Poslední díl. - 18+ - Tak povídka nám po dlouhé době končí a já moc doufám, že se vám líbila a že i s koncem budete spokojení, přeji příjemné čtení 
BRIAN
Asi si myslíte, že jsme se na sebe s Justinem následně vrhli a pomilovali se uprostřed té bouře, která pořád neubírala na síle a že jsme se jednoduše konečně oddali tomu, po čem jsme oba tak moc toužili od chvíle, co Justin odjel a i když bychom to asi oba moc rádi udělali, tedy já rozhodně, protože ta frustrace, co mě sužuje kvůli tomu, jak dlouho jsem se ho nedotýkal, je doslova nepopsatelná, ale my jsme si jednoduše dál jen povídali a vyměňovali si naše zážitky z těch pár dnů, co jsme byli každý jinde, všechno jsme si řekli a zkrátka si užívali vzájemné chvíle, dokud nám oběma nezačaly padat únavou oči a my neusoudili, že je na čase dohnat ten ztracený spánek za těch několik probdělých nocí bez sebe a tak když nakonec Justin usnul s hlavou položenou na mém klíně, tak jsem se nakonec sám oddal tolik potřebnému spánku.
"Budíček!" nebudu vám ani popisovat, jak jsem nadskočil, to si dokážete určitě představit sami a ani nemluvím o tom, jak nadskočil Justin, který si málem opět dal do hlavy, kdybych ho nezarazil a když jsem si následně promnul oči a podíval se z okýnka, uviděl jsem tam stát Theodhora, který se ve způsobu, jakým nás probudil, doslova vyžíval!
B: "Já tě zabiju,"...Stáhl jsem okýnko a málem ho přetáhl.
Ted: "Zkoušel jsem to jemně, klepal jsem na okýnko, jenže ani s jedním z vás to nehnulo."
J: "A proto ses nám rozhodl způsobit infarkt?"
B: "Chtěl jsem se zeptat na to samé."
Ted: "To bych si nedovolil, trhalo mi srdce vás budit, vypadali jste tak kouzelně."
Maikey: "Už jsou vzhůru?"...Zjevil se vedle Teda s přihlouplým úsměvem a hned mi bylo jasné, že nás neviděl jen Theodhor, ale rozhodně všichni čtyři, ale koho to zajímá, spalo se nám dobře, tak ať si trhnou!
B: "Ano, Schmidtovi se podařilo nás efektivně vzbudit, buď v pohodě."
J: "Co se vůbec děje?"
Emmett: "Děje se to, že konečně jedeme domů!"...Přitančil pomalu jako baletka s velkým úsměvem od ucha k uchu.
J: "Počkat, my spali dva dny? To už je sobota?"...Uchechtl se, ale částečně tu otázku myslel vážně.
Maikey: "Ne, Justine, je pátek, ale my už jaksi nemáme, kde spát, naše stany stojí v bahně a věci máme mokré, počasí má být navíc pořád stejné, nemá smysl, abychom tu zůstávali, když se stejně všichni těšíme domů do tepla a na to pohodlí... Ben už začal balit, tak sebou hoďte a taky začněte!"
Za to, jak nás zkomandoval bych mu jedni vrazil, ale popravdě jsem se v duchu spíš musel smát a zároveň radovat, protože ty dva dny tady mi stačily až až, navíc v tomhle počasí by to vážně nemělo dál cenu, jen jsem ještě nevěděl, jestli se tvářit navenek šťastně anebo naopak sklesle, protože jakmile od nás kluci odešli a já se podíval na Justina, nevěděl jsem, jak to bere on, měl takový neutrální výraz a spíš jsem měl pocit, že ho to mrzí, proto jsem nechtěl riskovat, že ho svou radostí opět naštvu a tak jsem dál zůstával v klidu.
B: "Justine?"
J: "Hm?"
B: "Co děláš?"
J: "Přemýšlím nad tím, zda mám předstírat smutek anebo tě radostí políbit... Ani nevíš, jak moc chci domů, další den tady bych to nevydržel."
Musel jsem se zasmát a následně ho políbit, nejprve něžně a vzápětí vášnivě, konečně jsem nemusel přemýšlet nad tím, jestli můžu anebo ne, prostě jsem ho líbal a cítil jsem se báječně!
