Nová povídka.
JUSTIN
varování: žádné
Ještě před pár měsíci jsem byl v mezích normy celkem normální puberťák s normálními problémy, ale dneska se cítím jako abnormální puberťák s nadlidskými problémy a k tomu všemu stačilo, jen abych se jednoho večera rozhodl, že už dál nechci jenom sedět doma, koukat na televizi a honit si nad pornem jako nějakej nevyzrálej kluk, chtěl jsem zažít nějaké dobrodružství, najít sám sebe a třeba i někoho poznat a k tomu všemu mi mohlo posloužit jedině Liberty Avenue. Když jsem tam dorazil, cítil jsem se jako nějaké ztracené štěně a ne jeden slizoun si mě chtěl ochočit, několikrát jsem sám sebe přesvědčoval, abych pomalu začal couvat v domnění, že si ani nikdo nevšimne, že jsem tam byl, měl jsem doslova nahnáno, ale něco mě pořád popohánělo dál, byl to takový ten zlom v mém životě, kdy jsem věděl, že takhle to už dál nejde, že musím něco dělat, začít konečně žít... Jenže to jsem ještě nevěděl, že poznám toho nejvíc sexy, proradnýho, arogantního, promiskuitního, bezcitnýho parchanta v celém Pittsburghu, který můj život během několika hodin, co hodin, minut změnil doslova od základu a já mu naprosto podlehl a svoje srdce mu dal prakticky na zlatém podnose, zamiloval jsem se do něj všemi možnými způsoby, jaké existují, rozhodnutý ho nikdy neopustit, jenže všechno to má jeden malinkatý háček - on na lásku nevěří - podle něj to je jen atrapa heterosexuálů, kteří si takhle blbnou hlavy, protože si chtějí vrznout a já jsem pro něj jen další sex v životě, on chtěl mě a já chtěl jeho, nic víc, nic míň... Jenže Brian podle mě ještě pořád neví, s kým, že se to vlastně před těmi pár měsíci rozhodl strávit noc a je přesvědčený o tom, že se jednoho dne seberu a odejdu, že už o mně nikdy neuslyší, ale to já nemám v plánu, jen je pro mě těžké dennodenně bojovat o jeho přízeň!
Ani nevíte, jak moc se mi dnes nechtělo vylézat z postele, jenže Debbie má podle všeho nějaké pošahané pravidlo, které jasně říká, že když vstává ona tak vstává celý dům, poněvadž neumí vstávat tiše a v klidu, ale ono by to stejně bylo jedno, vstávat musím tak jako tak, protože mám svojí oblíbenou šichtu v jídelně, jen bych ale zkrátka zabíjel pro alespoň dalších pět minut spánku, ono strávit polovinu noci tím, že jsem se snažil Briana v Babylonu uhnat a přimět jej vzít si mě k němu domů a nakonec odejít jako poražený, jelikož on se rozhodl odejít z dalším z mnoha tricků, je dost vyčerpávající!
Debbie: "Justine!"
Čekal jsem, že dříve či později mě zavolá, ale nedokázal jsem na to reagovat jinak, než protočením očí a přetažením si peřiny přes hlavu, vážně se mi chtělo šíleně spát!
Debbie: "Justine, nebudu to říkat dvakrát! Nechtěj, abych tam za tebou došla!"
No to by mi ještě sházelo, ona by mě byla schopná z té postele kopat až do jídelny a to klidně jen v těch trenkách, bez ohledu na to, že venku je snad pod nulou.
J: "Však já už vstávám!"
Debbie: "To bych ti radila!"
Mám jí rád, opravdu jo, přeci jen mě zachránila před bezdomovectvím a dala mi práci, díky které můžu splatit Brianovi všechny škody a ještě si dopřávat, ale za tohle bych jí prostě zastřelil, jsem mladý na to, abych vstával takhle brzo!
J: "Dobré ráno,"...Vyčerpáním jsem se složil na židli u jídelního stolu.
Vic: "Tady měl někdo dobrodružnou noc."
J: "Ne tak, jak jsem doufal."
Debbie: "Kdyby si místo lovení chlapů spal, nemusel by ses teď tvářit, jako kdybych tě mučila."
J: "Pokud tě to uklidní, lovil jsem jen jednoho."
Debbie: "Brian je tak za sto chlapů."
Musel jsem se uchechtnout, v tomhle měla Debbie pravdu, rozhodně jsem se cítil, jako bych jich lovil minimálně sto, jenže byl to jen Brian, který je jednoduše neulovitelný, pokud to tedy on sám nechce a to se musí stát zázrak, aby se mnou dobrovolně byl a nesehrál to tak, že jsem jediný ošukatelný zadek v jeho okolí, které zahrnuje tak sto metrů!
Debbie: "Na, jez,"....Postavila přede mě talíř omelety a slaniny.
J: "Nemám hlad."
Vic: "Být tebou tak to sním, než tě zadupe do země."
Debbie: "Poslechla bych ho, dnes mám na zadupávání náladu."
J: "Kdo nakrknul tebe?"
Debbie: "Moje DNA."
J: "Huh?"
Vic: "Michael,"...Vysvětlil mi.
Debbie: "Včera večer se měl stavit a vykašlal se na to, ani nezavolal."
