Chyba(9)

Poslední díl. - 18+

JUSTIN

Nejspíš jsem na to neměl žádné právo, jelikož za všechno můžu já, ale i tak jsem na něho byl hrozně naštvaný, tohle si Ted prostě nezasloužil a já to hodlám okamžitě napravit, teď už nejde jen o nás dva a o to, co má nevěra udělá s naším vztahem, teď už se to týká skoro všech okolo a to se zkrátka musí nějak vyřešit!

---

Už při vstupu do Kinneticu jsem cítil malér, bylo tam tak hrobové ticho, že bych se nedivil, že na mě někde číhá v rohu s kudlou v ruce, ale pravděpodobnější bude asi ta druhá možnost a to, že všechny jednoduše poslal do hajzlu, aby se mohl nepozorovaně vyvztekat, jenže pokud chce zuřit tak ať to upře na mě, abychom to už konečně mohli smést ze stolu!

Jakmile jsem dorazil do jeho kanceláře tak jsem nemohl uvěřit vlastním očím - on spal, měl hlavu složenou na stole mezi těmi všemi papíry a vypadal opravdu úděsně a mně v tu chvíli bylo jasné, že tohle jsem mu způsobil já. Posadil jsem se naproti němu a čekal dokud se neprobudí, abych mohl udělat to, kvůli čemu jsem přišel...

J: "Ahoj,"...Pozdravil jsem jej, jakmile na mě rozespale pohlédl.

B: "Co tady děláš?"

J: "Se spíš ptám já tebe, a hlavně by mě zajímalo, proč si vyhodil Teda?"

B: "No jo žalobníček malej, zkrátka je neschopný."

J: "To není pravda, Briane a ty to víš, udělal jedinou chybu a ty ho kvůli tomu připravíš o práci!?"

B: "Člověk se musí poučit ze svých chyb."

J: "Hádám, že to je směřované mně?"

B: "Jsi snad Ted?"

J: "Ne tvůj přítel a ublížil jsem ti a ty se teď mstíš ostatním!"

B: "Tak za prvé, my nejsme pár za druhé, nevím, proč by mi tvoje šukání mělo ubližovat a za třetí, já se nemstím, pouze udržuji svou firmu na skvělé úrovni."

J: "Tomu ty říkáš skvělá úroveň, když vyhodíš svého nejlepšího účetního a navíc přítele?!"

B: "Nemohl bys zase jít?"

J: "Ne! Ne, dokud to nevyřešíme, dokud neřekneš něco, co má smysl, dokud se nevyvztekáš a neřekneš mi, co právě teď cítíš!"

B: "Nemám ti co říct!"

Tohle byl normálně zlej sen, on si prostě musel stát za svým paličatej mezek! On nemůže zkrátka jednou přiznat své city, i když to momentálně asi nejsou moc přívětivé city, ale jsou a to je hlavní, někde tam uvnitř něho vřou a chtějí ven, jenže on se je tam snaží udržet, jak nejlíp umí, radši bude trpět, než abych se vyvztekal, aby je nechal udělat svoje, aby se mu pak mohlo ulevit, tohle opravdu dokáže jedině Brian, ale já se pod tu jeho tvrdou slupku dostanu - zkrátka musím!

J: "Řekni to!"

B: "Běž pryč!"

J: "Řekni to!"

B: "Ty mi nerozumíš? Já tě tu nechci!"

J: "Ale proč? Řekni mi, proč, prostě se vyvztekej, řekni mi, jak moc tě to bolí!"

B: "Běž!"

J: "Ne!"

Brian se následně zvedl ze svého křesla, obešel stůl, vytáhl mě za ruce nahoru a pokusil se mě ze své kanceláře vystrkat, jak nějakého fakana, ale já se tak snadno nedal a on své snažení po chvíli vzdal.

J: "Řekl jsem, že nikam nejdu!"

B: "Justine, proč tohle děláš?"

J: "Kvůli nám, kvůli tobě!"

B: "Tím, že to budeš omílat neustále dokola?"

J: "Pokud mi řekneš, co máš na srdci, nebudu muset!"

B: "Vážně to chceš slyšet?!"

J: "Ano!"

Možná, že jsem to tak úplně slyšet nechtěl, přece jenom kdo by taky chtěl slyšet od lásky svého života, že vás nenávidí a že jste mu rozervali srdce na milion kousíčků, ale teď nešlo o to, co chci, ale o to, co oba potřebujeme a musíme udělat, bez toho by náš vztah neměl dál smysl, jen bychom se trápili a to se nesmí stát!

J: "Tak?"...Popoháněl jsem ho.

B: "Nikdy v životě jsem se necítil tak hrozně, nemyslel jsem si, že někdy takhle skurvenej pocit zažiju! Připadá mi, jako kdyby mě to požíralo zaživa, neustále to mám před očima to, co si s ním dělal, že si ho líbal, že se tě dotýkal, ze všeho je mi zle a kdykoliv o tom zmíníš, byť jen jedno slovo, je mi ještě hůř, takže kdyby si už konečně mohl držet hubu!"

J: "Tak... Je ti líp?"

B: "Ne, Justine, není."

J: "Tak mi řekni všechno, řekni mi, proč se tak cítíš?!"

B: "Protože tě miluju, ty pitomče!"

Ani nevím, jestli jsem koukal na něho nebo skrz něho, poněvadž jsem se doslova vyděsil, bylo to jako rána z čistého nebe, nebo jako kdybych měl jen halucinace, ale jeho výraz byl tak odhodlaný, že jsem věděl, že on to myslí zcela vážně a i když z něho pořád křičel vztek, nemohl jsem přehlídnout ani tu nepatrnou radost z toho, že to dokázal vyslovit, ale já sám jsem na to říct nic nedokázal, byl jsem absolutně mimo a i u něj se zdálo, že už nechce mluvit, ale dělat úplně něco jiného!

Civěli jsme na sebe, jak dva idioti, ale ani ne za půl minuty se na mě Brian doslova vrhnul, bylo to tak nečekané a trochu i surové, že mě to zaskočilo, ale i šíleně vzrušilo. Otočil si mě k sobě zády, předklonil tak, že jsem byl tváří přilepený k jeho stolu a on se svým rozkrokem třel o můj zadek, cítil jsem, jak tvrdne a má erekce doslova bolela, jak se tlačila do jeho stolu, ale Brian byl odhodlaný mě v téhle poloze s rukami za zády držet dlouho, zatímco jeho klín mě šíleně tlačil do pozadí, bylo to tak vzrušující, že jsem se téměř zbláznil a na místě udělal.

J: "Briane!"

B: "Pšš, buď ticho!"

Bylo to tak frustrující, nemoct se ho dotknout a nemoct sahat ani na sebe, o všechno se staral on a já jen mučivě čekal na to, až mě konečně ošuká. Po chvíli mi naštěstí pustil alespoň ruce, kterými jsem se chytl za kraj stolu, protože jsem věděl, že to budu potřebovat. Brian mi rozepnul poklopec a rukou mě třel přes trenky, které začínaly pomalu, ale šíleně vlhnout a svou druhou rukou si zajel do svých trenek a dopřával si stejné potěšení jako mně.

J: "Udělej to už konečně! Opíchej mě!"

B: "Tady je někdo nedočkavý,"...Šeptal mi do ucha.

J: "Ano! Prosím!"

B: "Ještě ne."

Myslím, že takhle by se měli vyslýchat zločinci, protože tohle bylo opravdu hrozné mučení, chtěl jsem cítit jeho penis ve své ruce, ve své puse a především ve svém zadku, ale nemohl jsem a to bylo skoro k pláči. Když už si nakonec dost pohrál s mým penisem a zabránil, abych se předčasně udělal, tak mě úplně zbavil kalhot i trenek a udělal něco, co mě skoro zabilo - špičkou svého penisu, podotýkám, že bez kondomu, začal kroužit kolem mého otvoru, bál jsem se toho, že se do mě udělá, ale zároveň jsem to hrozně chtěl, i když jsem věděl, že to nikdy nedovolí. Poté svůj penis vyměnil za svůj jazyk a já skoro řval slastí, to jak si se mnou hrál, jak mě laskal a dováděl k šílenství, bylo neuvěřitelné. A pak to konečně přišlo, nasadil si kondom a natlačil se do mě až bolestivě, ale to mi bylo jedno, pro mě to v tu chvíli bylo potěšením. Jeho ruce mi na bocích vytvářely rozhodně nepěkné modřiny, ale jako vzpomínky na tohle zvířecí šukání to je naopak úžasné. Pohyboval se ve mně jako blázen a jednu svou ruku přemístil na můj penis a začal mě třít a přesně v momentě, kdy jsem vystříkl, se udělal i on.

Sesunuli jsme se k zemi a vydýchávali tenhle úžasnej a doufám, že i udobřovací sex. Bylo to tak neuvěřitelné, až jsem si říkal, že se s ním snad budu hádat častěji, abych pak mohl zažít něco takového.

B: '"Dobrý?"...Myslím, že si uvědomil, že byl trochu surovější, ale právě to se mi na tom líbilo.

J: "Úžasný."

B: "To jsem rád."

J: "Mohli bychom si to dávat častěji."...Mrkl jsem na něj.

B: "To mohli, ale nejdřív budu muset něco zařídit."

J: "A co?"

B: "Vrátit svému účetnímu práci."

J: "Děkuju."

B: "Nenechám ho přece na dlažbě."

J: "A co my dva?"

B: "Já nevím, jak ty, ale přece jenom bych si ještě na jedno kolo našel čas."

Tomuhle jsem nemohl vzdorovat a okamžitě se mu poddal. Teď už mi bylo naprosto jasné, že my dva budeme v pohodě, možná, že jsme to ještě úplně nedořešili, ale každopádně jsme na dobré cestě a toho si opravdu vážím a to že mi řekl, že mě miluje? Možná že mi teď bude tvrdit, že se mi to jen zdálo, ale já ten moment budu mít navždy ve své paměti...

