stalo, ale jak tak znám Briana, tuším, že Maikey měl důvod.
Brian ještě pomohl s Maikeym Benovi do domu, já se mezitím opíral o jeho jeep a přemýšlel nad tím, co bude následovat... měl jsem v hlavě pár představ o tom, co by se mohlo stát... třeba na zadním sedadle Brianova jeepu, ale... myslím, že teď máme na práci mnohem důležitější věci, než sex... kterej mi s ním ale fakt chybí.
B: "Tak co uděláme s tebou?"
Byl jsem tak moc zažraný do svých myšlenek, že mě upřímně zaskočilo, když Brian stál najednou přímo přede mnou a ani mezi námi nebyla, kdo ví, jaká vzdálenost.
J: "Eh... jak to myslíš?"
B: "No chceš hodit k Debb nebo zpátky do Babylonu... nebo k někomu jinému?"
Nevěřil jsem tomu, že Brian tu naznačuje, že bych snad mohl mít ještě někoho jiného. Ale částečně se mi líbila ta jeho skrytá žárlivost.
A popravdě jsem nevěděl, co mu odpovědět... ale rozhodně jsem nechtěl k Debbie a ani k nikomu jinému... chtěl jsem být s ním, jen jsem nevěděl, jak to zařídit, abych mu a vlastně ani sobě nedával, kdo ví, jaký naděje, ale zároveň ho přiměl k tomu, aby mi ukázal... prostě něco!
J: "Dal bych si nějakej drink."
B: "Ok, takže chceš do Babylonu?"
J: "Eh... dal bych si ho s tebou, takže... pojedu tam, kam pojedeš ty."
Doslova jsem mohl cítit svoje srdce bušit v krku a taky to, jak se mi nahrnula krev do tváří, ale... je to jen přeci nevinný návrh, nic víc, ne? I když soudě podle Brianova spokojeného výrazu, on v tom ihned viděl něco víc. A asi viděl správně.
B: "Oh... aha... tak můžeme zpátky do Babylonu."
J: "Dobře."
Nasedli jsme do auta a ihned se tam vydali. Fakt jsem nevěděl, co dělám a připadal jsem si jako blázen, který opravdu netuší, co chce, ale... hádám, že to budu muset nějak vyřešit a to můžu jedině, když mu budu nablízku.
B: "Já si dám Jima Beama a on si dá... co si dáš?"
J: "Předtím jsem nedopil Margaritu..."
B: "Jasně, tvoje oblíbené pití. Dá si Margaritu."
Musel jsem se pousmát, je hezký, když ví, co mám rád, i když se to týká jen alkoholu. Ale i maličkosti se cení, ne?
B: "Takže když tu si po tak dlouhé době, co bys rád dělal... nebo koho bys rád dělal?" uchechtl se.
Je zvláštní, když řeknu, že mi přesně tyhle Brianovo řeči svým způsobem chyběly? Já vím, že mi nikdy nebude plně oddaný a vždy bude chtít jít do postele s někým jiným a vlastně je to něco, co jsem se i já naučil rád dělat, takže... tohle pro mě úplně není problém... pro mě je hlavní to, že já budu jediný, koho kdy bude milovat... a tady je bohužel momentálně kámen úrazu.
Ale nějak jsem v jeho otázce najednou viděl příležitost... jak jinak, než žárlivostí mi dá najevo, že mu nejsem ukradený? Že nechce, abych byl s někým jiným, ale s ním?
J: "Jeho," hodil jsem očkem po prvním sexy klukovi na parketu.
B: "Hmmm... nevypadá špatně."
J: "Jo, asi bych si pro něj měl dojít dřív, než to udělá někdo jiný," vyklopil jsem do sebe sklenku na ex a vydal se za ním.
Brian ani netušil, která vlastně bije, ale mohl jsem zřetelně cítit jeho propalující pohled v zádech. Nevím, možná zacházím daleko, možná udělám akorát to, že ho spíš odradím, ale... ne, dělám správně! Tohle je totiž něco, co by on sám udělal.
Přitiskl jsem se na něj tak, že jsem ho málem povalil, doufejme, že on to považoval za sexy. Byl jsem tak, abych na Briana viděl a začal s ním tancovat. Podle všeho jsem se mu líbil, jeho ruce hned putovaly, kam mohly. Ale nejvíc vzrušující na tom všem byl Brianův intenzivní pohled... nedokázal jsem poznat, zda je víc naštvaný nebo nadržený. Myslím, že tyhle hry mu chyběly, já sám si do teď neuvědomoval, že tohle je tak nějak naše hra, ale i mě bavila.
Jenže Brian se najednou zvedl a vyrazil rovnou k nám, celou cestu měl svůj pohled propojený s tím mým, mohl jsem cítit ten nával horka mým tělem...
B: "Teď jsem na řadě já."
Najednou mě vytrhl z náruče toho kluka a přitiskl si mě na sebe. Měl tak rozpálenou kůži a nádherně voněl. Byl jsem jím naprosto pohlcen. Každá buňka ve mně na mě doslova řvala, abych ho políbil a já chtěl, tak šíleně jsem chtěl a ne jen to... a mohl jsem na něm vidět, že on chtěl to samé.
Proto jsem následně mohl udělat jediné a se slovy "Tohle nic nemění," které jsem tak úplně nemyslel vážně, protože jsem zatím vůbec nic nevěděl, jsem se hladově vrhl na jeho rty... a než jsem se nadál, byli jsme na cestě do Brianova loftu.
No comments:
Post a Comment