Místo lásky a přátelství(29)

Poslední díl. - 18+ - Tak povídka nám po dlouhé době končí a já moc doufám, že se vám líbila a že i s koncem budete spokojení, přeji příjemné čtení

BRIAN

Asi si myslíte, že jsme se na sebe s Justinem následně vrhli a pomilovali se uprostřed té bouře, která pořád neubírala na síle a že jsme se jednoduše konečně oddali tomu, po čem jsme oba tak moc toužili od chvíle, co Justin odjel a i když bychom to asi oba moc rádi udělali, tedy já rozhodně, protože ta frustrace, co mě sužuje kvůli tomu, jak dlouho jsem se ho nedotýkal, je doslova nepopsatelná, ale my jsme si jednoduše dál jen povídali a vyměňovali si naše zážitky z těch pár dnů, co jsme byli každý jinde, všechno jsme si řekli a zkrátka si užívali vzájemné chvíle, dokud nám oběma nezačaly padat únavou oči a my neusoudili, že je na čase dohnat ten ztracený spánek za těch několik probdělých nocí bez sebe a tak když nakonec Justin usnul s hlavou položenou na mém klíně, tak jsem se nakonec sám oddal tolik potřebnému spánku.

"Budíček!" nebudu vám ani popisovat, jak jsem nadskočil, to si dokážete určitě představit sami a ani nemluvím o tom, jak nadskočil Justin, který si málem opět dal do hlavy, kdybych ho nezarazil a když jsem si následně promnul oči a podíval se z okýnka, uviděl jsem tam stát Theodhora, který se ve způsobu, jakým nás probudil, doslova vyžíval!

B: "Já tě zabiju,"...Stáhl jsem okýnko a málem ho přetáhl.

Ted: "Zkoušel jsem to jemně, klepal jsem na okýnko, jenže ani s jedním z vás to nehnulo."

J: "A proto ses nám rozhodl způsobit infarkt?"

B: "Chtěl jsem se zeptat na to samé."

Ted: "To bych si nedovolil, trhalo mi srdce vás budit, vypadali jste tak kouzelně."

Maikey: "Už jsou vzhůru?"...Zjevil se vedle Teda s přihlouplým úsměvem a hned mi bylo jasné, že nás neviděl jen Theodhor, ale rozhodně všichni čtyři, ale koho to zajímá, spalo se nám dobře, tak ať si trhnou!

B: "Ano, Schmidtovi se podařilo nás efektivně vzbudit, buď v pohodě."

J: "Co se vůbec děje?"

Emmett: "Děje se to, že konečně jedeme domů!"...Přitančil pomalu jako baletka s velkým úsměvem od ucha k uchu.

J: "Počkat, my spali dva dny? To už je sobota?"...Uchechtl se, ale částečně tu otázku myslel vážně.

Maikey: "Ne, Justine, je pátek, ale my už jaksi nemáme, kde spát, naše stany stojí v bahně a věci máme mokré, počasí má být navíc pořád stejné, nemá smysl, abychom tu zůstávali, když se stejně všichni těšíme domů do tepla a na to pohodlí... Ben už začal balit, tak sebou hoďte a taky začněte!"

---

Za to, jak nás zkomandoval bych mu jedni vrazil, ale popravdě jsem se v duchu spíš musel smát a zároveň radovat, protože ty dva dny tady mi stačily až až, navíc v tomhle počasí by to vážně nemělo dál cenu, jen jsem ještě nevěděl, jestli se tvářit navenek šťastně anebo naopak sklesle, protože jakmile od nás kluci odešli a já se podíval na Justina, nevěděl jsem, jak to bere on, měl takový neutrální výraz a spíš jsem měl pocit, že ho to mrzí, proto jsem nechtěl riskovat, že ho svou radostí opět naštvu a tak jsem dál zůstával v klidu.

B: "Justine?"

J: "Hm?"

B: "Co děláš?"

J: "Přemýšlím nad tím, zda mám předstírat smutek anebo tě radostí políbit... Ani nevíš, jak moc chci domů, další den tady bych to nevydržel."

Musel jsem se zasmát a následně ho políbit, nejprve něžně a vzápětí vášnivě, konečně jsem nemusel přemýšlet nad tím, jestli můžu anebo ne, prostě jsem ho líbal a cítil jsem se báječně!

B: "Tak to jdeme pofackovat, ať můžeme vypadnout."

J: "Souhlasím,"...Ještě jednou své rty přitiskl k těm mým a následně jsme se oba vrhli na balení.

Já jsem toho popravdě moc na balení ale neměl, přeci jen jsem přijel na lehko, ale takový Emmett a Maikey toho s sebou měli celý arsenál, takže jakmile jsem pomohl Justinovi, tak jsem šel komandovat je a taky jsem jim sem tam s něčím pomohl, ne proto, že bych byl tak dobrý kamarád, obzvlášť na Emmetta bych se měl vykašlat, ten má u mě pořád černý puntík, ale chtěl jsem jednoduše co nejrychleji vypadnout a být s Justinem konečně doma o samotě!

Ben: "Tak máte všechno? Nerad bych, abychom to museli v polovině cesty otáčet,"...Jeho slova směřovala především Maikeymu a Emmettovi a ti oba souhlasně přikývli.

B: "Výborně, můžeme jet!"...Neodpustil jsem si přehnanou dávku nadšení a když jsem viděl, jak se Justin uchechtl, protože to cítil stejně, bylo mi ještě líp.

Ted: "Neumím si představit, že bys tady s námi byl od začátku, ty bys tu umřel."

B: "Ve tvé společnosti stoprocentně."

Ted: "Samozřejmě, jak jinak."

Maikey: "Můžete se alespoň jednou nechat?"

Emmett: "Oni si takhle vyjadřují lásku."

B: "Emmette? Sklapni."

J: "Briane, pojď mi radši pomoct,"...Odstrkal mě vlastním tělem od nich, jako by se snad snažil zabránit tomu, abych jednoho z nich nezabil a přitom se pořád smál, ten jeho smích mi tak chyběl!

B: "S čím chceš jako pomoct?"

J: "Ty tašky se mi do kufru sami nenaloží, řekl jsem si, že tě využiju."

B: "Ahaa... Zasloužil by sis pár na holou, chytráku."

J: Budeš mít brzo možnost, neboj,"...Olízl si rty a já málem zešílel.

Musel jsem si prsty projet vlasy, tohle bylo doslova k zbláznění, vědět, že už je ohledně všeho v pohodě a že už ho konečně můžu mít se vším všudy, jen ne teď a tady a on toho náležitě zneužíval, aby mě provokoval... Zkrátka ta frustrace byla najednou naléhavější!

Maikey: "Jedete asi hned domů, že?"

B: "Kam jinam bychom jeli?"

Maikey: "S Benem se chceme stavit v jídelně, aby máma viděla, že jsme živí, kluci jedou rovnou domů, ale nevíme co vy dva?"

Podíval jsem se na Justina a hned jsem věděl, co si o tom myslí on, no já to věděl, ještě než jsem se na něj podíval, ale musel jsem se přeci jen ujistit.

B: "Řekni Debb, že zdravíme."

Maikey: "To jsem si myslel."

J: "A pokud možno vyřiď jí, že jsem v pohodě, určitě trne hrůzou... Počkat, ví to vůbec?"

B: "Do háje."

Maikey: "My jí to neřekli."

B: "Ona ani neví, že jsem odjel."

Maikey: "Tys jí to neřekl?!"

B: "Tu trefí."

Maikey: "Díky, Briane, teď to schytám já."

J: "Věř mi, Maikey, ona si najde způsob, jak to dát Brianovi pořádně sežrat."

Maikey: "Tak to s námi můžete jít rovnou do jídelny."

B: "To nemůžeme, svojí mámu si zpracuj sám, prostě jí řekni, že Justin žije a že já jsem ve všem nevině."

Justin se zasmál a Maikey se s hrůzou ve tváři vydal za Benem do auta, nechápal jsem, jak jsem mohl na něco takového zapomenout, ale když se to tak vezme, zapomněli jsme na Debb všichni, takže moje hlava rozhodně nebude jediná na špalku, ale právě teď je mi to jedno, s Debb to později nějak vyřeším, teď chci jen jedno a to dostat se s Justinem co nejrychleji domů!

Všichni jsme si následně popřáli šťastnou a bezpečnou cestu a prakticky jsme se rovnou rozloučili, poněvadž jsme se dnes už opravdu neměli v plánu vidět a následně jsme se konečně vydali domů, s Justinem jsme byli oba naprosto nedočkaví a proto jsem se snažil jet, jak nejrychleji se dalo a ani jsem se nenadál a konečně jsme se dostali tam, kam jsme tak moc potřebovali...

J: "Konečně pohodlí!"...Vysílením se poskládal do postele a já ho hned následoval.

B: "Neříkej, že ti postel tak moc chyběla?"

J: "Ani nevíš, jak moc, spát ve spacáku je dost na nic, obzvlášť když mrzne a ty se nemáš na koho natisknout."

B: "Neříkej, že nešel kolem nějakej medvěd?"

J: "Jsi blázen,"...Smál se.

B: "Jo, to už jsem párkrát slyšel."

Oba jsme se na sebe zadívali a topili se v očích toho druhého, bylo to příjemné, ale zároveň zvláštní, jako bychom snad nevěděli, jak se chovat, teď když už jsme konečně o samotě.

B: "Co chceš dělat?"...Začal jsem mu prsty brouzdat po rameni.

J: "Potřebuju sprchu,"...Věřil jsem, že jí potřebuje, ale měl jsem z toho pocit, že přede mnou chce částečně utéct, možná jsem už ale byl jen paranoidní.

B: "Tak si jí běž dát, po tom týdnu v divočině si jí zasloužíš."

J: "Zasloužíme si jí oba... Společně."

Až teď jsem pochopil, o čem mluví, on přede mnou neutíkal, pouze se mi jen nenápadně snažil naznačit, že chce, abychom šli spolu do sprchy, a k tomu jsem neměl vůbec žádné námitky, proto jsem s úsměvem souhlasil a následně jsme se spolu vydali do koupelny.

Justina pořád bolela ta žebra a tak jsem mu pomohl se svlékáním, no s tím bych mu pomohl tak či tak a následně jsem odstrojil i sebe a vlezl si k němu pod proud horké vody, byla to doslova slast a to jsem se nesprchoval jen dva dny ani si nedovedu představit, jak dobře se musel cítit Justin, když se nesprchoval tak dlouho.

J: "Umyješ mi záda?"

B: "Tak se otoč."

Justin to s radostí udělal a já mu začal mýdlem kroužit po kůži, snažil jsem se vyhýbat oblasti, kde ho to bolelo a on se pod mou péči téměř rozpouštěl, netrvalo dlouho a o jeho záda jsem pečoval i svými rty!

Následně jsem mu potažením za vlasy zaklonil hlavu a drsně jej políbil, on se následkem toho ke mně natiskl a mohl tak cítit mou roztouženou erekci, zatímco jsem se třel o jeho pozadí, oba jsme sténali a vzdychali jako smyslů zbavení!

J: "Bri,"...Frustrovaně zasténal.

V tu chvíli jsem věděl, že už není nač čekat, potřeboval mě a já potřeboval jeho, víc než kdy dřív, tak moc mi chyběl, že už to začínalo být doslova nesnesitelné, další chvíle, kterou bych oddaloval to, po čem tak toužíme, by nás nejspíš oba zabila!

Proto jsem jej opatrně přitiskl ke stěně, on se trochu předklonil, zapřel se rukama a následně čekal na to, až do něj proniknu, což jsem udělal hned, jak jsem si natáhl kondom, ten pocit byl k nezaplacení! Pohyboval jsem se pomalu a zároveň divoce, tempo jsem neustále střídal a přiváděl nás oba k šílenství, nakonec už stačilo jen trochu a my oba bouřlivě vyvrcholili a vysílením se odporoučeli k zemi. A jakmile jsme se byli schopni postavit na nohy, vylezli jsme ze sprchy, vzájemně se osušili a vydali se do postele, kde jsme pokračovali v dohánění našeho času bez sebe... Vlastně to jsme měli v plánu dělat celý následující víkend, než se zase oba vrátíme k našim pracovním povinnostem!

