Nový díl. - 12+
JUSTIN
Došel jsem až k němu a měl jsem pocit jako bych ztrácel pevnou půdu pod nohama, skoro jsem věřil tomu, že se za chvíli začnu vznášet, v hlavě mi teprve až teď docházelo, že to, co se děje, je skutečné - Brian tu opravdu je, stojí přímo přede mnou a to jen proto, že mě nechce ztratit... Mohl bych snad momentálně cítit víc motýlků okolo žaludku? Myslím, že ne!
I on byl taky značně v rozpacích, stál čelem ke mně a měl mírně pootevřenou pusu, jako by snad sbíral odvahu k tomu něco říct, ale absolutně nevěděl co, nedivil jsem se mu, já na tom byl úplně stejně, ale přes to jsem částečně dokázal být stále při smyslech a připomínat si, že se musím ovládat a nechat Briana v tom všem, co si nadrobil, vykoupat... Nejsem si jistý, že to vydržím dlouho, ale musím to alespoň zkusit, Brian zkrátka nemůže žít s pocitem, že mě má v hrsti, kdykoliv si jen zamane!
B: "Justine?"
Řekl to tak tiše, že jsem ho téměř přeslechl, jak jsem z něj byl mimo, ale naštěstí jsem to byl schopný zaregistrovat a vzápětí mi i došlo, proč mě oslovil - snažil se mě totiž upozornit na ten fakt, že jsme pro ty čtyři blázny skoro jako nějaká napínavá telenovela v televizi!
J: "Ou... Chceš s něčím pomoct?"
B: "Dobrý, zvládnu to sám,"...Nepatrně se na mě pousmál.
Raději jsem se otočil a vzdálil se od něj s pocitem, že jsem totální pitomec... Proč jsem za ním, sakra, šel?! Nejprve se to zdálo jako dobrý nápad, ale teď vidím, že horší nápad jsem mít nemohl, jednoduše to připíšu svému menšímu otřesu mozku, protože kdybych si připustil, že jsem zkrátka idiot, způsobil bych si další otřes mozku, až bych hlavou třískal do stromu!
Emmett: "To bylo napínavé,"...Přitančil ke mně a culil se jako by se snad zbláznil!
J: "Nenuť mě se cítit ještě hůř, než už se cítím."
Emmett: "Vždyť to bylo roztomilé... Vidět vás dva takhle v rozpacích se nestává často."
Jo v tom má Emmett pravdu, myslím, že takhle v rozpacích jsme ještě nikdy nebyli, když jsme si dokonce ve své blízkosti dovolili být tak mimo, že tomu naši nejlepší přátelé byli svědky a teď mají na dalších pár hodin, možná, že i dnů, co rozebírat!
Šel jsem se raději posadit a ze svého místa jsem sledoval, jak se Maikey točí kolem Briana a o něčem živě diskutují, svojí techniku odezírání ze rtů jsem ale ještě neměl čas vypilovat a tak jsem si mohl jen domýšlet, zatímco jsem se snažil přijít na způsob, jak to následující dva dny budu s Brianem vést, jenže než jsem stačil cokoliv vymyslet, můj mozek mi připomněl, že jsem s ním v předcházejících hodinách nezacházel moc dobře a měl jsem co dělat, abych na místě neomdlel!
J: "Myslím, že si půjdu lehnout,"...Pokusil jsem si stoupnout a nebýt Bena, který mě jen tak tak zachytil a posadil zpátky, nejspíš bych se válel na zemi!
B: "Justine?"...Okamžitě ke mně vyděšeně přiběhl a i přes ten fakt, že na sobě měl své oblíbené, značkové kalhoty, si klekl na zem a důkladně si mě prohlížel.
Emmett: "Zlatíčko, jsi v pohodě?"
J: "Jen se mi zatočila hlava."
Ben: "Myslím, že si tě tam měli ještě nějakou dobu nechat."
Maikey: "Jo, několik dní přinejmenším."
B: "Jsou to zasraní, vidláčtí doktoři, co byste chtěli?"...Takhle rozčíleného jsem Briana dlouho neviděl.
J: "Jsem v pohodě, vážně,"...Uklidňoval jsem ho.
Ted: "Vypadáš jak před umřením."
Maikey: "Jo, měl by sis jít lehnout."
J: "Zrovna to mám v plánu,"...Začal jsem se opět zvedat a Brian mi pomáhal na nohy.
Vím, že takhle můj plán - držení si Briana od těla - probíhat neměl, ale právě teď jsem potřeboval, aby mě doprovodil do mého stanu, protože já sám bych se tam jedině doplazil a to až po několikahodinovém snažení!
J: "Díky,"...Jiné slovo po tom, jak se o mě postaral, jsem použít zkrátka nemohl, vždyť on mě prakticky i do toho spacáku zabalil, jen abych byl v teple a neměl možnost se moc hýbat, když mám přeci ležet v klidu.
B: "Není za co... Říkal jsem, že se o tebe postarám."
J: "Briane..."
B: "Co?"
J: "Tohle nemusíš dělat."
B: "Dělat co, pečovatelku?"...Uchechtl se.
