Nový díl.
JUSTIN
To jsem fakt zase jednou něco podělal a to se ještě vyjadřuji velice mírně. Jak jsem mohl být tak pitomej a tohle Brianovi udělat? I když Brian dělá vše pro to, aby to vypadalo, že ke mně žádné city byť jen minimální nechová tak vím, že on by mi nikdy něco takového neprovedl, on by s nikým nešel za mými zády alespoň ne od té doby, co máme tu dohodu a já jí prakticky porušil celou a Brian o tom ještě ani neví, pravděpodobně ani nikdy vědět nebude, a už se ke mně chová chladně! A to ani nemluvím o Debb, která tu na mě už asi minutu beze slova civí...
J: "Řekneš něco?"
Debbie: "Já se to jen snažím zpracovat, nemůžu totiž pobrat, jak to myslíš."
J: "Jak bych to měl myslet?"
Debbie: "No váš vztah je něco nevídaného a stejně tak sex s jinýma tak v čem je ten problém?"
J: "S Brianem jsme se pohádali, já utekl, šel jsem do baru kde jsem potkal jednoho kluka, ten mi koupil pití a já skončil v jeho posteli, ve které jsem zůstal až do rána a ještě k tomu jsem se s ním líbal."
Debbie: "Pro Kristovy rány! Zbláznil ses?"
J: "Spíš jsem to naprosto podělal."
Debbie: "Podělal? Vždyť ty si ho... Ty si ho podvedl, porušil si tu vaší dohodu a, a..."
J: "Já to chápu, jsem kretén."
Debbie: "A kdy se mu to chystáš oznámit?"
J: "Nikdy!"
Debbie: "Co?"
J: "Vidíš snad, jak se chová a to to ještě neví. Promiň Debb, ale já o něj zkrátka nechci přijít."
Debbie: "Tím že mu budeš lhát?"
J: "Ano tím, že mu budu lhát a teď mě omluv."
Sakra vždyť já vím, že bych mu to měl říct a ne mu lhát, ale když vidím, jak se chová, aniž by k tomu měl "pořádný" důvod tak si nechci ani představit co by následovalo až by se to dozvěděl - nejdřív by určitě dělal, že je všechno v pohodě a že nechápe, proč se s tím tak nervuju, vždyť si přece můžu šukat, s kým se mi zachce, ale skutečnost pak bude zkrátka jiná a tu já poznat opravdu nechci.
Snažil jsem se na něho nedívat, ale bylo to vážně nesplnitelné, i když mě ignoroval tak se prostě nedalo zapřít jak je nádherný a sexy a každý jeho sval se v tom obleku tak krásně rýsoval, že kdybych mohl tak se na něho okamžitě vrhnu, ale já nemohl nejen kvůli práci, ale mám pocit, že on by o to momentálně ani nestál.
Asi po dvaceti minutách kdy jsem se tu mučivě na Briana díval zatímco on jako by mě ani nezaregistroval, se s Maikeym zvedli k odchodu, předpokládal jsem, že odejde stejně jako přišel - bez pohledu, beze slova, bez polibku zkrátka bez čehokoliv, ale zmýlil jsem se...
B: "Dneska budeš spát doma?"...Nemohl jsem tomu uvěřit, on dělá jako bych neexistoval a teď se ptá jestli mám v plánu dorazit. A ještě k tomu v jeho hlase nebyl žádný sarkasmus ani ironie či něco podobně kousavého, ale on zkrátka potřeboval mít jistotu, že dneska nebude zase sám a já jsem mu to prostě nemohl jen tak odepřít a ani jsem nechtěl.
J: "Budu tam."
B: "Dobře,"...Usmál se - alespoň něco pozitivního, ale o ten polibek se i tak nepřihlásil a to mě ani nevím, jestli naštvalo anebo vynervovalo.
Možná se mi mělo ulevit, když na mě konečně promluvil, ale naopak to bylo ještě horší, teď pro mě bude lhaní ještě víc nesnesitelné, ale copak mu to můžu říct, když vím, co to s ním udělá? Moc dobře si pamatuju, jak se choval tenkrát, když jsem políbil toho kluka u Daphne na párty hned po tom co jsem ho připravil o panictví. Brianovi stačila jedna pusa, aby zjistil, co jsem udělal a pak se choval fakt divně, sice se snažil tvářit jako že nic, ale já mu viděl až do žaludku to jak se dřel v tělocvičně víc než normálně a kdykoliv jsem se zaměřil na nějakého tricka ve věku blíže spíš ke mně měl nějaké nepříjemné poznámky. Nejspíš mi to tenkrát odpustil jen pro to, že jsem toho kluka zbavil nevinnosti, takže to nejspíš částečně chápal, ale teď? Jsem zkrátka v hajzlu!