Místo lásky a přátelství(28)

Nový díl. - 12+

BRIAN

Jenže zádrhel nastal prakticky okamžitě a to v mých komunikačních schopnostech, nevěděl jsem totiž, jak začít a už vůbec co říct, místo toho jsem jen dokázal být dál natisknutý čelem k tomu jeho a topit se v jeho nádherných, modrých očích, do kterých jsem sice viděl jen částečně a to jen díky světlu baterky, ale i tak jsem z nich dokázal vyčíst pár znepokojivých pocitů a emocí, které jej momentálně sužovaly a nejvíc asi převládal strach, ale zároveň i chtíč, toužil po mně úplně stejně jako já po něm, ale stejně jako já si uvědomoval, že je na čase si promluvit a měl z toho neskutečný strach, zkrátka jsme oba byli naprosto zahnáni na do kouta!

A všechno bylo zkomplikované tím, jak blízko jsme u sebe byli, můj dech těžkl a stejně tak jeho, krev mi závratnou rychlostí proudila celým tělem, které následkem toho nabíralo na vysoké teplotě, byl jsem naprosto rozpálený, cítil jsem, jak mi hoří tváře a Justin na tom byl úplně stejně, jeho kůže doslova pálila a dokonce bych přísahal, že jsem slyšel tlukot jeho splašeného srdce, rozhodně jsem ale cítil ten svůj, byl nezastavitelný! A ačkoliv jsem věděl, že to dělat nemám tak jsem zkrátka musel a znova jsem ho políbil, tentokrát však mnohem naléhavěji až hladově, zatímco jsem dlaní stoupal po jeho stehně až k jeho rozkroku, ihned jsem cítil, jak moc po mně touží...

J: "Bri,"...Opět se odtáhl a zadíval se mi do očí.

B: "Shhh,"...Zajel jsem mu rukou pod triko.

Justin mě následně rukou pohladil po vlasech a vzápětí mě chytil za zátylek, aby se posléze mohl opět přisát na má ústa, jeho líbání bylo doslova neukojitelné, bylo až zvířecí a kdybych ho neznal, vychutnával bych si to na milion procent, jenže já ho znám a věděl jsem, že víc než o to, jak moc po mně touží, šlo o to, aby zakryl, jak se právě teď vlastně cítí a aby se vyhnul tomu, co nás čeká a tak moc děsí, nejprve jsem se pokoušel o to samé, ale vidět jeho, jak se o to taky snaží, mi zkrátka otevřelo oči a já se od něj následně sám odtáhl, i přes to, jak moc jsem nechtěl!

---

J: "Co se děje?"

B: "Hodně věcí, ale to, co by se dít mělo, obcházíme obloukem."

Justin jen nevěřícně zamrkal a pak se s povzdychnutím opřel zpátky do sedadla, nevěděl jsem, jak si to mám přebrat, tohle totiž mělo dvě možnosti, buď uznal, že mám pravdu a je na sebe naštvaný za to, že něco takového dopustil anebo je naštvaný na mě za to, že jsem se zase rozhodl být pánem světa a převzal jsem kontrolou nad naší situací.

B: "Jsi naštvaný na sebe anebo na mě?"

J: "Nejsem naštvaný!"...Už jen z toho, jak to řekl, jsem věděl, že mu nemám věřit.

B: "Takže na mě,"...Usoudil jsem.

J: "Nevím, co chceš, Briane, v jednu chvíli bys ze mě serval všechno oblečení a v další si chceš hrát na to, co nejsi a promluvit si... Už se konečně rozhodni, co vlastně chceš."

Jindy bych se zarazil nad tím, jak se mnou mluví a vydupal bych si mnohem lepší jednání, tentokrát jsem však věděl, že to není třeba, on sice mluvil ke mně, ale myslím, že ve skutečnosti mluvil o sobě, to on neví, co chce, stejně jako to nevím já a je za to naštvaný na nás na oba, i když se snaží vinu hodit jen na mě, aby si to všechno zjednodušil, jenže to mu já nedovolím a ne proto, že jsem parchant, ale proto, že vím, že by si to za nějakou dobu vyčítal a my bychom byli zase na začátku!

B: "A co chceš ty?"

J: "Co?"

B: "Říkáš, že nevím, co chci, tak se ptám, jestli to víš ty, protože je zřejmé, že nevíš."

J: "O mě tu teď nejde."

B: "Ne? Takže tu jde jenom o mě?"

J: "Všechno to začalo tím, že si odmítl jet s námi, protože ses opět bál dát nám najevo, že ti na nás záleží a že s námi chceš být."

B: "Ne, Justine, všechno to začalo tím, že si zrušil naše plány a přijal si Maikeyho a Benovu nabídku na to jet s nimi a s těmi dvěma šašky sem."

Buď se mi to jen zdálo anebo jsem Justina dost zaskočil a myslím to tak, že jsem viděl, že část jeho si uvědomuje, že je to i jeho chyba.

J: "Ale tys mohl jet taky,"...Neodpustil si další výtku.

B: "Justine, posloucháš mě vůbec? Já nám naplánoval celý týden spolu a tys to zrušil, ani slovo si neřekl, nezamyslel ses nad tím, jestli mi to nebude vadit, neřešil, co si o tom budu myslet a souhlasil si s jejich nabídkou v domnění, že mě Maikey nějak zpracuje a já pojedu taky."

J: "Já se tě ptal, jestli ti to vadí, řekl si, že ne!"

B: "A co jsem ti asi měl říct? Přišel jsem domů a na mojí posteli stál stan, viděl jsem, jak moc se těšíš, nemohl jsem tě o tu radost okrást... Kdybych ti řekl, že se mi to nelíbí, naštval by ses, tak k čemu by mi to bylo?"

Justin se opět zarazil a následně přivřel víčka, mohlo to znamenat pouze to, že už je ze mě zoufalý anebo naopak to, že je zoufalý sám ze sebe.

J: "Máš pravdu,"...Zašeptal jako by to snad ani nechtěl vyslovit.

B: "Jenže já to taky podělal, lhal jsem... Nechtěl jsem jet, ale ne proto, že by mi vadilo být pod stanem někde v lese, no dobře to by mi taky vadilo, ale přežil bych to... Já jsem jen jednoduše nechtěl..."

J: "Dát najevo, že ti na nás záleží."

B: "To zkrátka nejsem já, Justine."

J: "Já vím, že nejsi, jenže já už nemám energii na to z tebe páčit každou emoci, pocit, myšlenku... Jsi tak uzavřený. Nikdy nedokážeš říct, jak se cítíš, pořád jen předstíráš a já už si přestávám být jistý tím, zda opravdu jen předstíráš anebo jsem ti jednoduše vážně ukradený."

Tentokrát jsem to byl já, kdo silně přivřel víčka a povzdychl si a ne proto, že bych z něho šílel, ale proto, že měl pravdu a ani jsem se mu nedivil, že si občas myslí, že mi je ukradený, vždyť mu to dávám najevo dost často, jen abych mu neukázal, jak moc mi na něm vlastně záleží!

B: "Když si byl pryč... bylo to... k nevydržení."

J: "Co?"...Podíval se na mě jako by snad nerozuměl významu těch slov.

B: "Říkáš, že nejsem schopný ze sebe dostat žádnou emoci, myšlenku ani pocit... Tak tady máš tři v jednom... Chyběl si mi tak moc, že jsem myslel, že se zblázním. Stejně tak ti čtyři idioti. Ať se mi to líbí nebo ne, tak váš potřebuju stejně, jako vy potřebujete mě."

J: "Neříkáš to jen proto, že to chci slyšet?"

B: "Částečně asi jo, ale... Já to jednoduše musím říct, protože je to pravda,"...Justin se pousmál a následně se ujal slova.

J: "Pro mě to tady taky bylo k nevydržení... Víc, než jsem si myslel, že bude a čím víc jsem si nalhával, že je mi tu bez tebe dobře, tím hůř jsem se cítil."

B: "Tak to jsme dva,"...Uchechtl jsem se a následně jsem ho pohladil po vlasech.

Justin se na mě usmál tím svým pověstným sunshine úsměvem a já zase nebyl daleko od toho jej políbit, jenže jsem tak nějak tušil, že naše konverzace pořád není u konce a dokud to nevyřešíme, nesmím ho líbat, i když je to frustrující!

J: "A pak jsem poznal Toda,"...Přiznávám, že mi cuklo v lícních kostech, nerad bych se teď dozvěděl něco víc, než už vím.

B: "Něco, o čem bych měl vědět?"

J: "Nic, prostě to byl jen kluk, co mě měl přivést na jiné myšlenky a místo toho mě přivedl do nemocnice a myslel si, že z nás bude něco víc, ale to jsem mu nemohl a ani nechtěl nabídnout,"...Ulevilo se mi o tom žádná!

B: "Ještě se ale pořád ztrácím v tom, proč ses tak zřídil, v té nemocnici si mlel takové bláboly, že mi z toho šla hlava kolem."

J: "Protože jsem ti volal, poprvé jsem si pokecal pouze s tvým záznamníkem, který mimochodem byl velice originální a po druhé jsem zastihl někoho jménem Steve... A došlo mi, že ti opravdu nechybím."

B: "Já to věděl,"...Nedokázal jsem se ovládat a začal jsem se smát.

J: "Čemu se směješ? Mně to moc vtipné nepřijde."

B: "Ale ono to je víc než vtipné, ty génie."

J: "Tak mi to teda vysvětli, abych se taky zasmál,"...Dotčeně na mě pohlédl.

Myslel jsem, že se z něj snad zblázním, ale bylo jasné, že mu to všechno budu muset vysvětlit, protože jinak budeme nadále v téhle situaci, kdy se nebudeme moct líbat, protože budeme stále řešit to, co se mezi námi děje!

B: "Ten záznamník jsem nahrál, protože jsem idiot, který doufal, že zavoláš a budeš si myslet, že se mám bez tebe báječně, chtěl jsem tě naštvat, za to, že si odjel a nechal mě tam, a jak se zdá, tak se mi to povedlo... A Steve, ty jelito? To je můj neschopný zaměstnanec, který mě a Teda zaskakoval a stále zaskakuje v Kinneticu, dokud se nerozhodnu, co s ním udělám."

J: "Fajn, ten záznamník chápu, v podstatě je to přesně tak, jak jsem si myslel, ale... To se Stevem nemění nic na tom, že sis našel někoho, s kým si zabíjel čas."

B: "Jediné, co jsem chtěl zabít, byl on... Tu noc přišel za mnou domů s tím, že smazal jednu důležitou prezentaci na další den, která mi měla zajistit klienta a zrovna ve chvíli, kdy si volal jsem byl ve sprše, poněvadž jsem celý den hlídal Guse, aby si ty dvě bláznivý lesbičky mohly vrznout... Věděl jsem hned, že si volal ty a chtěl jsem ti zavolat zpátky, jenže jsem nejdřív musel vyřešit Kinnetic a pak se stalo to, co se stalo, skončil si v nemocnici a já okamžitě jel za tebou... Na ten hovor jsem pak úplně zapomněl... Kdybych věděl, že proto si se mě chtěl vyhodit domů a nemluvil si se mnou, vysvětlil bych ti to už dávno."

Bylo to jako by Justin naprosto ztuhl a nevěděl, co říct, dokonce bych řekl, že si v tu chvíli nadával do těch nejhorších přezdívek, když se však ale následně začal smát jako by se snad zbláznil, nevěděl jsem, co si o tom mám myslet...