Chyba(8)

Nový díl.

JUSTIN

Já fakt nevím, co si o tom mám myslet! To jsem se opravdu bál úplně zbytečně a mělo mi být naprosto jasné, že on nad tím jen mávne rukou a jakmile bude mít příležitost tak mě ošuká tak tvrdě, jak jen to půjde, jen abych mi ukázal, že i když budu šukat s kýmkoliv, tak je to on, komu budu patřit a za kým se budu vracet? Anebo mám věřit svému instinktu, který říká, že je zase schovaný pod tou svojí maskou a že tohle není ani zdaleka vyřešené... Teď si vyber Justine - opravdu skvělé možnosti!

---

Ráno jsem se probudil už zcela opuštěný, ani jsem ho neslyšel odcházet, buď to je tak úžasný a nechtěl mě vzbudit anebo naopak vychytralý a přivstal si, jen aby se mnou nemusel komunikovat - Bože proč ze všeho musí být tak hnusné hádanky?

Dal jsem si rychlou sprchu a vydal se na svou oblíbenou ranní šichtu, při které mě určitě nemine jedna milá přednáška od mé milované Debbie!

J: "Tak spusť, ať to máme za sebou."

Debbie: "Co mám spustit?"

J: "Předpokládám, že máš něco na srdci a plno otázek."

Debbie: "Vlastně jen jednu - Řekl jsi mu to?"

J: "Ano."

Debbie: "A?"

J: "Řekla si jednu."

Debbie: "Justine!"

J: "Fajn - já ani nevím, chová se jako kdyby nic."

Debbie: "To si mohl očekávat."

J: "Ale myslím, že mu to je opravdu jedno."

Debbie: "Věř mi Justine - není. Já ho znám moc dobře, on ti bude nalhávat to nejlepší, co ho napadne, aby se vyhnul citům a konverzaci na téma vztahy a láska, ale uvnitř je jako časovaná bomba, která si najde způsob, jak a kdy vybuchnout."

Však to říkám, ona umí nasadit brouka do hlavy a nechat vás přemýšlet nad tím, zda na tom není něco pravda a ve finále, když si uvědomíte, že to tak opravdu je, tak zjistíte, že jste totálně v hajzlu a musíte zakročit dřív, než bude pozdě, což je s panem Kinneym dost nesplnitelné, myslím, že mě čeká dlouhá cesta, na které budu muset udělat vše pro to, abych dal všechno zase do pořádku.

Dneska jsem byl při práci jak tělo bez duše a opravdu jsem měl co dělat kdykoliv na mém zadku přistála něčí ruka, jindy bych byl vděčný, když za to dostanu pořádné spropitné, ale dnes jsem si nemohl dovolit, aby se mě dotýkal někdo cizí, vlastně mám pocit, že už nikdy si nebudu jistý tím, že to co dělám s jinými, je správné i když to budu mít od Briana dovolené, teď ale hlavně záleží na tom, abych napravil už takhle dost velký problém, a nepotřebuju si začínat s dalším.

Jsem si celkem jistý tím, že Kinnetic ještě nemá po pracovní době, takže jak je možné, že samotný Theodhor Schmidt právě teď vstupuje do jídelny, když má za šéfa zrovna Briana, který by ho rozhodně uprostřed práce nepustil se jít naobědvat...

J: "Co to bude, Tede?"

Ted: "Jedna rána do týla."

J: "Promiň?"

Ted: "Jedno kafe."

J: "Tak dobře."

Musím přiznat, že Ted už vypadal i líp mnohem líp, ale teď tu sedí jak hromádka neštěstí, něco si mumlá a zdá se, že se za chvíli složí a mám takový pocit, že to má co do činění zrovna s Brianem a nevím, jestli je vhodná chvíle na to, abych z něho začal tahat rozumy... Ale mám snad jinou možnost?

J: "Tady máš kafe a teď mi řekni, co se stalo?"

Ted: "Zeptej se svého přítele."

J: "Už se po tobě zase vozil?"

Ted: "Kéž by, ale asi takhle, ode dneška si můžu chodit pro podporu."

J: "Co tím chceš říct?"

Ted: "Vyhodil mě."

J: "Cože udělal?!"

Ted: "Slyšels."

J: "Ale proč?"

Ted: "Dnes měl jednu důležitou prezentaci..."

J: "Jo to vím."

Ted: "A podělal jí."

J: "Jak podělal?"

Ted: "Mě se ptej, fakt netuším, byl úplně mimo a plácal tam nesmysly, jako kdyby byl myšlenkami jinde, takhle jsem ho nikdy v životě neviděl."

To, jak mi Ted popisoval Briana, bylo až děsivé, vzhledem k tomu, že takového jsem taky opravdu nikdy nezažil a to jsem ho teď ani neviděl na vlastní oči a za tenhle jeho propadák jsem mohl naúčtovat vinu jedině tak sobě, nemělo mě ani na vteřinu napadnout, že on to s tím "Je mi to jedno" myslí vážně. Debb měla pravdu, uvnitř byl jak časovaná bomba, která zdá se vybuchla.

J: "A co to má společnýho s tím, že jsi bez práce?"

Ted: "Můžeš hádat."

J: "Nehází snad vinu na tebe?"

Ted: "Ona to částečně je moje vina."

J: "Mohl bys to prostě vyklopit?"

Ted: "Než ta prezentace začala, tak si uvědomil, že si potřebné dokumenty zapomněl v kanceláři a tak mě pro ně poslal, jenže já vzal jiný, takže zatímco on prezentoval nebo spíš blábolil o lécích na HIV tak klienti si prohlíželi dokumenty o viagře."

J: "Do hajzlu!"

Vím, že to asi nebylo zrovna na místě, ale já se prostě musel smát, stačilo představit si ty jejich výrazy a já se téměř smíchy počůral.

Ted: "Jsem rád, že se bavíš."

J: "Ne promiň a on tě kvůli tomu vyhodil?"

Ted: "Jo, ruplo mu v bedně a řekl, že někoho tak neschopného zaměstnávat nebude."

J: "To se určitě přežene, vždyť ho znáš."

Ted: "Znám Briana, ale ne tohohle idiota, nevím, co se mu stalo, ale očividně to nebylo nic pěkného, jelikož si musím jít hledat nové zaměstnání."

Nemohl jsem uvěřit tomu, že by Brian něco takového udělal, vždyť jsem to byl já, kdo ho podvedl a kdo porušil naší dohodu, kdo za tohle všechno může, a on si svůj vztek vylévá na Tedovi a mám ten pocit, že ještě zdaleka neskončil a nakonec, až za sebou zanechá pořádný svinčík, tak přijdu na řadu já a to rozhodně nebude pěkné, takže je na čase, abych opravdu začal něco dělat, než Brian vyvede věci, kterých bude nakonec opravdu hodně litovat všechno co právě teď cítí - zlost, smutek, zklamání - to všechno si musí vybít na mně, já jsem ten, na koho by měl řvát a mstít se mu, musím zabránit tomu, aby to odnášeli jiní.

J: "Neboj, já to zařídím."

Ted: "Co tím myslíš?"

J: "Že dostaneš svou práci zpět."

Ted: "Jo a jak? Hodláš ho přemlouvat sexem?"

J: "Něco mi říká, že ten tentokrát nebude mít šanci, ale rozhodně se kvůli mojí chybě nebude mstít tobě a ani nikomu jinému."

Ted: "Tvojí chybě?"

J: "Dá se říct, že jsem ho podvedl a ty to odnášíš za mě."

Ted: "Cože si?!"

J: "Teď nemám čas to rozebírat, ale slibuju, že do večera máš práci zpět."

Ted: "Ale..."

J: "Debb, musím si odskočit!"

Debbie: "Šichta ti ale ještě neskončila!"

J: "Promiň, zkrátka musím jít!"

Debbie: "Ale Justine...!"

Odhodil jsem zástěru a okamžitě jsem se vydal za Brianem do Kinneticu, nepředstavoval jsem si, ani co mě tak asi čeká, protože jedno vím jistě, že on mě pokaždé dokáže překvapit a ani tentokrát to nebude jinak...

Chyba(7)

Nový díl. - 18+

BRIAN

Proboha, jak já to jeho vysvětlování a omlouvání nechtěl poslouchat, chtěl jsem za tím vším udělat tlustou čáru a zkrátka na to zapomenout, přeci jen jsem Brian Kinney, kterého přece něco tak primitivního nerozhodí, ale mě to snad doslova trhá vnitřnosti, ten Justin, kterého miluju a který byl vždycky jen můj, pokud jsem mu teda někoho jiného nedovolil, si teď s někým užil za mými zády, strávil noc v jeho posteli a líbal ho tak jako líbá mě, to je prostě něco, co ani já unést nedokážu, a proto, kdybych o tom měl slyšet ještě jediný slovo tak se asi zcvoknu, chtěl jsem se rychle zdekovat na pohovku a usnout abych si nemusel představovat to všechno, co s ním nejspíš dělal - jestli se objímali když usínali nebo jestli se mu to s ním líbilo anebo jak se Justina dotýkal a jak mu to dělal, prostě tohle všechno mě skoro přivedlo do blázince a pohovka byla jediný rozumný východisko, dokud mi ovšem nezatarasil cestu svým tělem...

---

B: "Nemohl bys uhnout?"...Zašeptal jsem když jsem se přiblížil k jeho nedočkavým ústům.

J: "Ne,"...Zavzdychal.

B: "Budeš muset,"...Chytl jsem ho možná trochu surověji za paže a odstrčil stranou.

Ani si nejsem jistý tím, zda jsem si oddychl anebo toho litoval, sakra vždyť já ho chtěl a pořád chci i přesto, co udělal a já bych za to nejradši zabil, tak chuť ho mít, je tak silná, že udržet se v jeho přítomnosti je téměř nemožné, ale kdyby mi zbývala poslední setina sebeovládání tak jí využiju - zkrátka musím!

