Nový díl.
BRIAN
Cítil jsem se naprosto příšerně, nevěděl jsem, co dělat, vlastně jsem ani moc nerozuměl tomu, co se právě stalo, tudíž jsem dělat nic ani nemohl, jen jsem seděl a díval se směrem, kudy jsem ještě před chvílí viděl odcházet Justina, ale otázkou teď zůstává "Odešel ode mě jen teď anebo už napořád?"
Musel jsem zatřepat hlavou, tohle byla naprosto nesmyslná otázka, Justin by ode mě napořád neodešel, ne takhle, ne bez vysvětlení... I když, on mi vysvětlení vlastně dal - jsem ten největší idiot na světě, který mu za všechno to utrpení se mnou nestojí! Jenže tohle mi zkrátka nestačí, tohle pro mě není dostatečný důvod, pokud se se mnou chce rozejít, bude si muset najít jiný a to o dost závažnější, jinak nemá šanci, mě se jen tak nezbaví!
Po chvíli jsem konečně dokázal ten svůj zadek od té lavičky odlepit a vydal jsem se zpátky do nemocnice, abych našel ty čtyři blázny, kteří právě teď pátrají po Justinovi, kterého jsem sice už našel, ale podle všeho zase ztratil, protože opravdu netuším, kam zase šel, jen doufám, že to nebylo nikam daleko!
Emmett: "Nemůžeme ho nikde najít,"...Přiřítil se ke mně zadýchaný a hned za ním Theodhor.
Ted: "Prolezli jsme každý kout, ale..."
B: "Už jsem ho našel."
Emmett: "Co? A kde je?"
B: "Nemám ponětí."
Ted: "Briane, pointa toho, když někoho najdeš, je, že víš, kde je."
B: "Našel jsem ho, ale zase ztratil... I když ne tak doslova, prostě někam šel, nevím kam, ale není ztracený, jen je pryč."
Ted: "Ty to chápeš?"...Pohlédl na Emmetta.
Emmett: "Jsem si jistý, že... Ne, nechápu."
B: "Bože, vy dva idioti jste mi tak chyběli... Pojďte se mnou."
Chvíli jim trvalo, než odlepili boty od země, ale nakonec šli rovnou za mnou, ačkoliv jsem vlastně nevěděl, kam vůbec jdu, já zkrátka nevěděl vůbec nic!
Maikey: "Tak co měli jste štěstí?"
Emmett: "Brian měl."
Ted: "A pak zase ne."
Maikey: "Co?"...Nechápavě zíral z jednoho na druhého.
B: "Prostě jsem ho našel a zase ztratil, jasný?"
Maikey: "Jak si ho mohl ztratit?"
B: "Třeba tak, že... Kurva, nevím! Si ho najděte sami, když jste tak chytří!"
Maikey: "Briane, můžeš na slovíčko?"
B: "Mám na výběr?"
Maikey: "Ne."
Povzdychl jsem si a vydal jsem se rovnou za ním, bylo mi úplně jasné, že pro mě má jednu z těch Novotny přednášek a nebyl jsem daleko od toho utéct někam hodně daleko!
B: "Tak co chceš?"...Zavrčel jsem.
Maikey: "Co se stalo?"
B: "Kde? Na zprávy jsem v posledních hodinách moc nekoukal."
Maikey: "Mezi tebou a Justinem, pitomče!"
B: "Co by se mělo stát?"
Maikey: "To se ptám já tebe, jsi nabroušený a máš ten výraz."
B: "Jakej výraz, do prdele?"
Maikey: "Výraz 'vážně mě Justin poslal do hajzlu?'"
B: "No to nejspíš bude tím, že mě tam poslal... Lépe řečeno, poslal mě domů a přesně tam mám právě namířeno."
Maikey: "Je jen naštvanej... Určitě to nemyslel špatně."
B: "Koho to zajímá?"
Maikey: "Vzhledem k tomu, že ho miluješ, tak tebe?"
B: "Sklapni!"
Maikey: "Ne ty sklapni a alespoň jednou mě poslouchej... Posloucháš?"
B: "Poslouchám, proboha!"
Maikey: "On chce, abys mu ukázal, že ti na něm záleží, chce, abys zabojoval a přestal si hrát na toho arogantního idiota, on ve skutečnosti nechce, abys odjel, protože věř mi - poslední čtyři dny jsem trávil tím, že jsem se ho s kluky snažil rozveselit, jelikož se bez tebe více méně hroutil, on jen chce, aby sis myslel, že chce, abys odjel a abys místo toho zůstal a ukázal mu, že ho ve svém životě potřebuješ."