B: "Justine?"

J: "Promiň, já jen... Já jsem totální kretén... Kdybych si jako obvykle nedomýšlel všemožné scénáře a jednoduše se tě zeptal, tak jsme se tomu všemu mohli vyhnout... Ne spíš, kdybych nezrušil naše plány na ten týden a nesouhlasil s tímhle výletem, tak jsme se tomu všemu vyhnuli... Tohle je opravdu do toho nejmenšího detailu moje chyba a já na sebe ani nedokážu být naštvaný, můžu se sám sobě leda tak smát."

Musel jsem se taky začít smát, tohle totiž opravdu už bylo jen k smíchu, vzteku, strachu a rozhořčení jsme si oba užili až až, bylo na čase, abychom ulevili svému svědomí a jednoduše si připustili, že nic z toho nestálo za to, jak to mezi námi teď bylo, protože to bylo přímo nesnesitelné a všemu jsme mohli předejít, kdybychom nebyli jen dva idioti, co rádi dělají problémy, aniž bychom se nad tím nejdřív zamysleli!

Místo lásky a přátelství(27)

Nový díl.

BRIAN

Jakmile jsme dorazili zpátky, všichni čtyři nás radostně přivítali, no spíš přivítali ty větve, my jsme jim byli více méně jedno, hlavní pro ně bylo, aby rozdělali oheň a zahřáli si zadky, ale ani jsem se jim nedivil, zima snad byla čím dál tím větší, ani by mě popravdě nešokovalo, kdyby začalo sněžit, ale to, prosím ne, to bych se už asi vážně sebral a vydal se zpátky do civilizace, tedy domů!

A co se týče Justina, myslím, že jsem měl pravdu a on se opravdu zase vrátil ke svému odtažitému chování, poněvadž mě nadále úspěšně ignoroval, zatímco s ostatními se bavil jako o život, neměl jsem ani ponětí o tom, co jsem zase udělal, protože krom toho, že jsem šel vedle něho lesem si ničeho nejsem vědom, ale každopádně tohle chování mu vydrželo až do večera a nebudu lhát, že mi to nelezlo na nervy, protože lezlo, jenže na to, abych se s tím pokusil něco udělat jsem jednoduše neměl odvahu a ani nervy, zdálo se totiž, že s ním nic nehne, byl jednoduše zabedněný a odhodlaný ve svém chování vytrvat!

Maikey: "Jak dlouho si hodláte hrát na tichou domácnost?"

Ben: "Maikey, nech je si to vyřešit."

B: "Jo, Maikey, poslechni profesora, než tě uškrtím."

Maikey: "Jen se zajímám."

B: "Jo, až moc."

Maikey: "Takže hádám, že ještě dlouho?"

B: "Bene, mohl by sis ho zkrotit?"

Ben: "Pokud si Maikey myslí, že to musí vědět, tak bys mu asi měl odpovědět."

B: "Díky, fakt si mi pomohl! Takže, abyste oba věděli, já si na tichou domácnost nehraju, to on."

---

S protočením očí a s povzdychnutím jsem se zvedl a sedl si opodál hned vedle Teda s Emmettem, kteří se cvrlikali a vzájemně zahřívali, jindy bych je komandoval, aby si ty svoje oplzlosti nechali pro někoho jiného a ne pro nevinné občany, ale právě teď mi to bylo fuk, měl jsem důležitější věci na práci - jako je například zírání na Justinovu dokonalost, protože i přes to, že se klepal zimou tak mu to pořád tak zatraceně slušelo! A já se bohužel mohl jen dívat, protože se mnou nemluvil, bože jak to bylo frustrující! Měl jsem pocit, že nic horšího už mě tady snad potkat ani nemůže...

Emmett: "Proboha!"

Ted: "No to si snad děláte srandu?!"

Ano já sám bych se líp nezeptal toho nahoře, proč se nás rozhodl tak moc potrestat, nejdřív teploty pohybující se kolem nuly a teď nám dokonce poskytl déšť, lépe řečeno slejvák, jaký se jen tak nevidí! Všichni jsme se proto ihned rozutekli do stanů, tedy kromě mě, já běžel zase do svého auta a tam jsem tupě zíral do tmy, protože náš oheň, kvůli kterému jsme si dali s Justinem tolik práce, byl úspěšně uhašen a krom baterky jsem jiný zdroj světla neměl, bylo to doslova k posrání!

A nejhorší na tom bylo, že ten déšť neustával, ale naopak nabíral na síle, dokonce se k němu přidal neskutečný vichr a stromy se doslova ohýbaly, vypadalo to až děsivě a nebyl jsem si vůbec jistý tím, že je bezpečné být v těch stanech... A nebyl jsem jediný, kdo došel k tomuto závěru, následně jsem totiž viděl běžet Maikeyho s Benem do jejich auta a hned na to i Emmetta s Tedem do toho jejich, jenže jediný, kdo nadále zůstával ve stanu, byl Justin a zrovna nad jeho stanem se kroutil jeden moc pěkný a kurevsky nebezpečný strom! Nevěděl jsem, jestli si hraje na statečného anebo na blbého a jednoduše zůstává tam, aby nemusel chodit ke mně do auta, protože jak ho tak znám k těm dvěma párečkům nepůjde, protože jim nechce kazit tu romantiku v bouři, idiot jeden, ale každopádně mě to dost nervovalo a děsilo zároveň!

Tak jo, došla mi trpělivost, ten pitomec si asi usmyslel, že je v tom stanu ve větším bezpečí, než u mě v autě, ale na to mu já kašlu, protože si jdu pro něj, sice je o hubu vylézat z auta, ale rozhodně ho tam nenechám!

B: "Justine?"...Vlezl jsem k němu do stanu a našel jsem ho tam sedícího jak nějakej dáreček.

J: "Co tady děláš?"

B: "Co tady dělám já? Co tady děláš ty?! Všichni jsme v autech, chceš se tu snad zabít?"

J: "Jestli sis nevšiml tak já nemám auto."

B: "Před tvým stanem stojí hned tři!"

J: "Nebudu se cpát ke klukům, už jsem se k nim cpal dost za těch pár dnů a k tobě... K tobě prostě nejdu."

B: "To si pořád budeš hrát na zabedněného vola?"

J: "O tohle tu nejde."

B: "A o co přesně, ty génie?"

J: "O to, že..."...Zarazil se jak gramofonová deska.

B: "Vymáčkneš se konečně?"

J: "Zakázal jsem ti být se mnou ve stanu..."

B: "To mě teď jako vyhazuješ, myslíš to vážně?"

J: "Ne, myslím to tak, že jsem ti zakázal být se mnou ve stanu, takže by bylo dost blbé, kdybych tě žádal, abys mě vzal k sobě do auta."

Logiku to mělo, ale i tak jsem se musel zhluboka nadechnout, abych to zpracoval, Justin by se měl totiž naučit, že já nemám potřebu vyžívat se v pomstě anebo mu to nějak oplácet, obzvlášť když se nachází v nebezpečné situaci, protože já ho chci mít ve své blízkosti, abych na něj dával pozor bez ohledu na to, co se mezi námi děje nebo neděje!

B: "Zvedni ten svůj zadek a pojď se mnou, ty pitomče."

J: "Já..."

B: "Dělej!"

Naštěstí jsem ho už dál nemusel přemlouvat a tak jsme se oba rychle vydali ke mně do auta, ale i přes to, jak rychlí jsme byli, tak jsme stejně neskutečně zmokli a pomalu si v tom vichru zalítali, jenže když jsme se nakonec spolu ocitli v uzavřeném prostoru mého auta ta pravá bouřka teprve přišla nebo spíš by se to dalo teprve definovat jako ticho před bouří, protože jsme následující půl hodinu jen civěli na to, co se dělo venku a neřekli si ani slovo a popravdě jsem měl co dělat, abych tou frustrací nezešílel!

B: "Chceš deku?"...Viděl jsem, že se klepe jak ratlík, ale popravdě mi spíš šlo o to, abych nějak začal konverzaci.

J: "Pokud ti to nevadí."

B: "Kdyby mi to vadilo, tak ti jí nenabízím,"...Kus deky jsem ze sebe stáhl a přehodil jí přes něj a ten se do ní hned zabalil.

J: "Děkuju."

B: "Není za co... Nabídl bych ti i jiný způsob, jak se zahřát, ale jsem si jistý, že bys odmítl,"...Uchechtl jsem se.

Nebyl jsem si moc jistý tím, že je vhodná chvíle takhle vtipkovat a popichovat jej, mohl jsem totiž rozpoutat nějaké jeho běsnění, ale nakonec se ukázalo, že to zabralo v tom dobrém slova smyslu, protože se usmíval a za to jsem byl neskutečně rád.

B: "Sluší ti to víc, když se usmíváš, víš to?"

J: "Díky mému úsměvu se mi říká "Sunshine,' takže ano, jsem si toho vědom."

B: "To je pravda."

Justin se opět usmál a já se zničehonic neovládl - natáhl jsem se k němu a políbil ho, tak něžně, že jsem nebyl daleko od toho se vznášet společně s ním, jeho rty byly studené, ale i přes to chutnaly tak báječně, v tu chvíli jsem si dokonce přál, abych k nim přimrzl!

J: "Briane,"...Odtáhl se ode mě.

B: "Co?"...Přitiskl jsem čelo k tomu jeho.

J: "Tohle nejde... Já nemůžu."

Přál bych si, aby ten polibek všechno vyřešil a on tohle neřekl, jenže jsem realista a vím, že nic není tak snadné, jak bych chtěl, proto jsem věděl, že je na čase, abychom si konečně promluvili o všem, co se za posledních několik dní událo, jednoduše jsme neměli jinou možnost, než to začít řešit a snad to jednou pro vždy ukončit, protože to, jak to mezi námi teď je, je pro mě zkrátka nesnesitelné a jsem si jistý, že pro něj taky!

Místo lásky a přátelství(26)

Nový díl.

BRIAN

Netrpělivě jsem seděl na nějakém pařezu, zatímco jsem upřeně sledoval Justinův stan, ze kterého se ozýval jeho smích a stejně tak toho švába, který se rozhodl si najít k Justinovi zase cestu i přes to, že jsem mu v nemocnici dal jasně najevo, že Justin patří jen mně, jenže on to buď očividně nepochopil anebo je to jeden z těch frajírků, co si dělá, co chce, jak chce a kdy chce a nepřestane, dokud ho někdo nezabije a v tomhle případě k tomu já nemám moc daleko!

Do toho mě neskutečně nervovalo a především vytáčelo, jak si ti čtyři pořád něco špitali a propichovali mě pohledy, k jejich vraždě jsem měl taky dost opodstatněné důvody, právě teď jsem byl vytočený způsobem, že jsem i začínal pociťovat teplo, jak to ve mně vřelo!

Maikey: "Hádám, že to byl ten Tod?"...Posadil se na pařez vedle mě.

B: "Jsi všímavý."

Maikey: "A ty žárlivý."

B: "Já nežárlím! Nikdy!"

Maikey: "A co teda právě teď děláš?"

B: "Nevím, jestli tě to máma učila, ale tomuhle se říká sezení."

Maikey: "A já nevím, jestli ti to někdo řekl, ale tomuhle pohledu se říká žárlivý."

B: "Víš co, mysli si, co chceš, mně je to ukradený."

Maikey: "Ještě, aby nebylo, když máš co dělat, abys nezešílel z té představy, co tam spolu dělají."

B: "Hledají oblečení, co jiného by asi tak měli dělat?"

Maikey: "To já nevím a ty taky ne."

B: "Neměl bys být náhodou můj nejlepší přítel?"

Maikey: "To taky jsem, ale ty mě odmítáš, tak proč bych se měl namáhat?"

B: "Pravda, takže se prostě seber a běž si za profesorem."

Maikey: "Už mizím,"...Se smíchem se ode mě zase vzdálil.