J: "No můžu tě uklidnit, že se měl fajn."
Debbie: "Mohlo mě napadnout, že byl s ním! Kde jinde by asi tak mohl být, jsou jak siamská dvojčata."
Debbie to ani nedořekla a dveřmi vstoupili oba dva s jedním navíc - Brian s sebou měl Guse a já doslova slintal do své snídaně, sakra, on vypadal tak krásně, otcovství mu opravdu sluší! Do háje, přestaň na něj tak zírat, Justine!
B: "Tady je zábava jak na pohřbu."
Maikey: "Co se stalo?"...Udivoval se stejně jako Brian.
Debbie: "Ty se ještě ptáš? Michaeli Charlesi Novotny!"
Vic: "O ou, prostřední jméno,"...Zvedl se ze židle rychlostí kulového blesku a rychle zmizel pryč, věděl jsem, že bych měl udělat to samé, ale opravdu mě to zajímalo.
Zatímco Debbie Maikeyho pohlavkovala a nadávala mu do pitomců, tak si Brian sedl naproti mně a Guse v sedačce postavil na stůl a opatrně jej pohoupával, byl to doslova pohled pro boha, v tu chvíli jsem mohl opravdu jen zírat a slintat!
B: "Na co civíš?"
J: "Huh? Na nic!"...Začal jsem se šťourat ve svém jídle, abych mohl alespoň předstírat, že se nic neděje.
B: "Tohle si vezmu,"...Natáhl se k mému talíři a ukradl mi kousek slaniny.
Jiný by ho za to přetáhl přes prsty, ale já se cítil výjimečně a to jen proto, že se jeho božská ruka dotknula mé snídaně... Jo, zbláznil jsem se, já vím!
Maikey: "On mě unesl!"
B: "Jasně, Maikey, sveď všechno na mě."
Debbie: "Vzhledem k tomu, jak moc Briana znám tak bych tomu i věřila, ale bohužel i tebe znám jako vlastní boty, takže je mi úplně jasné, že ses ho držel jako ocásek dobrovolně."
B: "Díky, Debb."
Debbie: "Ty radši pomlč."
B: "Ty se nesměj!"
Popravdě jsem si ani neuvědomil, že se směju, dokud mě na to Brian neupozornil, ale to ani jinak nešlo, smát jsem se zkrátka musel!
Maikey: "Dobře, omlouvám se!"
Debbie: "To bych ti radila... Pitomče,"...Ještě mu věnovala jeden pohlavek a následně se přemístila ke Gusovi, aby mu mohla pomačkat tvářičky.
B: "Takové uvítání bych si taky nechal líbit,"...Uchechtl se.
Debbie: "Chceš snad pomačkat tvářičky?"
B: "Trochu vlídnosti by stačilo."
Debbie: "Radši mi řekni, co tě sem a tohle zlatíčko přivádí."
B: "No jen jsem tak nějak přemýšlel o tom, že bych rád někomu udělal radost a vzpomněl jsem si, že by sis určitě ráda připomněla, jaké to je přebalovat, koupat, krmit a kdo ví, co ještě, malé dítě... Takže nechceš mi ho dneska pohlídat?"
Debbie: "Kde jsou holky?"
B: "Jely za Lindsayninými rodiči... Vyždímat z nich peníze, hádám."
Debbie: "A z jakého důvodu po mně chceš, abych ho hlídala?"
B: "No mám hodně práce, na pondělí musím udělat prezentaci a spoustu dalších věcí, abych nepřišel o místo."
Debbie: "Takže to nijak nesouvisí s dnešní akcí v Babylonu?"
B: "Rozhodně ne!"
Debbie: "Nevěřím ti ani nos mezi očima, ale i kdybych věřila, nemůžu, mám šichtu až do noci."
B: "Sakra."
J: "Já mám čas!"
Vykřikl jsem to, aniž bych se nějak zamýšlel, přeci jen ono nebylo o čem přemýšlet, vždyť budu u Briana v loftu, zatímco on se bude věnovat svým pracovním povinnostem a nakonec určitě neodolá tomu, aby si dopřál mé mladé tělo a o tuhle příležitost se nehodlám připravit!
Maikey: "Jak jinak,"...Zakroutil očima.
B: "Výborně! V kolik ti končí šichta?"
J: "Ve 4."
B: "Tak pak hned přijď.
J: "Dobře, už se těším."
Debbie: "Ty si vždycky najdeš obětního beránka,"...Obrátila svou pozornost k Brianovi.
J: "Udělám to rád!"
B: "Vidíš, udělá to rád."
Debbie: "Paráda, ale před tím by ses mohl jít ještě připravit na svou šichtu, za chvíli odcházíme."
J: "Jen si dám sprchu a můžeme jít."
B: "Sprchu? Nechceš společnost?"
J: "Noo..."
Debbie: "Justine!"
J: "Už jdu."
Brian se na mě ještě proradně usmál a já se rychle zvedl ze židle, abych neriskoval, že mě z ní Debbie shodí a následně jsem se vydal nahoru, abych se připravil na svou šichtu, která jako jediná mě dělí od toho, abych byl s Brianem... Tohle bude teprve vyčerpávající den, který ale bude mít velmi příjemný konec!
No comments:
Post a Comment