Opravdu moc jsem se chtěl a hlavně potřeboval dostat na tu podělanou pohovku, ale to bych nesměl chodit s tím pitomcem, který nehodlá jen tak něco vzdát...

J: "Briane!"...Přísahám, že takhle řvát jsem ho dlouho nebo možná nikdy křičet neslyšel.

B: "Jsem snad pes, abys na mě takhle ječel?"

J: "Nemůžeme prostě jen..."

B: "Co?! Co jestli nemůžeme?"

J: "Být spolu... Normálně... Nehádat se a jen být zase "my"... Udělal jsem chybu a tobě až to pořádně dojde tak mě budeš nenávidět, ale dneska chci být s tebou."

Chtěl jsem zařvat, že "My" rozhodně nikdy nebudeme a nikdy jsme nebyli - jo lež jako veš - a taky jsem nechtěl, aby mu tohle jen tak prošlo, jenže najednou se i ta přiblblá setina sebeovládání rozplynula a já nemohl... Nemohl jsem se jen tak od něho držet dál, když jsem ho tak hrozně moc chtěl, jeho tělo, jeho penis, jeho celého a nehodlal jsem se o to za žádnou cenu připravit.

Stál jsem asi dva metry od něj a během minisekundy jsem se k němu natiskl, prsty jsem zajel do jeho vlasů, škubnutím mu zaklonil hlavu a jazykem zajel do jeho úst. Vášnivě jsem se ho zmocnil a on se mi přizpůsoboval, ručník mi okamžitě strhl a můj penis se v jeho dlani oddával úžasnému tření, které mě přivádělo k šílenství.

J: "Chci abys... Mi ho vykouřil... A tvrdě mě ošukal... Chci abys mě udělal!"...Vzdychal mezi polibky.

Jedním tahem jsem mu stáhl triko a jazykem si pohrál s jeho bradavkami, které pod mou péčí tvrdly jak šílené, poté jsem si klekl, stáhnul mu kalhoty i s trenkami a jeho penis jsem olízl od kořene až ke špičce a následně jí obkroužil a stiskl zuby, jeho sténání bylo blahem pro mé uši. Pak jsem ho pojal až po kořen a on své hbité ruce zabořil do mých zpocených vlasů a namotával si je na prsty, zatímco jsem ho kouřil, jak nejlépe jsem mohl, na svém jazyku jsem cítil, jak v něm škube a i když jsem chtěl, aby se mi udělal do pusy, tak jsem přeci jen přestal a vrátil se k jeho rtům, které jsem drtil v návalu polibků.

Během pár minut jsme se ocitli v posteli a on se okamžitě přemístil na všechny čtyři, nemohl jsem odolat tomu, jak na mě špulil ten úžasný zadek a tak jsem jazykem zajel mezi jeho půlky a dopřál mu zatraceně úžasnou přípravu, při které se téměř uvzdychal a po chvíli jsem si byl jistý, že do něho můžu vniknout.

J: "Bri,"...Zasténal.

B: "Vydrž chvilku."

Zapátral jsem na stolku po kondomu a pak si ho okamžitě nasadil, Justina jsem pevně chytil v bocích a pak do něho silně pronikl, na což Justin doslova vykřikl a následně se proti mně začal pohybovat a stejně já přirážel a vychutnával si každý pohyb v něm, který nás víc a víc přibližoval k vyvrcholení, které se za pár minut dostavilo.

Svalili jsme se vedle sebe a já ho hladil po zádech, v tu chvíli mi ani nedocházelo, že si ve skutečnosti takovou péči nezaslouží, ale já se ho jenom zkrátka chtěl dotýkat!

J: "To bylo tak úžasný."

B: "Díky,"...Šibalsky jsem se usmál.

J: "Hele všechna ta dřina, která nás dovedla do nebe, nebyla tvoje zásluha."

B: "Máš pravdu, vzhledem k tomu, že si byl jedinej zadek okamžitě dostupný."

J: "Hele!"...Bouchnul mě do žeber.

B: "Co?"

J: "Jsem rád, že jsme v pohodě."

Přesně to jsem právě teď NEPOTŘEBOVAL! Připomínat to jak mi Justin téměř způsobil srdeční zástavu a pocit na umření já to už jednoduše nechci poslouchat nechci vědět, co se stalo co s ním dělal proč to dělal prostě na to chci zapomenout a žít dál jak nejlíp to půjde jinak se fakt asi můžu jít přihlásit na psychiatrii! Nechci zkrátka rozebírat něco co s tvrdohlavým mezkem, jako já, nemá žádné řešení, to že to budu řešit, mě spíš vytočí, nepotřebuju detaily na to, abych věděl, že Justin udělal obrovskou chybu a teď toho hluboce lituje, to prostě nejsem já! Já to chci zapomenout a ne řešit pořád dokola a dokola, když vím, že to nemá žádné rozumné východisko a nakonec jeden z nás ne-li oba budeme ublížení.

B: "Jo jasně,"...Snažil jsem se to nijak dál nerozvádět.

J: "Briane?"...Dost neúspěšně.

B: "Co?"

J: "Jsme v pohodě?"

B: "Neměli bychom snad? Teď jsme šukali!"

J: "Víš, jak to myslím."

B: "Nevím a vědět nechci."

J: "Jo, ale co když třeba zítra vstaneš a všechno si uvědomíš anebo za týden za měsíc bože třeba za rok a pak mě pošleš do háje?"

B: "O to poslat tě do háje se pokouším už čtyři roky a velmi neúspěšně."

J: "Ale co..."

B: "Ne Justine! Už o tom zkrátka nechci mluvit."

J: "Doufám, že víš, co děláš."

B: "Vím - jdu spát a ty taky, zítra brzo vstáváme."

Otočil jsem se k němu zády a snažil se usnout, ale asi už bych měl vědět, že snažení je k ničemu, člověk musí konat a ne doufat, že se něco stane anebo samo vyřeší a já vím, že tohle není ani zdaleka vyřešené i když bych si to opravdu moc přál, ale něco mi říká, že o tomhle ještě uslyším víckrát než bych chtěl. Teď mi zbývá jen doufat, že někde najdu svoje ztracené koule a budu chlap, který se tomu postaví čelem!

Chyba(6)

Nový díl.

JUSTIN

Představoval jsem si opravdu hodně závěrů, ale tenhle jsem se snažil udržet na posledním místě, to že se k tomu ani nevyjádří a následně mě ze své kanceláře více méně vyhodí, mě opravdu zaskočilo, ale já si to zasloužil, to vím stoprocentně. Teď už je mi naprosto jasné, že mi to nejspíš nikdy neodpustí a ani bych se nedivil, že mě momentálně nenávidí, protože já sám se rozhodně nenávidím, to co jsem udělal je to nejhorší, co člověk ve vztahu, i v tom našem nedefinovatelném, může udělat a nikdy by mě nenapadlo, že to budu zrovna já, kdo vyvede takovou volovinu, to že jsem byl opilý a napěchovaný vztekem to zkrátka neomlouvá!

---

Nebyl jsem si ani jistý tím, zda můžu jít do loftu, zda to vůbec je ještě můj domov, ale i tak jsem se tam vydal a nervózně vysedával na pohovce, věděl jsem, že Brian nepřijde domů dřív jak v šest večer, ale i tak jsem neustále hypnotizoval dveře a doufal, že jakmile dorazí tak se to všechno vyřeší.

Mezitím jsem se pořád rozhlížel a vzpomínal na to všechno, co jsme tady spolu prožili, a v hlavě se mi usadila myšlenka, že kvůli jedné obrovské chybě je všemu konec. Nevěděl jsem, jestli mám připravit romantickou večeři o svíčkách a pokusit se tím všechno napravit anebo si jednoduše sbalit všechny věci a odjet co nejdál to půjde. Ale usoudil jsem, že ani jedno z toho není řešení - u té první možnosti bych asi opravdu nepochodil, vzhledem k tomu, že Brian na takové "kraviny" nevěří a už vůbec na ně není a u té druhé bych mu určitě ublížil ještě víc, než doposud, přeci jenom prozatím jsem mu srdce "jen" zlomil, ale kdybych od něho teď utekl tak bych mu ho dokonce i vyrval, takže mi zbývá poslední možnost - bojovat!

Tak dobře, aby ten den utekl takhle rychle, jsem fakt nechtěl, přeci jenom jsem potřeboval nějaký čas, abych vymyslel, jak tohle všechno vyřeším, ale teď mám v rukávu úplný kulový a dveře se pomalu otevírají, no je jistý, že jsem v hajzlu!

J: "Ahoj,"...Jak ubohé, ale nějak se začít musí.

B: "Čau."...Chladný tón jsem očekával, ale ne až takový.

Už zase! Už zase kolem mě prošel, jako kdybych neexistoval, akorát, že tentokrát jsem se mu ani malinko nedivil, ale asi si dokážete si představit, jak moc jsem po tom polibku toužil, teď se ale zdá, že s tím je na dlouhou dobu konec.

J: "Budeš se mnou mluvit?"

B: "Vždyť s tebou mluvím."

J: "Myslím normálně."

B: "Mám snad důvod s tebou mluvit nenormálně?"

J: "Proboha, Briane, řekl jsem ti, že jsem... Že jsem..."...Zadrhával jsem se.

B: "S někým chrápal?"

J: "Jo a ty děláš jakoby nic!"

B: "A co mám jako dělat? Nemám tě na vodítku, nikdy jsme si nezakázali spát s jinýma, pouze jsme dodržovali, že jen jednou tak to tak nehroť."

J: "Nejde jen o to, že jsem s ním spal, byl jsem v jeho posteli až do rána a líbal ho, to ti to vážně nevadí?"

B: "Jediný, kdo to řeší, jsi ty, já jdu do sprchy."