---

Tohle jsem vážně potřeboval, aby se mi Maikey vysmíval a upozorňoval mě na to, že žárlím, jako bych si toho snad sám nebyl vědom a už tak z toho neměl dost blbej pocit, někdy se vážně divím, že jsem ho ještě nezabil!

Když následně konečně ti dva vylezli ze stanu ven, pocítil jsem částečný pocit úlevy, teď jsem je měl na očích a mohl jsem si hlídat, co dělají, ale to znamenalo, že se musím uchýlit k otročení...

B: "Počkejte!"...Zakřičel jsem na ně, abych je zastavil a šel jsem rovnou k nim.

J: "Co chceš, Briane?"

Tod: "Krom toho, abych zmizel?"

B: "Řekl jsem si, že vám pomůžu."

J: "S čím jako?"

B: "Se sbíráním!"

J: "A proč bys to dělal? Nerad děláš věci prospěšné lidem."

B: "Pravda, proto to budu dělat pro sebe, nějak musím zachránit svůj zadek před zmrznutím."

J: "Fajn, tak si vezmi něco na sebe."

B: "Jsem oblečený."

J: "Jo, to vidím, kdybys byl nahý, vyšlo by to nastejno, takže si jdi ještě něco vzít, nechci poslouchat ty řeči, jaká je ti zima."

Musel jsem se zasmát, komandoval mě jako malýho kluka, ale myslím, že jen chtěl zabránit tomu, abych zmrzl a taky těm řečem o tom, jaká je mi zima, proto jsem ho poslechl a šel jsem na sebe ještě něco hodit a vypadal jsem jak sněhulák, Emmett, Ted, Maikey a ani Ben hned neodolali dusivému smíchu!

Ted: "Koukám, že jdeš s módou."

Maikey: "A jak ti to sluší."

B: "Polibte si prdel, jo?"

Ben: "Hlavně se nám tam, kluci, neztraťte a nezmrzněte."

B: "Jsem si jistý, že ta tuna oblečení mě zachrání."

Emmett: "Můžu ti ještě půjčit svoje oranžové triko, kdyby ses náhodou ztratil, tak ať tě najdeme."

B: "Emmette, ty radši mlč."

Naštěstí mě poslechl a následně sklopil pohled a udělal dobře, pořád byl na mé černé listině a je jen na něm, zda ho na ní nechám anebo ne!

A následně jsme se konečně s Justinem a s tím volem vydali na naší misi sbírání větví na oheň, který nás všechny zachrání před zmrznutím, pro někoho bych byl hrdinou, když se něčeho takového dobrovolně účastním, ale pro ty čtyři jsem jen šašek, který si chce hlídat, co mu patří - tedy Justina!

Tod: "Měli bychom se rozdělit, ať pokryjeme víc místa a nasbíráme hodně větví."

B: "Jsi snad expert?"

J: "Má pravdu, Briane."

B: "Fajn, tak se rozdělme,"...Obrátil jsem oči v sloup a vydal jsem se svým směrem, ale pořád jsem byl dost blízko, abych na oba viděl.

Byl jsem fakt vytočený - mrzl jsem, měl jsem hlad, vztek a tu zelenou příšeru nazývající se žárlivost uvnitř sebe, do toho jsem dělal tuhle otrockou práci, chodil jsem podělaným lesem a snažil jsem se nezabít při každém škobrtnutí o nějaký vystouplý šutr či podobnou hovadinu! Briane Kinney, co se s tebou, sakra, děje?! Ztrácíš svoje kouzlo a schopnosti!

Když jsem měl nakonec dojem, že jsem toho nasbíral víc než jsem myslel, že bude třeba, vydal jsem se zpátky za Justinem, který toho taky neměl málo, ale dřív než jsem měl možnost mu něco říct, aniž by u toho byl ten idiot, tak se odněkud taky vynořil...

Tod: "Mně už to stačí, co vy?"

J: "Jo, máme toho dost."

B: "Rozhodně máme, myslím, že se každý můžeme vrátit k sobě."

Tod: "Neboj, už se mě zbavíš."

B: "Vážně?"...Ironicky jsem se zaradoval.

J: "Tod dnes odjíždí, takže můžeš být v klidu."

B: "Já jsem v klidu."

A ne jen tak v nějakém! Opravdu dělám všechno pro to, abych se neusmíval od ucha k uchu, ale dělá mi to docela problém... Ale sakra, kdo by z takové úžasné zprávy neměl radost?!

Tod: "S přáteli jsme tu měli být do zítra, ale v té zimě jsme se rozhodli, že odjedeme už dnes."

B: "Tak proč si sbíral ty větve na oheň?"

Tod: "Třeba proto, že se máme ještě v plánu najíst a než si zabalíme tak bychom byli rádi, kdybychom nezmrzli."

B: "Okey,"...Protočil jsem oči z toho, jak idiotsky se mnou jednal, může být rád, že jsem neudělal něco jiného.

Justin mě probodával vražedným pohledem, ale já to nevnímal moc jako hrozbu, ve skutečnosti mi přišel roztomilý, on nikdy neuměl být nijak zvlášť výhružný a to ani teď a vzhledem k tomu, jak dobrou náladu mi to oznámení způsobilo, přišel mi doslova neškodný!

Následně však svou pozornost upřel k Todovi a poděkoval mu za to, že mu v tu noc pomohl a dostal ho do nemocnice, prý k tomu ještě neměl příležitost, když se z té nemocnice bez vysvětlení vypařil, což bylo jak jinak než mojí zásluhou a on mu to z nějakého mně neznámého důvodu nevyzradil, za což jsem byl opravdu rád, ale pořád jsem chtěl, aby rychle zmizel, bratříčkovat jsem se s ním vážně nehodlal.

Tod: "Ty se taky měj,"...Upřel pohled ke mně, když se rozloučil s Justinem.

B: "I ty... A díky za Justina,"...Nabídl jsem mu svou ruku a on jí přijal, alespoň za tohle jsem mu musel ukázat vlídnost, přeci jen dostal Justina do nemocnice, kdo ví, jak by to celé dopadlo, kdyby to neudělal.

Tod: "Není zač."

A když se nakonec otočil k odchodu a odešel pryč, měl jsem pocit, že alespoň jednoho problému jsem se nadobro zbavil, ale Justin se tvářil tak nějak neutrálně, nevěděl jsem, co si o tom mám myslet...

B: "Justine?"

J: "Co?"...Probudil se ze svého zasněného zírání na cestu, kudy odešel Tod.

B: "Jsi v pohodě?"

J: "Víc než to."

B: "Prosím?"

J: "Ani nevíš, jak jsem vděčný, že zmizel."

Zůstal jsem na něj udiveně zírat, vůbec jsem nechápal, o co se tu jedná, vždyť si s ním tak rozuměl, tak jak to, že je rád, že zmizel... Ne, že by mi to vadilo, jen to nechápu!

B: "To mi musíš nějak vysvětlit."

J: "Nechápej mě špatně, v podstatě mi zachránil život, ale ten kluk pořád jen mlel a mlel a mlel anebo se mi snažil vrazit jazyk do krku... Byl jak osina v zadku. Myslel jsem, že mě trefí, když jsem na něj v tom lese narazil, ale po tom, jak mi pomohl, jsem neměl to srdce se k němu chovat chladně, chvíli mi sice trvalo, než jsem si vzpomněl, jak se vlastně jmenuje, ale překonal jsem se, byl jsem milej a on nakonec odešel a já si konečně můžu oddychnout."

Já doslova vyprskl smíchy, to prostě jinak nešlo, nevím, jestli to Justinovi došlo, ale on v podstatě popsal sebe, když on naháněl mě a já se nemohl za žádnou cenu zbavit, jediný rozdíl je v tom, že mně na krku viset zůstal!

J: "Čemu se směješ?"

B: "Popsal si sám sebe, jestli sis nevšiml,"...Smál jsem se dál.

J: "Cože? To není..."

B: "Ale je!"

Justin se ještě nadechoval k odpovědi, ale nakonec se místo toho taky začal smát, protože si uvědomil, že mám skutečně pravdu, najednou jsem měl pocit, že všechny naše problémy odešly a mi si mohli vychutnat těch pár vteřin, možná i minut, naprosto v klidu.

J: "Měli... Měli bychom se vrátit."

B: "To asi jo, než tam zmrznou."

Nebyl jsem si jistý tím, zda se Justin zase vrátil ke svému odtažitému chování, poněvadž po cestě zpátky neřekl ani slovo, ale měl jsem dojem, že je tu dost velká pravděpodobnost, že se všechno vrátí do normálu dřív, než jsem si původně myslel!

Místo lásky a přátelství(25)

Nový díl.

BRIAN

Když jsem se ráno probudil, pokud se tomu tak dá vůbec říkat vzhledem k tomu, že jsem skoro nespal a umíral bolestí celého těla v té sedící poloze, tak se do mě pustila neskutečná zima, okýnka jsem měl doslova zamlžená a od pusy mi šla pára, klepal jsem se jednoduše jako ratlík a snažil jsem se všemožně zahřát, jenže ta deka a ani dýchání si na ruce nebylo zkrátka dostačující, v tu chvíli jsem si přál víc než kdykoliv, abych u sebe měl Justina a zahříval se jeho tělem, bohužel jsem ale nemohl, protože spolu nemluvíme, tudíž pozvat ho k sobě do auta by nemělo smysl a ani bych to neudělal, na to mám ještě nějakou hrdost zachovalou a abych šel rovnou za ním do stanu by taky nemělo smysl, protože jestli já mrznu v uzavřeném prostoru auta nedovedu si ani představit, jaká zima musí být jemu a těm čtyřem v těch stanech, možná, že se v tom autě nemám až tak špatně, měl bych pak Justinovi poděkovat, za to, že mě v něm donutil spát, ale to je jisté, že pak budu potřebovat zubaře, až mi jednu vrazí!

Musel jsem hned zase začít přemýšlet nad tím, co se včera stalo, i když v tom mám v podstatě dost bordel, já totiž ani nevím, co se vlastně stalo, v jednu chvíli se zdálo, že jsme s Justinem zase v pohodě, přeci jen muchlovali jsme se v autě a na tom nic špatně rozhodně nebylo a i když se pak snažil hrát si na nedostupného, tak jsem věděl, že se všechno začíná vyvíjet správným směrem, jenže pak se to stalo - slyšel jsem to, co jsem rozhodně slyšet neměl... Věděl jsem, že Justin tu noc před svým odjezdem někde strávit musel a nakonec se mi i potvrdila má domněnka, že to bylo zrovna u kluků, ale do včera mě ani nenapadlo, že by mohl spát přímo s Emmettem v posteli a ano vím, že vypadám jako nějaká žárlivá reklama na heterosexuála a taky to, že to je Emmett, který je nenapravitelně zamilovaný do toho účetního, ale přiznávám, že mi to hnulo žlučí, i když naprosto zbytečně, vím, že se mezi těma dvěma nikdy nic nestalo a ani nestane, i když přiznávám, že je pravda to, že když jsem Justina poznal, jisté náklonosti jsem si z Emmettovi strany k němu všiml, ale to bylo jen takové pošťuchování, které mi ale už tenkrát vadilo a když jsem se teď dozvěděl něco takového jednoduše to ve mně zahlodalo, proto jsem si taky nakonec ulevil, když se mi dostalo vysvětlení, že nešlo o nic víc než jen o to, aby se Justin pohodlně vyspal, jenže v tom momentu už jsme byli uprostřed hádky, ze které existoval jediný útěk - zavřel jsem se do svého auta a Justina jsem jako obvykle odbyl, což bude mít za následek pouze dvě věci, které mi on sám už vyjmenoval - naštvání a našlapování kolem sebe po špičkách!

