Chyba(5)

Nový díl. - Po dopsání tohoto dílu nastala taková krize, díky které mi tlak vystřeluje až ke stropu a to taková, že můj notebook jaksi pravděpodobně odešel k věčnému odpočinku a můj jediný způsob, jak psát, je, že budu psát přes tablet a asi si dokážete představit, jak zdlouhavé a otravné to bude, takže s největší pravděpodobností už nebudu zveřejňovat tak pravidelně, ale nejspíš obden ne-li po dvou dnech, i mně z toho naskakuje husina, ale bohužel jiná možnost není vlastně je a to na psaní se vykašlat, ale to za prvé neudělám Vám a za druhé bych do týdne bez něho zmagořela, takže si nějak zocelím nervy a pokusím se být s tím tabletem trpělivá a Vy mi snad odpustíte případné chyby Mně už zbývá jen doufat, že můj "milý, hodný" soused mi ten notebook zase zprovozní, protože jinak si to asi hodím

A teď si užijte čtení nového dílu

JUSTIN

To můžu dokázat opravdu jedině já mít po ránu takhle šílenou kocovinu během dvou dnů opravdu paráda! Na včerejší večer jsem měl jen nepatrné útržky takže popravdě ani nevím, jak jsem se dostal k Emmettovi nebo nedej bože co všechno jsem mu vůbec řekl, protože to už by fakt bylo i na mě moc, fajn říct to Debb je asi už normální, ale aby se to před Brianem dřív dozvěděl dokonce i Emmett... Sakra! Prosím ať to tak není!

---

Chtěl jsem se z toho gauče tak nějak vyhrabat, ale jakmile jsem se posadil tak jsem okamžitě zahučel zpátky a Emmetta tím náramně pobavil alespoň někdo je veselý, to já se spíš cítím jako před popravou.

Bál jsem se ho na cokoliv zeptat, jelikož vím, že odpověď se mi rozhodně nebude líbit a mám ten pocit, že jsem mu včera řekl mnohem víc informací, než jsem měl a já si to absolutně nic nepamatuju, takže ať už se teď od něho dozvím cokoliv tak je jisté že si to pak někde hodím!

Emmett: "Tak jak ses vyspal?"

J: "Já ani nevím jsem úplně rozlámaný a třeští mi hlava."

Emmett: "To se ani nedivím po tom, co všechno si včera vypil."

J: "Asi jsem se choval hrozně co?"

Emmett: "To ani ne jen si spíš měl svěřovací náladu."

J: "Počkat, já ti něco řekl?"

Emmett: "Ty si to nepamatuješ?"

J: "Mám úplný okno."

Emmett: "Tak to asi nebudeš nadšený z toho, že si mi řekl, že si Briana podvedl."

J: "Do hajzlu!"

Přesně toho jsem se obával, bože já jsem ale vůl! Jak to že Brianovi, člověku, který by to měl slyšet jako první, to říct nedokážu a ostatním to vykládám na potkání? Kdyby tohle udělal on mně tak bych mu to nejspíš nikdy neodpustil, ale já sám mu takhle klidně ubližuju!

Emmett: "Klid vy to nějak vyřešíte."

J: "Ale já mu to nedokážu říct, už jsem to řekl tobě i Debb ale jemu to prostě říct nedokážu."

Emmett: "Dokážeš a uvidíš, že bude v pohodě je to Brian Kinney."

J: "Já vím, ale tohle je něco jiného."

Emmett: "Neříkám, že se mu to bude líbit a určitě ho to chvíli bude bolet, ale pak bude vděčný, že si pořád jeho věř tomu."

J: "A co když ne?"

Emmett: "Na to ani nemysli a radši mu to upaluj říct!"

Tohle prostě musí skončit, nemůžu to před ním takhle dál tajit to, co se stane po tom, nejspíš neovlivním, ale čím déle si to budu nechávat pro sebe, tím horší to pak bude a to nesmím dovolit! Já ho miluju a rozhodně ho nechci ztratit a jsem pro to ochotný udělat naprosto cokoliv, i kdybych se měl plazit po zemi a prosit o jeho odpuštění!

Ještě jsem si před odchodem dal sprchu a od Emmetta jsem se pokusil získat nějaké rady jak to Brianovi co nejšetrněji sdělit, ale jediné čeho se mi dostalo, bylo, abych si procvičil pusu a připravil kondom jak užitečné no i když v případě Briana člověk nikdy neví. Následně jsem se za ním vydal se staženými půlkami. Nejprve jsem zamířil do loftu a tam podle mého očekávání nebyl, takže jsem se alespoň převlékl do něčeho voňavějšího a čistějšího a pak jsem šel rovnou do Kinneticu s pocitem, že jdu nejspíš vstříc našemu rozchodu a za to jsem se šíleně nenáviděl.