Debbie: "Koukám, že už na tebe konečně promluvil."
J: "Ale i tak to nebyla nějak zvlášť dlouhá konverzace."
Debbie: "A co ti říkal?"
J: "Ptal se, jestli dneska budu spát doma."
Debbie: "A budeš?"
J: "Mám to v plánu."
Debbie: "To je dobře a doufám, že si dostal rozum a nebudeš mu nic tajit?"
J: "Já nevím Debb, co když mu ublížím?"
Debbie: "Na to si měl myslet dřív, Justine, teď už můžeš jen udělat správnou věc, tím že mu všechno řekneš."
J: "Bojím se, že mě vykopne."
Debbie: "To neudělá."
J: "Proč seš si tím tak jistá?"
Debbie: "Protože tě miluje víc než cokoliv na světě."
Už ani nevím, jestli se mám usmívat nad tím jak hezky se to poslouchá anebo nad tím jak ironicky to zní vzhledem k té včerejší hádce. Já vím, že mě Brian miluje, jen už tomu začínám věřit čím dál tím míň a bojím se, že jednoho dne se probudím a ta naděje, že to od něho jednou uslyším, bude pryč a já to jednoduše vzdám. Ale už nejde jen o to, zda mě Brian miluje, já teď musím někde sebrat odvahu a přiznat se mu k tomu co jsem udělal, ačkoliv vím, že to nebude mít vůbec dobré následky, ale Debb má pravdu lhaním ničemu nepomůžu.
Po šichtě jsem se se staženými půlkami vydal rovnou domů, šel jsem, jak nejpomaleji jsem mohl, abych si mohl urovnat myšlenky ale ani to mi nestačilo a já stál před dveřmi loftu. Tak nějak jsem doufal, že by tam Brian být ještě nemusel anebo by mohl alespoň spát, ale moje modlitby nebyly ani zdaleka vyslyšeny a já ho nalezl na pohovce s cigaretou...
B: "Už jsem myslel, že nedorazíš."
J: "No šichta se mi trochu protáhla."
B: "Řekni Debb aby tě přestala týrat."
J: "Pokusím se."
A tím naše konverzace prozatím skončila, koukali jsme na sebe jak dva idioti naprosto beze slova. Fakt mi bylo trapně, ale zkrátka jsem nemohl najít ta správná slova, kterými bych mu mohl sdělit, jak jsem to v noci všechno naprosto zmrvil a že mě za to bude pravděpodobně nenávidět.
J: "Jdu do sprchy."
B: "Fajn."
Jakmile jsem v ní stál tak jsem si myslel, že jsem zachráněn alespoň teda na chvíli, ale Brian předčil moje očekávání a během dvou minut se v ní nacházel se mnou...
J: "Vyděsil si mě."
B: "Klid, uvolni se."
Vzal si do ruky mýdlo a jemně mi jím začal kroužit po hrudi, asi bych se pod jeho péčí rozpustil, kdyby mě tak moc nesžíralo svědomí. Nemohl jsem ho zkrátka nechávat v tom, že je všechno v naprostém pořádku!
J: "Briane?"
B: "Ano?"
A bylo to v prdeli, prostě jsem to nedokázal, nevěděl jsem, jak mu to má říct. On mě propaloval pohledem jak toužebným tak nedočkavým a já se prostě nemohl vymáčknout atak jsem improvizoval ačkoliv i tohle jsem říct mohl jelikož to byla pravda...
J: "Chyběl si mi."
Konečně! Už jsem myslel, že se toho polibku nedočkám a ještě k tomu byl tak něžný a plný citů, téměř jsem se od něho neodtrhl kdyby... Počkat vždyť já se neodtrhl to Brian...
J: "Co se děje?"...Ptal jsem se znepokojeně.
B: "Kde si vůbec spal?"
V ten moment jsem byl naprosto zahnán do kouta, nevěděl jsem jak reagovat a bylo mi naprosto jasné, že Brian si po tom polibku udělal svůj obrázek. Já zkrátka nechápu, jak to dělá, ale mám takový tušení, že už zase poznal, že jsem svoje rty propůjčil někomu jinému a to není dobré, takhle se to dozvědět neměl...
No comments:
Post a Comment