Vzhledem k tomu, že to je můj nejlepší kamarád tak vím, že to se mnou myslí víc než dobře a především, že má ve všem pravdu a možná proto se právě teď cítím jako nějaká citlivá lesbička, která by ho nejradši objala a cítila se alespoň o trochu líp, než se právě teď cítí, ale já nemůžu, nedokážu mu dát najevo, jak moc zranitelně si připadám, když vím, že Justina pravděpodobně ztratím a nemůžu mu ani přiznat, že bych nejraději udělal cokoliv se jen dá, abych si ho udržel, protože vím, že to neudělám, na to jsem až moc velký srab, který má rád svoje ego parchanta a proto se jednoduše snažím tvářit co nejvíc neutrálně možná až otráveně, ačkoliv se cítím hůř, než za posledních několik dní a to už je co říct!
Maikey: "To mi na to jako nic neřekneš?"
B: "Co ti mám říct?"
Maikey: "Třeba - najdu ho a vyřeším to s ním?"
B: "Už jsem ho našel a on mě poslal do prdele, myslím, že není co řešit."
Maikey: "Víš ty co? Já končím, dělej si, co chceš."
B: "Ne, že bych potřeboval tvoje svolení, ale díky... Jedu domů,"...Otočil jsem se k odchodu.
Maikey: "Nazdar!"
Řeknu vám asi jen to, že jsem se cítil jako kretén, tohle si totiž Maikey nezasloužil, on se tu pro mě jen snaží být jako můj nejlepší přítel, já to ale jednoduše nedokážu přijmout, znamenalo by to totiž, že jsem slabý a že ať se mi to líbí nebo ne, tak, že nejsem všemocný ani neporazitelný, ale, že jsem taky jen normální člověk s city, který chybuje a čas od času potřebuje pomoc, ale to vy víte, že nejsem, proto jsem se raději nezastavoval a prostě odešel!
Ben: "Briane, tady jsi!"...Přiběhl ke mně zrovna, když jsem vycházel z nemocnice.
B: "Tady nejsem, jedu domů."
Ben: "Cože?"
B: "Nenuť mě se opakovat, prostě ahoj."
Ben: "Ale já našel Justina."
B: "Co?"...Zarazil jsem se v pohybu a otočil se k němu.
Ben: "Sedí v mém autě... Támhle,"...Kývl hlavou směrem, kde stálo jeho auto a já Justina uviděl sedět uvnitř, on však neviděl mě, podle všeho byl myslí někde jinde... Vsadím se, že u strategického plánování mé vraždy!
B: "No to není můj problém, já jedu tam, kam mě poslal - domů."
Ben: "Nemyslíš si, že..?"
B: "Nemyslím!"
Ben: "Ani nevíš, co jsem chtěl říct."
B: "A ani mě to nezajímá... Prostě mi dejte všichni pokoj."
Ben: "Fajn, jeď domů, buď zbabělec a nech Justina myslet si, že má pravdu, že jsi vlastně jen arogantní kretén,"...Otočil se a vydal se dovnitř, nejspíš oznámit těm třem, že Justin už není nadále pohřešovaný!
A já tam opět jen zůstal stát, cítil jsem se zase jako kretén a znovu jsem nevěděl, co mám dělat nebo vlastně věděl - měl bych odjet domů, to je přeci to, co po mně Justin chce, ale... Od kdy se já, sakra, řídím tím, co někdo chce? Já se odjakživa řídím svojí hlavou a ta mi jasně říká, že pokud teď jen tak odjedu, nemusím Justina už vůbec očekávat doma!
B: "Můžu?"...Zaklepal jsem na okýnko a on ho začal stahovat.
J: "Briane, co tady pořád děláš?"
B: "Beru to jako ano,"...Otevřel jsem dveře a nastoupil k němu.
J: "Na něco jsem se ptal!"
B: "A to mě má zajímat?"
J: "Ovšem, že ne, tebe totiž nezajímá nic z toho, co řeknu, takže ne, nemá!"
B: "Dobře."
Justin se ještě nadechoval k nějaké peprné odpovědi, ale k té už neměl příležitost, přisál jsem se na jeho rty způsobem jako by mě měly udržovat při životě, prsty jsem mu zajel do vlasů a druhou rukou jsem ho pevně objal kolem pasu, chvíli se mnou zápolil, ale nakonec se mým polibkům naprosto oddal a vášnivě mi je oplácel... To byl tak neskutečně dobrý pocit!
B: "Je mi jedno, kolikrát mě ještě pošleš domů, stejně tě neposlechnu - zůstávám tady, ať se ti to líbí nebo ne,"...Pošeptal jsem mu to do ucha, políbil ho ještě na tvář a následně jsem vystoupil... A hned jsem narazil na ty čtyři pitomce.
Maikey: "Briane, co tady..?"
B: "Výborně, jste tu všichni, můžu vám oznámit tu báječnou novinu - jedu s vámi stanovat!"
Všichni na mě začali nevěřícně zírat a ptát se, jestli to myslím vážně, když však nakonec pochopili, že myslím tak se ptát přestali a prostě jen dál nevěřícně zírali! Následně jsme však všichni nastoupili do aut a vydali se vstříc dobrodružství... Bože, já jsem se musel vážně naprosto zbláznit!
No comments:
Post a Comment