Nový díl.
JUSTIN
Já fakt nevím, co si o tom mám myslet! To jsem se opravdu bál úplně zbytečně a mělo mi být naprosto jasné, že on nad tím jen mávne rukou a jakmile bude mít příležitost tak mě ošuká tak tvrdě, jak jen to půjde, jen abych mi ukázal, že i když budu šukat s kýmkoliv, tak je to on, komu budu patřit a za kým se budu vracet? Anebo mám věřit svému instinktu, který říká, že je zase schovaný pod tou svojí maskou a že tohle není ani zdaleka vyřešené... Teď si vyber Justine - opravdu skvělé možnosti!
Ráno jsem se probudil už zcela opuštěný, ani jsem ho neslyšel odcházet, buď to je tak úžasný a nechtěl mě vzbudit anebo naopak vychytralý a přivstal si, jen aby se mnou nemusel komunikovat - Bože proč ze všeho musí být tak hnusné hádanky?
Dal jsem si rychlou sprchu a vydal se na svou oblíbenou ranní šichtu, při které mě určitě nemine jedna milá přednáška od mé milované Debbie!
J: "Tak spusť, ať to máme za sebou."
Debbie: "Co mám spustit?"
J: "Předpokládám, že máš něco na srdci a plno otázek."
Debbie: "Vlastně jen jednu - Řekl jsi mu to?"
J: "Ano."
Debbie: "A?"
J: "Řekla si jednu."
Debbie: "Justine!"
J: "Fajn - já ani nevím, chová se jako kdyby nic."
Debbie: "To si mohl očekávat."
J: "Ale myslím, že mu to je opravdu jedno."
Debbie: "Věř mi Justine - není. Já ho znám moc dobře, on ti bude nalhávat to nejlepší, co ho napadne, aby se vyhnul citům a konverzaci na téma vztahy a láska, ale uvnitř je jako časovaná bomba, která si najde způsob, jak a kdy vybuchnout."
Však to říkám, ona umí nasadit brouka do hlavy a nechat vás přemýšlet nad tím, zda na tom není něco pravda a ve finále, když si uvědomíte, že to tak opravdu je, tak zjistíte, že jste totálně v hajzlu a musíte zakročit dřív, než bude pozdě, což je s panem Kinneym dost nesplnitelné, myslím, že mě čeká dlouhá cesta, na které budu muset udělat vše pro to, abych dal všechno zase do pořádku.
Dneska jsem byl při práci jak tělo bez duše a opravdu jsem měl co dělat kdykoliv na mém zadku přistála něčí ruka, jindy bych byl vděčný, když za to dostanu pořádné spropitné, ale dnes jsem si nemohl dovolit, aby se mě dotýkal někdo cizí, vlastně mám pocit, že už nikdy si nebudu jistý tím, že to co dělám s jinými, je správné i když to budu mít od Briana dovolené, teď ale hlavně záleží na tom, abych napravil už takhle dost velký problém, a nepotřebuju si začínat s dalším.
Jsem si celkem jistý tím, že Kinnetic ještě nemá po pracovní době, takže jak je možné, že samotný Theodhor Schmidt právě teď vstupuje do jídelny, když má za šéfa zrovna Briana, který by ho rozhodně uprostřed práce nepustil se jít naobědvat...
J: "Co to bude, Tede?"
Ted: "Jedna rána do týla."
J: "Promiň?"
Ted: "Jedno kafe."
J: "Tak dobře."
Musím přiznat, že Ted už vypadal i líp mnohem líp, ale teď tu sedí jak hromádka neštěstí, něco si mumlá a zdá se, že se za chvíli složí a mám takový pocit, že to má co do činění zrovna s Brianem a nevím, jestli je vhodná chvíle na to, abych z něho začal tahat rozumy... Ale mám snad jinou možnost?
J: "Tady máš kafe a teď mi řekni, co se stalo?"
Ted: "Zeptej se svého přítele."
J: "Už se po tobě zase vozil?"
Ted: "Kéž by, ale asi takhle, ode dneška si můžu chodit pro podporu."
J: "Co tím chceš říct?"
Ted: "Vyhodil mě."