Nikdy by mě nenapadlo, že Brian bude až takhle ulhaný, jen aby zakryl to, co ve skutečnosti cítí, což je momentálně vztek a ten mu z očí přímo vyzařoval. To co mu vycházelo z úst, nemělo ani cenu vnímat, protože on to vážně nemyslel. A ano sice je tohle všemohoucí Brian Kinney, který nevěří na lásku a nehraje na kluky, takže něco jako nevěra pro něho nemá žádnou váhu vzhledem k tomu, že mu každý den postelí projde pár kluků, ale já vím a to dost dobře, že ho tohle doslova požírá zaživa a taky že on mě miluje a to dokonce šíleně a nejen, že nesnese když je poblíž mě někdo jiný, pokud mi ho teda on sám nevybere anebo to pečlivě nepozoruje zblízka, zatímco má jiného tricka, většinou vybraného mnou, ve své moci, ale tady jde o ten princip, o to, že jsem to udělal za jeho zády a dá se to vnímat i jako pomsta po té hádce a to ani nemluvím o porušení naší dohody, především toho, co mělo patřit jenom jemu a to je něco co ani arogantního vznešeného a chladného Briana Kinneyho nenechá bez následků na srdci a může si hrát, jak se mu zachce, ale já mu tohle nežeru, vím, jak moc ho to ničí, ale jeho hrdost nedávat nic najevo ho nutí to v sobě dusit a to je asi ta nejhorší možnost.

Vzhledem k neobvyklé době, jakou se Brian v té sprše zdržoval, jsem se začínal bát o to, že se tam snad nějakým záhadným způsobem utopil, ale když se nakonec otevřely dveře a on v nich stál jen v ručníku se zbytky kapiček na hrudi... Bože jak já ho v tu chvíli chtěl!

B: "Na co tak zíráš?"...Vytrhl mě z fantazie o tom co bych mu právě teď všechno chtěl udělat.

J: "Co? Na nic!"

B: "Prohlížíš si mě jak obrázek."

J: "Jen jsem se zamyslel."

B: "Trochu pozdě,"...Zašeptal si pro sebe, ale já mu i tak rozuměl a hned mi bylo jasné co tím myslel - já vím, měl jsem se zamyslet dřív, než jsem udělal tak hroznou chybu, ale teď už to nevrátím, jediný, co můžu udělat, je pokusit se to nějak napravit.

J: "Já vím."

B: "Co víš?"

J: "Že jsem se měl zamyslet, než jsem to udělal."

B: "Už jsme zase u toho?"

J: "A budeme tam, dokud to nevyřešíme."

B: "Ale já to nechci řešit! Chápeš? Není co, nezajímá mě, co si udělal nebo neudělal, nejsme žádná šťastná manželská dvojice ani dvojka heterosexuálů..."

J: "Já vím, jsme spolu, protože chceme, ne proto, že máme zámek na dveřích."

B: "Tak vidíš!"

Kdybych si momentálně neuvědomoval, že za všechno tohle můžu jedině já, tak bych mu jí snad jednu ubalil, on nemůžu jednou o něčem mluvit a pořádně to vyřešit, on nám oběma musí lhát a předstírat že ho to netrápí - jak Brianovské!

J: "Já už ti tohle nežeru, Briane! Nehraj tady přede mnou, že jsem ti neublížil."

B: "Nic nehraju! Jak jsem řekl, šukej si, s kým chceš, ale mě s tím nezatěžuj."

J: "A co ty druhý dvě věci?"

B: "Co? Že si u něho spal? A co? Jednu noc bez tebe jsem přežil ve zdraví, a že si ho líbal? Taky tvoje věc, nehodlám ti to zakazovat."

J: "I když taková byla naše dohoda?"

B: "Očividně neúčinná."

J: "A pak že tě to nežere."

B: "Sakra Justine! Přestaneš už? Nebo mám z vlastního bytu utéct, jen abych tě nemusel poslouchat?"

J: "To je totiž nejjednodušší že?!"

B: "A dost spím na pohovce, ty si tady dělej, co chceš!"

Tohle se mi fakt už jenom zdá, on si vážně radši zpřeráží páteř a způsobí bolesti hlavy na pohovce, než aby se mnou mluvil nebo mě třeba praštil, řval na mě, prostě cokoliv, abych věděl, že mě pořád miluje a že se mě nechce vzdát, kvůli jedné chybě, prostě si radši jen lehne na pohovku a bude čekat, až to vyšumí, no hádej co Briane? Tohle nevyšumí! A až ti to dojde tak mě budeš doopravdy nenávidět a na nějakou nápravu bude pozdě, takže je to teď nebo nikdy!

J: "Tohle ne Briane!"...Stoupl jsem si před něho nebo lépe řečeno jsem se svým tělem natiskl na to jeho, abych mu zabránil v pohybu.

B: "Co ne? Nemůžu si vybrat místo na spaní?"

J: "Řekni něco!"

B: "Stojíš mi v cestě!"

Bože, jak já jsem mu v tu chvíli chtěl něco omlátit o hlavu, dokud jsem na svém rozkroku neucítil ten jeho a následně pochopil, že on je nadržený jako peklo, ani si neumíte představit to napětí, když se naše rty pomalu blížily k sobě...

Chyba(5)

Nový díl. - Po dopsání tohoto dílu nastala taková krize, díky které mi tlak vystřeluje až ke stropu a to taková, že můj notebook jaksi pravděpodobně odešel k věčnému odpočinku a můj jediný způsob, jak psát, je, že budu psát přes tablet a asi si dokážete představit, jak zdlouhavé a otravné to bude, takže s největší pravděpodobností už nebudu zveřejňovat tak pravidelně, ale nejspíš obden ne-li po dvou dnech, i mně z toho naskakuje husina, ale bohužel jiná možnost není vlastně je a to na psaní se vykašlat, ale to za prvé neudělám Vám a za druhé bych do týdne bez něho zmagořela, takže si nějak zocelím nervy a pokusím se být s tím tabletem trpělivá a Vy mi snad odpustíte případné chyby Mně už zbývá jen doufat, že můj "milý, hodný" soused mi ten notebook zase zprovozní, protože jinak si to asi hodím

A teď si užijte čtení nového dílu

JUSTIN

To můžu dokázat opravdu jedině já mít po ránu takhle šílenou kocovinu během dvou dnů opravdu paráda! Na včerejší večer jsem měl jen nepatrné útržky takže popravdě ani nevím, jak jsem se dostal k Emmettovi nebo nedej bože co všechno jsem mu vůbec řekl, protože to už by fakt bylo i na mě moc, fajn říct to Debb je asi už normální, ale aby se to před Brianem dřív dozvěděl dokonce i Emmett... Sakra! Prosím ať to tak není!

---

Chtěl jsem se z toho gauče tak nějak vyhrabat, ale jakmile jsem se posadil tak jsem okamžitě zahučel zpátky a Emmetta tím náramně pobavil alespoň někdo je veselý, to já se spíš cítím jako před popravou.

Bál jsem se ho na cokoliv zeptat, jelikož vím, že odpověď se mi rozhodně nebude líbit a mám ten pocit, že jsem mu včera řekl mnohem víc informací, než jsem měl a já si to absolutně nic nepamatuju, takže ať už se teď od něho dozvím cokoliv tak je jisté že si to pak někde hodím!

Emmett: "Tak jak ses vyspal?"

J: "Já ani nevím jsem úplně rozlámaný a třeští mi hlava."

Emmett: "To se ani nedivím po tom, co všechno si včera vypil."

J: "Asi jsem se choval hrozně co?"

Emmett: "To ani ne jen si spíš měl svěřovací náladu."

J: "Počkat, já ti něco řekl?"

Emmett: "Ty si to nepamatuješ?"

J: "Mám úplný okno."

Emmett: "Tak to asi nebudeš nadšený z toho, že si mi řekl, že si Briana podvedl."

J: "Do hajzlu!"

Přesně toho jsem se obával, bože já jsem ale vůl! Jak to že Brianovi, člověku, který by to měl slyšet jako první, to říct nedokážu a ostatním to vykládám na potkání? Kdyby tohle udělal on mně tak bych mu to nejspíš nikdy neodpustil, ale já sám mu takhle klidně ubližuju!

Emmett: "Klid vy to nějak vyřešíte."

J: "Ale já mu to nedokážu říct, už jsem to řekl tobě i Debb ale jemu to prostě říct nedokážu."

Emmett: "Dokážeš a uvidíš, že bude v pohodě je to Brian Kinney."

J: "Já vím, ale tohle je něco jiného."

Emmett: "Neříkám, že se mu to bude líbit a určitě ho to chvíli bude bolet, ale pak bude vděčný, že si pořád jeho věř tomu."

J: "A co když ne?"

Emmett: "Na to ani nemysli a radši mu to upaluj říct!"

Tohle prostě musí skončit, nemůžu to před ním takhle dál tajit to, co se stane po tom, nejspíš neovlivním, ale čím déle si to budu nechávat pro sebe, tím horší to pak bude a to nesmím dovolit! Já ho miluju a rozhodně ho nechci ztratit a jsem pro to ochotný udělat naprosto cokoliv, i kdybych se měl plazit po zemi a prosit o jeho odpuštění!

Ještě jsem si před odchodem dal sprchu a od Emmetta jsem se pokusil získat nějaké rady jak to Brianovi co nejšetrněji sdělit, ale jediné čeho se mi dostalo, bylo, abych si procvičil pusu a připravil kondom jak užitečné no i když v případě Briana člověk nikdy neví. Následně jsem se za ním vydal se staženými půlkami. Nejprve jsem zamířil do loftu a tam podle mého očekávání nebyl, takže jsem se alespoň převlékl do něčeho voňavějšího a čistějšího a pak jsem šel rovnou do Kinneticu s pocitem, že jdu nejspíš vstříc našemu rozchodu a za to jsem se šíleně nenáviděl.