Maikey: "Briane!"...Vzhledem k tomu, že ta okýnka byla stále zamlžená, vůbec jsem ho neviděl přijít a tak si dovedete představit, že jsem dostal málem infarkt, když mi na to okýnko zaklepal!

B: "Pro Krista!"

Maikey: "Můžu dovnitř?"

B: "Tak ale dělej, ne že mi sem pustíš tu zimu!"

---

Maikey rychle přeběhl na druhou stranu a nastoupil dovnitř, měl doslova fialová ústa, jindy bych řekl, že si s Benem zpříjemnili ráno vášnivým líbáním, ale teď jsem věděl, že musí být snad podchlazený, zkrátka jsem se musel začít smát!

Maikey: "Přestaň se-se smát, ty pi-pitomče,"...On dokonce zimou koktal.

B: "Ne-ne-nesměju,"...Protože jsem se mu doslova vysmíval svým imitováním jeho koktání.

Maikey: "Tam je taková kosa,"...Ukradl mi kus deky a přehodil jí přes sebe.

B: "Hele!"

Maikey: "Na chvíli to přežiješ, mu-musím rozmrznout."

Řekl bych, že má, co si zaslouží, to on byl ten, co na tenhle výlet chtěl strašně jet a ještě mi při té příležitosti odcizil Justina, ale uznávám, že mi ho bylo trochu líto, vypadal jako by vylezl z mrazáku a to více méně vylezl!

B: "Lepší?"...Ujišťoval jsem se po chvíli.

Maikey: "O moc, máš tu teplo oproti venku."

B: "Jo, říkal jsem si, že mi Justin udělal službu, když mi zakázal přístup k sobě do stanu,"...Uchechtl jsem se.

Maikey: "O něm jsem s tebou chtěl mluvit."

B: "Mám ten tvůj zadek vykopnout zase zpátky do mrazu?"

Maikey: "Jen chci vědět, jestli jste v pohodě?"

B: "Naprosto."

Maikey: "Briane?"

B: "Co ti mám říct? Jasně, že nejsme v pohodě, ale s tebou to řešit nehodlám."

Maikey: "Takže si teď budete hrát na tichou domácnost?"

B: "Nemám ponětí, co budeme dělat, ale až to budeme dělat ty a ti tři to můžete ignorovat, nic vám do toho není."

Maikey: "Fajn, už mlčím."

B: "To jsem rád."

Maikey následně zase vystoupil a vrátil se zpátky do stanu, já na sebe hodil nějaké oblečení, abych se hned po vystoupení neproměnil na kus ledu a vzápětí jsem se odvážil vylézt z auta, myslel jsem však, že mi při každém nadechnutí zamrznou plíce a v momentě, kdy ze svého stanu vylezli Emmett s Tedem nabalení snad do všech svých kusů oblečení, co s sebou měli, musel jsem smát způsobem, že mi ty plíce vážně začaly zamrzat!

Ted: "Co je ti tak k smíchu?"...Štěkl.

B: "Vy dva... Vypadáte jak klauni."

Ted: "Na rozdíl od tebe nám je přednější zdraví před vzhledem, jenže ty si i v mínus sto stupních vezmeš to nejvíc trendy oblečení."

B: "Alespoň někdo tady musí vypadat k světu."

Ted: "To ty rozhodně vypadáš, až budeme zakopávat tvou mrtvolu někde v lese, budeš ta nejvíc trendy mrtvola v okolí."

B: "Přesně to je mým záměrem... Co ty, Emmette? Jsi nějak nezvykle potichu, ty nemáš co říct ke svému outfitu?"

Emmett: "No... Já... Já... Myslím, že si každý může být v tom, v čem se cítí nejlíp, včetně tebe."

B: "Ahaa... A od kdy souhlasíš s mými názory a nebojuješ za ty svého kouzelného přítele?"

Ted: "To bych taky rád věděl."

Emmett: "Asi mi zamrznul mozek."

B: "Rozhodně."

Neodolal jsem a musel jsem se zase začít smát, Emmett se mě doslova bál a především toho, co mu udělám za to, že spal s Justinem v posteli a to si ani nebudu představovat, jak se ho třeba nějak omylem, no možná, že i naschvál, dotýkal, protože to už by strach mít měl a oprávněný, ale takhle si to jednoduše vychutnám, než mu oznámím, že ho opravdu nemám v plánu zabít, i když nejdřív jsem na to chuť vskutku měl!

Ben: "Proboha, to je zima."

Maikey: "Říkal jsem ti, ať nevylézáš ven takhle nalehko,"...Vyhrabal se za ním ze stanu stejně nabalený jako Ted s Emmettem.

B: "Co je to, sakra, za novou módu, být oblečený do všeho, co je k mání?"

Maikey: "Říká se jí 'přežívání,' ale koukám, že tobě to nic neříká."

B: "Ne, to opravdu neříká."

Ben: "Já osobně myslím, že půjdou s módou a taky na sebe hodím všechno, co půjde,"...Zase se vrátil do stanu.

Měl jsem dojem, že jsem tu s bandou naprostých šílenců, jenže pak mi došlo, že tohle není pouze dojem, ale holý fakt, oni jsou to vážně šílenci, ale uznávám, že praktičtí, možná se tvářím jako, že jsem naprosto v pohodě, ale ve skutečnosti mám pocit, že za chvíli zmrznu!

A k tomu jsem začínal mít dojem, že Justin buď to odmítá vylézt ze stanu a čelit mi anebo, že jeho už podchlazení dostihlo a on se teď ani nedokáže vyplazit ven, když v tom se stalo něco naprosto příšerného - Justin se přede mnou zjevil i se svým věrným psem Todem, který ho tak láskyplně opečovával v nemocnici a visel na něm jako klíště... Sakra, o co tu, kurva, jde?!

B: "Co ten tu chce?"...Zavrčel jsem.

Tod: "Taky tě rád znova vidím."

B: "Věř mi, že já tě rád nevidím."

Tod: "Věřím."

J: "Chtěl jsem nasbírat nějaké větve na oheň, abychom nezmrzli a..."

B: "Místo toho si sebral jeho?"

J: "Ne, narazil jsem na něj, když se on pokoušel o to samé."

B: "A ty větve máte kde? Utekly?"...Udivoval jsem se nad jejich prázdnýma rukama.

J: "Nevím, jestli sis všiml, ale mrzne a zmrzlýma rukama se nedá nic zvedat, přišli jsme si vzít něco, čím to budeme moct zvedat, třeba triko nebo tak a taky něco víc na sebe."

B: "A to on nemá svoje oblečení ve svým stanu?"

Tod: "Mám, ale Justin se nabídl, že..."

B: "Mohl si zdvořile odmítnout, vlastně pořád můžeš."

J: "Prostě ho ignoruj, Tode."

Prošel kolem mě i s ním bez povšimnutí a vydali se rovnou k Justinovi do stanu, nebudu vám lhát, že jsem nebyl daleko od toho vtrhnout tam za nimi a pohlídat si, co dělají! Jenže když jsem nakonec začal vnímat okolí a uvědomil jsem si, že se na nás nebo spíš na mě všichni koukali a viděli tu více méně žárlivou scénu, chtělo se mi propadnout se rovnou do samotného pekla... Tam by mi aspoň bylo teplo!

Místo lásky a přátelství(24)

Nový díl.

JUSTIN

Srdce mi začalo tlouct jako o život a soudě podle Brianova výrazu bylo jasné, že mi o život opravdu šlo! Následně jsem se mu odvážil postavit čelem a při pohledu do jeho uhrančivých očí jsem se snažil vymyslet kloudné vysvětlení, zatímco Brian se pokoušel zůstat v klidu a nevyšilovat a Maikey se jen díval z jednoho na druhého, čekajíc na to, co se bude dít a snažíc se nesmát, proto pro mě bylo dost těžké určit, zda jsem rád, že u nás je anebo ne, bylo jisté, že pokud mě Brian začne škrtit tak se mu v tom alespoň pokusí zabránit, ale to, jak se snažil nevybouchnout smíchy, mě a jsem si jistý, že i Briana, dost vytáčelo, v téhle chvíli smích rozhodně nebyl na místě, i když ono to vtipné vlastně je, přeci jen kdybych Brianovi do detailu popsal, jak ta noc v Emmettově posteli proběhla, rozhodně by se neubránil alespoň vnitřnímu smíchu, jenže Brian je ohledně mě velmi majetnický a už jen představa toho, že jsem strávil noc v posteli jiného, nehledě na to, že to byl Emmett, mu jistě vystřeluje tlak až ke stropu!

Maikey: "Pokud takhle hodláte stát celou noc, můžu skočit pro popcorn a jsem si jistý, že kluci se taky rádi připojí."

Mně osobně bylo jasné, že Maikey se nám to snaží ulehčit a celkově zklidnit situaci a byl jsem za to i rád, protože to, v jaké situaci jsme se s Brianem nacházeli, bylo dost nepříjemné, ale Brianovi Maikey rozhodně nepomohl, spíš naopak, teď už jsem na Brianově seznamu smrti nebyl jenom já a Emmett, ale i Maikey!

J: "Řekneš už konečně něco nebo na mě budeš dál jen němě zírat?"

Maikey: "Myslím, že půjdu spát, tady se to začíná přiostřovat,"...Pomalu po špičkách se vzdálil.

B: "Nevím, co bych ti měl říct... Lépe řečeno, nemám ti co říct."

J: "Co tak najednou, že ti došla slova?"...Neodpustil jsem si sarkasmus, z nějakého mně neznámého důvodu se naše role začínaly obracet, Brian se snažil vypadat, že je vše v pořádku a já začínal být ten naštvaný.

B: "Neříkám, že mi došla slova, jen ti nemám co říct."

J: "Takže se ani nezeptáš, proč jsem spal v Emmettově posteli?"

---

B: "Dokážu si to domyslet, nejsem tak blbej."

J: "To nikdo neřekl, ale očividně se ti jen ta představa příčí a zaráží mě, že nechceš vysvětlení."

B: "Dal jsem si ho sám."

J: "A že by ses se mnou o něj podělil?"

B: "Noc před tvým odjezdem jsem řekl něco, co se ti nelíbilo, tvoje blonďatá hlava si vydedukovala, že nadále nebudeš v mé blízkosti, zabalil sis věci a vzal nohy na ramena přesně tak, jak je ti zvykem a vzápětí si se ocitl v Emmettově posteli... Konec příběhu."

Abych pravdu řekl tak mě ani moc neudivovalo, že si to Brian dokázal všechno domyslet sám, aniž bych mu cokoliv řekl, je vysoce inteligentní, ačkoliv umí být i dost blbej, ale mám takový pocit, že i když ví, proč se to stalo tak to zároveň neví a domýšlí si všechny možné scénáře, poněvadž se bojí zeptat a ano jsem si jistý, že jeden z těch scénářů, co mu právě teď kotví v hlavě je, že jsem s Emmettem jednoduše ztratil zábrany.

J: "Nezeptáš se ani proč?"

B: "Protože si neměl kam jít?"...Jednal se mnou jako s hlupákem.

J: "No, pokud vím, tak možností bych pár měl, ale v Emmettově posteli jsem skončil z jednoho prostého důvodu - je to můj kamarád, který nechtěl, abych spal na rozpadající se pohovce nebo snad na tvrdé zemi..."

B: "Mohl si spát doma, ve své pohodlné, měkké posteli,"...A teď konečně začal být takový, jaký jsem čekal, že co nevidět bude - vyčítavý.

J: "Věc se má takhle Briane - nemohl, dal si mi jasně najevo, že ti chybět nebudu, tak proč bych zůstával."

B: "Nic takového jsem ti najevo nedal tak přestaň všechno překrucovat tak, jak se ti to zrovna hodí."

J: "Já, že všechno překrucuju? To ty si mi od začátku tvrdil, že tě sem nic nedostane ani přes tvojí mrtvolu a najednou si tady a netvrď mi, že jen proto, že jsem se praštil do hlavy... Ty tu chceš být s námi, protože jsme ti chyběli!"