J: "No v podstatě jo... Ještě před pár dny bys mi řekl, ať se o sebe postarám sám a najednou tu u mě klečíš a... Zkrátka nejsi to ty a já nechci, abys dělal něco, co nechceš, jen proto, abys mě neztratil."
B: "Dělám to, co dělat chci... A ty dělej to, co dělat musíš a spi."
J: "Já..."
B: "Justine!"
J: "Dobře... Jdu spát."
Musel jsem se pousmát, tenhle Brian se mi totiž zamlouval, jen jsem se bál toho, že tenhle Brian co nevidět ztratí trpělivost, uvědomí si, že tohle není on a začne běsnit!
Očekával jsem, že po tom, co mi nakázal spánek a já se rozhodl ho poslechnout, tak že hned opustí můj stan a nechá mě odpočívat, ale místo toho jako by se snad zarazil a nedokázal ze mě sundat pohled, věděl jsem, že mě chce políbit a část mě si přála, aby to okamžitě udělal, ale ta druhá část, která ví, že před sebou máme ještě kus cesty, než budeme schopni normálně fungovat, uhnula pohledem a přerušila tak tuhle intenzivní chvíli...
J: "Dobrou."
B: "Dobrou."
Jakmile Brian odešel, začal jsem zírat do prázdna s pocitem, že jsem buď to ten největší idiot široko daleko anebo, že to, co dělám, je správné a především důležité pro to, abych zjistil, jestli o mě Brian bude bojovat!
Naštěstí se mi ale podařilo celkem rychle usnout a tak jsem nebyl nucený nad tím přemýšlet moc dlouho, to by totiž nebylo moc dobré, znám se, já vždycky vymyslím něco, co stojí za to!
A když jsem se následně probudil, cítil jsem se o něco lépe, hlava už se mi tolik nemotala a já byl schopný se vyhrabat ze stanu a ihned jsem zjistil dvě věci - že už je večer a nikdo tu není! Ať jsem se podíval kamkoliv nikoho z těch pěti jsem neviděl, proto jsem ze všech svých sil vyškrábal na nohy a šel jsem zkontrolovat stany, jenže po nikom nebylo ani památky, když v tom jsem zahlídl sedět Briana v jeho autě... Zaváhal jsem, zda za ním jít, ale nakonec jsem si nedokázal pomoct a šel jsem rovnou k němu. Měl zavřené oči, takže nevěděl, že stojím prakticky téměř u něj nebo to alespoň dobře předstíral, tak či tak, jsem ale zaklepal na okýnko na místě spolujezdce a on na mě pohlédl...
J: "Kde jsou všichni?"...Nastoupil jsem k němu.
B: "Šli někam k vodě."
J: "Aha... Proč si nešel s nimi?"
B: "Za prvé nemám zájem o to, aby se mi nějaké pijavice přisály na tělo, za druhé nemám ani nic, v čem bych do té vody šel a za třetí... Někdo musel zůstat u tebe."
J: "Tak to si trochu daleko, nemyslíš?"
B: "Ty sám si řekl, že mě nechceš ve stanu."
J: "Maikey ti to řekl?"...Zhrozeně jsem na něj pohlédl.
B: "Jo, ale ani nemusel... Vím, že na mě máš pořád vztek, takže asi bude bezpečnější zůstat v autě."
Popravdě jsem se v tu chvíli cítil dost blbě, je vidět, že Brian se opravdu snaží přesvědčit mě o tom, že dělá vše pro to, aby náš vztah zachránil a já se k němu chovám pěkně hnusně, dokonce ho nutím spát v autě a to aniž bych mu to řekl, protože to ze mě jednoduše vycítil, že ho ve svém stanu nechci nebo spíš nemůžu mít... Divím se, že mě někam nepošle!
B: "Už je ti líp?"...Pokusil se změnit téma, když si všiml, že nevím, co říct.
J: "O dost."
B: "To jsem rád."
Jenže po tomhle následovalo další hrobové ticho, které ani on nebyl schopný přerušit, jednoduše jsme jen zírali před sebe a snažili se nezbláznit se z téhle trapné situace!
J: "Měl bych jít,"...Usoudil jsem, že nemám jinou možnost.
B: "Nechoď,"...Chytil mě za ruku a já naprosto ztuhl.
Měl jsem stále zabodnutý pohled do palubní desky, ale i přes to jsem věděl, že se na mě Brian dívá, zatímco mi stále pevně svíral ruku... Věděl jsem, že bych se měl vysmeknout a doslova utíkat pryč, protože jinak veškeré mé sebeovládání a především můj plán, půjdou do hajzlu, ale v ten okamžik jsem se tohle vědomí rozhodl ignorovat a v momentě, co jsem se otočil čelem k němu, jsem se vášnivě přisál na jeho rty a vzápětí jsem se na něj obkročmo posadil, nehledě na to, jak moc mě bolela ta žebra a snažíc nepraštit se opět do hlavy! Brian mě následně pevně objal a naše jazyky se v zápalu vášně proplétaly a vychutnávaly si vzájemnou příchuť!
No comments:
Post a Comment