Když jsem tam dorazil na místo tak jsem se docela vyděsil, když mi Synthia oznámila, že prý Brian nechce, aby ho nikdo vůbec nikdo rušil, protože jsem věděl, že znova už se k tomuhle neodhodlám a tak jsem po ní poslal, že je to důležité a Brian mě nakonec naštěstí nebo možná bohužel opravdu přijal. Bylo mi z toho vážně příšerně ale i tak jsem to nevzdal a šel jsem rovnou za ním...

BRIAN

Ještě mi ani nic neřekl a mně už bylo úplně jasné, že se něco děje a něco hodně zlého a už podle jeho výrazu mi bylo jasné, že mi to ve skutečnosti ani říct nechce, ale jeho svědomí ho to nutí udělat momentálně bych snad byl rád, kdyby někoho zabil, protože se mi zdá, že tohle snad bude ještě horší, už jen podle toho jak zarytě mlčí a nemá se k jedinému slovu natož k pohledu do mých očí mě děsí. Sakra Justine co se děje?

B: "Tak o čem si chtěl mluvit?"

Ve skutečnosti jsem to snad ani slyšet nechtěl, ale pak jsem si představil, jak moc by mě to sžíralo a nakonec bych se to stejně dozvěděl a určitě by to nebylo o nic lepší ale spíš možná naopak ještě mnohem horší jenže i tak se Justin na mě jen nepatrně podíval a přísahal bych, že se skoro rozbrečel.

B: "Justine?"...Pobízel jsem jej.

J: "Do háje tohle je tak těžký!"

B: "Co kdyby si mi řekl, o co jde a já to pak posoudím?"

J: "Ty mi neodpustíš."

B: "Nejsem malý dítě a pokud si mi nezničil nový oblek od prady tak se o svůj život bát nemusíš."...Snažil jsem se ho rozesmát aby věděl, že se nemá čeho bát, ale myslím, že to ani zdaleka nezabralo a já už byl dost vynervovaný.

J: "Věř mi ten oblek bys přežil, ale..."...Zarazil se.

B: "Víš, že mi můžeš říct cokoliv, takže spusť."

J: "Dobře."

Hluboké nadechnutí a vydechnutí - sakra tohle rozhodně není dobré a možná je to ještě horší než si já vůbec dokážu představit a z toho mi běhá mráz po zádech.

J: "Víš, jak jsme se před dvěma dny pohádali?"

B: "Nejde zapomenout."

J: "A když jsem pak sebral a už se nevrátil?"

B: "Justine, přestaň to natahovat, prostě to vyklop!"

J: "Tak fajn šel jsem k Woody's a tam byl jeden kluk..."

Přísahám bohu, že jsem se snad v tu chvíli modlil, abych se z téhle noční můry probudil, protože tak nějak mi bylo naprosto jasné, jaký tohle bude mít dovětek a i když se řídím tím, že na lásku a na podobné kraviny nevěřím tak tohle by bylo i na mě příliš.

J: "A ten mi koupil pití a pak další a další a pak jsem šel k němu domů, vyspal jsem se s ním a..."

Doslova jsem vzteky zarýval nehty do křesla a snažil se uklidnit to škubání lícních kostí ale dost neúspěšně ale i tak jsem se snažil o co nejneutrálnější výraz.

J: "To u něho jsem spal byl jsem u něho až do rána a... Sakra!"

B: "Co Justine?"...Proč se ptám když to vědět ani nechci asi se chci nejspíš zničit.

J: "Líbal jsem se s ním."

Tak tohle jsem rozhodně nedokázal nijak vstřebat, protože tohle mě prostě vytočilo jak nejvíc mohlo, i když jenom vnitřně tak fakt pořádně, to co mělo patřit jenom mně on dal nějakému trickovi jen tak na potkání jen aby se mi pomstil za to, že mu neřeknu to, co chce slyšet, jak ubohé.

B: "Ještě něco?"

J: "To je všechno."

B: "Fajn."

J: "Fajn?"

B: "Co chceš slyšet?"

J: "Já nevím prostě něco, jestli se na mě zlobíš nebo jestli mě nenávidíš anebo proboha Briane, něco říct musíš!"

B: "Co třeba tohle? Musím dodělat jednu prezentaci tak jestli bys mohl jít?"

J: "Briane..."

B: "Rozumíš?!"

J: "Mrzí mě to,"...Zvedl se a odešel pryč.

Tohle jsem okamžitě potřeboval nějak rozdejchat, protože bych ho snad jinak zaškrtil, koho by napadlo, že já Brian Kinney budu mít někdy chuť vraždit po tom, co mě člověk kterého miluju, podvede, od kdy já do hajzlu žárlím a vztekám se, když to co jsem chtěl mít jen pro sebe, patřilo někomu jinému, i když jen na chvíli?

Chyba(4)

Nový díl.

BRIAN

Už zase jsme se hádali a opět to bylo o tom samém o tom zda ho miluji nebo spíš zda mu to někdy vůbec hodlám říct a já mu už zase lhal zase jsem mu vtloukal do hlavy, že na lásku nevěřím a že moje city k němu nejsou opravdové, měl jsem sto chutí si dát do huby roubík, jen abych to nemusel neustále opakovat, ale já jsem radši jak už je u mě známé upřednostnil svojí hrdost před tím co mezi sebou s Justinem máme před naším vztahem, kterému každým dnem víc a víc propadám jen se mi to stále daří nějak skrývat a nedávat najevo jak moc pro mě znamená a mám pocit, že dělám obrovskou chybu!

---

Ani nevím, proč jsem ho v té jídelně ignoroval, ale v tu chvíli jsem to prostě udělat musel, jako kdybych si myslel, že tím že budu hrát "naštvaného" tak po mě snad přestane chtít ty dvě slova slyšet a já ho tak nebudu muset svým lhaním neustále zraňovat jenže pak když jsem odcházel tak jsem se ho zkrátka musel zeptat, zda má v plánu spát doma, bez toho bych odejít nemohl, další noc v posteli bez něho a byla by ze mě troska. Nedokážu ani popsat jakou jsem měl radost, když nakonec opravdu dorazil, už jsem prostě neměl sílu hrát si na uraženého, jediné co jsem chtěl, bylo se ho dotýkat, líbat ho, zkrátka být s ním, být jeho a aby on byl můj a skoro se mi to i podařilo, dokud ten zatracený telefon nezazvonil a Justin se následně nezdekoval k Daphne se slibem, že se vrátí, ale i tak mě dál sžírala myšlenka ohledně minulé noci o tom, kde byl a kde spal, tohle byly totální muka.

Po jeho odchodu jsem se pustil do jedné prezentace, ale dnes mi to opravdu ani zdaleka nešlo i prvňák by to udělal líp než já už ani nevím, zda to bylo z frustrace z toho, že jsem s ním neměl sex anebo že jsem ho neměl vůbec na očích, sakra vždyť já jsem na něm závislejší než on na mně a to není dobré! Mohl jsem udělat jen jedinou věc abych se zase trochu vzpamatoval a to jít na místo, které ze mě vždycky udělá někoho, ale od té doby co znám Justina, co vím, že ho miluju, už tam není nikdo, kdo by mi to udělal tak jako on od koho bych to chtěl tak jako od něho...

Maikey: "Už jsem myslel, že dneska vynecháš."

B: "Maikey kdy naposledy jsem vynechal?"

Maikey: "No není to tak dávno a vůbec kde máš přítele?"

B: "Co jsem se naposledy díval tak jsem přítele neměl, takže nemůžu říct."

Maikey: "Chápu, něco se stalo."

B: "Jak to myslíš?"

Maikey: "Pohádali jste se."

B: "Nechtěl bys jít do prdele?"

Maikey: "Vy to vyřešíte."

B: "Už jsme vyřešili a teď pojď tancovat, než z tebe zcvoknu."

Maikey: "S radostí."

A to jsem si myslel, jak se tu odreaguju, jak mě to vůbec mohlo napadnout, když bylo zcela jasné že Maikey tu bude a i když je tu ta jeho žena tak potřeba otravovat mě je nejspíš silnější - jak skvělé! Nebudu zapírat, že by se mi zrovna spíš líbilo se tisknout na Justina a cítit jak moc mě chce, ale jednoduše jsem se musel smířit s tím co mám a i když to možná zní hnusně a Maikeyho mám opravdu rád tak přiznejme si já a Justin? To je prostě něco jiného nepopsatelného nenahraditelného a já, i když si to uvědomuji a připouštím tak to raději držím za zuby a neustále opakuju tu stejnou chybu - lžu o tom co k němu doopravdy cítím!

B: "Myslím, že půjdu."

Maikey: "Vždyť si teď přišel."

B: "Jsem utahanej."

Maikey: "A od kdy dřív si prošukal noc jako králík a teď se tu jen ukážeš, aby to vypadalo, a zase zmizíš."

B: "Běž se věnovat své ženě a mě nech být."

Maikey: "Fajn jak je libo, pozdravuj Justina!"

Sice už jsem byl otočený k odchodu ale tohle mi prostě nedalo, vím, jak moc mu chybím a jak moc mu chybí ta naše show to, jak jsme byli neustále spolu, ale oba jsme teď jinde, jen jeden z nás má odvahu to přiznat a já to rozhodně nejsem, já nikdy nebudu to co je Maikey - hodný manžílek - ale můžu se alespoň pokusit být dobrý přítel.

B: "Poslouchej Maikey. Posloucháš?"

Maikey: "Jo sakra poslouchám!"

B: "Miluju tě."

Maikey: "Jo jasně."

B: "Myslím to vážně a slibuju, že si to vynahradíme, ale teď prostě musím domů."

Maikey: "Já vím, taky tě miluju."

Ještě jsem ho políbil a následně se vydal domů s nadějí, že Justin už tam je a já s ním zase konečně budu, že budeme zase v pohodě, ale spletl jsem se můj loft snad nikdy nebyl prázdnější a tišší myslím že fráze tenhle byt je dost velký jen pro jednoho už nemá vůbec žádnou váhu protože já tady rozhodně už nikdy nechci být sám, ale mám pocit, že dnes nebudu mít na vybranou něco mi prostě říká že on svůj slib nedodrží už zase nebude spát doma.