B: "Tuhle konverzaci s tebou vést nebudu."

J: "Jasně, že ne! Proč bys to dělal, že?"

Ani jsem si popravdě do téhle chvíle neuvědomoval, že se vlastně hádáme a tak nějak jsem ztratil přehled o tom, proč vůbec, věděl jsem však, že už se to dávno netýká jen toho, že jsem strávil noc v Emmettově posteli, nějak jsem měl pocit, že tohle je ta hádka, o které jsme oba věděli, že nakonec přijde a při které si máme všechno vyříkat, jenže se zdá, že Brian se chce stáhnout dřív, než to zajde příliš daleko a já nevím, zda na to přistoupit a čekat na další takový výbuch, do kterého budeme kolem sebe chodit po špičkách anebo to na něj všechno vybalit teď a čekat na to, co se stane, což určitě nebude nic dobrého!

Emmett: "Co řešíte?"...Zjevil se u nás, aniž bychom si ho všimli.

B: "Nestarej se,"...Otočil se k odchodu a při té příležitosti strčil ramenem do Emmetta.

Emmett: "Omluva se přijímá!"...Zakričel za ním ironicky, ačkoliv Brian se ve skutečnosti neomluvil.

J: "Kašli na něj."

Emmett: "Co jsem mu udělal?"

J: "Je to idiot... A taky si mě nechal spát ve své posteli."

Emmett: "On to ví?"...Vyděšene na mě vytřeštil oči.

J: "Bohužel."

Emmett: "Sakra, tak teď v noci tuplem neusnu."

J: "Buď v klidu, Emme, já ho nějak zpracuju a myslím, že je víc naštvaný na mě, než na tebe."

Emmett: "Pro své dobro v to doufám taky... Promiň."

Musel jsem se zasmát, jiného by to možná naštvalo, ale v tomhle případě jsem se musel smát, je to prostě Emmett a ten si neuvědomuje, co vlastně říká a jak to vůbec zní, ale tohle popravdě zní dost humorně.

Emmett: "Myslím, že se zase vrátím do stanu za Teddym."

J: "To bude nejlepší a pořádně si zabarikádujte stan."

Emmett se se strachem ve tváři zase vrátil do stanu a já zůstal stát na místě, snažíc se vymyslet, co mám udělat, zda to dnes už dál neřešit a jít spát jako ostatní anebo, zda jít ještě za Brianem a nějak to s ním doprobrat nebo spíš dohádat.

J: "Můžu?"...Zaklepal jsem mu na okýnko.

B: "Co chceš, Justine?"...Stáhl ho dolů a ignoroval mou otázku.

J: "Promluvit si."

B: "Už jsme mluvili."

J: "Jo a nic jsme nevyřešili."

B: "Mně se to zdá vyřešené."

J: "Prosím?"

B: "Slyšel si."

J: "Takže takhle to teď bude?"

B: "Jak?"

J: "Budeme na sebe naštvaní a chodit kolem sebe po špičkách."

B: "Jestli chceš, tak buď naštvanej a choď si po špičkách, ale já to nemám v plánu a teď, pokud mě omluvíš, jdu spát,"...Zase to okýnko zavřel a potom i svoje oči.

Chvíli jsem na něj ještě nevěřícně zíral a snažil jsem se vzpamatovat při snaze mu neprohodit tím okýnkem šutr, nakonec jsem ale usoudil, že tohle nemá smysl, Brian byl ve fáze, kdy nebyl daleko od toho mě uškrtit, protože všechen jeho vztek, co se v něm hromadil od chvíle, co jsem od něj v pátek večer odešel, až do momentu, kdy se dozvěděl, že jsem spal s Emmettem v posteli, právě teď vyšel na povrch a on dělal vše proto, aby nevybouchl a já na tom byl úplně stejně, proto zkrátka bylo rozumnější jít si lehnout a snažit se spát, i když to bylo nad moje síly!

Místo lásky a přátelství(23)

Nový díl. - 15+

JUSTIN

Připadalo mi to jako celá věčnost od chvíle, co jsem Briana líbal naposledy, pokud tedy pominu ten nepatrný, i když nádherný polibek v nemocnici, ale já myslím takhle - vášnivě, tak, že mám pocit, že bez jeho polibků na místě zemřu, pokud jich nebude dostatek a právě teď jich dostatek je, to mi věřte!

Brian mi stáhl tričko z ramene a začal mě na něj něžně líbat, poté začal stoupat výš po mém krku až do mých vlasů a vzápětí se zase vrátil zpět k mým rtům a jazykem je obkroužil, v tu chvíli jsem pociťoval mravenčení snad v celém mém těle!

Vzrušením jsem se začal třít rozkrokem o ten jeho, oba jsme vzdychali rozkoší a stále jsme se oddávali drsnému líbání, až nám natékaly rty! Cítil jsem, že se za chvíli udělám a Brian od svého orgasmu taktéž nebyl daleko! Když v tom najednou...

B: "Shit!"

J: "Co je?"...Nechápavě jsem na něj pohlédl.

B: "Jsou zpátky."

Ihned jsem pootočil hlavu a uviděl je přicházet zpátky, v tu chvíli jsem si jen představoval ten trapas, co by nastal, kdyby si jich Brian nevšiml!

J: "Sakra,"...Opatrně jsem z Briana slezl a chtěl jsem vystoupit z auta.

B: "Počkej."

J: "Na co?"...Otočil jsem se zpátky k němu.

B: "Na tohle,"...Chytil mě za bradu a něžně mě políbil, poté vystoupil.

Asi si dovedete představit, že jsem se tam zůstal dál sedět s přihlouplým úsměvem a s pocitem, že ani nevím, čí jsem... Ono totiž na tohle jinak reagovat ani nejde! Zdá se mi to nebo Brian se opravdu snaží dokázat mi, jak moc mě vlastně miluje?

Po chvíli jsem se dokázal vzpamatovat a podařilo se mi vylézt z auta, ihned jsem se vydal zpátky ke svému stanu v naději, že me kluci neuvidí, ale takové štěstí jsem bohužel neměl...

---

Emmett: "Zlatíčko, už se cítíš lépe?"...Nečekaně na mě z té tmy vykoukla jeho hlava a nebudu tvrdit, že jsem se nelekl, protože lekl, byl jak duch!

J: "Bože, Emmette! Chceš mi způsobit infarkt?"

Emmett: "Promiň,"...Provinile zašeptal.

J: "Dobrý, ale příště si tohle, prosím, odpusť... A ano je mi lépe."

Emmett: "To je moc dobře,"...Líbl mě na tvář. Docela se divím, že měl tu odvahu, když pár metrů od nás stál Brian, který byl ale naštěstí rozptýlený Maikeym a Benem.

Ted: "No ne, máme tady zmrtvýchvstání... Jak ti je?"

J: "Jak už jsem řekl Emmettovi, je mi o moc líp."

Ted: "Tak, aby to tak i zůstalo... Další tvoje zhroucení Brian neustojí."

J: "Prosím tě, zas tak to nedramatizuj."

Emmett: "Teddy má pravdu, Brian byl bílý jak stěna a pekelně vyděšený, nechtěl se od tebe ani hnout, když jsme odcházeli... No spíš, když nás prakticky vystrkal pryč."

J: "Co?"...Zaskočeně jsem na něj zamrkal.

Ted: "Tak on se nesvěřil? V podstatě nám nakázal, abychom se nějak zabavili... Že prý od toho tu přeci jsme."

Emmett: "Ale všem nám bylo jasné, že mu jde jen o to, aby tu s tebou zůstal o samotě... Neměli jsme tedy to srdce odmítnout."

Ted: "A dá se říct, že ani odvahu, nejspíš by nás usmažil zaživa, kdybychom zůstali."

V tu chvíli jsem nevěděl, zda se usmívat a vychutnávat si ten pocit, že Brian tohle udělal, aby se mnou byl sám i přes ten detail, že jsem byl v podstatě v bezvědomí a bylo mu to k ničemu, tedy krom těch pár minut v autě anebo, zda se mám pozastavit nad tím, jak vyčůraný Brian stále je a umí si všechno zařídit v domnění, že ke mně se to určitě nedostane... Myslím, že právě teď můžu praktikovat obojí.

Emmett: "A co jste vůbec dělali?"

Ted: "A žádné, že 'nic,' abys věděl, byla tam dost zima, doufám, že jsme tam nemrzli zbytečně."

Věřte nebo ne, ale v tu chvíli jsem se začal červenat jako nějaký nezkušený puberťák, ale díky Brianovi jsem už dávno víc než zkušený, jenže já jsem jednoduše nedokázal vydat ani hlásku, natož tak smysluplnou větu, kterou bych jim popsal tu situaci v autě, jednoduše jsem nechtěl, aby to věděli a sám nevím proč... Možná proto, že mám pocit, že to pořád nic nemění, pořád jsem připravený dát Brianovi co proto, jen ještě netuším jak a hlavně kdy, zatím se totiž zdá, že opět úspěšně propadám jeho kouzlu a v podstatě ani teď z něho nemohu spustit oči, protože vím, že to nemá cenu, za několik vteřin bych se na něj díval znova, tak proč se namáhat tím, že je z něj spustím? Je to zbytečné!

J: "Nooo..."

Maikey: "Tak, jak se cítíš?"

Přísahám bohu, že si ani nedovedete představit tu úlevu, která mě zaplnila, když se Maikey vedle mě, aniž bych si jej vůvec všiml, zjevil a s otázkou, která mě naprosto odvedla od předchozího tématu, kdy bych klukům nebyl schopný nic říct... Jenže když se k nám nakonec připojili i Ben s Brianem, který ze mě taktéž nedokázal spustit pohled, začal jsem opět rudnout způsobem, že jsem v té tmě musel doslova svítit, jako ty baterky, co kluci drželi!

Ben: "Už je ti líp?"

B: "Je čilí jako rybička, toho nic neskolí... V jednu chvíli se hroutí a v další je dravý jako..."

J: "Kdo má hlad?!"...Zastavil jsem ho dřív, než všem stihl vyžvanit, co jsme dělali.

Maikey: "No..."

J: "Všichni? Super! Tak jdeme jíst."

Naštěstí jsem nebyl tak daleko od pravdy, protože hlad, ať už malý nebo velký, měli opravdu všichni a tak jsem všem úspěšně zacpal pusu jídlem, abych se vyhnul další konverzaci, která by zahrnovala "Co jste s Brianem dělali?" jsem si totiž jistý, že Brian by se rozpovídal a to nechci, i když si pořád nejsem jistý tím, proč vlastně, asi prostě jen nechci, aby si o mně mysleli, že nejsem schopný nic vydržet, vždyť v jednu chvíli všem tvrdím, že ho nechci ani ve stanu, v podstatě nikde mi na blízku a v další chvíli mu strkám jazyk do krku... Sakra, já fakt nic nevydržím! Ale vždyť je to Brian Kinney - tvář boha... Kdo by asi tak vydržel?!

Po jídle si kluci šli lehnout do stanů a Brian do svého auta a já jsem se s Maikeym pustil do umývání nádobí, pokud se tomu tak dá vůbec říkat, absence dřezu, jaru a houbičky je tu dost znatelná, ale já se jednoduše potřeboval zabavit, poněvadž jinak bych asi zešílel anebo Brianovi visel na krku a ani jedno nepřipadalo v úvahu!

Maikey: "Já to klidně dodělám, ty bys měl odpočívat."

J: "Dobrý, zvládám to."

Maikey: "Já bych tě jen nerad znova viděl omdlívat, nikdo z nás... Obzvlášť Brian."

J: "Věř mi, mytí nádobí je přesně to, co musím právě teď dělat a to i kdybych umíral."

Maikey: "Ty se snažíš nějak zabavit a rozptýlit, že jo?"

