Nový díl.
JUSTIN
To, co se odehrálo za posledních zhruba 12 hodin, se nedá vyjádřit vůbec žádnými slovy, to je prostě nemožné! V jednu chvíli jsem stál opřený, pod vlivem alkoholu a neskutečného vzteku, o nějakou studenou zeď, nechávající si kouřit od toho neskutečně sexy, ale i přes to dost zvláštního kluka, který mi měl alespoň na chvíli pomoct nemyslet na toho zatraceného Briana Kinneyho, který má moje srdce zamčené v nedobytném trezoru a v další chvíli jsem se probudil v nemocničním pokoji s hnusnou závratí a téměř nesnesitelnou bolestí žeber a první, koho jsem viděl po probuzení, nemohl být samozřejmě nikdo jiný než ten kluk, jehož jméno si do teď nepamatuju, bylo to něco jako Scott nebo možná Bob, vážně nemám ponětí, vzpomínám si jen na to, že horší než ta bolest, bylo to, jak pořád žvanil a žvanil, doslova mi z toho šla hlava kolem. Nakonec jsem doktora požádal o nějaké léky na spaní nebo alespoň na bolest, jenže kvůli alkoholu, co jsem v sobě měl, mi nic dát nemohli, v tu chvíli jsem se chtěl zastřelit, ale přesně v tu samou chvíli se z toho kluka vyklubal ten nejlepší prostředek k tomu utišit bolest, jeho žvanění a vztek najednou za pomoci jeho kouzelného balíčku plného trávy, stačilo mi pár potáhnutí a byl jsem prakticky v ráji, dokonce až v takovém ráji, že jsem halucinoval o Brianovi, zdálo se mi, že za mnou dorazil a byl u mě, že se o mě bál, že mě držel za ruku, že mě políbil tím nejkrásnějším způsobem, jaký existuje a že nakonec usnul v mé posteli přitisknutý ke mně, jak nejvíc to bylo možné, zkrátka to bylo tak zatraceně krásné!
A když jsem se nakonec ráno probudil, bylo to dokonce i skutečné, všechno se mi to vybavilo a já věděl, že to nebyly ani halucinace, ani má fantazie a ani pouhé sny, byla to skutečnost, část mě se proto chtěla topit v nezastavitelné radosti, jenže jsem s ním nejdřív potřeboval mluvit, abych si byl jistý, že alespoň část toho zabedněného idiota, co v sobě má, je skutečně pryč! A když nakonec dorazil do mého pokoje zrovna v momentě, co mě doktor propouštěl, chtěl jsem se k němu doslova rozeběhnout a políbit jej, teď už jsem věděl, že je reálný a vnímal jsem ho na milion procent, jenže jsem nemohl, musel jsem se ovládnout a to, co se vzápětí stalo, byl v podstatě takový test, kterým jsem chtěl zjistit, zda se vzdá, odjede a potvrdí mi, že tohle už nemá smysl anebo zůstane, bude bojovat a dokáže mi, že mě chce, miluje, potřebuje... A tím testem téměř prošel, dokud ovšem nedorazili Ted s Emmettem a já pochopil, že Brian je prostě Brian, že ten se nikdy nezmění ani, kdyby nevím co, prostě kvůli ničemu a nikomu a to ani kvůli mně, to jednoduše byla poslední kapka a já usoudil, že je na čase s tím, co dělám, přestat, že to už jednoduše nemá smysl a tentokrát už jsem ho vážně poslal domů s vědomím, že už končím se snahou z nás udělat šťastný pár, téměř mě to zabilo, ale věděl jsem, že je to lepší, pro nás pro oba!
Ale pak se to stalo, seděl jsem v Benově autě, zpožděně jsem si uvědomoval, co se před chvílí stalo a nebyl jsem daleko od toho rozbrečet se jako malej kluk, doslova jsem měl na krajíčku, byl jsem připravený na to se psychicky sesypat, když v tom přišel Brian a udělal něco, co by ještě před pěti dny neudělal - bojoval o mě - ten polibek, to, co řekl, to, že se rozhodl jet s námi na zbytek dní stanovat ačkoliv k tomu měl od začátku přímo neskutečný odpor, to všechno udělal, protože mě miluje a nechce mě ztratit a já jsem připravený mu dát druhou šanci, protože těch pár minut, co jsem si myslel, že je mezi námi nejspíš už nadobro konec, mě málem zabilo, já mu tu druhou šanci dát musím, chci, potřebuju... Jen už je na Brianovi, jak s ní nakonec naloží!
Maikey: "Můžeš mi říct, co si s ním udělal?"
J: "Co bych s ním měl dělat?"
Maikey: "No vzhledem k tomu, že jede s námi tak... Zázraky?"
J: "Já nic neudělal, to on se očividně začal snažit."
Maikey: "Nechápu ho, pět minut před tím, než se začal snažit, mě prakticky poslal do hajzlu s tím, že jede domů a že ho mám nechat na pokoji a v další chvíli jsem ho našel u tebe s oznámením, že jede s námi... Prostě to nedokážu vstřebat."
Ben: "Myslím, že jsem mu řekl něco, co ho nakoplo."
Maikey: "Cože?"
Ben: "Potkal jsem ho, než jsem vám šel oznámit, že jsem našel Justina... Choval se jako kretén, tak jsem mu řekl, ať jede domů, ať je zbabělec... A ať nechá Justina dál myslet si, že je jen arogantní kretén."
J: "A to tě nezabil?"
Maikey: "Chtěl jsem se zeptat na to samé."
Ben: "No spíš mi přišlo, že jsem ho dost zarazil, ale byl jsem na něj v tu chvíli tak naštvaný, že jsem od něj prostě odešel, protože bych mu jinak vrazil."
