Nový díl.
JUSTIN
Srdce mi začalo tlouct jako o život a soudě podle Brianova výrazu bylo jasné, že mi o život opravdu šlo! Následně jsem se mu odvážil postavit čelem a při pohledu do jeho uhrančivých očí jsem se snažil vymyslet kloudné vysvětlení, zatímco Brian se pokoušel zůstat v klidu a nevyšilovat a Maikey se jen díval z jednoho na druhého, čekajíc na to, co se bude dít a snažíc se nesmát, proto pro mě bylo dost těžké určit, zda jsem rád, že u nás je anebo ne, bylo jisté, že pokud mě Brian začne škrtit tak se mu v tom alespoň pokusí zabránit, ale to, jak se snažil nevybouchnout smíchy, mě a jsem si jistý, že i Briana, dost vytáčelo, v téhle chvíli smích rozhodně nebyl na místě, i když ono to vtipné vlastně je, přeci jen kdybych Brianovi do detailu popsal, jak ta noc v Emmettově posteli proběhla, rozhodně by se neubránil alespoň vnitřnímu smíchu, jenže Brian je ohledně mě velmi majetnický a už jen představa toho, že jsem strávil noc v posteli jiného, nehledě na to, že to byl Emmett, mu jistě vystřeluje tlak až ke stropu!
Maikey: "Pokud takhle hodláte stát celou noc, můžu skočit pro popcorn a jsem si jistý, že kluci se taky rádi připojí."
Mně osobně bylo jasné, že Maikey se nám to snaží ulehčit a celkově zklidnit situaci a byl jsem za to i rád, protože to, v jaké situaci jsme se s Brianem nacházeli, bylo dost nepříjemné, ale Brianovi Maikey rozhodně nepomohl, spíš naopak, teď už jsem na Brianově seznamu smrti nebyl jenom já a Emmett, ale i Maikey!
J: "Řekneš už konečně něco nebo na mě budeš dál jen němě zírat?"
Maikey: "Myslím, že půjdu spát, tady se to začíná přiostřovat,"...Pomalu po špičkách se vzdálil.
B: "Nevím, co bych ti měl říct... Lépe řečeno, nemám ti co říct."
J: "Co tak najednou, že ti došla slova?"...Neodpustil jsem si sarkasmus, z nějakého mně neznámého důvodu se naše role začínaly obracet, Brian se snažil vypadat, že je vše v pořádku a já začínal být ten naštvaný.
B: "Neříkám, že mi došla slova, jen ti nemám co říct."
J: "Takže se ani nezeptáš, proč jsem spal v Emmettově posteli?"
B: "Dokážu si to domyslet, nejsem tak blbej."
J: "To nikdo neřekl, ale očividně se ti jen ta představa příčí a zaráží mě, že nechceš vysvětlení."
B: "Dal jsem si ho sám."
J: "A že by ses se mnou o něj podělil?"
B: "Noc před tvým odjezdem jsem řekl něco, co se ti nelíbilo, tvoje blonďatá hlava si vydedukovala, že nadále nebudeš v mé blízkosti, zabalil sis věci a vzal nohy na ramena přesně tak, jak je ti zvykem a vzápětí si se ocitl v Emmettově posteli... Konec příběhu."
Abych pravdu řekl tak mě ani moc neudivovalo, že si to Brian dokázal všechno domyslet sám, aniž bych mu cokoliv řekl, je vysoce inteligentní, ačkoliv umí být i dost blbej, ale mám takový pocit, že i když ví, proč se to stalo tak to zároveň neví a domýšlí si všechny možné scénáře, poněvadž se bojí zeptat a ano jsem si jistý, že jeden z těch scénářů, co mu právě teď kotví v hlavě je, že jsem s Emmettem jednoduše ztratil zábrany.
J: "Nezeptáš se ani proč?"
B: "Protože si neměl kam jít?"...Jednal se mnou jako s hlupákem.
J: "No, pokud vím, tak možností bych pár měl, ale v Emmettově posteli jsem skončil z jednoho prostého důvodu - je to můj kamarád, který nechtěl, abych spal na rozpadající se pohovce nebo snad na tvrdé zemi..."
B: "Mohl si spát doma, ve své pohodlné, měkké posteli,"...A teď konečně začal být takový, jaký jsem čekal, že co nevidět bude - vyčítavý.
J: "Věc se má takhle Briane - nemohl, dal si mi jasně najevo, že ti chybět nebudu, tak proč bych zůstával."