J: "Bohužel nemám na vybranou, Brian mě má zase v hrsti a to si nemůžu dovolit, pokud chci, aby si to všechno odskákal."

Maikey: "Justine, i kdyby si měl všechen čas světa tak ani tak bys ho neměl dostatek na to, aby si to Brian odskákal... Navíc, nemyslíš, že už si užil svoje? Myslím, že těch pár dnů doma, kdy byl bez tebe, byl pro něj dostatečný trest."

J: "Neříkám, že nebyl, jenže já chci, aby pochopil, že ode mě nemůže vždy očekávat odpuštění, které bude zahrnovat to, že budu předstírat, že se nic nestalo... Něco se zkrátka musí změnit."

Maikey: "V tom případě hodně štěstí."

J: "Díky, Maikey, to zní tak povzbudivě."

Maikey: "No v podstatě jo, protože máš pravdu, Brian si to potřebuje uvědomit."

J: "Jo, jenže, jak začít? Vůbec nevím, jak se při trestání někoho postupuje, v tomhle měl a má vždycky iniciativu on."

Maikey: "Víš, čím ho zajisté naštveš?"

J: "Povídej."

Maikey: "Řekni mu o noci v Emmettově posteli,"...Neodolal dusivému uchechtávání.

J: "Jo, jasně... To, abys pak sehnal dvě rakve, mou a tu Emmettovu."

Maikey: "Jo, to je pravda... Ale myslím, že spíš tři, to by Brian rozhodně nerozdýchal."

J: "To asi ne,"...Neovládl jsem se a taky jsem se musel smát, na jednu stranu mi to přišlo jako dobrý nápad, jak Briana potrestat, na druhou stranu jsem ale věděl, že to bych nepřežil a Emmett jakbysmet.

Jenže smích mě přešel v momentě, co se za mými zády ozvalo odkašlání, které nemohl vydat nikdo jiný než Brian... Když jsem se k němu otočil čelem a díky plápolajícímu ohni jsem mu dostatečně viděl do tváře, věděl jsem, že toho slyšel víc, než bylo dobré, ani nedovedu popsat to, jak vražedně se díval, doslova z něho šla hrůza a já hned měl jasno nejen v tom, že jsem s jeho trestáním úspěšně, i když neplánovaně začal, ale taky v tom, že on co nevidět začne s mým a s největší pravděpodobností i s Emmettovým trestáním nebo spíš asi vražděním!

Místo lásky a přátelství(22)

Nový díl. - 12+

JUSTIN

Došel jsem až k němu a měl jsem pocit jako bych ztrácel pevnou půdu pod nohama, skoro jsem věřil tomu, že se za chvíli začnu vznášet, v hlavě mi teprve až teď docházelo, že to, co se děje, je skutečné - Brian tu opravdu je, stojí přímo přede mnou a to jen proto, že mě nechce ztratit... Mohl bych snad momentálně cítit víc motýlků okolo žaludku? Myslím, že ne!

I on byl taky značně v rozpacích, stál čelem ke mně a měl mírně pootevřenou pusu, jako by snad sbíral odvahu k tomu něco říct, ale absolutně nevěděl co, nedivil jsem se mu, já na tom byl úplně stejně, ale přes to jsem částečně dokázal být stále při smyslech a připomínat si, že se musím ovládat a nechat Briana v tom všem, co si nadrobil, vykoupat... Nejsem si jistý, že to vydržím dlouho, ale musím to alespoň zkusit, Brian zkrátka nemůže žít s pocitem, že mě má v hrsti, kdykoliv si jen zamane!

B: "Justine?"

Řekl to tak tiše, že jsem ho téměř přeslechl, jak jsem z něj byl mimo, ale naštěstí jsem to byl schopný zaregistrovat a vzápětí mi i došlo, proč mě oslovil - snažil se mě totiž upozornit na ten fakt, že jsme pro ty čtyři blázny skoro jako nějaká napínavá telenovela v televizi!

J: "Ou... Chceš s něčím pomoct?"

B: "Dobrý, zvládnu to sám,"...Nepatrně se na mě pousmál.

Raději jsem se otočil a vzdálil se od něj s pocitem, že jsem totální pitomec... Proč jsem za ním, sakra, šel?! Nejprve se to zdálo jako dobrý nápad, ale teď vidím, že horší nápad jsem mít nemohl, jednoduše to připíšu svému menšímu otřesu mozku, protože kdybych si připustil, že jsem zkrátka idiot, způsobil bych si další otřes mozku, až bych hlavou třískal do stromu!

Emmett: "To bylo napínavé,"...Přitančil ke mně a culil se jako by se snad zbláznil!

J: "Nenuť mě se cítit ještě hůř, než už se cítím."

Emmett: "Vždyť to bylo roztomilé... Vidět vás dva takhle v rozpacích se nestává často."

---

Jo v tom má Emmett pravdu, myslím, že takhle v rozpacích jsme ještě nikdy nebyli, když jsme si dokonce ve své blízkosti dovolili být tak mimo, že tomu naši nejlepší přátelé byli svědky a teď mají na dalších pár hodin, možná, že i dnů, co rozebírat!

Šel jsem se raději posadit a ze svého místa jsem sledoval, jak se Maikey točí kolem Briana a o něčem živě diskutují, svojí techniku odezírání ze rtů jsem ale ještě neměl čas vypilovat a tak jsem si mohl jen domýšlet, zatímco jsem se snažil přijít na způsob, jak to následující dva dny budu s Brianem vést, jenže než jsem stačil cokoliv vymyslet, můj mozek mi připomněl, že jsem s ním v předcházejících hodinách nezacházel moc dobře a měl jsem co dělat, abych na místě neomdlel!

J: "Myslím, že si půjdu lehnout,"...Pokusil jsem si stoupnout a nebýt Bena, který mě jen tak tak zachytil a posadil zpátky, nejspíš bych se válel na zemi!

B: "Justine?"...Okamžitě ke mně vyděšeně přiběhl a i přes ten fakt, že na sobě měl své oblíbené, značkové kalhoty, si klekl na zem a důkladně si mě prohlížel.

Emmett: "Zlatíčko, jsi v pohodě?"

J: "Jen se mi zatočila hlava."

Ben: "Myslím, že si tě tam měli ještě nějakou dobu nechat."

Maikey: "Jo, několik dní přinejmenším."

B: "Jsou to zasraní, vidláčtí doktoři, co byste chtěli?"...Takhle rozčíleného jsem Briana dlouho neviděl.

J: "Jsem v pohodě, vážně,"...Uklidňoval jsem ho.

Ted: "Vypadáš jak před umřením."

Maikey: "Jo, měl by sis jít lehnout."

J: "Zrovna to mám v plánu,"...Začal jsem se opět zvedat a Brian mi pomáhal na nohy.

Vím, že takhle můj plán - držení si Briana od těla - probíhat neměl, ale právě teď jsem potřeboval, aby mě doprovodil do mého stanu, protože já sám bych se tam jedině doplazil a to až po několikahodinovém snažení!

J: "Díky,"...Jiné slovo po tom, jak se o mě postaral, jsem použít zkrátka nemohl, vždyť on mě prakticky i do toho spacáku zabalil, jen abych byl v teple a neměl možnost se moc hýbat, když mám přeci ležet v klidu.

B: "Není za co... Říkal jsem, že se o tebe postarám."

J: "Briane..."

B: "Co?"

J: "Tohle nemusíš dělat."

B: "Dělat co, pečovatelku?"...Uchechtl se.

J: "No v podstatě jo... Ještě před pár dny bys mi řekl, ať se o sebe postarám sám a najednou tu u mě klečíš a... Zkrátka nejsi to ty a já nechci, abys dělal něco, co nechceš, jen proto, abys mě neztratil."

B: "Dělám to, co dělat chci... A ty dělej to, co dělat musíš a spi."

J: "Já..."

B: "Justine!"

J: "Dobře... Jdu spát."

Musel jsem se pousmát, tenhle Brian se mi totiž zamlouval, jen jsem se bál toho, že tenhle Brian co nevidět ztratí trpělivost, uvědomí si, že tohle není on a začne běsnit!

Očekával jsem, že po tom, co mi nakázal spánek a já se rozhodl ho poslechnout, tak že hned opustí můj stan a nechá mě odpočívat, ale místo toho jako by se snad zarazil a nedokázal ze mě sundat pohled, věděl jsem, že mě chce políbit a část mě si přála, aby to okamžitě udělal, ale ta druhá část, která ví, že před sebou máme ještě kus cesty, než budeme schopni normálně fungovat, uhnula pohledem a přerušila tak tuhle intenzivní chvíli...

J: "Dobrou."

B: "Dobrou."

Jakmile Brian odešel, začal jsem zírat do prázdna s pocitem, že jsem buď to ten největší idiot široko daleko anebo, že to, co dělám, je správné a především důležité pro to, abych zjistil, jestli o mě Brian bude bojovat!

Naštěstí se mi ale podařilo celkem rychle usnout a tak jsem nebyl nucený nad tím přemýšlet moc dlouho, to by totiž nebylo moc dobré, znám se, já vždycky vymyslím něco, co stojí za to!

A když jsem se následně probudil, cítil jsem se o něco lépe, hlava už se mi tolik nemotala a já byl schopný se vyhrabat ze stanu a ihned jsem zjistil dvě věci - že už je večer a nikdo tu není! Ať jsem se podíval kamkoliv nikoho z těch pěti jsem neviděl, proto jsem ze všech svých sil vyškrábal na nohy a šel jsem zkontrolovat stany, jenže po nikom nebylo ani památky, když v tom jsem zahlídl sedět Briana v jeho autě... Zaváhal jsem, zda za ním jít, ale nakonec jsem si nedokázal pomoct a šel jsem rovnou k němu. Měl zavřené oči, takže nevěděl, že stojím prakticky téměř u něj nebo to alespoň dobře předstíral, tak či tak, jsem ale zaklepal na okýnko na místě spolujezdce a on na mě pohlédl...

J: "Kde jsou všichni?"...Nastoupil jsem k němu.

B: "Šli někam k vodě."

J: "Aha... Proč si nešel s nimi?"

B: "Za prvé nemám zájem o to, aby se mi nějaké pijavice přisály na tělo, za druhé nemám ani nic, v čem bych do té vody šel a za třetí... Někdo musel zůstat u tebe."

J: "Tak to si trochu daleko, nemyslíš?"

B: "Ty sám si řekl, že mě nechceš ve stanu."

J: "Maikey ti to řekl?"...Zhrozeně jsem na něj pohlédl.

B: "Jo, ale ani nemusel... Vím, že na mě máš pořád vztek, takže asi bude bezpečnější zůstat v autě."

Popravdě jsem se v tu chvíli cítil dost blbě, je vidět, že Brian se opravdu snaží přesvědčit mě o tom, že dělá vše pro to, aby náš vztah zachránil a já se k němu chovám pěkně hnusně, dokonce ho nutím spát v autě a to aniž bych mu to řekl, protože to ze mě jednoduše vycítil, že ho ve svém stanu nechci nebo spíš nemůžu mít... Divím se, že mě někam nepošle!

B: "Už je ti líp?"...Pokusil se změnit téma, když si všiml, že nevím, co říct.

J: "O dost."

B: "To jsem rád."

Jenže po tomhle následovalo další hrobové ticho, které ani on nebyl schopný přerušit, jednoduše jsme jen zírali před sebe a snažili se nezbláznit se z téhle trapné situace!

J: "Měl bych jít,"...Usoudil jsem, že nemám jinou možnost.

B: "Nechoď,"...Chytil mě za ruku a já naprosto ztuhl.