Ráno jsem se probudil brzo a překvapivě SÁM! Ani si neumíte představit, jak mě to vytočilo, ale samozřejmě i vyděsilo, co když se mu něco stalo anebo je na mě pořád naštvaný a sdílet se mnou jednu postel je pro něho momentálně nepředstavitelné? Sakra tohle je tak děsný to co všechno obnáší vztahy je fakt na hlavu a obzvlášť nesnesitelné vždyť člověk neustále žije ve strachu a nevědomí tak kdo by se tomu sám dobrovolně upsal? Jedině cvok jako já!

Dal jsem si jednu rychlou sprchu a vydal se do Kinneticu kde jsem doufal, že si mi podaří nějak opravit a dodělat tu prezentaci na kterou mám čas už jen do zítra, takže momentálně něco jako modlení se dá nazvat mým nejlepším přítelem.

T: "Dnes si tu nějak brzo."

B: "To říká ten pravý."

T: "Takhle chodím vždycky."

B: "Že si blázen, vím už dávno, ale až takovej."

T: "Necháme těch urážek a ty mi radši řekni proč si tu tak brzo? Justin snad měl ranní?"

B: "Tvoje firma?"

T: "Co?"

B: "Je tohle snad tvoje firma?"

T: "Ne."

B: "Tak přestaň mít tak blbý otázky, jen jsem přišel dodělat jednu prezentaci, stačí?"

T: "Fajn nemusíš hned kousat."

B: "Tak mi dej pokoj a nikdo ať mě neruší, opakuji vůbec nikdo, jinak se může jít hlásit o podporu."

T: "Chápu."

B: "Skvělý."

Okamžitě jsem se do toho pustil, ale moje výkonnost nebyla o nic lepší než včera, ale už mi zkrátka docházel čas a já se musel smířit s tím, že dnes nic lepšího nevymyslím, takže jsem doladil ještě nějaké detaily, aby to alespoň nějak vypadalo, a pak jsem raději pustil do nějaké podřadnější práce jako je vyplňování papírů velice zábavné. Ale povedlo se mi jich vyplnit zhruba asi šest, než jsem se myšlenkami zase vzdálil k Justinovi a k tomu kde asi je opravdu jsem ohledně toho neměl dobrý pocit ale vyhlásit pátrání jsem po něm nemohl alespoň zatím ne a prostě jen čekat na to až se ukáže.

B: "Co jsem říkal o tom že..."

Synthia: "Promiň, ale máš návštěvu, prý je to důležité."

B: "A kdo je ten otrava?"

Synthia: "Justin."

Opravdu jsem nečekal, že se během několika sekund přenesu od myšlenky, že po něm vyhlásím pátrání k myšlence, že je živý a zdravý a že ho konečně uvidím, ale nejdřív mi rozhodně vysvětlí, kde byl poslední dvě noci, s těmi tajnostmi končím!

B: "Tak ho pusť."

Synthia: "Dobře."

Ten pocit štěstí okamžitě vystřídala nervozita, už z dálky přes sklo jsem viděl, že se něco děje a že se mi to rozhodně nebude líbit, mám pocit, že takovýhle výraz jsem snad u něho ještě nikdy neviděl.

B: "Ty ses rozhodl ukázat?"

J: "Neměl jsem na vybranou."

B: "Co tím myslíš?"

J: "Musíme si promluvit."

Tak silně u srdce mě snad nikdy v životě nebodlo ten pocit že to co se mi chystá říct mi nejspíš vyrve srdce z hrudi byl nesnesitelný a kdybych mohl tak bych se snad raději zvedl a utekl, jak nejdál bych mohl nebo bych ho alespoň umlčel polibky, jen abych se nedozvěděl něco očividně hodně zlého, ale musel jsem tomu čelit jako chlap, nic jiného mi nezbývalo...

Chyba(3)

Nový díl.

JUSTIN

Nechtěl jsem mu lhát, ale ani jsem mu rozhodně nechtěl říct pravdu, jenže když se mě nakonec zeptal, kde jsem minulou noc spal, tak jsem věděl, že jedno z toho budu muset udělat a bohužel já ho znám až moc dobře, může mi říkat co chce, může mi klidně do očí říct, že mě nenávidí a že pro něho absolutně nic neznamenám, ale mně by to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven, jelikož by to byla ta jeho největší lež, kterou více méně používá od doby, co jsme se poznali, ale nikdy neměla žádnou váhu a proto kdybych mu teď vmetl do tváře to, co jsem po té naší hádce udělal, tak by mi to nikdy neodpustil, i když by se ze začátku tvářil jako že nic, takže mi zbývá jediná věc a to za tak krátkou chvíli vymyslet tu nejlepší lež, kterou mi spolkne i s navijákem, i když se pak za to budu proklínat, ale... Bože můj! Nikdy jsem tak moc rád neslyšel zvonící telefon...

---

B: "Co jsem komu udělal?"

J: "Měl bys to jít zvednout,"...Snažil jsem se ho tak nějak zbavit.

B: "Ať nechají vzkaz."

J: "Může to být důležité."

B: "Sunshine snažíš se mě vyhnat?"

J: "To bych si nedovolil,"...Šibalsky jsem se usmál.

B: "Dobře, ale nikam mi neuteč, za chvíli jsem zpátky."

J: "Neboj se."

Brian mě políbil a následně se vydal zvednout ten otravný nebo spíš v mém případě záchranný telefon a já se okamžitě snažil vymyslet jak z tohohle vybruslit, protože mu lhát opravdu nechci vzhledem k tomu, že už jsem mu ublížil, jak nejvíc jsem mohl a to to ještě neví... Je to jasné - musím se zdekovat alespoň na pár hodin než se mi podaří vymyslet minimálně aspoň nějaký malý zázrak, který by nejlíp tu včerejší noc vymazal, ale to asi nebude tak jednoduché.

Omotal jsem kolem sebe ručník a zamířil do ložnice, Brian ještě telefonoval podle všeho s Tedem a zdál se napjatý, takže mi bylo jasné, že tuhle ránu by teď neměl žádnou šanci unést. Hodil jsem na sebe první oblečení, na které jsem narazil a chtěl jsem nepozorovaně vyklouznout ven, vím naprosto srabácké, ale to jediné co mě napadlo...

B: "Hele ty! Nemáš být ve sprše?"

J: "Promiň, já zapomněl, že mám jít dneska k Daphne a nechtěl jsem tě rušit, když si telefonoval."

B: "Aha takže si chtěl utéct?"

J: "Zavolal bych."

B: "Jsem radši, když tě mám u sebe,"...Šel až ke mně a přitáhl si mě k polibku.

J: "Vážně musím jít."

B: "A vrátíš se?"

J: "Říkal jsem, že dneska spím doma."

B: "Já vím ale..."

J: "Přijdu slibuju."

B: "Fajn,"...Políbil mě a následně mě propustil ze svého objetí.

Cítil jsem se jako totální hajzl stačilo jen aby se na mě usmál a bylo mi ze mě samotného zle a to ani nemluvím o tom když mě líbal nebo se mě dotýkal to jsem měl sto chutí zakřičet co jsem udělal, ale neměl jsem k tomu odvahu nebo jak by řekl Brian - koule! A proto jsem zkrátka musel vypadnout, vím, že akorát tak oddálím nevyhnutelné a nic tím nejspíš nevyřeším, ale alespoň si trochu urovnám myšlenky a snad se mi podaří najít způsob a ta správná slova, kterými mu to sdělím, ale mám pocit že k tomuhle "Podvedl jsem svého kluka!" asi příručka neexistuje a já se v tom pěkně vykoupu a to zaslouženě, ale hlavně se modlím, aby po mně nehodil moje věci a neukázal na dveře, protože to by byl můj naprostý konec!

Původně jsem sice za tou Daphne opravdu chtěl jít, ale nakonec když jsem vyšel na ulici tak jsem si uvědomil, že tam bych si hlavu rozhodně nepročistil, ale naopak bych měl nervy v kýblu, protože ona by ze mě hned tahala, co se stalo a následně by mě za Brianem klidně odtáhla za vlasy, jen abych to s ním vyřešil a to je to poslední co právě teď potřebuju, už vážně stačí jen maličkost a já se totálně složím jako domeček z karet.

Neměl jsem ani zdání o tom kam půjdu zpátky do loftu se nemám alespoň následujících pár hodin v plánu vrátit, do Babylonu by to vyšlo asi stejně, jako kdybych šel rovnou za Brianem, v jídelně bych narazil na mou milovanou a otravnou Debbie a Woody's? No když si to tak vezmu tak to je asi jediný místo kde se tak nějak zklidním, nějaká ta sklenička mi s tím rozhodně pomůže, alespoň doufám.

Měl jsem opravdu kliku, protože se tam nenacházel nikdo koho bych znal, okamžitě jsem usedl k baru a dal barmanovi povel aby pořád dolíval, asi po dvaceti minutách už jsem se opravdu jen tak tak na té židli držel a k tomu mi bylo hrozně do breku všechno se to ve mně rozleželo a já měl chuť někam zalézt a už nikdy nevylézt, já už se mu zkrátka nedokážu ani podívat do očí a dělat jako že nic to je jako kdybych mu tu kudlu do zad bodal neustále znova a znova a to on si nezaslouží vlastně to co jsem udělal byl naprostý hnus a to jen proto že jsem TO chtěl slyšet to co už stejně dávno vím on mi to ukazuje každý den jen já to nechtěl vidět ale slyšet a to byla chyba obrovská chyba!

Emmett: "Sunshine,"...Ozvalo se nečekaně za mnou a na mém rameni se ocitla jeho ruka.

J: "Bože Emmette, vyděsil si mě."

Emmett: "Já tebe? Spíš ty mě! Co se děje?"

J: "Nic jen tady tak relaxuju."

