Something wrong(4)

Nový díl.

BRIAN

Do dnešního večera jsem si myslel, že dostat Justina do postele, je asi ta nejsnazší věc na světě, mohl jsem to udělat, kdykoliv se mi zachtělo, ale v tuto chvíli si neumím představit nic složitější, než dotáhnout ten jeho opilej zadek až do ložnice, dostat ho z oblečení a hodit jej do peřin, abych zároveň neriskoval, že mě při tom ohodí svými zvratky a nezpůsobí mi trvalé poškození zad, z mého pohledu se to zdá být doslova jako nadlidský výkon!

B: "Můžeš mi říct, proč jsem tě jednoduše nenechal na starost někomu jinému, třeba úklidové četě v Babylonu?"...Ptal jsem se jej zadýchaně, když jsem se snažil odemknout dveře od loftu a zároveň ho držet, aby nespadl.

J: "Jednoduché - miluješ mě,"...Uchechtával se a škytal zároveň.

Raději jsem na to nijak nereagoval a se zoufalým povzdychnutím jsem následně konečně odemknul a otevřel dveře. Přitom jsem se sám sebe ptal, jak je možné, že jsem se od obvyklého tricka na jednu noc dostal až k Justinovy, který se na mě nalepil jak žvejka na podrážku, nemá v úmyslu odejít a právě teď mi visí na krku, doslova visí, protože se není schopný udržet sám na vlastních nohách!

B: "Držíš se?"...Ujišťoval jsem se.

J: "Jako klíště."

B: "To je výstižné."

J: "Taky si myslím."

B: "Tak jdeme na to - levá, pravá, levá, pravá,"...Vysmíval jsem se mu.

J: "Asi se pozvracím,"...V ten okamžik mi ale úsměv zamrzl.

B: "Přísahám bohu, že jestli mi ohodíš moje značkový oblečení, tak tě zabiju."

J: "Tak mě rychle dostaň na záchod, protože jinak..."...Zarazil se v momentě, co mu žaludeční šťávy vystřelily nahoru.

B: "Bože můj,"...Spěchal jsem s ním do koupelny, co mi nohy a síly stačily.

---

Jakmile jsem se s ním dobelhal až k záchodové míse, Justin jí náhle obejmul jako svou novou nejlepší kamarádku, ze zvuků jeho zvracení se mi zvedal kufr taky, ale zároveň musím připustit, že mi ho bylo líto, vypadal fakt úděsně a já nevěděl, co mám dělat! Vždycky jsem to já, o koho se někdo stará, lépe řečeno Maikey, který mi jen tak mimochodem momentálně nemůže přijít na jméno z blonďatého důvodu, který si opět nějakým způsobem našel cestu ke mně do loftu, tudíž fakt nevím, co si s ním mám počít, jedno si ale pamatuju, vždy když takhle skončím já, Maikey mě uklidňuje masáží ramen a mokrým kapesníkem mě schlazuje... Bože, za tohle mi Justin ale zaplatí! Měl bych na něj vzít kýbl ledový vody a ne kapesník, zatraceně práce!

J: "Díky,"...Zamumlal během přestávky, co mu jeho žaludek věnoval.

B: "Věř mi - máš za co."

J: "Já vím."

Když už se zdálo, že Justin nemá co zvracet, pomohl jsem mu na nohy, nejdřív se mi jej chtělo strčit do sprchy a spláchnout z něj ten smrad, pustit si ho takhle do peřin se mi opravdu nezamlouvalo, jenže když jsem viděl, jak na tom je, že by se vlastně s jeho štěstím v té sprše spíš zabil než umyl, zhluboka jsem se nadechl a odtáhl ho do ložnice a posadil jej na postel, abych ho dostal z oblečení - poprvé, co jsem někoho svlékal, aniž by to bylo za účelem sexu, Kinney, jde to s tebou z kopce!

J: "Vsadím se, že ses nikdy o nikoho takhle nestaral."

B: "Nikdy jsem se nestaral o nikoho jakkoliv, starám se jen o sebe."

J: "Ani o Maikeyho?"

B: "Jeho do toho netahej."

J: "Nesnáší mě."

B: "Kdo by se mu divil, jsi otravný,"...Popichoval jsem jej.

J: "Nesnáší mě, protože ví, že už dál není jediný, koho miluješ."

B: "Tak a je čas na kutě, začínáš plácat nesmysly."

J: "Uvidíš, jednoho dne mě budeš milovat natolik, že mě nikdy nebudeš chtít ztratit, jen si počkej."

Musel jsem se ušklíbnout a zároveň pousmát nad tou jeho nesnesitelnou, ale nějakým způsobem roztomilou naivitou! Možná, kdybych byl někým jiným, opravdu by byl Justin ten, s kterým bych skončil, ale já jsem já a já se nevážu, s nikým, ani s blonďatými, modrookými a neskutečně sexy puberťáky!

B: "Nadzvedni se,"...Přikázal jsem mu, když jsem se z něj silou snažil dostat kalhoty, jindy je to tak snadné!

J: "Ano, pane."

B: "Jsi fakt cvok, víš to?"

J: "Díky tobě."

Na to nešlo reagovat jinak, než protočením očí! A k tomu jsem se musel sám sobě v duchu smát, doslova jsem klečel před tímhle vytrvalým děckem, obličejem jsem mu pomalu vrážel do rozkroku při snaze mu sundat ty podělaný kalhoty a ani jsem se ho nemohl dotknout, protože by mi pravděpodobně dřív v náruči upadl do bezvědomí, než bych stihl cokoliv udělat!

B: "Tak si tam zalez,"...Nadzvedl jsem mu deku.

J: "Nejsem si jistý, jak na to, všechno se se mnou točí."

B: "Mě z tebe snad trefí,"...Ujmul jsem se role pečovatelské služby a do té postele ho doslova uložil!

J: "Co bys beze mě dělal, viď?"

B: "To si ani nedokážu představit, asi bych jen šukal jako králík, takže v podstatě nic."

J: "Vidíš, a proto máš mě."

B: "Jo... Připomeň mi, abych si ráno změnil jméno a adresu."

J: "Hey!"...Bouchnul mě do ramene a smál se.

B: "Koukám, že nějakou sílu ještě máš na to, že si hraješ na polomrtvého."

J: "Nějakou jsem ještě našel."

B: "Všiml jsem si."

Jakmile jsem měl jistotu, že se Justin z té postele nehne ani na krok, zašel jsem si dát rychlou sprchu a snažil jsem se přijít na to, co s ním udělám zítra, protože jsem byl přesvědčený, že tuhle nečekanou situaci, která mezi námi vznikla, bude brát jako nový level našeho imaginárního vztahu!

Nakonec jsem však usoudil, že bude snazší se s tím poprat až zítra a teď se k němu vrátit, abych si byl jistý, že ještě dýchá! Když jsem se však vrátil zpět do ložnice, sám jsem dech na pár vteřin postrádal, i přes to, jak zničeně vypadal, se dal ve spánku srovnávat se samotným andělem, roztomilost z něho doslova křičela! Proto jsem se nedokázal ovládnout a zkrátka jsem k němu přilehl nejblíže, jak to šlo, ale pořád tak, abych se k němu moc netiskl a nedával mu dojem lásky či čehokoliv jiného, co by si ten jeho mozek byl schopný vyprodukovat, on si však našel svůj způsob, jak se ke mně přitisknout a přikulil se ke mně, co nejtěsněji to šlo, nemohl jsem jinak - musel jsem ho obejmout!