J: "Cože udělal?!"
Ted: "Slyšels."
J: "Ale proč?"
Ted: "Dnes měl jednu důležitou prezentaci..."
J: "Jo to vím."
Ted: "A podělal jí."
J: "Jak podělal?"
Ted: "Mě se ptej, fakt netuším, byl úplně mimo a plácal tam nesmysly, jako kdyby byl myšlenkami jinde, takhle jsem ho nikdy v životě neviděl."
To, jak mi Ted popisoval Briana, bylo až děsivé, vzhledem k tomu, že takového jsem taky opravdu nikdy nezažil a to jsem ho teď ani neviděl na vlastní oči a za tenhle jeho propadák jsem mohl naúčtovat vinu jedině tak sobě, nemělo mě ani na vteřinu napadnout, že on to s tím "Je mi to jedno" myslí vážně. Debb měla pravdu, uvnitř byl jak časovaná bomba, která zdá se vybuchla.
J: "A co to má společnýho s tím, že jsi bez práce?"
Ted: "Můžeš hádat."
J: "Nehází snad vinu na tebe?"
Ted: "Ona to částečně je moje vina."
J: "Mohl bys to prostě vyklopit?"
Ted: "Než ta prezentace začala, tak si uvědomil, že si potřebné dokumenty zapomněl v kanceláři a tak mě pro ně poslal, jenže já vzal jiný, takže zatímco on prezentoval nebo spíš blábolil o lécích na HIV tak klienti si prohlíželi dokumenty o viagře."
J: "Do hajzlu!"
Vím, že to asi nebylo zrovna na místě, ale já se prostě musel smát, stačilo představit si ty jejich výrazy a já se téměř smíchy počůral.
Ted: "Jsem rád, že se bavíš."
J: "Ne promiň a on tě kvůli tomu vyhodil?"
Ted: "Jo, ruplo mu v bedně a řekl, že někoho tak neschopného zaměstnávat nebude."
J: "To se určitě přežene, vždyť ho znáš."
Ted: "Znám Briana, ale ne tohohle idiota, nevím, co se mu stalo, ale očividně to nebylo nic pěkného, jelikož si musím jít hledat nové zaměstnání."
Nemohl jsem uvěřit tomu, že by Brian něco takového udělal, vždyť jsem to byl já, kdo ho podvedl a kdo porušil naší dohodu, kdo za tohle všechno může, a on si svůj vztek vylévá na Tedovi a mám ten pocit, že ještě zdaleka neskončil a nakonec, až za sebou zanechá pořádný svinčík, tak přijdu na řadu já a to rozhodně nebude pěkné, takže je na čase, abych opravdu začal něco dělat, než Brian vyvede věci, kterých bude nakonec opravdu hodně litovat všechno co právě teď cítí - zlost, smutek, zklamání - to všechno si musí vybít na mně, já jsem ten, na koho by měl řvát a mstít se mu, musím zabránit tomu, aby to odnášeli jiní.
J: "Neboj, já to zařídím."
Ted: "Co tím myslíš?"
J: "Že dostaneš svou práci zpět."
Ted: "Jo a jak? Hodláš ho přemlouvat sexem?"
J: "Něco mi říká, že ten tentokrát nebude mít šanci, ale rozhodně se kvůli mojí chybě nebude mstít tobě a ani nikomu jinému."
Ted: "Tvojí chybě?"
J: "Dá se říct, že jsem ho podvedl a ty to odnášíš za mě."
Ted: "Cože si?!"
J: "Teď nemám čas to rozebírat, ale slibuju, že do večera máš práci zpět."
Ted: "Ale..."
J: "Debb, musím si odskočit!"
Debbie: "Šichta ti ale ještě neskončila!"
J: "Promiň, zkrátka musím jít!"
Debbie: "Ale Justine...!"
Odhodil jsem zástěru a okamžitě jsem se vydal za Brianem do Kinneticu, nepředstavoval jsem si, ani co mě tak asi čeká, protože jedno vím jistě, že on mě pokaždé dokáže překvapit a ani tentokrát to nebude jinak...
No comments:
Post a Comment