Emmett: "Relaxuješ? A ví o tom tvém relaxování tvůj přítel?"

J: "Přítel?"...Uchechtl jsem se anebo možná zavzlykal.

Emmett: "Vy už jste se zase pohádali?"

J: "O to tady nejde."

Emmett: "A o co zlato?"

J: "Udělal jsem hroznou chybu."

Emmett: "Nezapnul si alarm?"

J: "Kéž by."

Emmett: "Tak co Justine?"

J: "Já to nemůžu říct, když to řeknu znova nahlas tak mu ještě víc ublížím."

Emmett: "Justine, začínáš mě opravdu děsit."

J: "Promiň."

Emmett: "Co kdyby si mi prostě řekl, co se stalo? Uleví se ti."

Myslím, že jediný důvod, proč jsem se s tím rozhodl svěřit zrovna Emmettovi, byl, že jsem byl totálně na mol a taky mě sžíral pocit, že stejně za chvilku už nebudu mít pro co žít, protože jsem si stoprocentně jistý že tohle mi Brian nikdy neodpustí!

J: "Podvedl jsem ho."

Emmett: "Cože jsi?!"

J: "Byl jsem s někým jiným."

Emmett: "Vždyť to vy jste pořád tak..."

J: "Tohle je jiný pohádali jsme se a já s tím klukem okamžitě skočil do postele a zůstal jsem u něho přes noc, takže naše třetí hodina pro mě dá se říct neexistovala a to co mělo patřit jen Brianovi jsem dal i jemu."

Emmett: "Ty si ho líbal?"

J: "Jsem parchant co?"

Emmett: "Nejsi, udělal si jenom chybu a Brian to určitě pochopí."

J: "Bude mě nenávidět."

Emmett: "Nebude, on tě miluje."

J: "Tohle si nikdy neodpustím."

Emmett: "Pojď se mnou."

J: "Co?"

Emmett: "Musíš se z toho vyspat."

J: "Já domů nemůžu."

Emmett: "Půjdeš ke mně, pak to Brianovi vysvětlíme."

J: "Děkuju Emme."

Emmett: "Nemáš za co."

Jo ulevilo se mi ale si jen pár minut pak mi snad bylo ještě hůř než předtím a vím, že mě má Emmett rád, ale jsem si sakra jistý, že i přes to co mu Brian někdy dělá a říká tak jeho taky a moc takže se opravdu bojím, že mi ani on tohle neodpustí, i když se mě snaží povzbuzovat, ale jediné co teď vím je, že jsem vděčný za to že mě u sebe nechá přespat, protože momentálně bych domů opravdu nemohl, jen mám pocit, že Brian teď bude hodně naštvaný vzhledem k tomu že jsem mu slíbil, že budu spát doma!

Chyba(2)

Nový díl.

JUSTIN

To jsem fakt zase jednou něco podělal a to se ještě vyjadřuji velice mírně. Jak jsem mohl být tak pitomej a tohle Brianovi udělat? I když Brian dělá vše pro to, aby to vypadalo, že ke mně žádné city byť jen minimální nechová tak vím, že on by mi nikdy něco takového neprovedl, on by s nikým nešel za mými zády alespoň ne od té doby, co máme tu dohodu a já jí prakticky porušil celou a Brian o tom ještě ani neví, pravděpodobně ani nikdy vědět nebude, a už se ke mně chová chladně! A to ani nemluvím o Debb, která tu na mě už asi minutu beze slova civí...

---

J: "Řekneš něco?"

Debbie: "Já se to jen snažím zpracovat, nemůžu totiž pobrat, jak to myslíš."

J: "Jak bych to měl myslet?"

Debbie: "No váš vztah je něco nevídaného a stejně tak sex s jinýma tak v čem je ten problém?"

J: "S Brianem jsme se pohádali, já utekl, šel jsem do baru kde jsem potkal jednoho kluka, ten mi koupil pití a já skončil v jeho posteli, ve které jsem zůstal až do rána a ještě k tomu jsem se s ním líbal."

Debbie: "Pro Kristovy rány! Zbláznil ses?"

J: "Spíš jsem to naprosto podělal."

Debbie: "Podělal? Vždyť ty si ho... Ty si ho podvedl, porušil si tu vaší dohodu a, a..."

J: "Já to chápu, jsem kretén."

Debbie: "A kdy se mu to chystáš oznámit?"

J: "Nikdy!"

Debbie: "Co?"

J: "Vidíš snad, jak se chová a to to ještě neví. Promiň Debb, ale já o něj zkrátka nechci přijít."

Debbie: "Tím že mu budeš lhát?"

J: "Ano tím, že mu budu lhát a teď mě omluv."

Sakra vždyť já vím, že bych mu to měl říct a ne mu lhát, ale když vidím, jak se chová, aniž by k tomu měl "pořádný" důvod tak si nechci ani představit co by následovalo až by se to dozvěděl - nejdřív by určitě dělal, že je všechno v pohodě a že nechápe, proč se s tím tak nervuju, vždyť si přece můžu šukat, s kým se mi zachce, ale skutečnost pak bude zkrátka jiná a tu já poznat opravdu nechci.

Snažil jsem se na něho nedívat, ale bylo to vážně nesplnitelné, i když mě ignoroval tak se prostě nedalo zapřít jak je nádherný a sexy a každý jeho sval se v tom obleku tak krásně rýsoval, že kdybych mohl tak se na něho okamžitě vrhnu, ale já nemohl nejen kvůli práci, ale mám pocit, že on by o to momentálně ani nestál.

Asi po dvaceti minutách kdy jsem se tu mučivě na Briana díval zatímco on jako by mě ani nezaregistroval, se s Maikeym zvedli k odchodu, předpokládal jsem, že odejde stejně jako přišel - bez pohledu, beze slova, bez polibku zkrátka bez čehokoliv, ale zmýlil jsem se...

B: "Dneska budeš spát doma?"...Nemohl jsem tomu uvěřit, on dělá jako bych neexistoval a teď se ptá jestli mám v plánu dorazit. A ještě k tomu v jeho hlase nebyl žádný sarkasmus ani ironie či něco podobně kousavého, ale on zkrátka potřeboval mít jistotu, že dneska nebude zase sám a já jsem mu to prostě nemohl jen tak odepřít a ani jsem nechtěl.

J: "Budu tam."

B: "Dobře,"...Usmál se - alespoň něco pozitivního, ale o ten polibek se i tak nepřihlásil a to mě ani nevím, jestli naštvalo anebo vynervovalo.

Možná se mi mělo ulevit, když na mě konečně promluvil, ale naopak to bylo ještě horší, teď pro mě bude lhaní ještě víc nesnesitelné, ale copak mu to můžu říct, když vím, co to s ním udělá? Moc dobře si pamatuju, jak se choval tenkrát, když jsem políbil toho kluka u Daphne na párty hned po tom co jsem ho připravil o panictví. Brianovi stačila jedna pusa, aby zjistil, co jsem udělal a pak se choval fakt divně, sice se snažil tvářit jako že nic, ale já mu viděl až do žaludku to jak se dřel v tělocvičně víc než normálně a kdykoliv jsem se zaměřil na nějakého tricka ve věku blíže spíš ke mně měl nějaké nepříjemné poznámky. Nejspíš mi to tenkrát odpustil jen pro to, že jsem toho kluka zbavil nevinnosti, takže to nejspíš částečně chápal, ale teď? Jsem zkrátka v hajzlu!

Debbie: "Koukám, že už na tebe konečně promluvil."

J: "Ale i tak to nebyla nějak zvlášť dlouhá konverzace."

Debbie: "A co ti říkal?"

J: "Ptal se, jestli dneska budu spát doma."

Debbie: "A budeš?"

J: "Mám to v plánu."

Debbie: "To je dobře a doufám, že si dostal rozum a nebudeš mu nic tajit?"

J: "Já nevím Debb, co když mu ublížím?"

Debbie: "Na to si měl myslet dřív, Justine, teď už můžeš jen udělat správnou věc, tím že mu všechno řekneš."

J: "Bojím se, že mě vykopne."

Debbie: "To neudělá."

J: "Proč seš si tím tak jistá?"

Debbie: "Protože tě miluje víc než cokoliv na světě."

Už ani nevím, jestli se mám usmívat nad tím jak hezky se to poslouchá anebo nad tím jak ironicky to zní vzhledem k té včerejší hádce. Já vím, že mě Brian miluje, jen už tomu začínám věřit čím dál tím míň a bojím se, že jednoho dne se probudím a ta naděje, že to od něho jednou uslyším, bude pryč a já to jednoduše vzdám. Ale už nejde jen o to, zda mě Brian miluje, já teď musím někde sebrat odvahu a přiznat se mu k tomu co jsem udělal, ačkoliv vím, že to nebude mít vůbec dobré následky, ale Debb má pravdu lhaním ničemu nepomůžu.

Po šichtě jsem se se staženými půlkami vydal rovnou domů, šel jsem, jak nejpomaleji jsem mohl, abych si mohl urovnat myšlenky ale ani to mi nestačilo a já stál před dveřmi loftu. Tak nějak jsem doufal, že by tam Brian být ještě nemusel anebo by mohl alespoň spát, ale moje modlitby nebyly ani zdaleka vyslyšeny a já ho nalezl na pohovce s cigaretou...

B: "Už jsem myslel, že nedorazíš."

J: "No šichta se mi trochu protáhla."

B: "Řekni Debb aby tě přestala týrat."

J: "Pokusím se."

A tím naše konverzace prozatím skončila, koukali jsme na sebe jak dva idioti naprosto beze slova. Fakt mi bylo trapně, ale zkrátka jsem nemohl najít ta správná slova, kterými bych mu mohl sdělit, jak jsem to v noci všechno naprosto zmrvil a že mě za to bude pravděpodobně nenávidět.

J: "Jdu do sprchy."

B: "Fajn."