Když jsem tam dorazil na místo tak jsem se docela vyděsil, když mi Synthia oznámila, že prý Brian nechce, aby ho nikdo vůbec nikdo rušil, protože jsem věděl, že znova už se k tomuhle neodhodlám a tak jsem po ní poslal, že je to důležité a Brian mě nakonec naštěstí nebo možná bohužel opravdu přijal. Bylo mi z toho vážně příšerně ale i tak jsem to nevzdal a šel jsem rovnou za ním...

BRIAN

Ještě mi ani nic neřekl a mně už bylo úplně jasné, že se něco děje a něco hodně zlého a už podle jeho výrazu mi bylo jasné, že mi to ve skutečnosti ani říct nechce, ale jeho svědomí ho to nutí udělat momentálně bych snad byl rád, kdyby někoho zabil, protože se mi zdá, že tohle snad bude ještě horší, už jen podle toho jak zarytě mlčí a nemá se k jedinému slovu natož k pohledu do mých očí mě děsí. Sakra Justine co se děje?

B: "Tak o čem si chtěl mluvit?"

Ve skutečnosti jsem to snad ani slyšet nechtěl, ale pak jsem si představil, jak moc by mě to sžíralo a nakonec bych se to stejně dozvěděl a určitě by to nebylo o nic lepší ale spíš možná naopak ještě mnohem horší jenže i tak se Justin na mě jen nepatrně podíval a přísahal bych, že se skoro rozbrečel.

B: "Justine?"...Pobízel jsem jej.

J: "Do háje tohle je tak těžký!"

B: "Co kdyby si mi řekl, o co jde a já to pak posoudím?"

J: "Ty mi neodpustíš."

B: "Nejsem malý dítě a pokud si mi nezničil nový oblek od prady tak se o svůj život bát nemusíš."...Snažil jsem se ho rozesmát aby věděl, že se nemá čeho bát, ale myslím, že to ani zdaleka nezabralo a já už byl dost vynervovaný.

J: "Věř mi ten oblek bys přežil, ale..."...Zarazil se.

B: "Víš, že mi můžeš říct cokoliv, takže spusť."

J: "Dobře."

Hluboké nadechnutí a vydechnutí - sakra tohle rozhodně není dobré a možná je to ještě horší než si já vůbec dokážu představit a z toho mi běhá mráz po zádech.

J: "Víš, jak jsme se před dvěma dny pohádali?"

B: "Nejde zapomenout."

J: "A když jsem pak sebral a už se nevrátil?"

B: "Justine, přestaň to natahovat, prostě to vyklop!"

J: "Tak fajn šel jsem k Woody's a tam byl jeden kluk..."

Přísahám bohu, že jsem se snad v tu chvíli modlil, abych se z téhle noční můry probudil, protože tak nějak mi bylo naprosto jasné, jaký tohle bude mít dovětek a i když se řídím tím, že na lásku a na podobné kraviny nevěřím tak tohle by bylo i na mě příliš.

J: "A ten mi koupil pití a pak další a další a pak jsem šel k němu domů, vyspal jsem se s ním a..."

Doslova jsem vzteky zarýval nehty do křesla a snažil se uklidnit to škubání lícních kostí ale dost neúspěšně ale i tak jsem se snažil o co nejneutrálnější výraz.

J: "To u něho jsem spal byl jsem u něho až do rána a... Sakra!"

B: "Co Justine?"...Proč se ptám když to vědět ani nechci asi se chci nejspíš zničit.

J: "Líbal jsem se s ním."

Tak tohle jsem rozhodně nedokázal nijak vstřebat, protože tohle mě prostě vytočilo jak nejvíc mohlo, i když jenom vnitřně tak fakt pořádně, to co mělo patřit jenom mně on dal nějakému trickovi jen tak na potkání jen aby se mi pomstil za to, že mu neřeknu to, co chce slyšet, jak ubohé.

B: "Ještě něco?"

J: "To je všechno."

B: "Fajn."

J: "Fajn?"

B: "Co chceš slyšet?"

J: "Já nevím prostě něco, jestli se na mě zlobíš nebo jestli mě nenávidíš anebo proboha Briane, něco říct musíš!"

B: "Co třeba tohle? Musím dodělat jednu prezentaci tak jestli bys mohl jít?"

J: "Briane..."

B: "Rozumíš?!"

J: "Mrzí mě to,"...Zvedl se a odešel pryč.

Tohle jsem okamžitě potřeboval nějak rozdejchat, protože bych ho snad jinak zaškrtil, koho by napadlo, že já Brian Kinney budu mít někdy chuť vraždit po tom, co mě člověk kterého miluju, podvede, od kdy já do hajzlu žárlím a vztekám se, když to co jsem chtěl mít jen pro sebe, patřilo někomu jinému, i když jen na chvíli?