Nový díl.
BRIAN
Netrpělivě jsem seděl na nějakém pařezu, zatímco jsem upřeně sledoval Justinův stan, ze kterého se ozýval jeho smích a stejně tak toho švába, který se rozhodl si najít k Justinovi zase cestu i přes to, že jsem mu v nemocnici dal jasně najevo, že Justin patří jen mně, jenže on to buď očividně nepochopil anebo je to jeden z těch frajírků, co si dělá, co chce, jak chce a kdy chce a nepřestane, dokud ho někdo nezabije a v tomhle případě k tomu já nemám moc daleko!
Do toho mě neskutečně nervovalo a především vytáčelo, jak si ti čtyři pořád něco špitali a propichovali mě pohledy, k jejich vraždě jsem měl taky dost opodstatněné důvody, právě teď jsem byl vytočený způsobem, že jsem i začínal pociťovat teplo, jak to ve mně vřelo!
Maikey: "Hádám, že to byl ten Tod?"...Posadil se na pařez vedle mě.
B: "Jsi všímavý."
Maikey: "A ty žárlivý."
B: "Já nežárlím! Nikdy!"
Maikey: "A co teda právě teď děláš?"
B: "Nevím, jestli tě to máma učila, ale tomuhle se říká sezení."
Maikey: "A já nevím, jestli ti to někdo řekl, ale tomuhle pohledu se říká žárlivý."
B: "Víš co, mysli si, co chceš, mně je to ukradený."
Maikey: "Ještě, aby nebylo, když máš co dělat, abys nezešílel z té představy, co tam spolu dělají."
B: "Hledají oblečení, co jiného by asi tak měli dělat?"
Maikey: "To já nevím a ty taky ne."
B: "Neměl bys být náhodou můj nejlepší přítel?"
Maikey: "To taky jsem, ale ty mě odmítáš, tak proč bych se měl namáhat?"
B: "Pravda, takže se prostě seber a běž si za profesorem."
Maikey: "Už mizím,"...Se smíchem se ode mě zase vzdálil.
Tohle jsem vážně potřeboval, aby se mi Maikey vysmíval a upozorňoval mě na to, že žárlím, jako bych si toho snad sám nebyl vědom a už tak z toho neměl dost blbej pocit, někdy se vážně divím, že jsem ho ještě nezabil!
Když následně konečně ti dva vylezli ze stanu ven, pocítil jsem částečný pocit úlevy, teď jsem je měl na očích a mohl jsem si hlídat, co dělají, ale to znamenalo, že se musím uchýlit k otročení...
B: "Počkejte!"...Zakřičel jsem na ně, abych je zastavil a šel jsem rovnou k nim.
J: "Co chceš, Briane?"
Tod: "Krom toho, abych zmizel?"
B: "Řekl jsem si, že vám pomůžu."
J: "S čím jako?"
B: "Se sbíráním!"
J: "A proč bys to dělal? Nerad děláš věci prospěšné lidem."
B: "Pravda, proto to budu dělat pro sebe, nějak musím zachránit svůj zadek před zmrznutím."
J: "Fajn, tak si vezmi něco na sebe."
B: "Jsem oblečený."
J: "Jo, to vidím, kdybys byl nahý, vyšlo by to nastejno, takže si jdi ještě něco vzít, nechci poslouchat ty řeči, jaká je ti zima."
Musel jsem se zasmát, komandoval mě jako malýho kluka, ale myslím, že jen chtěl zabránit tomu, abych zmrzl a taky těm řečem o tom, jaká je mi zima, proto jsem ho poslechl a šel jsem na sebe ještě něco hodit a vypadal jsem jak sněhulák, Emmett, Ted, Maikey a ani Ben hned neodolali dusivému smíchu!
Ted: "Koukám, že jdeš s módou."
Maikey: "A jak ti to sluší."
B: "Polibte si prdel, jo?"
Ben: "Hlavně se nám tam, kluci, neztraťte a nezmrzněte."
B: "Jsem si jistý, že ta tuna oblečení mě zachrání."
Emmett: "Můžu ti ještě půjčit svoje oranžové triko, kdyby ses náhodou ztratil, tak ať tě najdeme."
B: "Emmette, ty radši mlč."
Naštěstí mě poslechl a následně sklopil pohled a udělal dobře, pořád byl na mé černé listině a je jen na něm, zda ho na ní nechám anebo ne!
A následně jsme se konečně s Justinem a s tím volem vydali na naší misi sbírání větví na oheň, který nás všechny zachrání před zmrznutím, pro někoho bych byl hrdinou, když se něčeho takového dobrovolně účastním, ale pro ty čtyři jsem jen šašek, který si chce hlídat, co mu patří - tedy Justina!
Tod: "Měli bychom se rozdělit, ať pokryjeme víc místa a nasbíráme hodně větví."
B: "Jsi snad expert?"
J: "Má pravdu, Briane."
B: "Fajn, tak se rozdělme,"...Obrátil jsem oči v sloup a vydal jsem se svým směrem, ale pořád jsem byl dost blízko, abych na oba viděl.
Byl jsem fakt vytočený - mrzl jsem, měl jsem hlad, vztek a tu zelenou příšeru nazývající se žárlivost uvnitř sebe, do toho jsem dělal tuhle otrockou práci, chodil jsem podělaným lesem a snažil jsem se nezabít při každém škobrtnutí o nějaký vystouplý šutr či podobnou hovadinu! Briane Kinney, co se s tebou, sakra, děje?! Ztrácíš svoje kouzlo a schopnosti!