Jakmile jsem v ní stál tak jsem si myslel, že jsem zachráněn alespoň teda na chvíli, ale Brian předčil moje očekávání a během dvou minut se v ní nacházel se mnou...

J: "Vyděsil si mě."

B: "Klid, uvolni se."

Vzal si do ruky mýdlo a jemně mi jím začal kroužit po hrudi, asi bych se pod jeho péčí rozpustil, kdyby mě tak moc nesžíralo svědomí. Nemohl jsem ho zkrátka nechávat v tom, že je všechno v naprostém pořádku!

J: "Briane?"

B: "Ano?"

A bylo to v prdeli, prostě jsem to nedokázal, nevěděl jsem, jak mu to má říct. On mě propaloval pohledem jak toužebným tak nedočkavým a já se prostě nemohl vymáčknout atak jsem improvizoval ačkoliv i tohle jsem říct mohl jelikož to byla pravda...

J: "Chyběl si mi."

Konečně! Už jsem myslel, že se toho polibku nedočkám a ještě k tomu byl tak něžný a plný citů, téměř jsem se od něho neodtrhl kdyby... Počkat vždyť já se neodtrhl to Brian...

J: "Co se děje?"...Ptal jsem se znepokojeně.

B: "Kde si vůbec spal?"

V ten moment jsem byl naprosto zahnán do kouta, nevěděl jsem jak reagovat a bylo mi naprosto jasné, že Brian si po tom polibku udělal svůj obrázek. Já zkrátka nechápu, jak to dělá, ale mám takový tušení, že už zase poznal, že jsem svoje rty propůjčil někomu jinému a to není dobré, takhle se to dozvědět neměl...

Chyba(1)

Nová povídka.

JUSTIN

Do hajzlu! Ta bolest mě asi zabije! Mám pocit, jako kdybych to vzal čelem o sklo, jak mi třeští hlava! Co se to včera sakra stalo? A kde to jsem? Vždyť tohle není Brianův loft a tohle rozhodně není Brian! Už se mi to začíná vracet - Ta hádka kvůli takové kravině, dobře zas taková kravina to nebyla, ale taky nic co bychom už dávno mnohokrát neřešili, ale moje potřeba to neustále omílat nás stála tenhle výbuch, který jsem prostě nedokázal ovládnout. Ta touha slyšet ty dvě slova mě přinutila na něho nekontrolovatelně řvát, zatímco on opakoval neustále to samý - "Nemiluju tě a nikdy milovat nebudu!" , "Já šukám, nevěřím na lásku!" - Jak říkám není to nic co už bych alespoň milionkrát neslyšel, ale včera už jsem se strašně naštval a vyvedl tuhle neuvěřitelnou volovinu! Nechtěl jsem se s ním dál nacházet v jedné místnosti natož v posteli, ale místo abych se z toho šel vyspat k Debbie nebo třeba k Daphne jsem zamířil k Woody's a jedno vedlo k druhému - alespoň ten kluk ležící vedle mě mi to napovídá. Stačilo, aby mi koupil drink, usmál se na mě a já mu kvůli svému vzteku podlehl a nejen že jsem se s ním vyspal a zůstal přes noc, já se s ním dokonce líbal! Proboha já jsem takovej vůl!

---

Rychle jsem se vyhrabal z postele toho neznámého a po špičkách odešel pryč, jak nejrychleji jsem mohl. Bylo mi tak mizerně a nejen kvůli té nesnesitelné kocovině a hádce s Brianem, ale hlavně pro to co jsem udělal, vždyť já porušil naší dohodu a hned ve dvou bodech! To že jsem se nedostavil domů, mi pravděpodobně Brian ještě odpustí, ale ten polibek, vlastně polibky, já sakra ani nevím, jak se to stalo - Najednou jsem mu prostě drtil ústa jazykem a ráno se probudil v jeho posteli - Tohle je fakt zlej sen!

Debbie: "Proboha co se ti stalo?"

J: "Co máš na mysli?"

Debbie: "Že vypadáš jak mrtvola."

J: "Díky."

Debbie: "Tak vyklopíš to?"

J: "Nemám co."

Debbie: "Kdo tě takhle zřídil?"

J: "Jen jsem to trochu přehnal s pitím a blbě spal."

Debbie: "A že by se o tebe pan milostivý postaral?"

J: "Není to můj otec a já si můžu dělat, co chci!"

Debbie: "Do háje! Tohle je horší, než vypadá."

J: "Debb co kdybyste mi ty a ta tvoje neustála potřeba se do něčeho plést dali pokoj?"...Vzal jsem si zástěru a radši se jí vzdálil z "dohledu".

Vážně mi to jde čím dál tím líp, můžu si jedině pogratulovat za to, jaký jsem idiot! Myslím, že už jsem předčil i Briana, protože ten i když dělá, jak mu na mně nezáleží tak by nikdy nevyvedl něco tak ubohého jako já v noci a ačkoliv mu Debb leze na nervy tak by se k ní nikdy nezachoval tak jako já před chvílí. Já si prostě jen na chvíli potřeboval vydechnout, než půjdu k Brianovi na kobereček, ale Debbie se do mě hned pustila a já zkrátka bouchl, což je momentálně asi moje specialita jak se zdá.

No to jsem teď vážně potřeboval - Brian vstupující do jídelny a v závěsu za ním Maikey, který tomu všemu bude jistě přihlížet. Opravdu co víc si přát? To mnohem horší ale právě následovalo - prošel kolem mě téměř jako bych neexistoval bez jediného slova a zamířil si rovnou sednout. Do hajzlu, tohle se fakt nevyvijí dobře!

Debbie: "No běž obsluhovat ty hrdino,"...Zjevila se za mnou.

J: "Nemohla bys...?"

Debbie: "To bych teda nemohla, nemám se přece do ničeho plést, takže je to na tobě, už si velkej kluk."

J: "Jasně chápu, jdu na to."

Opravdu jsem měl sto chutí vzít nohy na ramena a uprchnout minimálně za hranice, ale místo toho jsem zatnul zuby a vydal se vstříc ani nevím čemu, ale rozhodně to nebude příjemné!

J: "Ahoj, tak co to bude?"...Snažil jsem se o co nejpříjemnější tón.

Maikey: "Ahoj Justine, takže já si dám..."

Nedokázal jsem postřehnout co Maikey říkal, protože mě okamžitě zarazilo to, jak se na mě Brian NEDÍVÁ! Jen si zadumaně četl jídelní lístek a neobtěžoval se zvednout hlavu natož mě pozdravit. Sakra jestli je naštvaný už teď tak si nedokážu představit ten plamen, co se v něm zažehne, až se dozví, co jsem dělal dnes v noci.

Maikey: "Justine posloucháš mě?"...Vytrhl mě z myšlenek.

J: "Cože?"

Maikey: "Slyšel si, co jsem říkal?"

J: "Promiň, můžeš to zopakovat?"

Maikey: "Chtěl jsem omeletu a perlivou vodu."

J: "Jo jasně omeleta a voda mám to."

Maikey: "Super."

J: "A ty si něco dáš?"...Pohlédl jsem na Briana.

B: "To samý,"...Odpověděl bez zájmu a pořád se na mě nepodíval.

J: "Jasně,"...Odsekl jsem.

Teď bych mu snad i něco vykydal na hlavu. Sakra vždyť už jsme se hádali tolikrát a ve většině případů šlo o to co včera, ale nikdy tak moc nevyváděl, naopak to vždycky přešel, ale tentokrát se chová jak totální pako a to ještě ani zdaleka neví, co jsem provedl. A popravdě? Můj plán že mu to nějak šetrně sdělím se rozpadl - neexistuje žádná šance, že bych mu to někdy řekl!

J: "Tady to máte."

Maikey: "Díky Justine."

J: "Není zač."

Jasně předstírej, že tu nejsem, vždyť to je mnohem jednodušší!

J: "Ty taky nemáš zač."

B: "Hm."

Bože za co mě trestáš? Byla to jedna pitomá chyba, o které Brian ještě ani neví a ani nikdy vědět nebude tak proč se sakra chová takhle?!

Vzdal jsem to a vrátil se zpátky do práce, nemohl jsem uvěřit tomu, jak se choval, když jsem byl u něho a jak se choval následně, když jsem se vzdálil jako by to byl najednou ten samý Brian - smál se, konverzoval a okukoval zdejší zadky, ale jakmile jsem byl na blízku já jako by oněměl, oslepl a kdo ví co ještě! Tohle je vážně horor!

Debbie: "Tak už mi řekneš, co se stalo?"

J: "Nic se..."

Debbie: "Nekecej! Přišel si jak tělo bez duše a Brian se na tebe ani nepodívá, zatímco ty tady po něm smutně pokukuješ."

J: "Je to složitý."

Debbie: "To vždycky."

J: "Prostě jsme se včera pohádali."

Debbie: "A co je na tom tentokrát výjimečného?"

J: "Jak to myslíš?"

Debbie: "Tak že kdykoliv se pohádáte tak se buď do hodiny zase usmiřujete pomocí sexu anebo si přes noc schovaný u mě tak co je tentokrát jinak?"

J: "Nenuť mě to říct nahlas."

Debbie: "Justine, co se děje?"

J: "Byl jsem s někým jiným."...Vypadlo ze mě.

Až když jsem to vyslovil, mi došlo jak vážné to je. Vždyť já Briana v podstatě podvedl, není nic neobvyklého když spíme s jinými, ale vždycky o tom víme, sakra vždyť my pro toho druhého vybíráme tricka a ve většině případů se na to pak i koukáme, ale tentokrát nejen že jsem to udělal po hádce s ním takže to bude vypadat jako pomsta ale já s tím dotyčným zůstal do rána a tím pádem nedodržel naší třetí hodinu, ale to nejhorší na tom je, že ten nejhlavnější bod naší dohody, který jsem dokonce určil já, jsem porušil s tím klukem hned několikrát a ani na chvíli jsem se nezamyslel nad tím jak to Brianovi ublíží...