Měl jsem stále zabodnutý pohled do palubní desky, ale i přes to jsem věděl, že se na mě Brian dívá, zatímco mi stále pevně svíral ruku... Věděl jsem, že bych se měl vysmeknout a doslova utíkat pryč, protože jinak veškeré mé sebeovládání a především můj plán, půjdou do hajzlu, ale v ten okamžik jsem se tohle vědomí rozhodl ignorovat a v momentě, co jsem se otočil čelem k němu, jsem se vášnivě přisál na jeho rty a vzápětí jsem se na něj obkročmo posadil, nehledě na to, jak moc mě bolela ta žebra a snažíc nepraštit se opět do hlavy! Brian mě následně pevně objal a naše jazyky se v zápalu vášně proplétaly a vychutnávaly si vzájemnou příchuť!

Místo lásky a přátelství(21)

Nový díl.

JUSTIN

To, co se odehrálo za posledních zhruba 12 hodin, se nedá vyjádřit vůbec žádnými slovy, to je prostě nemožné! V jednu chvíli jsem stál opřený, pod vlivem alkoholu a neskutečného vzteku, o nějakou studenou zeď, nechávající si kouřit od toho neskutečně sexy, ale i přes to dost zvláštního kluka, který mi měl alespoň na chvíli pomoct nemyslet na toho zatraceného Briana Kinneyho, který má moje srdce zamčené v nedobytném trezoru a v další chvíli jsem se probudil v nemocničním pokoji s hnusnou závratí a téměř nesnesitelnou bolestí žeber a první, koho jsem viděl po probuzení, nemohl být samozřejmě nikdo jiný než ten kluk, jehož jméno si do teď nepamatuju, bylo to něco jako Scott nebo možná Bob, vážně nemám ponětí, vzpomínám si jen na to, že horší než ta bolest, bylo to, jak pořád žvanil a žvanil, doslova mi z toho šla hlava kolem. Nakonec jsem doktora požádal o nějaké léky na spaní nebo alespoň na bolest, jenže kvůli alkoholu, co jsem v sobě měl, mi nic dát nemohli, v tu chvíli jsem se chtěl zastřelit, ale přesně v tu samou chvíli se z toho kluka vyklubal ten nejlepší prostředek k tomu utišit bolest, jeho žvanění a vztek najednou za pomoci jeho kouzelného balíčku plného trávy, stačilo mi pár potáhnutí a byl jsem prakticky v ráji, dokonce až v takovém ráji, že jsem halucinoval o Brianovi, zdálo se mi, že za mnou dorazil a byl u mě, že se o mě bál, že mě držel za ruku, že mě políbil tím nejkrásnějším způsobem, jaký existuje a že nakonec usnul v mé posteli přitisknutý ke mně, jak nejvíc to bylo možné, zkrátka to bylo tak zatraceně krásné!

---

A když jsem se nakonec ráno probudil, bylo to dokonce i skutečné, všechno se mi to vybavilo a já věděl, že to nebyly ani halucinace, ani má fantazie a ani pouhé sny, byla to skutečnost, část mě se proto chtěla topit v nezastavitelné radosti, jenže jsem s ním nejdřív potřeboval mluvit, abych si byl jistý, že alespoň část toho zabedněného idiota, co v sobě má, je skutečně pryč! A když nakonec dorazil do mého pokoje zrovna v momentě, co mě doktor propouštěl, chtěl jsem se k němu doslova rozeběhnout a políbit jej, teď už jsem věděl, že je reálný a vnímal jsem ho na milion procent, jenže jsem nemohl, musel jsem se ovládnout a to, co se vzápětí stalo, byl v podstatě takový test, kterým jsem chtěl zjistit, zda se vzdá, odjede a potvrdí mi, že tohle už nemá smysl anebo zůstane, bude bojovat a dokáže mi, že mě chce, miluje, potřebuje... A tím testem téměř prošel, dokud ovšem nedorazili Ted s Emmettem a já pochopil, že Brian je prostě Brian, že ten se nikdy nezmění ani, kdyby nevím co, prostě kvůli ničemu a nikomu a to ani kvůli mně, to jednoduše byla poslední kapka a já usoudil, že je na čase s tím, co dělám, přestat, že to už jednoduše nemá smysl a tentokrát už jsem ho vážně poslal domů s vědomím, že už končím se snahou z nás udělat šťastný pár, téměř mě to zabilo, ale věděl jsem, že je to lepší, pro nás pro oba!

Ale pak se to stalo, seděl jsem v Benově autě, zpožděně jsem si uvědomoval, co se před chvílí stalo a nebyl jsem daleko od toho rozbrečet se jako malej kluk, doslova jsem měl na krajíčku, byl jsem připravený na to se psychicky sesypat, když v tom přišel Brian a udělal něco, co by ještě před pěti dny neudělal - bojoval o mě - ten polibek, to, co řekl, to, že se rozhodl jet s námi na zbytek dní stanovat ačkoliv k tomu měl od začátku přímo neskutečný odpor, to všechno udělal, protože mě miluje a nechce mě ztratit a já jsem připravený mu dát druhou šanci, protože těch pár minut, co jsem si myslel, že je mezi námi nejspíš už nadobro konec, mě málem zabilo, já mu tu druhou šanci dát musím, chci, potřebuju... Jen už je na Brianovi, jak s ní nakonec naloží!

Maikey: "Můžeš mi říct, co si s ním udělal?"

J: "Co bych s ním měl dělat?"

Maikey: "No vzhledem k tomu, že jede s námi tak... Zázraky?"

J: "Já nic neudělal, to on se očividně začal snažit."

Maikey: "Nechápu ho, pět minut před tím, než se začal snažit, mě prakticky poslal do hajzlu s tím, že jede domů a že ho mám nechat na pokoji a v další chvíli jsem ho našel u tebe s oznámením, že jede s námi... Prostě to nedokážu vstřebat."

Ben: "Myslím, že jsem mu řekl něco, co ho nakoplo."

Maikey: "Cože?"

Ben: "Potkal jsem ho, než jsem vám šel oznámit, že jsem našel Justina... Choval se jako kretén, tak jsem mu řekl, ať jede domů, ať je zbabělec... A ať nechá Justina dál myslet si, že je jen arogantní kretén."

J: "A to tě nezabil?"

Maikey: "Chtěl jsem se zeptat na to samé."

Ben: "No spíš mi přišlo, že jsem ho dost zarazil, ale byl jsem na něj v tu chvíli tak naštvaný, že jsem od něj prostě odešel, protože bych mu jinak vrazil."

J: "A místo toho on vrazil mně... Jazyk do krku,"...Uchechtl jsem se.

Maikey: "Hele, že ty se v tom vyžíváš?"

J: "V tom, že o mě Brian bojuje? Sakra, že jo!"...Smál jsem se, nemohl jsem si pomoct, měl jsem z toho zkrátka tak zatraceně dobrý pocit... I když je pravda, že jsem si pořád připouštěl tu možnost, že Briana nakonec přemůže jeho ego a bude z toho fiasko.

Všichni jsme se začali smát, myslím, že Ben s Maikeym jsou z Briana vykolejení úplně stejně jako já sám, ale řekl bych, že všichni tři, no spíš nás pět, včetně Teda s Emmettem, víme, že Brian nakonec opět neodolá a vrátí se ke svému členství v idiotlandu! Jenže dokud se to nestane, musím si vychutnávat ten pocit, kdy je to konečně Brian, kdo se snaží zachránit náš vztah... Myslím, že název "Místo lásky a přátelství," se následující téměř tři dny bude pečlivě testovat, až dorazíme zpátky do stanů, což bude ani ne za pět minut... Dobře, začínám mít žaludek na vodě!

Maikey: "Nevěřil bych, že to řeknu, ale je dobrý pocit být zpátky a vrátit se zase k naší nudě... Obzvlášť po tom, co sis zažil ty,"...Obrátil se ke mně, když jsme dorazili na místo.

J: "Jo, menší otřes mozku... Naražená žebra... Myslím, že to bylo nic oproti tomu, co mě teď čeká s Brianem."

Ben: "Třeba budeš mile překvapený."

J: "Až mě bude chtít v noci napíchnout na větev, protože mu dojde, že se kvůli mně chová jinak, podle něho nenormálně?"

Maikey: "Pokud tou větví myslíš jeho větev, tak tě to nemusí trápit,"...Začal se uchechtávat.

J: Bože můj, Maikey!"...Nemohl jsem uvěřit, že to řekl.

Maikey: "No co? Víš, jak frustrující pro něj muselo být, že tě pět dní neměl... Si piš, že ti v noci nedá pokoj."

Ben: "Váš rozhovor mi sice trhá uši, ale Maikey má pravdu... Je to Brian a ty si všechno, co chce."

J: "Ne vždy musí dostat, co chce, je na čase, abych mu dal co proto."

Maikey: "A jak to hodláš udělat? Zamkneš se ve spacáku pomocí kladiva a hřebíků?"

J: "Třeba tak, že on se mnou spát ve stanu nebude."

Maikey: "Počkat, co?"

J: "Poraďte si s ním sami,"...Rychle jsem vystoupil z auta dřív, než stihli protestovat.

Není to tak, že bych Briana ve svém stanu nechtěl, samozřejmě, že ho tam chci a ani nevíte, jako moc, vždyť jsem ho teď několik dní neviděl a neměl jsem v noci možnost tisknout se k jeho rozpálenému tělu, přesně tak, jak jsem každou noc zvyklý a navíc dnes mi konečně ukázal, že v tomhle vztahu nejsem jen já, ale že tam je a především chce být i on! A o to víc bych dnešní noc chtěl strávit s ním, ale jednoduše nemůžu, on by totiž nabyl dojmu, že stačí, aby jen něco řekl a já se hned zblázním od radosti, což právě teď vlastně blázním, to přiznávám, ale zkrátka nechci, aby si myslel, že stačí jen jednou udělat nebo říct něco romantického a že já mu kvůli tomu hned skočím do náruče, všechno mu odpustím a budu se chovat jako by se nic nestalo, to by prostě ničemu nepomohlo a Brian by to nakonec zneužíval, možná, že mu jen křivdím, ale jednoduše to nechci riskovat a proto si od něj teď musím držet odstup a čekat na to, jak se ohledně toho bude chovat!

Netrvalo dlouho a dorazili Ted s Emmettem, ale Brian ne, bylo to divné, byl totiž jen kousek za nimi, takže tu měl být prakticky nastejno jako oni dva, ale to se nestalo, začínal jsem si myslet, že to snad nepozorovaně otočil a právě teď je na cestě zpátky do Pittsburghu, ale ani jsem tu myšlenku pořádně nedokončil a už jsem viděl, jak se k nám jeho auto přibližuje, v tu chvíli jsem začal panikařit, to nebudu lhát!

Ted: "Teda netuším, jak to tady chce přežít."

Emmett: "Myslím, že budeš mít co dělat, zlatíčko."

J: "Proč já?"

Emmett: "Je to tvůj kluk, ne náš."

Maikey: "My ti pomůžeme, neboj."

Ted: "Jo, s jeho vraždou tak maximálně."

Maikey: "Tede!"

Ted: "No co? On by pro mě udělal to samé."

Ben: "Ale ty nejsi on, musíme Justinovi pomoct, nebude to mít snadné."

Maikey: "Díky za podporu, zlato."

Ben: "Nemáš za co."

J: "Já taky děkuju... Ale asi bych si s ním měl nějak poradit sám, Emmett má pravdu, je to můj přítel."

Jakmile jeho auto zastavilo kousek od nás, zhluboka jsem se nadechl a vydal jsem se za ním, abych mu... Já ani nevím, pomoct jsem mu neměl s čím, moc toho s sebou neměl, ale prostě jsem měl pocit, že bych za ním měl jít a dát mu alespoň možnost si to u mě začít žehlit, vím sice, že jsem řekl, že si od něj budu držet odstup, ale nemusí to být tak velký odstup... Zkrátka kdybyste viděli, jakým způsobem se na mě právě teď dívá, tak byste si ten odstup na pár minut taky odpustili!