Poslední díl. - 18+
JUSTIN
Nejspíš jsem na to neměl žádné právo, jelikož za všechno můžu já, ale i tak jsem na něho byl hrozně naštvaný, tohle si Ted prostě nezasloužil a já to hodlám okamžitě napravit, teď už nejde jen o nás dva a o to, co má nevěra udělá s naším vztahem, teď už se to týká skoro všech okolo a to se zkrátka musí nějak vyřešit!
Už při vstupu do Kinneticu jsem cítil malér, bylo tam tak hrobové ticho, že bych se nedivil, že na mě někde číhá v rohu s kudlou v ruce, ale pravděpodobnější bude asi ta druhá možnost a to, že všechny jednoduše poslal do hajzlu, aby se mohl nepozorovaně vyvztekat, jenže pokud chce zuřit tak ať to upře na mě, abychom to už konečně mohli smést ze stolu!
Jakmile jsem dorazil do jeho kanceláře tak jsem nemohl uvěřit vlastním očím - on spal, měl hlavu složenou na stole mezi těmi všemi papíry a vypadal opravdu úděsně a mně v tu chvíli bylo jasné, že tohle jsem mu způsobil já. Posadil jsem se naproti němu a čekal dokud se neprobudí, abych mohl udělat to, kvůli čemu jsem přišel...
J: "Ahoj,"...Pozdravil jsem jej, jakmile na mě rozespale pohlédl.
B: "Co tady děláš?"
J: "Se spíš ptám já tebe, a hlavně by mě zajímalo, proč si vyhodil Teda?"
B: "No jo žalobníček malej, zkrátka je neschopný."
J: "To není pravda, Briane a ty to víš, udělal jedinou chybu a ty ho kvůli tomu připravíš o práci!?"
B: "Člověk se musí poučit ze svých chyb."
J: "Hádám, že to je směřované mně?"
B: "Jsi snad Ted?"
J: "Ne tvůj přítel a ublížil jsem ti a ty se teď mstíš ostatním!"
B: "Tak za prvé, my nejsme pár za druhé, nevím, proč by mi tvoje šukání mělo ubližovat a za třetí, já se nemstím, pouze udržuji svou firmu na skvělé úrovni."
J: "Tomu ty říkáš skvělá úroveň, když vyhodíš svého nejlepšího účetního a navíc přítele?!"
B: "Nemohl bys zase jít?"
J: "Ne! Ne, dokud to nevyřešíme, dokud neřekneš něco, co má smysl, dokud se nevyvztekáš a neřekneš mi, co právě teď cítíš!"
B: "Nemám ti co říct!"
Tohle byl normálně zlej sen, on si prostě musel stát za svým paličatej mezek! On nemůže zkrátka jednou přiznat své city, i když to momentálně asi nejsou moc přívětivé city, ale jsou a to je hlavní, někde tam uvnitř něho vřou a chtějí ven, jenže on se je tam snaží udržet, jak nejlíp umí, radši bude trpět, než abych se vyvztekal, aby je nechal udělat svoje, aby se mu pak mohlo ulevit, tohle opravdu dokáže jedině Brian, ale já se pod tu jeho tvrdou slupku dostanu - zkrátka musím!
J: "Řekni to!"
B: "Běž pryč!"
J: "Řekni to!"
B: "Ty mi nerozumíš? Já tě tu nechci!"
J: "Ale proč? Řekni mi, proč, prostě se vyvztekej, řekni mi, jak moc tě to bolí!"
B: "Běž!"
J: "Ne!"
Brian se následně zvedl ze svého křesla, obešel stůl, vytáhl mě za ruce nahoru a pokusil se mě ze své kanceláře vystrkat, jak nějakého fakana, ale já se tak snadno nedal a on své snažení po chvíli vzdal.
J: "Řekl jsem, že nikam nejdu!"
B: "Justine, proč tohle děláš?"
J: "Kvůli nám, kvůli tobě!"
B: "Tím, že to budeš omílat neustále dokola?"
J: "Pokud mi řekneš, co máš na srdci, nebudu muset!"
B: "Vážně to chceš slyšet?!"
J: "Ano!"
Možná, že jsem to tak úplně slyšet nechtěl, přece jenom kdo by taky chtěl slyšet od lásky svého života, že vás nenávidí a že jste mu rozervali srdce na milion kousíčků, ale teď nešlo o to, co chci, ale o to, co oba potřebujeme a musíme udělat, bez toho by náš vztah neměl dál smysl, jen bychom se trápili a to se nesmí stát!
J: "Tak?"...Popoháněl jsem ho.
B: "Nikdy v životě jsem se necítil tak hrozně, nemyslel jsem si, že někdy takhle skurvenej pocit zažiju! Připadá mi, jako kdyby mě to požíralo zaživa, neustále to mám před očima to, co si s ním dělal, že si ho líbal, že se tě dotýkal, ze všeho je mi zle a kdykoliv o tom zmíníš, byť jen jedno slovo, je mi ještě hůř, takže kdyby si už konečně mohl držet hubu!"