J: "A místo toho on vrazil mně... Jazyk do krku,"...Uchechtl jsem se.
Maikey: "Hele, že ty se v tom vyžíváš?"
J: "V tom, že o mě Brian bojuje? Sakra, že jo!"...Smál jsem se, nemohl jsem si pomoct, měl jsem z toho zkrátka tak zatraceně dobrý pocit... I když je pravda, že jsem si pořád připouštěl tu možnost, že Briana nakonec přemůže jeho ego a bude z toho fiasko.
Všichni jsme se začali smát, myslím, že Ben s Maikeym jsou z Briana vykolejení úplně stejně jako já sám, ale řekl bych, že všichni tři, no spíš nás pět, včetně Teda s Emmettem, víme, že Brian nakonec opět neodolá a vrátí se ke svému členství v idiotlandu! Jenže dokud se to nestane, musím si vychutnávat ten pocit, kdy je to konečně Brian, kdo se snaží zachránit náš vztah... Myslím, že název "Místo lásky a přátelství," se následující téměř tři dny bude pečlivě testovat, až dorazíme zpátky do stanů, což bude ani ne za pět minut... Dobře, začínám mít žaludek na vodě!
Maikey: "Nevěřil bych, že to řeknu, ale je dobrý pocit být zpátky a vrátit se zase k naší nudě... Obzvlášť po tom, co sis zažil ty,"...Obrátil se ke mně, když jsme dorazili na místo.
J: "Jo, menší otřes mozku... Naražená žebra... Myslím, že to bylo nic oproti tomu, co mě teď čeká s Brianem."
Ben: "Třeba budeš mile překvapený."
J: "Až mě bude chtít v noci napíchnout na větev, protože mu dojde, že se kvůli mně chová jinak, podle něho nenormálně?"
Maikey: "Pokud tou větví myslíš jeho větev, tak tě to nemusí trápit,"...Začal se uchechtávat.
J: Bože můj, Maikey!"...Nemohl jsem uvěřit, že to řekl.
Maikey: "No co? Víš, jak frustrující pro něj muselo být, že tě pět dní neměl... Si piš, že ti v noci nedá pokoj."
Ben: "Váš rozhovor mi sice trhá uši, ale Maikey má pravdu... Je to Brian a ty si všechno, co chce."
J: "Ne vždy musí dostat, co chce, je na čase, abych mu dal co proto."
Maikey: "A jak to hodláš udělat? Zamkneš se ve spacáku pomocí kladiva a hřebíků?"
J: "Třeba tak, že on se mnou spát ve stanu nebude."
Maikey: "Počkat, co?"
J: "Poraďte si s ním sami,"...Rychle jsem vystoupil z auta dřív, než stihli protestovat.
Není to tak, že bych Briana ve svém stanu nechtěl, samozřejmě, že ho tam chci a ani nevíte, jako moc, vždyť jsem ho teď několik dní neviděl a neměl jsem v noci možnost tisknout se k jeho rozpálenému tělu, přesně tak, jak jsem každou noc zvyklý a navíc dnes mi konečně ukázal, že v tomhle vztahu nejsem jen já, ale že tam je a především chce být i on! A o to víc bych dnešní noc chtěl strávit s ním, ale jednoduše nemůžu, on by totiž nabyl dojmu, že stačí, aby jen něco řekl a já se hned zblázním od radosti, což právě teď vlastně blázním, to přiznávám, ale zkrátka nechci, aby si myslel, že stačí jen jednou udělat nebo říct něco romantického a že já mu kvůli tomu hned skočím do náruče, všechno mu odpustím a budu se chovat jako by se nic nestalo, to by prostě ničemu nepomohlo a Brian by to nakonec zneužíval, možná, že mu jen křivdím, ale jednoduše to nechci riskovat a proto si od něj teď musím držet odstup a čekat na to, jak se ohledně toho bude chovat!
Netrvalo dlouho a dorazili Ted s Emmettem, ale Brian ne, bylo to divné, byl totiž jen kousek za nimi, takže tu měl být prakticky nastejno jako oni dva, ale to se nestalo, začínal jsem si myslet, že to snad nepozorovaně otočil a právě teď je na cestě zpátky do Pittsburghu, ale ani jsem tu myšlenku pořádně nedokončil a už jsem viděl, jak se k nám jeho auto přibližuje, v tu chvíli jsem začal panikařit, to nebudu lhát!
Ted: "Teda netuším, jak to tady chce přežít."
Emmett: "Myslím, že budeš mít co dělat, zlatíčko."
J: "Proč já?"
Emmett: "Je to tvůj kluk, ne náš."
Maikey: "My ti pomůžeme, neboj."
Ted: "Jo, s jeho vraždou tak maximálně."
Maikey: "Tede!"
Ted: "No co? On by pro mě udělal to samé."
Ben: "Ale ty nejsi on, musíme Justinovi pomoct, nebude to mít snadné."
Maikey: "Díky za podporu, zlato."
Ben: "Nemáš za co."
J: "Já taky děkuju... Ale asi bych si s ním měl nějak poradit sám, Emmett má pravdu, je to můj přítel."
Jakmile jeho auto zastavilo kousek od nás, zhluboka jsem se nadechl a vydal jsem se za ním, abych mu... Já ani nevím, pomoct jsem mu neměl s čím, moc toho s sebou neměl, ale prostě jsem měl pocit, že bych za ním měl jít a dát mu alespoň možnost si to u mě začít žehlit, vím sice, že jsem řekl, že si od něj budu držet odstup, ale nemusí to být tak velký odstup... Zkrátka kdybyste viděli, jakým způsobem se na mě právě teď dívá, tak byste si ten odstup na pár minut taky odpustili!
No comments:
Post a Comment