Když jsem měl nakonec dojem, že jsem toho nasbíral víc než jsem myslel, že bude třeba, vydal jsem se zpátky za Justinem, který toho taky neměl málo, ale dřív než jsem měl možnost mu něco říct, aniž by u toho byl ten idiot, tak se odněkud taky vynořil...
Tod: "Mně už to stačí, co vy?"
J: "Jo, máme toho dost."
B: "Rozhodně máme, myslím, že se každý můžeme vrátit k sobě."
Tod: "Neboj, už se mě zbavíš."
B: "Vážně?"...Ironicky jsem se zaradoval.
J: "Tod dnes odjíždí, takže můžeš být v klidu."
B: "Já jsem v klidu."
A ne jen tak v nějakém! Opravdu dělám všechno pro to, abych se neusmíval od ucha k uchu, ale dělá mi to docela problém... Ale sakra, kdo by z takové úžasné zprávy neměl radost?!
Tod: "S přáteli jsme tu měli být do zítra, ale v té zimě jsme se rozhodli, že odjedeme už dnes."
B: "Tak proč si sbíral ty větve na oheň?"
Tod: "Třeba proto, že se máme ještě v plánu najíst a než si zabalíme tak bychom byli rádi, kdybychom nezmrzli."
B: "Okey,"...Protočil jsem oči z toho, jak idiotsky se mnou jednal, může být rád, že jsem neudělal něco jiného.
Justin mě probodával vražedným pohledem, ale já to nevnímal moc jako hrozbu, ve skutečnosti mi přišel roztomilý, on nikdy neuměl být nijak zvlášť výhružný a to ani teď a vzhledem k tomu, jak dobrou náladu mi to oznámení způsobilo, přišel mi doslova neškodný!
Následně však svou pozornost upřel k Todovi a poděkoval mu za to, že mu v tu noc pomohl a dostal ho do nemocnice, prý k tomu ještě neměl příležitost, když se z té nemocnice bez vysvětlení vypařil, což bylo jak jinak než mojí zásluhou a on mu to z nějakého mně neznámého důvodu nevyzradil, za což jsem byl opravdu rád, ale pořád jsem chtěl, aby rychle zmizel, bratříčkovat jsem se s ním vážně nehodlal.
Tod: "Ty se taky měj,"...Upřel pohled ke mně, když se rozloučil s Justinem.
B: "I ty... A díky za Justina,"...Nabídl jsem mu svou ruku a on jí přijal, alespoň za tohle jsem mu musel ukázat vlídnost, přeci jen dostal Justina do nemocnice, kdo ví, jak by to celé dopadlo, kdyby to neudělal.
Tod: "Není zač."
A když se nakonec otočil k odchodu a odešel pryč, měl jsem pocit, že alespoň jednoho problému jsem se nadobro zbavil, ale Justin se tvářil tak nějak neutrálně, nevěděl jsem, co si o tom mám myslet...
B: "Justine?"
J: "Co?"...Probudil se ze svého zasněného zírání na cestu, kudy odešel Tod.
B: "Jsi v pohodě?"
J: "Víc než to."
B: "Prosím?"
J: "Ani nevíš, jak jsem vděčný, že zmizel."
Zůstal jsem na něj udiveně zírat, vůbec jsem nechápal, o co se tu jedná, vždyť si s ním tak rozuměl, tak jak to, že je rád, že zmizel... Ne, že by mi to vadilo, jen to nechápu!
B: "To mi musíš nějak vysvětlit."
J: "Nechápej mě špatně, v podstatě mi zachránil život, ale ten kluk pořád jen mlel a mlel a mlel anebo se mi snažil vrazit jazyk do krku... Byl jak osina v zadku. Myslel jsem, že mě trefí, když jsem na něj v tom lese narazil, ale po tom, jak mi pomohl, jsem neměl to srdce se k němu chovat chladně, chvíli mi sice trvalo, než jsem si vzpomněl, jak se vlastně jmenuje, ale překonal jsem se, byl jsem milej a on nakonec odešel a já si konečně můžu oddychnout."
Já doslova vyprskl smíchy, to prostě jinak nešlo, nevím, jestli to Justinovi došlo, ale on v podstatě popsal sebe, když on naháněl mě a já se nemohl za žádnou cenu zbavit, jediný rozdíl je v tom, že mně na krku viset zůstal!
J: "Čemu se směješ?"
B: "Popsal si sám sebe, jestli sis nevšiml,"...Smál jsem se dál.
J: "Cože? To není..."
B: "Ale je!"
Justin se ještě nadechoval k odpovědi, ale nakonec se místo toho taky začal smát, protože si uvědomil, že mám skutečně pravdu, najednou jsem měl pocit, že všechny naše problémy odešly a mi si mohli vychutnat těch pár vteřin, možná i minut, naprosto v klidu.
J: "Měli... Měli bychom se vrátit."
B: "To asi jo, než tam zmrznou."
Nebyl jsem si jistý tím, zda se Justin zase vrátil ke svému odtažitému chování, poněvadž po cestě zpátky neřekl ani slovo, ale měl jsem dojem, že je tu dost velká pravděpodobnost, že se všechno vrátí do normálu dřív, než jsem si původně myslel!
No comments:
Post a Comment