J: "Tak... Je ti líp?"
B: "Ne, Justine, není."
J: "Tak mi řekni všechno, řekni mi, proč se tak cítíš?!"
B: "Protože tě miluju, ty pitomče!"
Ani nevím, jestli jsem koukal na něho nebo skrz něho, poněvadž jsem se doslova vyděsil, bylo to jako rána z čistého nebe, nebo jako kdybych měl jen halucinace, ale jeho výraz byl tak odhodlaný, že jsem věděl, že on to myslí zcela vážně a i když z něho pořád křičel vztek, nemohl jsem přehlídnout ani tu nepatrnou radost z toho, že to dokázal vyslovit, ale já sám jsem na to říct nic nedokázal, byl jsem absolutně mimo a i u něj se zdálo, že už nechce mluvit, ale dělat úplně něco jiného!
Civěli jsme na sebe, jak dva idioti, ale ani ne za půl minuty se na mě Brian doslova vrhnul, bylo to tak nečekané a trochu i surové, že mě to zaskočilo, ale i šíleně vzrušilo. Otočil si mě k sobě zády, předklonil tak, že jsem byl tváří přilepený k jeho stolu a on se svým rozkrokem třel o můj zadek, cítil jsem, jak tvrdne a má erekce doslova bolela, jak se tlačila do jeho stolu, ale Brian byl odhodlaný mě v téhle poloze s rukami za zády držet dlouho, zatímco jeho klín mě šíleně tlačil do pozadí, bylo to tak vzrušující, že jsem se téměř zbláznil a na místě udělal.
J: "Briane!"
B: "Pšš, buď ticho!"
Bylo to tak frustrující, nemoct se ho dotknout a nemoct sahat ani na sebe, o všechno se staral on a já jen mučivě čekal na to, až mě konečně ošuká. Po chvíli mi naštěstí pustil alespoň ruce, kterými jsem se chytl za kraj stolu, protože jsem věděl, že to budu potřebovat. Brian mi rozepnul poklopec a rukou mě třel přes trenky, které začínaly pomalu, ale šíleně vlhnout a svou druhou rukou si zajel do svých trenek a dopřával si stejné potěšení jako mně.
J: "Udělej to už konečně! Opíchej mě!"
B: "Tady je někdo nedočkavý,"...Šeptal mi do ucha.
J: "Ano! Prosím!"
B: "Ještě ne."
Myslím, že takhle by se měli vyslýchat zločinci, protože tohle bylo opravdu hrozné mučení, chtěl jsem cítit jeho penis ve své ruce, ve své puse a především ve svém zadku, ale nemohl jsem a to bylo skoro k pláči. Když už si nakonec dost pohrál s mým penisem a zabránil, abych se předčasně udělal, tak mě úplně zbavil kalhot i trenek a udělal něco, co mě skoro zabilo - špičkou svého penisu, podotýkám, že bez kondomu, začal kroužit kolem mého otvoru, bál jsem se toho, že se do mě udělá, ale zároveň jsem to hrozně chtěl, i když jsem věděl, že to nikdy nedovolí. Poté svůj penis vyměnil za svůj jazyk a já skoro řval slastí, to jak si se mnou hrál, jak mě laskal a dováděl k šílenství, bylo neuvěřitelné. A pak to konečně přišlo, nasadil si kondom a natlačil se do mě až bolestivě, ale to mi bylo jedno, pro mě to v tu chvíli bylo potěšením. Jeho ruce mi na bocích vytvářely rozhodně nepěkné modřiny, ale jako vzpomínky na tohle zvířecí šukání to je naopak úžasné. Pohyboval se ve mně jako blázen a jednu svou ruku přemístil na můj penis a začal mě třít a přesně v momentě, kdy jsem vystříkl, se udělal i on.
Sesunuli jsme se k zemi a vydýchávali tenhle úžasnej a doufám, že i udobřovací sex. Bylo to tak neuvěřitelné, až jsem si říkal, že se s ním snad budu hádat častěji, abych pak mohl zažít něco takového.
B: '"Dobrý?"...Myslím, že si uvědomil, že byl trochu surovější, ale právě to se mi na tom líbilo.
J: "Úžasný."
B: "To jsem rád."
J: "Mohli bychom si to dávat častěji."...Mrkl jsem na něj.
B: "To mohli, ale nejdřív budu muset něco zařídit."
J: "A co?"
B: "Vrátit svému účetnímu práci."
J: "Děkuju."
B: "Nenechám ho přece na dlažbě."
J: "A co my dva?"
B: "Já nevím, jak ty, ale přece jenom bych si ještě na jedno kolo našel čas."
Tomuhle jsem nemohl vzdorovat a okamžitě se mu poddal. Teď už mi bylo naprosto jasné, že my dva budeme v pohodě, možná, že jsme to ještě úplně nedořešili, ale každopádně jsme na dobré cestě a toho si opravdu vážím a to že mi řekl, že mě miluje? Možná že mi teď bude tvrdit, že se mi to jen zdálo, ale já ten moment budu mít navždy ve své paměti...
No comments:
Post a Comment