B: "Nic takového jsem ti najevo nedal tak přestaň všechno překrucovat tak, jak se ti to zrovna hodí."
J: "Já, že všechno překrucuju? To ty si mi od začátku tvrdil, že tě sem nic nedostane ani přes tvojí mrtvolu a najednou si tady a netvrď mi, že jen proto, že jsem se praštil do hlavy... Ty tu chceš být s námi, protože jsme ti chyběli!"
B: "Tuhle konverzaci s tebou vést nebudu."
J: "Jasně, že ne! Proč bys to dělal, že?"
Ani jsem si popravdě do téhle chvíle neuvědomoval, že se vlastně hádáme a tak nějak jsem ztratil přehled o tom, proč vůbec, věděl jsem však, že už se to dávno netýká jen toho, že jsem strávil noc v Emmettově posteli, nějak jsem měl pocit, že tohle je ta hádka, o které jsme oba věděli, že nakonec přijde a při které si máme všechno vyříkat, jenže se zdá, že Brian se chce stáhnout dřív, než to zajde příliš daleko a já nevím, zda na to přistoupit a čekat na další takový výbuch, do kterého budeme kolem sebe chodit po špičkách anebo to na něj všechno vybalit teď a čekat na to, co se stane, což určitě nebude nic dobrého!
Emmett: "Co řešíte?"...Zjevil se u nás, aniž bychom si ho všimli.
B: "Nestarej se,"...Otočil se k odchodu a při té příležitosti strčil ramenem do Emmetta.
Emmett: "Omluva se přijímá!"...Zakričel za ním ironicky, ačkoliv Brian se ve skutečnosti neomluvil.
J: "Kašli na něj."
Emmett: "Co jsem mu udělal?"
J: "Je to idiot... A taky si mě nechal spát ve své posteli."
Emmett: "On to ví?"...Vyděšene na mě vytřeštil oči.
J: "Bohužel."
Emmett: "Sakra, tak teď v noci tuplem neusnu."
J: "Buď v klidu, Emme, já ho nějak zpracuju a myslím, že je víc naštvaný na mě, než na tebe."
Emmett: "Pro své dobro v to doufám taky... Promiň."
Musel jsem se zasmát, jiného by to možná naštvalo, ale v tomhle případě jsem se musel smát, je to prostě Emmett a ten si neuvědomuje, co vlastně říká a jak to vůbec zní, ale tohle popravdě zní dost humorně.
Emmett: "Myslím, že se zase vrátím do stanu za Teddym."
J: "To bude nejlepší a pořádně si zabarikádujte stan."
Emmett se se strachem ve tváři zase vrátil do stanu a já zůstal stát na místě, snažíc se vymyslet, co mám udělat, zda to dnes už dál neřešit a jít spát jako ostatní anebo, zda jít ještě za Brianem a nějak to s ním doprobrat nebo spíš dohádat.
J: "Můžu?"...Zaklepal jsem mu na okýnko.
B: "Co chceš, Justine?"...Stáhl ho dolů a ignoroval mou otázku.
J: "Promluvit si."
B: "Už jsme mluvili."
J: "Jo a nic jsme nevyřešili."
B: "Mně se to zdá vyřešené."
J: "Prosím?"
B: "Slyšel si."
J: "Takže takhle to teď bude?"
B: "Jak?"
J: "Budeme na sebe naštvaní a chodit kolem sebe po špičkách."
B: "Jestli chceš, tak buď naštvanej a choď si po špičkách, ale já to nemám v plánu a teď, pokud mě omluvíš, jdu spát,"...Zase to okýnko zavřel a potom i svoje oči.
Chvíli jsem na něj ještě nevěřícně zíral a snažil jsem se vzpamatovat při snaze mu neprohodit tím okýnkem šutr, nakonec jsem ale usoudil, že tohle nemá smysl, Brian byl ve fáze, kdy nebyl daleko od toho mě uškrtit, protože všechen jeho vztek, co se v něm hromadil od chvíle, co jsem od něj v pátek večer odešel, až do momentu, kdy se dozvěděl, že jsem spal s Emmettem v posteli, právě teď vyšel na povrch a on dělal vše proto, aby nevybouchl a já na tom byl úplně stejně, proto zkrátka bylo rozumnější jít si lehnout a snažit se spát, i když to bylo nad moje síly!
No comments:
Post a Comment