B: "Tak to jdeme pofackovat, ať můžeme vypadnout."
J: "Souhlasím,"...Ještě jednou své rty přitiskl k těm mým a následně jsme se oba vrhli na balení.
Já jsem toho popravdě moc na balení ale neměl, přeci jen jsem přijel na lehko, ale takový Emmett a Maikey toho s sebou měli celý arsenál, takže jakmile jsem pomohl Justinovi, tak jsem šel komandovat je a taky jsem jim sem tam s něčím pomohl, ne proto, že bych byl tak dobrý kamarád, obzvlášť na Emmetta bych se měl vykašlat, ten má u mě pořád černý puntík, ale chtěl jsem jednoduše co nejrychleji vypadnout a být s Justinem konečně doma o samotě!
Ben: "Tak máte všechno? Nerad bych, abychom to museli v polovině cesty otáčet,"...Jeho slova směřovala především Maikeymu a Emmettovi a ti oba souhlasně přikývli.
B: "Výborně, můžeme jet!"...Neodpustil jsem si přehnanou dávku nadšení a když jsem viděl, jak se Justin uchechtl, protože to cítil stejně, bylo mi ještě líp.
Ted: "Neumím si představit, že bys tady s námi byl od začátku, ty bys tu umřel."
B: "Ve tvé společnosti stoprocentně."
Ted: "Samozřejmě, jak jinak."
Maikey: "Můžete se alespoň jednou nechat?"
Emmett: "Oni si takhle vyjadřují lásku."
B: "Emmette? Sklapni."
J: "Briane, pojď mi radši pomoct,"...Odstrkal mě vlastním tělem od nich, jako by se snad snažil zabránit tomu, abych jednoho z nich nezabil a přitom se pořád smál, ten jeho smích mi tak chyběl!
B: "S čím chceš jako pomoct?"
J: "Ty tašky se mi do kufru sami nenaloží, řekl jsem si, že tě využiju."
B: "Ahaa... Zasloužil by sis pár na holou, chytráku."
J: Budeš mít brzo možnost, neboj,"...Olízl si rty a já málem zešílel.
Musel jsem si prsty projet vlasy, tohle bylo doslova k zbláznění, vědět, že už je ohledně všeho v pohodě a že už ho konečně můžu mít se vším všudy, jen ne teď a tady a on toho náležitě zneužíval, aby mě provokoval... Zkrátka ta frustrace byla najednou naléhavější!
Maikey: "Jedete asi hned domů, že?"
B: "Kam jinam bychom jeli?"
Maikey: "S Benem se chceme stavit v jídelně, aby máma viděla, že jsme živí, kluci jedou rovnou domů, ale nevíme co vy dva?"
Podíval jsem se na Justina a hned jsem věděl, co si o tom myslí on, no já to věděl, ještě než jsem se na něj podíval, ale musel jsem se přeci jen ujistit.
B: "Řekni Debb, že zdravíme."
Maikey: "To jsem si myslel."
J: "A pokud možno vyřiď jí, že jsem v pohodě, určitě trne hrůzou... Počkat, ví to vůbec?"
B: "Do háje."
Maikey: "My jí to neřekli."
B: "Ona ani neví, že jsem odjel."
Maikey: "Tys jí to neřekl?!"
B: "Tu trefí."
Maikey: "Díky, Briane, teď to schytám já."
J: "Věř mi, Maikey, ona si najde způsob, jak to dát Brianovi pořádně sežrat."
Maikey: "Tak to s námi můžete jít rovnou do jídelny."
B: "To nemůžeme, svojí mámu si zpracuj sám, prostě jí řekni, že Justin žije a že já jsem ve všem nevině."
Justin se zasmál a Maikey se s hrůzou ve tváři vydal za Benem do auta, nechápal jsem, jak jsem mohl na něco takového zapomenout, ale když se to tak vezme, zapomněli jsme na Debb všichni, takže moje hlava rozhodně nebude jediná na špalku, ale právě teď je mi to jedno, s Debb to později nějak vyřeším, teď chci jen jedno a to dostat se s Justinem co nejrychleji domů!
