Nový díl.
BRIAN
Jakmile mě Justin zbystřil, rozzářil se jako vánoční stromeček, usoudil jsem z toho, že se jeho nálada od rána radikálně zlepšila a ačkoliv to bylo rozhodně lepší, než sledovat jeho nataženej ksicht a poslouchat chladný odpovědi, tak to taky bylo úplně to poslední, co jsem právě teď potřeboval, poněvadž to znamenalo jediné - bude mě zase pronásledovat na každém mém kroku, přivádět mě k šílenství, používat na mě své největší zbraně zahrnující především jeho zadek a já se nakonec přes všechnu svou snahu nedokážu ovládnout, protože s ním by se, kurva, nedokázal ovládat ani svatej a ve finále s ním zase budu šukat až do bezvědomí, což zapříčiní, že Maikeyho ukecaná huba mi následně vmete do ksichtu tu nejvíc otravnou větu na světě "Měl jsem pravdu," a tomu se hodlám za každou cenu vyhnout, Maikey totiž nemá pravdu, Justin pro mě nic neznamená, nemám s ním vztah, nikdy mít nebudu a nikdy pro něho nebudu víc, než nejlepší sex v jeho životě!
J: "Ahoj!"
Použil na mě taktiku svého pověstného sunshine úsměvu a pohledu, kterým by svedl i toho největšího ignoranta na světě... S ním je to, do hajzlu, tak těžký!
B: "Co chceš?"
J: "Vidět tě, být s tebou."
B: "Viděl si mě, byl si se mnou, dál?"
J: "Ráno si říkal..."
B: "Vím, co jsem říkal a teď jsem to taky dodržel."
J: "Ale já myslel..."
B: "To sis domyslel... Nepředpokládal si snad, že se tu budu zahazovat s tebou?"
J: "Já jen..."
B: "Přestaň být tak naivní a začni trochu žít a nejlíp tak, abys nemusel do každé vteřiny svého dne zahrnovat i mě."
Jeho pohled mě v tu chvíli zarazil, najednou jsem v něm viděl víc bolesti, než v očích kohokoliv, koho jsem měl tu čest za svůj život poznat, jenže já nemám na vybranou, nemůžu se k němu chovat mile, dávat mu naděje na to, že třeba jednoho dne budu tím, za koho si mě jeho blonďatá hlavinka vysnila, že budu jeho přítel či snad partner, protože to je role, kterou nikdy nehodlám zaujmout, i kdyby byl Justin sebevíc lepší a vhodnější na to být tím, kdo ze mě udělá lepšího člověka, zkrátka o to nemám zájem, láska je pro slabochy, heteráky a lesbičky, kteří si myslí, že je to způsob, jak na tomhle světě přežít, můj způsob je šukat a šukat a šukat... Ne se vázat se 17 letým puberťákem, který si naivně myslí, že to, co mezi sebou máme, je hodné slovu láska!
J: "Prosím,"...Přiblížil se ke mně až nebezpečně blízko, nemůžu říct, že to se mnou nic nedělalo, ale... Na tom, sakra, nesejde, můžu tu mít kohokoliv jiného!
B: "Ne,"...Sundal jsem jeho ruku z mého stehna.
J: "Ale..."
B: "Běž otravovat život někomu jinému... Já mám něco na práci."
Zvedl jsem se a prvního tricka, který kolem mě proházel, jsem chytil za opasek a vydal jsem se s ním rovnou do zadní místnosti, neviděl jsem sice, jak se Justin tvářil, ale umím si to živě představit, koho to ale, kurva, zajímá? Mě rozhodně ne!
Jakmile jsem si užil parádní vykouření, které bylo završeno mým bouřlivým orgasmem, odporoučel jsem se zase na parket, abych si vytančil Justina z hlavy!
Ted: "Dneska válíš,"...Zjevil se vedle mě i s tou královničkou.
B: "O čem to, do prdele, mluvíš?"