Všichni jsme si následně popřáli šťastnou a bezpečnou cestu a prakticky jsme se rovnou rozloučili, poněvadž jsme se dnes už opravdu neměli v plánu vidět a následně jsme se konečně vydali domů, s Justinem jsme byli oba naprosto nedočkaví a proto jsem se snažil jet, jak nejrychleji se dalo a ani jsem se nenadál a konečně jsme se dostali tam, kam jsme tak moc potřebovali...
J: "Konečně pohodlí!"...Vysílením se poskládal do postele a já ho hned následoval.
B: "Neříkej, že ti postel tak moc chyběla?"
J: "Ani nevíš, jak moc, spát ve spacáku je dost na nic, obzvlášť když mrzne a ty se nemáš na koho natisknout."
B: "Neříkej, že nešel kolem nějakej medvěd?"
J: "Jsi blázen,"...Smál se.
B: "Jo, to už jsem párkrát slyšel."
Oba jsme se na sebe zadívali a topili se v očích toho druhého, bylo to příjemné, ale zároveň zvláštní, jako bychom snad nevěděli, jak se chovat, teď když už jsme konečně o samotě.
B: "Co chceš dělat?"...Začal jsem mu prsty brouzdat po rameni.
J: "Potřebuju sprchu,"...Věřil jsem, že jí potřebuje, ale měl jsem z toho pocit, že přede mnou chce částečně utéct, možná jsem už ale byl jen paranoidní.
B: "Tak si jí běž dát, po tom týdnu v divočině si jí zasloužíš."
J: "Zasloužíme si jí oba... Společně."
Až teď jsem pochopil, o čem mluví, on přede mnou neutíkal, pouze se mi jen nenápadně snažil naznačit, že chce, abychom šli spolu do sprchy, a k tomu jsem neměl vůbec žádné námitky, proto jsem s úsměvem souhlasil a následně jsme se spolu vydali do koupelny.
Justina pořád bolela ta žebra a tak jsem mu pomohl se svlékáním, no s tím bych mu pomohl tak či tak a následně jsem odstrojil i sebe a vlezl si k němu pod proud horké vody, byla to doslova slast a to jsem se nesprchoval jen dva dny ani si nedovedu představit, jak dobře se musel cítit Justin, když se nesprchoval tak dlouho.
J: "Umyješ mi záda?"
B: "Tak se otoč."
Justin to s radostí udělal a já mu začal mýdlem kroužit po kůži, snažil jsem se vyhýbat oblasti, kde ho to bolelo a on se pod mou péči téměř rozpouštěl, netrvalo dlouho a o jeho záda jsem pečoval i svými rty!
Následně jsem mu potažením za vlasy zaklonil hlavu a drsně jej políbil, on se následkem toho ke mně natiskl a mohl tak cítit mou roztouženou erekci, zatímco jsem se třel o jeho pozadí, oba jsme sténali a vzdychali jako smyslů zbavení!
J: "Bri,"...Frustrovaně zasténal.
V tu chvíli jsem věděl, že už není nač čekat, potřeboval mě a já potřeboval jeho, víc než kdy dřív, tak moc mi chyběl, že už to začínalo být doslova nesnesitelné, další chvíle, kterou bych oddaloval to, po čem tak toužíme, by nás nejspíš oba zabila!
Proto jsem jej opatrně přitiskl ke stěně, on se trochu předklonil, zapřel se rukama a následně čekal na to, až do něj proniknu, což jsem udělal hned, jak jsem si natáhl kondom, ten pocit byl k nezaplacení! Pohyboval jsem se pomalu a zároveň divoce, tempo jsem neustále střídal a přiváděl nás oba k šílenství, nakonec už stačilo jen trochu a my oba bouřlivě vyvrcholili a vysílením se odporoučeli k zemi. A jakmile jsme se byli schopni postavit na nohy, vylezli jsme ze sprchy, vzájemně se osušili a vydali se do postele, kde jsme pokračovali v dohánění našeho času bez sebe... Vlastně to jsme měli v plánu dělat celý následující víkend, než se zase oba vrátíme k našim pracovním povinnostem!
No comments:
Post a Comment