Emmett: "Maikey a Justin."
B: "Co jako?"
Ted: "Podíval ses ty vůbec na bar?"
B: "Byl jsem tam asi tak před patnácti minutami a?"
Emmett: "Tak se tam podívej znova."
I přes veškerou nechuť, kterou jsem k tomu měl, jsem ušel těch pár nezbytných metrů a prodral jsem se skrze stovku polonahých vlnících se těl, abych měl dobrý výhled až na bar, nebyl jsem si moc jistý, co vlastně hledám, dokud jsem to však neuviděl - Justin i Maikey tam oba seděli, každý na opačné straně, se skleničkou chlastu v ruce a se značnou dávkou alkoholu již v sobě, měl jsem dojem, že tohle je nějaká moje posraná noční můra!
Emmett: "Už chápeš?"
B: "A co s tím mám asi tak jako dělat?"
Ted: "Pravda, co by si tím asi tak měl dělat, jsi jenom Maikeyho nejlepší přítel a Justinův, kdo ví, sakra, co vlastně, ale samozřejmě nic s tím nedělej, vždyť tebe se to vůbec netýká."
B: "Tede, to je snad poprvé, co tě slyším říkat něco, co má smysl, jen tak dál."
Ted: "Zabij ho, než to udělám sám,"...Obrátil se na Emmetta.
Emmett: "Nikdo nikoho zabíjet nebude, my odtud dostaneme Maikeyho a ty Justina, fajn?"
B: "A proč já zrovna jeho?"
Emmetta: "Chceš vysvětlovat Davidovi, proč se Maikey tak zřídil?"
B: "Jdu pro Justina."
Protočil jsem oči, povzdychl si a vydal se na svou misi dřív, než jsem si to rozmyslel, což se mohlo stát každou vteřinou! Jenže alespoň pro jednou bych mohl mít ty koule na to vzít zodpovědnost i za někoho jiného, než jsem já sám, protože tentokrát za to fakt můžu já!
B: "Tak to by stačilo, zázraku."
J: "Nestarej se."
B: "Nehodlám ti strojit pohřeb, takže se starat budu."
J: "Proč? Jsem ti ukradenej!"
B: "Protože nemám pohřby rád... Teď jdeme."
J: "Kam jako?"
B: "Tam, kde bydlíš, idiote... K Debbie."
J: "To radši zůstanu tady, nemám zájem poslouchat ty její řeči."
B: "Koukám, že už máte své neshody."
J: "Spíš má neustálou potřebu plést se mi do věcí."
B: "Ona se ráda plete do věcí všech, ale dělá pro tebe, co může."
J: "Tak by mohla přestat... Možná by měli všichni."
B: "To sis měl promyslet dřív, než ses nám vetřel do životů."
J: "V tom případě se už nemusíš dál strachovat, že tě budu otravovat... Měj se."
Justin do sebe vyklopil zbytek svojí skleničky a odhodlaně se zvedl k odchodu, jeho odchod však neměl dlouhé trvání, podlomily se mu kolena dřív, než stěží udělal jeden krok!
B: "Doufej, že to nikdo neviděl,"...Smál jsem se, zatímco jsem ho podpíral.
J: "Pitomče."
B: "Jestli chceš, můžu tě zase pustit, aby sis na té podlaze poradil sám."
J: "Ne díky, myslím, že mi to takhle vyhovuje."
B: "Takže můžeme jít?"
J: "Můžeme, pod jednou podmínkou ale."
B: "Prosím?"
J: "Půjdeme k tobě."
Každá část mého těla a mysli na mě z plna hrdla křičela, že bych to dělat neměl, že bych ho jednoduše měl naložit do auta, odvézt k Debbie a následující den pokračovat v ignorování jeho existence, ale z nějakého důvodu jsem to nedokázal, z nějakého důvodu jsem jej chtěl mít při sobě, a proto jsem ho zavezl rovnou k sobě!
No comments:
Post a Comment